Německo-česká kultura paměti

Týdenní seminář v  Heiligenhofu - část II

O "německo-české kultuře vzpomínání“ se jednalo v druhé části týdenního semináře v polovině listopadu v Heiligenhofu v lázních Bad Kissingen. Pestré historii české, německé a židovské kultury, s temnými kapitolami historie, ale také spolupráci a konfliktům se věnovali referující a diskutující. Informuje Hildegarda Schusterová:

Odpovědnost za historií

Tomáš Kraus, generální ředitel Federace židovských obcí v České republice, se zasazuje za rozšiřování znalosti židovských dějin v českých zemích. Federace je zastřešující organizací židovských obcí a dalších židovských institucí se sídlem v Praze. Hlavní úkoly má dva - reparace obětem holocaustu a "arizace" , vytvoření sociálních programů pro seniory a vzdělávací programy a zajišťování zachování synagog, hřbitovů a památek.

Kraus popsal historii, rozmanitost a bohatství židovského kulturního a náboženského života. Židé byli po staletí nedílnou součástí historie a kultury českých zemí. Židovská obec v Praze byla jednou z nejvýznamnějších židovských komunit v Evropě. Poukázal na to, že i v židovské historii byly časy zlaté a časy zlé - tak jako v jiných částech Evropy. Zlatý věk byl v době habsburského císaře a českého krále Rudolfa II (1576- 1612). Léta 1570-1620 vešly do dějin jako zlatý věk pražských Židů. Ale Kraus také mluvil o utrpení židovského obyvatelstva a hrůzy nacistického holocaustu. V Čechách a na Moravě žilo před druhou světovou válkou zhruba 120 tisíc Židů. V současné době stále existuje židovská komunita o počtu 20.000 až 25.000 osob. Kraus, jehož matka pocházela z Teplic-Schönau mezi Krušnými horami a Českým středohořím, chce udržet při životě jejich židovskou historii. Část práce věnuje vytváření sítí synagog v České republice. Nyní je tam asi 200 synagog, řekl Kraus. Některé dokonce existují ve spojení s církví husitskou a s pravoslavnou církví.

Je třeba vyprávět příběhy

Ralf Pasch, známý v sudetoněmeckých kruzích svou knihu "Dědicové vyhnání", je dobře známý novinář a autor. Nyní je také spolupracovníkem na volné noze Collegia Bohemica v Ústí. Nyní si dal za úkol zachytit historii rodiny Schalků pro dvojjazyčnou putovní výstavu, jako jeden z mnoha projevů 20. století. Základem jeho bádání jsou dvě dokumentace původem z Prahy, Vídně a Berlína o rodině Schalků, které jsou uchovávány v Collegia Bohemica. "Musíte vyprávět příběhy," říká Pasch. Na základě životopisů, příběhů, jako v tomto projektu, chce ilustrovat historické souvislosti, aby vešly ve známost.

Rodina Schalků má své kořeny v Čechách. Někteří z jejích rodinných příslušníků se aktivně zapojili do veřejného a politického života 19. a 20. století. Jejich aktivity odráží důležité momenty v historii střední Evropy. Biografie dává vhled do židovského života v Praze na konci 19. a počátku 20. století, v době první světové války, vzniku Československa a za nacistického režimu.

Robert Schalek (1877-1963) a jeho sestry Jula, Olga a Malva pocházejí z německy mluvící židovské rodiny v Praze, která se pokusila obrácením ke křesťanské víře zlepšit své postavení ve společnosti. Robertův dědeček Johann provozoval jako jeho otec Gustav v Praze známé knihkupectví. Robert byl členem společnosti Schlaraffia založené v Praze, která se dnes šíří po celém světě. Mužská společnost, která se zavázala svými vlastními rituály k udržování kultury a humoru. Příbuzná Roberta je Alice Schalková (1874-1956), novinářka a válečná zpravodajka z Vídně. Malva Schalková (1882 - 1945), nejmladší sestra Roberta, vystudovala uměleckou školu a byla také známá svými portréty. Lisa Fittko (1909 - 2005) působila během nacistické éry na straně odboje a byla dcerou Robertovy sestry. Ve svých knihách "Moje cesta přes Pyreneje" a "Solidarita nežádoucí" psala o své politické práci. Fritz Schalek (1913 - 2006), Robertův syn, vstoupil jako mladý do komunistické německé mládežnické federace a byl jejím okresním tajemníkem. Fritz byl jako Němec ponechán v ČSR a na rozdíl od své sestry Evy neopustil zemi. Byl v Novinách obnovy a míru/ Prager Volkszeitung a stal se v roce 1968 šéfredaktorem. Schalek hájil při Pražském jaru kurz reformátorů. V roce 1969 založil s dalšími zástupci německé menšiny Kulturní sdružení Němců. Po sametové revoluci v roce 1989 spoluzaložil Národní Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Jedna raději potlačená kapitola

