Němečtí vyhnanci - oběti znovusjednocení

Po celá desetiletí trvala žádost o obnovení jednoty Německa. Po celá desetiletí byla rovněž odmítána anexe německých východních území, a tedy i uznání nové zavedené východní hranice.

Byly pro to dobré historické, mezinárodněprávní a lidskoprávní důvody, protože jejich uznáním by byla uznána násilně vynucená vyhnanecká politika vítězné mocnosti a jejích satelitních států pod komunistickou nadvládou. Není tedy možné pochybovat o jejich "falešném právním postavení", jak to napsal polský publicista Adam Krzeminski ve své brožuře "Testovací záležitost pro Evropu (Testfall für Europa)" (2008). Právní postavení bylo ve skutečnosti rovnocenné, protože v obou případech nebylo pochyb o tom, že německé území převzaty cizí mocnostmi a v případě východních území bylo německé obyvatelstvo vyhnáno. Nicméně ve Spolkové republice Německo byla z důvodu tlaku zahraniční politiky a vnitropolitické eroze, zejména kvůli politické levici a nesprávně instrumentalizovanému pocitu viny, neuvěřitelná setrvačnost, která nebyla přímo ovlivněna lidovými vrstvami, spíše vždy právními hledisky. Na úkor vyhnaných osob chtěli ukončit krizi tím, že vydávali status quo za bezalternativní mírovou politiku.

Akceptování rozdělení se dostalo i do kruhů CDU. I vlivní politici té doby jako Kohl nebo Kurt Biedenkopf na mou výzvu k aktivní politice sjednocení v roce 1988 reagovali tak, že je to „úkol pro budoucí generace.“

Rozhodující pro obrat v roce 1989 byla úniková hnutí z "NDR" a pochopení sovětského vedení, že území získaná po roce 1945 a komunistickou ideologii již nemůže udržet. V zájmu spojenců (se zahrnutím Polska) však byla německá politika podmíněna uznáním nové východní hranice. V tomto ohledu lze souhlasit s názorem Krzeminského, jestliže ve výše uvedené publikaci napsal: "Takže se dá říci, že rozdělení Německa bylo nutnou objížďkou k uznání německo-polské hranice vytvořené roku 1945".

Práva německých vyhnanců a práva na německá území za Odrou a Nisou byla opuštěna, aby se dosáhlo znovusjednocení státu a sjednocení Němců, v de facto vytvořených hranicích po roce 1945.

Němečtí vyhnanci z východu proto patří k obětem války, poválečné politiky a mocenské politiky spojenců a jejich satelitních států.

Rüdiger Goldmann, Sudetenpost, Tribuna názorů, 11.1. 2018, str. 11

Pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf