Němci vyškovského jazykového ostrůvku nedílná součást henleinovské páté kolony v Československu
II.
PhDr. Václav Šůstek
Motto:
15. března 1939 Hitler, jak říkal, zabránil Čechům v dalším vraždění nebohých Němců:
"Před několika měsíci bylo Německo nuceno vzít v ochranu své soukmenovce, žijící v uzavřených skupinách, proti nesnesitelnému teroristickému režimu Československa a v posledních týdnech se objevily se zvýšenou měrou stejné případy... Od neděle vznikaly na četných místech pusté výtržnosti, jimž znovu padly za oběť četní Němci. Každou hodinu se množí volání o pomoc pronásledovaných a postižených... Další trvání tohoto stavu muselo by vést k porušení všeho pořádku na území, kde má Německo své životní zájmy, na území, které dokonce po tisíc let patřilo k německé říši. Abych konečně odstranil toto ohrožování míru a vytvořil předpoklady pro nutný nový řád v tomto životním prostoru, rozhodl jsem se poslat počínaje dneškem do Čech a na Moravu německé vojsko. Odzbrojí teroristické tlupy i české branné oddíly, které je kryjí, vezmou v ochranu život všech ohrožených a zajistí tím základ nového podstatného řešení, které bude odpovídat smyslu tisícileté historie i praktickým nezbytnostem německého a českého národa."
O útisku někdy až nesnesitelném, o nucené čechizaci mluví dodnes celá řada tzv. sudetských Němců. Jaká byla skutečnost za doby trvání Československé republiky, o tom jasně promlouvají fakta, zvláště pak vzpomínky jak našich hraničářů, tak i Čechů žijících na území tzv. německého jazykového ostrůvku na Vyškovsku. –red.
***
Pamětní kniha četnické stanice v Komořanech (Moravský zemský archiv v Brně, B68, K61) uvádí: “…od 23. 9. 1938 – všeobecné mobilizace – museli příslušníci stanice každý den řešit politické výtržnosti a zaměstnávala je neustálá práce s ordnery.
Po mnichovském diktátu českým občanům malovali na dveře a vrata hákové kříže a hesla ´Češi ven, Hitler sem´ ap. 20. listopadu 1938 vyvěsili na stožárech říšskoněmecké vlajky s hákovými kříži. Na příkaz četnické stanice nechal starosta vlajky odstranit. Při stahování těchto vlajek ze stožárů se v krátké době shromáždilo kolem 450 až 500 německých občanů a dětí, byla skandována hesla ´Sieg Heil, wir wollen ins Reich´.” Přivolaná četnická posila zadržela nejagresivnější útočníky, kteří byli koncem února odsouzeni. Po těchto zkušenostech Němci vyvěšovali říšskoněmecké vlajky s hákovým křížem na kostelních věžích v německém ostrůvku. “V Lysovicích 23. 11. 1938 vyvěsili německou vlajku na kostelní věži čtyři ´srdnatí´ muži (L. Frank, J. Schneider, W. Suhrl a Bőhm).” (Kronika Lysovic, s. 161.)
Ve všech obcích německého ostrůvku byl 10. března 1939 slaven tzv. “Reichstag”. Všechny německé domy byly vyzdobeny prapory s hákovým křížem, za okny obrazy Hitlera se zapálenými svícemi. V hostincích byl organizován poslech rozhlasu z Berlína nebo z Vídně. (Moravský zemský archiv, B68, K33.) Masové shromažďování německého obyvatelstva, průvody, organizování tanečních zábav, to vše probíhalo i v dalších dnech. “Četnická stanice v Hlubočanech byla hlídána místními ordnery a četníci byli upozorněni, že nesmí opustit stanici,” uvádí Památník četnické stanice Hlubočany.
Že šlo o celostátní akci proti “druhé republice” pod záminkou útlaku Němců v českých zemích a také jako opatření před “nebezpečím komunistického puče”, objasňuje situace v Brně. V. Žampach uvádí: “Po několikadenním pozdvižení brněnských Němců, řízeném z Berlína a Vídně, vytáhlo přes šest tisíc nacistů a jejich stoupenců … (na) cestu k Pohořelicím. Vyzbrojeni dýkami, pěstními boxery, železnými trubkami a pistolemi, byli připraveni smést s cesty kohokoliv, kdo by se jim postavil na odpor. Cestou zapalovali stohy slámy, aby apokalyptickými sceneriemi zdrtili vědomí českého obyvatelstva. … U Ledce, kde tehdy procházela státní hranice pomnichovského Česko-Slovenska, rozehnali osazenstvo celnice a stavení zapálili. U Pohořelic, tehdy již okupovaného území, očekávali průvod tamější nacističtí předáci, aby převzali a pak doručili do Berlína petici s naléhavým požadavkem o zásah.” (Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna.)
Celý pochod měl v režii JUDr. Karl Schwabe z Brna, prodloužená ruka státního tajemníka v německém ministerstvu zahraničních věcí E. von Weizsäckera.
Po návratu z Pohořelic zůstali Němci soustředěni v Modřicích a okolí, aby ráno 14. 3. po vzoru klasických fašistických převratů vpochodovali demonstrativním způsobem do Brna a převzali v něm moc. Zásluhou české policie dočasně z puče sešlo. Provedli jej o den později. Na úsvitu 15. března, v předstihu před příjezdem prvního vozidla wehrmachtu na okraj města. Z hlediska platného právního řádu to byla velezrada. (Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna, s. 11 – 12.)
Vídeňský rozhlas šířil hrůzostrašné zprávy o situaci v Brně, a že Modřice a Vyškov hoří. 15. března v dopoledních hodinách okupovaly nacistické jednotky Vyškov. Němečtí vojáci vysvětlovali občanům, že berou český lid pod ochranu před komunisty, a chtěli vidět, kde jsou vyhořelé domy. (Pamětní kniha Vyškov.)
Stejně jako v Brně, tak i na Vyškovsku usilovali nacističtí ordneři v německých uniformách nebo s páskou s hákovým křížem na rukávě o převzetí moci. Ve Vyškově se jim to nepodařilo zásluhou starosty dr. Hona.
V německých obcích kromě stavění slavobrán k uvítání “osvoboditelů” se zaměřili na likvidaci četnických stanic v Komořanech a v Hlubočanech, na likvidaci menšinových českých škol a na šikanování jejich učitelů, na rozbíjení oken českým občanům a na vyhánění Čechů z vesnic ostrůvku. Četnické stanice dostaly od okresního hejtmana Přikryla 15. března 1939 příkaz, že při obsazování četnické stanice nesmí klást Němcům odpor. V Komořanech vyzvali němečtí ordneři velitele stanice J. Zejdu, aby ihned opustil služební místnost; při odchodu byl fyzicky napaden ordnery, zbit (vyrazili mu devět zubů). (Moravský zemský archiv, B 68, K 61.)
