Monarchové k přitulení

Připletl se mi do ruky výstřižek jednoho dávného článku z této literární přílohy. Vidím na něm fotografii sochy Františka Josefa I. Snímek doprovázelo zamyšlení Josefa Ondroucha, který tepal pořad České televize o posledním rakouském císaři Karlovi, ale současně upozornil na stav, kdy se obnovují v našich městech sochy Habsburků, včetně Franze Josefa, jenž vrhl „své národy“ do jatek první světové války a nese spoluodpovědnost za miliony zmařených životů.

Souhlasím s autorem, že „je hanebné, že Habsburky, kteří jako první rozpoutali a vedli Velkou válku, dnes prezentujeme právě v Česku pozitivně a stavíme jim pomníky“. Neděje se to vždycky, ale podezřele dost často.

Letní cesta mě zanesla do Mariánských Lázní, na místo, kde se tato socha v životní velikosti, přímo zasazená do chodníku lázeňské kolonády, nachází. Je to na jejím dolním konci podél Hlavní ulice, a Franz Josef (ve štramácké uniformě) tam není sám, hned vedle něho totiž stojí anglický král Edward VII. Ten je ovšem v civilu, jednu ruku lehce v bok, druhou se opírá o hůlku. Oba monarchové se setkali právě v Mariánkách, bylo to 16. srpna 1904, a toto setkání je zachyceno nejen v místním muzeu exponáty v podobě dvou kožených fotelů, ve kterých stanuly jejich urozené „zadní části“, ale také v dochovaných dvou velkolepých budoárech – Královském kabinetu a Císařském kabinetu – provedených v mramoru v Nových lázních. Tento lázeňský dům se proměnil v luxusní hotel, v němž odpočívají ti, kteří na to mají. Ale snad, probůh, tam aspoň na léčebné procedury pustí i námezdně pracujícího Čecha…

Mariánské Lázně staví svou atraktivitu a přitažlivost, zejména pro zahraniční klientelu, na dávné přítomnosti i těchto dvou monarchů. Právě to byl jistě důvod, proč se oba – v bronzu – do Mariánek vrátili. Anglický král si lázně zamiloval, měl pro ně velkou slabost, což se projevilo jeho opakovanými návštěvami v letech 1897-1909. Proč ne, mně se Mariánské Lázně také velmi líbí.

Myslím si, že dvě vedle sebe stojící bronzové sošné postavy Franze a Edwarda jsou více zachycením jejich jednoho setkání, než aby byly nostalgickou připomínkou jednoho Habsburka (na něhož nemáme jako Češi dobré vzpomínky) a jednoho vévody z Lancasteru (pod tímto titulem zpočátku anglický král v lázních vystupoval). Ostatně o tom vypovídá i tabulka s německo-anglickým nápisem umístěná také v chodníku. Kdo neumí německy, anglicky nebo vůbec neumí číst, bere ty dva taťky aspoň jako docela milou atrakci.

Lidé se mohou k oběma kovovým chlapíkům přitulit, vzít je za ruku, zaklesnout se za paži či obejmout kolem ramen, a vymyslet i jiné fóry, například opřít berle o císaře pána tak, že to budí smích. A což teprve zavzpomínat na Švejka. „Na Bělehrad!“ volal tenhle mladík šermující francouzskými holemi. A nechal se u toho zvěčnit.

Minika Hoření , http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2017/187-cislo-34-2017-30-srpna-2017/1902-monarchove-k-prituleni

Přišlo e-mailem