Na co zapomněl Svaz vyhnanců v Německu?
Dámy a pánové, kteří po válce byli přesídleni do Německa, a jejich potomci, dělají ze svého osudu, jehož byli v rozhodující míře strůjci, středosvětovou událost. Nemluví, nebo téměř nemluví, o tom, co předcházelo jejich přesídlení. Nechtějí si ani přiznat vinu, jejímž důsledkem pak přesídlení bylo.
Dějiny převážně líčí tak, jako kdyby oni byli oběťmi, téměř nevinnými, zatímco ty, které celé roky ponižovali, věznili, popravovali, představují jako zločince. A je jim, až na určité výjimky, zcela jedno, jak poválečné události v pravdě probíhaly. Nyní vše vykreslují, jako kdyby k válce došlo snad jen téměř proto, aby mohlo být německé menšinové obyvatelstvo „vyhnáno“ ze svých domovů. Zcela zapomínají na hrůzné události, jejímiž aktéry byli oni sami. Kdo vyhnal statisíce Čechoslováků z pohraničí, kdo vyháněl Poláky, Bělorusy, Ukrajince, Rusy, kdo vyháněl židovské obyvatelstvo? A řekněme si otevřeně, že Němci, včetně značné části příslušníků německých menšin, vyhnali miliony lidí nejen z jejich domovů, ale vyhnali je ze života vůbec. Cožpak si tuto pravdu již jednou zcela otevřeně neřeknou?
Sudeti ve svých původních dokumentech, většinou z počátku 50. let minulého století,
též odsuzují „v yhnání“ a dodnes pláčou nad svým osudem, aniž vy vzpomenuli na zločiny, kterých se vůči nám dopouštěli. Oni jsou lilium, my, Češi, padouši. My jsme se při vyhánění německého obyvatelstva z Československa měli dopustit, jak tvrdí, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dokonce i genocidy. Na rozdíl od nich, kteří společně s říšskými Němci prokazatelně připravovali likvidaci našeho národa, v jejímž průběhu měla část českého obyvatelstva postavena ke zdi a zavražděna, další Češi měli být vyhnáni daleko na východ a sever. Jen zbývající části českého národa mělo být poskytnuto „dobrodiní germanizace“.Poněmčování mělo probíhat ve starých německých oblastech říše. Historické sídelní prostory našeho národa měly být osídleny novou německou krví. Čech zde neměl co pohledávat.
Plánovali jsme snad někdy my, Češi, že něco podobného uděláme s německým obyvatelstvem v republice? Nikdy! My jsme jej nikdy neplánovali vyhladit, my jsme je, v souladu s rozhodnutím vítězných mocností v Postupimi, jen přesídlili do Německa. Že oni tomu říkají zločin, je v rozporu s realitou. Přesídlení německého obyvatelstva z ČSR, Polska, Maďarska bylo v souladu s mezinárodním právem. Jestliže nyní profesionální němečtí „vyhnanci“ přesídlení označují za vyhnání, za zločinné jednání, je to jejich problém. Nemluví pravdu. Lžou si do kapsy, bychom mohli tvrdit.
K protičeským útokům v menší či větší míře dochází i v posledních letech. Kde překáží historická pravda, pomine se a nahradí „souborem práv a oprávnění“, které si sudeti sami vyrobili. Jsou obsaženy i v platných stanovách a v platném programu.Jejich plnění si stále vynucují. Sudeti jaksi přehlížejí, že tato jejich práva a nároky nemají nic společného s mezinárodním právem. Ba, dokonce jsou s ním v hlubokém rozporu.
Pokud budeme dále přebírat „sudetoněmeckou terminologii“, pouze mlčet k jejich požadavkům vůči nám, pak za čas, jak sudeti zřejmě doufají, se z vylhaného stane pravda. My si však myslíme, že lež má krátké nohy a pravdě nakonec neuteče. Jistě by tomuto procesu velmi napomohlo, kdyby si sudeti konečně sami přiznali pravdu a v souladu s ní také jednali. Dočkáme se toho někdy? Naděje i v tomto případě umírá poslední. J. Skalský
.
Kde by Evropa měla být "průkopníkem"
K požadavku Dne vlasti po zákazu vyhánění
Požadavek po zákazu vyhánění byl v centru pozornosti německého centrálního Dne vlasti v berlínské "Uranii". Prezident Svazu vyhnanců (SV) dr. Bernd Fabritius ve svém projevu kriticky přezkoumal ustanovení Charty OSN o lidských právech z roku 1948. V něm se píše: „Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a rovněž se do své země vrátit.“ Fabritius vnímá tuto deklaraci jako příliš slabou : „Ke zločinnému vyhnání milionů ze Slezska, Pomořan, Západního Pruska, východního Pruska, východního Braniborska, Sudet, Dunajské oblasti a podobně, je fráze o odchodu a návratu domů neadekvátní. Chybí zákaz a alespoň morální sankce za tuto nespravedlnosti, což je důvod, proč zůstane neúčinná." Prezident SV navázal na projev mluvčího SL Bernda Posselta na Sudetoněmeckém dni 2017 v Augsburgu. Posselt žádal kodifikaci zákazu vyhánění na úrovni Organizace spojených národů. Fabritius ze Sedmihradska dodal, že to neznamená dívat se zpět, ale potřeba pro mír a budoucí bezpečnost v Evropě: „Evropa by zde měla být průkopníkem a ukázat světu, že budeme v budoucnosti sankcionovat jakoukoliv etnickou čistku, sloužící jako prostředek k realizaci zájmů distributora."
Silná slova, pomyslí si nyní čtenář, konečně mluví politik jasně. Přesný výklad samozřejmě vede k jinému závěru. Zůstalo velmi otevřené, jak se vypořádat s minulostí, časem mezi vyhnáním a přijetím Charty OSN pro lidská práva. Předseda SV se především zaměřuje na "budoucnost". Neexistuje žádná zmínka o konkrétních požadavcích na vyléčení nevyvratitelné nespravedlnosti, a to ani okrajová, s výjimkou pasáže o "morálních sankcích". Při 60. výročí založení zastřešující organizace by mnozí východní a sudetští Němci chtěli jasnější stanovisko. Tato příležitost byla promeškána.
Ministr vnitra Thomas de Maizière (CDU), který přišel z huguenotsko-pruské rodiny, položil zcela legitimní otázku, jak to půjde s Dny vlasti dál. Tato v jistém smyslu ztracená vlast dále existuje: jako místo společné paměti, ale také jako kulturní prostor, „který má i dnes stále ke všem Němcům trvalé vazby, pro jeho přírodní krásy, umělce a myslitele, jeho historickou příslušnost". Do budoucna, řekl ministr, je důležité, aby Den vlasti byl součástí živé kultury vzpomínání, aby poskytoval informace svědků, pokud budou ještě naživu. Řekl, že by byl potěšen, "pokud bychom daleko přesahovali pouhé otázky vyhánění tím, co Vlast představuje dnes", uzavřel politik CDU.
(fac) , Sudetenpost, 5.10. 2017, str. 4
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf