Medailonek

Prof.MUDr.Rajko Doleček,DrSc.       

          T

             Tatínek byl Čech, pocházel z podorlického kraje v Čechách, maminka byla Srbka, z hornatého kraje východní Bosny. Narodil  jsem se 1. června 1925 v Praze. Jsem pravoslavný, věřící, levicový intelektuál, vždy bezpartijní. Vážím si svého slovanského původu. Od svého 1.roku do svých 21 let jsem žil s rodiči v Jugoslávii, v Srbsku (v Bělehradě), kde tatínek zastupoval československý koncern ČKD a PRAGA automobily. V Bělehradě jsem zažil celou válku (1941-45), viděl mnoho mrtvých,  mnoho náletů a ničení, německým i spojeneckým (britským i americkým) letectvem. Obecnou školu a srbské chlapecké gymnázium jsem absolvoval v Bělehradě, podobně i první dva semestry tamní lékařské fakulty. Promoval jsem na Karlově univerzitě v Praze (1950). Už před maturitou  (1944) jsem se účastnil odboje, pro znalost angličtiny a ruštiny, němčiny, sem se stal tajemníkem vojenského představitele Rudé armády v Bělehradě, pomáhal jsem při shánění leteckých motorů pro jugoslávskou armádu. Pak jsem pracoval jako tlumočník a překladatel pro jugoslávskou misi UNRRA v Jugoslávii a Itálii.

          Distribuční komise mě odeslala po promoci do Severomoravského kraje (I když jsem chtěl zůstat v Praze u rodičů, kteří se právě vrátili v 1949 do Československa). Měl jsem zájem o internu se zaměřením na endokrinologii, o kterou v té době v kraji nikdo neměl zájem, nebyly zatím laboratorní možnosti měřit hladiny různých hormonů.. Po 3měsíčním kurzu u doc. Šilinka v Praze, jsem zahájil na své narozeniny 1.června 1951. práci Endokrinologické ambulance v Ostravě. Po dvouleté vojenské prezenční službě jsem nastoupil  na internu KÚNZ (1953), kde pracuji dosud už 64. roků, tč. na interní klinice Fakultní nemocnice v Ostravě. Lituji české hochy, že dnes nechodí na vojnu, která, pokud nemají pech, pomáhá nejen zmužnět, ale i utvořit pocit  kamarádství,  zodpovědnosti a disciplíny.

          Na interním oddělení KÚNZ jsem získal vynikajícího šéfa, primáře Dr.Jiří Černého, který můj  zájem o endokrinologii podporoval. V té době laboratorní vyšetřování hladin hormonů ještě, kromě několika málo pracovišť v republice, nefungovalo. Mne, jako novopečeného doktora začaly nejvíce zajímat regulace dění v organizmu za stresových situací, na úrovni hormonů a pak i otázky tak častého a zdraví škodlivého výskytu obezity v zemi.  Jako významného spojence v té době jsem měl své jazykové znalosti, kromě mateřštiny, srbštiny, to byly dobré znalosti angličtiny, ruštiny, němčiny a franštiny. Mohl jsem se o svých „miláčcích“, hormonech, bavit, o nich studovat. V KÚNZ se koncem 1954 otevřelo při chirurgii oddělení pro léčbu popálených. Za přispění primáře, kolegů z oddělení pro popálené a mé snahy, se začaly vyšetřovat hladiny steroidních hormonů v moči a byla z toho má první endokrinologická publikace o zvýšené činnosti nadledvin po popálení (Rozhledy v chirurgii, 1956). Utvořili jsme si vynikající tým, pracovali jsme navíc, protože nás to zajímalo a protože jsme nějak chtěli pomoct popáleným pacientům v rychle se rozvíjejícím oboru. Počet vyšetřovaných hormonů se rozrůstal, dost jsme publikovali i přednášeli, doma i v zahraničí, pomáhaly nám i „Acta Chirurgiae plasticae“, které vycházely anglicky a rusky. Začali jsme používat, po experimentálním vyzkoušení u popálených krys, k tlumení přehnané odezvy popáleného organizmu, neuroplegickou směs M2 (DHErgotoxin+Sandosten Calcium+ Panthesin), která se nám osvědčila. Na kongresu v Římě (1963) to zaujalo amerického profesora Artze, který mi v roce 1968 zajistil na svém pracovišti roční stipendium v USA, kde jsem přednášel i na řadě univerzit.

          V letech 1958 až 1970 mi v rámci našeho týmu vyšlo 5 monografií o endokrinologických a metabolických problémech popálených. Jednu z nich jsem na vyzvání významného amerického nakladatele (C.Thomas, Springfield) přeložil a vyšla v USA (Metabolic Response of the Burned Organism, 1969). Byla to moje doktorská disertační práce. Další kniha vyšla spolu s americkými kolegy ve významném nakladatelství Lea&Febiger v USA (Endocrinology of Thermal Trauma, 1990). Byla to moje profesorská práce. Pro španělskou učebnici o popáleninách jsem napsal kapitolu o endokrinologii (1993). V roce 2006 vyšla naše kníha (Doleček, Pleva a spol. Endokrinologie Traumatu). Jako další naše kniha s lékařskou  tématikou byla kniha o operacích hypofýzy (Doleček, Fišer: Nemocný po zásahu v oblasti hypofýzy, 1985), pak kniha o obezitě, nazvaná podle mého populárního TV seriálu z roku 1975 a z jeho knižního bestselleru z let 1977, 1979, 1980. 1983, 1984  Nebezpečný Svět Kalorií (Doleček, Středa, Cajthamlová, 2013). Podle mého TV seriálu Tajemný svět hormonů vyšla stejnojmenná populární kniha v 1987.

          Po světě znali a znají jméno DOLEČEK hlavně podle publikací o endokrinní odezvě po popálení, v Československu (v Česku) hlavně jako bojovníka proti obezitě. O problémech popálenin jsem přednášel v mnoha zemích světa (Anglie, Argentina, Austrálie, Bulharsko, Indie, Izrael, Japonsko, Jugoslávie, Rusko, Švédsko, USA, atd.

          Pod redakcí profesora Václava Kordače jsem v učebnicích interny pro lékaře (1989) a pro mediky (1990) napsal kapitoly o endokrinologii.

          Když se během občansko etnicko náboženské války v Jugoslávii a 78 dnů a nocí barbarského bombardování, ničení a zabíjení v  Srbsku (1999) Západ velmi ošklivě a zrádně, za použití záplavy dezinformací, zachoval vůči svým věrným spojencům Srbům z válek (1914-18 a 1941-45), napsal jsem o tom mnoho článků v řadě novin, mluvil do rozhlasu i televize doma i v zahraničí a napsal o tom řadu knih: Žaluji (více vydání česky, srbsky, anglicky 1989, 1990), Necenzurované obrazy z dějin jihoslovanských bratrů  (2007), Necenzurované obrazy z dějin Kosova a Metohije (2009), Rozhovory s generálem Mladićem (2010) česky, česky a srbsky (2010), srbsky v Banjaluce, v Bosně (2012).

Jako beletrie mi vyšlo několik knih: Na Cestách (1989), Dopisy z Pontu (1991), Požehnání nahého světce (1994), Inventura v 89 letech - Ve Stínu Balkánu (2014)..

Koncem 2016 vyšla naše kniha Hovory s generálem Mladićem - Dopisy z vězení, která vychází z původního textu z 2010, doplněná o aktuální události a dopisy mého přítele generála Mladiće z vězení v Haagu, kde jsem ho navštívil v dubnu 2014 a od té doby si dopisujeme. Také je připravena pro tisk kniha Sága českého lékaře v 92 letech.  Srebrenica - NATO - Kosovo (výrazně rozšířené a značně doplněné vydání Inventura v 89 letech z roku 2014). Hesla Srebrenica-NATO-Kosovo ukazují, že značná část textu je věnována událostem v této oblasti a to s poněkud jinou interpretací, než je k dispozici v mediích běžného, oficiálního mainstreamu.

Mám rád poesii, „prokleté básníky“, občas si říkám některé verše dosud, i sám pro sebe, podle nálady. Miluji Goetheho Fausta v němčině a Verlaina ve franštině. Starý i Nový Zákon jsem přečetl vícekrát. Rád čtu historické romány. Obdivuji srbskou lidovou epickou poesii, kterou tolik obdivoval i Goethe a bratři Grimmové. S požitkem čtu Vondruškovy  „historické detektivky“ s báječným Oldřichem u Chlumu.

V roce 2016 vychází odborná kniha Rajko Doleček a kolektiv : Endokrinologie Traumatu, (Praha, Maxdorf, 215 str.) jako přehled výzkumných prací autora a jeho spolupracovníků o popálení za 60 let, s mnoha zcela originálními nálezy v hormonální odezvě po popálení, s novými možnostmi léčby..