Němci vyškovského jazykového ostrůvku nedílná součást henleinovské páté kolony v Československu
PhDr. Václav Šůstek
I.
Němci v novém československém státu
Československá republika vznikla v hranicích, které se v západní polovině státu kryly s historickými hranicemi. Přítomnost silné německé iredentistické menšiny však způsobila, že ČSR byla státem s nejpalčivější národnostní problematikou. K národnosti české a slovenské se hlásilo 8 milionů 760 tisíc obyvatel, tj. 65 %. K německé národnosti tři miliony, tj. 23 %, k maďarské 750 000, tj. 6%, a 460 000 bylo Ukrajinců (Rusínů). Před českou politikou vystoupil nejnaléhavější úkol, aby nově vytvořený stát z hlediska politického, sociálního, kulturního a národnostního vyhovoval obyvatelstvu lépe než předchozí uspořádání Rakousko-Uherska.
Při svém vzniku vzala na sebe republika v Ústavě ČSR větší nadstandardní povinnosti v řešení menšinové otázky, než vyplývalo z mezinárodního minima. (Smlouva ze St. Germain z 10. IX. 1919.) Ústava stanovila základní demokratická práva. Zaručovala práva všech občanů včetně zásady jazykového práva. Zaručovala Němcům jako i všem občanům individuální rovnost uplatněním všeobecného, tajného, přímého a rovného hlasovacího práva s poměrným zastoupením ve všech volených orgánech státu a samosprávy. (Ústava ČSR a jazykový zákon. In: Sbírka zákonů státu ČSR roč. 1920, s. 255 – 269). V zastupitelských sborech, v samosprávných úřadech, ve veřejných korporacích v okresech a ve městech s německou většinou se úřadovalo v německém jazyce.
Vyučování na školách všech stupňů se uskutečňovalo v mateřském jazyce dítěte[1]. Němci v ČSR tvořili v roce 1930 23,4% obyvatel a měli 38% všech základních škol, 38% všech středních škol, 40% odborných škol, 47% živnostenských škol. Němci měli v ČSR 72 gymnázií a reálek, 10 učitelských ústavů, 180 odborných škol, 610 škol pokračovacích a 3311 škol základních. Měli také tři vysoké školy. (Prof.Frajdl, J.: Postavení německého etnika v ČSR, s. 6 a 7)
Postoje německých občanů vyškovského jazykového ostrůvku ke vzniku Československa
Na rozdíl od Čechů pokládali čeští Němci habsburskou monarchii za svůj stát, a proto také pomáhali financovat první světovou válku. Kronika obce Lysovice uvádí, že obyvatelstvo obce poskytlo 129 400 K válečné půjčky a darovalo dalších 3235 K. S podobnou podporou války lze počítat i v ostatních obcích německého jazykového ostrůvku. Henleinovský předák E. Kundt odhadl výši těchto válečných půjček od českých Němců na 5 – 6 miliard korun. (Koutek, J.: Nacistická pátá kolona v ČSR, s. 88.)
Se ztrátou vedoucího postavení a zbavení výsad po vzniku Československa nebyli čeští Němci schopni se vyrovnat, což tvořilo od samého počátku základnu pro iredentistické hnutí, které postupně narůstalo. (Vyškovské noviny č. 40 z 10. X.. 1930 - Rozšíření letáků v německém ostrůvku propagujících velkoněmecké tendence.) Přestože demokratické principy zakotvené v Ústavě ČSR jim nemohly nahradit jejich dominantní postavení, postupně se přizpůsobují a využívají těchto ústavních práv. V červnu 1919 se konaly komunální volby. Ve všech obcích jazykového ostrůvku byla zvolena obecní zastupitelstva v čele s německými starosty. V Čechyni, kde občané německé národnosti tvořili jen jednu třetinu, byl rovněž starostou Němec, Alois Pupp. (Kronika obce Čechyně.)
Také ve volbách do poslanecké sněmovny v dubnu 1920 využívají Němci z jazykového ostrůvku možnost zvolit si své představitele. Za brněnskou volební župu byl zvolen dr. A. Baerann, poslanec za Německou nacionální stranu, provádějící nepřátelskou politiku vůči ČSR. Nově zvolený poslanec se uvedl do politického života organizováním Němců ve vyškovském ostrůvku z hlediska nacionálních cílů své strany. (Představitel strany Lodgman vystoupil v parlamentě s prohlášením, že německé strany neuznávají ani ústavu, ani zákony ČSR a nepokládají je pro sebe za závazné; Srovnej: Dějiny ČSR IV., s. 84 – 86.)
V roce 1920 se ve všech menšinových obcích úřaduje pouze německy (ač třeba v Komořanech žila téměř polovina Čechů). Jednání v obecních výborech přes protesty českých zastupitelů se vede německy, zápisy protokolů a obecní razítka pouze německá. Silniční tabule, jež mají být české, jsou jen německé. Němci likvidují veškeré úřední listiny vyvěšené na veřejných místech tištěné v české řeči. (Vyškovské noviny č. 19 ze 7. V. 1920.)
Německé základní školy vznikly již dříve ve všech obcích jazykového ostrůvku. Zpráva o škole v Kučerově je již z roku 1608, v Čechyni 1812 a v roce 1848 byly i v dalších obcích ostrůvku. Nová budova školy v Čechyni byla postavena v roce 1898; původně zde měla být česká škola. Německý “Schulverein” dal finanční podporu dříve, než došla od Ústřední matice české, a vymínil si, že škola bude německá. (Vyškovské noviny č. 39 ze 4. X. 1929.) Měšťanská škola německá byla ve Vyškově od roku 1874, česká měšťanská škola ve Vyškově byla od roku 1884, ale v roce 1886 musela být zrušena pro zuřivý odpor Němců. Překonání odporu německých živnostníků umožnilo založení českého vyškovského gymnázia v roce 1899. (Srovnej: Vlastivěda moravská, Vyškovsko, s. 232.) Stručný přehled ukazuje, že Němci měli pro své děti v místě zabezpečeny podmínky pro základní vzdělání v mateřském jazyku. Není bez zajímavosti, že v Čechyni a Lysovicích učil český nadučitel Ranovský, byl však koncem XIX. století z těchto škol vyštván. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930.)
Po zkušenostech z nadvlády Němců v Rakousku (podle odhadů jen v jazykovém ostrůvku 30 – 40 % dětí z českých nebo smíšených rodin chodilo do německých škol) v zápasech o záchranu českých dětí byl přijat zákon o školách menšinových z 30. dubna 1919 číslo 189. Podle něj Ministerstvo školství a národní osvěty zřizuje menšinové školy pro všechny národnostní menšiny v ČSR. České menšinové školy měly umožnit všem českým dětem vyučování v mateřském jazyku, dát jim takové vzdělání, aby každý z nich byl platným členem národa a státu.
V roce 1919 bylo zahájeno vyučování v českých menšinových školách v Čechyni, Komořanech a Hlubočanech. Otevření těchto menšinových škol nebylo snadnou záležitostí. Dva týdny před zápisem do školy se do Čechyně vrátili čeští legionáři. Snahu českých občanů o zřízení české školy podporoval také farář Raus ze Starého Rousínovce a ovlivňoval postoje a jednání Němců. Škola byla umístěna v kabinetě německé školy v malé místnosti. Při zápisu stáli legionáři před školou a přiváděli rodiče s dětmi. Na podnět faráře odešli Němci na pouť na Lutršték v blízkosti Slavkova. Zápis do školy proběhl sice v klidu, ale když porovnáme počty žáků, zjistíme, že do české menšinové školy bylo zapsáno 18 dětí a do německé 87. (Kronika obce Čechyně.)
V Hlubočanech byla česká menšinová škola umístěna v budově, která sloužila za obecní a hasičské skladiště, za pastoušku, a koncem válečných let zde byla zřízena infekční nemocnice. Správci školy musela být svého času dána i četnická ochrana. (Vyškovské noviny č. 30 z 4. X. 1929 a Kronika obecné školy české v Hlubočanech.)[2]
Také v Komořanech byla menšinová škola provizorně umístěna v obecním domku v neodpovídajících podmínkách. (Vyškovské noviny č. 18 z 28. IV. 1921.)
V Terešově byla povolena česká menšinová škola v roce 1920. V obci nebyla pro novou českou školu vhodná budova. Bylo doporučeno zřídit ji v expozituře hlubočanské školy v Terešově, plně nevyužité a s volným bytem pro učitele. Budova byla vlastnictvím německého Kulturverbundu. Prezidium místodržitelství prostřednictvím německé okresní školní rady pro Brno-venkov výnosem ze dne 25. srpna 1920 číslo 205 sdělilo německé školní radě v Hlubočanech, že česká škola bude otevřena v místnostech stávající expozitury hlubočanské německé školy v Terešově od 1. září 1920. Německá okresní rada také povolila obsazení neobydleného bytu českým učitelem.
Politická okresní správa ve Vyškově v úsilí o zabezpečení vyučování v menšinové škole vyslala komisi v čele s komisařem okresní správy dr. Valníčkem. V Hlubočanech předseda komise požádal starostu Mayera a předsedu místní školní rady Legnera o vydání klíčů od školní budovy; oba to odmítli učinit. Komise se odebrala do Terešova, kde je již očekával srocený zástup Němců se starostou Terešova Hegrem. Škola byla přes odpor místních i hlubočanských činitelů otevřena. Do otevřené školy se nahrnul dav Němců, ohrožoval příslušníky úřední komise, četnického strážmistra a zabraňoval nastěhování nábytku. Komise se vrátila zpět do Hlubočan a vyžádala si z Vyškova četnickou podporu. Při návratu do Terešova vzrostl zástup protestujících na několik set příchodem hlubočanských Němců, kteří různě ozbrojeni ohrožovali na životech úřední komisi, četnickou pomoc a další přítomné Čechy. Na výstrahy úřadu a také četnictva Němci nereagovali, rozejít se a ustoupit nechtěli. Komisař politické správy dr. Valníček rozhodl výkon odložit. (Vyškovské noviny č. 35 z 27. VIII. 1920.)