Převážná většina Němců v jazykovém ostrůvku cílevědomě připravovala likvidaci demokratického zřízení. Stali se aktivními členy nacistické strany, vybudovali si ozbrojené úderky v každé obci ostrůvku. Podlehli henleinovské propagandě, že jsou obětí “české rozběsněné lůzy”. (Kronika Lysovic.) Nadšeně uvítali okupaci 15. března, stavěli slavobrány, likvidovali četnické stanice a české menšinové školy. Vůči českým spoluobčanům nastolili násilí a teror.
Největší zvěrstva proti českým občanům provedli místní Němci. Podle usnesení centrálních orgánů NSDAP v Brně vybudovali okresní a místní strukturu NSDAP a horlivě plnili všechny pokyny na zcizení českého majetku, na brutální perzekuci bezohledným zneuctěním českých historických a státních tradic, svým podílem na germanizaci.
Po okupaci se Němci usazovali v protektorátních orgánech v okresních i nižších článcích, které přicházely do kontaktu s českým obyvatelstvem. Ve výpovědi F. Hůlky z Kučerova (čp. 13) je mimo jiné uvedeno: “Blockleitři se třikrát týdně scházeli a řešili místní otázky. U Němců převažovalo mínění, že Němci jsou od Boha národ určený k vládnutí, na práci jsou Češi. Po válce, kterou (Němci) vyhrají, jedna část Čechů půjde na Sibiř, druhá část bude dělat otroky v továrnách a u statkářů… (Moravský zemský archiv, MLS-C 141, inč. 1161, Lsp 62/46, K 139.)
Po 15. březnu 1939 Němci z jazykového ostrůvku dávali všemožně najevo svou radost z okupace a zániku Československa. Němečtí občané a ordneři v Komořanech postavili slavobránu, vyzdobili své domy německými vlajkami s hákovými kříži a nadšeně vítali německou armádu. Všechny české nápisy a státní znaky na veřejných budovách a na české škole byly odstraněny a zničeny. Řídící učitel české menšinové školy A. Sychra byl napaden, zbit a po několik dnů byl hlídán a nesměl vyjít z bytu. Všem českým občanům byla vytlučena okna a na ulici byli napadáni a biti ordnery. (Moravský zemský archiv, B 68, K 61.)
V Hlubočanech obsadilo 15. března kolem sedmé hodiny dvacet ordnerů četnickou stanici, četníky odzbrojili a převzali veškerý inventář strážnice. Ordneři po několik dnů četnickou stanici střežili. Na všech německých domech byly prapory s hákovými kříži. Pro příjezd německé armády byla i zde připravena slavobrána. Když se místní Němci nemohli dočkat příjezdu německých vojáků, poslali deputaci na německé velitelství do Vyškova, které pak do Hlubočan poslalo motorizovanou jednotku. Teprve pak Němci uvěřili, že jsou “osvobozeni”, a začala vlna násilností proti českým občanům. (Moravský zemský archiv, B 68, K 33.)
“16. března přijela do Lysovic 4. švadrona propagačního oddílu Postupim. Obec očekávala své osvoboditele vyzdobena vlajkami s hákovými kříži a slavobránou s nápisem ´Děkujeme našemu vůdci´. Za obyvatele přivítal osvoboditele starosta Johann Legner. Před školou pozdravil ředitel Essler příslušníky říšské branné moci a poděkoval vůdci za vykupitelský čin. Velitel jednotky npor. Richter vzal obec ve jménu říše do vlastnictví pod svou ochranu” – uvádí kronika Lysovic.
V kronice Čechyně je autentický záznam velitele německého vojenského útvaru: “Dne 17. 3. 1939 vtáhli jsme jako první německý vojenský útvar do Čechyně a byli jsme velmi mile přijati a zaopatřeni. Vyslovuji tady obci a všem Němcům v obci dík můj i mých vojáků. Doufám, že Čechyně bude zase brzy docela německá a budete mít sílu všechny nepřátele z obce brzy vyloučit.” (Kronika Čechyně, s. 145.)
V prvních dnech nacistické okupace se vedoucí činitelé SdP a němečtí ordneři zaměřili nejen na obsazení a odzbrojení četnických stanic, ale současně na likvidaci českých škol v jazykovém ostrůvku.
Učitel v Hlubočanech A. Drápal ve výpovědi Mimořádnému lidovému soudu uvádí: “15. března 1939 vnikli do školy starosta J. Singer s deseti ordnery, nařídili ukončit výuku a poslat školní mládež domů. Ve škole zničili československé státní znaky, obrazy prezidentů Masaryka a Beneše.” Měl zakázáno vzdalovat se ze školy a hlídali jej dva ordneři. A. Richter mu vyhrožoval, že pokud se neodstěhuje, bude zastřelen i s rodinou. (Moravský zemský archiv, MLS C 141, inč. 1926, Lsp 939, K 182.)
V Komořanech 15. března skupina německých ordnerů v čele s M. Kohlkopem obsadila českou školu. Žáky ze školy vyhnali, učitele A. Sychru prohlásili za zatčeného a hlídali jej několik dnů. Ve škole odstranili a zničili státní znaky a obrazy prezidentů Masaryka a Beneše. Zařízení školy částečně demolovali. (Moravský zemský archiv, MLS C 141, inč. 1169, Lsp 662/46, K 166.)
V Terešově vnikla 15. března ráno do školy skupina ordnerů v čele s A. Richterem. Školní děti vyhnali ze školy, učitele J. Jiříka zavřeli ve školním bytě a hlídali jej. (Tamtéž, … inč. 1926, Lsp 939, K 182.)
Stejným způsobem likvidovali všechny české školy ve všech obcích německého ostrůvku. Jen A. Drápalovi se podařilo přestěhovat českou školu z Hlubočan do dvora statkáře J. Podivínského. Zůstala zde do září 1940. Tehdy K. H. Frank, který byl v Lysovicích, poradil, jak mají “německým způsobem” českou školu odstranit. Hlubočanští Němci pak statkáře Podivínského zbili, jeho byt a zařízení školy zdemolovali. (Moravský zemský archiv, MLS, … inč. 1926, Lsp 939, K 182.)
Nacističtí funkcionáři společně s ordnery uskutečňovali morální i fyzický nátlak, aby se čeští občané vystěhovali.
