Marko Rab

Jakmile rozdělíte svoje síly

a postavíte se bratr proti bratru,

ze svévole, z ublíženosti, z nadutosti,

zahynete! Zahynete!

Radost má bludička z nedobrého,

radost má přízrak ze soumraku srbské duše.

Chystá se, draka že uvidí uchvátit oběť,

neobyčejnou oběť; strašlivě zrak mu plane!

Temně zírá bludička do pusté noci,

zda tam nezahlédne přízraky staré moci.

Přeje si, aby zbylá srbská vůle k žití

shořela na popel. Kazit, ničit ho baví.

Víra je člověku světská domovina,

v ní jsme, jací jsme, smíme být to, co jsme.

Církev je základem srbství už ode dávna.

V ní nemáme strach, že někdo pohřbít nás chce.

Na národnost, víru, ty staré základy, pamatujme

a bratr při bratru i v budoucnu věrně stůjme.

Hoří, hoří! Slavné hradiště hoří!

Zrádce nám do zad smrtící dýku vrazil!

Hle, jaké neštěstí se na nás všechny teď valí!

Jsme ztraceni! Padouch nás naší svobody zbavil!

Z hornolužickosrbského rukopisu přeložila Zuzana Bláhová Sklenářová.

V sobotu 31. 5. 2014 května se v Lužickém semináři konala vernisáž obrazů lužicko-srbského umělce Marka Raaba. Inspiraci pro svá díla čerpá z historie a lidových tradic a zvyků svého národa. Obrazy doplnil poetickými trojjazyčnými texty (v lužické srbštině, němčině a angličtině) vížícími se k námětům vystavených prací.

Vernisáž zahájil předseda SPL Petr Kadlec, po něm se již ujal slova sám Marko Raab. Přiblížil přítomným svou uměleckou dráhu a poté představil jednotlivé vystavené obrazy. Mystičnost chvíle ještě zvýraznila instrumentální hudba podbarvující autorův komentář a jím přednášené texty. Na závěr pak zodpověděl v živé diskusi dotazy účastníků vernisáže, ta neformálně pokračovala i při následujícím malém občerstvení „kofejpićem“ s „tykancem“.

Malým stínem jinak vydařené akce byla bohužel nevelká účast přátel Lužice. Po vernisáži se autor s manželkou prošli historickým centrem a místy spojenými se stopami Lužických Srbů v Praze.

Česko-lužický věstník, 7-8/2014, str. 49, 50