Moudra páně Posselta

 

V době nepříliš dávné ve svém vizionářském nadšení nám sdělil, že domovina Bohemia, zřejmě má jít o Čechy, možná že ne jen Čechy, se těší jeho zájmu. Jak je vidět, málo se změnilo po změně stanov SL. „Stále trváme“, zdůrazňuje mluvčí a předseda SL, „na jasném získání domoviny, což je důležité pro lidi mladší a středního věku, a  samozřejmě lpíme  na univerzálních lidských právech,  jako je právo na domov.“

 

„Domovina Bohemia byla a je země, ve které připravované a navržené budoucí nejdůležitější intelektuální a společenské proudy našeho kontinentu se setkaly zvláštním společným způsobem.

To ukazuje, že Bavorsko a Česká země jsou nyní srdcem  Evropy, kterým v historii vždy byly. Tento prostor srdce byl brutálně rozdělen nezákonným vyhoštěním a železnou oponou. "Dnes opět srůstá spolu, co k sobě patří."

 

Jak vidno, pan Posselt tvůrčím způsobem rozvijí myšlenku mnohých myslitelů, již i z 19. století, že srdcem Evropy jsou Čechy. Starý Bismarck, řízný voják a stratég, prohlašoval, že kdo ovládá Čechy, ovládá Evropu. Vědecký přínos pana vrchního landsmana spočívá, jak vidno, v tom, že k Čechám přidává Bavorsko, přesněji to podle jeho názoru je jistě obráceně, a prohlašuje je za srdce Evropy  a snad je vede i pod společným názvem Bohemia.  

 

Posseltova vize a apel: "že se setkáváme my, jako sudetští Němci při utváření tohoto procesu srůstání, je nesmírně důležité." Sudetští Němci tento úkol, který jim osud  přidělil, přijali,   aby se stali hybnou silou a pojítkem mezi oběma částmi srdce Evropy.“

 

Ale abychom  nezapomněli v tom jásavém posseltování na pana Petra Nečase, který jako první v nové době  sdělil světu jím „odhalený“ fakt o blízkosti, samozřejmě více než těsné, Bavorů a Čechů. Tehdy pan premiér ČR překvapeným „svým“ rodákům ve své labutí písni před bavorským zemským sněmem zprostředkoval „výzkumy a jejich závěry“ o společných dějinách česko-bavorských a vzal to z gruntu, hned již od počátku křesťanství. Mnozí naši historici, a obyčejných lidech ani nemluvě, nemohli úžasem ani vydechnout. „Vědecké závěry“, s nimiž je seznámil pan Nečas, byly jimi jasně odmítnuty. A přesto, světě div se, kde skončil Nečas, pokračuje Posselt. A s jakou samozřejmostí! A jak se mi zdá, zase chce nějak přemalovávat hranice zatím jen bavorsko-české. Co bude zítra? Nenechme se překvapit! Opakujme si znovu a znovu: Pozor na nordické lsti!

 

Landsmanům by se jistě výborně pracovalo s tandemem Nečas-Schwarzenberg, ale ten již, díky Bohu, je nechvalnou minulostí. A tak se musí pan Posselt  při budování srdce Evropy spokojit s KDU-ČSL, a právě tam  nachází spřízněné duše jako např. pány Bělobrádka a Hermana, a to jsou kalíbři. Nelze v těchto souvislostech zapomenout ani na topovce. I ti mají velké zásluhy. Samozřejmě, že ruku k ruce přidávají i někteří osvědčení sociální demokraté. Místo pana Roučka např. zaskakuje paní ministryně Marksová-Tominová. Ale ani nejhlavnější sociální demokrat, jak víme velký křesťan, se bohulibých skutků sudetomanů nezříká. Vždyť sama svatá církev, a to nemluvíme ani o bavorské CSU, takovéto činnosti „žehná“. Křesťanští sociálové z Mnichova přidávají patronátní všestrannou a již dlouhodobou politickou podporu, a také  potřebné peníze pro budování „nové Evropy“, možná i pro „bohémiovské“ posseltovské vize.

 

Říkáme zcela jasně, že nejsme pro srůstání Bavor a České republiky. Říkáme, že jsme pro zachování našeho státu v jeho současných hranicích. Říkáme, že nordických lstí máme víc než dost.

 

Je-li ze strany „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ skutečně nějaká snaha o zlepšení vztahů s námi, pak ať pokračují v novelizaci svých stanov a samozřejmě také programu. V zájmu dobré vůle by SL měl vyměnit též své předáky, kteří již nějakou dobu bojovali v zákopech minulosti. Máme na mysli ty, kteří téměř stále se vměšují do našich vnitřních záležitostí, rádi by zpět do „svého“ sídelního území a k tomu všemu i měnili zřízení našeho státu. To vše samozřejmě odeznívá v doprovodu s protičeským štvaním, ať již skrytým nebo otevřeným.

 

Považujeme za přirozené, že sousedé by měli žít v dobrých vztazích. Zpravidla tomu tak je. Znají se, pomáhají si a je jim spolu dobře. Podobně by se měly utvářet i vztahy mezi jednotlivými sousedními státy. O to musí však usilovat obě strany. To, co zatím předvádí sudeti, nás spíše oddaluje, než aby vedlo ke sbližováni nacožpak  k normálním vztahům.

 

A aby nebylo pochyb. I my jsme pro dobré sousedské vztahy s Německem. Ty však musí být založeny na rovnosti stran a na vzájemném respektování, tedy na principech mezinárodního práva. Dále si myslíme, že by však Německo mělo konečně vyrovnat své reparační závazky, které nezpochybnitelně vůči nám má.

J. Skalský