V Hlubočanech obsadili 15. března zbytkový statek Jana Hytycha němečtí ordneři v čele s představitelem místní NSDAP J. Fischerem. Po tři dny zakázali opouštět dům a před domem hlídkovali. 18. března mu cihlami vytloukli v domě okna. A. Richter, J. Schurius, J. Fischer a M. Legner se přičinili, aby na majetek Jana Hytycha byla uvalena nucená správa 16. června 1941 a v srpnu 1943 byla jeho půda rozdělena mezi německé obyvatele Hlubočan. Veškerý dobytek a inventář byl mu odebrán. (Moravský zemský archiv, MLS C 141, inč. 1926, Lsp 939, K 182.) Násilnosti byly prováděny proti všem nepohodlným českým občanům. 30. května 1939 Němci v Terešově vytloukli 17 okenních tabulek hajnému R. Prokešovi. 6. července vytloukli okna Fr. Kudličkovi, který odmítl posílat děti do německé školy. Tentýž den rozbili 9 okenních tabulek v domě Čecha A. Gottwalda č. 27, který měl za manželku Němku. (Tamtéž.)
Přepadení statkáře J. Podivínského a likvidaci poslední české školy v německém ostrůvku (dle návrhu K. H. Franka) připravil A. Richter, Zellenleiter NSDAP v Hlubočanech. Akci projednal ve výboru NSDAP v úzké součinnosti s velitelem četnické stanice strážmistrem Heinkelem, který byl později u gestapa. Vpodvečer 24. září 1940 se shromáždili všichni muži spolu s mládeží z Hlubočan v počtu kolem 200. V pochodovém tvaru a za zpěvu nacistických písní se přesunuli na nádvoří statku. Na zídce u statku seděl J. Podivínský, který byl na půl těla ochrnutý. A. Richter jej shodil ze zídky s výkřikem: “Wie wollen Sie uns noch weiter hier Tschechisieren” a společně s dalšími účastníky jej bili. Domácí lidé jej pak ukryli v místnosti pro krmivo. Další Němci vnikli do budovy, sekerami rozbili uzavřené dveře, a kdo před nimi neutekl, toho surově ztloukli. Tak ztýrali vedle J. Podivínského i Jos. Havlíka, jeho manželku a dceru. V domě zdemolovali bytové zařízení Podivínského a kancelář, dále byt úřednice Jos. Klvečkové. Vnikli do české menšinové školy a rovněž zdemolovali veškeré zařízení. Současně rozbili všechna okna ve statku, celkem 157 okenních tabulek. Po zdemolování obydlí, statku, kanceláře a školy se pak na povel seřadili do čtyřstupu a za zpěvu německých písní odešli do vesnice.
Po odchodu německých násilníků se na místo dostavili příslušníci četnické stanice a později i gestapa z Brna. J. Podivínský byl bez výslechu zatčen a odvezen do Brna, kde jej dva dny vyslýchali. Gestapo vydalo zákaz přístupu ke statku, zákaz jakéhokoliv vyšetřování a fotografování zdemolovaných místností. Tak němečtí nacisté prosadili svůj záměr – zlikvidovali poslední českou školu v německém ostrůvku. Rodina J. Podivínského se musela vystěhovat a na velkostatek J. Podivínského byla 26. září 1940 uvalena nucená německá správa. (Moravský zemský archiv, MLS C 141, inč. 449, Lsp 18/45, K 93 a dále B 68, K 33; rovněž Vyškovské noviny č. 7 z 17. VIII. 1945.)
V obcích ostrůvku tak byli všude vyháněni nepohodlní čeští občané. Na ulicích v obcích ostrůvku se nesmělo české obyvatelstvo shromažďovat a česky mluvit; ihned byli německými ordnery rozháněni a fyzicky týráni. Němci zpočátku konali každodenní průvody s říšskou vlajkou v čele a vyžadovali arijské zdravení. Později na to navazovaly parádní pochody Hitlerjugend v uniformách s dýkami, bubínky a s vlajkou s hákovým křížem. (Kronika Komořan.)
V německém jazykovém ostrůvku bylo v době okupace české obyvatelstvo pronásledováno a vystěhováváno. K 1. lednu 1945 bylo v Kučerově 690 obyvatel, z toho 20 občanů české národnosti (původně 62), v Lysovicích z 450 obyvatel jen 10 Čechů (původně 33), v Rostěnicích ze 421 obyvatel 21 českých (nezměněno), ve Zvonovicích z 280 10 Čechů (původně 14). (Okresní archiv ve Slavkově, č.j. 188 – K 15.) Vedle zdvořilostních návštěv německých jednotek sloužily německé vesnice k jejich dočasnému ubytování a odpočinku. V Čechyni se první pobyt německého vojenského útvaru uskutečnil od 17. března do 3. dubna 1939 a další v květnu 1941, kdy se zde po tři týdny zotavovala standarta SS, zdecimovaná na řeckých bojištích. (Kronika Čechyně, s. 151 – 155.)
V období okupace měli místní Němci v těchto obcích všechny výhody jako říšští Němci, včetně vyšších zásobovacích přídělů. Jako přesvědčení nacisté sloužili v německé armádě, policii i jednotkách SS. Veškeré záznamy o počtu odvedených a činnosti NSDAP byly však koncem války zničeny. Lze jen přibližně odhadovat počty mužů sloužících v německé armádě a policejních orgánech podle číselného poměru mužů a žen v obcích. K 1. lednu 1945 uvádí statistika v Čechyni 76 mužů a 235 žen, v Kučerově 103 mužů a 343 žen, v Komořanech 88 mužů a 251 žen, v Lysovicích 39 mužů a 280 žen. (Okresní archiv ve Slavkově, č.j. 188 – K 15.)
V době přibližující se fronty byly vytvářeny jednotky volkssturmu, sestavené z mládeže a vysloužilých vojáků ve věku od 16 do 60 let. V každé obci byla vytvořena jednotka v čele s velitelem. V Kučerově byl velitelem M. Sperka, - učitel, ve Vyškově A. Schmidt – knihtiskař. Okresním velitelem volkssturmu ve Vyškově byl mjr. Knőtig, agendu vedl K. Janoschek. (Zemský archiv Brno, MLS – C 141.) Jednotky byly vyzbrojeny pěchotními zbraněmi a pancéřovkami. Byl prováděn pravidelný výcvik. V. Žampach ve své práci uvádí: “17. dubna 1945 absolvoval volkssturm z Brna a okolí … stejnou cestu k Pohořelicím … Vybaveni různorodými uniformami nebo pouze v civilním obleku s páskou na rukávech, pochodovali, starší spíše pokulhávali, směrem k frontě. Většinou nesli na ramenou tankové pěstě, což větším dílem vysvětluje, proč Rudá armáda měla na přístupech k Brnu tak velké tankové ztráty…” (Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna, s. 12.) od fašistů z vyškovského směru. Tyto svazky osvobodily první obce Vyškovska. 23. dubna to byly Bošovice, 24. dubna Otnice, Hostěrádky-Rešov, Šaratice, Zbýšov, Hrušky, Křenovice (část) a Lovčičky. 25. dubna byly osvobozeny Holubice, zbytek Křenovic, Milešovice, Vážany nad Litavou, Velešovice, Kobeřice, Slavíkovice. 26. dubna byl osvobozen Slavkov. Na vyškovském směru šlo především o postupné ničení a obsazení jednotlivých opěrných
Po osvobození Brna se pro německé velení jasně rýsovala dvě ramena kleští Rudé armády při provedení vstřícného úderu ze severu od Ostravy a z jihovýchodu od Brna, obě směřující k Olomouci, kde by se měla uzavřít. Tím by se značná část Schőrnerovy skupiny Mitte ocitla v obklíčení. Proto soustředili fašisté veškeré úsilí na to, aby zabránili Rudé armádě tento záměr uskutečnit.