Počátkem školního roku 1919-20 podala vyškovská politická správa návrh na vyloučení českých dětí z německých škol v obcích, kde byly otevřeny české menšinové školy. Naše úřady neměly tolik moci, aby donutily německou okresní školní radu k realizaci tohoto opatření.
V celém německém jazykovém ostrůvku sílila snaha znemožnit českým dětem vzdělání v mateřském jazyku, zabraňovat jejich účasti a tím činnost menšinových škol znemožnit. Z množství těchto faktů uvádím:
Majitel Kučerovské cihelny Bentel přiměl násilným způsobem své české zaměstnance Dostála a Ledvinu, aby jejich děti chodily do německé školy v Kučerově. (Vyškovské noviny č. 24 z 11. VI. 1920.) O stejné tendenci vypovídá A. Koválová u Mimořádného lidového soudu v Brně. Její otec byl kovář v Kučerově. Po otevření české menšinové školy v Hlubočanech posílal své tři děti do této školy. Němečtí sedláci jej přemlouvali a vyhrožovali, že pokud tam bude nadále své děti posílat, budou jej bojkotovat. Protože dál posílal své děti do české menšinové školy, přestali k němu chodit. Její otec musel proto v roce 1923 svou kovářskou živnost zastavit. (Moravský zemský archiv, MLS C 131, Lep 62/46, K 139.)
Nepřátelské zaujetí vůči českým menšinovým školám se projevovalo také typickým německým způsobem – násilím. V roce 1920 na školní budově v Komořanech byla vybita okna, v Čechyni a Komořanech poškozen nápis “Česká národní škola”, v Terešově a Komořanech zlámány lípy Svobody, symboly našeho osvobození. (Vyškovské noviny č. 43 z 22. X. 1920 a č. 39 z 4. X. 1929.)
Významnou úlohu při zakládání českých menšinových škol měl okrsek Národní jednoty ve Vyškově a místní odbory Národní jednoty. Jejich činnost neušla pozornosti Němců. 2. května 1920 komořanští Němci vyrabovali a vystěhovali byt předsedy odboru Národní jednoty pana Formánka v době, kdy se účastnil ve Vyškově jednání zástupců místních odborů Národní jednoty. Po několik dní musela četnická stanice hlídat jeho byt, aby nedošlo k dalšímu násilí vůči jeho rodině.
Postoje a činy Němců v jazykovém ostrůvku ukazovaly, že šlo o provádění předem připravované a nepřátelské činnosti proti českému obyvatelstvu, proti československým úřadům a zákonům ČSR. Jejich činnost byla ovlivňována z vedoucích kruhů německých v Brně, zejména poslance Baeranny. Do jazykového ostrůvku vysílají své agenty, kteří zde organizují schůze, zakládají různé turnvereinské organizace a rozněcují národní nenávist zejména u mládeže. (Vyškovské noviny č. 8 z 18. II. 1921.)
Proti násilnostem Němců v českých menšinách na Vyškovsku svolaly okresní organizace Národní jednoty a Organizace legionářů protestní tábor lidu dne 24. října 1920 do Nového Rousínova. Organizátoři vyzvali účastníky, aby zachovali důstojný klid, aby promluvili jasně, čeho žádají k odčinění všech násilností páchaných na českých lidech v menšinách. Účastníci tábora prokázali, že ve složité situaci se nacházelo zejména české menšinové školství. Menšinové školy v Čechyni, Komořanech a Hlubočanech jsou dosud v provizorních zařízeních, v neodpovídajících místnostech. V dalších obcích jazykového ostrůvku pro české děti menšinové školy vůbec nejsou. Požadavky a návrhy na výstavbu a dotace nebyly dosud řešeny. Účastníci tábora se obrátili na úřady politické a školní všech stupňů a také na své poslance, aby pomohli řešit složité problémy v německém ostrůvku a zjednávali nápravu nedostatků cestou legální a zákonnou. (Vyškovské noviny č. 43 z 22. X. 1920 a č. 47 z 19. XI. 1920.)
V únoru 1921 bylo uskutečněno sčítání lidu podle příslušnosti k národnosti. Ve vyškovském ostrůvku připravoval Němce koncipient poslance Baeranny na schůzích a v osobních jednáních – instrukcích. Způsob sčítání odsoudil jako nespravedlivý a radil Němcům, co mají dělat, aby se počty Němců zvýšily – zatím papírově. Němečtí podnikatelé mají všechny své zaměstnance přinutit k přiznání k národnosti německé. Ty, kteří se nechtějí podvolit, poslat domů. Taktéž české čeledíny a služky u sedláků, kteří se nebudou hlásit k německé národnosti, poslat z 15. na 16. února do jejich domovských obcí. Němci, kteří jsou zaměstnáni v Brně, mají tu noc přijet domů a budou sčítáni dvakrát, posílí tím německé pozice doma i v Brně. Manželky i děti mají Němci za každých okolností přihlásit k národnosti německé, byť by ženy byly z českých rodin.
Způsob sčítání zachycuje kronika obce Lysovice, psaná německy, na straně 103. “Komisařem při sčítání byl berní úředník Hill z Vyškova, ve shodě s ním a starostou vyplňoval formuláře jen jednojazyčně – německý odborný učitel Essler, doporučený obci komisaři … při čemž se zdržel připojení koncovek. Byl odsouzen k pokutě 2000 K a starosta 4000 K a jednotliví pomocníci 500 K, nebo k přiměřenému trestu vězení.”
Tak se dovídáme, že komisař a sčítací komise byla německá a pomocí nepřipojení koncovek u příjmení udělali z českých občanů (žen) Němce. Za toto falšování byli pak odsouzeni.
K sčítání lidu v německém ostrůvku se vrací Vyškovské noviny č. 18 z 29. IV. 1921. Konstatují, že “sčítacím způsobem” nebylo dosaženo správného obrazu o poměrech národnostních. Při provedených korekturách – kontrolách došlo ke změnám, které však stále neodpovídají skutečnosti. V kontrolovaných obcích je národnostní složení následující:
Za uvedené nedostatky byli jednotlivci ze sčítacích komisí odsouzeni k peněžitým pokutám nebo vězení. Vzhledem k všeobecné amnestii prezidenta Masaryka, jak uvádí kronikář, bylo od potrestání upuštěno. (Kronika Lysovic, s. 103.)
Z uvedených skutečností lze oprávněně vyvodit, že ani sčítání lidu v německém ostrůvku nevedlo k zjištění skutečných poměrů; ukazují také, jakých prostředků používali Němci k uhájení svého postavení.
Německé hnutí v Brně, ovlivňující činnost Němců v jazykovém ostrůvku, mělo výrazné nacionální zaměření. Vznik ČSR nikdy neuznali. Zformovala se zde kolem časopisu Der Aufbruch (Průlom) skupina zastánců velkoněmeckého plánu sjednocení Evropy pod německou hegemonií. Proto také intriky proti ČSR tu měly příznivou půdu. Za zločin vyzvědačství byl stíhán poslanec československého parlamentu za Německou nacionální stranu, Dr. A. Baerann, zvolený brněnskou volební župou, a s ním byl porotním soudem v Praze 19. 1. 1923 odsouzen ke třem letům těžkého žaláře další brněnský Němec Karl Schwabe, představitel a mluvčí německých nacionálů. (Srovnej: Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna.)
V německém jazykovém ostrůvku občané české národnosti nalézali oporu a podporu k uhájení své národní existence a rozvoji vzdělanosti v Národní jednotě. V roce 1927 okrsková Národní jednota ve Vyškově hodnotila svou činnost. Poukázala, že dnes, stejně jako dříve, v německém jazykovém ostrůvku je její činnost nezbytná k zajištění rozvoje národa. Konstatovala, že Němci v našem státě jsou ve výhodě proti nám, ovládají kapitál, průmysl, obchod a také velké komplexy zemědělské půdy, jsou nacionálně uvědomělejší a schopni přinášet všechny oběti. Jejich sebevědomí a útočnost narůstá. Počet členů organizovaných v kulturních spolcích (Kulturverbund) a v dalších institucích v porovnání s počtem členů v místních odborech Národní jednoty nesvědčí v náš prospěch.
České menšinové školy vedle toho, že zabraňují poněmčování dětí, mají dalekosáhlý význam pro český život v německých obcích. Mají být centrem národně osvětové, hospodářské a politické práce a místem, v němž nalézají čeští občané pomoc a podporu menšinového učitele a Národní jednoty.
Vyškovský okrsek Národní jednoty rozvíjel svou poválečnou činnost od roku 1920. Od října 1918 tuto práci obětavě konal prof. K. Weigner; byl zakladatelem a organizátorem prvních menšinových škol na Vyškovsku. Předsedou okrsku Národní jednoty ve Vyškově byl Ing. Jar. Souček. Za deset let mělo menšinové školství měšťanskou školu v Kučerově, 5 škol obecných - v Čechyni, Hlubočanech, Kučerově, Komořanech a v Terešově, tři školy mateřské – v Čechyni, Hlubočanech a Komořanech. Školy měly přes půl třetího sta českých dětí. Místnosti škol byly mimo Komořany a obecnou školu v Kučerově provizorní, neodpovídaly pedagogickým a zdravotnickým požadavkům. Nejostudnější bylo umístění měšťanské školy kučerovské v sousední obci, ve staré hájovně v Bohdalicích. Škola se měla stěhovat do nově postavené budovy v Kučerově, postavené okrskem, nesměla se však přestěhovat, poněvadž kučerovští Němci vlivem svých ministrů ve vládě toto přemístění mařili.
V Kučerově byl společným nákladem Okresní péče o mládež a okrsku Národní jednoty zařízen “Dětský domov”, v němž bylo umístěno deset sirotků, kteří navštěvovali obecnou školu v Kučerově a měšťanskou školu v Bohdalicích.
Pronikavý vliv po stránce hospodářské a sociální měla pozemková reforma. Celkem bylo rozparcelováno 1966 měr půdy. Z toho odkoupila Národní jednota v Hlubočanech 103, v Kučerově 70, v Čechyni 3 míry. Tuto půdu dávala do nájmu drobným českým lidem počtem 30, tedy tolik českých rodin bylo existenčně posíleno nebo zabezpečeno. Mimo to se dostalo drobného přídělu půdy 11 rodinám v Hlubočanech a v Terešově, 42 rodinám v Čechyni, Komořanech a dalším rodinám v sousedních českých obcích.
