Německá otázka dříve a dnes

 

 

 

Doc. PhDr. Josef Groušl, CSc.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

_________________________________________________________________________

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Historickou a dokumentační komisí KČP jako svou 156. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, prosinec 2005.

 

1. Nepřátelská činnost Němců proti ČSR po roce 1918

 

                Vznik Československé republiky v roce 1918 neodpovídal strategickým zájmům Německa. Němci, žijící v ČSR, se podle toho také chovali. Organizovali nepřátelskou činnost proti ČSR, jejím občanům, zákonům a státní moci. Ačkoliv měla německá menšina u nás všechny podmínky a práva jako občané ČSR, předáci německé menšiny se chovali a jednali vůči ČSR nepřátelsky.

Hlavním cílem německé menšiny bylo, aby vůči Čechům a Slovákům získala v ČSR dominující postavení. Ihned po 28. říjnu 1918, kdy byl vyhlášen vznik ČSR, zorganizovali Němci vojenský odpor proti československé státní moci. Spekulovali dokonce s možnou vojenskou pomocí z Německa. V našem pohraničí vyhlásili samostatný národnostně politický útvar "Německé Čechy". Tento pokus o rozbíjení ČSR byl v zápětí československou státní mocí zlikvidován.

Rozbíjení republiky a přivtělování jejich částí k Německu - to byl směr jejich nepřátelské činnosti proti našemu státu. Nepřátelská činnost Němců v ČSR se ve značné míře připravovala tajně. Tomu odpovídaly i formy a způsoby takové činnosti a akcí.

V lednu 1922 vydal Nejvyšší soud ČSR dvě důležitá rozhodnutí.

1.) Německá menšina a její spolky i politické strany připravily a vedly školní stávku na Hlučínsku. Státní moc ČSR akci označila za destruktivní pro ČSR. Nepřátelskou vůči školnímu systému v ČSR, obsahu výchovy a přípravy žáků.

2.) Německá kampaň proti německým občanům, kteří prodávali nemovitosti občanům ČSR. Byli označováni za "zrádce německého národa", za činy , které jsou "zradou na zuboženém německém národě" na konci první světové války (1914-1918). (Sb. Nejvyššího soudu, č. 696/1922.)

 

V roce 1923 Nejvyšší soud ČSR řešil novou německou protičeskoslovenskou kampaň. Byla to vyhraněná nepřátelská akce proti občanům ČSR. Její podstatu tvořila výzva k německým podnikatelům, majitelům firem v ČSR, aby nepřijímali Čechy do práce, aby Němci v ČSR - občané ČSR - odmítali nastoupit vojenskou službu, aby nikdy a nikde se Němci nezúčastňovali vítání prezidenta ČSR T.G. Masaryka. Ani nenakupovali v českých obchodech... Tyto akce také plně podporoval Svaz německých zaměstnanců a další.

O zločinecké politice Němců v ČSR svědčil i obsah německých časopisů, které vydávala v ČSR německá menšina. Češi byli masově a veřejně uráženi, zesměšňováni a ponižováni. Srovnávali je se zvířaty. Byli to"podlidé" - "nízká rasa". Skupiny Němců žádali také Obchodní soud v ČSR, aby jim bylo v dopisech odpovídáno v "některé kulturní řeči". Ne českým jazykem!! Němečtí podnikatelé nepřijímali dopisy psané českým jazykem. ( Sb. Nejvyššího soudu ČSR, č. 1629/1922.)

Nová poznání pro vládu a veřejnost ČSR o nepřátelské činnosti Německa a Němců v ČSR přinesl rok 1924. Drážďanské neveřejné spolky Němců žijících v ČSR, jako např. "Německé Čechy", " Německá Morava", "Sudety"..... přiznaly posléze nový program nepřátelské činnosti proti ČSR. Byl vypracován za pomoci německé "Východní společnosti pro novou Evropu". Tato společnost měla přímé kontakty na německé východní zpravodajské služby.

V tzv. novém programu šlo o společný závazek Němců v ČSR - pracovat a všestranně působit pro připojení území v ČSR, kde žijí Němci , k Německu. (Sborník Nejvyššího soudu v ČSR, č. 1647/1924). Porady v Německu se konaly pravidelněji a přijímané závěry byly konkrétnější a pro ČSR více nebezpečné.

Protičeskoslovenské nepřátelské působení bylo pro nastávající období řízeno a koordinováno z Berlína. Také z Drážďan. Jednalo se o vedení zákeřné psychologické  války  proti  zákonné  státní  moci  v  ČSR.  Pro  přiblížení  obsahu  této

 

činnosti, tohoto druhu války, uvádím některé hlavní myšlenky a teze:

- Němci v ČSR se musí osvobodit z otroctví,

- Němci musí usilovat o přivtělení území, která v ČSR obývají, k Německu,

- každý český pes musí být zabit,

- Čecha patří oběsit,

- český národ má mravní vady a nemá budoucnost.

( Sborník Nejvyššího soudu ČSR, č. 1959/1924.)

 

                Další projekty uvedené psychologické války proti ČSR byly ještě více nepřátelsky vyhraněné a vyostřené. Například:

- Česká škola není školou, protože česká řeč nic neznamená,

- česká hudba nic neříká, německá ano,

- na německých slavnostech SLUNOVRATU bylo Československo ponižováno a ostouzeno před cizinci v lázeňských městech v pohraničí,

- Němci se připojí k Německu,

- pamětní spis výše uvedených spolků a jejich tajných poboček v ČSR, hovořil o "utiskování Němců" v ČSR, o tom, že"Češi jsou barbary ",

- přístupy do veřejných míst v pohraničí, jako např. restaurace, kina, zábavné podniky... byly označeny vyhláškou "Čechům a psům vstup zakázán, povolen jen Němcům", ( Sborník Nejvyššího soudu ČSR, č. 2;?79 /1924).

 

V průběhu roku 1926 došlo k upevnění spolupráce spolků německé menšiny na Opavsku a severní Moravě s říšskými spolky v Německu. Tyto spolky v Německu s orientací na "východní politiku" pořádaly v Německu tajné porady s německými organizátory z ČSR. V roce 1927 vešlo ve známost, že vedení "Sudetoněmeckého vlasteneckého spolku" se sídlem v Berlíně má za svůj hlavní cíl - spojení Němců v ČSR s německou říší A. Hitlera. V tajném písemné materiálu z roku 1927 se m. j. uvádělo: Bojující německá domovina se dočká dne, kdy bude svobodným národem. O plánech a úmyslech budoucnosti musíme dnes ještě mlčet. Osvobozením všech Němců ve středoevropském prostoru budeme i my členy velkoněmecké říše. Nezapomínejte, že naše země, Čechy, Morava a Slezsko, jsou starými říšskoněmeckými zeměmi...". Tak Němci žijící v ČSR mysleli, tak se chovali a podle toho jednali.

Po nástupu fašismu k moci v Německu, v lednu 1933 byla nepřátelská činnost Němců v ČSR všestranně řízena a podporována z Německa. Už v roce 1933 byly "Letní tábory" dospívající mládeže, Němců žijících v ČSR zaměřeny k nepřátelskému postoji vůči ČSR. Nešlo jen o hanlivé přednášky, tiskoviny, propagandu. Skupiny vybrané mládeže se učily zacházet se zbraněmi, měly pochopit, co jsou to sabotážní řízené akce proti ČSR z Německa. Násilí a kult moci byly vykládány mladým lidem jako vrcholné germánsko-německé tradice a přednosti.

                V letech 1936-1938 byly proti ČSR vystupňovány všechny druhy nepřátelských akcí. Pátá kolona Německa v ČSR - Němci zde žijící - v naprosté většině podporovali fašistické Německo, Hitlera a jeho program agrese směrem na východ. V roce 1936 bezpečnostní orgány ČSR usvědčily například z vojenské nepřátelské činnosti, špionáže a zrady 1.374 osob. Z nich bylo 213 německých státních příslušníků. Ti řídili nepřátelskou rozvratnou činnost proti ČSR, zejména pak na úseku vojenské a civilní obrany. O rok později - v roce 1937 - byla taková činnost odhalena a prokázána u 1.572 osob. Z toho bylo 167 německých státních příslušníků. V prvním pololetí roku 1938 bylo zadrženo 853 osob, které prováděly nepřátelskou činnost proti našemu státu a jeho zájmům.

To byla jen část uvedené nepřátelské činnosti Německa a Němců proti ČSR po roce 1918. To, co se také dostávalo k řešení u Nejvyššího soudu v ČSR. Skutečnost byla ještě širší a závažnější. Německá pátá kolona v ČSR byla nástrojem nepřátelské politiky fašistického Německa. To vše vyvrcholilo diktátem proti ČSR z roku 1938, německou okupací, zahájenou vpádem německých armád do naší země 15.března 1939.

Nezapomínejme na tyto události.

 

 

2. DOKUMENTY

 

Vojenská kancelář prezidenta republiky

Č. j. 225 Dův. / 1941                   Příloha ke Zprávám, č.140

 

Zápis o vojenské poradě u prezidenta republiky - dne 9.července 1941

 

.... " Prezident zahajuje poradu v 15,00 hod. tímto proslovem:

Ježto jsme nekonali poradu od chvíle, kdy Rusové se ocitli ve válce, chci se stručně zmíniti o této významné události. Kladl jsem si často otázku, zda možno vyhrát válku jen ze západu, a uvědomoval jsem si, že bez fronty na východě nebylo by to dost dobře možné. Teď už ty starosti mám za sebou. Považuji věc pro nás fakticky za vyhranou. A tak bude dobré, začneme-li pomýšlet na přípravy pro návrat".

 

Gen. Viest: "Prvý nápor  byl zastaven, Rusové se drží".

 

Prezident republiky:"Podle zpráv, které máme, během 10 dnů skončí jejich mobilizace. Tyto dny jsou pro ně stále  kritické".

 

Gen Ingr: "Ano, počítám, že koncem tohoto týdne končí nejkritičtější období. Plně neprorazili nikde".

 

Prezident republiky: "Ovšem vzhledem k nim jsem to schvaloval. Myslím, že krise potrvá tento týden, ale tu průraznost už nebudou mít. Po skončení mobilizace  budou Rusové silnější".

 

Gen. Ingr : "Co působí dojmem hříšného opomenutí je to, že nikde u Němců nebylo vyjádřeno hlavní úsilí, jak lze soudit ze sestavy jejich sil".

 

Prezident  republiky: "Počítali zřejmě, že nebude odpor. Zasadili vše najednou. Zdá se, že je to fundamentální chyba, která se dá těžko napravit....Churchill se mne tázal: Myslíte, že se Rusové budou vůbec bránit? Pro nás to prakticky znamená, že ať už věci dopadnou jakkoli. Rusko bude spolurozhodovat o míru. Jinak by se byli dostali při mírových jednáních mezi Angličany a Američany se silným polským vlivem proti nám. 0čekávám, že se nyní brzy dohodneme a že to poběží. Mluvil jsem s ruským činitelem a tento mi řekl, že vlastní válka začne týden po skončení mobilizace. On to snad má z Moskvy"....

 

 

Odmítnutí žádosti voj. Egermeiera o propuštění z čs. armády:

 

Stanovisko Egermeiera a poslance W. Jaksche k otázce vojenské služby "sudetských Němců":

 

Plk. pěch. Chodský: "Vojín Egermeier přihlásil se k nám, byl zařazen u nás, u brigády. Pak řekl, že chce k RAF. Když mu nebylo vyhověno řekl, že dokud nebude projednána otázka Němců se zástupci demokratických Němců z Čech a Moravy, nebude sloužit. Dopis téhož obsahu dostalo pak MNO od poslance  Jaksche.

 

Generál Ingr:"Přihlásil se bezvýhradně, nastoupil, konal  po nějakou dobu řádně svoji službu. Pak jakschovskou agitací byl ovlivněn a nechce sloužiti. Řekli mi to tři zástupci těch ostatních Němců, protijakschovských. Jaksch je falešný, chce jaksi uchrániti Němce v nejhorších dobách pro německý národ ve válce, v nitru je však Velkoněmec a až by uplynula nějaká doba po ukončení války, chtěl by hrát úlohu nového Henleina".

 

Prezident  republiky:"Dostali jste dopis od Jaksche. Chtěl bych jeho kopii".

 

Plk. Chodský: "Egermeier dostal tu svoji žádost napsanou přímo z Londýna, kde mu byla připravena. Zdá se, že je to nastrčeno ze strany Jaksche".

 

Gen. Ingr: ..."Mě řekli ti páni, že Jaksch chodí kolem těch Němců, vydává se za jejich zastánce a snaží se na ně působiti poukazování na to, že jeho vlivem se režim zlepšil. Takovým způsobem se u lidí prezentuje, ponouká je k dělání potíží, aby z toho vytloukal pol. kapitál".....

 

 

Dokument "VOJ. III-l, K č.j., 437/ dův./40"

--------------------------------------------

                "Karel Salz, národnosti německé, čsl. stát. příslušník (cest. pas č. 1137 z 2.XI.1938, vydán policejním ředitelstvím Praha) přijel do Anglie 28.2.1939... žádá  o povolení ke vstupu do  RAF.

Žádost svoji odůvodňuje, že chce bojovati proti nacistům, ale ne v čsl. armádě, protože nebylo dosaženo dohody mezi prezidentem republiky a posl. Jakschem. MNO jeho první žádost vyřídilo v tom smyslu, že každý čs. příslušník musí míti ke vstupu do cizích armád povolení prezidenta republiky podle branného zákona z roku 1927...

                MNO uvádí, že lidi podobného druhu nebylo by prozíravé přibírat do čs. armády. Povolením vstupu do britské armády vymknou se z naší pravomoci a mohou případně poškoditi dobrou pověst našeho odboje šířením nepravdivých zpráv.

Přiznáním žadatele, že nemůže  bojovati v čs., armádě, ukázal politické pozadí šířené z okolí poslance Jaksche. Tímto způsobem se má působiti na naše příslušníky německé národnosti, aby se vyhnuli činné službě v čs. armádě a vstupovali - když není jiného východiska - do služeb britských. To může způsobit neklid a vření mezi našimi vojáky německé národnosti. Nasvědčuje to také tomu, že v prostředí "sudetských Němců" není vůle pro obnovení republiky v předmnichovských hranicích a že naši Němci pracují "pro Grossdeutschland"...

                Ze skupiny Jakschovy vyšel popud, aby čs. státní příslušníci německé národnosti se hlásili do služeb britských. Bojují jen proti nacismu, nikoliv proti Německu, což vysvítá i z protokolární výpovědi internovaných v táboře Wimbledo, Stadion, že cílem jejich boje je Grossdeutschland (záznamy má Intelligence Service). Před pádem Belgie byl Jaksch v Belgii, kde agitoval mezi našimi Němci pro vstup do britské armády. Dnes zase z popudu Jaksche dochází mnoho žádostí od našich internovaných Němců o přijetí do čs. armády, aby se dostali na svobodu. Jaksch jim slibuje, že potom stejně v čs. armádě sloužit nebudou..."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

DOKUMENT

 

Trestní oznámení na K. H. Franka

                Karel Hermann Frank, narozený 24. ledna 1898 v Karlových Varech, německý, dříve československý státní příslušník, národnosti německé, bez vyznání (gottglaubig), ženatý, otec pěti nezletilých dětí, syn Jindřicha a Pavly, roz. Eberhardtové, t.č. v řádné vyšetřovací vazbě v Praze na Pankráci, zaměstnán byl po absolvování střední školy a nedokončeném studiu vysokoškolském ve Vítkovických železárnách, kde v době po světové válce spolu s býv. poslancem ing. Jungem zakládá první místní organizaci pozdější NSDAP.

                Vystupuje již tenkrát jako propagátor hnutí, jehož obdobou se později stala Hitlerova strana NSDAP, a tomuto svému přesvědčení zůstává věren, třebaže později formálně členem strany nebyl. Z Vítkovicka se vrací do svého domova a po vyučení knihkupectví v Lipsku zařizuje si nejprve v Lokti a pak v Karlových Varech nakladatelství a knihkupectví. Při tom bojuje stále s finančními potížemi, vyrovnává se s věřiteli a jeho finanční poměry se zlepšují, teprve když Konrád Henlein přejímá toto nakladatelství se všemi závazky pro stranu SdP.

Když Konrád Henlein předstoupil dne 1.října 1933 přeď německou veřejnost se svým prohlášením k sjednocení Němců v československém pohraničí, zakládá Frank první místní skupinu v Karlových Varech a osobně ohlašuje založení skupiny Henleinovy a zároveň mu předává mezi stoupenci vybraných 10.000 Kč.

Když Sudettendeutsche Heimatsfront převzala Frankovo knihkupectví, stává se týž zaměstnancem strany, získává postupně vlivu, jest volen do Československého parlamentu a stává se konečně Henleinovým zástupcem. Za své činnosti v SdP upravuje spolupráci německých národních socialistů, členů bývalé DNSAP a SdP. Sám byl doznaně vždy národně socialistického smýšlení. V době zvýšeného ohrožení republiky se exponuje kromě Henleina nejsilněji pro připojení československého pohraničí k říši, stává se po zřízení sudetské župy zástupcem župního vedoucího a místodržitele, jest volen do říšského sněmu a po obsazení Československa Hitlerem jmenován státním sekretářem a později státním ministrem v bývalém protektorátu.

                Vzhledem k jeho činnosti činím na Karla Hermanna Franka trestní oznámení, že v době zvýšeného ohrožení republiky sám a za spoluúčasti druhých osob vyzvídá a zrazuje cizím činitelům, případně cizí moci, předměty, skutečnosti a opatření, které mají zůstati utajeny pro obranu státu.

Činu toho se dopustil tím, že jednak německému vyslanci v Praze, jednak Hitlerovi, jeho zástupci Hessovi a tehdejšímu ministru zahraničních věcí Německa Ribbentropovi podává informace o politických poměrech v Československu a o vyjednávání s misí lorda Runcimana, čímž umožnil, aby Německo připravovalo odtržení zněmčených částí republiky. Mimo to v druhé polovině září 1938 dává Richardu Lammelovi příkaz, aby v Selbu a jiných místech Německa zřídil špionážní ústředny a za pomoci tehdejších ilegálních organizací SdP v Československu a stoupenců strany sbíral vojenské politické zprávy a tyto předával příslušným německým místům. Konečně jest jako zástupce velitele odbojné organizace Freikorps odpověden i za významnou výzvědnou službu, prováděnou touto organizací.

V úzké spolupráci s touto výzvědnou činností jest příprava úkladů o republiku, které se dopustil tím, že jako zástupce Henleina organizuje jednak členstvo SdP, jednak jednotlivé německé svazy, jako turnery, za tím účelem, aby po potřebné průpravě se staly mocenským nástrojem SdP proti republice. Také tyto činy vyvíjí za úzké spolupráce cizích činitelů a irredentistických organizací v Německu, jako VDA, Volksdeutsche, Mittelstelle, NSDAP, SS, SA a HJ. Aby tato činnost mohla býti s úspěchem provedena, přijímá od VDA a později od Volksdeutsche Mittelstelle peněžité částky.

Když po skončení těchto příprav a po známé Hitlerově řeči na sjezdu NSDAP v r. 1938 v Norimberku se zdá mezinárodní situace pro provedení úkladů o republikou zralou, přechází s Konrádem Henleinem a celou řadou vedoucích funkcionářů SdP do říše a organizuje tam irregulérní vojenské jednotky, tzv. Freikorps, které pak podle  rozkazu Hitlera podnikají nepřátelské ozbrojené akce proti Československu s tím výsledkem, že dochází po mnichovské dohodě k odtržení pohraničních krajů od Československé republiky.

                Ve zmíněném Freikorpsu zastává Frank místo zástupce velitele, jímž byl Hitlerem jmenován Henlein. Po zřízení sudetské župy jest v odměnu za služby prokázané Německu přijat Himmlerem dne 1.listopadu 1938 do organizace SS a zároveň jmenován Brigadeführerem. Postupně se pak v této složce stává Gruppen- a Ober-gruppenführerem.

Zároveň je v době zvýšeného ohrožení republiky, jak již uvedeno, zástupcem Henleina v SdP a později zástupcem župního vedoucího v Sudetech. Mimo to podporuje a propaguje hnutí nacionálně socialistické v téže době různými projevy a články, ve kterých jednak nabádá německé obyvatelstvo k vytrvání v odporu, jednak vyhrožuje Čechům, kteří se s okupací republiky nechtějí smířit.

Když po zřízení býv. protektorátu se stává státním tajemníkem a zároveň "vyšším vedoucím SS a policie", získává bezprostřední vliv na výkon služby bezpečnostní a pořádkové policie v býv. protektorátu a jest proto spoluodpovědným za odesílání českých lidí do koncentračních táborů, na zákopové práce a pod.

Ve funkci státního tajemníka a později jako státní ministr provádí, popř. dává provádět odesílání velkého počtu českého obyvatelstva na práce do Německa a organizuje v rámci totální války zasazení Čechů do válečného průmyslu v býv. protektorátu a k tomu účelu dává uzavírati řadu podniků, řemesel, živností atd.

Ve funkci "vyššího vedoucího SS a policie" podpisuje bez řádného soudního řízení celou řadu rozsudků smrti a dává příkaz k provedení těchto rozsudků. V době stanného práva v r. 1941 a 1942 v této funkci potvrzuje rozsudky stanného soudu, aniž by si dal předkládati příslušné spisy. Některé osoby byly stanným soudem odsouzeny, aniž by byly před něj představeny, jedině na základě spisovného materiálu gestapa.

Z doby, kdy Frank byl státním tajemníkem, uvádím jako zvlášť zavrženíhodné a zločinné akce popravu 9 studentů v r. 1939, vypálení obcí Lidic a Ležáků v r. 1942, jejichž mužské obyvatelstvo starší 15 let, v Ležákách i ženy, dal popravit. Lidické ženy dal odvézti do koncentračního tábora v Ravensbrücku a děti z Lidic i Ležáků do Lodže a jiných míst dopravit, aby se odnárodnily a značná část těchto dětí nebyla dodnes vypátrána.

                Třebaže, pokud jde o tyto akce, se odvolává, že vykonával jen rozkaz Hitlerův, je za ně odpovědný. Sám o sobě dal rozkaz k vypálení jednoho domu v Zubří, protože obyvatelé tohoto domu přechovávali parašutisty.

                Při případném výpočtu těchto hrdelních zločinů jest poukázati na to, že jak v prvním, tak v druhém stanném právu, bylo porušeno ve značné míře právo tím, že stanné soudy rozhodovaly a odsuzovaly případy spadající do doby před vyhlášením výjimečného stavu, případně, že za trestný čin jsou trestáni smrtí i nevinní příslušníci rodiny.

                Za svého úřadování se dopustil Frank také trestných činů proti majetku tím, že nařídil rozpuštění českých organizací, jako Sokol, Junák, Orel a Čs. Červený kříž, a jejich majetek dal zabavit  ve prospěch říše. Za takový čin nutno míti také nakládání s majetkem českých vysokých škol, když v r. 1939 došlo k jejich uzavření. Frank také trpí, podporuje a nechává provádět rozkrádání českých uměleckých sbírek, zabavování majetku osob popravených a deportovaných Židů. Sem patří také všechny akce směřující k ochuzování českého národa na poli hospodářském. Využívá tísně vzniklé okupací a připouští, aby Němci, kteří se přestěhovali z říše na území býv. protektorátu, obohacovali se ke škodě českého národa, a sám se alespoň nepřímo obohacuje tím, že používá zabavené vily a movitého majetku.

Všechny tyto trestné činy, jak za doby SdP, tak za doby okupace, spáchal Frank za zvláště přitěžujících okolností, neboť místo aby hájil právo, jak mu jeho postavení ukládalo, sám je nejhrubším způsobem porušoval, což nemohlo zůstat bez vlivu na orgány mu podřízené.

 

V Praze dne 14. března  1946

 

Veřejný žalobce u mimořádného lidového soudu v Praze

 

 

(Zpověď K. H. Franka, Praha, 1946, s. 184-186.)

 

 

DOKUMENT

 

Plný text usnesení Poslanecké sněmovny ČR z 24. dubna 2002

 

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítajíc snahy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky druhé světové války, vyzdvihujíc pozitivní význam Česko-německé deklarace a v ní vyjádřenou vůli nezatěžovat budoucnost politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti, potvrzujíc, že dobré sousedské vztahy a plnoprávné členství České republiky v Evropské unii patří k zahraničně politickým prioritám České republiky, vycházejíc z toho, že rozsah a podmínky restitučního zákonodárství jsou zcela a výlučně v pravomoci českých ústavních orgánů, prohlašuje, že :

 

                1. Československé zákonodárství z let 1940-1946, včetně dekretů prezidenta republiky, vzniklo podobně jako v jiných evropských zemích v důsledku války a porážky nacismu,

 

                2. poválečné zákony a dekrety prezidenta republiky se realizovaly, byly konzumovány v období po svém vydání a dnes již na jejich základě nemohou vznikat žádné nové právní vztahy,

 

                3. právní a majetkové vztahy, které z nich vyplynuly, jsou nezpochybnitelné, nedotknutelné a neměnné. (Právo, 24.4.2002.)

 

 

3. POHLED DO ARCHÍVů

                Dne 9. března 1940 prezident ČSR Dr. E. Beneš předal vládě Velké Británie své memorandum "Československo po válce...".

 

Co m.j. obsahovalo? "Především zdůrazňuji fakt, že všechna opatření a rozhodnutí, jež přímo předcházela Mnichovu a následovala po nich, pokud se týkají československých věcí domácích a zahraničních, byla učiněna bez souhlasu a konzultace československé vlády a československého národa, pod Hitlerovým tlakem a pod hrozbou násilím a že Československo je nikdy neuzná...

Prezident republiky byl donucen pod tlakem Berlína vzdát se své funkce... jednostranné rozhodnutí mnichovské odloučilo od Československa asi 850.000 Čechů a připojilo je k Německu, právě tak asi 400.000 Slováků a asi 500.000 Rusínů, jež připojilo k Maďarsku. Více než 10% českého a slovenského národa tak bylo přiřčeno cizím státům, kde se na nich provádí nejnásilnější odnárodňování. Československé území bylo doslovně vypleněno a připraveno o kulturní a hmotné statky nesmírné hodnoty... Česko-moravský protektorát byl ustaven po hanebné násilné akci berlínské vlády...

