Německo buduje svou střední Evropu
Naplňuje svůj dávný sen. Obětí budování čtvrté říše máme být v první řadě my, Češi a Slováci. Brzy po listopadu 1989 činy německé politiky cílevědomě, postupně krok za krokem, trpělivě k tomuto cíli směřovaly.
První velkou překážku Němci spatřovali ve společném státu Čechů a Slováků. Musel být zničen. Na počátku jeho destrukce byla rozpoutána tzv. pomlčková válka, jejímž iniciátorem byl sám V. Havel. Netrvalo dlouho a po Československu zbyla Česká republika a Slovenská republika. Mnozí Slováci, ale také i někteří Češi, dokonce tuto destrukci vítali. Někde v paměti mála z nás zůstalo oslovení téměř stovky předních německých osobností, které nás varovaly před likvidaci společné česko-slovenské státnosti, před obnovením německého Drang nach Osten, jež nás rozdělené může učiněji zasáhnout. Ale stalo se! Současnost do značné míry potvrzuje jejich varovné prohlášení. Nevzali jsme ani v úvahu naše dějinné zkušenosti s němectvím a jeho půdovém východním směřováním. Téměř celé střední a východní Německo je vybudováno na původním slovanském území. Ohněm a mečem Němci šířili „křesťanství“. Zbytky slovanského obyvatelstva germanizovali.
V jaké situaci v současnosti je ČR a SR? Germanofilní síly, i když zřejmě nejsou mezi občany převažujícími, představují hlavně současné politické elity, které na vzdor tomu, že neustále cosi povídají o demokracii, právním státu, činí rozhodnutí v rozporu s míněním většiny. Jak víme, jedním z principů, na kterých je postavena demokracie, je vláda většiny. Politicko-mocenské elity však vládnou proti většině občanů a dokonce v rozporu se zájmy států a národa. Co dělá opozice, která by měla křičet? Téměř nic. Je ve své značné části zřejmě „zainteresovaná“ na proněmeckém směřování.
SR se ústy premiéra Fica a ministra Lajčáka netrpělivě vtírá do jakéhosi „evropského jádra“, jehož součástí, nehledě na svrchovanost, chce být. I v ČR proněmecké směřování „elit“ je jednoznačné. Žádné velké protesty proti těmto cílům se zatím nekonají, přestože v obou případech mocipání jednají bez mandátu občanů o nich, bez nich a proti nim. Zatím jim tato samovláda víceméně prochází. Především díky „korektním“ médiím a snad i většiny intelektuálů. Kam až nás chtějí dotáhnout?
Již dnes někteří politologové o ČR mluví jako o německém protektorátu, jiní pak jako o německé kolonii. Dva pánové, a to dr. V. Špidla, dnešní šéfporadce premiéra B. Sobotky, a ministr Herman mluví o ČR jako o možné další zemi SRN. Ať již je tomu jakkoliv, je faktem nevyvratitelným, že jsme se dostali do nejen ekonomické, ale i silné politické závislosti na Německu. Cesta k vybudování čtvrtého rajchu je, jak se zdá, otevřená a sjízdná.
Čekají nás však volby. Germanofilním elitám, k nimž zřejmě patří Bělobrádek, kterého někteří obdařili titulem zrádce, Herman, Sobotka, to můžeme spočítat. Máme ještě tuto příležitost. Využijme jí! Pokud to nedokážeme, můžeme se dostat do postavení Lužických Srbů, pasovaných na německé Slovany. A to je to poslední, co by si obyčejný český, a pravděpodobně i slovenský, člověk přál. Tedy : buď a nebo!
Přiští rok nás čekají oslavy stého výročí vzniku československého státu. Co bychom měli učinit především? Mluvit a jednat se Slováky, nikoliv s Ficem a jeho klikou, ale národními Slováky. Rozhovory by měly probíhat o tom, jak bychom měli se vzájemně přibližovat, jakou formu společného soužití bychom měli volit, samozřejmě za zcela rovného postavení obou národů. Tyto kroky jsou protikladem toho, co sobotkovci a ficovci činí. Jsou jeho alternativou. Jasně odmítněme německé směřování, skrývá v sobě destrukci naší státnosti a postupné zničení i našich národů, jejich kultury, jazyka, a pracujme pro společnou česko-slovenskou budoucnost. Češi a Slováci jsou dva slovanské národy, sobě velmi a velmi blízké. Jazyky, jimiž mluvíme, jsou pro nás vzájemně srozumitelné. Společně jsme žili již v období Velkomoravské říše a téměř 100 let po vzniku Československa. Hitlerovští Germáni náš společný stát zničili. Chystají se dnes Němci učinit něco podobného, tentokrát však v rukavičkách?
V této přetěžké situaci nemáme na výběr. Buď doputujeme společně do čtvrtého rajchu nebo se Slováky se domluvíme na státoprávní formě společného života. Nemusí jít přímo o federaci, ale např. o konfederaci či prostě jinou formu, která by vyhovovala obou smluvním stranám. My jsme plně a bez jakýchkoliv podmínek pro slovanské řešení současných problémů. Takovýto směr považujeme za reálný tehdy, pokud se zbavíme v Čechách a i na Slovensku vládnoucích proněmeckých exponentů.
Bratři Slováci, pokusíme se vytvořit společnou budoucnost?
J..Skalský