My - z Donbasu

Aleksandr Prochanov

16.května 2017     Novorosija – velká země, čekající na osvobození
Všichni Russkije, bez ohledu na to, kde žijeme, ti, kteří jsou na Volze, i ti u Bílého moře a Tichého oceánu – všichni russkije jsou spojeni s Donbasem. My - z Donbasu. Tam, v Donbasu, jsme vybudovali hlubinné doly, postavili velké továrny, zpevněné silnice, mosty. Vytvořili jsme Doněck - úžasné město růží, město nádherných, vznešených lidí. Zkrášlili jsme Lugansk závody, chrámy, ústavy. Když se objevil s tím vším problém, když to všechno chtěli od nás odseknout, znesvětit, zmrzačit, když nás chtěli okrást o Puškina, Šolochova, zakázat slovo „ruský“, srovnat se zemí památník vítězství Saur-mohilu, vzbouřili jsme se. Šli jsme s puškami Berdankami a loveckými puškami na palposty, byli zabíjeni kulomety a vzteklým kovem „Gradů“. Sjížděli jsme z podstavců památníků s legendárními „T34“ promazávali jejich jejich motory, plnili palivem a odesílali do první linie. Bojovali jsme v boji zblízka. Chodili do protiútoku, po břiše podlézali ostnatý drát, při průniku do do týlu nepřítele. Připravili jsme ukrům „kotle“ jako debalcevský, zasazujíce nepřátelům smrtelné rány. Postavili jsme armádu, vytvořili jsme hranici mezi sebou a Kyjevskou juntou. Vyhlásili jsme v Donbasu dva nezávislé státy. Máme vlastní hrdiny a mučedníky, patří k nim Givi a Motorola, máme plukovníky a generály, kteří zavírají ukry v kotlích a porážejí je tam.
My – Donbasané  jsme všichni Russkije. Všechna města a vesnice, všechny vesničky a osady – my všichni jsme Donbasané. Vzpoura proti fašismu v Donbasu je obrovská událost v ruské historii, vzestup ruského ducha po tmě, do níž jsme se ponořil od roku 1991. Ti, kteří budou psát historii ruského státu, napíší kapitolu o Donbasu. Vítězství v Donbasu je vítězství ruského ducha, ruské vůle, ruského stoicizmu, naší vyvolenosti. Ať už by utlačovali ruských, ať už řetali na kousky, přisuzovali jim podřadné místo na okraji dějin - my vstaneme a půjdeme, jako pružina. Donbas zabarvují rudé vlajky a prapory brigád, a batalionů, prapory legendárních sovětských pluků, Donbas má trikolóru a zlatého dvouhlavého orla. V Donbasu nebojujeme jen za Makejevku a Gorlovku, ale také za Kramatorsk a Slavjansk. Nejen za Doněcké stepi a slunečné hřebeny v pšeničných polí, bojujeme za Moskvu, Stalingrad, za břehy Volhy a Uralský hřeben.

Donbas nenávidí rusofóby, kteří jej polévají jedem nenávisti, napalmem a fosforovými bombami. Na Donbas hledí s nadějí papálená Oděsa, pošlapaný Charkov, zakrvavené Záporoží.
Novorosija - to není vtip, to není chvilkový slogan. Novorosija - tato velká země, čeká na osvobození. V roce 1993 jsme bojovali o rudou zem na barikádách Bílého domu a byli poraženi. Byli jsme zabili, pohřbeni v bezejmenných hrobech, jako mučedníci nyní v Oděse. Nicméně naše oběť, náše ruské povstání se stalo ikonou budoucího ruského vítězství. Pronesli jsme tuto ikonu přes prokletá 90. léta a modlili se k ní, bojovat s ní v kavkazských horách. Tento symbol, ozářen krymským zázrakem, přišel do Donbasu. Donbas - je ikonou, symbolem modlitby, naší ruské modři, odkud se do našich duší lije nehasnoucí světlo - světlo velkého ruské ideje, světlo ruského mesiášství. Neboť jsme byli stvořeni jako vyjímečný lid, lid bojující se zlem, lid, který má poslání srážet se se světovou temnotou a převracet ji na světlo.

Donbas je země, kde je světová temnota převracena na světlo.

Tři roky jsme bojovali a bránili náporu temnoty. My, Rusko jdeme svým Nesmrtelným plukem od Vladivostoku do Doněcka, od Murmansku do Luganska. My jsme Doněčtí, a to znamená, že jsme Russkije.

http://zavtra.ru/blogs/mi_-_iz_donbassa

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf