Nebylo u nás dobře, ale bylo lépe

Rozhovor Haló novin s Volodymyrem Aleksijem, prvním tajemníkem Komunistické strany Ukrajiny Zakarpatské oblasti

Náš list sleduje situaci Komunistické strany Ukrajiny. Odborník vyslaný KSČM, JUDr. Čestmír Kubát, pomáhá při obhajobě vaší strany před kyjevským soudem. Co je v této věci nového?

Zasedání bylo odročeno, protože předseda soudu odešel na dovolenou. A nikomu to vlastně ani neřekl, ani našim advokátům, ani odborníkům z evropských zemí, kteří nám pomáhají. Soudní jednání tedy přeložili.

Dvanáctého června se mělo konat další zasedání soudu, ale opět se nekonalo, tentokrát pro nemoc soudce. (Další zasedání bylo plánováno na 5. červenec – pozn. aut.)

Účast členů evropského i národních parlamentů z komunistických stran, resp. evropských právníků, včetně zástupce KSČM, na soudních slyšeních s naší stranou významnou měrou narušuje represivní ukrajinskou mašinérii. Za tuto pomoc a solidaritu jsme moc vděčni.

Neustálé posouvání konečného rozhodnutí soudu je špatnou zprávou, protože ukrajinští komunisté se nemohou účastnit žádných voleb a nemohou se ani kvůli této evidentní diskriminaci obrátit na evropský soud, protože podmínkou oslovení evropské soudní instituce je výsledek ukrajinských soudů. Tedy taková je taktika současné ukrajinské moci, která nám natahováním procesu znemožňuje účastnit se normálního politického života.

Vládnoucí moci v mé zemi se podařilo, že všechna masmédia »jedou« v jednotném duchu, jako že komunistická strana je již zakázaná. Žádná televize, žádné rádio, žádné periodikum si netroufne nás jakkoli oslovit nebo o nás cokoli říci, napsat. Pracujeme v poloilegalitě.

Jak to vypadá se strukturou strany? Zachovala se, nebo se rozpadla?

Je zřejmé, že se některé organizace rozpadly, prostě »lidé se rozpustili«. Ale v principu organizační struktura strany existuje.

Kolik je nyní členů a členek KS Ukrajiny?

Neřeknu vám počet, ale bylo-li ještě před třemi lety sto procent, dnes je to polovina. A taková je situace i v naší Zakarpatské oblasti, kde jsem předsedou oblastní organizace.

To je tedy život-neživot naší strany. Jakoby existujeme, ale přitom se nemůžeme domáhat práv regulérní politické strany u Evropského soudního dvora, nemůžeme regulérně politicky pracovat.

My často v Haló novinách upozorňujeme na křiklavé případy fyzického napadání levicových aktivistů a antifašistů živly z Pravého sektoru. Je možné se před nimi nějak bránit?

Poslední zkušenosti ukazují, že je možné se bránit. Například to ukázaly letošní oslavy Dne vítězství 9. května. Ve velkých městech lidé chtěli tento svátek oslavit a konaly se různé akce. Pravý sektor provokoval, a běžní Ukrajinci chránili ty, kteří přišli vzpomenout výročí vítězství. A vláda již nemohla tyto pravičáky podpořit.

Stal se takový případ v Kyjevě, že jeden fašista z Pravého sektoru měl v ruce napodobeninu granátometu a naznačoval směrem k lidem, kteří šli uctít Den vítězství, že na ně vystřelí granáty. Pak se ukázalo, že to nebyla skutečná zbraň. Ale dovedete si představit, že se něco podobného stane v České republice? To by ho policie na místě zneškodnila. Ve Spojených státech by ho jistě ihned zastřelili. Ale u nás se nestalo nic.

V jiném městě do taxi sedli dva radikálové z Pravého sektoru, řekli pozdrav Sláva Ukrajině!, ale taxikář nereagoval. Tak mu prostřelili nohu. On volal o pomoc, přišli další taxikáři, chytili je, přišla policie, ale nebylo z toho nic. Takové případy ukazují, že tyto radikály podporuje současná moc.

Z toho, že se lidé postavili na obranu těch, kdož slavili Den vítězství, soudím, že se probouzí ukrajinská veřejnost.

Už jsou to tři a půl roku od Majdanu a občané vidí, »zač je toho loket«. Vidí, co se děje. Lidé srovnávají to, co měli za socialismu, a co mají dnes. Když se podíváme na naše sousedy – Slováky, Čechy, tak průměrný plat v těchto zemích je vyšší než u nás. Náš průměrný plat je 180-190 euro. A důchod je ještě nižší. Co z toho člověk má, když má důchod například 75 euro, ale za byt, plyn, vodu a další komunální služby zaplatí sto euro? A toto lidé vidí, porovnávají a ptají se, proč je to tak. Aby člověk mohl žít, musí si něco vydělat. A proto musí Ukrajinci jet do zahraničí.

Dal jsem se v autobuse, kterým jsem jel do České republiky, do řeči s mladými Ukrajinci. Jeli k vám za prací. Ptal jsem se jich: A máte tam zajištěnu práci? Asi třetina mi řekla, že má, dvě třetiny nemají.

Jak se lišila ekonomická situace běžných Ukrajinců v předmajdanovském období od současnosti?

Nebylo u nás dobře, ale bylo lépe. Před tou vládou, která je dnes, bylo opravdu lépe.

Projevují se současné kritické postoje ukrajinské veřejnosti například v debatách v médiích nebo na nějakých demonstracích, stěžují si třeba lidé u představitelů státu apod.?

Takový hlasitý kritický tón slyšet u nás není. Ještě ne.

Podívejte, je to všechno složité i touto okolností: Když chce jakýkoli pořadatel uskutečnit nějakou akci, třeba mítink, protest, musí to dopředu ohlásit úřadům. Komunistická strana už nemůže zorganizovat žádnou akci. Ale jiná struktura může – a pokud by to bylo nějaké kritické vůči současné vládě, tak se ve sdělovacích prostředcích dopředu bude masivně hlásit: Nechoďte tam, to pořádá Kreml! Tímto se diskvalifikují případné protestní akce.

A lidé této hloupé argumentaci, že za vším je Kreml, věří?

Už ne všichni, ale na jistou část veřejnosti to ještě působí.

Zmínil jste letošní 9. květen. Jak probíhal tento sváteční den ve vašem městě, Užhorodě?

Kladli jsme věnce na městském hřbitově u hrobů padlých rudoarmějců. Nebyl žádný mítink. Devátý květen je u nás stále státní svátek, lidé mají volno a tradice připomenout si ty, kteří zvítězili nad fašismem, zůstává. Věnce kladou nejen komunisté, ale i místní správa a vláda. Památníky rudoarmějců v naší oblasti (kraji) zůstaly, ale rudé hvězdy mají sejmuté.

Když jsou váleční veteráni oblečeni v uniformách a mají svatojiřskou (georgijevskou) stužku na klopě, někde na ně Pravý sektor útočí. Ale v Užhorodě jsem to neviděl.

Co mi řeknete k oděskému masakru 2. května 2014? Dělala jsem několik rozhovorů i s očitými účastníky, také s Čechem, který tam byl letos na vzpomínkové akci. Všichni potvrzují, že to policie hodila za hlavu.

Ano, říkají vám to správně, je o tom absolutní ticho, žádné vyšetřování. V Oděse byly vzpomínkové mítinky, vždy se silnou policejní eskortou, aby byli lidé zastrašeni. Nemluví se o tom, prostě jako kdyby to nebylo. Ukrajinská vláda o tom mlčí, jakož i o jiných zločinech, a evropské vlády také mlčí. To je pro nás to nejhorší, že evropská veřejnost mlčí!

Česká veřejnost až tolik nemlčí, minimálně její část na to upozorňuje… Dovolte mi další otázku: Překvapuje mě, jak je ukrajinský prezident Porošenko nekriticky přijímán evropskými lídry, šéfem Evropské komise, americkým prezidentem Trumpem…

To je jen cirkus. Porošenkova popularita mezi Ukrajinci výrazně klesá.

Postaví se někdo v ukrajinské společnosti za pronásledované ukrajinské komunisty, obecně za levicové a mírové aktivisty? Pomiňme nyní evropské právníky, kteří pomáhají přímo vaší straně u soudního procesu. Mám na mysli třeba nějaké ochránce lidských práv.

Spíše nikdo. Ani Socialistickou stranu Ukrajiny, která vlastně patří do skupiny sociálně demokratických stran, nikdo neposlouchá. Nevím, kde jsou představitelé této strany. Oni jsou také ticho, nebo je média umlčují.

O jakých partajích tedy referují ukrajinská média?

Trošku o straně Tymošenkové, o Opozičním bloku a samozřejmě o stranách, které podporují vládu.

Hovoříte slovensky. Kde jste se to naučil?

Celý život žiju v Užhorodě. Když jsem byl dítětem, byl jsem na pionýrském táboře na Slovensku v Tatrách, tedy v Československu, psal se rok 1966. Tam se založily mé znalosti slovenštiny. A mí rodiče vlastně byli občany Československa v době, kdy Zakarpatská Rus patřila do svazku Československa. Jsme blízcí sousedé se Slovenskem, takže mám možnost slovenštinu udržovat. Díky této znalosti se domluvím i česky.

Jak jsou zachovány památky československé architektury v Užhorodě?

Všechna architektura, která byla tehdy za československého státu zbudována, zůstala. Jsou to zejména krásné a velké budovy.

Nacházejí se u vás v oblasti také sochy a obrazy Stepana Bandery?

Ty v našem podkarpatském kraji nejsou, naštěstí. V našem kraji považujeme Banderu za zločince. Uctívají ho v Kyjevě, Haliči, Ternopilu, Ivano-Frankivsku…

Co vzkážete našim občanům, kteří se zajímají o Ukrajinu? Čím mohou pomoci?

Je třeba působit na představitele vlády, národního parlamentu, Evropského parlamentu, hovořit s vašimi politiky, že současná ukrajinská vláda je nenormální, to je fašismus. Vaši občané by měli působit na vaše politiky, aby to zaznělo v celé Evropské unii.

Monika Hoření , http://www.halonoviny.cz/articles/view/45836730