S přídělem půdy souvisel i stavební ruch. Velká stavební akce byla uskutečněna v Kučerově. Vznikly tam dvě kolonie; jedna na “Rybníkách”, kde byla vybudována státní škola obecná, “Dětský domov” a budova pro měšťanskou školu, dále kolonie manerovských, kde stály tři usedlosti a další měly následovat. V Komořanech kolem české školy vyrostla nová česká čtvrť. V Čechyni bylo vybudováno šest staveb, v Hlubočanech četnická stanice a hospodářská usedlost.
Okrsek Národní jednoty napomohl, aby českým lidem byl jejich osud zpříjemněn českými úřady. Byly zřízeny četnické stanice v Hlubočanech a v Kučerově a poštovní úřad v Kučerově. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930, s. 2 – 3.)
Změny v německém ostrůvku byly zcela odlišné v přirovnání k jiným českým menšinám, kde čeští lidé usilovali o zřízení české školy a němečtí sourodáci uznávali právo na vzdělávání v jazyku mateřském a proti zřízení české školy se nestavěli. Na Vyškovsku však zřízení každé české školy vyžadovalo překonat odpor Němců. Bojovalo se o místnosti pro českou školu, o pozemek pro výstavbu školní budovy, o byt pro učitele a zvláště o každé české dítě. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930, Vystoupení A. Votavy z Brna, inspektora menšinových škol.)
Reklamace českých dětí z německých škol nebyly prováděny účinně a nepřinášely výsledky. Rodiče těchto dětí z českých i smíšených manželství ohlašovali i po výnosu správního soudu soukromé vyučování, které bylo prováděno v jazyce německém. Po dovršení 14. roku vydávala se jim správami německých škol vysvědčení propouštěcí (Lysovice, Čechyně). Bezvýsledná reklamační praxe, pomalé vyřizování a neřešení stížností a intervencí u vyšších školních úřadů vedly k tomu, že v jazykovém ostrůvku se ztrácelo (bylo odnárodňováno) ročně 30 až 40 českých dětí. Liknavé budování menšinových škol na Vyškovsku bylo obžalobou vládních kruhů.
Na obsahové zaměření výchovy německé mládeže upozorňuje materiál “Deset let německého tělocvičného obvodu švábského ostrůvku”, vydaný k desátému výročí tělocvičného obvodu. Učitel R. Langmayer z Lysovic v něm uvádí: “… dny roku 1918 uvrhly můj národ v kletbu a porobu. … Nastala zima kolem nás, zima v nás a v naší duši.” Dále pak: “Stojíme na okraji zkázy, vzpínáme k nebi hrozivě zaťaté pěstě.” Založení německého tělocvičného spolku je mu příslibem nových dnů. “Přijde den a hodina.” Vyzývá členy a členky z obvodu jazykového ostrůvku, aby si byli vědomi, “že jsou povoláni ke stavbě dómu německé velikosti a nádhery…” (Vyškovské noviny č. 40 z 10. X. 1930.) Z celého materiálu vyzařuje touha po pomstě a znovunabytí výsadních práv a postavení Němců, snaha po vítězství pangermanismu, po sjednocení všeho Němectva.
Že nešlo jen o náhodný příklad, potvrdil brněnský proces s hakenkrajclery, který odhalil otevřenou protistátní činnost odbočky německého fašismu v naší republice. Na popud českých občanů v německém ostrůvku, kteří upozornili na činnost Volkssportu, došlo k sledování podezřelých a k jejich zatčení. Krajským soudem v Brně byli odsouzeni Josef Schurius, posluchač německé techniky v Brně, a Jan Menta, zaměstnanec mlékárny, oba z Hlubočan. J. Schurius byl uznán vinným ze zločinu úkladu proti republice a odsouzen na rok těžkého žaláře, k pokutě 1000 Kč, nebo dalších deseti dnů těžkého žaláře, a ke ztrátě všech občanských práv. J. Menta byl uznán vinným dle zákona na ochranu republiky a pro lehké ublížení na těle odsouzen na pět měsíců těžkého žaláře. (Moravský zemský archiv, MLS – C 141, Bernard a spol., inč. 1926; také Vyškovské noviny č. 11 z 16. III. 1934.)
K příslušníkům této iredentistické protistátní organizace patřili: J. Schurius, J. Menta, K. Long, M. Janíček, Fr. Rolný, Jos. Singer a další z Hlubočan, z Terešova A. Richter. Činnost Němců se orientovala na vojenskou přípravu mládeže při cvičení “Turnverein”, které vedl Fr. Rolný. (Moravský zemský archiv, MLS – C 141, Bernard a spol.)
