Jak mě prostrkovala životem
velká politika

1. díl

Přehledný dějepis let 1921 - 2007 pro školu a dům

Pavel Macháček

Praha 2007

Prolog

Paměť většinou rychle slábne a končí-li životní pouť člověka, skončí s ním i jeho vzpomínky (paměť). Proto jsem ještě včas napsal, kterak mne postupující dějiny lidstva otloukaly jako tu známou píšťaličku. Přesnější pojem v názvu těchto vzpomínek by asi měl být místo „prostrkování“ životem, že jsem byl „profackován“. Můj vliv na události, kterými jsem prošel byl minimální.

Měl bych vysvětlit podtitul názvu. Za první republiky se toto určení obce čtenářů slovníků a encyklopedií užívalo jako doporučení pro kohokoliv - proto jsem si to dovolil použít pro legraci i já.

Běh svého života rozdělím do období podle názvů států, které se na našem území vystřídaly. Člověk samozřejmě přemýšlí o tom, co se dělo a proč, za co může sám i kudy ho vedly celospolečenské politické události. A nakonec si uvědomí, že těch vnějších je mnohonásobně více a že jsou skoro všemocné! Prošel jsem pěti režimy a nebylo toho málo pro poučení. Proto se s vámi o ta mnohá ponaučení podělím, i když vím, že jsou zkušenosti nepřenosné. Ale všem by mělo být zřejmé, že rozhodující vliv na život každého z nás má společenský řád, v němž žijeme. Proto jsem celý život hledal ten spravedlivý.

Mnohé mé závěry se liší od těch oficiálních tendenčních, běžně šířených. Já si za těmi svými plně stojím – prožil jsem je na vlastní kůži – a politicky jsem žil celý život! Vždycky jsem si zakládal na tom, že mám rovnou páteř a snažil jsem se ji udržet - snad se mi to podařilo!

Text píši v září až v prosinci 2007, proto reaguji i na politické a hospodářské záležitosti té doby - dnešního dneška.

Pokládám za správné uvést pro každé období fakta – skutečnosti, protože vím, že se na paměť lidí nedá příliš spoléhat. Zapomínají i ti,kteří období prožili. Mladí zpravidla historická fakta vůbec neznají. a já jsem těch faktů soustředil v těchto vzpomínkách mnoho - a často nezvyklých. Zapsal jsen je do každého období, které jsem prožil. Někdy bývá zajímavé, co se dělo den po dni – a teprve srovnáme-li si ty skutečnosti, otevře se nám nový pohled! Možná, že zejména ti mladší zkonfrontují své názory s realitou dějin.

Kromě nových faktů ovšem jsem vložil do těchto vzpomínek svůj ucelený systém pohledu na dění lidstva a zejména nás Čechů. Všichni víte, že jsem nikdy neskrýval své vlastenectví, které ovšem má daleko k "vlastenčení", které bývalo rozšířené v některých dobách vývoje zde ve střední Evropě.

Prosím, aby se čtenář těchto mých vzpomínek pokusil posoudit svými životními zkušenostmi ta minulá období, o kterých zde píši.

Každou kapitolu končím čtyřmi závěry:

A: Můj osobní život v dané době.

B: Historické události období.

C: Vliv na moji osobu.

D: Mé poučení z etapy .

1. Československo

1.1. Masarykova republika

Významnou mocností bylo ve středověku ve střední Evropě české království. Po Přemyslovcích, Lucemburcích a Jageloncích, kdy náš stát vzkvétal, byl zvolen v r. 1526 na český trůn Habsburk Ferdinand I a jeden z dalších panovníků toho rodu. Ferdinand II. byl Českým sněmem sesazen z trůnu 19. 8. 1619 , protože neplnil sliby, které sněmu dal. Jenže ten to neuznal a rozpoutal proti nám válku , která byla začátkem strašné války třicetileté“. Žoldnéřské vojsko Českých stavů bylo poraženo na Bílé hoře 8. 11. 1620.

V r. l627 vydal Ferdinand I I. jen v němčině „Obnovené zřízení zemské“ (ústavu). Tím změnil země Koruny české v pouhou provincii. Čeština a němčina byly „zrovnoprávněny“ ale ta druhá se stala vůdčí řečí – nejen při jednání s Vídní. Nastala prudká germanizace. U nás bylo před válkou podle víry 90 % evangelíků, protože naše království bylo nábožensky tolerantní. Ale do l0 let museli všichni přejít na katolickou víru podle zásady, že lid musí věřit ve stejné náboženství jako jeho pán. Válkou byla naše země skoro zničená. Vystěhovala se z náboženských důvodů česká inteligence i šlechta Ze 3 milionů obyvatel v Čechách přežil jen milion, na Moravě půl. Zničeno bylo 270 zámků, l00 měst a l 000 vesnic. Robota se maximálně zvýšila. Nová šlechta byla většinou německá.

Naštěstí se koncem 18. a začátkem 19. století konstituovaly v Evropě moderní národy a ten český byl mezi nimi. Toto přípravné období u nás skončilo v r. l848, kdy vznesli představitelé českého národa své politické požadavky a Vídeň slíbila, že je splní. Ale po porážce revolučního roku svůj slib zrušila. Proto český národ musel bojovat o zrovnoprávnění s Němci dalších 70 let. Tento boj skončil až porážkou centrálních mocností Německa a Rakousko-Uherska v 1. světové válce. O vysoce negativním vztahu císaře Františka Josefa I. Habsburského k Čechům svědčila neuvěřitelná skutečnost: za českého krále se nedal korunovat za celých 68 let své vlády!

Existoval naštěstí prof. Tomáš Garrigue Masaryk, který ve svých 64 létech emigroval do zemí Dohody – Francie, Velká Britanie a Rusko, později přistoupily Italie a USA. Tam spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem vydobili obnovení samostatnosti tisíciletého českého státu, který byl vyhlášen 28. 10. 19l8. Představitelé slovenských organizací v USA podepsali 30.5. 19l8 v Pittsburghu s TGM dohodu o spojení Čechů a Slováků v samostatné republice Československé. Po půlstoletí tvrdé maďarizace slovenský národ už téměř zmizel ze světa. Češi však zasáhli v posledním okamžiku, aby mohli Slováci dokončit opožděný proces svého konstituování a úspěšně se zařadit mezi evropské národy.

Výrazný vliv v ČSR s l5 miiony obyvatel mělo 3 l/2 milonu Němců, které používali Habsburkové jako nástroj své vlády nad Čechy. Ti se nechtěli vzdát moci v českých zemích ani po uznání Československa vítěznými mocnostmi . Teprve v r. 1926 tj. po 8 létech vstoupili do čs. vlády dva politikové německé národnosti. Přestože u nás všichni Němci – stejně jako ostatní obyvatelé - měli veliká občanská i menšinová práva, nevážili si toho a stále u nich zůstáválo na prvním místě přesvědčení o jejich nadřazenosti. Nikoliv nacionální, ale už přímo šovinistické, rasistické. Po nástupu Hitlera do čela německé vlády v r. 1933 rychle začala postupovat nacizace i našich sudetských Němců (SN) jako nová forma jejich odvěké agresivity proti nám. Zformovali svůj základní cíl: připojit všechny „soukmenovce“ k Německu i s jejich územím – tím by se změnily státní hranice v Evropě.

Naprostá většina SN tomuto lákadlu podlehla a připravila uvnitř ČSR podmínky pro Mnichov a pro zánik Československa.

1.2. Vyzrání českého národa a konec jeho státu

Když se chopil Hitler moci byla nacistická hrozba Evropě naprosto jasná. Proto navrhl Sovětský svaz v r. 1934 politiku kolektivní bezpečnosti v Evropě – kterou západ odmítl. Místo ní však kolem r. 1936 navrhl politiku nevměšování, v jejímž rámci např.znemožnil dodávku zbraní pro ve Španělsku řádně zvolenou vládu lidové fronty, proti které zorganizoval generál Francesco Franco pravicový vojenský puč. Dodávaly mu zbraně a dokonce posílali i své vojáky Německo a Italie.

Poslední formou protisovětské politiky Velké Britanie a Francie před začátkem 2. světové války byla politika appasementu, tj. přímá všestranná pomoc Hitlerovi. Např. Francie s ČSR uzavřela spojeneckou dohodu v r. 1935 o vojenské pomoci, napadne-li nás Německo. Téhož roku se smlouvou zavázal Sovětský svazpomoci vojensky Československu, vystoupí-li na pomoc ČSR Francie. Později však před Mnichovem při nátlaku západu na Československo nebyla francouzská vláda ani tak slušná, aby spojeneckou smlouvu vypověděla. Proti duchu i liteře této smlouvy pomohli Mnichovem Hitlerovi zničit Československo!

Naprostá většina Čechů tvrdě odsuzovala SN za jejich útoky proti ČSR i proti jeho českým občanům, německým antifašistům a Židům . Odplatou za to ve dnech Mnichova jich vyhnali SN l70 000 do vnitrozemí, kde neměli bydliště, žádný majetek a okamžitě vznikla velká nezaměstnanost. Zejména v Praze se v kritických dnech před Mnichovem skoro denně konaly velké demonstrace na ochranu republiky – skoro všech jsem se zúčastnil.

Období první republiky posílilo nejen hrdost Čechů na svou vlast. Ale i na naše demokratické smýšlení. Tuto potřebu demokracie – rovnoprávnosti ve společnosti jsem vstřebal i já. Touha naprosté většiny obyvatel bránit vlast byla všeobecná. Maximálně se projevovala při mobilizaci 23. 9. 1938 v bleskovém nástupu branců ke svým jednotkám. Viděl jsem to na vlastní oči.

V těch osudných dnech kolem Mnichova jsem měl jako skaut službu na Masarykově nádraží, kde jsme pomáhali vyhnancům z pohraničí, projíždějícími Prahou. Potřebovali informace o spojení, o nástupištích či nádražích. Dostávali také nějaký čaj nebo polévku apod..

Československá armáda vybudovala po francouzském vzoru důmyslnou obranu hranic ze sítě pevností a pevnůstek a byla i vyzbrojena nejmodernější technikou. Němcům jsme vydali výstroj a výzbroj pro 40 divizí – a ti ji důkladně využili! Např. při blízké válce s Francií. Naše armáda by určitě dokázala zastavit německý útok, ale neměla naději ¨v další dlouhodobě se vlekoucí válce zvítězit nad velmocí. V těchto dlouho trvajících bojích by byly vyvražděny masy nejlepších Čechoslováků.

Rok 1938 byl v naší vlasti politicky velice pohnutý. Němci kromě nepřetržitých provokativních akcí v pohraničí vysílali svoji mládež do Německa na vojenský výcvik, ta se vracela ozbrojená a tyto jednotky se nazývaly Freikorps. Podle dlouhodobého plánu činnosti útočili na četnické stanice, na pošty, na naše příslušníky SOS (Sbory obrany státu). Ale přepadaly i rodiny. Německé děti kamenovaly ty naše, plivaly na ně, vyvolávaly bitky, nadávaly jim apod.

Jsem pevně přesvědčen, že rozhodnutí prezidenta Beneše nebojovat bylo naprosto správné! Mnozí dnes zesměšňují naši armádu, že nikdy nebojovala. To je ošklivá lež! Československá zahraniční armáda podávala v obou světových válkách skvělé výsledky. Možnost obrovského množství mrtvých Čechoslováků by však bylo velice pravděpodobná v tom roce 1938!.

Jsem hrdý na to, že jsem Čech, příslušník národa, který má dlouhou a slavnou historii. Významně jsme přispěli do pokladnice světové kultury. Tyto historické děje silně ovlivnily mé pevné národní uvědomnění. Teprve prostřednictvím svého češství se cítím Evropanem!

Protože jsem se narodil v r. 1921, mohu věcně posoudit a zaznamenat, co se se mnou dělo v uplynulých 86 létech. Jsem pyšný na Československo za to, co dokázalo za 20 let své existence před 2. světovou válkou. Patřili jsme mezi l0 hospodářsky nejvyspělejších států světa. Napropstá většina umělců stála na levici a vědci patřili ke světové špičce.

I na vývoj naší vlasti samozřejmě působily vlivy okolního světa počínaje světovou hospodářskou krizí 30. let a narůstajícím nebezpečím nacismu konče.

A: Můj osobní život v dané době.

V tomto Československu jsem se narodil 15. 8. 192l ve spořádané středostavovské rodině. Otec byl ředitelem školy, matka spoluzakladatelkou a později tajemnicí „Ochrany matek a dětí." Měl jsem starší sourozence bratra Antonína ( o 20 let) a sestru Mílu ( o l5 let). Bydleli jsme v Praze VII. ve Strossmayerově ulici blízko kostela sv.Antonína na Strossmayerově náměstí. Neměli jsme hmotné potíže. V rodině přesto bylo silné sociální cítění. Maminka mi bohužel zemřela na rakovinu, když mi bylo 9 let. Snažila se ji zastoupit moje vdaná sestra. Táta mne "dal ke skautům". Byl jsem horlivým členem 12. a později 21. oddílu v Praze. Na Amerligově čsl.státním nužském ústavu učitelském jsem maturoval v červnu r. 1940. Byl jsem vychován jako nadšený Čechoslovák.

B: Historické události období.

Přes všechny problémy, které musela Masarykova republika řešit a překonávat to byl v Evropě v tehdejších podmínkách stát naprosto demokratický. V kontextu vývoje českého národa to bylo období mohutného rozkvětu. Plně si to uvědomuji. Prožíval jsem konec republiky a tragedii svého národa velmi intenzivně.

C: Vliv na moji osobu.

Velká politika zcela ovlivňovala v tomto období můj život .Rozhořčil mne nástup nacismu v Německu s rasistickou teorií nadlidí a z toho vzešlá diktatura. A mnichovská zrada „západních demokratických velmocí" mne zdrtila! Naučila mne však číst poezii: František Halas - Torzo naděje.

D: Mé poučení z etapy:

Získal jsem přesvědčení o nutnosti demokracie a dobrých sociálních poměrů. A pocit nezbytnosti boje proti nacismu!

2. Protektorát Čechy a Morava

2.1. Němci v Čechách

Dne 14. 3. 1939 zřídil Hitler „ Slovenský štát“ - tedy zničil ČSR a roztrhl republiku na dvě území. Dne 15. 3. 1939 okupoval zbytek státu a území nazval „Protektorát Čechy a Morava“. Naprostá většina Čechů tento krok odmítla a postavila se na odpor. od citového odmítání až po silný domácí i zahraniční odboj: měli jsme na frontách 97 489 vojáků. Ten odpor jsem upřímně sdílel.

Po porážce Francie v r. 1940 se prezidentu Benešovi podařilo vytvořit v Londýně exilovou Státní radu a vládu, které byly uznány západními státy. Podařilo se mu i to, že Velká Britanie a Francie zrušily své podpisy pod Mnichovskou dohodou!

V protektorátu vládli Němci terorem – prožil jsem to. Režim vycházel z principu „Sonderbehandlung“ (zvláštní zacházení), který umožňoval pověsit každého Čecha bez soudního rozsudku.

V den výročí vzniku Československa 28. 10. 1939 byla v Praze mohutná demonstrace proti okupantům, při které byl zastřelen student Jan Opletal. Jeho pohřeb 15. 11. 1939 vyvolal nové demonstrace. Jako trest zavřeli nacisti 17. 11. 1939 české vysoké školy, popravili 9 studentů a l200

deportovali do koncentračních táborů. Žádný občan si nebyl jist, kdy jej zatkne gestapo.

 Mezi Čechy se ovšem našli i ti, kteří s Němci spolupracovali. Dostali hanlivý název „kolaboranti“. Jejich „ozdobou" byl bývalý podplukovník čs. armády Emanuel Moravec, který za to dostal protektorátní ministerstvo školství.

Jeho opakem byl předseda vlády generál Josef Eliáš – který dokonce ze své vládní pracovny řídil domácí odboj prostřednictvím důstojníků organizace „Obrana národa“.

Z Londýna vysílali parašutisty, jedna z akcí byl výsadek „Antropoid“, jehož členové Jozef Gabčík a Jan Kubiš spáchali 27.5. 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora generála SS Reinharda Heydricha . Němci zde vyhlásili stanné právo a v jeho rámci popravili bez soudu 2 300 Čechů včetně např. spisovatele Vladislava Vančuru i písničkáře Karla Hašlera. Ve světě byl tento významný čin českého odboje velmi vysoko hodnocen!

Ve svém běsnění gestapo rovněž vyhladilo z povrchu zemského dvě nevinné obce: Lidice a Ležáky. A to fyzicky (budovy) včetně poprav mužů - a právně, protože změnili i katastrální mapy!

Němci projevovali celá staletí snahu germanizovat nás. Je zajímavé do jakých důsledků to došlo. Např. na všeněmecký sjezd v r. l848 ve Frankfurtu nad Mohanem organizátoři pozvali i obyvatele Čech v přesvědčení, že u nás žijí jen Němci, z nichž někteří mluví podivným českým jazykem. Palacký na to poslal jasnou odpověď o svéprávnosti českého národa.

K celkové germanizaci Čechů mělo dojít až za Hitlera. Měl ji realizovat podle schválených plánů německý stát : schopné obyvatele germanizovat a ostatní vyvézt na Sibiř nebo fyzicky likvidovat. Nejdříve však jsme měli pomoci Němcům vyhrát válku.

Za předpokladu, že by Hitler neotevřel východní frontu a ve válce zvítězil, bylo by pro něj snadné takový plán uskutečnit – vždyť už v r. 194l měl obsazenou celou západní a střední Evropu. Zavedl by v ní nacistický režim – vždyť to bylo jeho cílem! A český národ by už dnes neexistoval. Jeho osud by byl zpečetěn!

České hospodářství Němci v době okupace do dna vyčerpali a a zplundrovali. V našem penězovodu do říše byla jedna kuriozita: když se v r. l848 sešel celoněmecký sněm ve Frankfurtu nad Mohanem a založil „Celoněmecký spolek“ - Bund, byla mezi mnoha jeho ustanoveními určeno, že za každého občana Německa se bude odvádět poplatek do společné pokladny ve prospěch Německa a na jeho ochranu. To přežilo všechny události v Německu a platilo to ještě v r. 1939. Takže protektorátní vláda posílala od dne okupace do Berlína za každého Čecha tento poplatek!

2.2. Koncentrák.

Účastnil jsem se domácího odboje. S přítelem Oldřichem Kryštofkem jsme od r. 1941 schovávali před gestapem mého spolužáka z obecné školy, Žida Jiřího Synka, píšícího pod pseudonymem František Listopad. Toto jméno se ujalo a trvá dodnes. Úkryt by odhalen. Listopad - díly laskavosti svých přátel, kteří si byli vědomi možných důsledků prozrazení jež potkaly mne i Kryštofka - přežil v ilegaelitě do konce války.

Když jsem se po výslechu v pečkárně - sídla gestapa - dostal na celu (na Karlově náměstí, kde měli po přeplněné Pankráci pobočnou věznici) velikosti 2 x 5 m, byl jsem tam už osmý. „Spolubydlící“ se mne ptali na výslech. Spustil jsem si kalhoty , sklonil se na horu slamníků v koutě cely a ukázal zadek po výprasku, který tvrval asi 5 hodin. Jeden pronesl pamětihodnou větu: „Už jsme toho zde, Pavle, viděli hodně , ale tak rozbitou prdel ještě ne“! Je pravda, že se mi poslední jízvy zahojily až v r. 1948.            

Jeden z dozorců tam byl i SS Withan, před válkou délesloužící u pardubického železničního pluku. Protože byl mrňavý a krutý, napsal o něm Julius Fučík v „Reportáži, psané na oprátce“. K vězeňskému folklóru přispěl větou: „Vy mě ještě neznáte, ale už mne poznáte...!". Vězňové ho nazývali „ To“. Jeho pověst jsem poznal na vlastní kůži.

Pomáhal jsem tam na Karláku stravou i čistým prádlem spoluvězni Vojtěchu Boškovi z Plzně, kterého zavřeli, protože se vyhýbal práci. Měli jsme skoro na všechno rozdílné názory a hádali jsme se. Zřejmě proto na mne – když byl určen k transportu - právě Withanovi žaloval, že jsem domů posílal motáky. Kolem 9. hodiny ráno mne dali do „bunkru“. Byl to prostor o rozměrech l x l x l,2 m.. Vznikl při stavbě věznice. Vězňové se nesměli dostat k ohni, proto se muselo v celách topit z chodby, v jejíž zdi byl výklenek pro přístup ke kamnům dvou sousedních cel. Zkuste si doma „sedět“ v tak malém prostoru alespoň hodinu a zjistíte že je to značně obtížná poloha! Mne pustili v 9 večer. Pak následovalo 200 dřepů v předpisové pozici s rukama ve vzpažení, výprask a výslech!

Po několika týdnech mne převezli do Terezína – Malá pevnost, kde byla další pobočka Pankráce. Bylo to „Polizei Gefängnis“, policejní věznice. Tamnější tvrdý režim je všeobecně známý. Rusové tam měli celu č. 1 a Židé celu č. 2. Kapacita každé byla 40 vězňů – ale když jich dostali 20 – 30 „navíc“, také se tam museli vměstnat. Jedna záchodová mísa!

V Kartofelschällerei , což byla místnost na loupání brambor, pracoval i Kamil Krofta , ministr zahraničí konce první republiky. Brzy po mně tam přivezli syna nakladatele Otty, Který byl před válkou členem našeho junáckého oddílu. Už tehdy v l7 létech uměl asi tři jazyky. Měl smůlu: byl zásadový a trpěl krvácením z nosu. Při příjmu se čímsi provinil, dostal vejprask a hned ho dali do ajnclíku, cely pro jednotlivce, který byl shodou okolností mezi celami č. l a 2, takže jsem si s ním večer chodil povídal. Bohužel nedlouho: asi za 2 dny vykrvácel!

