Nekádrujme hrdiny nepřebarvujme ani dějiny !

Každá doba si vyžaduje své hrdiny, ta dnešní polistopadová je hledá o to více. Těch skutečných za ty roky kádrování, už moc nezbývá. Přebarvují se dějiny, kácí se symboly, pomníky, škrtáme v učebnicích. Tak se i stalo, že mnoho symbolů statečnosti bylo odvrženo, znesvěceno, ti další mají být zapomenuti. Noví „kádrováci“ se jali práce…. prověřují hrdiny zahraničního i domácího odboje, kádrují i ty, jejichž slavná jména obletěla celý svět. Ti co v této prověrce neobstáli, museli zmizet. A noví hrdinové nejsou... Zbývají jen V.I.P. televizní hvězdičky, které zhasnou po posledním díle televizního seriálu. Jen ta „hrdinsky“ stržená prezidentská standarta, upoutala domácí a zahraniční média.

K těm „pozapomenutým“ a často nevybíravě kádrovaným osobnostem, patří hrdina obou světových válek, armádní generál Ludvík Svoboda. V těchto dnech si připomínáme 122. výročí jeho narození (*25.11.1895).

V našich novodobých dějinách není mnoho takových výrazných osobností, jako byl Ludvík Svoboda, prvorepublikový ruský legionář a pozdější velitel 1. československého armádního sboru v SSSR. Hrdina, který v obou světových válkách, se zbraní v ruce vystoupil na obranu své vlasti. Ludvík Svoboda bojoval jako legionář u Zborova, Bachmače, zúčastnil se legendárních bojů na Transsibiřské magistrále. Do svobodné vlasti se vrátil, jako důstojník čs. legií. Po německé okupaci 1939 odešel opět do zahraničního odboje. Sál u zrodu československé vojenské jednotky v SSSR, později velel 1. československému armádnímu sboru. Stal se hrdinou od Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerekve…. Jako velitel 1.československého sboru osvobozoval, jak Ukrajinu, Polsko, tak i svou vlast, porobené Československo. Stal se nositelem nejvyšších vojenských řádů i státních vyznamenáních. Byl respektovaným představitelem československého vojska v zahraničí. Jeho jméno obletělo celý svět.

Za svoji statečnost a odvahu musel v životě často platit, dokonce i životy svých nejbližších. Jeho osmnáctiletý syn Miroslav byl za války nacisty umučen, mnozí jeho příbuzní končili na nacistických popravištích, či v koncentračních táborech. Jeho manželka i dcera se musely ukrývat v ilegalitě. Ani po osvobození to neměl Ludvík Svoboda v životě lehké. Po únoru 1948 byl odsunut z vojenské služby a měl být i „odsouzen“ k zapomnění.

V kritickém roce 1968, tedy v době naší vnitropolitické krize, byl ve svých 73letech zvolen prezidentem Československa, opět bojoval proti přesile, za svobodu své vlasti….

Važme si svých hrdinů. Nemáme právo je kádrovat dnešním pohledem. Oni tvořili slavné stránky našich dějin. Často stáli proti přesile, přesto svou statečností se stali vzorem pro generace našich otců, dědů, pradědů…. Naši předkové na nich stavěli své sny, tužby i odvahu. Nezapomínejme na ně ! Jsou vzorem statečnosti i pro nás.

Přemysl Votava

(Národní socialisté)