Vážený pan

Karel Schwarzenberg

ministr zahraničních věcí ČR

Praha

V Praze dne 3. března 2008

Vážený pane ministře,

na naši petici ze dne 15. ledna 2008 jsme dostali z Ministerstva zahraničních věcí odpověď z 8. února 2008, čj.: 102494/2008-OSE, podepsanou PhDr. Tomášem Kafkou, ředitelem odboru států střední Evropy, k níž máme následující připomínky. Vzhledem k ustanovení § 5 odst. (3) petičního zákona ji především nepovažujeme za úplnou, konkrétní a dostačující.

V článku 1) jsem požádali, aby naše ústavní orgány, především MZV ČR, se zasadily o to, aby  občanům ČSR vyhnaným v roce 1938 z pohraničí, kteří byli vyhnáním poškozeni, a občanům ČSR, kteří museli z různých důvodů zůstat v pohraničí obsazeném Němci, a byli taktéž poškozeni, se v době co nejkratší dostalo odškodnění od povinného subjektu. Jde o skupinu několika set tisíc občanů.

Jsme plně přesvědčeni, že tento požadavek je plně v souladu s mezinárodním právem. Agresor je povinen nahradit škody, které  jeho agresí poškozeným vznikly. Tážeme se, zda tento princip mezinárodního práva naše MZV uznává, či nikoliv. Pokud jej uznává, co udělá pro to, aby poškozeným se dostalo přiměřené náhrady.

V článku 2) jsem žádali náhradu škody pro několik desítek tisíc vyhnanců z území, které nacistické Německo vyhnalo např. z Podbrdska, Neveklovska, Vyškovska. Tito vyhnanci byli poškozeni. Podle mezinárodního práva také mají na náhradu škody.  Podnikne MZV ČR konkrétní kroky k jejich odškodnění?

V článku 3) jsem žádali, aby naše ústavní orgány podnikly potřebné kroky k tomu, aby naše republika získala reparace, které jí má SRN, jako právní nástupce nacistické říše, zaplatit na základě rozhodnutí především Pařížské reparační dohody.

Souhlasíme s Vaším názorem, že vznášet majetkoprávní požadavky po více než 60 let od konce války, je něčím mimořádným. SRN nic nebránilo, aby např. hned po roce 1989 začala své reparační závazky vůči nám plnit. Pokud tak neučinila, je to skutečně odstrašující. SRN svou nečinností v tomto směru zásadním způsobem přispěla k současné situaci. Prokázala, že svým reparačním závazkům se chce vyhnout nebo jednání o nich alespoň maximálně oddalovat.

Naše reparační pohledávky vůči SRN jsou právně nezpochybnitelné. Podrobněji jsme o celé záležitosti psali ve své petici. Kromě dalšího chceme dále poukázat i na publikaci „Odškodnění 2000-2006“, s podtitulem „Česko-německý fond budoucnosti a platby obětem otrocké nucené práce“. Vydal ČNFB, 2007. zvláště str. 34-40. Vaše tvrzení, jak německá strana se snažila zmírnit některé škody humanitárními gesty, můžete konfrontovat se skutečnostmi zde uvedenými. 

Naše konkrétní otázka zní: „Bude MZV ČR jednat tak, abychom se domohli zaplacení reparací od SRN?“

V článku 4) jsme žádali, aby MZV ČR udělalo potřebné kroky nezbytně nutné k zachování školní výuky v lužické srbštině, k zachování jazyka, kultury i národní identity Lužických Srbů. Zastáváme stanovisko, že Lužickým Srbům je třeba pomoci od hrozící postupné germanizace. Všichni víme, jak nutně tuto pomoc potřebují.

Doporučuje proto učinit potřebné diplomatické kroky u vlády SRN, příp. u příslušných orgánů Evropské unie.  

Německá menšina v ČR, ač je méně početná, dostává průběžně milionové částky na svou činnost od orgánů SRN, především ministerstva zahraničí, vnitra a dokonce i od landsmanšaftu.

V článku 5) jsme zdůraznili, že uznání nezávislosti Kosova je v hrubém rozporu s mezinárodním právem, včetně s rezolucí RB OSN č. 1244. Ptáme se, zda ČR uznává principy mezinárodního práva, např. neporušitelnost hranic států, jejich územní celistvost, nevměšování se vnitřních záležitostí států, zda uznává zmíněnou rezoluci RB, která výslovně konstatuje, že Kosovo je součástí Srbska? Pokud principy mezinárodního práva ČR uznává, je možné jen dát Srbsku a Kosovu časový prostor k jednání o autonomii Kosova v rámci Republiky Srbsko. Jakékoliv jednání o nějaké samostatnosti Kosova je naprosto vyloučené. V Kosovu nežije nějaký národ, který by dosud neměl svůj stát, ale jen určité národnosti, které mají nárok na určitý stupeň autonomie, nikoliv na vlastní stát. Chceme-li usilovat o spravedlnost v mezinárodních vztazích, pak navrhněme, aby Kurdové, kteří v počtu několik desítek milionů lidí žijí v několika státech a celá desetiletí usilují o vlastní stát, na který mají podle mezinárodního práva nárok, bylo umožněno žít ve vlastním státu.

Pokud však chceme výti, že s vlky chceme býti, pak to otevřeně přiznejme! Za příp. nový Mnichov, který se tentokrát týká Srbska, poneseme díky buď málo informovaným, nebo málo statečným našim představitelům všichni hrůznou odpovědnost. Hrubou nespravedlností postihneme miliony lidí a současně  přispějeme i k destrukci mezinárodního práva.

Vážený pane ministře, děkujeme Vám za pozornost, jíž našim podnětům, návrhům i žádostem věnujete.

S úctou

Doc. MUDr. J.A. Tichý, CSc.,v.r.                                                                                          JUDr. O. Tuleškov

Na Dolinách 11                                                                                                                           Na Čihadle 16

140 00 Praha 4                                                                                                                         160 00 Praha 6

Příloha: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, USNESENÍ  zahraničního výboru z 20. schůze dne 31. ledna 2008