Nejsme jako oni

Výše uvedené heslo jsme často slýchali v roce 1989 a mělo za cíl odlišit nové vládce od těch dřívějších. Bylo zajímavé a hlavně pro většinu společnosti přitažlivé. Podmínkou úspěchu takového hesla je ovšem jeho naplnění, protože jen tak je možné zjistit, zda bylo pravdivé, nebo jen účelové.

Převrat z roku 1989 otevřel stavidla k návratu kapitalistického systému, který všem lidem přinesl zcela jiné hodnoty i možnosti. Všechno se od základu změnilo k nepoznání. Nemá smysl se přít, co se pro normální občany zlepšilo či zhoršilo. Na tuto otázku bude možné seriózně odpovědět, až uplyne stejně dlouhá doba, jako mezi lety 1948-1989.

Mezi častými výtkami na adresu komunistické strany, která se prohlásila vedoucí silou společnosti, zvláště vynikala ta, která odsuzovala tehdejší propagandu a činnost sdělovacích prostředků. Podle jejich kritiků se ohýbala pravda, převládala jednostrannost a manipulace s jejich spotřebiteli. Teprve po převratu se prý lidem otevřela možnost získání rychlých, pravdivých a vyčerpávajících informací.

Jednou z velmi frekventovaných otázek, nastolených mnoha sdělovacími prostředky po roce 1989, byla účast amerického vojska při osvobozování Československa, která byla za socialistického zřízení oficiálně opomíjena. Budiž řečeno, že je to fakt, který nelze oddiskutovat. Máme ještě v dobré paměti časy, kdy se v souvislosti s koncem druhé světové války uvádělo toto výročí jako »osvobození Československa Sovětskou armádou«, aniž by padla zmínka, že do západní části Čech tehdy přišla americká armáda.

Po převratu se ovšem situace rázně změnila a v Plzni se začaly konat oslavy příchodu Američanů v roce 1945. To je samozřejmě v pořádku a nikdo proti tomu nemůže mít námitky. Horší stránkou této záležitosti je však přístup polistopadových sdělovacích prostředků k úloze Rudé armády při osvobození naší vlasti. Došlo to tak daleko, že se našli novináři, kteří začali pochybovat, jestli jsou uváděné počty mrtvých sovětských vojáků skutečné. Zvláště se tyto pochybnosti projevily při hodnocení osvobozovací úlohy ruských vojáků v Praze. Až tak daleko došli někteří lidé ve své nenávisti k všemu ruskému. Nepamatuji se, že by někdy někoho vůbec napadlo přemýšlet, kolik Američanů padlo při osvobození Plzně. Vždyť jak Američané, tak i sovětští vojáci přijeli do Československa proto, aby nám pomohli a mohli s námi oslavit konec strašné války.

V nedávné době jsme se mohli dokonce dočíst, že hlavní silou, která pomohla Pražskému povstání, bylo vojsko složené ze zrádců Sovětského svazu vedené generálem Vlasovém. Ten, kdo prožil květnovou revoluci v Praze, však dobře ví, že jsou to žvásty, které mají skutečné osvoboditele upozadit a posléze, až zemřou všichni pamětníci, vůbec vymazat z paměti. Lidem, kteří se tehdy museli skrývat ve sklepích a obávali se, že tam každou chvíli vtrhnou esesáci, bylo úplně jedno, kdo Prahu osvobodí. Zatímco svět oslavoval konec války, němečtí hrdlořezové v Praze bojovali dál. Skutečný konec přišel až 9. května 1945, tedy v den, kdy byla Praha konečně osvobozena. Proto také žádný pamětník jiné datum konce války neuznává, i kdyby bylo stokrát červeně vyznačeno v kalendáři.

Vraťme se však k titulku tohoto zamyšlení. Hledat například v České televizi připomenutí osvobození Prahy v květnu 1945 některým z filmů s touto tematikou bylo zbytečné. Kromě stálého ruského dokumentárního cyklu Velká vlastenecká válka, ukazujícího boj o Kavkaz, se nic jiného nekonalo.      Proto je těžké uvěřit, že uvedené heslo z roku 1989 bylo myšleno vážně, o kritice sdělovacích prostředků za socialismu ani nemluvě.

Teprve nyní víme, co je to manipulace, protože ji prožíváme na vlastní kůži. Nejlepším příkladem byla masivní ohlupující propagace uchazeče o prezidentský úřad knížete Schwarzenberga a v pozdější době zesměšňování Donalda Trumpa jako kandidáta na americký prezidentský úřad či neustálé urážlivé útoky na prezidenta Miloše Zemana, u kterého už některým hlasatelům a moderátorům dělá těžkosti vyslovit slovo prezident.

Když se nad těmito fakty zamyslíme, musíme říct, že působení socialistických sdělovacích prostředků bylo proti těm dnešním, útočným, manipulujícím a někdy i neúnosně vulgárním úplným čajíčkem. Někdy ty současné dokonce připomínají doby, kdy se psalo o »krvavém psu Titovi« či agentovi sionismu Slánském...

Inu, nejsme jako oni...

Otto Klikar, Haló noviny, 10.7.2017, str. 6