Slovensko bylo odloučeno od českých zemí v březnu 1939 diktátem a hrozbou násilí z Berlína, padá-li Československo, padá také Polsko... to je zákon evropských dějin. Československo je nutností pro Evropu a pro evropský mír".

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dne 3. února 1941 Dr. E. Beneš zveřejnil "Mírové cíle československé". V tomto dokumentu se m.j. uvádělo : "První náš požadavek, jehož uskutečnění pokládáme za bezpodmínečné už dnes, během války, je uznání právní kontinuity republiky... události ze dne 15. března 1939 a jejich důsledky byly způsobeny násilným a perfidním přepadením bezbranné země, zbavené po Mnichově všech možností se bránit..."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                Dne 8. listopadu 1941 vláda ČSR v Londýně rozeslala materiál "Zastupitelským úřadům ČSR" , č.j. 5621 /dův./41/.

Státní tajemník Hubert Ripka uváděl m. j. - "...Lze proto resumovat výsledky tažení do Ruska v tom směru, že dnes je již zcela jasné, že Německo nemůže této války vyhrát. Toho si dosud není vědom průměrný Němec... musí nám být jasno a musí být jasno i celému světu, že můžeme existovat jako stát nezávislý na Německu... v první řadě půjde o transfer kádrů henleinovců, o vrstvy intelektuálů a o vrstvy, kde myšlenka pangermánská byla vždy nejživější..."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

10. ledna 1943 byl zveřejněn dopis prezidenta ČSR Dr. E. Beneše W. Jakschovi, odpověď na jeho dopis E. Benešovi ze 7. června 1942. ..."Nepokládám prostě Vaše vývody z historického hlediska po všem, co se v této válce už stalo, za správné... podotýkám, že Vaše politické memorandum, které jste sepsal a rozdával v létě r. 1939, zejména ve své části IV. obsahuje výslovný Váš požadavek, aby se českoslovenští Němci mohli volně vyslovit buď pro Československo nebo pro velikou všeněmeckou říši jako jednu z jejich provincií...

Nejenže jste nevyužili příležitosti anulování Mnichova, abyste zaujal správné stanovisko ke skutečné mezinárodní realitě... naopak říkáte, že anulování Mnichova na Vašich cílech nic nemění. Nemyslím, že by se tato nemožná situace mohla ještě prodlužovat..."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                Listopad 1943- "Desetibodový plán E. Beneše k transferu sudetských Němců z Československa". ... "Bude zakotvena zásada, stanovená zákony německé říše, že všichni Němci v ČSR jsou říšskými občany... nejdéle do pěti let, kteří dostanou rozhodnutí ČSR, opustí území ČSR... stát bude národním státem československým... vypracuje se podrobný plán transferu po stránce politické, hospodářské... všichni bývalí občané ČSR, kteří byli členy gestapa, SS-formací, členy německé policie a všichni úředníci německé národnosti, jmenováni po Mnichovu, nebo po 15. březnu 1939, a ti z úředníků, kteří se zjevně přidali k novému režimu..., učitelé, profesoři, členové nacistických organizací studentských, právníci, inženýři..."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Květen 1943 - oficiální návštěva prezidenta ČSR Dr. E. Beneše v USA. Prezident USA F. D. Roosevelt řekl k odsunu Němců z ČSR: "...udělejte to, ale jednou provždy!"

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                12.- 19. prosince 1943 se uskutečnilo jednání československé vládní delegace vedené prezidentem ČSR Dr. E. Benešem v Moskvě. Byla podepsána významná strategická dohoda mezi ČSR a SSSR-

"Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR".

Článek 3. smlouvy:" Potvrzujíce svou předválečnou politiku míru a vzájemné pomoci, vyjádřenou v jejich smlouvě, podepsané v Praze 16. května 1935, vysoké smluvní strany se zavazují, že v případě, že by jedna z nich byla zavlečena v poválečné době do válečných akcí s Německem, které by obnovilo svou politiku "Drang nach Osten", neb s kterýmkoli ze států, které by se spojily s Německem, přímo v jakékoli jiné formě v takové válce, druhá vysoká smluvní strana neprodleně poskytne smluvní straně, zavlečené takovým způsobem do válečných akcí, veškerou vojenskou i jinou podporu a pomoc, které jsou jí k dispozici".

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1944

                3. únor 1944 - Část projevu prezidenta ČSR Dr. E. Beneše k zahájení 4. období činnosti Státní rady.            "...Doufám, že se už brzy dokumentárně předloží světu historické doklady německého teroru a běsnění v tzv. totální německé válce, a to všeobecně o teroru vůbec, ale také speciálně o teroru proti civilnímu obyvatelstvu u nás zejména v tomto období války.

Ukáže to všemu lidstvu, čím vlastně bylo doopravdy Německo nacismu a zejména Německo totální války, neboť nelze podle pravdy a spravedlnosti zapomínat, že německou totální válku vymysleli nacisti.

Byli jsme ve své historii obsazeni, rabováni a ničeni několikrát svými německými sousedy. Avšak ani po pádu Přemysla II., ani po pádu husitů, ani po Bílé hoře a po třicetileté válce netrpěl náš národ tak hrůzně a nebylo s ním nakládáno z mravního hlediska tak podle a materiálně tak pustě a zvířecky, jako tomu bylo v této totální válce německé..."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                Praha - 28. říjen 1945. Z poselství prezidenta osvobozené ČSR Dr. E. Beneše k Prozatímnímu národnímu shromáždění ČSR. "Rozhodli jsme se pro odsun našich Němců do Říše. Spojenci nám toto stanovisko mezinárodně potvrdili...pokusili jsme se až do roku 1938, dohodnouti se s nimi v duchu opravdu liberálním a opravdu lidsky. Všecky naše pokusy totálně zklamaly. Je dnes jasno, že od roku 1934 záměrně v plné dohodě s Hitlerem a v plné odpovědnosti veliké většiny našich Němců byl připravován rozvrat našeho celého státu.

                Nešlo jen o připojení našich Němců k říši, naši Němci se dali ve své 80-90% většině úplně do služeb barbarského nacismu k zničení našeho státu a k podlomení všech mravních a kulturních sil a hodnot našeho národa. A když se pak zmocnili za vedení Hitlerova a společně s Němci z říše celého našeho státu, neslýchaným způsobem, barbarsky a nelidsky nás a naši zemi tyranizovali...

 Musí tudíž odejít, neboť jiného řešení v zájmu klidu a míru Evropy není".

 

 

4. WITIKOBUND

 

Je to německý nacionalisticky orientovaný spolek. Schází se společně se srazy německých revanšistických organizací ve SRN, převážně v Bavorsku. Witikobund soustřeďuje tu skupinu odsunutých Němců z Československa, nebo jejich potomky, kteří se nevzdali ideologie NSDAP a SdP. Sudetoněmecké strany, která působila u nás za první republiky. Duchovním a politickým vzorem Witikobundu zůstává Konrád Henlein. Ten, který vedl v předválečném Československu pátou kolonu Německa.

V roce 1947 založila skupina funkcionářů SdP tak zvanou Východní bázi ve Waldkreiburgu v Německu. Při zakládání jim aktivně pomáhala katolická církev. I později katoličtí duchovní protičeskoslovenskou revanš zahalovali do katolických hesel. Byly zakládány další skupiny a buňky. Proti Československu štvali z tzv. Svobodného německého okruhu ve Stuttgartu. Organizovali nepřátelskou činnost, podporovali sabotážní a teroristické akce proti našemu pohraničí. Cílem bylo vyvolávat nejistotu, strach, paniku a dezorganizovat práci našich úřadů a občanů v osvobozené republice - po porážce Německa ve druhé světové válce.

Witikobund byl po předchozích přípravách založen v roce 1950 ve Stuttgartu. Od samotného počátku se členové Witikobundu považovali za elitu v celém revanšistickém hnutí. Jako bývalí funkcionáři SdP znali mnoho lidí, Němců, kteří byli odsunutí z ČSR do Německa - bývalé členy a funkcionáře SdP. V září 1958 přední funkcionář Witikobundu uváděl: "Náš Witikobund má velkou německou nacionálně duchovní kapacitu. Ta dnes i v budoucnosti bude rozšiřovat plodné myšlenkové konstrukce, které s pochopením berou za své i jiné organizace vyhnaných Němců. My musíme být vpředu, stát v čele".

Tak také v poválečném období uvedený spolek postupoval. Jeho členové vydávali tiskoviny, letáky, publikace a další materiály. Prováděli politickou a ideologickou přípravu vybraných skupin z odsunutých Němců. Ty pak zařazovali do samotného Witikobundu, nebo doporučovali jejich služby ostatním spolkům odsunutých Němců z Československa.