Němečtí učitelé v jazykovém ostrůvku hráli významnou úlohu v propagaci a šíření pangermanismu; méně aktivní byli pod tlakem německé veřejnosti zbavováni svých míst. Je to případ Viktora Wittreicha, učitele a správce školy v Čechyni. Ženatý, otec dvou dětí, byl obviněn z pohlavního zneužívání školních děvčat. V kampani proti němu byla mu rozbita okna bytu. Z Pamětní knihy četnictva (Pamětní kniha četnictva Vyškov, Moravský zemský archiv, B 68, K 115.) se dovídáme, že strůjcem kampaně proti němu byl učitel Martin Frank z Lysovic, rodák z Čechyně, že rozbíjení oken je typickou metodou Němců při řešení problémů. Skomírající němectví v Čechyni potřebovalo novou sílu k udržení a dalšímu šíření svého pangermánského vlivu.
Německé nacionálněsocialistické hnutí v ČSR dovedně zneužívalo hospodářské krize k postupnému získávání německého obyvatelstva. S jeho pomocí usilovalo o rozbití Československa a napomáhalo fašistickému Německu.
Ve zněmčelém ostrůvku, zejména mezi mládeží, se pod pláštíkem tělesné výchovy shromažďovali turneři, konali pochodová cvičení a pod rouškou brannosti ve své podstatě sledovali protistátní cíle. Při menšinovém sněmování okrsku Národní jednoty bylo zaznamenáváno nepřátelské chování Němců v Komořanech a Kučerově ve věcech stavebních. Nemajetným českým občanům odpírali Němci prodej zemědělských produktů a zaměstnání.
V Komořanech v třicátých letech Němci požadovali od úřadů přeložení českého faráře přesto, že tyto otázky řešila církevní místa. Rovněž bylo upozorňováno na vzrůstající počet návštěv říšských Němců. Návštěvy projevovaly zájem o vojenské objekty a strategické body[3], s čímž souvisela špionážní činnost německých občanů.
Je až zarážející, jak byla protistátní činnost Němců úřady smířlivě přehlížena a na druhé straně byly Němcům činěny významné ústupky. Při přípravě všesokolského sletu bylo nařízeno, že vlaky svážející cvičence a návštěvníky nesmí být vyzdobeny ani květinami či stuhami, aby nebyli Němci drážděni. (Vyškovské noviny č. 26 z roku 1932.)
Činnost SdP v německém jazykovém ostrůvku
V květnu 1935 byl změněn název Sudetoněmecké vlastenecké fronty (SHF) na Sudetoněmeckou stranu (SdP). Ve volbách 19. května 1935 do poslanecké sněmovny obdržela SdP v ČSR 1 249 407 hlasů a získala 44 mandátů v poslanecké sněmovně. Téměř 70% československých Němců jí odevzdalo svůj hlas. Henleinovci prokázali, že ovládli německou menšinu v ČSR. To se projevilo i na růstu členské základny. V září 1935 vykazovala SdP 384 392 členů a v prosinci 1936 již téměř půl milionu. (Srovnej: Hruška, E.: Pohoří divočáků, s. 52 – 53.) O činnosti SdP vypovídají i volby v německém ostrůvku na Vyškovsku, kde SdP získala 43,27% všech německých hlasů a do zemského zastupitelstva 59,3% hlasů.
Z výpovědi válečného zločince Josefa Drabka (ortsleiter ve Vyškově) u Mimořádného lidového soudu v Brně se dovídáme, že vedoucím SdP v německém ostrůvku (bezirksleiter) byl J. Fleischhacker z Rostěnic, vojenský výcvik Volksdeutsche Manschaft měl na starosti učitel M. Frank, působící v Lysovicích a v Komořanech. Na příkaz vojenského útvaru v Breslau[4] rozvíjeli podvratnou činnost na území Československa, pořizovali seznamy osob české národnosti, které byly politicky činné a pro nacistické Němce nepohodlné. Antonín Richter z Terešova měl zjišťovat situaci na vojenském letišti ve Vyškově, plán letiště, počty letadel atd. Za tuto činnost obdržel vyznamenání. (Moravský zemský archiv Brno, MLS C 141, K 275.) Obžalovaný Drabek byl členem SdP od r. 1937 v Kučerově; vedoucím funkcionářem v obci byl Rudolf Reich. V Lysovicích byl místním vedoucím SdP A. Sperka. (Kronika obce Lysovice.) Ve všech obcích německého ostrůvku byly místní organizace SdP, jak dokazuje protistátní činnost organizovaná a řízená krajským vedoucím SdP Ing. Foltou z Brna.
Protistátní činnost byla ovlivňována rovněž nacistickými předáky z Německa. Ant. Richter (Terešov č. 5) navázal a udržoval spojení s ústředím abwehru ve Vratislavi. Odtud dostával pokyny, jak mají v podvratné činnosti postupovat. Své cesty do Vratislavi zakrýval návštěvami svého syna, který zde pracoval jako číšník. V roce 1937 organizoval tajné hnutí – organizaci, která uskutečňovala pokyny abwehru v akcích proti Československu a proti českým občanům v německém ostrůvku. Skupina se scházela v Terešově v čísle 10. Schůzek se účastnili Fr. Hausner z č. 125, M. Janetschek z č. 116, A. Rolný z č. 41, J. Fischer z č. 20, Jan Schurius z č. 6, všichni z Hlubočan. Dále z Terešova kromě A. Richtera H. Pleva z č. 14, Jan Richter z č. 7.
Počátkem května 1938 v německém ostrůvku, stejně jako v okolních vesnicích, postavili tradiční máje. Většinou byly vyzdobené v českých národních barvách, na ostrůvku však převažovaly velkoněmecké prapory. V Komořanech vlály na stožárech máje prapory se stuhami jen v říšských barvách. Na upozornění českých občanů obecní úřad, v němž všechny vedoucí funkce měli Němci, odmítl provokaci řešit. Musela proto zakročit četnická stanice. Při úpravě výzdoby na stožárech shromáždili se němečtí občané a mládež. Za zpěvu německých písní a skandování protičeskoslovenských hesel (“Češi ven, Hitler sem”) byla výzdoba upravena podle československých zákonů. Komořanští Němci dodržování československých zákonů chápali jako křivdu, kterou podle vyjádření jejich představitelů “budou hlásit do říše”.
Kromě těchto drobných provokací typických ve zněmčelém ostrůvku uskutečnily organizace SdP 1. května 1938 tábor lidu. Za masové účasti Němců – kolem tisíce přítomných – vystoupil krajský vedoucí SdP Ing. K. Folta a A. Ruth, rolník z Chornice. Hlavní pozornost byla věnována postupu Henleinovy strany při prosazování karlovarských požadavků k rozbíjení Československa. Shromáždění vyslovili souhlas s postupem Henleinovy strany, karlovarské požadavky považovali za minimální a žádali jejich bezpodmínečné splnění. O vypjaté atmosféře rozpoutané nacistickou propagandou svědčí skutečnost, že účastníka tábora Jana Legnera z Hlubočan rozčilením ranila mrtvice. (Vyškovské noviny, květen 1938.)
V období všeobecné mobilizace zorganizoval A. Richter údernou skupinu z branců německé národnosti, kteří na jeho podnět nenastoupili vojenskou službu. Velitelem skupiny byl Jan Schurius, členy skupiny J. Legner (č. 33), A, Doleschek (č. 53), J. Fischer (č. 20), M. Janetschek (č. 116), A. Rolný (č. 41), J. Singer (č. 26), všichni z Hlubočan. Výzbroj dodal J. Menta z č. 85, zaměstnanec ústřední mlékárny v Brně. Zbraně získal od důstojníků Československé armády německé národnosti. Každý vlastnil ruční granát a pistoli, celá skupina jednu strojní pušku. Skupina se skrývala ve sklepě domu č. 70. Čtyři dny po mobilizaci je převážel ředitel mlékárny Brno A. Mandel (Masná ulice č. 5) jednotlivě do okolí Pohořelic, kde pracovali u německých rolníků. Po okupaci pohraničního území se vrátili do Hlubočan. (Moravský zemský archiv Brno, MLS – C 141, inč.1926 Lsp 939, K 182.)
V rozsudku skupiny M. Bernard a spol. se konstatovalo, že koncem roku 1937 se utvořila v Kučerově skupina ordnerů, která připravovala půdu pro obsazení československého území německým vojskem. Měla za úkol obsadit důležité objekty, veřejné budovy a usnadnit útok německých vojsk. Ordneři konali tajná cvičení v okolí Kučerova, Hlubočan a Terešova. Měli stanovené úkoly, ošetřovali a ukrývali dodané zbraně. Velitelem této ozbrojené skupiny v Kučerově byl Jan Menta, bydlící v místě, jeho pomocníkem byl učitel tělocviku Bőhl z Lysovic, členy skupiny M. Bernard, R. Legner a Jan Witek z Kučerova. Zbraně byly skupině dodány v Hlubočanech, odtud je J. Menta a M. Bernard přenesli do Kučerova, uskladnili je ve stodole a v hasičském skladě. Dne 14. října 1938 byly dovezeny z Brna další zbraně - automatické pistole. Skupina je rozdělovala dalším místním Němcům, kteří měli napomáhat při obsazování Československa. Ordnerská skupina v Kučerově vlastnila kromě opakovacích pistolí s náboji také dva kulomety. (Moravský zemský archiv Brno, MLS – C 141, inč 1926, Lsp 939, K 182.)
V protokolu výpovědi řídícího učitele A. Drápala je odhaleno stejné vytváření ordnerské skupiny v Hlubočanech. Odbojné hnutí proti všemu českému vedl A. Richter z Terešova. Účastníky skupiny byli Franz a Fritz Rolný, M. Janiček, Fr. Hausner. Jos. Singer, R. Manner, J. Schurius, J. Heger a čeští zrádci Ed. Plevka, Fr. Šprta a Jan Schőber. Příslušníci skupiny prováděli cvičení, střelbu z pistolí, jimiž byli všichni vyzbrojeni; měli ruční granáty a nálože. Zbraně a střelivo jim zaopatřoval J. Menta a Filip Singer, autodopravce z Hlubočan. Sklad výbušnin a tajnou skrýš měli v obci, ve břehu za transformátorem.
