Německo je přeborník v neplacení reparací

V mezinárodním právu platí zásada, že agresor je povinen své oběti nahradit škody, které jí agresí vznikly.  Jde o materiální škody, poněvadž miliony životů žádný poražený stát nemůže odškodnit. Tyto škody jsou nevyčíslitelné. Život každého člověka je jedinečný a nenahraditelný penězi, či jakýmkoliv jiným plněním.

Z uvedené zásady vycházejí všechny smlouvy o reparacích. Německo, které vyvolalo první světovou válku, již poměrně brzy po jejím skončení, přestalo platit reparace.

Po druhé světové válce, přestože ji dříve opět vyvolalo, zaplatilo na reparacích jen zlomek toho, co podle rozhodnutí vítězných spojenců mělo zaplatit. Lidských obětí si tato válka vyžádala  více než 50 milionů

Jsou státy, které však s tímto postupem Německa nesouhlasí. Řecko již dávno bojuje za to, aby Němci jim nahradili válečné škody. Dokonce si dovoluje na Německu zvlášť požadovat, aby jim zaplatilo za ukradená a zničená umělecká díla, z nichž některá mají snad až nevyčíslitelnou hodnotu. Německo to i ono odmítá. Řekové však prohlásili, že udělají vše pro to, aby reparace Němci zaplatili. Pokud nepomohou diplomatické prostředky, jsou odhodláni své požadavky na Německu vymáhat soudní cestou. 

Zatím jen několikrát o  reparace se přihlásili Poláci. Naposled to bylo někdy v srpnu letošního roku. Též jejich reparační nároky Německo odmítá.

Existují i další státy, které se nesměle hlásí o náhradu válečných škod. Slyšíme např. z úst jednoho představitele dalšího státu, který říká, že v Evropě jsou dokonce ještě státy, které neplatí reparace.  I toto prohlášení vyžaduje v současné době hodně odvahy.

Proč? V nepříliš dávné době  Michael Roth, náměstek ministra zahraničních věcí SRN, řekl: „Klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí! (…) Jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role, i jestli si to přejeme nebo nepřejeme. Tuto úlohu musíme přijmout.“ (13http://www.klaus.cz/clanky/3942, euportal.cz)

A tak Němci dodnes nezaplatili stovky miliard korun, biliony na reparacích oprávněným státům. A nehodlají tak učinit. Jejich představitelé se vytáčejí, odmítají a neplatí a neplatí.  Německo hraje v Evropě, jak uvedl M. Roth, fakticky vůdčí roli. Ta jde tak daleko, že Evropská lidová strana, nejsilnější poslanecký celek v Evropském parlamentu je zřejmě jen prodlouženou rukou Německa, v současnosti A. Merkelové. To je vidět i na germanofilní a sudetofilní politice nejen tzv. KDU, ale dokonce i sobotkovské části ČSSD. O navázání schwarzenbergské TOP 09 a ODS, pod vedením  p. Fialy, který již v 90. letech minulého století pomáhal razit cestu O. Habsburgovi a B. Posseltovi,  na uvedenou vůdčí roli Německa, nelze pochybovat.

Kdysi jsem četl zajímavé pojednání o vlastnostech Němců. Autor textu zdůraznil, že tou špatnou stránkou jejich povahy je, že i v těch nejdůležitějších svých postupech často neznají potřebnou míru. Přepískanou to. A do této situace se dostali i v současnosti.

Již dříve jsme odmítali vedoucí úlohu strany. Dnes je naší povinností odmítnout i vůdčí roli Německa v Evropě. Ale nejen to. Musíme se zříci i služeb ústavních činitelů, kteří nás vedou do německého chomoutu, ať již jde o protektorát nebo 17. zemi SRN.

Nové národní elity pak jistě podniknou kroky, které povedou k tomu, že Německo nám zaplatí dlužné reparace v plném rozsahu. A nejen to! Budeme také muset nově upravit smlouvy s Německem, které nás uvádí do nerovnoprávného postavení. Ve vztahu s Německem musíme v plném rozsahu uplatňovat mezinárodně právní princip reciprocity.

Uvedu jeden příklad. Německá menšina u nás má výsadní postavení. Dostává peníze nejen z našeho rozpočtu, ale také jí plynou značné finanční částky z německého velvyslanectví v Praze, z rozpočtu ministerstva zahraničí, vnitra SRN i od zvláštních německých subjektů, podporujících němectví v Evropě. Otázkou je i loajalita německé menšiny v ČR. Přesto Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku před několika lety zasedalo na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, snad dokonce v Hodovní síni. Účet jim předložený zněl na 100 tisíc korun. Takové peníze  mnohé české vlastenecké organizace nemohou vynaložit ani na celý rok, poněvadž je nemají.

Čechů v Německu je více než Němců v ČR.  Přesto však jim SRN   nepřiznává menšinový statut. Němci si na národnostní menšiny udělali zvláštní zákon. My jedno z jeho kritérií nesplňujeme.  Ovšem zákon vůbec nevzal v úvahu germanizační úsilí  císařského, republikánského a nacistického Německa. Vše, co nebylo německé, tálo. Bylo těžké se v těchto podmínkách hlásit k jiné národnosti než Německé. Pokud si dobře pamatuji, tak někteří předkové kancléřsky A, Merkelové byli Poláky. Společenská atmosféra, v níž v Německu žili, je navedla k „dobrovolné“ germanizaci. A dnes paní Merkelová se zapisuje do dějin i velkými zvláštnostmi. Když byla v roce 2012 na krátké návštěvě ČR, „doporučila“ P. Nečasovi, aby jeho vláda už konečně zahájila přímá jednání s představiteli tzv. sudetských Němců. A tak se i stalo. Sobotka i Bělobrádek, nemluvím již ani o D. Hermanovi a K. Schwarzenbergovi, se mohou přetrhnout.

Za uvedené situace nám nezbývá nic jiného než vypsat referendum o setrvání či vystoupení z EU. Odejít z ní a usilovat o vytvoření společenství rovnoprávných, suverénních národních států, spolupracujících v těch oblastech a v takovém rozsahu, jež si sami z vlastní vůle stanoví. Jen tak se zbavíme vůdčí role Německa v Evropě.

Dr. O. Tuleškov