V dané situaci se velení 2. ukrajinského frontu rozhodlo k provedení úderu na směru Vyškov, Prostějov, Olomouc. 27. dubna po ukončení příprav byl útok v úseku průlomu zahájen. I přes účinnou třicetiminutovou dělostřeleckou průpravu v úseku průlomu využívali Němci všech prostředků k zastavení pronikajících jednotek Rudé armády. Ani protizteče a zasazení samohybných děl Ferdinand Němcům nepomohly a jejich jednotky s těžkými ztrátami ustoupily. Útvarům 81. gardové střelecké divize se podařilo obchvatem obejít Rousínov a čelním útokem jej osvobodit. “Za dvě hodiny prchá německá armáda i s čechyňským a komořanským volkssturmem do Vyškova. Na polích leží padlí, mezi nimi je i 32 rudoarmějců…” (Kronika Rousínova.) O zasazení dalších skupin volkssturmu nejsou dostupné zprávy. V německé obci Kučerov velitel jednotky volkssturmu učitel Sperka uprchl se svou ženou a dcerou na západ. (Kronika Kučerova.)
Tentýž den okolo 17. hodiny po krátkém střetnutí byla osvobozena (pro německé obyvatele “obsazena”) vesnice Čechyně v německém jazykovém ostrůvku. Jednotka volkssturmu bojovala po boku německé armády v bojích o Rousínov. Při tomto střetnutí padl jeden sovětský voják.
Na vyškovském směru postoupily nejdále jednotky 93. gardové střelecké divize; její 285. střelecký pluk v nočním boji ovládl další německou obec Kučerov a 273. pluk německou obec Lysovice. I když nepřítel nekladl velký odpor, padli tři sovětští vojáci.
28. dubna mezi 4. hodinou a 6,30 obsadil 235. gardový střelecký pluk obec Komořany, před kterou 27. dubna ve večerních hodinách zastavil postup. Boj byl prudký a vyžádal si pět obětí z řad rudoarmějců. Na směru Lysovice – Topolany postupoval 278. gardový střelecký pluk. Podařilo se mu do 9. hodiny vyjít k obci Hlubočany a do 10 hodin Hlubočany i blízký Terešov obsadit. V tomto boji padl v Hlubočanech jeden a v Terešově dalších šest sovětských vojáků.
29. dubna v dopoledních hodinách obsadil 233. gardový střelecký pluk poslední německé obce Zvonovice a Rostěnice a pokračoval v postupu na Brňany a Křečkovice. Zde vojáci pluku zajistili dosaženou linii a společně s dalšími pluky pak vytvářeli poloobklíčení vyškovského uskupení Němců. Velitel 81. gardové střelecké divize zabezpečil provedení obchvatného manévru, který vedl k menším ztrátám vlastních vojsk a rovněž k menším škodám na civilním a veřejném majetku.
30. dubna zahájila Rudá armáda přímý boj o okresní město Vyškov. Přitom musela odrážet protizteče německé pěchoty, podporované tanky a obrněnými transportéry 19. tankové divize. Přes odpor nepřítele 81. divize všechny protizteče odrazila, do 19 hodin ovládla Vyškov a postoupila severně Vyškova. Ve městě zůstala ohniska odporu na Riegrově náměstí a v parku. Sovětští vojáci ohniska odporu 1. května zlikvidovali.
Po šesti letech bylo od okupantů osvobozeno město Vyškov. Daň za osvobození byla vysoká. Na území města a v jeho blízkém okolí položilo své životy kolem 150 příslušníků Rudé armády, mezi nimi hrdina SSSR mjr. A. Michajlovič Vatagin a další. (Srovnej: Mikš, J.: Na vyškovském směru.)
Osvobození Vyškovska definitivně rozdělilo občany české a německé národnosti. Pro české občany znamenalo konec fašistického útlaku a zažehnání nebezpečí likvidace českého národa. Osvobození bylo výsledkem národněosvobozeneckého zápasu, jehož vyvrcholením se stala osvoboditelská úloha Rudé armády; umožnila dále rozvíjet národní a demokratickou revoluci. Ve všech obcích čeští občané vítali své osvoboditele jako slovanské bratry, ale současně podle možností pomáhali sovětským vojákům vyhánět německé okupanty. Všichni utlačovaní a ponižovaní čeští občané projevovali nesmírnou radost z osvobození – jak dokazují mimo jiné zápisy z obecních kronik.
Pro fanatické občany německé národnosti však porážka Německa znamenala konec nacistických iluzí o panství nad českým národem a dalšími slovanskými národy. Sen o světovládě skončil krachem. Všichni zbraněschopní muži sloužili v nacistické armádě a policejních složkách. Jako fanatičtí nacisté se podíleli na potlačování i vyvražďování národů okupovaných zemí. Jejich postoje charakterizují např. tyto události:
12. prosince 1943 byl Martin Hrustak z Čechyně vyznamenán Hitlerem Rytířským křížem Železného kříže a 20. 4. 1944 ho Hitler - jako 473. vojáka německé branné moci – vyznamenal Dubovou ratolestí k Rytířskému kříži Železného kříže. (Vyškovské noviny z 4. I. 1944 a z 20. V. 1944.) Ke konci války syn F. Singera z Hlubočan, který se podílel 21. května 1940 na stržení sochy T. G. Masaryka a památníků M. Tyrše a Fr. Palackého ve Vyškově, příslušník SS, zběhl od své jednotky a tajně se vrátil do Hlubočan. Doma pak zastřelil otce, všechny sourozence i sám sebe. Z rodiny se zachránila jen matka, protože nebyla doma. Oba příklady ve své podstatě charakterizují postoje fanatických německých občanů. Těžce nesli porážku fašistického Německa a hovořili o obsazení, nikoliv o osvobození svých vesnic. Přešli do zvláštního druhu ilegality, uzavřeli se mezi sebou, skryli se za pevně zavřená vrata a dveře, někde vyvěsili i bílé prapory.