                Po roce 1989 vedení Witikobundu oceňovalo Václava Havla. Jeho "odvahu pomáhat vyhnaným Němcům, jeho omluvu za odsun". Představitel Witikobundu - Übelacker vyjadřuje v posledním období mnoho z toho, co tvoří podstatu programu spolku. "Pro nás německý nacionalismus nebyl dříve tak špatný, protože šlo o zájmy Německa a jeho přínosů pro celou novou Evropu".

                Český národ takové "přínosy" poznal za tzv. Protektorátu kdy u nás řádil německý okupační fašistický teror, nenávist a vyvražďování vlastenců. Náš národ to poznal v Lidicích Ležácích, v koncentračních táborech a jinde. Lež tvoří hlavní náplň myšlenkového "bohatství" Übelackera a jeho spolku. Za tzv. Protektorátu jsme se prý měli velmi dobře až skvěle. Aby se prý věci měnily poslal prezident ČSR dr. E. Beneš z Londýna v roce 1942 "vrahy na R. Heydricha". Zneuctívá on a celý spolek nevinné oběti v Lidicích.  "Co to bylo, něco přes 100 obětí, proti tisícům zabitých Němců..."

Vedení Witikobundu vyzývá spolky odsunutých Němci z ČSR, aby nyní a v nastávajícím období vystupňovaly svůj boj proti ČR, vládě v Praze. Musíme všichni vytrvat. Nyní, kdy je ČR v EU, přišla naše doba, všichni musíme se dále připravovat. Musíme se postarat o to, aby v EU zavládlo právo a potom čechizovaný majetek se bude konečně vracet".

Mnozí lidé v ČR neznají pozadí páté německé kolony nepřátel v ČSR před druhou světovou válkou. Mladým lidem se německá politika neúplně a nebo zkresleně podává. SdP byla v nepřátelském působení proti ČSR řízena zločineckou NSDAP. Konrád Henlein, který stál v čele páté kolony, dne 16. března 1939, dne vpádu německých vojsk na naše území, hlásil Hitlerovi: "Naše řady jsou jednotné, naprosto všichni jsme oddáni velkoněmeckým ideálům. Po příchodu německých vojenských oddílů můžeme dělat konečně pořádek a českou pakáž trestat a vyhánět, aby převládl německý živel, vliv, německá krev a čest. Nikdy nezklameme našeho vůdce, budeme ho zde vítat..."

 

 

7 tezí Witikobundu pro budoucí období

 

Je to programové zaměření vyjádřené vedením Witikobundu v tezích, které se dále rozpracovávají.

 

1. Němci byli v Československé republice od roku 1918 "brutálně utlačováni, omezováni a pronásledováni..."

 

2. Mnichovská dohoda "nebyla vydírání Hitlerem", to vše si objednal prezident Beneš. Lord Runciman byl "významný politik". Nelze na něho zapomínat.

 

3. Po roce 1938 vyhánění Čechů se "nesprávně vykládá", Němci za to nemohou.

 

4. "Zřízení protektorátu... 15.3.1939 přineslo Čechům ve většině jistá pracovní místa a blahobyt…" Nevážili si toho. "Chladnokrevné zavraždění Reinharda Heydricha zosnované Benešovou vládou a tím záměrně vyprovokované odvetné opatření Říše, směřující po mnoha početných důkazech do Lidic, bylo záměrem Beneše, aby se vše obrátilo proti Německu..."

 

5. Němci v ČSR za první republiky "oprávněné žádali sjednocení s německou mateřskou zemí..."

 

6. Vyhnání Němců v roce 1945 "odporovalo mezinárodnímu právu".

 

7. Prezidentské dekrety v ČSR z roku 1945 "jsou zločinecké".

 

 

5. Hitlerův "Mein Kampf" nelze v ČR tolerovat

 

Nelze souhlasit se závěry Nejvyššího soudu v Brně z 10. března 2005. Skutečnost, že v ČR se mohl vydat a rozšiřovat uvedený spis předního mezinárodního německého zločince A. Hitlera, představuje politický a morální skandál. V ČR se prodával a tím rozšiřoval. Prý v zájmu "svobody informací". Toto falešné heslo je nutné odmítnout a rozbít. To se využívalo v Německu po lednu 1933, kdy k moci nastoupili fašisté. Kam to vedlo je známo. "Právo na informace" nelze používat jako záminku k zakázané fašistické a rasistické ideologii. Chyběly prý důkazy, že vydavatel M. Zítko chtěl podporovat fašismus, jeho ideologii, neofašistické skupiny. Nebyl prý prokázaný záměr, či úmysl autora, podporovat fašismus.

                Zaměňují se subjektivní a objektivní faktory. Prodaných 90.000 výtisků uvedené fašistické publikace v ČR, je z objektivního hlediska šířením fašismu, rasismu a agrese. Vždyť to je právě hlavní obsah "Mein Kampfu". A navíc se dostal v ČR do rukou těch, kteří vedle "touhy po informacích" si z publikace vybírají to, co chtějí také i v praxi realizovat. Kdo tomu může  zabránit? Společnost v ČR je tedy manipulována od podstaty problému. Fašistická ideologie je známá z období 30. let minulého století a z doby druhé světové války. Po porážce Německa ve druhé světové válce byla německá fašistická ideologie zakázána.

Prohlášení Kontrolní rady č. 2. z 20. září 1945 uvádí, že "NSDAP je úplně a s konečnou platností zrušena a prohlášena za nezákonnou". Také její ideologie, vnitřní a zahraniční politika. Následný zákon Kontrolní rady č. 2. z 10. října 1945 o "Rozpuštění a likvidaci nacistických organizací" v čl. 4. uvádí velmi přesně: "Kdokoli poruší nařízení tohoto zákona, podléhá trestnímu stíhání". Lze namítnout, že smlouva z 12.září 1990 o vztazích ke sjednocenému Německu zrušila práva vítězných antifašistických velmocí. To je sice pravda, ale fašismus jako takový byl mezinárodním společenstvím v roce 1945 a v celém poválečném období odmítán absolutně, ne s časovým vymezením čí omezením. Také ústava ČR zakazuje  fašismus. Je tedy více jak podivné, že v ČR  lze vydávat na počátku 21. stolení "Mein Kampf".

                NSDAP byla první na seznamu 62 zakázaných německých fašistických organizací. Československo a dnešní ČR, jako nástupnický stát je vázán ústavou a morálními i politickými hledisky k tomu, aby se v naší zemi neofašismus nešířil. Nelze tolerovat žádný případ šíření neofašismu. Vládu ČR také v tomto směru zavazují oběti našeho národa způsobené fašistickou politikou, ideologií a terorem během druhé světové války.

                Obsah a rozšiřování "Mein Kampfu" nelze od sebe oddělovat. Nelze srovnávat zločinný obsah Hitlerovy publikace s jinými knihami a publikacemi. A pak manipulovat s metodou porovnávání, srovnávání a odvolávání se na obsah jiných publikací, s jiným politickým obsahem, filosofií a tudíž i významem. Toto průhledné manipulování v ČR má zřejmě politicky a obsahově oklamat mladší generace. Ty by měly přijmout bagatelizování celého případu kolem vydávání a šíření "Mein Kampfu" v ČR.

Fakt, že se tak stalo v ČR, v zemi, která byla přední obětí německých fašistických zločinců, banditů a agresorů, je podle mého názoru urážkou všech bojovníků proti německému fašismu. Sprostou urážkou všech našich obětí německého zločineckého režimu. Je naší společnou povinností se postavit proti takovým krokům, jako je vydání a šíření Hitlerovy knihy. Nelze to přehlédnout, i když se oficiálně o tom nyní příliš nehovoří.

Vydání knihy nemůže nikdo a ničím omluvit. Jestliže toto je možné v ČR, která je členskou zemí EU, pak je to velmi špatné a varující. Neofašismus v zemích EU je téma, které se neřeší. Proč? Není málo praktických důkazů k tomu, aby byl neofašismus dnešní doby zakázán, ale tak, že tento zákaz také bude v praxi platit.

A jaká je praktická situace? Ministři vnitra členských zemí EU se sešli a posuzovali neofašismus v zemích EU. Závěry jsou takové, že zamítli návrhy na zákaz německých fašistických symbolů, tiskovin, akcí atd. Prý by to "omezovalo svobodu". Tedy opět falešný výklad kategorie svobody a informací. Mohou se dále šířit fašistické symboly, publikace, tiskoviny, písně, videonahrávky atd. Tato tendence a postoje EU neofašistům jen vyhovují.

"Mein Kampf" byl šířen v ČR v období 60. výročí porážky fašistického Německa ve druhé světové válce. Byla to také provokace. Vlastenecké síly v ČR musí udělat velmi mnoho, aby společně s občany byl u nás neofašismus zastaven. Dokud je ještě čas.

