Organizace ukrajinských nacionalistů a Banderovci

Banderovci nepůsobili Konovalcovi pouze organizační problémy. Netrpěliví, chtiví činů, bravurních akcí, světské slávy mu značně komplikovali působení vůbec.

Napětí přerůstalo do konfliktů. Především po akcích neschválených zahraničním vedením, kdy se „nacionalismus ztotožňoval s rasovým extremismem, násilím, terorem a sabotáží jako hlavními způsoby boje“.

A zejména po podepsání německo-polské deklarace o nepoužití síly. Atmosféru bouřlivých dnů poměrně dobře odrážel úvodník pražských Národních listů z ledna roku 1934.

„Do Berlína přijel v těchto dnech známý činitel ukrajinského hnutí Konovalec. Byl přijat v domě na Reichskanzleiplatzu, kde ještě donedávna přebýval Göring. Nyní v něm sídlí hlavní inspektor tajné policie Diehls.

Zájem Německa na ukrajinské otázce tedy existuje. V dnešním systému mezinárodních vztahů se už stalo jakýmsi zvykem mít v záloze skupinu, která je připravena provést kapitální nepříjemnost v týlu jedné z ,vážených smluvních stran´. Na Ukrajince jako na výrazné nacionalisty Němci vždy hleděli jako na vhodný materiál buď proti Polsku, nebo Sovětskému svazu.

Německý plán vytvořit samostatnou Ukrajinu v čele s hejtmanem Skoropadským je známá věc. Jenže vedle Skoropadského vzrostl také vliv jeho konkurentů, stoupenců ideje haličsko-ukrajinské. Ukázalo se, že je lepší sázet na tuto skupinu.

Nejsilnějším vůdcem této skupiny je právě Konovalec, bývalý důstojník rakouské armády. Dostal za úkol zorganizovat síť haličsko-ukrajinských agentur, v čemž se dobře osvědčil.

Poslední návštěva Konovalce v Berlíně však měla zcela jiný výsledek, než sám čekal. Kromě zmíněného hlavního inspektora Diehlse hovořil jen s plukovníkem Reichenauem. Nejednali s ním jako s představitelem smluvní strany, ale pouze jako s člověkem, kterému dávají služební rozkazy. Především, jak byl informován dopisovatel Národních listů, uložili mu ukončit veškerou činnost v Polsku, to znamená především v Haliči, být co nejloajálnější vůči polské vládě a vůči současnému režimu. Namísto toho má Konovalec stupňovat propagandu v Československu a v Rumunsku. Na Podkarpatské Rusi a v Bukovině je totiž dnes nutné, a podle názoru Berlína možné, živit nacionalistické revoluční hnutí, dělat nepříjemnosti dotyčným vládám.

Takový je tedy dnešní zájem německých vládních kruhů. Tyto záležitosti má tedy od nynějška pomáhat zajišťovat Konovalcova agentura.

Kromě toho Konovalcovi přikázali zorganizovat tajnou policejní službu speciálního druhu: pátrat po protihitlerovských organizacích, sledovat jejich činnost, narušovat jejich akce. Pro něho to prý bude snadné, protože značné procento členů jeho organizace je tak či onak už dávno v policejních službách většiny států střední Evropy. Když se to pokoušel Konovalec popřít, ukázali mu přesný seznam jeho tajných spolupracovníků Haličanů, kteří sloužili u policie ve Vídni i v Praze, v Bratislavě i Bukurešti, ve Varšavě i v Budapešti.

Konovalec se proto přiznal. Od 1. ledna 1934 byl on sám členem tajné německé policie, jeho organizace služebným orgánem Hitlerovy vlády. Kvůli vnějšímu dekoru mu pak na rozloučenou uspořádali jako politickému činiteli banket, kterého se zúčastnili mnozí němečtí průmyslníci a politici, mezi nimi i Kursel, Rosenbergův zplnomocněnec pro ukrajinskou otázku. Hodně se tam mluvilo o budoucnosti velké Ukrajiny, Konovalec sám vyslovil řadu přání. Týkají se především následujícího:

Německo se má chopit iniciativy při vytvoření protisovětského bloku v reformované Společnosti národů. Má Sovětský svaz v Evropě politicky izolovat. Má se dohodnout se sousedy Sovětského svazu, ukrajinskou národní vládu zásobit zbraněmi, střelivem a poskytnou úvěry na vybudování půlmiliónové armády, kromě toho dovolit vytvoření ukrajinských formací na svém území. Za to poskytne budoucí svobodná Ukrajina Německu množství výhodných koncesí, především v dopravě, na dvacet pět let od okamžiku, kdy ji většina států právoplatně uzná...

Není to nic nového, ale během banketu se to snese a nikoho to k ničemu nezavazuje. Faktem zůstává, že Konovalec je za dobrý plat v německých službách. V Berlíně vědí, že se jim hodí na všechno možné, jejich peníze se jim vrátí.“

O peníze šlo opravdu, a ne o malé. Od této schůzky začali Konovalcovi vyplácet neslýchanou sumu - sto deset tisíc marek měsíčně.

Jenže vůdce opravdu nepočítal s reakcí kraje. Mladí revolucionáři nejenže odmítli ukončit svou činnost proti Polsku, ale všechny, kdo byli pro spolupráci s Varšavou, prohlásili za zrádce, neschopné starce, servilní služebníky a vyzvali mladé, plné sil a temperamentu, aby se od nich oddělili čínskou zdí.

Napětí narůstalo. Konovalec, ještě nedávno poslušný zaměstnanec se solidním měsíčním platem, podnikl několik neúspěšných pokusů.

Odpovědí mu byla další salva arogance.

Zemská exekutiva označila provokativně za nepřítele OUN číslo jedna ministra vnitra Pierackého a rozhodla se ho zavraždit. Atentát měla spáchat skupina teroristů přímo na varšavské ulici.

Provedli ho v roce 1934 bezprostředně po Goebbelsově návštěvě Varšavy.

Šlo o zjevné spiknutí. Vzpouru. Konflikt generací. Demonstraci mladých v kraji proti starým v zahraničí. Protest Bandery, Szuchewicze, Lebědě, poválečné generace proti Konovalcovi, Melnikovi, Suškovi, Jaryjovi, předválečné generaci, z níž nejstaršímu Konovalcovi bylo tehdy pouze čtyřicet tři let.

Sám Goebbels, rozhořčený a pobouřený, oznámil přijetí nejostřejších sankcí proti ukrajinským nacionalistům v Německu.

Všechno ale dopadlo jinak. Goebbels na své prohlášení zapomněl. Světová veřejnost zapomněla na Pierackého, když nanedlouho v Marseille podobně brutálním způsobem zahynuli jugoslávský král Alexandr a francouzský ministr Barthou. A zahraniční vedení, které propadlo panice a mladé odsoudilo, se vzpamatovalo a začalo s nimi solidarizovat.

„Celá teroristická činnost“, nechal se jeho jménem slyšet Roman Suško, „musí být zaměřena proti významným osobnostem a členům vlády. Takové atentáty působí na psychiku mas. Upevňují autoritu nejen v kraji, ale i za hranicemi.“

Buhuš Chňoupek: Banderovci

Výňatky z první části, z kapitoly 10, ze stran 81 - 84

nakladatelství Futura