Nemáme si co závidět

   V posledních několika týdnech se mluví o tom, že bychom měli přijmout euro, neboť to je jediná cesta, jak se v Evropě, která bude přecházet na více rychlostí, přimknout k jádru, tedy být součástí centra rozhodování.

   Podívejme se na tuto otázku z hlediska, o kterém politici nemluví, i když má pro životy občanů význam docela zásadní. Jak známo, podíl mezd na hrubém domácím produktu ukazuje, jakým způsobem je v dané zemi rozdělováno nově vytvořené bohatství. 

   Zjišťujeme, že v zemích bývalé západní Evropy, které používají euro (tedy v onom jádru Evropské unie), se pozice zaměstnanců během posledních dvaceti let zhoršila. Zaměstnanci v nich participují stále méně na nově vytvořeném bohatství, naopak firmy, tedy jejich majitelé a akcionáři si přivlastňují podíl stále vyšší.

   Přesun vytvořeného bohatství ve prospěch majitelů a na úkor zaměstnanců probíhá bez ohledu na to, zda se v dané zemi používá euro, anebo národní měna.

   Zaměstnanci v zemích střední a východní Evropy zažívají pokles podílu mezd na HDP ještě výraznější než jejich kolegové na Západě. Opět bez ohledu  na to, zda jejich země euro přijaly, anebo používají svoji vlastní měnu.

   Je ovšem pravda, že nejvíce si v tomto ohledu pohoršili během posledních dvou dekád Poláci a Maďaři, zatímco Estonci či Litevci zažili pokles o něco mírnější. Bylo by však příliš odvážné tvrdit, že je to tím, že se přijetím eura Estonsko a Litva přimkly k centru rozhodování.

   V Česku euro nemáme, na Slovensku se používá od roku 2009. Slováci by tedy měli mít k jádru Evropské unie blíže než my. Nemusíme jim však závidět. Spolu s námi patří k těm evropským zemím, kde je podíl mezd na HDP ze všech nejnižší. K našim i slovenským zaměstnancům dnes tak jako před dvaceti lety přiteče z nové vytvořeného hrubého domácího produktu suverénně nejmenší díl.

Prof. Jan Keller

Přišlo e-mailem