 

 

6. NĚMECKÝ REVANŠISMUS: OBSAH, CÍLE A SMĚROVÁNÍ

 

                "Největší umění" prusko-německé světové politiky je, že dovedla a dovede mluvit řečí svého odpůrce a apelovat na jeho ideje, aby potom jejich pravý protiklad, lstivě maskovaný, uvedla na scénu..."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

F. W. Foerster, německý myslitel, kritik německého fašismu, revanšismu a militarismu.

 

                "Německá mentalita" se nezmění ani porážkou v této válce, nezměnila se během tisíciletí, proč by se měla změnit právě v době, kdy my žijeme? Většina Němců si podá svoje vysvětlení porážky a bude potají takto usuzovat:

"V první světové válce jsme byli poraženi rozkladem z domova, v druhé světové válce jsme obsadili téměř celou Evropu, měli jsme mnohem větší úspěch než v roce 1918, ale nebyli jsme právě dostatečně připraveni, toho se musíme vyvarovat v příští válce, ve které opanujeme celou Evropu a obsadíme Anglii."

... my budeme vždy silnější, budeme-li bez Němců...musíme proto vynaložit veškeré úsilí na to, aby po válce zůstalo v ČSR co nejméně Němců, pro republiku je to naprostou nutností, problém Němců v ČSR je nejvážnějším problémem, který naši státníci budou povoláni řešit... rozhodnutí pro staletí bude znamenat klidný vývoj našich poměrů a zdárný rozvoj republiky ...".

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Československý diplomat F. Černý, Londýn-listopad 1941

 

Německý revanšismus je směr a hnutí v dimenzi minulosti, poválečné a současné. Směřoval a směřuje do sféry německé východní politiky. Jak po první i druhé světové válce, které Německo rozpoutalo a současně prohrálo.

Podstatu německého revanšismu tvoří rozpor mezi původními agresivními cíly Německa ve východní politice a nemožností je splnit. Proto revanšismus byl vždy spojován a podporován německým militarismem.

Po roce 1945 toto spojení zaváděl a prosazoval první německý spolkový kancléř Konrád Adenauer (1949-1963). "Až budeme po zuby ozbrojeni, nastoupíme cestu na Východ". Obdobně uvažoval F. J. Strauss, bývalý předseda CSU z Bavorska. Při pohlednu na německý revanšismus nás nesmí mýlit několik skutečností.

 

1. Mírový slovník odsunutých Němců, kteří provádějí revanš proti Polsku, ČR i dalším slovanským zemím, není žádným důkazem o změně podstaty německého revanšismu. Jen zakrývá staronové revanšistické programy, záměry a současnou reálnou politiku k uvedeným zemím.

                Chtějí změnit důsledky porážky Německa ve druhé světové válce, revidovat, odsuzovat odsun a klást opět "požadavky" ve východní politice.

 

2. Politické vedení německých revanšistických spolků nezměnilo svůj poválečný program. Mírová frazeologie je stále opakována, aby mátla veřejnost a zakrývala "požadavky" spolků odsunutých Němců.

 

3. Je nutné vycházet z faktu, že německý revanšismus dohody antifašistické koalice z Postupimi z roku 1945 neuznal. Stále spekuluje s revizí odsunu.

 

4. Odsunutí Němci ve SRN, zejména v Bavorsku, jejich potomci, jsou ve SRN stále politicky potřební. Jako voliči a jako faktor německé východní politiky. Podle situace jej všechny vlády SRN, počínaje rokem 1949 i dnešní vládou A. Merkelové, aktivizují, nebo přiměřeně tlumí. Podle toho pak posuzují reakce východních zemí. Ve SRN neexistovalo a neexistuje politické odhodlání k tomu, aby revanšismus byl důsledně vyřazen.

 

5. Po převratech v Polsku, Československu a v dalších zemích v letech 1989-1990 došlo k novým posunům výhodným pro německý revanšismus.

 

Na předním místě to je společná kapitalistická ideologie, politika a společenské zřízení. Rozhodný odpor proti německému revanšismu v Československé republice v letech 1945-1989 byl jednoznačně opodstatněný a hlavně účinný! Po roce 1989 prokapitalistické režimy v Polsku, v ČR ... změkčují přístupy k německému revanšismu a nepravdivě, v jeho prospěch, interpretují některé klíčové otázky a důsledky porážky Německa ve druhé světové válce.

"Omluva" za odsun V. Havla ukázala pravou tvář pravice a jejich snahu revidovat poválečné reality. Byla to také "lítost" některých našich politiků nad odsunem Němců. Vše je také zahalováno do katolického smýšlení, pokory, malosti. A řekněme rovnou - ubohosti - těch, co revanšismu začali nadbíhat.

 

                V koncentrované podobě nepravdy o odsunu Němců vyjadřuje III. část "Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji" - z 21. ledna 1997. "Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny..."

                Tato nepravda je varující. Náš národ žádného odsunu Němců nelitoval. Naopak, vítal odsun, jako spravedlivý a nutný pro mír v Evropě, pro zajištění vnitřní bezpečnosti v osvobozené ČSR. Většina Němců v ČSR v roce 1938 a v následném období Hitlera podporovala. Na Jaltě v únoru 1945 bylo řečeno, že odpovědnost nese celý německý národ. Utrpení nesl především český národ během druhé světové války.

Ve vztahu k ČR se v posledních letech dějí věci zcela nepochopitelné. V Praze - hlavním městě ČR - působí německá revanšistická kancelář. Ale přitom se uznává i vládou ČR, že odsun Němců z ČSR je definitivně uzavřená otázka. Proč tedy vláda ČR tuto kancelář trpí a toleruje??? Proč to dosud našim občanům nevyjasnila? Nebo snad chce vláda ČR dokazovat zmíněným svým postojem, že působení kanceláře nelze přeceňovat? Nebo snad to je příprava pro novou vládu CDU/CSU-SPD ve SRN, jako pochybný vstřícný krok?

V žádném případě revanšistická kancelář v Praze nemá co dělat a musí zmizet. Hru s touto kartou uvnitř ČR nelze trpět!

 

 

Augsburg - 2005

 

56. sraz spolků odsunutých Němců prokázal velké nepřátelství k ČR, k důsledkům porážky Německa ve druhé světové válce. Útoky směřovaly proti suverenitě ČR. Jsou neomluvitelné a pro ČR nepřijatelné. Plně prokázaly, že německý revanšismus se nezměnil.

V ČSR prý v roce 1945 začala největší etnická čistka 20. století. Odhalení sochy prezidenta ČSR dr. E. Beneše v Praze označil Edmund Stoiber za porušení dobrých sousedských vztahů. Očerňování Stalina a Beneše je projevem zlosti, vzteku a nepřátelství. Pro nás to byli osvoboditelé.

 

 

Pomoc představitelů SRN

 

Prvního září 2005 navštívil prezident SRN Horst Köhler Gdaňsko. Zúčastnil se vzpomínkových akcí spojených s 66. výročím přepadení Polska fašistickým Německem - 1.září 1939. Byl to tehdy začátek druhé světové války. Polští obránci ostrova Westerplatte hrdinně bojovali proti Německu.

Polsko dnes odmítá německý revanšistický projekt - Centrum proti vyhánění. Köhler ale tento projekt neodmítá. Navrhuje ještě další projekt. "Otevřenou diskusi mezi Německem a Polskem o kontroverzních otázkách dějin". Ale prezident SRN k tomu hned dodal -"i za účasti vysídlených". Jde mu o zapojení odsunutých Němců do dialogu s Polskem. Tentokráte na platformě společné diskuse. To politickému vedení spolků odsunutých Němců ve SRN vyhovuje. Protože budou moci svůj revanšismus vůči Polsku prezentovat. Z takové "diskuse" pak chtějí uvedené spolky přecházet k dalším krokům, iniciativám. Taktikou revanšistických spolků je využívat všech možností ke kontaktům. Prezentovat to ve SRN potom jako dialog , který byl zahájen z iniciativy spolků odsunutých Němců. Živit jejich naděje na přepisování dějin, zvláště příčin, průběhu a výsledků druhé světové války.

                Odsun je pro německý revanšismus hlavní téma, kterým od roku 1945 otravují mezinárodní klima v Evropě.

                Edmund Stoiber zase vidí v gestu vlády ČR vůči německým antifašistům cestu a kroky Prahy k nim - odsunutým Němcům. Z gesta jako takového se dělají politické programové teze. Její formulace pak vypadá tak - Praha se konečně chystá na dialog s revanšistickými spolky.

 

 

Smíření - 95

 

28. března 1995 přijalo 105 českých intelektuálů a jejich protějšky ve spolcích odsunutých Němců "Smíření - 95". Když se podíváme na obsah, zjistíme, o co signatářům jde:

"Navrhujeme proto neprodleně zahájit jednání mezi českou vládou a politickou reprezentací sudetských Němců. Obsahem těchto jednání by měly být všechny otázky, které aspoň jedna ze stran považuje za otevřené.

....tento program by měl umožňovat návrat těm vyhnaným, kteří si ho budou dále přát, za podmínky, že budou mít stejná práva jako ostatní občané ČR..." Něco podobného požadovali němečtí revanšisté na ČSSR i v roce 1968.

