Následuje kopanec - Angela Merkelová neodpouští Donaldu Trumpovi

Dmitrij Sedov

Po návratu domů ze Sicílie napsal Trump: „Právě jsem se vrátil z Evropy. Cesta byla pro Ameriku úžasně úspěšná. Těžká práce, ale velké výsledky.“ Je obtížné posoudit, zda tento výrok přijali jeho příznivci s radostí.

Naproti tomu účastníci sjezdu CSU v Mnichově přijali projev Merkelové s bouřlivými ovacemi: „Doba, kdy jsme se mohli zcela spolehnout na jiné je prakticky pryč. Osobně jsem to pocítila v posledních dnech. My Evropané musíme vzít náš osud do vlastních rukou. Samozřejmě, přátelství s USA a Velkou Británií musí zůstat. Ale musíme si být vědomi, že za svůj osud musíme bojovat sami.“

Pro Němce je velmi významné, jakou formou Merkelová vyjádřila výsledky naprosto neúspěšné návštěvy Trumpa v Evropě. Sdělit to bylo možné různě. Avšak matička se nepárala a byla natolik nelítostná, nakolik to dovolují pravidla slušnosti v rámci „věčné transatlantické jednoty“. Pro Němce to znamenalo kopanec odcházejícímu hostu.

Trump se nežinýroval hovořit s nejsilnějším národem Evropy zvysoka, zřetelně dávaje najevo, že Němci mají povinnost plnit jeho příkazy. Bylo to takové vždy, ale v civilizovanější formě. A najednou toto!  Němci se k jednání připravili velmi důkladně, mají svoji politiku vždy promyšlenou. Přitom na německé dobře propracované návrhy ohledně mezinárodního obchodu a ochrany životního prostředí dostali pohrdavou odpověď „to mi k ničemu není“. Proto takové rozhořčení z jejich strany. Merkelová začala se svou reakcí ještě v průběhu bruselského jednání o obranné politice. BBC komentovala bruselský summit NATO: Američané chtějí, aby se NATO připojilo ke koalici proti IS jako organizace. Většina jejích členů už sedí za stolem. Plán spočívá v tom, aby natovské systémy varování a kontroly a také tankovací letadla byly v této válce aktivnější. Přitom se v některých evropských štábech NATO objevují obavy z toho, k čemu to může vést. Jestli bude NATO zataženo do nynější vřavy v Iráku nebo Libyi, tak jako tomu bylo v Afghánistánu.

Pro Merkelovou je účast v bojových operacích aliance bolestná a sotva ji potěšil Trumpův návrh, aby všichni společně přistoupili ke koalici. Odtud by Evropané nemohli vystoupit. Blíží se federální volby a její odpůrci neopomenou problém připomenout..

Ještě méně příjemný je požadavek Trumpa zvýšit obranné rozpočty každého ze zúčastněných států na 2 % HDP. Německo už svůj vojenský rozpočet zvýšilo v roce 2016 na 2 miliardy EUR. Tím dospělo k sumě 37 miliard, což mu k pokrytí jeho vojenských potřeb stačí. Ale je to jen 1,2 % HDP. Němce rozčiluje srovnávání Trumpa ve vojenských výdajích Německa s USA. Německo není ochotno začínat vojenská dobrodružství po celém světě.

Za zcela nepřijatelný považují Němci svérázný přístup Trumpa k článku 5 zakládací listiny NATO o společné obraně. Z jeho vystoupení v Bruselu pochopili, že se článek snaží zneužít k plnění vlastních cílů ostatními členy. Němci se řídí zásadou, že „ve všem musí být pořádek“ a porušováním ústavy NATO, byť ze strany USA, končí jejich trpělivost. Odborník na transatlantické vztahy Stephan Bierling napsal: „Víra v obecné hodnoty je narušena Trumpovou administrativou. Po jeho inauguraci si všichni v Evropě dělali naději, že bude umírněnější a že bude přijímat postoj G7 a NATO. Ale došlo k opaku. Vypadá to, že pokračuje v boji o vítězství ve volební kampani.“

Proto u Němců vzniká přirozené přání vyprovodit takového neomalence kopancem. Merkelová to vycítila a provedla. Podle tisku nebyla podobná krize v transatlantických vztazích od roku 1945. To je pochopitelně přehnané. Krize zatím není, ale je to určitá změna.  Je tu ještě další hodnocení: „Trump vyvolává největší střet s Evropou od doby druhé světové války a oslabuje pozici USA. Pokud by se začala rušit jaderná dohoda s Íránem, může se stát, že Evropa nebude na straně USA.“

Tak takto soudí politologové. Matička získala vynikající možnost předvést vysokou třídu politické hry a získat body v Německu i v Evropě. Je to již vidět na bouřlivé alianci s Macronem, který pochopil hru a navrhuje „vojenskou spolupráci, aby posílil evropskou obrannou iniciativu“. Zřejmě to znamená zajišťování vlastních obranných možností mimo blok, v němž velí USA.

Pozornost upoutává také výrok Merkelové o nezbytnosti podporovat dobré vztahy „dokonce také s Ruskem natolik, nakolik to bude možné“.

Proč ne, pokud je výsledkem konfliktu s hlavním (bývalým?) partnerem svoboda rozhodování?

Převzato z Fondsk.ru

30. května 2017