Nereálné až bájné představy tzv. českých Němců nejen po první světové válce

Německo a Rakousko-Uhersko první světovou válku prohrály. Proto musely počítat s tím, že vítězní spojenci budou vytvářet  takovou Evropu, v němž poražené mocnosti zaujmou pozice jim stanovené, alespoň na určitou dobu. Rakousko-Uhersko dokonce zaniklo a Německo mělo být zeslabené. Váleční vítězové byli těmi, kdo o evropském zítřku rozhodovali.

Je podivuhodné, že Rakušané ani Němci  poválečnou realitu nechtěli uznat. Vysnili si společný německý stát, který by zahrnoval jak Rakousko, tak i pohraniční území formujícího se Československa a nadto i Německo.

Položme si otázku, zda Francie, Anglie a USA bojovaly za toto velké Německo, které by se hned po svém vytvoření stalo novou hrozbou pro Evropu? Samozřejmě že nikoliv! Vítězní spojenci na takový plán nemohli přistoupit. Těmito naivními plány se mírová konference nezabývala.

Důležité pro spojence bylo zničení Rakouska-Uherska, spojence Německa. Bez tohoto státu, s jehož podporou dříve Německo mohlo počítat, došlo k zeslabení germánských tlaků jak na západ, tak i na východ. Nadto na rozvalinách habsburské monarchie vznikla řada nových samostatných států, mezi nimiž bylo i Československo. Vazby těchto subjektů k vítězným mocnostem byly pevné, přátelské.

To všechno Němci, pokud by se řídili jen selským rozumem, měli vědět. Místo toho se pustili do boje za velké Německo a prohráli. Tzv. čeští Němci tuto porážku nechtěli vzít ani na vědomí. A stále cosi vykřikovali o tom, že jsou národem a mají právo na sebeurčení. Když jejich demonstrace dospěly až k násilí, k narušení pořádku, když zazněly první výstřely, pořádek v pohraničí jsme obnovili i za použití síly. Lze jen litovat, že k tomu muselo dojít. Značná část Němců brzy poté se k republice stala loajální. Jejich strany vstoupily do československé vlády, měly svá ministerská křesla, jejich poslanci postupovali v čs. parlamentu státotvorně. Němci měli zastoupení v obecních orgánech, v řadě obcí byli starosty. V pohraničí se úřadovalo česky i německy. Německé školství, divadla, tisk byly na vysoké úrovni.

Přišla však velká hospodářská krize, jež zasáhla zejména naše pohraničí, kde žilo hodně Němců. A v této situaci se objevil i strejda Konrád Henlein. Havlovci jej uvedli   na naši politickou scénu. Moci chtivý nový představitel německého obyvatelstva v ČSR, se představil jako loajální Němec, který i se svou, později vytvořenou,  Sudetendeutsche Partei chce provádět jen a jen státotvornou politiku. Zatímco o tomto všude řečnil, potají jednal zcela jinak. Měl velmi brzy čilé styky s některými nacistickými předáky. Tajně navštěvoval Německo. Jeho cílem, skutečným cílem, bylo rozbití Československa, jak o tom sám později mluvil, a připojení nejen pohraničí republiky k Německu, ale i germanizace celého českého sídelního prostoru.

O masakrování Čechů mluvilo i tzv. Hergelovo memorandum.

V roce 1938 úmysly znacizovaných henleinovců byly již zřejmé. O nich se můžeme hodně dozvědět z tzv. Karlovarského programu SdP. Události následných dnů však  předčily vše myslitelné. Tisíce německých ordnerů, vycvičených a ozbrojených v Německu, napadalo naše celnice, finanční úřady a dokonce i četnické stanice a vojenském jednotky. Počínali si na řadě míst s nepředstavitelnou brutalitou. V praxi předvedli nacistický teror i vůči českým hraničářům. Bili je, tekla krev a zhasínali české životy. Kdyby čs. armáda nezasáhla, obětí by bylo mnohem více.

Samostatnou kapitolou je úloha tzv. sudetských Němců v době protektorátu. Byli to oni, co silně křičeli, že s Čechy se musí jednat mnohem tvrději, že protektorát je nutné rychle zrušit a germanizaci urychlit. Mnozí sudeti byli vůči nám krajně nepřátelsky ladění, více než říšští Němci. Vstupovali do jednotek SS, SD, byli dozorci v koncentračních táborech. Sloužili v gestapu, na některých služebnách tvořili téměř polovinu stavu. Na frontách druhé světové války se podíleli na zločinech panského národa. Po válce se někteří angažovali na činnosti wehrwolfů.

Co chtějí tito sudeti dnes? Podívejte se na jejich platný program, stanovy. Lehce zjistíte, že čerpají i z dřívější henleinovské doby. A zase nám někteří vyhrožují. Sice jen přes hranice, ale přesto.  Je to podivuhodné. Můžeme konstatovat, že někteří sudeti, se nepoučili ani z doby po první světové válce, ani  po té druhé. Masivně přepisují dějiny. Vznášejí na nás opět řadu požadavků. Ve svých očích jsou obětí, kdežto my jsme těmi loupeživými zločinci.

Jsme přesvědčeni, že nakonec pravda zvítězí. Masivní falšování dějin, dlouhodobé zlovolné pěstování obrazu českého nepřítele, zpochybňování naší státnosti a opětné volání po „Sudetenlandu“, po právu na sebeurčení, jehož nositelem je údajně „sudetoněmecká“ národní skupina, dostihne sudety podobně, jak tomu bylo po první a druhé světové válce, pokud sami konečně nepřijdou k rozumu. Jejich cíle jsou v jasném rozporu s mezinárodním právem. Je nám líto, že jejich „protektoři“ bavorští a federálně němečtí je již dávno neumravnili. My přece o cizí neusilujeme, naše si vzít však nenecháme!

J. Skalský