Nelehké sousedské vztahy, II.

(K slovensko-maďarským vztahům)

Ing. Pavel Martinický

Mírová konference v Paříži, 1946-10.2.1947

Po skončení druhé světové války 8. května 1945 se konala Postupimská konference, na které se velmoci dohodly o osudu Německa. Současně probíhala jednání o přípravě mírové konference mezi spojeneckými státy, které početnými silami bojovaly proti evropským nepřátelům. První jednání o postupu na přípravě mírových smluv se satelity Hitlerova Německa se konala již v Moskvě (prohlášení ze dne 27.12.1945). Na straně vítězných států bylo 21 účastníků, např. USA, Francie, SSSR, Austrálie, Československo, Belgie, Holandsko, Kanada atd. Konference začala 29. července 1946! Za ČSR promluvil ministr zahraničí Jan Masaryk. Ve svém projevu shrnul stav v Evropě, práva menšin v ČSR, jednání útočníků, připomenul boj československých vojáků proti Hitlerovi a jeho satelitům.

Po něm vystoupil zástupce Maďarska.  Repliku přednesl opět Masaryk, který poukázal na trvalé pokusy agrese Maďarska proti ČSR, na bezpráví, na vídeňskou arbitráž, její důsledky. Citoval maďarské politiky, kteří po podpisu Trianonu tento odmítali, požadovali jeho změnu a  přičlenění Slovenska znovu k Maďarsku.

Československá vláda požadovala anulování vídeňské arbitráže s cílem odstranění záminky pro novou iredentu. Masaryk poukázal na to, že po osvobození Slovenska, na území zabraném Maďarskem po vídeňské arbitráži, našli vzorově zpracované almanachy, vyhotovené maďarskými organizacemi, v kterých bylo kromě dalšího uvedeno i 21 000 jmen občanů maďarské národnosti, kteří se zasloužili o připojení území k Maďarsku. Československá vláda požadovala vyslovení souhlasu s odsunem 200 000 maďarských občanů z ČSR do Maďarska. Velmoci s odsunem nesouhlasili proto, že údajně jejich přítomnost v ČSR je méně nebezpečná, než přítomnost Němců v Československu.

Výměna obyvatelstva

Košický vládní program stanovil nutnost řešit problém německé a maďarské menšiny v ČSR. Problematikou vysídlení se vláda zabývala už v roku 1943. V srpnu 1945 byl v Bratislavě vytvořen Osídlovací úřad pro Slovensko. Prezident E. Beneš dne 28. října ve svém poselství Národnímu shromáždění označil výměnu obyvatelstva mezi ČSR a Maďarskem za hlavní metodu řešení. Spojenecké velmoci odkázali Prahu a Budapešť na vzájemnou dohodu o výměně obyvatelstva.

Do Maďarska byla vyslaná Československá přesídlovací komise, jejíž úlohou bylo propagovat a organizovat nábor. Její činnosti se zúčastnily různé kulturní, politické složky. Při organizování náboru zjistily , že v mnohých obcích, v nichž podle úřední statistiky bylo málo Slováků, k přesídlení se přihlásil velký počet.

Například v Petén nebyl evidovaný žádný Slovák, k přesídlení se jich přihlásilo 505, v Sáripe 50, přihlásilo se 1021, v Nyíregyháza 120, přihlásilo se 1437. Tyto skutečnosti jasně prokazovaly podvodnost maďarských statistik. I Maďarská přesídlovací komise prováděla soupis majetku a osob přihlášených na přesídlení. Maďarská vláda neměla ani nejmenší zájem na uskutečnění výměny do ukončení pařížské mírové konference. Měla naději, že jižní Slovensko připadne Maďarsku.

Repatriace

Seznamy Slováků, kteří se přihlásili u Československé přesídlovací komise, odevzdala tato Maďarské přesídlovací komisi. Ta začala zjišťovat majetkové poměry přihlášených a přitom přihlášené přemlouvala od přesídlení. Pokud přihlášení nesouhlasili, zaměstnance propustili, nedávali jim platy a byli vystaveni různým šikanám a příkoří.  Značný počet z nich se proto rozhodl odjet na Slovensko i mimo oficiální transporty.  První legální transport Slováků odjel z Maďarska 30. listopadu 1946.

