Po více než čtyřech letech ukončila německá federální prokuratura soudní řízení proti Beatě Zschäpeové. Požaduje pro ní doživotní vězení i ochrannou vazbu. Zschäpeová je jediným přeživším členem trojice neonacistických teroristů, známé pod názvem Národněsocialistické podzemí (NSU). Federální prokurátor Herbert Diemer také vyzval k dlouhým trestům odnětí svobody pro další obžalované u soudu v Mnichově.
Během sedmi dnů prokurátor podrobně představil argumenty proti obviněné. Z vyšetřování i stíhání byly od samého začátku vyloučeny státní orgány, zejména německá domácí zpravodajská služba a Úřad pro ochranu ústavy, které jsou těžce zapojeny do zločinů NSU.
Jako členka NSU byla Zschäpeová zapojena do deseti vražd, více než třiceti pokusů o vraždu, třech bombových útoků a patnácti loupeží. Státní zástupce prohlásil, že nese mimořádnou vinu, přestože nikdy sama zřejmě žádnou oběť nezastřelila. Pokud se soud bude řídit návrhem obžaloby, stráví Zschäpeová zbytek svého života ve vězení.
Diemer také požadoval dlouhé tresty pro další čtyři obviněné. Požádal o dvanáct let vězení pro bývalého funkcionáře NPF (Německé národní demokratické strany) Ralfa Wohllebena, který byl spolupachatelem devíti vražd. Wohlleben kromě jiných služeb NSU dodal i „českou“ pistoli, použitou skupinou k vraždě devíti přistěhovalců.
Na dvanáct let má být odsouzen André Eminger. Ten byl shledán vinným z účasti na pokusu vraždy. Eminger v červnu 2004 pronajal karavan, který používali členové NSU Uwe Bőhnhardt a Uwe Mundlos, než se vydali do Kolína nad Rýnem, kde v městské části Keupstrasse umístili bombu. Soud se řídil požadavkem federálního státního zástupce, aby byl Eminger u soudu zadržen. Až dosud zůstával na svobodě.
Holger Gerlach pomohl Zschäpeové a jejím společníkům Bőhnhardtovi a Mundlosovi žít neodhaleně, protože jim poskytl průkazy totožnosti. Gerlach byl obviněn z podpory teroristické organizace a žalobce pro něho požadoval pět let odnětí svobody.
Státní žalobce rovněž požadoval tříletý trest pro Carstena S., který získal zbraň v zastoupení Wohllebena. Státní zástupce rozhodnul, že S. si zaslouží zmírněný trest, poté, co se úplně doznal.
Role domácí tajné služby nebyla soudem nikdy zvažována. Diemer tajným službám vystavil čistý účet už na začátku procesu. Jejich agenti rozhodně přispěli k vyšetřování, tvrdil Diemer. Neexistovaly žádné skryté osoby tahající za nitky. Jakékoliv jiné interpretace jsou „nesmyslné fámy“ a „přeludy“.
Jak napsal WSWS na začátku procesu, celé soudní řízení proti NSU bylo strukturováno tak, aby zakrylo zapojení státu do zločinů NSU. Na začátku procesu dospělo státní zastupitelství k závěru, že se buňka NSU skládala z pouhých tří lidí, Uwe Mundlose a Uwe Bőhnhardta, kteří zemřeli za záhadných okolností před zatčením a Beate Zschäpeové. Veškerá vyšetřování, týkající se dalších případných členů NSU byla proto od začátku vyloučena.
Několik parlamentních vyšetřovacích komisí dospělo k závěru, že se NSU musí skládat z více než tří členů. Členové neonacistické organizace „Blood and Honor“, která byla od té doby zakázána, trojici při svém odchodu do ilegality podpořili. Sbírali peníze pro gang na neonacistických koncertech a chválili jejich činy ve svých publikacích.
Právníci, zastupující v kauze příbuzné obětí v případu, opakovaně tvrdili, že se NSU musela skládat z větší skupiny neonacistů.
Právník Stephan Kuhn, zastupující oběti bombového útoku v kolínské Keupstrasse, řekl Spiegel Online, že v posledním bytě, obsazeném Mundlosem, Bőhnhardtem a Zschäpeovou, byly nalezeny výbušniny a dvacet různých střelných zbraní. Původ těchto sedmnácti zbraní nebyl zjištěn. „Je to jasný ukazatel dalších podporovatelů, které prokurátor nezkoumal.“ Existuje ještě více náznaků, že další lidé kolem NSU nebyli identifikováni.
