Projev spolkové kancléřsky dr. Angely Merkelové u příležitosti 60. výročí

vzniku poslaneckého klubu CDU/CSU

ve Spolkovém sněmu SRN

Velevážený pane předsedo Spolkového sněmu, milý Norberte Lammere, velevážený pane předsedo poslaneckého klubu, milý Wolkere Kaudere, milý Petře Ramsauere,

milé kolegyně a kolegové ze současného Spolkového sněmu a z předešlých legislativních období,

pane předsedo vlády, velevážení předsedové poslaneckých klubů ze zemí, vážení hosté,

těší mne, že dnes u příležitosti 60. výročí  založení poslaneckého klubu CDU/CSU mohu k vám promluvit – v jaké roli, již zde bylo projednáno: sice jako členka současného poslaneckého klubu a též bývalá předsedkyně klubu a rovněž jako spolková kancléřka. V perspektivě se to jeví poněkud odlišně, a to je také správné.

60 let – to je v tomto roce často oslavované jubileum. 15. září bude  60. jubileum volby Konráda Adenauera za prvního německého spolkového kancléře. Tomu předcházelo samozřejmě založení poslaneckého klubu. 15. září budeme  společně s předsedou CSU Horstem Seehoferem organizovat Den Německa a podnikneme cestu po Německu, která bude symbolizovat cestu, kterou Konrád Adenauer nemohl uskutečnit, ale o níž snil. Pojedeme z Bonnu do Frankfurtu nad Mohanem, tak daleko by také on dojel, ale poté do Erfurtu a přes Lipsko do Berlína, do tamního Domu Konráda Adenauera. Touto cestou vytvoříme oblouk po 60 letech poslaneckého klubu CDU/CSU, jelikož dějiny Spolkové republiky Německo mají hodně společného s rozhodnutími tohoto klubu.

Ve dnech po 14. srpnu, kdy se před 60 lety konaly první volby do Spolkového sněmu, se četlo mnohé o otázce, jak by mělo vypadat utváření vlády. Konrád Adenauer byl od samého počátku pro to, aby vláda byla složena z Unie a FDP, a ne, o čem se tenkráte v poválečné době mluvilo, jako velká koalice. Obával se – je to téměř shodné s našimi letošními zkušenostmi – že ve velké koalici by sociálně tržní hospodářství mohlo skončit. Ludwig Eduard jej předtím vytvořil. Věděl, že to je model úspěchu. Je známo, že sociální demokracie až do počátku šedesátých let, do Godesberku, se hlásila k sociálně tržnímu hospodářství. 

Dobře. Před volbou Konráda Adenauera bylo datum, na které my dnes myslíme: založení poslaneckého klubu.To ukazuje zcela jasně – milý Wolkere, mně je to naprosto jasné: nejdříve frakce, potom vláda, nikoliv obráceně. Myslím, že každý,  kdo je ve vládním úřadě, by na to neměl ani na vteřinu zapomenout.

Známe z knihy Arnulfa Baringa „Zahraniční politika  za Adenauerovy kancléřské demokracie“ větu, která se vztahovala na charakteristiku prvního desetiletí Spolkové republiky – cituji: „Na počátku byl Adenauer“ – konec citátu. Ne, to není v rozporu s posláním frakce. Protože Konrád Adenauer se na prvním zakládacím zasedání poslaneckého klubu CDU/CSU sám chopil slova, učinil sám ze sebe vedoucího zasedání, ale pak se hned nechal zvolit za předsedu frakce. Také on věděl: Nejdříve parlament, potom vláda. A tak je tomu i u každého nového legislativního období.

Norbert Lammert při svém nástupu do funkce předsedy Spolkového sněmu do pamětní knihy napsal, opět cituji: „Parlament není výkonným orgánem spolkové vlády, nýbrž naopak je jeho příkazcem.“ …

Samozřejmě frakce má také prospěšnou funkci, zejména v období vlády. Ale jestliže se opravdu jedná o vše, pak je frakce tím, kdo rozhoduje.Myslím, že úkoly frakce se dají popsat jako trojúčelové: vytvořit a udržet vládní většinu, zvolit vlastního kancléře a v dobách opozice kancléře druhé strany, pokud je to jen možné, vymezit jeho hranice a pak mu šikovně vzít možnost vytvořit většinu. Když jsem byla předsedkyní frakce, tak jsem tuto část úkolu splnila. To se nám – Michele Glosi, když tě tu vidím – myslím, společně docela podařilo. Nebylo to sice vždy jednoduché, ale když si pomyslím na novinové články o „polovičním kancléři“, a na podobné, bylo to nakonec přece jen úspěšné.