V průběhu roku 1945 spáchalo sebevraždu 5 558 Němců na území ČSR Motivem byl pocit viny za konkrétní spáchané činy v době okupace a také nejistota a obavy z příštích dnů. (Staněk, F.: Odsun Němců z ČSR, s. 54.)
Před koncem války, k 1. lednu 1945, bylo na Vyškovsku 4 774 občanů německé národnosti, z toho v jazykovém ostrůvku 3395. (Okresní archiv ve Slavkově, č.j. 188 I, K 15.) Část z nich na pokyn K. H. Franka odešla koncem dubna (byli to nejhorlivější zastánci místních nacistů); někteří Němci odcházeli s ustupující německou armádou.
V průběhu osvobozování obcí jsou všude vytvářeny revoluční národní výbory jako revoluční orgány lidu a nositelé státní moci. Ve všech obcích jazykového ostrůvku byl z české menšiny zvolen národní výbor. Tam, kde byl malý počet českých občanů, jmenoval ONV správce obce. V Kučerově pro nedostatečný počet Čechů pověřil ONV správcem obce J. Urbance z Brňan; ten správu obce převzal od dosavadního starosty Johanna Drabka. (Kronika Kučerova.) V Komořanech byl ustaven revoluční národní výbor. Nové orgány státní moci musely řešit vedle zabezpečení zásobování obyvatelstva i otázky občanské bezpečnosti. V dané době procházelo Vyškovskem tajně mnoho cizinců, vracejících se z různých částí Evropy domů, případně také ti, kteří utíkali před spravedlností; tito byli vesměs ozbrojeni a na domácích lidech si vymáhali jídlo a oblečení. Němečtí běženci nacházeli u svých soukmenovců podporu a někdy i delší ilegální pobyt. Zabránit příchodu takových nezvaných hostů, drancování či vykrádání obyvatelstva nebylo v silách nově utvářené Národní bezpečnostní stráže, proto se také žádný místní národní výbor neobešel bez ozbrojené skupiny, která většinou neměla zvláštní název a spolupracovala s Národní bezpečnostní stráží.
K nejdůležitějším úkolům všech protifašistických sil sdružených v Národní frontě patřilo po osvobození zrušení všech správních a násilnických orgánů a institucí vytvořených režimem okupantů a zrádců, zřízení nových orgánů státu a veřejné správy – lidem volených národních výborů. Vláda Národní fronty ve svém programu, přijatém 5. dubna 1945, uvádí: “Ve své domácí politice bude vláda vycházet ze základního článku československé ústavy, že lid je jediným zdrojem státní moci. … Vláda bude budovat veškerý život na základě široce demokratickém, zabezpečí lidu všechna politická práva a povede neúprosný boj za vymýcení všech fašistických prvků.” (Program nové československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků. In:Sbírka dokumentů, s. 9 – 29.)
Na zasedání ONV ve Vyškově 10. května 1945 byla věnována pozornost vytváření orgánů lidové moci v německých obcích a zajištění bezpečnosti občanů. Byly zřízeny komise k soupisu majetku Němců, fašistů, kolaborantů a zrádců. (Okresní archiv Vyškov, Protokoly ze zasedání ONV, K V5/1 1945.)
18. května byl vydán zatykač na představitele okupační moci ve Vyškově. Byli to A. Appelt, JUDr. J. Bergmann , W. Buresch, P. Cernak, J. Drabek, dr. K. Feike, H. Granzer, Fr. Haas, Fr. Hanenstein, L. Heinerle, K. Janoschek, J. Kettner, H. Knőtig, K. Matzal, Fr. Pospischil, Fr. Rossak, E. Schatek, Jar. Taborek, M. Tobias, E. Zorn, J. Žerdecky a Ing. Zd. Zmenova.
V další dny byl vydán zatykač na dr. Fikeho a Werdenitskovou (22. května), na učitele Neckaře z Rybníčka a lesního správce Kameníčka z Nových Dvorů (25. května). (Tamtéž.) Současně byla ustavena komise pro zkoumání činnosti ředitelů a učitelů škol v období okupace.
Pod vedením kolonizačního referenta Chalupy zahájily komise soupis německého majetku. 18. května bylo protokolárně zapsáno 22 nemovitostí německých příslušníků. 25. května schválil ONV jmenování prvních jedenácti národních správců u jedenácti usedlostí v Terešově.
Kolonizační referát vedl od 1. 6. 1945 Vojtěch Celý a komisař M. Tomášek. Postupně docházelo k jmenování národních správců na usedlostech v jednotlivých obcích německého ostrůvku. Správním komisařem obcí ostrůvku byl jmenován Hradský.
Z členů národního výboru v Hlubočanech a Terešově byla ustanovena společná správní komise pro Hlubočany a osadu Terešov. 10. 7. 1945 rozhodl ONV jmenovat ve všech obcích německého jazykového ostrůvku mimo Komořany a Čechyni (kde byla silná česká menšina) šestičlenné správní komise. K zamezení šíření nepřátelských zpráv bylo 22. května 1945 rozhodnuto odebrat Němcům a fašistům radiopřijímače. Ze stejného důvodu bylo rozhodnuto nepovolovat německé bohoslužby a kázání v Rostěnicích faráři německé národnosti. (Protokol ze zasedání ONV.)
Přes postupné ustanovování národních správců do zemědělských usedlostí mohli němečtí vlastníci nadále pracovat ve svém statku i v místě pobytu. ONV vypracoval návrh mezd německým zaměstnancům a způsob jejich vyplácení. Funkcionáři nacistické strany a okupantského režimu, pokud neuprchli, byli soustředěni do tábora zajištěných osob. Část jich byla po prověření okresní vyšetřující komisí propuštěna. 22. 6. 1945 tak bylo propuštěno 24 osob. Komise také rozhodla o přemístění německých dětí do 14 let z tábora zajištěných do dětského domova ve Vyškově. Na základě kladného šetření okresní vyšetřující komise vydal ONV 59 osobám osvědčení, že se na ně nevztahuje platnost nařízení o Němcích. V roce 1946 bylo vydáno dalším 11 osobám osvědčení o vynětí z nařízení o Němcích a zamítnuta žádost o vynětí 14 osobám. (Protokol ze zasedání ONV 1946.)
