Návštěva v Severním Irsku

– Rommel na útěku

16. prosince 1942

Včera jsem se vrátil ze severního Irska po velmi zajímavé několikadenní návštěvě. Se mnou byli generálové Ingr a Janoušek. Dostalo se nám tolika dojímavých důkazů lásky a porozumění pro naše Československo, obyvatelstvo projevilo tolik ochoty k spolupráci a pomoci k znovudobytí naší samostatnosti, že je třeba, abych i vaším jménem pěkně poděkoval. Guvernér vévoda z Abercomu, ministerský předseda Andrews, celá vláda, slavná učená universita v Belfastě s rektorem Keirem v čele, velící generálové anglických a amerických armád, tisíce dělníků v ohromných továrnách, všichni spontánně manifestovali své přesvědčení, že bez svobodného Československa nebude svobodné Evropy. Universita udělila mi doktorát práv a četní zástupci vědeckých kruhů pronesli krásné, dojímavé řeči.

Víte už dlouho, že nemám rád honory a vyznamenání, kterých si nezasloužím. Ve své doktorské řeči prohlásil jsem, že přijímám poctu za vás, studenty university Karlovy, a za ty ubité svaté chlapce, vaše kolegy. Bylo mi vždy velmi těžko a je ještě si zvykat na tu nespravedlivou anomalii, že my ve volné cizině jsme oslavováni za vaši práci, vaše mučednictví, vaši statečnost, za vaše vlastenectví. Věřte, že já i moji kolegové jsme si plně vědomi, že to, co se dává nám, náleží vám a že se někdy trochu stydíme, když jsou lidé na nás tolik hodní.

Mluvil jsem v ohromné továrně na letadla k shromážděnému dělnictvu a prosil je, aby s výrobou pospíchali. Potřebujeme, pravil jsem, vašich letadel, aby naši hoši v nich mohli trestat Hitlera, aby mohli bombardovat Škodovku, třebas v Plzni bydlí jejich maminka. Skutečnost, že si přejete vy a my, aby čeští piloti v anglických letounech bombardovali česká města, udělala na inteligentní irské mechaniky patrný dojem. Byla to pěkná, tak trochu dojemná schůze. Továrna je v prvotřídním stavu, ačkoliv měli před rokem návštěvu létajících skopčáků. Ohromné bombarďáky denně továrnu opouštějící jsou a budou nejlepší odpovědí. Dělníci Severního Irska se namáhají, aby vojnu zkrátili - jsme jim velmi vděčni.

Mohutným dojmem působila na mne spolupráce angloamerická. Obě armády stojí vedle sebe, připraveny, vyzbrojeny, rozumějí si a už se nemohou dočkat. Že Slovan všude bratry má, zjistil jsem při návštěvě vrchního velitele amerických branných sil. Byl tam český americký kapitán, starý známý z Cedar Rapidsu, který již po druhé je s americkou armádou v Evropě. Měli jsme z něho radost. Vykonali jsme přehlídku amerického dělostřeleckého pluku. Vyzbrojení do všech detailů velkolepé - asi tak jako to bývalo u naší artilerie - a mužstvo, kluci jako malovaní a naprosto odhodlaní vyzkoušet své zbraně na území nepřátelském. U Angličanů ovšem nejinak. Dej Bůh, aby to bylo brzy.

Hitler se důkladně přepočítal - za těch pár irských dnů jsem to zase jasně viděl. Hudba od naší brigády byla právě na návštěvě v Irsku. Umějí hrát - nikdy jsem neslyšel spojenecké hymny hrát tak důstojně a tak muzikálně. Uspořádali jsme koncert pro Američany a druhý pro Angličany. Pochod osmadvacátníků jako vždy měl důkladný úspěch.

Mluvil jsem s celou řadou našich lidí, kteří se v Irsku výborně uplatňují v průmyslu a válečné práci - myslí na Vás ve dne v noci.

No a teď jsme zase doma v Londýně a v práci. V Irsku jsem si také obzvlášť neodpočinul, ale dojmy, které jsem si přinesl z té severní pevnosti, stály stokrát za tu štrapáci. Zpět jsme letěli anglickým letounem, řízeným českým pilotem - starý známý z Prahy a výborný odborník. Tak jsem se o tom Irsku trochu rozpovídal, ale myslel jsem, že vás to bude třeba zajímat. Severnímu Irsku díky a zdar!

V Rusku jako vždy se Rusové drží, Rommel už zase uhání, ale ne k Radotínu, nýbrž k poslední zastávce na africké půdě. Vám to asi ještě neprozradili - ale je to tak. Ukazuje se opět a opět, že to spojenci umějí zrovna tak dobře, ba lip než skopčáci - a to hlavní teprve přijde. Copak asi řeknou Adolfovi hnusnému, až mu přijdou vinšovat šťastný Nový rok? 1942 se nevyvedl a 43 - ten bude ještě mnohem horší. Až uslyšíte „Sieg Heil“, nevěřte tomu. A teď konec povídání a do práce, do boje, do těžké práce, do těžkého boje, tak jsem se loučil s belfastskými dělníky - a tak se loučím s vámi. Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 214 -216

reprint vydání z roku 1948