Právníci obětí pravidelně vznášeli tyto požadavky u soudu, včetně důkazů poukazujících na zapojení státních složek. Zpravodajští důstojníci a jejich tajní agenti, kteří byli povoláni jako svědci, odmítli poskytnout výpovědi, prohlašovali, že si nemohou vzpomenout, nebo prostě lhali.
Nyní je známo, že se třemi teroristy z NSU bylo ve spojení asi čtyřicet tajných agentů a informátorů. Neonacistická skupina Duryňská vnitřní bezpečnost, ve které se trio na začátku zradikalizovalo, byla vytvořena tajným agentem Tinem Brandtem, který organizaci vybudoval za peníze poskytnuté tajnou službou. Poté, co se trio v roce 1998 vydalo do „ilegality“, bylo následujících třináct let skrýváno tajnou službou.
Přesný rozsah spolupráce mezi tajnou službou a NSU zůstává nejasný. Je zdokumentováno, že hesenský agent tajné služby Andreas Temme byl skutečně na místě vraždy jedné z obětí, Halita Yozgata v Kasselu v roce 2006. Temme absurdně údajně o vraždě nic nevěděl a byl podpořen svým nadřízeným důstojníkem. Také ostatní agenti obdrželi podobné krytí z vyšších míst.
Duryňská vyšetřovací komise ve své závěrečné zprávě konstatovala, že pátrání po teroristech z NSU bylo natolik amatérské, že vede k „podezření z úmyslné sabotáže.“
Při rozhovoru se Spiegel Online Kuhn také oznámil, že státní zastupitelství potlačilo důkazy, které mohly prokázat tajnou dohodu mezi zpravodajskými službami a NSU. Podle Kuhna kancelář státního zastupitelství „strukturovala šetření tak, aby mohla rozhodovat o tom, které výsledky vyšetřování mohou být u soudu předloženy a které nikoliv.“
Celkem bylo vedeno devět dalších šetření proti možným podporovatelům, které měly být prováděny odděleně, a širší vyšetřování (strukturálním postupem) neznámých podporovatelů, zejména dodavatelů zbraní. V těchto šetřeních advokáti obžalovaných neměli právo prohlédnout spisy.
„Pokud si státní zástupce nepřál, aby účastnící řízení měli povědomost o výslechu, zajistil, aby výslech svědka proběhl ve strukturálním řízení. To poskytlo právní prostor pro zabránění předložení výslechu u soudu,“ řekl Kuhn.
Státní zástupce také několikrát požádal, aby soud zamítnul žádosti advokátů občanských žalobců o výslech svědků. Kuhn řekl:
„Federální prokuratura také využila své postavení způsobem, který naznačoval, že se obává, že by se určité vyšetřování mohlo dostat do veřejného prostoru.“
Jako příklad uvedl žádost pomocného advokáta, který chtěl k soudu předvolat bývalého člena tajné služby s krycím jménem Lothar Lingen. Lingen připustil, že Úřad federální prokuratury úmyslně zničil spisy týkající se NSU, aby zabránil jejich odhalení:
„Řekl, že na základě počtu tajných agentů v Duryňsku by nikdo nevěřil, že hlavní německá domácí tajná služba (BfV) o NSU nevěděla.“
Státní zástupce při soudním řízení prohlásil, že se jedná o spekulaci a že Lingen nebude vypovídat jako svědek.
Je zřejmé, že i přes pozornost věnovanou detailům v případě pěti obviněných, bylo záměrem procesu s NSU skrýt úlohu tajných služeb. Ta existovala, protože se objevily další informace o aktivitách krajní pravice v bezpečnostních agenturách i německé armádě (Bundeswehru).
Německý armádní důstojník Franco A., který se zaregistroval jako syrský uprchlík a plánoval zavraždění politiků, dostal od vysoce postavených osob krytí a byl součástí větší sítě zahrnující krajně pravicové hnutí Identity. Měl také spojení s teroristickou buňkou v Rostocku, která plánovala politické vraždy. Součástí buňky byl i policista a právník. (Franco A. měl připravovat i klasický teroristický útok proti civilistům, tvářící se jako „muslimský“, pozn. mess)
Překlad Messin (kráceno)