V září 1945 ustavil ONV funkční komisi pro odsun Němců. Byla složena z okresní vyšetřující komise, bezpečnostního referenta ONV a evakuačního důstojníka ministerstva vnitra. Odsunová komise pracovala ve složení: Fr. Gabrlík, Fr. Chládek, Dominik Kaláb, npor. Fr. Myška, Fr. Slavíček, V. Švarc, K. Vejmola.
Rostoucí počet žadatelů o úpravu československého státního občanství občanů německé národnosti vedl k ustavení prověřovací komise. Stalo se tak 1. února 1946 a v jejím čele byl předseda ONV R. Podaný; jejími členy byli dále K. Vejmola, V. Celý a B. Sedlák, členové rady ONV. (Okresní archiv V5 K 214, č.j. 198 A/72.)
V přípravném období pro přemístění německého obyvatelstva komise pro přesun spolupracovala úzce s místními orgány pověřenými zemědělským osídlováním. V lednu 1946 byla uskutečněna v Kučerově, Komořanech, Hlubočanech, Rostěnicích a Čechyni kontrola německých usedlostí, ve kterých nebyli ustanoveni národní správci. V období nedostatku potravin zde bylo zabaveno 27 697 centů obilí a olejnin, 77 kusů hovězího dobytka, 55 vepřů a desítky kusů drůbeže. (Protokoly ze zasedání ONV Vyškov 1946, zápis z 25. I. .)
Na základě výnosu ministerstva vnitra z 5. listopadu 1945 č. B-300/1183 uskutečnil ONV jmenný soupis všech osob německé národnosti a sestavil kartotéku evidenčních listů. V evidenčních lístcích a ve jmenném soupisu byly osoby německé národnosti roztříděny do několika kategorií tak, aby osoby nepřátelské a nespolehlivé mohly být odsunuty dříve.
ONV k 15. září 1945 sestavil seznam všech Němců podle jednotlivých soudních okresů (Bučovice, Slavkov a Vyškov). Celkem bylo Němců 2970, z toho 571 mužů, 1609 žen a 790 dětí do 14 let.
Po ustanovení národních správců a počátkem zemědělského osídlování německých obcí byla část práceschopných Němců zaměstnána zejména v zemědělství a průmyslu na vyškovském okrese.
Přemístění se nevztahovalo
- na příslušníky československých vojenských jednotek národnosti německé;
- na osoby, které se prokázaly, že do 10. 2. 1946 podaly žádost o zachování československého státního občanství;
- na manželky a děti československých státních občanů žádající o vrácení československého státního občanství, na manžele žen české a slovenské národnosti a jejich děti;
- na Němce, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky … přihlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky. (Dle Směrnice min. vnitra č.j. B 300/1990.)
Jedinou výjimkou z německých občanů v jazykovém ostrůvku byl Fr. Kutscherauer, krejčí ze Zvonovic č. 48, příslušník československé zahraniční jednotky ve Francii. Po porážce Francie byl vězněn v koncentračním táboře Dachau, později pod dohledem nasazen na práci ve Vídni v roce 1944. Společně s celou rodinou byl vyňat z nařízení o Němcích. Překonání nacionalistických vlivů bylo u něho podmíněno novým poznáním a skutečností v jiném prostředí. (Okresní archiv, K V5 66 č.j. 192/66.)
Přemístění podléhaly také duchovní osoby německé národnosti, faráři v Rostěnicích a Komořanech. Jejich jména však nejsou v seznamu přemístěných Němců. Podle protokolu ONV Vyškov měl rostěnický farář Fr. Rodl potvrzení o antifašismu. ONV rozhodl 3. srpna 1945 nepovolovat německé kázání a bohoslužby v Rostěnicích.
V Kučerově byl farář české národnosti Vybíhal, jeho kuchařka byla Němka Ida Hubeová, která získala československé státní občanství. (Okresní archiv Vyškov K V5 66, Protokoly ze zasedání ONV 1945 a 1946.)
V průběhu roku 1945 dobrovolně a ilegálně přecházeli do Rakouska také někteří Němci z Vyškovska.
Podle seznamu občanů bylo z přemístění vyňato celkem 184 osob ze smíšeného manželství nepodléhajících odsunu (na základě jejich žádosti o československé občanství).
V jednotlivých obcích to bylo následující: Čechyně 42 osob, Hlubočany a Terešov 40, Komořany 32, Kučerov 9, Lysovice 16, Rostěnice 13 a Zvonovice 32 občanů. Jména jsou uvedena ve spise. (Okresní archiv Vyškov, K V5 66 č.j. 192/66.)
Tento stav je potvrzen spisem ministerstva vnitra z 31. 12. 1946, kde na základě podaných seznamů osob žijících ve smíšených manželstvích a úlevách pro některé osoby německé národnosti byly zaslány legitimace pro 94 rodin a pro 3 jednotlivé osoby v okrese, celkem 97 legitimací. Ministerstvo vnitra současně připomnělo, že “do seznamů měla být pojata veškerá smíšená manželství v jednotlivých obcích okresu, a to i ta, z nichž 1) manžel Němec jest případně internován, 2) jest nezvěstný, 3) byl již odsunut a rodina zůstala zde, 4) jest v soudní vazbě, 5) jest mimo území republiky (př. válečný zajatec) nebo z jiných důvodů žije odloučeně od rodiny”. (Okresní archiv Vyškov, spis č.j. B 300/23732-46.) Z přemístění byly vyňaty na základě návrhu obvodního lékaře osoby nemocné a přestárlé.
V období před přemístěním byly s hlavou rodiny sepisovány na MNV a ve správních komisích jednotlivých obcí protokoly, kde vedle poučení, jak se připravit, mohli se vyjádřit k místu přemístění. Protokoly sepsali komisař politické správy M. Tomášek a F. Molínek.
Před soustředěním k přemístění do sběrného střediska ve Vyškově byl představitel rodiny písemně uvědomen, který den bude do sběrného střediska přepraven, že si může vzít svršky nezbytné k uspokojování životních potřeb a k vykonávání zaměstnání (do 80 kg na osobu), potraviny na sedm dní, hotové peníze, nejvýše však 1000 marek, a drobné upomínkové předměty. Každá osoba měla být řádně oblečena, obuta a měla mít odpovídající přikrývku, dále jídelní misku, příbor a osobní doklady.
Do sběrného střediska je i s jejich zavazadly odváželi noví osadníci na vozech. Přemístění německého obyvatelstva na základě rozhodnutí postupimské konference z 2. srpna 1945 a podle konkrétního plánu Spojenecké kontrolní rady v Berlíně z 20. listopadu 1945, která rozhodla, že odsun Němců z Československa proběhne od ledna do října 1946, organizovaly pak československé úřady.