Protože byla kapacita stále nedostatečná, začal se stavět 4.dvůr v jednom cípu pevnosti. Také jsem tam dělal. Dověděl jsem se, že tam býval dozorce s „báječným“ návykem. Denně si vybral jen tak náhodně jednoho vězně, kterému dával nejtěžší práce, např. vozit v blátě přeplněné kolečko, často poklusem. To dlouho nevydrží ani zdravý, natož my ve zbědovaném stavu. Když už vězeň dál nemohl, vzal ho s sebou na šance (vysoké kolem l0 m) a nařídil mu skočit do příkopu. Dokud si nezlomil nějakou končetinu, musel skákání opakovat – až k tomu zranění došlo. - Kolik vězňů ráno prošlo branou na komandýrku, tolik se muselo vrátit. Když si někdo zlomil nohu a nemohl chodit, nebo pokud zemřel, naložili jsme ho na prázdné kolečkou, projeli branou a velitel měl po starostech, protože vyfasovaný počet vězňů vrátil!

V táboře uklízel dvory jeden starý, křehký Židáček. Jednou jsme jej viděli při návratu z komandýrky v červencovém vedru stát u šancí (jsou zkosené, nikoliv kolmé) a čelem k nim přidržoval porcelánový hrneček (kdyby ten upadl, rozbil by se!). Prý včas nepozdravil bachaře. (Vězni nesměli chodit po chodnících a každého vojáka museli pozdravit smeknutím čepice – což jsme dělali i mimo tábor na silnici. Např. když asi dva tisíce vězňů šlo do Litoměřic na železniční stanici, aby jeli na práci do Ústí n. L. zavelel hlavní kápo "Mützen ab" - čepice dolů - celá formace vězňů tím pozdravila vojáčka SS!) Bachař toho Židáčka takto krutě potrestal! Druhý den ráno tam stál opět, také při našem návratu a třetí den stejně. Jenže večer už tam nestál. Prý zemřel. Zkuste si doma v pokoji na kolmé zdi podržet čelem takový hrneček! Postačí l – 2 hodiny a poznáte, jak strašná námaha je takový trest!

V Terezíně jsem se setkal ze svým přítelem z válečné party, kde jsme četli komunistickou dostupnou literaturu, hráli ochotnické divadlo v Malostranské a později v Umělecké besedě. Jmenoval se Josef Vrána. Po příjezdu do pevnosti jej koncem února, letně oblečeného z doby, kdy ho zavřeli, poslali do Bohušovic „dělat led“ pro SS kantinu. Byl velký mráz a Pepík onemocněl několika těžkými chorobami, z nichž si pamatuji zápal plic, záškrt, těžkou srdeční vadu a další. Do několika týdnů zhubl na kost (výška 190 cm, váha 45 kg) . Denně jsem k němu chodil a informoval jsem ho o tom, co jsem věděl. Když se po delší době částečně uzdravil a organismus (svaly) ho už unesl, vždycky jsem ho večer při své návštěvě odnesl v náručí z postele do středu místnosti, vzali jsme se kolem krku aby neupadl a učil jsem ho chodit - každý krok podle písničky „ Na hoře v Táboře chcíp tam panskej vůl. Šli ševci z jarmarku vzali si ho půl. Koželuzi vzali kůži, hřebenáři vzali rohy, budou dělat hřebeny." Výhoda písně byla v tom, že tempo odpovídalo daným fyzickým schopnostem pacienta. Pepík se sice dočkal konce války, ale za 2 roky zemřel na následky věznění. Byl to nesmírně nadaný dobrý člověk.

Malá pevnost Terezín byla součástí mohutné fortifikace Rakouska proti Prusku na konci 18.století. Od 14. 6. 1940 se stala pobočkou pankrácké přeplněné věznice. Příznačná jsou čísla růstu počtu vězňů: 1940 - l50, 1944 – 2 000, 1945 - 5 500! Odtud také byli zadržení odesíláni k soudům nebo do koncentráků. Pevností prošlo 32 000 zatčených, z toho 5 000 žen. Zemřelo tam 5 000 vězńů. Příklad jednoho ze zcela zbytečných, ale pro dobu po konci války důležitých zločinů: bylo tam 2.5. 1945 zastřeleno 52 členů odbojové organizace mládeže Předvoj , z toho 3 ženy! Na konci války propukl v táboře skvrnitý tyfus – ale na jeho počátku neudělali nacisté nic pro ukončení epidemie. Přáli si, aby tam ještě po konci války zahynulo co nejvíc vězňů. Bachaři opustili tábor až 5.5. 1945.

Mne nakonec převezli do koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Byl to „Straflager" - tedy tresný tábor mezi ostatními "normálními" koncentráky! ! Režim tam byl opravdu ostrý.

Založen byl v r. 1940 pro l 600 vězňů a kapacita se zvětšovala: 1940 – 2 500, 194l – 4 000, 1943 – 5 000. Od roku 1943 se stavěly pobočné tábory, v r. 1944 už jich bylo přes l00. Např. V Litoměřicích byl známý Richard se 6 500 vězni. V létech 1943-44 se ve Flossenbürgu dělaly lékařské pokusy, při kterých zemřelo mnoho vězňů. Koncem roku tam došlo k pozoruhodné události. Ke konci roku uteklo 6 vězňů. Chytili je a 24. 12. 1944 nastoupil v mrazu na apelplacu celý tábor. Chycení dostali každý 50 ran holí a pak byli oběšení. V r. 1945 už bylo v táboře l6  000 vězňů. - Táborem prošlo 111 400 vězňů, zahynulo tam 73 296, z toho Čechů 3 784. Na pochod smrti odešlo l4 500 vězňů a zahynulo při něm asi 5 000 obětí.

Režim byl skutečně tuhý. Například tam byly 4 normalizované dřevěné baráky vyhrazeny pro příchozí vězně (Zugangs Block). Latrina byla zvláštní stavba pro všechny bloky příchozích. Denně ráno se vynášely z baráků desítky mrtvých, kteří v noci zemřeli. Těla házeli na hromady - to je známé z fotografií. Živé vyhnali každé ráno ven, jenže naprostá většina ještě nebyla v komandýrkách, takže ti volní postávali na nádvoří. V chladném počasí se shlukli do skupin po nělika desítkách a stáli těsně vedle sebe. Ti uvniř si udrželi teplo vlastní a získávali je i od sousedů. Ti vnější mrzli. Proto se ve skupinách „cirkulovalo“.

Tyto baráky stály nad krematoriem, které svou malou kapacitou nestačilo spálit všechny mrtvoly, proto je pálili na hromadách před krematoriem Aby to lépe hořelo, kladli silnějšího (nedá se říci tlustšího, takoví neexistovali). Dodnes si pamatuji ten nasládlý pach, který z hromad pálených těl stoupal!

Přítel Oldřich Kryštofek, kterého kvůli Listopadovi také zavřeli, byl na nějakou dobu propuštěn, pak ho zatkli znovu. Za mnou také doputoval do Flossenbürgu. Informace se tam šířily rychle, takže jsem se o jeho příchodu dověděl už za několik hodin. Hned jsem jej navštívil s pájkou chleba (denně jsme dostávali ze šišky krájené asi 4 – 5 cm tlusté řezy). Řekl mi, že můj příchod byl v pravý čas. Prý chtěl skočit do drátů!

