Nelze prý věci uspěchat

Při vzpomínce na období mnichovských událostí se jistě vyrojí úvahy o úloze tehdejšího prezidenta dr. Edvarda Beneše. Za léta od roku 1989 vyšlo dost úvah a pojednání, kde je obvinován a různí rychle vyspělí »odborníci« mu kladou za vinu i to, co při seriózním rozboru neobstojí. Tím se někteří novináři, ale dá se říci i prodejní pisálkové, ochotně řadí k jeho osočovatelům z landsmanšaftu.

Chci se zmínit o jiném pochybení, kdy v tisku došlo k podvrhu. Zasloužili se o to svého času Sládkovi republikáni u příležitosti volby prezidenta republiky v roce 1998. Byl zkomolen text Benešova projevu, který přednesl na prvním sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých 14. prosince 1945 v Praze. Nesprávný text byl pak v některém tisku ocitován. Tento produkt sládkovců měl

posloužit jejich tehdejšímu stanovisku k odsunu a tzv. Benešovým dekretům.

Určitě neuškodí, a je to v současné době i velmi potřebné, si připomenout slova prezidenta v přesném znění. Dokazují, že opravdu byl státníkem, který přesně odhadl budoucí vývoj. Cituji:

»Říkal jsem vám při jiných příležitostech, ze máte všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou se svojí , očišťovací kampaní. Neboť na válku z let 1938-1945 se nesmí nikdy zapomenout.

A že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938-1945 před očima to, co svět v jejich rukou zažil v Osvětimi, v Dachau, v Mauthausenu, v Ravensbrücku a v řadě dalších německých muč ten.

Opakuji vám, na tuto válku se nesmí zapomenout! My, Češi a Slováci, máme na to plné právo!«

A mě při přepisu jeho slov napadla taková kacířská, ale vhodná myšlenka pro tuto nedobrou politickou situaci u nás. Ano, situaci, kdy se kolem nás v politice míhá spousta přihrblých politiků a novinářů, pro které je zájem vlasti prázdným pojmem. Co kdyby vlastenecké organizace - a je jich tuším kolem patnácti - ale i jednotlivci, zasílali tento text těm, kteří ve vládě republiku soustavně zrazovali a sloužili cizím, zejména pak zájmům landsmanšaftu? Takový pan Bělobrádek by v Náchodě byl jistě potěšen, stejně jako posluhovač D. Herman nebo orlický pán, který si stále potrpí na oslovování kníže. Alespoň by jej to vytrhlo ze sladkého dřímání, když na jednáních vyspává za státní, a nemalé, peníze. Nelze opomenout ani paní Marksovou spolu s B. Sobotkou. Tihle - a zdaleka jsem neuvedl všechny - umetají cestičku těm, kteří by zase tak rádi poroučeli českému »Wenclíkovi«, než by jej čekal definitivní konec. Vůbec nestraším, stačí ocitovat slova B. Posselta - že nejde věci uchvátat, aleje třeba jít drobnými krůčky... Tak hodnotil vývoj během vlády premiéra Sobotky. Výmluvné je to snad dost.

Josef SEDLÁK, Plzeň, Haló noviny, 11.12.2017, str. 6