Ale poslanecký klub je však mnohem více. Je  důležitým seismografem nálad a starostí v zemi. Jdu dokonce dále a říkám:Je nejdůležitějším seismografem celého politického dění v hlavním městě. Frakce CDU/CSU je vždy místem integrace – integrace zájmů, způsobu vidění, různých politických stylů a vášní. Vždy byla a je místem společného vedení rozdílných regionálních, kulturních a zaměstnaneckých záležitostí v Německu, ale jen u CDU a CSU jako velkých lidových politických stran… a to proto, že jsou stranami lidovými a nikoliv  klientelistickými. Tato každodenní integrační práce  je v naší pluralitní společnosti…často velice závažnou a neuvěřitelně důležitou úlohou. Hádat se, neshodovat se, rozcházet se – to je velice snadné. Ale pokusit se  mnohotvárnost nacházející se v Německu shromáždit na jednom místě a společně ji vést, to je ušlechtilý úkol.

Frakce není jen místem integrace. Je i pilířem stability ve vládním systému. Když se poohlédneme v sousedních zemích, jaké rozptýlené formace jsou v parlamentech, pak se ukazuje, že v příštích letech bude naší hlavní úlohou v pluralitní společnosti udržet integrační sílu, pečovat o ni a v každodenním politickém životě vždy ji prosazovat. Věřím, že každý předseda frakce si o namáhavé složitosti integrační práce může notovat písničku. Vím, o čem mluvím, i když jsem ji – čestně řečeno – nezažila v takové složitosti jako Konrád Adenauer. On  prohlásil, jak se lze dočíst v nové knize Hanse-Petra  Schwarze, následující: „Pro mne je očistcem, když musím do poslaneckého klubu“. – Citováno podle knihy H.P. Schwarze „Frakce jako faktor moci.“

Jako protestantka se mohu přidat ke Gerstenmaierovi. Z hlediska teologického očistec vůbec neznáme. Nevím tedy také zcela přesně, o čem je řeč. Možná, že frakce vyvinula i jiné mechanismy řešící konflikty. Heinrich Krone, předseda poslaneckého klubu v druhé polovině padesátých let, napsal, cituji: „Gerstenmeier zuří a nadává a chce vše zahodit…Z večera von Brentano, Gerstenmaeier a já jsme vypili několik láhví dobrého vína a předsevzali jsme si, že se budeme scházet celé čtyři týdny k takovým rozhovorům.“ Konec citátu Heinricha Kroneho…

CDU/CSU frakce je místem integrace i jinak. Je něčím zcela zvláštním. Od všech ostatních frakcí se liší. Je jádrem Unie CDU/CSU. Správně: původně znamenal pojem Unie především sjednocení katolických a evangelických politických sil. Platí to i dnes, i když to není pojetí tak dominantní.Platí však i toto: Unie je od založení Spolkové republiky neměně velkou občanskou silou středu, jelikož CDU a CSU se vzájemně uznávají a drží spolu. Také toto chceme dnes oslavit, protože i to je součástí našeho integračního úkolu.

Na zakládajícím zasedání první frakce 1. září před 60 lety se nestalo jen to, že Konrád Adenauer se nechal zvolit předsedou… Ihned po vyvolání jména se Fritz Schäffer zvedl a jménem poslanců CSU se dožadoval přijetí do „sjednocené frakce CDU/CSU“, což bylo jednomyslně přijato velkým potleskem.

Konrad Adenauer a frakční sjednocení CDU/CSU byly dvě šťastné události… na počátku Spolkové republiky Německo. Třetí šťastný případ byl, pokud to tak mohu vyjádřit, integrace kolegyň a kolegů z nových spolkových zemí…

K tomu, aby se mohla utvářet politika v naší demokracii, je nutná dobrá spolupráce vlády a většinových frakcí. Chci zdůraznit: základem pro toto je důvěra především v lidském smyslu. Odporuji výroku profesora Schwarze, že kancléř nebo kancléřka v období vlády mají být předsedy své frakce. Při nejmenším podle mých zkušeností je spektrum práce kancléře tak obsáhlé, že bez hluboké důvěry v to, co se děje ve frakci, by úspěšná činnost spolkového kancléře nebyla možná…

Proto chci ještě jednou zopakovat: Důvěra je základní podmínkou  pro funkční způsobilost naší parlamentní demokracie. Nemůže být vynucována nařízeními, příkazy, voláním dost a podobně… Je to něco, co musí být denně oživováno. Spočívá na společném přesvědčení a vědomí odpovědnosti každého poslance za osud naší země. Žije intenzivní výměnou názorů, férovými diskuzemi, dialogem a nesmí se dát svést  z cesty při četných menších či větších potížích každodenního vládnutí.

Zvláštním úkolem vlády je - to chci výslovně zdůraznit – jasně zveřejnit, jak pečlivě je zvažováno, aby zákonné iniciativy a jiná opatření byly v předložené formě opravdu správné a nutné, a s jakým vnitřním přesvědčením je akceptováno, že změny v parlamentním konzultačním procesu jsou naší zemi k prospěchu a nedělá se z nich prestižní otázka…

Řekla jsem: bez spolehlivosti, bez slepé důvěry v některých obdobích, by nemohlo tak složité uskupení jako je velká koalice být úspěšné. Byl to volební úkol, který jsme splnili. Myslím, že to lidé od nás očekávali.

Nyní jsme postaveni do těžké situace, která bude od nás vyžadovat mnohé i v příštím legislativním období, doufejme, že za jiných většinových poměrů. Šestiprocentní snížení hospodářského růstu – něco takového Spolková republika ještě nezažila. Minus 0,9% v sedmdesátých letech jsou ty nejbližší hodnoty poklesu růstu. Bude to první velká celoněmecká výzva, kterou my, společně východ se západem, 20 let po pádu zdi, máme zvládnout.. Věřím, že pro nás, v spolkovém poslaneckém klubu CDU/CSU, je dobré vědět, že naši předchůdci   – ať už to bylo před 60 lety nebi před 20 lety po pádu zdi -  dobře zvládli situaci ve složitých obdobích naší země. Z toho můžeme čerpat sílu a důvěru, že to také v naší době dovedeme udělat.

Dámy a pánové, nechci teď vypočítávat spektrum úkolů, nýbrž chci jen říci: budeme s našim parlamentem, s našim poslaneckým klubem hlouběji vrůstat do globalizace. Ta bude stále silněji mísit hranice mezi zahraniční a vnitřní politikou. Zažijeme to zejména již při tom, co chceme zítra projednat, u evropské politiky. Evropská politika se již stala vnitropolitickým záležitostí, při kterém hlas parlamentu musí být silný a přesvědčující – ne proto, že se někdy jedná i o prestižní otázky, nýbrž proto, aby u obyvatel Evropa zakotvila… Tím budeme samozřejmě postaveni před nové požadavky spolupráce národních parlamentů s evropským parlamentem. Tyto můžeme naplnit jen tehdy, když  CDU a CSU záležitosti společně s kolegy z Evropského parlamentu projednají. Tu nemůže nikdo  dělat to, co by považoval přímo z hlediska své perspektivy za správné.

Vzhledem k mezinárodní finanční krizi dojdeme k nutnosti činit globální rozhodnutí, která např. dnes děláme v G20. Ale také tato rozhodnutí budou postupně potřebovat parlamentní podporu. Dnes děláme první kroky v tomto směru, když 20 nejdůležitějších průmyslových států, které představují 85% světového hrubého domácího produktu, se společně dohodnou na dalším postupu. Bude však přirozeně zajímat parlament, co se vlastně  dohaduje a jaké důsledky to má. Tak se bude muset náš úhel pohledu v příštích letech rapidně rozšířit. Povede to k tomu, že i klasičtí politici, zabývající se vnitřní politikou, budou muset více rozumět světu. Politici, věnující se hospodářství nebo financím, budou muset znát také jiné hospodářské formy, kultury a způsoby chování.

Proto můžeme v šedesátém roce existence spolkového poslaneckého klubu CDU/CSU říci: Nebudeme se nudit -  ani mezi námi, ani mezi CDU a CSU, ani při boji o většinu. V posledních 60 letech – já jsem u toho již téměř 20 let – jsme udělali pro Německo mnoho dobrého. Pracujme stejným způsobem i nadále.

Děkuji za to, že dnes smím být u toho.

Volný překlad, redakčně kráceno: ing. arch. N. Žečeva, ing. J. Liška

Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných z pohraničí v r. 1938 a OR KČP v Praze 10 jako svou 301. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, říjen 2009.

Webová stránka: www.ksl.wz.cz

E-mail: Vydavatel@seznam.cz