Raimund Paleczek, historik a předseda sudetoněmeckého institutu v Mnichově, označil ve své prezentaci historii zajateckých táborů pro internaci sudetských Němců, před 70 lety v letech 1945-46 v Čechách, za "raději potlačenou kapitolu ze společných dějin". Odkázal na rozhodnutí rozpočtového výboru Spolkového sněmu dne 13. listopadu 2015, který přiznal jako symbolickou náhradu německým nuceně nasazeným 50 milionů EUR v rozpočtech let 2016 až roku 2018.  6. července Spolkový sněm potvrdil směrnice o zadávání veřejných zakázek. Spolkové ministerstvo vnitra oznámilo následující den pod zkratkou ADZ (výkon uznání bývalých německých nuceně nasazených). V rámci tohoto režimu němečtí státní příslušníci nebo příslušníci německých národnostních skupin, kteří byli přiděleni v období od 1. září 1939 do 1. dubna 1956 cizí mocnosti za účelem nucených prací, obdrží jednorázově odškodnění 2.500 euro. Tento úspěch - aktuální směrnice o zadávání zakázek na daný účel v § 1 - "Odškodnění za těžký osud", náleží první skupině obětí událostí po druhé světové válce, která má státní odškodnění, řekl Paleczek.

Dlouhá léta sledovaný projekt vyhnanců a sudetských Němců pro skupinu sudetských Němců nazval "otcovským projektem", do kterého byl sám přímo zapojen. V historickém přehledu připomněl, že v roce podepsání česko-německé deklarace - 1997, obdrželi čeští nuceně nasazení, za uznání jejich těžkého osudu, odškodnění 4.000 DM. Navíc byl vytvořen společný projekt na podporu porozumění Německo-český fond budoucnosti a byl vybaven značnými prostředky. To odpovídalo názoru sudetských Němců, kteří měli nějaké zkušenosti ze setkávání, že je také třeba řešit sporné otázky společné historie.

Paleczek: "V následujících letech došlo na sudetoněmecké straně k názoru, že německým nuceně nasazeným je třeba poskytnout odškodnění, a to po vzoru odškodnění českých nuceně nasazených, v podobě peněžité dávky jednorázově. Na podzim roku 2000 založila Ackermann Gemeinde pracovní skupinu pro plánování a realizaci této politiky v kanceláři Mnichově. Ta sestávala ze dvou zástupců tří společenských institucí sudetoněmecké etnické skupiny: sudetoněmecké sociální pracovníky, sociální pracovníky Ackermann-Gemeinde a sociální pracovníky Seliger-Gemeinde. Předsedou sedmičlenné pracovní skupiny byl nyní zesnulý bývalý státní tajemník D. Wolfgang Egerter. "Pracovní skupina si stanovila za cíl dosáhnout odškodnění pro sudetské Němce za nucené nasazení z Německo-českého fondu budoucnosti. "Projekt se nepodařil na podzim roku 2003 ze dvou stran: V České republiky pro bývalého prezidenta Václava Klause. Také to se nepodařilo na ministerstvu zahraničí. "Překážka nacionalistického Klause nepřekvapila. Nechutná však byla německá překážka. Antje Vollmerová, v té době členka Strany zelených, v radě Fondu budoucnosti projekt úspěšně torpédovala. 150.000-200.000 sudetských Němců bylo internováno před 70 lety. Paleczek mnoho let zkoumá československé internační tábory v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku a složení vězňů. O svých poznatcích referuje v Sudetendeutsche Zeitung  v několika pokračováních od února 2016. Odškodnění pro německé nuceně nasazené označuje za dobré a správné.

Paleczek: "Německá vláda tedy po 70 letech přiznává odškodnění poválečným německým nuceně nasazeným. To je jistě dobrá věc. Ale nebylo by mnohem důležitější, aby převzaly odpovědnost vlády zemí, které utrpení v minulosti způsobily? Odpověď na tuto otázku vládám v Praze, ve Varšavě, v Lublani, Záhřebu a jinde také přijde v budoucnu. Nicméně, dotyčné osoby se toho nedožijí!" Pro něj, Paleczka, je znamením suverenity otevřené společnosti se stabilní demokracií, že se věnuje temným stránkám své vlastní historie. Z pohledu sudetských Němců je možné z tabulek úmrtí počítat, že naživu je doposud pět procent osob postižených před 70 lety. Jsou to z odhadovaných 60.000 až 80.000 nuceně nasazených asi 3000 až 4000.

Spolkový sněm pošle zástupce

Klaus Brähmig, předseda poslanecké skupiny pro vyhnance přesídlence a německé menšiny parlamentní skupiny CDU / CSU, se zabývá aktuálními otázkami a výzvami  vyhnanecké politiky. Brähmig, jehož působností je i Německo-český fond budoucnosti, je dobře informovaný politický představitel. O finanční podpoře důležitých projektů německých menšin ve východní Evropě ze strany federální vlády jsme informovali v SDZ 46/2016. Nová koncepce na podporu kulturního dědictví Němců ve východní Evropě, v souladu s odstavcem §96 spolkového zákona, zůstává důležitým úkolem, ujistil Brähmig.

Sudetendeutsche Zeitung, 2.12.2016, str. 3, 5, bez autora a značky

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf