Němci v Rumunsku - Americké sympatie pro Československo

9. října 1940

Němci vtrhli do Rumunska, slíbili garantovat nové hranice a jako vždy slib porušili. Tedy nic nového - jen obvyklá perfidnost.

No a tak o té Americe. Pravda československá je ve Spojených státech velmi a trvale uznávána na všech stranách. Demokrati, republikáni, socialisté, prostě všichni Američané vědí, jaké bezpráví se vám stalo a že je třeba to napravit. Mnohokrát na svých cestách během své návštěvy zastavil jsem se na poli a hovořil s farmáři. Když se dověděli, že jsem Čechoslovák, hned vyrazili: „Vám se stala těžká křivda a my vám musíme pomoci" - podali ruku a orali dál. I u amerických Němců, Taliánů - a já jich znám hodně - jsou sympatie k naší věci časté a upřímné. Byť by někteří mezi nimi třebas jen podvědomě obdivovali totalitámí úspěchy, nesešel jsem se ani s jedním, který by nám přál to, co nám Němci za pomoci jiných nadrobili. Svobodní občané američtí se smutkem upřímným viděli utrpení našich doma a dnes stejně jako v době Mnichova chtějí pomoci, aby nynější stav zmizel. Že jsem jim v tomto bohulibém počínání nijak nepřekážel - to si asi můžete představit. Tedy v Americe to máme dobré - je na nás a na vás, opakuji na vás, aby to tak zůstalo. Nečekám žádných husarských kousků, žádné velkorevoluce, vím dobře, že to zatím nejde, ale očekávám, že německé zbabělé a sadistické vetřelce budete mít stále a hluboce neradi, že jejich nynější pokusy o získání vašich sympatií budete posuzovat tak, jak si to zaslouží vrazi našich studentů a rušitelé naší slavné kultury. 

Ad vocem kultura. Dříve se otvíraly v těchto dnech brány našich vysokých škol. Pan dr. Kapras dosud sedí ve svém úřadě a spolupodpisuje výnosy dusící to, co svatý Václav, Karel IV., Hus, Komenský, Palacký, Masaryk a Beneš stoletími nesli na lesknoucím se kulturním a humanitním štítu vzdělaného a milého národa našeho. Přiznám se vám, že jsem měl vždycky ke Kaprasovi trochu nedůvěru - česal si vlasy skoro jako Hitler a fousy měl takové ušmudlané - byl velkovlastencem, a když z Ameriky přijeli ti dva hanbáři Kleťko a Hušek (Hušek je obzvláště hanbář) a cestovali po republice s Pittsburskou dohodou, byl to Kapras, který jim pořádal náramné oslavy. I já jsem musil na rozkaz tehdejšího ministerského předsedy s nimi stolničit a dokonce sedět vedle Huška - byla to nepříjemná úřední funkce - ale to dnes již vlastně ani nestojí za řeč. Ale za řeč stojí dnes vzpomenout na slavnou universitu Karlovu, na nesčetné naše krásné školy a vzdělávací instituce, které zavřela hrubá ruka německých walhallistů za trpné pomoci našich bývalých protihradních a dnes hradně frankovských oportunistů. Dnes vám chci říci, že si universitu zase otevřeme, školy zase zazvučí krásnou řečí českou a mladí Čechoslováci zazpívají otevřeně a mohutně „Kde domov můj“ a „Kdož jste boží bojovníci“.

Tak je v knize osudu národa našeho psáno a tak se stane. „Marné vaše proti nám jsou vzteky!“

Tady dnes zase hodně bombardují. Rámus je to důkladný, ale už jsem si na to zvykl. Doufám, že mne to netrefí - rád bych příští středu a tu příští zase byl s vámi. Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 66-67

reprint vydání z roku 1948

Přišlo e-mailem