Jen několik jmen signatářů uvedeného spisku. Jan Sokol, Dana Němcová, Václav Malý, Petruška Šustrová, Petr Pitthart, Oto Mádr, Antonín Klimek, Bohumil Doležal, Rudolf Kučera, Marian Švejda, Aleš Opatrný a další.

 

 

Politické cíle revanšismu ve vztahu k ČR

 

1. Usilovat o zahájení přímých politických jednání mezi politickým vedením spolků odsunutých Němců a vládou ČR. Takovou cestou a způsobem spolky zrovnoprávnit do roviny samostatného mezinárodněpolitického subjektu. Z toho pak odvozovat další taktické politické a jiné vztahy k ČR.

2. V ČR budovat další prorevanšistické a proněmecké struktury. Dokazovat, že spolky odsunutých Němců jsou mostem mezi vládami SRN a ČR.

K tomu i nadále využívat pražské revanšistické kanceláře. Využívat politické a jiné druhy pomoci od některých poslanců, senátorů, politiků, vládních i nevládních organizací, spolků, nadací, uskupení v ČR.

Průběžně v ČR mapovat poměry v českých politických špičkách , využívat diference, budovat personální vztahy s novou českou politickou mladou generací.

Tzv. usmiřování, odpouštění... má v ČR odvádět pozornost mladé generace v ČR od historické paměti českého národa, ve které jsou uloženy tragické zkušenosti našeho národa s německým agresivním "Drang nach Osten". Má se zapomínat na německou nepřátelskou politiku k ČSR od r. 1918-1938 a na následnou německou okupaci během druhé světové války, na německé masové zločiny spáchané na našem národě, na našich lidech.

 

                3. Proti ČR organizovat soudní majetkové obžaloby jednotlivců. Aby se pak mohlo přecházet ke skupinovým žalobám.

 

                4. Politické vedení spolků odsunutých Němců bude do struktur EU nastolovat tzv. vybraná témata, aby se zmezinárodňovala. Politický dopad na ČR využívat pro cíle spolků. Má jít např. o "křivdy při odsunu..."

 

                5. Nové aktivity vůči ČR se upřesnují v závislosti na postojích nové vlády CDU/CSU-SPD ve SRN.

 

Uvedené náznaky, pojetí a upozornění mají ten smysl, abychom německý revanšismus nepodceňovali a nepřehlíželi. Budeme jej sledovat a působit proti jeho pronikání do ČR. K tomu bude zapotřebí jasných a rozhodných stanovisek vlády ČR.

 

 

7. PŘEDSEDA SPD K EVROPSKÉ POLITICE

 

"Pro nás  sociální demokraty platí společná strategie: Bezpečná Evropa v lepším světě"

Předseda SPD - Franz Huntefering

 

SPD usiluje o to, aby Evropa a její politika byla více občanům našeho kontinentu srozumitelná Nyní podle předsedy SPD je jim ještě příliš vzdálená. Koncepce SPD pro evropskou politiku byla ve vedení strany upřesňována v období po americko-britské agresi proti Iráku. SPD, jak známo, tuto agresi odmítla. Toto stanovisko zastává i v současnosti. V evropské politice chce SPD s dalšími sociálně demokratickými stranami posilovat hospodářskou a politickou sílu EU. Aby její vliv na mezinárodní politiku byl větší než doposavad. A musí být prý také působivější.

 

 

Hlavní koncepční východiska

 

1.) Nejde a ani v budoucím období nemůže jít jen o společný trh. Nebo zónu volného obchodu. SPD a evropská sociální demokracie rozhodně podporuje hospodářský růst a snižování počtu nezaměstnaných. Hospodářská síla je klíčem ke všemu, čeho chceme v budoucím období v EU a v Evropě jako kontinentu dosáhnout. Zdůrazňuje předseda SPD.

2.) V politické oblasti se má upevňovat politická unie. To jest politická a ideologická propojenost, spolupráce a součinnost SPD s ostatními sociálně demokratickými stranami v Evropě vůbec. Pod pojmem "společné hodnoty" jako základ a východiska politické unie, předseda SPD uvádí: Evropské osvícenství - jeho tradice a odkaz, svoboda, demokracie, lidská práva, solidarita a spravedlnost.

Neuvádí ale, že za podmínek nadvlády velkokapitálu tyto pojmy, kategorie a hlavně jejich obsah, jsou omezovány kapitalistickým systémem. Silná a politicky vlivná Evropa musí být propojena se silnou, solidární a sociální dimenzí. Její obsah musí být zaměřen k lidem, musí jim více sloužit. Podle předsedy SPD "Jen taková Evropa v prohlubující se globalizaci může mít šanci na úspěch a životaschopnost".

 

3.) Evropa se nesmí dostat do sféry negativních a zhoubných důsledků globalizace. To by se mohlo stát za situace, kdyby se evropská strategická koncepce pro budoucnost zaměřovala jen na sféru společného trhu. Když by se bez odporu zapojila do globalizace. A přijala nenápadně nežádoucí důsledky globalizace.

 

4.) Z globalizace přijímat jen pozitivní věci a záležitosti.

Aktivně se také podílet na tvorbě a směrování pozitivních tendencí v globalizaci. Je to šance, kterou podle vedení SPD by Evropa měla využívat.

5.) Tendence v myšlení a v postojích Evropanů výrazněji směřuje k posilování sociální politiky a jistot pro masy obyvatelstva v EU. Zvláště u generace mladých a zakládajících rodin.

6.) Pro budoucnost Evropy není dále žádoucí bezhlavě snižovat daně, mzdy, sociální dosaženou úroveň. To poškozuje všechny. SPD bude prosazovat projekty v EU, které budou napříště zaručovat zajištěna sociální vzestup.

Národní sociální politiky musí být podle SPD - lépe koordinovány v rámci EU. Vývoj žádá zesilovat a zabezpečovat základní sociální práva v celoevropském měřítku.

 

7.) Evropa potřebuje omezovat byrokracii. Mělo by se posilovat demokratické rozhodování. Sociálně silná Evropa bude schopna získat podporu obyvatel, vytvořit vlivnou evropskou solidaritu.

 

8.) Bezpečnost Evropy v lepším světě. Evropa v otázkách obrany míru musí být rozhodně schopnější pohotově jednat. Zájmy Evropy jsou jiné než některých jiných zemí. Svými kapacitami politickými, hospodářskými, ekonomickými, diplomatickými a vojenskými musí působit podle záměrů SPD - více preventivně. Předcházet konfliktům, usilovat o stabilitu a mír.

 

9.) SPD i další obdobné strany v Evropě se budou napříště více přibližovat obyvatelstvu svých zemí. I v celoevropském měřítku. Jednou z cest k tomu budou například - "Občanská diskusní fóra k budoucnosti Evropy".

 

10.) SPD bude působit na zjednodušování evropského legislativního projektu.

 

Vedení SPD uvedeným programem pro evropskou politiku nyní oslovuje voliče ve SRN. Očekává, že bude podpořena v předčasných volbách ve SRN 18. září 2005. Uvedená koncepční východiska jsou jistě zajímavá. Musíme ale brát v úvahu předvolební hledisko ve SRN. Také potom fakt, že vláda SPD - Zelení (1998 - současnost) měla příležitosti k praktickému prosazování nastíněných záměrů. Ne vše se dařilo.

Hlavním problémem vrcholícího předvolebního boje ve SRN je vysoká nezaměstnanost. Pět milionů dvě stě padesát tisíc lidí nemá práci. Německo potřebuje hospodářské oživení. To se nedaří.

 

 

8. SRN po volbách

                Sedmého října 2005 byly ve SRN zveřejněny konečné výsledky předčasných voleb do Spolkového sněmu. Konaly se 18. září 2005. Dodatečné volby se konaly ve volebním obvodu v Drážďanech 2. října 2005 (z důvodu úmrtí původního tamního kandidáta). Výsledky voleb jsou následující: CDU/CSU obdržela 35,2% hlasů, SPD 34,2%, FDP 9,8%, Levicová strana 8,7%, Zelení 8,1%, NPD 1,6%, Republikáni 0,6% hlasů. Těmto výsledkům odpovídá následující obsazení křesel ve Spolkovém sněmu. Celkově bylo zvoleno do Spolkového sněmu 614 poslanců. Pro volbu kancléře je zapotřebí 308 hlasů. CDU/CSU mají 226 křesel, SPD 222, FDP 61, Levicová strana 54 a Zelení 51.

