Na okraj výročí

   Včera jsme si zapomněli sté výročí VŘSR. Nebylo moc času, řešíme problém, jakou budeme mít vládu na pár příštích měsíců.

   Přesto možná toto výročí stojí za dvě drobné poznámky. Rusové tehdy zbudovali režim, který podstatně ovlivňoval světové dění prakticky po celé 20. století. Poté tento režim sami ze své iniciativy a svými silami demontovali.

   I když jim k tomu celý svět blahopřál, dodnes se přesně neví, proč tak učinili. Hluboce stagnující režimy se obvykle nevyznačují tím, že usilují o to, vlastními silami se zrušit. Touha po demokracii také nezvítězila, to by dnes přece nevládl Putin. Uzbrojením ze strany USA to rozhodně nebylo, mohli přece spustit válku jako první a zničit spolu se svým režimem i zbytek planety.

   Neučinili tak a byli vyhlášeni za největší hrozbu světového míru. Embarga a sankce jim mají vštěpit, jak se chovat vůči těm, které nechali zvítězit. S tím vším nelze než upřímně souhlasit, nemá-li se člověk dostat do konfliktu s Chovancovým úřadem pro správné myšlení.

   Je tady ovšem ještě druhý detail. Podoba ruského experimentu a jeho pád těžce (a možná nevratně) handicapovaly levici v Evropě i mimo ni. Komunistická levice se dnes udržuje při životě vzpomínkami na něco, co se nakonec samo zrušilo. Nekomunistická levice zjišťuje, že její vynález - sociální stát - bral kapitál na milost jen tak dlouho, dokud mu hrozila z Východu drsnější varianta.

   A tak se dnes levice soustřeďuje na aranžování náhražek v podobě propagace kapitalismu s lidskou tváří. Majitelé a akcionáři korporací tyto snahy s velkým pochopením vítají. Voličům jsou vcelku lhostejné, jak se lze přesvědčit na volebních výsledcích napříč Evropou. Nepříjemné na tom je snad jen to, že mezitím prudce narůstá nerovnost příjmů i majetků jednotlivců a celých sociálních vrstev.

   Pokud by na to někdo příliš dotěrně upozorňoval, koleduje si o to, aby mu s veškerým důrazem připomněli výročí VŘSR. 

Prof. J. Keller

Přišlo e-mailem