Německo na cestě k diktatuře

Angela se inspiruje metodami z třicátých let. AfD v hledáčku tajných služeb. Opora CDU odchází ze strany: "Nemám na to žaludek". Kdo stojí za smrtí novináře?

25. 1. 2017

Radek Pokorný sleduje dramatický politický vývoj u našich obávaných západních sousedů a cosi hrozivého mu to připomíná

I největším eurooptimistům je stále jasnější, že projekt Evropské unie ve stávající podobě nebude možné dlouhodobě udržet. Britská premiérka Theresa Mayová po svém projevu z minulého týdne, ve kterém vyjádřila odhodlání prosadit tvrdý Brexit, již míří za novým americkým prezidentem. A ten vyjádřil přesvědčení, že "uniklou" Británii budou dříve či později následovat další unijní státy.

pp

Proto i situace v Německu po Trumpově převzetí otěží v Bílém domě zákonitě nabírá na obrátkách. Vše se zjevně připravuje na krizový scénář, kdy by se mohl po případném volebním úspěchu Marine Le Penové ve Francii evropský svaz začít již zcela viditelně rozpadat. Proto budou snahy přesunout těžiště pouze na osu Berlín-Brusel a základnu multikulturní Evropy budovat především zde. Staronové berlínské mocenské centrum se potom bude snažit zakonzervovat současný stav v německé zájmové sféře, do které patří za současné vlády bohužel i Česká republika.

V Říši přituhuje

Německý vicekancléř za SPD Sigmar Gabriel, jehož kolega ze socialistické internacionály Martin Schulz opustil minulý týden předsednictví Evropského parlamentu, aby se ucházel o post spolkového kancléře, navrhuje skoncovat s protisocialistickými živly ohrožujícími pozice proevropských stran jednou provždy. Proto po bolševicku minulý týden navrhl, aby Alternativu pro Německo (AfD), ohrožující stále více dominanci vládnoucích probruselských stran CDU a SPD, sledovala tajná služba. Jako záminka mu posloužily výroky představitele AfD Björna Höckeho, který vyjádřil nelibost nad přítomností památníku holokaustu v Berlíně.

"AfD definitivně nahradila NPD jako rezervoár krajně pravicových štváčů," napsal minulý týden Gabriel. "AfD musí konečně začít sledovat civilní kontrarozvědka.“ Hon na čarodějnice v Německu tak dostává zcela novou kvalitu. Ostrá příprava na diktaturu evidentně začala celých osm měsíců před volbami do Bundestagu.

Berlín se za souhry několika okolností může stát poslední baštou europeistických sil na kontinentu. Přestože situace začíná být rozkolísaná i ve vládní "křesťanské" demokracii. To dokazuje i rezignace jedné z dlouholetých opor CDU, poslankyně Spolkového sněmu Eriky Steinbachové, která po více jak 40 letech odchází ze strany. Dlouholetá poslankyně a funkcionářka strany tak protestuje proti přístupu kancléřky Angely Merkelové k migrantům.

"Volila bych teď CDU? Ne. Vstoupila bych dnes vůbec do CDU? Ne. Z toho mohu vyvodit pouze takové čestné východisko, jakým je odchod z CDU," uvedla minulý týden poslankyně pro list Welt am Sonntag. Merkelová podle ní otevřením hranic na podzim 2015 porušila zákon. Steinbachová zároveň vyjádřila podporu AfD - tak, jako mnoho bývalých křesťanských demokratů, kteří se na protest proti sebevražedné migrační politice Angely Merkelové rozhodli opustit stranu.

Teror jako osvědčená metoda

Ze všech médií zní varování před neonacismem - čímž je myšlena právě AfD. Paradoxně situace v Německu skutečně v lecčems připomíná stav po roce 1933 - jenže v opačném gardu. Po uchopení moci Adolfem Hitlerem byli bojůvkami SA všichni názoroví oponenti nacismu ukřičeni a jejich schůze násilně rozehnány. Tentokrát vystupují v roli SA oddíly tzv. Antify, která brutálně napadá předvolební shromáždění AfD a ohrožuje každého, kdo zpochybňuje vedoucí multikulturní platformu a je proti bezhlavému přijímání imigračních vln.

Někteří z opozičních politiků již zaplatili životem, mnozí byly napadeni ve svých domovech, a někteří, jako šéf hnutí PEGIDA Lutz Bachmann, museli z Německa odejít, neboť bylo jemu i jeho rodině opakovaně vyhrožováno zabitím.