První vagóny z Vyškova byly připojeny k transportnímu vlaku 29. května 1946. Transportní vlaky měly vždy 40 vagónů pro přemísťované osoby, jeden vagón s potravinami na cestu, jeden vagón pro doprovodnou stráž a jeden vagón pro zdravotní službu. V jednom vagónu mohlo být nejvýše 30 osob, v jednom transportu nejvýše 1200 osob. Transporty z jižní Moravy směřovaly přes Prahu do americké okupační zóny v Bavorsku.
Ze sběrného střediska ve Vyškově bylo celkem přemístěno 2436 Němců. Podle trvalého bydliště se jednalo o 37 Němců z Brna, 4 z Olomouce, 2 z Prostějova; po jedné osobě z Moravské Ostravy, Moravské Třebové, Svitav a Nového Jičína. Z Vyškovska bylo přemístěno celkem 2389 osob německé národnosti, z toho 14 Němců z Vyškova, dva z Rousínova a dva ze Slavkova. Z německého jazykového ostrůvku bylo přemístěno 2371 osob německé národnosti. (Okresní archiv Vyškov, K V5 66, Seznamy osob v transportu…)
Příprava a průběh přemístění Němců vyžadovaly mimořádné úsilí revolučních orgánů lidové moci, ONV ve Vyškově, jeho komisí, MNV a správních komisí v jednotlivých obcích. Přemístění proběhlo ukázněně a bylo dobře organizováno. ONV se na svých zasedáních postupně zabýval potrestáním nacistických zločinců a přemístěním Němců. Odsunovací komise požádala 20. září o souhlas, aby odsouzení Mimořádným lidovým soudem v Brně s trestem do pěti let byli rovněž přemístěni. 4. října 1946 pak projednal a povolil přemístění u 25 Němců potrestaných lidovým soudem trestem do deseti let. Nepovolil přemístění Vl. Janala z Vyškova, odsouzeného na 12 let. Jeho žena byla přemístěna. (Okresní archiv Vyškov, K V5/2; Protokoly ONV 1946.)
Podle přehledů Mimořádného lidového soudu v Brně C 141, kniha 1 – 8 Moravského zemského archivu v Brně bylo z Vyškovska přes 200 Němců za zločiny páchané proti Československu podle dekretu prezidenta republiky z 19. června 1945.
Pro informaci uvádím některé nejzávažnější případy. Okresní hejtman J. Bergmann byl odsouzen na doživotí stejně jako vládní komisař Vyškova K. Matzal. Oběma byl v roce 1954 snížen trest a v roce 1955 byli vysídleni do Německa. Vedoucí funkcionář okresu Ortsleiter J. Drabek byl odsouzen na dvacet let těžkého žaláře. V Kučerově a Hlubočanech byli za zločinné úklady proti republice odsouzeni M. Bernard na 25 let těžkého žaláře stejně jako R. Legner a J. Wittek na 20 let. Z Hlubočan byli dále odsouzeni A. Neckař, J. Rotter a M. Janeček na 15 let těžkého žaláře.
V protokolech a rozsudcích Mimořádného lidového soudu v Brně jsou zločiny Němců, fašistů a jejich pomahačů objektivně a důsledně zjištěny. Dosud však tyto skutečnosti nejsou veřejnosti známé a proti snahám o očernění naší republiky odsunutými Němci nejsou využívány. Z rozboru těchto dokumentů MLS také vyplývá, že řada drobných funkcionářů nacistických organizací nebyla souzena pro nedostatek času stanoveného pro odsun. Byli proto přemístěni bez soudu.
Podstatná část Němců přemístěných z Vyškovska byli pracující občané, kteří podlehli nacistické propagandě, uvěřili, že patří k vyvolenému národu. Svým podílem aktivně pomáhali nebo asistovali při zradě demokratické republiky, podíleli se na likvidaci československé vlasti a zneužívali svého postavení při ponižování a zotročování českého obyvatelstva. Přemístěním německé menšiny se antifašistické národněosvobozenecké hnutí zbavovalo silné a zfašizované německé skupiny obyvatel a vytvořilo podmínky pro konsolidaci osvobozené lidové a demokratické republiky.
Okresní národní výbor ve Vyškově na svém zasedání 10. prosince 1946 schválil vyúčtování přemísťovací akce. ONV ze svých skladů zásob textilií a jiného materiálu vydal pro vybavení přemísťovaných Němců zásoby v hodnotě 5500 Kčs. Dále pak zakoupil oděv, obuv, prádlo a další materiál pro vybavení přemísťovaných za 35 194 Kčs. Ve výdajích nejsou započteny náklady na stravování.
K 10. 12. 1946 činil celkový počet přemístěných Němců 2 460 osob. (Okresní archiv Vyškov, K V5/2, Protokoly ze zasedání ONV 1946.) V souvislosti s ukončením přemísťovací akce bylo likvidováno sběrné středisko ve Vyškově, jehož velitelem byl J. Zedník.
Hromadný transfer německého obyvatelstva byl po organizační a materiální stránce náročnou operací, která si v celostátním měřítku vyžádala značné náklady. Národní banka uvolnila na vybavení přemísťovaných osob zhruba jednu miliardu marek, finanční výdaje na zajištění transferu byly propočteny na 500 milionů Kčs. (Staněk, F.: Odsun Němců z ČSR 1945-1947.)
Význam přemístění německých občanů výstižně zhodnotil dr. Eduard Beneš: “Veliká a osudová kapitola našich národních dějin, která tolikrát o nich rozhodovala, o celém našem osudu – a byla by v našich dějinách aspoň dvakrát zavinila naši národní smrt –, byla tím konečně uzavřena. Také jeden z nečekaných důsledků politiky Mnichova.” (Beneš, E.: Paměti.)
V dopise W. Jakschovi v prosinci 1942 E. Beneš zdůrazňuje: “Bylo by osudnou chybou, kdyby se začalo říkat, že to záleží jen na Češích a na tom, co udělá republika v německé věci. Němců je 80 milionů a malý československý národ nemůže žít se stálým německým revolverem na prsou.”
Prozíravost E. Beneše se projevila již v době úplné porážky nacistického Německa, kdy varoval před revanší. Tehdy se to zdálo neuvěřitelné, že by Češi mohli někdy zapomenout na hrůzy německé okupace a války.V prosinci 1945 E. Beneš varoval:
“A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná jako právě v politice!”
(E. Beneš na sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů, Praha 14. XIII. 1945.)
Prorocká slova prezidenta Beneše se v současné době začala naplňovat.