Psychika vězňů byla obecně velmi důležitá – umožňovala snášet ty strašné podmínky, v nichž jsme žili. Češi zásadně odmítali nacistický teror obecně - ale samozřejmě i v táborech. Shodou okolností jsem se seznámil na počátku roku 1945 s jedním krajaneom, který ještě v době, kdy byla porážka Německa už zcela nepochybná, přestal v jeho porážku věřit! Nedal ani na nepřesvědčivější argumenty. Zemřel koncem března 1945. Ze strachu!

Když se přiblížil skutečný konec války, Heinrich Himler vydal rozkaz, že se Spojenci nesmějí dovědět koncentračních táborech, proto měli být jejich "chovanci" přemístěni do táborů frontě vzdálenějších. Někde ještě byly vagóny, jinde se muselo pěšky. I to byla jedna z příčin obrovské migrace obyvatelstva na konci války! Nejbědnější samozřejmě byla pěší cesta z koncentráků. Ale ani ve vagonech to nebyla pohoda! Vyprávěl mi jeden z příchozích o cestování ve vlacích. Podmínky v nich byly strašné. Lidi byli v dobytčácích namačkaní, většinou jen jeden kbelík na vyměšování, který se velmi brzy naplnil, ostatní obsah musel mimo něj. Jídlo dostávali jen v některých transportech a to občas. Mrtví byli ukládáni do hromadných hrobů na trasách pochodů - dodnes se neví, kdy tyto hroby byly. Ale Němci dovedou lživě tvrdit, že pokud se náhodou hromadný hrob najde, že tam byli zakopáni chudáci odsouvaní Němci!

Ještě horší byly pěší pochody smrti – ten jsem prožil. Pochodovali jsme výhradně v noci, aby nás neviděli Američané z letadel. Ve dne jsme spali v lese. První den jsme dostali krajíc chleba. Později už nic. Cílem pochodu měl být Mauthausen. Náš útvar měl asi 2 000 věznů, pochodovali jsme v pětistupech. V průběhu pochodu se dostávali dopředu ti silnější zdravotně i fyzicky, kdežto ti slabí zůstávali v zadní části, „propadali“ se tam. Samozřejmě se pochodovalo bez zastávek na odpočinek

Byla náhoda, že jsem šel za vězněm, který měl tyfus, tedy „sračku“. V takovém případě samozřejmě postižený nemůže ovlivnit vyměšování. Ten „můj“ věděl, že kdyby to pustil do kalhot, rozedřel by si stehna po pár kilometrech a nemohl by dál! Proto si připravil kalhoty, dělal úkrok vpravo a sedal si na bobek , aby mohl vyprázdnit střeva - ale tuto jednoduchou řadu úkonů nedokončil. Post, který šel vedle nás měl pušku „v ponos zbraň“ a stačil vystřelit při tomto pokusu o usednutí na bobek!!

Jiná, rozsáhlejší událost. Pochodovali jsme po silnice, kde byla křižovatka typu „T“. Náš útvar měl jít rovně, kdežto ten, který zahýbal ze silnice vlevo, byl na křižovatce první a proto procházel. Jeho veliteli se zdálo, že to dlouho trvá, proto nařídil asi 30 m před křižovatkou Zkrátit cestu pochodem šikmo přes pole – oranici. Třetí den pršelo, takže hlína byla náležitě přilnavá na boty , které po ní šly. Promočení vězňové měli většinou na nohách dřeváky – z prkna vyříznutý obrys chodidla, k němu přitlučené pruhované plátno, aby to nepadalo z nohy. Po několika krocích se vězňům nalepily na tyto „boty„ balíky bahna, které už nohy nedokázaly zvednout k dalšímu kroku, nebožák zůstal na místě naprosto nepohyblivý. Nezapomínejme, že vzadu formace byli ti nejzbídanější, nejslabší! Na konci proudu šla řada esesáků, kteří zastřelili každého, kdo v bahně zůstal! Na tom kousku pole skončilo snad 500 mrtvých! Celé to divadlo netrvalo ani l0 minut. Další zážitky už raději nenapíšu. I tyto uvedené jsou pouze ilustrativní, do scénáře by si to nedokázal vymyslet ani scénárista s nejbujnější fantazií! Takové situace v životě lidí však reálně vytvořil nacismus!!                                 .

S vězněním však souvisí i druhá strana společnosti – ti Češi co zůstali venku! Nejen že měli velmi často i starosti existenční, tedy většinou politické s gestapem. Většinou to byly ženy! Potřebovaly k životu velkou odvahu. A to se nezmiňuji o balíčcích, které vězňům posílali – vždyť si jejich obsah často museli odtrhnout od úst. Vzdejme jim čest!

2.3. Válku vyhrála Rudá armáda

Prezidentu Benešovi vděčíme za obnovení Československa. Hitler považoval zřízení protektorátu a jeho připojení k říši i za právní zánik našeho státu. Tento proces chápal jako státotvorný akt. Spojenci ne! Měli jsme totiž v Londýně svého prezidenta, Státní radu i vládu, silný vniřní odboj a zahraniční armádu, bojující proti Německu. Také jsme mu vyhlásili válku. Spojenci proto naše orgány, působící mimo území ČSR uznali za legální. Beneš tedy zajistil právní pokračování ćeskoslovenského státu – jeho právní kontinuitu.

. Beneš uměl jako zkušený diplomat odhadovat budoucí děje. Proto poměrně brzy pochopil, že Sovětská armáda porazí Německo, což se skutečně stalo. V r. 1943 bylo na každé straně východní fronty 6 milionů vojáků. Celkové německé ztráty byly 9 milionů vojáků, z nichž připadlo na východ

ní frontu 80 %. Fronta v Itálii měla pro Evropu jen lokální význam. Dobrodružství v Ardenách na přelomu let 1944-45 bylo vlastně pouhé větší vojenské cvičení, na výsledku války nemohlo nic změnit. Nejkritičtější situace na východní frontě byla v roce 1943 - tehdy bylo třeba odčerpat vojenské síly z východu na západ! Všechna čest spojenecké invazi do Normandie 6. 6. 1944 - ale válku v té době už vyhrála Rudá armáda, která tehdy ze svého území vytlačila Němce! Byla by však invaze tak úspěšná, kdyby Hitler neměl v té době skoro 5 milionů vojáků na východní frontě a mohl je použít na pobřeží Atlantického oceánu?

Prezident Beneš naštěstí díky svým bohatým diplomatickým zkušenostem v mezinárodních vztazích včas poznal, že po válce dojde v Evropě i ve světě k dominantnímu postavení SSSR a Stalina. Proto s nimi 12. 12. 1943 uzavřel spojeneckou smlouvu a sjednotil západní a výchopdní odboj. Proto po porážce Německa vstoupila na naše území jednotná vláda i armáda. Dne 5. 4. 1945 byl schválen Košický vládní program poválečné obnovy Československa.

