Nejdříve zaopatřeme naše sociálně potřebné lidi,

pak teprve pomáhejme migrantům!

Pan Sobotka mluví o pomoci migrantům. Se svou vládou a spřízněnými dušemi může třeba hned pomáhat uprchlíkům  až do roztrhání těla. Nic proto tomu nemáme. Jejich osobní angažovanost v tomto směru vítáme, tedy za jejich vlastní peníze.  My jsme však jiného názoru. Nejdříve naši bezdomovci musí mít střechu nad hlavou, nezaměstnaní práci, rodiny s dětmi dostatek finančních prostředků a důchodci dostatečně vysoké důchody, aby nemuseli živořit až do své smrti.

Pokud nejdříve takto zaopatříme své sociálně slabé spoluobčany a budeme mít ve státním  rozpočtu ještě nějaké prostředky, pak, chceme-li skutečně pomáhat migrantům, dávejme jim peníze, ale do míst, kde žijí jako lidé bez domova, např. v domovském nebo sousedním státu.   

Dříve se však zeptejme, proč tito lidé jsou bez domovů? Kdo je vyhnal? Proč? Co tím sledoval? Jsou to především války, které vyhnaly lidi z domovů. Tak tomu bylo v Afghánistánu, Iráku, Libyi, v Sýrii i jinde.  Války vedly USA, Francie, Anglie a další státy, i s podporou Německa.

K vyhnáním lidí docházelo  již  90. letech 20. století i v Evropě. Nejdříve to bylo přes 200 tisíc lidí ze srbské Krajiny v Chorvatsku a následně téměř 250 tisíc lidí z Kosova, především v obou případech to byli Srbové.  Přijalo je Srbská republika i Republika srbská v Bosně.  Je zajímavé, že svět se o tyto migranty nijak nestaral. Dodnes si s nimi nedělá žádné starosti, i když jejich život v nové vlasti byl přetěžký. Bosenští Srbové válčili, aby si zachovali životy a přesto se s vyhnanci podělili o vše, co měli, podobně o bylo i v Srbsku. To natovské letectvo rozbombardovalo, včetně infrastruktury. Jak tehdy žili lidé v Srbsku? Jak tam žilo téměř půl milionů vyhnanců? I na tyto vyhnance bychom neměli zapomenout. Německo by mělo v tomto případě jít příkladem pro všechny ostatní. Ono totiž stálo u rozbití Jugoslávie. Zvlášť významnou roli tehdy hrál H.-D. Genscher. Podrobněji o všem píše prof. dr. Rajko Doleček, DrSc., ve svých článcích i knihách. Mluví i o smutné roli Německa, na níž Srbové dosud nezapomněli a nezapomenou.

Válčící státy měly a mají zvláštní odpovědnost podle mezinárodního práva. Jsou povinny nahradit lidem škody, které jim válkou vznikly, zajistit pro ně bydlení i práci v jejich domovském státu. Tyto války vedl Západ bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN, a proto má uvedené povinnosti v plném rozsahu. Nenechme se mýlit voláním po solidaritě. Nechť nejdříve státy, které zničily domovy vyhnancům, migrantům, splní v plném rozsahu své povinnosti, pak budeme jistě i my uvažovat o tom, jak migrantům dále pomáhat.

Chtějí-li naši uvedení státní činitelé žít s migranty, je to jejich osobní věc. Mohou je vzít do svých bytů. Sobotka a Bělobrádek jsou křesťany s mimořádně vysokými příjmy, takže nebude pro ně problémem zakoupit pro ně nějaký vhodný byt. Nelze přece dále kázat vodu a pít víno.

Nesouhlasíme s tím, aby migrantům byly přidělovány byty komunální či státní. V současnosti desítky tisíc našich lidí nemá vhodné byty, někteří místo střechy nad hlavou mají pouze nebe.  Rodiny s více dětmi nemají na větší byty, dejme jim je v sociálních bytech. Mějme na paměti, že spořádaná rodina je základem každého spořádaného státu.

K. Malý