V průběhu roku 1947 došlo mezi zástupci vlády ČSR a Maďarska k více rozhovorům o přesídlování (struktura povolání, majetku apod.). Dohodli se, že výměna začne 8.4.1947. Součástí smlouvy o přesídlení bylo i určení náhrady za majetek apod.

Celkem se na přesídlení přihlásilo 97 610 osob. Přesídlenci si mohli odvést všechen movitý majetek, včetně zvířat. V lednu 1948 maďarská vláda oficiálně zastavila výměnu. Po nových jednáních začala výměna 3. března a trvala do 31.12.1948. Celkem bylo ze Slovenska přesunutých 89 660 občanů. Do ČSR bylo přesídlených 71 787 občanů slovenské národnosti.

Příčiny

Německé státy po celá staletí, rovněž tak i Hitlerova říše, se rozhodly pokračovat v dosažení cílů Drang nach Osten – obsadit, vyvraždit a asimilovat slovanské národy, nacházející se na východ od Německa. Cíle maďarských politiků a vlád bylo pomaďarštění jiných národů žijících v Uhrách a vytvoření velkého 30 milionového národa, který podle nich měl být zárukou míru, kulturního rozmachu ve střední Evropě a bariérou bránící pronikání barbarských kmenů, zvláště Slovanů, z východu do Evropy. Proto pokládali Československo za rakovinový nádor, který musí být odstraněn.

S tím cílem v průběhu druhé světové války vyslali emisary do USA, aby přesvědčili západní politiky, že vytvoření ČR byl omyl, který je třeba napravit obnovením Velkého Uherska. Podobné iniciativy vyvíjeli maďarští politici po dobu celé první světové války.  Později německá menšina – Henlein, maďarská – Esterházy a Tuka podněcovali nekritické sebevědomé „velmocenské“ myšlení. Západ maďarští politici přesvědčovali, že Uhersko bude bariérou před tlakem „Drang nach Osten“ a v Německu, že Uhersko bude bariérou proti Slovanům.

Československá vláda uvedené záměry rozpoznala a odhalili je i další prozíraví politici. Oni a dr. Beneš uvedené skutečnosti znali, a proto se po zničení ČSR snažili přesvědčit západní politiky i veřejnost a nás, že jedinou cestou k zachování existence Slováků i Čechů, jejich svobody od útlaku, je obnovení ČSR.

Důsledky

Po obnovení územní integrity ČSR v roce 1945, po skončení druhé světové války, československá vláda vydávala „Benešovy dekrety“. Postupimská konference vítězných velmocí (H. Truman za USA, W. Churchill zastupující Velkou Británii a J. Stalin za SSSR) dne 2.8.1945 rozhodli o odsunu německé menšiny z Polska, ČSR a Maďarska. Československá vláda vydala dekret, kterým zbavila občany německé a maďarské menšiny v ČSR státního občanství a konfiskovala jim jejich majetek. Výjimka byla stanovena pro ty,  kteří prokázali v průběhu války věrnost ČSR.

Vláda ČSR doufala, že pařížská konference dovolí vystěhovat 150-200 000 Maďarů z ČSR. Konference však souhlas nedala. Vláda ČSR poukázala na postoj maďarské menšiny v ČSR po první světové válce a proto zrušila i maďarské školy a vyhlásila jiná omezení, týkající se maďarské menšiny. Po roce 1948 bylo postupně vráceno občanství  maďarské menšině a obnoveny jejich menšinové školy. (Výňatek z publikace)

Publikaci „Nelehké sousedské vztahy“, jejímž autorem je Ing. Pavel Martinický, jsme vydali se souhlasem autore a s jeho spoluprací v říjnu 2008. Publikaci vedeme pod číslem  259. Můžete si ji vyhledat na našem webu.

Připravil J. Skalský