Naše uznání varšavské vlády

– Poslední Hitlerova řeč

31. ledna 1945

Slyšeli jste, že vláda republiky československé uznala prozatímní vládu lublínskou resp. varšavskou. Důležité a správné rozhodnutí.

Včera jste asi také mnozí poslouchali onoho ku podivu dosud dýchajícího oslavovatele Horst Wessela - Adolfa Zrůdného. Zas mluvil o versailleském míru, zas o plutokraticko-židovsko-bolševickém komplotu a zas ujišťoval, a to dost hlasitě, úplným, konečným vítězstvím - hádejte koho - nacistického Německa. Řeč byla bez aplausu, nadšený národ neřval a prolhaný zločinec mluvil nerušeně - trochu tak sám k sobě. Nejmenoval ani jednoho ze svých kumpánů. Ani bezbradého Himmlera.

Na Ostravsku a na Těšínsku jsou už asi slyšet děla našich sovětských spojenců. V Berlíně jsou ulice plné utíkajících t. zv. Volksgenossů - starci, ženy, děcka v mrazu, neoblečení a o hladu. Dospělých běženců mně není líto. Chtěli Deutschland uber alles a Sieg Heil, tož to mají. Těch mrazem umírajících miminek je mi líto - ale podmínečně líto. Co ruská, polská, jugoslávská, řecká děcka, která hrozně dlouho byla vystavena německé kultuře?

Sovětští vojáci na běženecké kolony nestřílejí, neruší jejich pochod na hřbitov, který Hitler připravil. To si, prosím, uvědomte. Němci s bestiálni intensitou ostřelovali průvody bezbranných běženců ruských, polských, francouzských, belgických i norských. Naši sovětští spojenci zabíjejí německé vojáky. Němečtí ztroskotanci je nezajímají. Smíme doufat, že se od Rusů naučí slušnosti za nějakých 50 let převychovaný Herrenvolk.

Když Rudá armáda osvobodila Lučenec, jistě jste si vzpomněli na Jiskru Brandýského a na Aloisa Jiráska. Brzo přijde Ostrava a Ostravica. Četl jsem si včera v Bezručovi o Maryčce Magdonové.

Vaše a naše povinnost, povinnost největší, je připravovat valem se blížící hodinu osvobození. Od Ostravy, od Těšína k Litomyšli a k Praze, slovanské Praze. Vy víte, jak - času už není mnoho. Pak ukážete světu, že třináctka je Hitlerovi osudná a my že nejsme pověrčiví. - Dobrou noc!

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 301-302

reprint vydání z roku 1948