Poláci jednali zcela opačně. Ostře protisovětská politika polské londýnské vláda byla obecně známá. Ta proto z presižních důvodů a bez potřebných zbraní vyvolala varšavské povstání těsně před tím, než posunuli sověti frontu k Visle - k Varšavě. Protože RA " nesměla" Varšavu osvobodit z prestižních důvodů. Vůdce povstání generál Tadeusz Bór - Komorowski dal popravit svého spolubojovníka generála Smierciewského, který chtěl s RA spolupracovat. Osamocené varšavské povstání s nedostatečnými zbraněmi a s nedokončenou přípravnou organizací nemělo naději na úspěch. Po jeho potlačení Němci zbourali celé město. Viděl jsem to v r. 1946 na vlastní oči. Další katastrofa byla, když polská londýnská vláda rozpoutala na konci evropské války v Polsku válku občanskou. Její tzv. armija krajowa bojovala s polskou armádou, ustavenou v SSSR.

Toho všeho jsme byli ušetřeni díky Benešovu prezidentování.

Poslední měsíce války v Evropě byly velmi těžké, boje se stuňovaly díky Hitlerově touze po slávě. Místo aby ukončil kapitulací zbytečné závěrečné všeobecné ničení životů i hmotných statků. Oblast jižně od Karpat - tedy i s územím Československa byla strategicky druhořadá. Hlavní ofenzívy šly přes Polsko na Berlín. Rusové do tohoto rozhodujícího boje postavili 2 500 000 vojáků, z toho padlo l50 000. Němci tam měli l milion vojáků, padlo 200 000, zajato bylo 500 000. Hitler nařídil tzv. Nero-rozkazem zničit při ústupu vše mrtvé i živé, na území Německa tedy i Němce - pokud neuposlechli rozkazu k odchodu! Panečku, to tehdy byla báječně obrovská migrace v Evropě! Odsun sudetských Němců proti tomu byla žabařina!

Při bojích na sovětském území byly obrovské ztráty. Zemřelo 20 000 000 osob. Němci zničili l 7l0 měst, 70 000 vesnic, 32 000 průmyslových závodů, 99 876 kolchozů a sovchozů, 65 000 km železničních tratí. Celkové škody byly přes 6 bilionů předválečných rublů. Evropskou část SSSR stát bylo třeba znovu vybudovat od základu!

2.4. Moje osvobození

Naproti tomu na západní frontě Němci přestali bojovat, jakmile byli zatlačení za Rýn.Spojenci pak už jen bez bojů postupovali na východ. Osobně jsem to zažil, když nás na pochodu smrti z koncentračního tábora osvobodili Američané 23. 4. 1945 u Stamsriedu v Bavorsku. Tam jsem viděl naposledy ve válce německou uniformu!

Byli jsme tři přátelé - domluvili jsme se před pochodem, že si budeme vzájemně pomáhat. Po osvobození jsme nezůstali s ostatními ve městě, ale denně jsme postupovali s frontou. V našem případě ji tvořily dva americké tanky, které denně ujely tak 20 - 30 km. Následovali jsme je na kolech. Jedno kolo opustili naši strážci, druhé nepotřeboval opilec, který z něj bez zranění spadl a o třetí jsme požádali velitele tanků v první vesnici, kde se zastavili. Zajistil nám ho jako "válečnou kořist".

S touto "frontou" jsme se dostali až do Klenčí, kde se Američané zastavili, protože po naší západní hranici vedla demarkační čára, dohodnutá na Jaltě. Generál Eisenhover požádal naršála Antonova, náčelníka generálního štábu RA na její posunutí na trasu Cheb - Kalovy Vary - Plzeň - České Budějovice. Teprve po sovětském souhlasu se Američané na tuto hranici posunuli 6.5. 1945. Dosáhli jí bez problémů - jeli jako na výlet. Do Plzně jsem s nimi dojel tentýž den.

Dne 7.5. 1945 jsem se vydal. plzeňskou silnicí do Prahy, kam jsem k večeru dojel . Celých 90 km jsem po ní jel jediný. Možné nebezpečí na mne mohlo čekat ve velkém lesním komplexu před Holoubkovem, kde se mohli skrývat jedinci, pluky, či divize Němců . A z těch mohl kdokoliv potřebovat vyněnit uniformu za civil - navíc na saku s vězeňským číslem z koncentráku! Říkal jsem si, že umřít na cestě domů po válce by byla vysloveně smůla! - Přes varování místních v Chrášťanech , že rovnou silnici ke Zličínu ostřelují němečtí dělostřelci z ruzyňského letiště a proto bych měl počkat do tmy, jsem odmítl a jel jsem. Po 5O metrech jsem slyšel hvízdot letícího granátu nad hlavou a sletěl jsem i s kolem do příkopu. Granát vybuchl asi 2O m za silnicí. Přece tam nebudu do tmy, když už jsem skoro doma u provdané sestry v Břevnově. Nasedl jsem a znovu po 2O m pískot, já v příkopě, granát za silnicí! Usoudil jsem, že by u děla musel čarostřelec, aby se strefil do cyklisty. Nasedl jsem a jel dál. Vystřelil na mne ještě třikrát a omrzelo ho to. Šťastně jsem dojel! Jako slavnostní odměnu jsem dostal tabulku čokolády - kdoví kde ji sestra získala! Od té doby dostávám tabulku čokolády každého 7.května!!

Československo bylo osvobozováno od východu. Naše Svobodova armáda po velmi těžkých bojích zdolala dukelský průsmyk 6. 10. 1944. Dále se připojila k Rudé armádě ( RA) a velmi těžce se s ní probíjela na západ severní částí republiky. Dostali se až do Kroměříže. Jižní částí evropského bojiště postupovala RA s Rumuny. V bojích padlo na území ČSR l44 000 Sovětů a 40 000 Rumunů. To dokazuje, že Československo osvobodil Sovětský svaz. Američané totiž na našem území ztratili 260 mužů - podle mých úvah nikoliv v bojích, protože ty se nekonaly! Že by šlo o dopravní nehody?

Všichni Češi i Slováci své osvoboditele velice srdečně vítali po šestileté zkušenosti s německým terorem a toužili po svobodě.

Spojenci mezi mnoha ostatními dohodami stanovili také významná města, která osvobodí jednotlivé armády. To bylo z politických důvodů nutné. Šlo totiž o "velké" dějiny. Praha samozřejmě patřila do sovětské zóny. V posledních desetiletích se ukázalo, že dohoda o městech byla nutná. V ČR se totiž už dvacet let velkolepě slaví osvobození Plzně Američany jako osvobození Československa a o roli Sovětského svazu se záměrně mlčí. Například ve vysílání Prahy - dvojky Českého rozhlasu se ptali na znalosti české historie mezi ostatními i moderátorky ČRo Štěpánky Duchkové, kdy byly v Praze ruské tanky. Bez přemýšlení řekla, že v r. 1968. Je mladá, takže slyší většinu svého života o okupaci z r. 1968, ale o osvobození naší vlasti sovětskou armádou ve 2. světové váce v r. 1945 - kdy zde byly ty sovětské tanky poprvé - vůbec neví! A vandalové - mezi nimiž je i místostarosta jedné části Brna oficielně objednají firmu, která v noci obrousí srp a kladivo z pomníku padlých - pro posílení ohavných stranických zájmů ODS a pod praporem přetékajícího antikomunismu ničí náhrobky na hřbitovech sovětských vojáků!! Vandal!

Historické lži procházejí celými dějinami lidstva. Tyto nekalé záměry vždycky někomu slouží . Pro ukončení války bylo nezbytné dobýt Berlín. Porážka wehrmachtu na zbytku československého území byla pak otázkou několika dnů.

České povstání začalo v Přerově 1. května a šířilo se velmi rychle. Pražské povstání začalo 5.května živelně výzvou našeho rozhlasu. Většinu zbraní získali povstalci od Němců, kteří na českou výzvu kapitulovali. Těchto zbraní i nábojů samozřejmě byl nedostatek. Navíc - přestože konec války už byl nepochybný - poslalo německé velení proti Praze divize SS od Benešova . V Praze vyrostlo l 600 barikád proti pronikání Němců. Ti totiž vraždili civilisty bez příčiny! I Staroměstskou radnici s orlojem a s rozsáhlým historickým archivem vypálili ještě 8.května! Do bojů zasáhli i Vlasovci. Generál Vlasov totiž na výzvu německé vlády zorganizoval armádu ze sovětských zajatců, kteří proti RA bojovali na straně nacistů!! To nebylo možné prominout! Přesto se část Vlasovců snažila odčinit svůj zločin bojem proti Němců v Praze. Česká národní rada jejich pomoc správně odmítla, proto po dvou dnech odtáhli. Toho 7. 5. při svém návratu jsem narazil na důkazy o jejich odchodu z Prahy v Chrášťanech - jejich koně tam zanechali čerstvé koblížky. Ti vlasovci, kteří se dostali do zajetí v americkém pásmu, byli vydáni do SSSR, kde neblaze skončili.

Česká národní rada, která stála v čele povstání, vyjednávala s generálem Toussaintem o příměří a dovolila průjezd německé armády maršála Schörnera z východních Čech cestu na západ - ale přes Prahu nejela!. Praha se tedy ubránila i nesmyslnému německému běsnění v posledních dnech války. Ze l00 000 účasníků českého národního povstání padlo asi l0 000, z l0 000 pražského asi 2 000..

Je pravda, že od samého začátku pražského povstání byly potíže s německým terorem, který trval bez ohledu na pád Berlína 2.května. Avšak po ukončení tvrdých bojů se RA ihned vydala na pomoc Praze. Takový manévr veliké armády je organizačně nesmírně složitý úkol (postup jednotlivých útvarů po daných trasách a jejich denní hloubka proniknutí do území nepřítele, zásobování municí i potravinami atd. atd. Sověti to zvládli včetně zoufalých bojů německé armády do 9.května, kdy přijel v ranních hodinách první sovětský tank do Prahy. I v těchto posledních bojích padlo 550 sovětských vojáků.                   

Tím fakticky skončila v Evropě 2. světová válka - neberu-li v úvahu boj posledních německých fanatiků 11.května u Milína na Příbramsku.

Ale ještě k těm plzeňským oslavám: podnět ke zkreslování historie dal přímý pokyn tehdy novopečený prezident Václav Havel ve svém projevu v Plzni 6.5. 1990. Tehdy oslavoval výletní projížďku Pattonovy armády, s níž jsem tehdy projel stejnou výletní trasu před 45 léty na kole, proto vím, že nešlo o válečné boje. Havel tam tehdy řekl: "Vážení spoluobčané, po dlouhá desetiletí předstíral komunistický režim, že ČSR byla osvobozena . p o u z e RA...Významnou část Čech osvobodili Američané"! Nepamatuji se, že by to byl v "minulém režimu" kdokoliv z tehdejších politiků říkal! Havel ted záměrně zalhal.

Škoda přeškoda, že dnes už skoro nikdo není ochoten připomínat hrůzy nacismu. Toto vědomí si zřejmě odneseme my pamětníci "do hrobu", který už nemáme daleko. A o tehdejší době budou i nadále vkládat pravicoví politikové do vědomí Čechů lži sudetoněmeckého landsmanšaftu, protože ti odsunutí sudetští Němci předali svá stanoviska následujícím generacím, které očekávají, že dostanou požadované odškodnění! Ladsmanšaft už léta dělá mezi Čechy účinnou propagandu, takže mnozí naši je začali litovat, že jsme jim ublížili. Převládlo totiž humanistické mínění dané Listinou lidských práv a svobod, přijatou VS OSN v prosinci 1948. Což je správné, ale bez znalosti historických faktů problematické.

A: Můj osobní život v této době.

V r. 1940 jsem maturoval na učitelském ústavu. Z pohraničí, ze Slovenska i z Podkarpatské Rusi k nám přicházeli do protektorátu učitelé, takže jsem neměl šanci dostat učitelské místo. V r. 1940 jsme se s tátou odstěhovali do rekreačního domku v Ondřejově, odkud pochází naše rodina. Táta tehdy prohlásil, že "se nebude dívat na ty německý ksifty!" Proto jsem požádal okresní školní radu v Českém Brodě, aby mi dala souhlas s hospitováním na obecné škole v Ondřejově. Měl jsem se dívat, kterak zkušení učitelé učí. Místo toho jsem učil 5 hodin denně za ně. Samozřejmě bezplatně.

Další rok jsem byl akvizičním úředníkem pojišťovny PRAHA. Od r. 1942 jsem byl na poště nejdříve jako poštovní dělník potom jsem dostal nejnižší úřednickou hodnost "plně zaměstnaný poštovní pomocník"! To jsem bydlel v podnájmu v Praze. V r. 1943 jsem byl zatčen gestapem a vězněn v Praze na Kalově náměstí, v malé pevnosti v Terezíně a v koncentračním táboře Flossenbürg do konce války.

Patřil jsem ke skupině mladých intelektuálů a hráli jsme ochotnické divadlo. Tři měsíce před zatčením jsem se seznámil s Boženou Olmrovou, která na mne čekala do konce války.

Podle zákona č. 255/46 Sb. jsem získal charakter "účastník boje za národní osvobození" a podle zákona č. l70/02 Sb.jsem získal status "válečného veterána".

B: Historické události období.

Český národ prožil nejhorší a nejnebezpečnější období své existence. Kdyby RA neporazila nacismus, Hitler by zrealizoval existující státní plán Německa na konečnou germanizaci Čechů i české kotliny. Náš národ naštěstí aktivně tyto hrozby překonal a vyšel z přetěžkých let posílen jak morálně bojem proti nacismu, tak národnostně i státoprávně, protože byla Spojenci potvrzena kontinuita československého státu.

C: Vliv na moji osobu.

Osobně jsem prošel nejtěžším a nejnebezpečnějším obdobím svého života. Naštěstí jsem je zvládl a proto jsem po osvobození mohl říkat, že koncentrák pro mne byla nejlepší škola mého života.

D: Mé poučení z etapy.

Přežil jsem a nebyl jsem germanizován.

3. Poválečná obnova Československa

3.1. Po válce.

Němci maximálně vydrancovali naše země (část našeho zlatého pokladu dokonce dala Anglická banka Hitlerovi) nejen hospodářsky, ale jak už jsme si ukázali v předchozích kapitolách počet našich mrtvých dosáhl čísla 360 000 . Po válce bylo Československo velice zničené. Vzhlíželi jsme všichni k SSSR jako ke svým osvoboditelům - projevem toho byly tisíce pomníčků padlým. I když jsme neměli informace o vnitropolitickém dění v SSSR, vzývali jsme ideje socialismu.

Hospodářské škody lze vyčíslit v oblasti reparací. Pařížská konference o reparacích skončila 21. 12. 1945. ČSR na ní uplatnila nárok na 360 miliard Kč v hodnotě z r. 1938 - byl uznán. Německo nám však splatilo pouze 1. splátku ve výši O,l87 %. Protože začala "studená válka", západ zrušil splácení reparací do států socialistického tábora.