V rozsudku skupiny M. Bernard a spol. se konstatuje, že podobné úderné skupiny byly vytvořeny i v dalších obcích jazykového ostrůvku. Příslušníci ordnerských skupin se spolčili úkladně proti republice, vešli v nepřímý styk s cizími vojenskými činiteli a spáchali zločin úkladů proti republice. (Moravský zemský archiv Brno, MLS – C 141, inč. 1926, Lsp 939, K 182.)
Že nešlo jen o náhodný příklad, potvrdil brněnský proces s hakenkrajclery, který odhalil otevřenou protistátní činnost odbočky německého fašismu v naší republice. Na popud českých občanů v německém ostrůvku, kteří upozornili na činnost Volkssportu, došlo k sledování podezřelých a k jejich zatčení. Krajským soudem v Brně byli odsouzeni Josef Schurius, posluchač německé techniky v Brně, a Jan Menta, zaměstnanec mlékárny, oba z Hlubočan. J. Schurius byl uznán vinným ze zločinu úkladu proti republice a odsouzen na rok těžkého žaláře, k pokutě 1000 Kč, nebo dalších deseti dnů těžkého žaláře, a ke ztrátě všech občanských práv. J. Menta byl uznán vinným dle zákona na ochranu republiky a pro lehké ublížení na těle odsouzen na pět měsíců těžkého žaláře. (Moravský zemský archiv, MLS – C 141, Bernard a spol., inč. 1926; také Vyškovské noviny č. 11 z 16. III. 1934.) Rozhodujícím způsobem však zasáhly mezinárodní vlivy – politika nacistického Německa a také mezinárodní vývoj, jehož tendence byly opačné než vnitropolitický kurz uplatňovaný v Československu.
Postoje Němců v jazykovém ostrůvku k mnichovskému diktátu a okupaci
Pro široké vrstvy českého obyvatelstva znamenal mnichovský diktát a okupace pohraničních oblastí hluboký politický a morální otřes, ze kterého se postupně vymaňovaly. Pro německé občany to však byl počátek jejich “osvobození z české poroby”. V období vyvolání henleinovského puče v pohraničí četnictvo v německém ostrůvku provádělo domovní prohlídky u vedoucích funkcionářů SdP a někteří byli odvedeni k výslechu. Druhý den byli propuštěni. Přesto, že ordnerské skupiny byly vyzbrojeny, zbraně a maskované hluboké úkryty se nenašly. (Kronika Lysovic, s. 155.)
Po mnichovském diktátu vynaložili brněnští Němci v čele s JUDr. K. Schwabem úsilí, aby přesvědčili rozhraničovací komisi v Berlíně o nezbytnosti zařadit do záboru také Brno. (Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna, s. 3.)
Obsazení sudetských okrajových území Československa vedlo brněnské Němce a Němce z vyškovského jazykového ostrůvku k vyslání delegace do Liberce a Berlína. V delegaci byl krajský vedoucí SdP Ing. Folta, dr. Buchta, dr. Schneider, dr. Wrechovski, dr. Lokscha a Kraliczek (Krumpholz). Za jazykový ostrůvek dr. Essler a L. Frank. (Kronika Lysovic, s. 155 – 156.)
16. října 1938 byli v Liberci přijati K. Henleinem, který po úvodním vystoupení dr. Lokschi odpověděl: “Kamarádi, vy nejste bohužel tak šťastní, jako jsem já. Hitler chtěl původně beze zbytku začlenit celé sudetoněmectví … Brno bylo velmi blízko tomu, abyste byli připojeni … Vůdce se vás však nevzdal, původní plán není u konce. … Vůdce si přeje, abyste všichni zůstali na svých místech. … Říše se bude o vás starat. … Závislost Československa vzrůstá hodinu od hodiny. … Vytvořili jsme novou rovinu pro projednávání všech otázek … týkají se i národnostního útisku. Univerzita zůstává v Praze, Vysoké učení technické v Brně.”
17. 10. 1938 tuto delegaci přijal v Berlíně na ministerstvu zahraničí státní sekretář E. von Weizsäcker. Mluvčím byl krajský vedoucí SdP Ing. Folta. Po návštěvě delegace byl na zasedání důvěrníků německého jazykového ostrůvku v Rostěnicích vůdcův zmocněnec poslanec E. Kundt. Předal přání vůdce, aby každý Němec vytrval na svém místě, že právo volby státní příslušnosti pro ně nepřichází v úvahu. Předsedající dr. Essler odpověděl pověřenci: “My věříme a důvěřujeme. Slibujeme, že každý setrvá na svém místě. Přání vůdce je naším rozkazem. Heil Hitler!”(Kronika Lysovic, s. 157 – 158.)
“Na podzim 1938 nezaměstnaní a chudí Němci dostávají vydatnou říšskou pomoc. Je založen spolek pro tělesná cvičení. M. Frank je pověřen cvičením mužstva “Volksdeutsche” v jazykovém ostrůvku. Na vlasteneckých večerech zaznívají radostné písně a přednášky.… Žijeme v novém světě, všichni muži do 50 let každý týden cvičí, při společných pochodech je utužován cit pro kamarádství,” uvádí kronika na dalších stránkách.
Redakce: ing. P. Rejf, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 559. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha 2. prosince 2016, druhé
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl