Následovníci Kaddáfího se vracejí do Libye

obnovit džamahíriji

Igor Gaškov

Právě před šesti lety NATO zničilo sekulární režim zadržující islamisty. Dnes je země rozdělená, východ kontroluje polní maršál Haftar a západ prozatímní vláda Faise Sarraje. Tam, kde nedrží moc nikdo, vládnou polní velitelé.

Úpadek země, který způsobilo svržení Muammara Kaddáfího, dává příležitost následovníkům plukovníka, toužícím po obnovení džamahírie.

Takto promluvili účastníci neokaddáfistického hnutí

V mučírnách revoluce

Jeden z bývalých úředníků vlády Kaddáfího, Takhar Dahesh, který přežil katastrofu roku 2011, hovoří o Radě kmenů a měst Libye utvořené za jeho účasti, významné organizaci, na kterou se současní kaddáfisté spoléhají. Dahesh se na vlastní oči přesvědčil, že západní mocnosti skutečně figurovaly v pozemních operacích v Libyi, ač to dosud popírají. Jeho samého v roce 2011 chytili libyjští povstalci při útěku. Pomáhali jim pracovníci francouzských tajných služeb a Katarci. Chtěli se dozvědět, kde jsou ukryté zbraně a kde se skrývá rodina plukovníka.

Mučení vedli Francouzi i Katarci. Zadržený Dahesh znal francouzský jazyk a věděl, že se hovoří o něm.

Mučili jej mnoha způsoby a dosud se z toho vzpamatovává. Říká: Na mých torturách má vinu francouzská rozvědka. Dokázal se dostat ze zajetí a podal k pařížskému soudu žalobu. Jeho historii zveřejnil francouzský list Liberation a novinářka Catherine Gracia v knize – vyšetřování „Sarkozy – Kaddáfí: tajná historie zrady“. Přiznání toho, jak Libyjce mučily francouzské tajné služby, hrozilo skandálem, a tak vláda Páté republiky věc vyřešila tím, že přestala Daheshe do své země pouštět. Ten k tomu říká:

„Jel jsem do Francie, abych se zúčastnil prvního zasedání soudu. Potom mi odmítli dát vízum, ač francouzský soud žádal, aby mi byl vstup povolen. Na dalších pěti zasedáních jsem nemohl být přítomen.“

Soud se táhne dosud a rozhodnutí není žádné.

Strana zeleného revanše

Dnes Dahesh pracuje v Radě kmenů, jež má za cíl návrat Džamahírie. Podle tiskového mluvčího Rady Franka Pucharelliho je v Libyi kolem dvaceti tisíc příznivců zavražděného vůdce a přibližně stejné množství je v zahraničí v emigraci. Nemají dosud přístup k přístavům a k ropě a jejich vliv je tím silně omezen. Své naděje vkládají do jižní oblasti Fezzan, kde má vliv jejich vojenský vůdce, generál Ali Kana, kdysi vůdce jižní skupiny Kaddáfího sil. Kontaktuje místní náčelníky kmenů s nadějí, že se stanou následníky plukovníka.

Pokračování v dědictví Kaddáfího zajišťují členové jeho rodiny. Rozhodnutím Rady byl generálním zástupcem jmenován jeho syn Sajf al-Islám a zástupcem pro zahraniční věci dcera Aisha. V roce 2017 se postavení obou zlepšilo. Sajf dokázal získat svobodu a byly zrušeny sankce EU uvalené na Aishu. Saif má podporu Moskvy. Nedávno se zástupci Rady kmenů sešli v Tunisu s veřejnými činiteli a právníky LNR a dohodli se na spolupráci.

Proti Sarrajovi i proti Haftarovi

Kaddáfisté nepodporují ani jednoho z nich. Doktor Abd-es-Salam Milad Abugrara je další člen Rady kmenů. Sarraje ohodnotil jako člověka bez prostředků, který nemůže ovládnout celou Libyi. Má prý k dispozici jen jednu fragatu, se kterou přijel do země.

Kaddáfisté se obávají, že Libye uzavře za nových vlád nevýhodné smlouvy s EU a přemění se v ohromný lágr pro migranty vracené z EU. Takový návrh již předložil maďarský prezident Orbán.

Sarraj, jakožto ministerský předseda vlády národního usmíření, je v očích libyjského lidu nelegitimní, říká tiskový mluvčí Rady Pucharelli.

„Libyjci si jej nezvolili. Podporují jej Muslimští bratři v Tripolisu, Misuratě a Sebratě. V Haftarovi vidí člověka pracujícího v zájmu Američanů. Jeho vojska jsou složena z bývalých důstojníků armády Kaddáfího, ale odtud je zajímá jen možnost získat zbraně a utkat se s islamisty.“ Pucharelli dále předpokládá, že Haftar, který žil dlouho v USA, nedůvěřuje svým lidem a proto se obrací na žoldnéře.

Kaddáfisté chtějí pro obnovu Libye soustředit libyjskou veřejnost kolem jejích hlavních životaschopných sil – kmenového sebeorganizování. Jedině tato pokrevně příbuzenská společenství mohou udržet relativní stabilitu v zemi vláčené konfrontacemi.

Dahesh říká: „Kmen v Libyi je svého druhu sociální deštník, naše naděje a naše bezpečnost.“

„My zastupujeme sekulární a ne náboženské hnutí. Nevěříme na existenci politického náboženství, ať umírněného nebo radikálního. Náboženství je od Boha a v žádném případě není možno měnit náboženství v politický obor a doktrínu“ – říká Abugrara. S ohledem na tuto logiku se snaží generál Kana přesvědčovat členy libyjské domobrany, často islamisty, jedná s nimi a pokazuje na „paměť předků“.

Zda se tato strategie osvědčí, ukáže čas.

Převzato z Rusvesna.su

1. června 2017