O co v současnosti jde?

Všichni antizemanovci se snaží o jedno. Zvolit prezidentem republiky na příští volební období pana J. Drahoše.  Ten by byl  vděčný a poslušný vůči těm, kdo by se o jeho povýšení zasloužili. Kdo všechno ze zákulisí podporuje pana profesora? S jistotou nemůžeme říci. Ale společně se můžeme zamyslet.

Nepříliš dávno jsme četl, že jeden z předáků tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu prohlásil, že v prezidentských volbách v ČR nepodporuje žádného z kandidátů. Řekl jsem si, proč vlastně o tom mluví. Vždyť na to nemá žádný vliv  a je pochopitelné a zcela normální, že do prezidentských voleb nehodlá zasahovat. O tom snad ani nemusel mluvit. Ale když jsme se po několika dnech nad tímto tvrzením zamyslel, začaly mě znepokojovat různé otázky.

Vzpomněl jsem si, jak při parlamentních volbách srdce samého B. Posselta bylo pro dvojkoalici KDU a STANu. Již již viděli sudeti své spojence v čele vlády. Pan Bělobrádek, po velkém vítězství koaličníku, již ve svých představách si sedal do křesla  předsedy vlády. V premiérování však viděl pouhý odrazový můstek, který by mu umožnil kandidovat na funkci prezidenta. I o tom u nás v médiích padlo nějaké slovo. Bělobrádkovo tzv. nadsázky a úlety jsou českému obecenstvu již známé. Netřeba je blíže vysvětlovat.

Ale nakonec velká prohra KDU v parlamentních volbách a dalších přátel „sudetoněmecké věci“, vedly zcela k jinému řešení. I vysoké procento voličů hnutí ANO k tomu přispělo. Anovci se stali nejsilnější politickou stranou.  Političtí ztroskotanci šli do houfu. Vytvořili „Demokratický blok“ a začali okopávat kotníky Babiše. Z jejich bojového řevu zvlášť vynikal jeden požadavek. Trestně stíhaný Babiš nemůže být předsedou vlády. Nepůjdeme do vlády s takovým člověkem! Torzo zbylé z ČSSD zase požadovalo, aby po dobu stíhání Babiše ANO nemělo ministra vnitra a spravedlnosti. A tak pidižvíci chtěli těmto a podobnými aktivitami změnit výsledky voleb. Jejich snahy byly silné, ale narazily. Babiš byl jmenován prezidentem republiky předsedou vlády. A to cítili všichni ti, co si mysleli, že budou ve vládě, a samozřejmě i další, jako újmu.

Aby mohli postupně „upravit“ výsledky parlamentních voleb, překážel jim i prezident republiky. A tak nejen Babiš, který otevřeně řekl, že přivede na světlo boží všechny nepravosti, co kdy vedoucí politické garnitury napáchaly, měl odejít.  Obyčejní lidé to prohlášení uvítali, ti, jichž se konkrétně týkalo, snad dokonce dostali i strach. A tak přišli k závěru, že v zájmu „dalšího rozvoje demokracie a ochrany svobody“ bude nejlépe, když prezident nebude zvolen na druhé volební období, a Babiš pod vzrůstajícím tlakem, možná i vyvíjeným z řad anoistů, znechucen a znemožněn odejde. 

A když si představíme, že s „demokraty“ jsou na jedné linii i ziskovky, média ve své velké většině, tzv. kulturní frontovníci, havlisté a katolická církev, jež se již třese, aby neztratila nějaké miliony, o nichž ANO i KSČM již mluví jako o zdanění církevních restitucí. K tomu je třeba ještě připočíst jisté zahraniční síly. K nim, jak jsme přesvědčeni patří nejen „sudetoněmecký landsmanšaft, který je přesvědčen, že „demokraté“ mu pomohou, když ne k restitucím, tak alespoň k nějakým náhradám za škodu způsobenou vyhnáním. Otázku původní vlasti zatím nemíní nastolovat. Ale tzv.  Benešovy dekrety by rádi landsmani, opět s pomocí „demokratů“, definitivně vyhnali z našeho právního řádu. Kam jdou landsmani, tam zatím kráčí i Bavorsko, zvláště pak CSU, která je partnerskou organizací CDU. A už se nám za vším rýsují určité německé mocenské kruhy, které nyní hrají vedoucí roli v EU. A dál již nechoďme! Pro naši úvahu to bohatě stačí.

Takže, k čemu by mělo dojít u nás? K takovému malému mocenskému převratu. Babiš i prezident by zmizeli v propadlišti. Drahoš by nám prezidentoval, dr. P. Fiala nebo P. Bělobrádek premiéroval. Naše republika by začala hledět jen jedním směrem – tím  Západním, bez ohledu na to, že Německo i Francie šilhají po Číně a někdy trošku i po Rusku. Církev svatá by nám duchovně vládla. My bychom se znovu museli zamýšlet nad tím, zda vznik našeho státu před 100 lety nebyl omyl, zda naše státnost i naše národnost z hlediska unijních „hodnot“, nejsou jen nedopatřením.

V krátkém čase bychom mohli spadnout do německého chomoutu. Německo by nám darovalo protektorát, abychom se mohli rozvíjet, třeba tak jako Lužičtí Srbové v SRN. Samozřejmě, že naši germanofilové by asi nestáli o takovýto útvar, ale spíše o to, abychom se stali jednou ze zemí Spolkové republiky Německo. Ještě před tím bychom se mohli rozdělit na Čechy, Moravu a Slezsko a tak konečně sami zlikvidovat vklínění zemí českých do německého prostoru, které po staletí ohrožovalo naše poklidné germánské sousedy, kteří dokonce tolik protrpěli našim zavrženíhodným úsilím o jejich čechizaci.  A tak by agresivní ČR zmizela našim přičiněním, zejména nám známých přátel „sudetské věci“, z evropských dějin. 

A jak by vývoj mohl kráčet dále? Části, které z nás zbyly, by byly přičleněny k euroregionům. A pak  by po nás během několika málo let neštěkl ani pes.  Ale měli bychom přeci jenom na vybranou.  Místo euroregionů bychom mohli aktivovat kmenové zřízení po vzoru nám tak všestranně blízkého Bavorska. Samozřejmě ten český, přemyslovský kmen, bychom již napřed zavrhli a vrátili k těm kmenům, které byly loajální k říši.

Tak takto by vše mohlo v tom nejhorším případě dopadnout. Prosím o prominutí, pokud jsme se v této nepovedené historické zkratce, dotkl některých Vašich vlasteneckých citů. Určitě se napříště polepším. Ale nyní již jen vážně. Pokud nechceme nastoupit hrubě a málo přesně načrtnutou cestu, snažme se jít zcela jiným směrem. Především je naší povinností jít k volbám, zvolit prezidentem republiky M. Zemana a podporovat ho, jak jen budeme moci. Společně republiku obhájíme. Budeme přesněji definovat naše státní a národní zájmy. Opřeme se o naše tradiční spojence a nově i o Čínu. V zahraniční politice půjdeme gaullistickou cestou všech azimutů. Vnitřně budeme usilovat o upevnění a rozvoj češství, našeho jazyka, kultury. Budeme rozhodovat zcela sami, koho do republiky pustíme, aby s námi společně žil v míru a ve shodě.

K tomu všemu a dalšímu jsou nastávající prezidentské volby jen tím prvním krokem. Udělejme ho společně a přesvědčivě. Je nás velká většina. Zvítězíme!

J. Skalský