***
A Němci skutečně přišli. Na Vyškovsku se objevili zástupci Společenství vyškovského jazykového ostrůvku, Aalen, které se hrdě hlásí k tzv. sudetoněmeckému landsmanšaftu. Požadovali instalaci pamětní desky se slovy: „Na památku dřívějších německých obyvatel obcí Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnice, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí až do roku 1945/46 s českým obyvatelstvem žili v poklidném sousedství.“
Celý předcházející text díla pana dr. V. Šůstka svědčí jednoznačně o tom, že o žádném poklidném sousedství Němců z ostrůvku a Čechů se nedá mluvit. Bití Čechů, vyhánění z domovů, udávání, koncentráky, popravy, krev a smrt mnohých, byly charakteristické pro uvedené období. A právě Němci z jazykového ostrůvku se na všem tom barbarství podíleli.
Po čase následoval tento dopis -
Společenství vyškovského jazykového ostrůvku , Aalen
12.10.2001
Vážený pane starosto Dr. Olíku
Vážený pane místostarosto Dr. Adamec
U příležitosti naší návštěvy 14.4.2001 ve Vyškově jsme Vám představili sdružení bývalých německých jazykových ostrůvků.
Bývalí obyvatelé nyní vyslovili přání, aby v okresním městě Vyškově, ke kterému tito bývalí spoluobčané odjakživa pěstovali úzký přátelský vztah dokud zde žili, bylo možno instalovat pamětní desku, jako připomínku této náklonnosti.
Toto vyjádření bychom si představovali následujícím způsobem. Deska o rozměru cca 80x100cm. Na této desce by mohl být nápis v českém a německém jazyce.
Na památku dřívějších německých obyvatel obcí Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnice, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí až do roku 1945/46 s českým obyvatelstvem žili v poklidném sousedství.
Tato tabule by mohla být umístěna na radnici, u muzea nebo jiném Vámi navrženém místě.
Město Vyškov to nebude stát žádné náklady. Rádi bychom si s Vámi o této záležitosti pohovořili.
Doufáme, že od Vás obdržíme pozitivní odpověď a zůstáváme s přátelským pozdravem…
A tak asi deset let jednali zastupitelé ve Vyškově o umístění pamětní desky s nápisem, že Němci z jazykového ostrůvku žili s Čechy až do let 1945/46 v poklidném sousedství. Neznalost toho, co se událo na Vyškovsku zvláště v období před válkou a ve válečné době, byla vlastní části zastupitelů. Pro Němce bylo naopak vlastní uplatňování různých forem „nordických lstí.“ A tak se jednalo a jednalo…
K rozhodnutí došlo 14.dubna 2012, kdy se konalo plenární zasedání městského zastupitelstva. Diskuse ukázala, že část zastupitelů dále trvá na stanovisku usnesení nerušit, ale většina rozhodla o jeho zrušení. Naše desítileté úsilí o prosazení historické pravdy bylo korunováno úspěchem. Pokus představitelů odsunutých Němců o získání historického alibi byl navždy zmařen.
Výbor ČSBS ve Vyškově
***
Doslov
V minulosti – tak jako i dnes – neustále usilují určité vládnoucí kruhy Německa o germanizaci sousedních slovanských států. Cíl je stejný, jen forma a metody se mění podle situace.
Dnes má sjednocené Německo opět kolem 80 milionů obyvatel. Nesmírně vzrostla jeho ekonomická síla. „Sudetoněmecký“ problém se stal hlavní překážkou česko – německého usmíření a brzdou normálních česko – německých vztahů. Tento problém není izolovaným jevem. Posuzování tzv. sudetoněmeckých požadavků je jedním z článků celého řetězce velmocenských snah sjednoceného Německa. Toto dnes směřuje od postavení centrální mocnosti v Evropě k evropskému velmocenství pod rozhodujícím ekonomickým, vojenským i politickým vlivem SRN.
Aktivity „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ nelze posuzovat izolovaně od globální strategické zahraniční politiky německé vlády. V jejich kontextu je třeba posuzovat i její politickou koncepci národnostních menšin. Již dnes na projektu pangermánské Evropy pracují dvě německá ministerstva: zahraničí a vnitra.
Česká republika se stala po rozbití Československa nejslabším článkem k prosazování pangermanizačních snah v Evropě. Geopolitické zajištění českých národních zájmů bylo značně oslabeno. Vazalská a podbízivá politika určité části našich mocenských elit podněcuje „sudetoněmecké“ předáky k aktivitě a tlakům na ČR. Německá vláda využívá předáků landsmanšaftu jako beranů v přední linii k prosazování německých velmocenských zájmů. Teorie zpochybňování české samostatnosti a státnosti, hesla o nadřazenosti Němců nad Slovany jsou v pangermánské ideologii (a také některými českými intelektuály typu protektorátního kolaboranta Vajtauera) dále rozpracovávána. Ještě nikdy v poválečné době nezazněla tak aktuálně výzva k vystoupení všech vlasteneckých sil proti novodobé hrozbě germanizace. Nejde přitom jen o obranu T.G. Masaryka, který nabádal, abychom měli na paměti, že za ekonomickou expanzí Německa se skrývá expanze mocensko-politická. Nejde také jen o obranu E. Beneše, který se stal hlavním terčem ze strany „sudetoněmeckého landsmanšaftu“. Jde hlavně o obranu našich současných i budoucích národních zájmů po vzoru slavných národních tradic. Jde o obranu suverenity našeho státu a obranu českého jazyka. Metody ekonomického pronikání a podřizování si politických reprezentací s pomocí zájmových skupin, nenápadné ovlivňování duchovního a kulturního života a celé koncepce národních dějin, postupné prosazování dílčích ústupků pod heslem nápravy křivd a usmíření, vydělování dvoustranných jednání z rámce mezinárodněprávních aktů poválečného uspořádání Evropy, vytváření podmínek pro posilování německé menšiny, to je Drang nach Osten v nové podobě.
Na obranu českých národních zájmů vystupují dnes všichni poctiví vlastenci bez rozdílu politické příslušnosti, náboženského vyznání a ideologické orientace. Pravičácká propaganda inspirovaná stanovisky některých vládních představitelů se snaží označovat je za extremistické. Čeští vlastenci jsou však pro solidní vztahy ČR a SRN na bázi rovnoprávnosti, vzájemné výhodnosti a respektování suverenity našeho státu. Jsem pro co nejlepší vztahy s Německem, s jeho demokratickými institucemi a poctivými občany, kteří ctí principy skutečné demokracie, pohlížejí na český národ jako na činitele,bez něhož nelze utvářet základy evropské bezpečnosti.
Redakce: ing. P. Rejf, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 559. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha 2. prosince 2016, druhé vydání
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz