Nerovnost láme rekordy

Podle posledních údajů amerického Institutu pro politická studia přesáhl majetek tří nejbohatších Američanů hodnotu toho, co vlastní chudší polovina obyvatel USA.    

   Malá skupinka čtyř set nejbohatších rodin pak obhospodařuje majetky stejné hodnoty, jako dohromady vlastní zhruba dvě třetiny Američanů.

   Tyto informace mohou vzbudit nejrůznější reakci. Někdo může být toho názoru, že úspěšným není třeba závidět a že údaje jsou jen důkazem toho, že píle se prostě a jednoduše vyplácí.

   Věci však takto průzračné nejsou. Ve společnosti stále ještě panuje přesvědčení, že příjem a osobní majetek byl měl nějak souviset s výkonem dotyčného člověka. Ve světě práce je přece zcela běžné, že i malé mzdové rozdíly jsou citlivě posuzovány podle toho, kolik úsilí dotyční vyvinuli. Lze přitom připustit, že někdo je i několikanásobně výkonnější, talentovanější, zkušenější a nepostradatelnější než někdo jiný.

   Údaje zjištěné zmíněným institutem však předpokládají, že existují jedinci, kteří jsou řádově milionkrát výkonnější a nepostradatelnější než jejich spoluobčané. Něco takového je velmi obtížné si představit.

   Navíc je prokazatelné, že příjmové a majetkové nerovnosti se v posledních několika dekádách nejen v USA poměrně prudce zvyšují.

Znamená to snad, že ti nejpilnější pracují stále usilovněji, zatímco zbytek společnosti je čím dál línější? Taková hypotéza by se jen těžko obhajovala.

Navíc statistiky zároveň prokazují, že narůstá podíl těch, jejichž majetek je nulový, anebo dokonce záporný (mají už jen dluhy). V současnosti tvoří tyto domácnosti už plnou pětinu americké populace. A zase by bylo odvážné tvrdit, že poslední dobou je každý pátý Američan čím dál línější a méně výkonný.

   Není třeba hned mluvit o tom, že se opět vynořuje „dědičná aristokracie moci a peněz“. Přesto je těžké ubránit se dojmu, že raketový nárůst bohatství jedněch by mohl přece jen nějak souviset s chudnutím rostoucího počtu těch ostatních.

Prof. J. Keller

Přišlo e-mailem