Nemělo by Německo spíše zatrhnout nenávistné krvavé útoky na své občany?

„Až miliardová pokuta pro sociální sítě. Německo chce zatrhnout nenávistné komentáře.“ (Novinky.cz)

Jsme přesvědčeni, že každý stát, pokud chce něco sám odstraňovat či přímo působit na jiný subjekt, aby tak činil, by měl začít tím primárním a teprve ostatní by mělo následovat. Pokud Německo zajistí bezpečnost svým občanům před útoky zejména migrantů, včetně znásilňování žen, ubude jistě i tzv. nenávistných komentářů. A nadto stále méně Němců je bude schvalovat a číst. Tak společenská nebezpečnost „nenávistných komentářů“ se značně sníží.

Teprve poté by Německo mělo přijmout „represivní“ opatření proti nim. Ovšem, pokud se to ještě ukáže být nutné. Komentáře tzv. nenávistné čerpají svoji látku  ze života. Píší o útocích na své spoluobčany. Ubude-li  těchto útoků, ubude i „nenávistných“ komentářů.

Německo chce tuto logickou závislost změnit, převrátit ji. V prosinci roku 2016 došlo v Berlíně k teroristickému útoku. Obětí se stalo devět lidí. Uctít jejich památku se odhodlala A. Merkelová až po uplynutí jednoho roku. Co jí bránilo učinit tak dříve?  Tento merkelovský způsob reakce na terorismus je odsouzeníhodný. Jistě zplodil následně řadu komentářů. I ty bychom měli označit za nenávistné, i když byly důsledkem nejen teroristické akce, ale i nečinnost tam, kde mělo dojít k obvyklé společenské odpovědi na terorismus, k níž, bohužel, nedošlo? Paní kancléřka neměla snad čas?

Klíčové význam v každém případě hraje výraz „nenávistné komentáře“, zvláště pak slovo nenávistné. Pokud jej spojí státní moc  s komentářem, byť obvyklým, může takové komentáře stíhat. Ale pak je větší chyba na straně státní moci, než na straně komentujících občanů. Represivní orgány pak i běžné komentáře, zaměřené takovým nežádoucím způsobem, mohou označit za nenávistné. Svou praxí mohou dospět až k tomu, že posunutým způsobem budou vykládat slovo „nenávistné“ a stíhat tak i to, co nenávistné vůbec není a co je vlastně jen odrazem skutků, o němž komentář  objektivně a pravdivě mluví. A tak bychom touto cestou mohli dospět až k tomu, že budeme stíhat i pravdu.

-red.