Obnova mariánského sloupu v Praze - výraz mocenského triumfalismu
TGM v roce 1925 o stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí napsal:
"Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád,protože ta socha byla politickou potupou pro nás."
(cituji dle internetové čs. Wikipedie)
Co mínil president Osvoboditel těmito slovy? Přesně onen historický fakt, který vnímaly roku 1918 i dlouho po něm za I.ČSR ty třídy a vrstvy českého národa, které utlačoval mocenský absolutismus panujících Habsburků a a oficiální doktrina "jednoho trůnu a náboženství". Nikdo v dosavadní diskusi o tzv. obnově původního mariánského sloupu neuvedl ani z jedné strany ta fakta, ty fenomény tohoto pomníku, které nesmírně urážely všechny politicky - a současně i nábožensky - porobené třídy a vrstvy staré rakouské a pak rakousko-uherské monarchie. Copak to tedy bylo na pomníku Panny Marie, jinak úctyhodného symbolu katolické víry, tak děsivě urážlivého pro protestanty všech denominací,pro atheisty, pro sociálně utlačené třídy a vrstvy?
Byly to tyto atributy pomníku.
Za první, Panna Maria nebyla na pomníku zpodobena v obvyklé liturgické podobě, tj. jako stojící na půlměsíci. Panna Maria na staroměstském sloupu stála na DRAKU!
Jaký symbol byl tento drak? Byl to symbol všech nenáviděných kacířů, kteří prohráli 30tiletou válku a podle vítězných katolíků byli vtělenými ďábly vyslanými ničit jediný pravý trůn, jediné pravé náboženství a jedinou pravou NADVLÁDU!
Mariánský sloup v Praze se tak stal manifestem a monumentem katolického triumfalismu, katolické nadvlády nad porobenou kacířskou zemí, nad tím "místem zmijí", jak to nazýval fanatik Huerta a jiní církevní vyslanci v poražených Čechách.
Za druhé, podstavec pomníku ve čtyřech světových stranách obklopovaly sochy trestajících andělů proti ĎÁBLUM a neřestem. A ti ďáblové byli opět zástupci nenáviděných protestantů, kteří byla navěky vyhnáni ze země a rozmnožili tak zástupy exulantů v celé protestantské Evropě. Udaní tajní nekatolíci, bez rozdílu stavů, byli nakonec všichni trestáni na majetcích a ti nemajetní i na životě. Velmi plasticky a dokumentačně bezchybně toto vše popisuje Ernest Denis ve svém díle Čechy po Bílé Hoře.
Takže i Peroutka, který popsal stržení Mariánského sloupu v Praze ve svém Budování státu (I.díl, 1918-1919, vyd. Praha 1991,str.116-119) se zásadně mýlil v postižení důvodů postavení sloupu jen jako díkuvzdání na záchraně před Švédy. Proč by jinak instalaci pomníku byli přítomni císař Ferdinand III. a jeho syn Ferdinand IV.? Proč by osobně světil pomník kardinál Harrach? Jen jako díkuvzdání za záchranu před Švédy? Nikoli. Byl to výraz mocenského triumfalismu, habsburského cesaropapismu nad pokořenými českými ďábly - kacíři. Ostatně on ten 13.červenec 1652, kdy se toto odehrálo, zase nebyl tak vzdálen od 8.listopadu 1620, od porážky na Bílé Hoře.
A roku 1918, onoho pověstného 3.listopadu český národ konal protestní tábor na Bílé Hoře a právě vracející se manifestanti se potkali se skupinou Franty Sauera a velitele hasičů Josefa Hodana, který údajně vyřizoval vzkaz o souhlase se stržením sloupu od politických vůdců národa Kramáře a Klofáče. (viz Wikipedie)
Tehdy podle líčení Peroutky, si pod sloup klekla věříci katolička a prý někdo ze socialistů nebo sám Sauer (?) prohlásili, že je jim líto, že zavalí tu paní, ale že věc provedou. Paní pak prý uskočila před řítícím se sloupem. Co toto vše znamenalo tenkrát v onom revolučním roce 1918? V roce, kdy se z poddaných rakousko-uherské říše stali svobodní občané vlastního státu, jak to určila Washingtonská deklarace, zakládající preambule republiky? Jen to, že byl odstraněn NENÁVIDĚNÝ TRIUMF NAD ČESKÝMI KACÍŘI a ROBOTNÍKY.
A jak šla doba, činily se opět pokusy obnovit Mariánský sloup. A vždycky tyto pokusy korespondovaly s pokusy zničit republikánský a demokratický, lidový, - nebo "socialistický, či dokonce bolševicko ateistický" jak si to přejí říkat nepřátelé Masarykovy a Benešovy republiky, - stát.
Ať to bylo v roce 1938, kdy v době ničení I. republiky přispěchala Česká akademická liga s návrhem na obnovu sloupu, nebo později v roce 1949, po únorovém převratu alias puči, kdy s tímtéž návrhem přišli emigranti, kteří si neuvědomili, že obnovují současně habsburské pořádky.
A tak je tomu i dnes. Kolik již bylo protichůdných peticí na obnovu nebo proti obnově sloupu? Počínaje první republikou a konče dneškem? Například petici proti obnově podepsalo 11 tisíc občanů a dalších 2.500 elektronicky (viz Wikipedie).
Ještě k vyobrazení Mariánského sloupu. Velmi krásnou fotografii přináší Wikipedie od fotografa Jindřicha Eckerta z přelomu 19. a 20tého století. Rytinu Mariánského sloupu nalezneme v díle Ernesta Denise, Čechy po Bílé Hoře,Díl I.Kniha II.,ABSOLUTISM KATOLICKÝ,Praha 1931, str.16, příloha Wernerovy rytiny, jejíž originál zapůjčilo Muzeum hl.města Prahy. Tam můžeme vidět jak draka (na foto), tak trestající anděly s plamennými meči (i na rytině).
My jsme nikdy nebyli a nejsme nejméně od husitských válek, národem jedné víry a jediné třídy. Jsme opět a opět rozdělovaný národ. Mocenský monopol, který na českém státu a národě usurpovali Habsburkové nejméně od roku 1547! byl monopol mocenský, militární, ekonomický, třídní (stavovský) a náboženský. Pokusy o obnovení Mariánského sloupu výtečně korespondují s pokusy oktrojovat Čechům habsburkismus - a projevuje se to i urážlivým strkáním busty nepřítele Čechů Franze Josefa I. do Národního muzea, (i když nám nepřátelé budou podsouvat jeho příspěvek na Národní divadlo,který byl stejně vydřen z českých daní!)
Mariánský sloup v Praze byl a je symbolem tohoto monopolu, monopolu ponižujícího, urážejícího třídy a protestanty českého národa. Každý pokus o obnovení tohoto sloupu v původní podobně na původním místě - nedaleko od místa zvrhlých habsburských poprav českých odbojářů roku 1620 - povede k nové politické a náboženské válce v Čechách. Vyvolá další rozkol národa a nahraje jen a jen nepřátelům české státnosti a republiky.
Pokud toto chtějí obnovitelé mariánského Sloupu v Praze, jen do toho. Budou novými státoborci, jak se říkalo za blahoslavené I.ČSR.
Nebo chtějí dosáhnout toho, co říkal kutý reakcionář, starosta města Rájce nad Svitavou v roce 1939: "U nás se mělo střílet hned v roce 1918...prvního měli zastřelit Masaryka" ???
Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
autor je etnograf a muzeolog