Při posledním sněmu AfD musely chránit delegáty stovky těžkooděnců před rozzuřenými "antifašisty" bojujícími za "demokracii". Poslední případ z minulého týdne jen dokumentuje, jak daleko je v Německu levičácká guerilla schopna zajít.

K dalšímu incidentu došlo minulý týden na univerzitě v Magdeburgu, kde měla proběhnout akce tzv. Alternativního kampusu. Shromáždění pořádala právě Alternativa pro Německo a o svém genderovém výzkumu na ní měl přednášet profesor biologie Gerald Wolf.

Přednáškový sál však obsadili členové Antify s plakáty "Studenti proti nacismu" a násilím přednášce zabránili. Členy AfD, kteří se pokusili o diskusi, nenechali vůbec promluvit. Zastiňovali je svými transparenty a házeli po nich dělbuchy. Přednáška nakonec musela být zrušena.

Facebook přistupuje k cenzuře

A další kroky establishmentu k ještě dokonalejší "demokracii" následují v kvapíkovém rytmu. Například němečtí uživatelé Facebooku mají od nynějška "upozorňovat" Facebook na to, že nějaká zpráva je falešná, a odeslat ji instituci Correctiv (obdoba Chovancova cenzorního úřadu CTHH), která dá cenzorní razítko o její "věrohodnosti". Facebook informoval, že jedná s německými médii a vydavatelskými konsorcii a chce spolupracovat s více partnery. "Zaměřujeme se nyní na Německo, ale přemýšlíme, ve kterých dalších zemích to zavedeme," uvedl mluvčí Facebooku.

V rozhovoru s týdeníkem Welt am Sonntag varoval německý ministr spravedlnosti Heiko Maas, že tzv. "fake news" zosobňují "hrozbu naší kultuře debatování" a dodal, že "viníci" by mohli být potrestáni až pěti lety vězení. Razie proti nezávislému myšlení se v Německu extrémním tempem stupňuje a některé z vůdčích osobností zbývajícího svobodného tisku, kteří se odmítli zpronevěřit svému poslání, se nyní dostávají pod obrovský tlak.

Není divu, že nečekaná smrt jednoho z nejvýznamnějších německých novinářů, který původně patřil k mainstreamu, ale v době státního převratu na Ukrajině se postavil na "disidentskou" pozici nezávislého tisku, vyvolala v Německu řadu dohadů. Podle řady komentátorů byl Udo Ulfkotte, ve svých 57 letech na vrcholu své novinářské kariéry, merkelovským režimem uštván k smrti. Objevují se i názory, že byl dokonce zlikvidován jako nepohodlný svědek režimních manipulací, k nimž v poslední době v německém tisku dochází.

Stojí za tím tajné služby?

Slavnou se stala zejména jeho veřejná výpověď o tom, jak dlouhodobě spolupracoval s tajnými službami USA a Německa a šířil v médiích jejich "fake news". Když pochopil, že tím přispívá k nebezpečí války, tuto spolupráci ukončil. Ale nejen to. Především vydal knihu o pozadí manipulací v německém tisku, na nichž se podílí vláda a tajné služby.

Udo Ulfkotte pracoval dlouhá léta v zahraničním oddělení novin Frankfurter Allgemeine Zeitung. Byl považován za vynikajícího znalce problematiky muslimských zemí. Už v raném stádiu migrační invaze varoval před islamizací Německa a celé Evropy. Mnohé z toho, o čem již před mnoha lety ve svých knihách psal, je dnes realitou. Téměř všechny jeho knihy patřily mezi bestsellery. Mezi největší úspěchy patří předevší "skandální" kniha "Koupení novináři" (2014).

Oficiálně zemřel Udo Ulfkotte 13. ledna na srdeční selhání. Příznačné je, že vzápětí jedna z významných "hvězd" oficiálního německého tisku na Facebooku jeho smrt komentovala Hahaha, je třeba otevřít šampaňské! A redaktorka veřejnoprávní televize tento pozoruhodný "nekrolog" olajkovala.

Němečtí "certifikovaní demokraté" jsou prostě vzorem také v rovině etické. Jak by ne, jsou přece nositeli těch jediných správných a přípustných "evropských hodnot" - pávě tak jako naši Jakubové Jandové z takzvaného think-tanku stejného jména, který je partnerem cenzorního úřadu našeho ministerstva vnitra již zcela otevřeně.

Soudruzi v boji za udržení neudržitelného. U nás je to zatím spíš komické. V Německu hrozivé.

Udo Ulfkotte - ať už jeho smrt způsobilo cokoli - padl. Kdo bude další?

Protiproud