Návrat ze Spojených států

– President Roosevelt o Československu – Benešova cesta do Moskvy – Takzvaná liga proti bolševismu – Konference v Atlantic City

Počátkem října 1943 mne volala naléhavá práce opět do Spojených států. Zastupoval jsem tu svou zemi, když byly kladeny základy velkorysé organisace UNRRA. Zatím co Spojené národy promýšlely problémy, které je očekávají po osvobození Evropy, spojenci postoupili o velký krok na cestě k tomuto osvobozeni vojensky i politicky. Veliká zimní ofensiva Rudé armády přinesla svobodu o tři až čtyři sta mil blíže k zotročené Evropě. Těžké nálety spojeneckého letectva na Berlín a jiná německá města dala Hunům a foretaste of things to come. Konference zahraničních ministrů tří velmocí v Moskvě připravila půdu pro nejdůležitější politickou událost této války, schůzku Winstona Churchilla, presidenta Roosevelta a maršála Stalina v Teheránu. I Čechoslováci přispěli v tomto údobí k uspíšení vítězného konce války a k zabezpečení trvalého míru jak na poli vojenském, tak na poli diplomatickém. Českoslovenští vojáci na východní frontě splnili čestně své úkoly všude, kde byli zasazeni do boje. Cesta presidenta Beneše do Moskvy a podepsání československo- sovětské smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci svým politickým významem daleko překročily zájem toliko československý. Snad jediným chmurným bodem byla úzkost, kterou všechen pokrokový svět prožíval při zprávě o onemocnění Winstona Churchilla. Avšak, když jsem se počátkem února 1944 vrátil do Londýna, byl britský ministerský předseda opět zdráv, pln nové síly a bojové odhodlanosti u svého stolu v Downing Street.

16. února 1944

Jsem rád, že jsem zase v Londýně. Je to přece jenom blíže domů. Dnes týden jsem naposledy mluvil s presidentem Rooseveltem o nás a o vás. Pozdravuje vás a znovu mě ujistil, že Československá republika volná a demokratická je jedním z bezpodmínečných postulátů vítězství Spojených národů. Za svého pobytu ve Spojených státech mluvil jsem téměř se všemi vůdci americké demokracie a - jak jsem očekával - našel jsem u všech plné porozumění pro naši spravedlivou věc. Benešova cesta do Moskvy je v Americe schvalována a její historický význam uznáván. Ovšem i tam je pár reakcionářů, kteří schovávají svoje sobecké zájmy za předstíraný strach z bolševismu. Ani jsem se nepokoušel je přemlouvat. U nás doma také před několika dny založili Ligu proti bolševismu a vidím tam jména, která tam neměla být. S těmi strašpytli dopadne to stejně jako s podpisovateli někdejšího německo-italsko-japonského paktu proti kominterně. Itálie už je venku a to, co se chystá v Americe a zde proti Japonsku, už dnes zpečetilo jeho osud. Jak to dopadne s třetím signatářem, ani vám povídat nemusím.

Neměl jsem sice mnoho času na schůze s krajany, ale kdykoliv jsem mezi ně přišel, našel jsem tutéž neutuchající lásku a snahu pomoci jako při svých dřívějších návštěvách.

Když jsem před pěti dny letěl přes oceán, navigátor velikého dopravního letadla se jmenoval Tůma. Syn českých rodičů, hrdý na Ameriku a stejně hrdý na svou českou babičku. Cítil jsem se s ním nějak obzvláště bezpečný a cesta také šla zcela hladce, přes ne právě nejlepší únorové počasí.

0 konferenci v Atlantic City jsem vám již povídal z Ameriky a mluvil k vám také kolega Němec a jiní. Konference byla dobrá a výsledky pro nás uspokojující. Můžete být opravdu hrdí na čistý zvuk jména Československa jak v Moskvě, tak v Londýně a ve Washingtonu. Není ani jednoho spojeneckého národa, který byl měl lepší. Kulturně a umělecky se v Americe také činíme. Skladby Martinů jsou hrány všemi orchestry a on je uznáván za jednoho z nejdůležitějších ba skoro bych řekl nejdůležitějšího soudobého skladatele, Ruda Firkušný, který se vypracoval na prvotřídního umělce, poctivě a s úspěchem šíří slávu české hudby po americkém kontinentě. Jeho cesta po Jižní Americe byla opravdovým triumfem. Stejně Jarmila Novotná koná vám neocenitelné služby.

Vrátil jsem se z Ameriky unaven a - osvěžen. Unaven prací, ale daleko více osvěžen tím, co jsem viděl a slyšel. Moje první cesta po návratu byla přirozeně k presidentu Benešovi. On mně vykládal o Rusku, já jemu o Americe. Byli jsme oba velmi spokojeni. Ovšem moje cesta neměla ani zdaleka toho významu jako to, co vykonal on.

Ad vocem Ruska: Myslím, že bychom si měli zvyknout říkat Sovětská říše. Poněvadž to bude Sovětská říše, která po válce bude na evropském kontinentě hrát největší roli. Na konferenci v Atlantic City byla naše spolupráce se sovětskými delegáty ideální. Byla to velmi příjemná práce s těmi mladými, energickými, vzdělanými a milými chlapci.

Příště si řekneme o všeličems jiném. Dnes vám jen hlásím příjezd do Londýna a posílám vám pěkný pozdrav, neměnící se lásku a skálopevnou důvěru. Děkuju vám a přeju vám dobrou noc.

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 263-268

reprint vydání z roku 1948