Povolební jednání mezi vedením CDU/CSU a SPD byla složitá a zdlouhavá. Bylo to dáno výsledky voleb. Volební pat způsobil na druhé straně nutné a poměrně vyhraněné vyjasňování politicko-programových a politicko-personálních otázek, složitostí a záměrů pro nastávající období. Poprvé od vzniku SRN v r. 1949 povede úřad spolkového kancléře žena Angela Merkelová, předsedkyně CDU a kandidátka na tento úřad stran  CDU/CSU. Podle politických dohod mezi vedením CDU/CSU a SPD bude vládnout vláda "velké koalice" ve složení CDU/CSU - SPD. Vláda v tomto složení již ve SRN působila v letech 1966 - 1969. Byly problémy a složitosti. Těžko se překonávaly rozpory jak ve vnitřní, tak zejména v oblasti zahraniční politiky a zvláště ve východní politice.

17. října 2005 proběhla ustavující schůze nově zvoleného Spolkového sněmu. Předsedou byl zvolen Norbert Lammert (CDU). Prezident SRN Horst Köhler požádal G. Schrödera a členy jeho vlády, aby zůstali v úřadech do jmenování nové vlády SRN A. Merkelová, předsedkyně frakce ve Spolkovém sněmu, ve stejný den zveřejnila obsazení ministerstev v nové vládě. Toto oznámení sdělila z pozice vedení uvedené frakce ve Spolkovém sněmu. Zároveň do 12. listopadu 2005 proběhla koaliční jednání mezi delegacemi CDU/CSU-SPD o práci nové vlády a jejím programovém zaměřením.

 

                Obsazení nové vlády CDU/CSU - SPD. Kancléřka Angela Merkelová (CDU, 51 let), vicekancléř a ministr práce a sociálních věcí - Franz Müntefering (SPD,65), ministr hospodářství a technologií -                           ,ministr zahraničí - Frank Walter Steinmeier (SPD,49), ministr obrany - Franz Josef Jung (CDU,56), ministr financí - Peer Steinbrück (SPD,58), ministr vnitra - Wolfgang Schäuble (CDU,63), ministr dopravy a rozvoje východních částí SRN - Wolfgang Tiefense (SPD,50), ministryně kultury - Annete Schavanová (CDU,50), ministryně spravedlnosti - Brigitte Zypriesová (SPD,51), ministryně pro rozvojovou pomoc - Heinemeire Wieczorek - Zeulová (SPD,62), ministryně rodiny - Ursula von Der Leyenová (CDU,47), ministr pro životní prostředí - Sigmar Gabriel (SPD,46), ministryně zdravotnictví - Ulla Schmidtová (SPD,56), ministr zemědělství a ochrany spotřebitele - Horst Seehofer (CSU,56), ministr - vedoucí kancléřského úřadu - Thomas de Maiziere (CDU,51).

 

 

Programové zaměření vlády

 

Složení vlády SRN odpovídá volebním výsledkům a povolebním dohodám mezi CDU/CSU a SPD. Vláda a hlavně kancléř - A. Merkelová budou muset vyvíjet značné politické úsilí k tomu, aby se dosahovalo úspěšného plnění hlavních programových slibů a záměrů obou politických vládních uskupení. To jest stran CDU/CSU a SPD. Bude zapotřebí umění jednat a dojednávat vládní postupy. Na řadu přijdou i nutné kompromisy.

 

Ve vnitřní politice půjde o řešení pěti hlavních problémů. Ty tvoří současně i rozporná pojetí u stran CDU/CSU a SPD.

1. Reformy federálního systému Bude to relativně nové dělení kompetencí mezi spolkovou vládou a jednotlivými spolkovými zeměmi. Vztahy mezi celkem a jeho částmi se musí odpovědně řešit.

 

2. Řešení, nezaměstnanosti. To je nejsložitější úkol. Ve SRN je na 5 milionů lidí bez práce, CDU/CSU chtějí rušit ochranu lidí práce před propouštěním. SPD prosazuje výraznější pomoc nezaměstnaným ve východním Německu. Tam je 20% nezaměstnanost.

Novým politickým faktorem na scéně SRN je Levicová strana a její politika. Ve Spolkovém sněmu má 54 křesel. Provádí důslednou ochranu sociálních práv a požadavků lidí práce v Německu.

 

3. Daňová politika. SPD prosazuje koncepci - daně nesnižovat. CDU/CSU hodlá snižovat vedlejší výdaje nákladů na mzdy. Rušit příplatek za práci na směny, přídavky na dovolenou, na vánoce atd.

 

4. Energetická strategie SRN. Strany CDU/CSU chtějí zrušit zákaz vlády SPD - Zelení z dřívějšího období - likvidovat jadernou energetiku, nestavět nové jaderné elektrárny. Nebo usilovat o prodloužení životnosti už stávajících jaderných elektráren. SPD prosazuje linii - dále ve SRN už nové jaderné elektrárny nestavět.

 

5. Zdravotnictví. Podle SPD bude žádoucí zdravotnictví financovat prostřednictvím zdravotního pojištění. Každý občan finančně přispívá podle svých příjmů. CDU/CSU takový přístup odmítají. Občan platí paušální příspěvek, bez ohledu na příjem.

 

 

Zahraniční politika

 

Spolková republika Německo a její zahraničně politická koncepce vychází ze svého vnitřního potenciálu, z geopolitického postavení, z existence pěti mocenských center ve světě, ze svých mocenských zájmů a z možností je realizovat. Po roce 1989 vzniklo ve světě pět center moci: USA, Rusko, ČLR, Japonsko a Evropa.

Bývalý spolkový kancléř G. Schröder v předvolební kampani v r. 2005 definoval postavení SRN ve světě takto:. "Sjednocené Německo je střední mocnost, která má zájem na mírovém řešení mezinárodních problémů."

Tuto definici má v nové vládě CDU/CSU - SPD dále rozpracovávat a realizovat v mnohoznačných praktických podobách ministr zahraničních věcí F. W. Steinmeier (SPD). Je to velice schopný politik. Absolvent univerzity v Giessenu, pracovitý, nenápadný, ale důsledný. Vedl zdařile úřad spolkového kancléře G. Schrödera. Má velké politické a jiné zkušenosti. Koordinoval práci tajných služeb SRN. Z jeho iniciativy bylo v úřadě spolkového kancléře G. Schrödera vybudováno "Evropské oddělení". To se zabývá dlouhodobým strategickým zahraničně politickým plánováním, aktuálními analýzami atd.

Podle ústavy SRN kancléř určuje hlavní linii vnitřní a zahraniční politiky. Vedení SPD ale dává najevo, že v oblasti zahraniční politiky nemůže mít kancléřka Merkelová hlavní slovo, protože daným problémům rozumí jen v určité míře.

                Vedení stran CDU/CSU v oblasti zahraniční politiky bude prosazovat tento základní program:

 

1. Aktivizovat vztahy SRN k USA a NATO. Merkelová uvádí, že "atlantické hodnoty jsou společné a jsou základem všeho".

 

2. SRN v EU musí napříště sehrávat větší úlohu. Ale nejdříve musí dojít  uvnitř SRN k prokazatelnému oživení hospodářského růstu. Německo se musí aktivněji podílet na vypracování dlouhodobé, ale reálné strategie EU. Součinnost s Francií a Británií je nutná.

 

3. Ve východní politice vláda CDU/CSU - SPD zamýšlí věnovat větší pozornost Polsku a ČR. Rusko považuje za hlavní a nezastupitelný strategický faktor politiky ve světě, v Evropě a ve vztazích k Německu. SRN je pro Rusko hlavní sférou jeho západní politiky.

Mezi Ruskem a SRN byl před volbami podepsán strategický projekt o výstavbě plynovodu z Ruska do SRN a Británie, pod Baltským mořem. SRN je hlavní tranzitní zemí pro dopravu a rozdělování tras ropy a plynu z Ruska do dalších zemí EU.

Jednání A. Merkelové s ruským prezidentem V. Putinem ukázalo, že vzájemné vztahy se budou rozšiřovat a zkvalitňovat.

 

4. SRN se bude výrazněji orientovat na spolupráci s ČLR. Trh ČLR je otevřen pro německé investice a německé výrobky. V tomto směru bude žádoucí dlouhodobější smluvní základna a její všestranné zabezpečení. Export z ČLR do Německa a EU přinese v nejbližším období nové možnosti, nastolí i nové otázky.To platí i pro země EU.

Vláda CDU/CSU - SPD bude zaujímat své postoje k Balkánu, k Iráku, Blízkému východu atd.

 

 

 

Obsah:

 

1. Nepřátelská činnost Němců proti ČSR po roce 1918 ………………………………  2

2. Dokumenty …………………………………………………………………………………  4

3. Pohled do archívů ………………………………………………………………………...  8

4. Witikobund ……………………………………………………………………………...... 10

5. Hitlerův "Mein Kampf" nelze v ČR tolerovat ……………………………………….. 12

6. Německý revašismus: obsah, cíle a směrování …………………………………… 13

7. Předseda SPD k evropské politice …………………………………………………… 16

8. SRN po volbách …………………………………………………………………………. 18

 

 

______________________________________________________________________

Redakce: Ing. P. Rejf, CSc.                                                   Připravil: JUDr. O. Tuleškov