Na jedné straně bojujeme proti SSSR a na druhé straně nám vzniká velké německé nebezpečí

prohlásil dr. Hubert Ripka, blízký spolupracovník prezidenta E. Beneše v době druhé světové války, na zasedání výkonného výboru Rady svobodného Československa dne 26. září 1952.

Členové Rady svobodného Československa žili po svém útěku z Československa.po únoru 1948 léta v blízkosti odsunutých Němců. Znali nejen jejich nové plány, ale některé z nich, které považovali za zločince, i osobně.  Věděli dobře, co od nich můžou čekat. Zrovna tak si nedělali iluze, co by s nimi bylo, kdyby padli do rukou tehdejší vlády ČSR. Československý exil spatřoval v únoru 1948 puč, který ukončil demokratický vývoj v republice a otevřeně rozpoutal studenou válku. Proto tito lidé viděli v komunistech nepřátele. Boj proti komunismu byl cestou vedoucí, jak byli přesvědčeni, domů do republiky.

Přes toto „zaslepení“ komunismem, brzy si začali uvědomovat nebezpečí, jež ve stoupající míře Československu hrozilo od odsunutých Němců, kteří se začali těšit podpoře nejen německé vlády, ale i západních mocností.

V 50. letech 20. století značná část našeho exilu již částečně prokoukla. Označila německé nebezpečí za  velkou hrozbu pro nás, jež časem ještě vzroste. Proto náš exil naprosto správně setrval na stanovisku, že odsun Němců je nevratný, že hranice jednotného Československa jsou definitivní a že s odsunutými Němci není o čem jednat. Politicky rozdělený národ v tomto směru zastával jednotné stanovisko, které musíme držet i dnes.

To, co nám radil O. Habsburk, „přítel“ českého národa. bylo cestou vedoucí k druhé republice a k nějaké formě protektorátu, jenž by byl počátkem zániku našeho státu o národa.

J. Kovář