Londýnská konference se 27. 2. 1953 konala v souvislosti předáním moci Spojenců nad Německem a vzniku Spolkové republiky Německo. Znovu došlo i k jednání o reparacích, měli jsme dostat 19,5 miliardy dolarů, Němci nám poslali jen O,467 %. Takto postiženy byly všechny státy střední a východní Evropy.. Zejména USA se rozhodly, že Německo použijí ve 3.světové válce jako bojiště a německé vojáky jako bojovníky proti SSSR. K tomu museli z SRN udělat prosperující velmoc. Nechali v zemi veliké finanční hodnoty zrušením platby reparací na východ a poslali do německého průmyslu nejmodernější technologii. Tím vším udělali z Německa opět evropskou velmoc!

Dnes idealizovaná první republika byla kapitalistická, proto v ní byli bohatí i chudí - a těch nebylo málo, vždyť ještě po válce byly kolem našich měst slumy z velké krize 30. 1et. Prezidentu Benešovi se nelíbil předválečný stranický boj a různé politické praktiky. Agrární strana se zdiskreditovala spoluprací s Němci. . Před válkou bylo v ČSR 23 politických stran. Měla tato "nadprodukce" v politické sféře nějaký význam kromě rozdrobení občanů ? Proto bylo ještě v exilu dojednáno, že u nás budou pouze 4 politické strany v každé ze dvou částí státu - národní fronta. Byly to v českých zemích Komunistická strana Československa, Česká strana sociálně demokratická, Národně demokratická strana a Česká strana lidová.. V nich mohl každý najít své názory.

Tehdy jsme všichni chtěli co nejdříve odstranit následky války a začít normální život na spravedlivých základech. Problémů však byly miliony! Mé silné sociální cítění mne po návratu z koncentráku postavilo na levici. Proto pro mne byl lehký výběr, do které strany vstoupím.. V národně socialistické straně pro mne bylo mnoho měšťáků. Mezi lidovce jsem svým zaměřením nemohl patřit. Sociální demlokracie byla nevýrazná. Kdežto komunistická strana hájila před válkou ty chudé, za války se silně angažovala v odboji. Nejdůležitější však pro mne bylo, že měla teorii vývoje společnosti a proto i politický program, podle kterého chtěla vybudovat spravedlivou společnost. Proto jsem do ní vstoupil 23. května 1945. A stejné ideje měli všichni tehdejší členové. Rovněž organizačně to byla strana schopná, kázeň byla dobrovolnou součástí členství

Československá zahraniční politika mi velice vyhovovala. Po mnichovské zradě západních spojenců se mi líbil příklon ČSR k SSSR, o kterém jsem tehdy nevěděl nic jiného, než že buduje socialismus. Obdobné politické názory měli v mém okolí mnozí . Pamatuji se na slavnou cestu vyzdobeným vlakem prezidenta Beneše a vlády z Košic do Prahy. Po celé trati je vítaly davy nadšených občanů květinami a prapory . r. 2006 tento snímek zařadila do programu ČT 1.

Klement Gottwald vyhlásil "československou cestu k socialismu", která měla vycházet z vysoké demokratické úrovně první republiky - ale při tom odstraňovat její sociální nerovnosti. Naše skupina mladých, zformovaná za války, obsadila 9.května - jak už jsem o tom psal - redakci a tiskárnu protektorátního listu "Der neue Tag" a začala vydávat Mladou frontu, časopis Československého svazu mládeže. Stal jsem se tajemníkem redakce.

Uvnitř státu bylo třeba urychleně udělat spoustu zásadních změn. Vláda sice přijela ze zahraničí jednotná, ale bylo nutno obnovit Národní shromáždění i přestavět celý správní aparát – a v pohraničí vytvořit nový. Místo zákonů vycházely z vlády dekrety prezidenta republiky - čímž pokračovala praxe zahájená Státní radou a vládou ČSR v Londýně. Za tohoto stavu byl zcela nesmyslný požadavek později vymyšlený sudetoněmeckým landsmanšaftem, že měl být každý Němec postaven před soud a individuálně odsouzen! Vždyť chyběl aparát prokurátorů a soudců.Velmi obtížné bylo vybudovat národní výbory jako orgán státní správy. Ty se musely přednostně starat o nasycení obyvatel, sledovat poválečnou obrovskou migraci obyvatelstva a zařizovat tisíce nezbytných úkolů.

Pohraničí neosídlovali jen andělé s touhou budovat, ale často i dobrodruzi, kteří rabovali Nebyla policie, její úlohu dočasně převzala Revoluční garda - také ustavovaná z lidí, kteří se přihlásili . I v té někteří příslušníci jednali výborně, ale jiní občas i nedobře. Celkově bylo nutno nejdříve odstranit poválečný chaos.

3.2. Odsun sudetských Němců.

Mezi nejdůležitější otázky tehdejší doby patřil odsun sudetských Němců (SN), o němž rozhodli Spojenci ještě za války. Versailleská idea národnostního státu s menšinami se v meziválečném období neosvědčila - názorným příkladem bylo, že čeští Němci zničili ČSR. V Evropě proto převládla idea národních států. Hitler zneužil ideu národnostních menšin a do budoucnosti tomu bylo třeba zabránit, aby se to neopakovalo pro vyvolání třetí světové války. O odsunu právně rozhodla Postupimská konference 2. 8. 1945, která dala světu nové mezinárodní právo a tím určila i nové principy soužití

Nenávist k Němcům, kteří porobené národy 6 let terorizovali byla obrovská. Osvobozené státy často po válce obrátily Němci používané válečné právní předpisy proti nim (např. u nás jsme neuznali vysvědčení z německých škol, vydaná v protektorátu.) Při odplatě tehdy nemohlo fungovat. humanitní povědomí, dnes všeobecně působící .Těsně po válce se v mnoha místech v osvobozené Evropě i u nás děly různé místní pokusy o odsun Němců. Způsobilo to dřívější německé násilí na porobených národech.

Už jsem uvedl kdo a proč rozhodl o odsunu Němců. V ČSR probíhal organizovaný odsun v roce 1946 a týkal se 2 200 000 Němců. Vše se dělo ve spolupráci se Spojeneckou kontrolní komisí, která určovala kam který transport pošle a při převzetí vlaku s vysídlenci kontrolovala na hranicích splnění všech předepsaných požadavků. Po skončení akce vyslovila Československu uznání za humanitární jednání.

Němci vlastnili nemalou část československého hospodářství. Mnozí čeští spolumajitelé podniků se "umazali" spoluprací s Němci. Makrohospodářské potřeby společnosti i mínění většiny Čechoslováků umožňovalo prezidentu Benešovi vydat dekrety o znárodnění těžkého průmyslu, bank a další nezbytné legislativní akty.

Zatím se u nás připravovaly první volby do Ústavodárného národního shromáždění, které se uskutečnily 26.5. 1946 a byly prokazatelně naprosto svobodné. Prožil jsem to osobně, protože jsem byl členem jedné volební komise. Výsledky: KSČ - 40,l7 hlasů, ČSSD - l5,59 %, Národní socialisté - 23,66 % a lidovci 20,24 %. Levice tedy zvítězila a prezident Beneš pověřil předsedu KSČ Klementa Gottwalda sestavením vlády. Všechny státní orgány byly po válce složeny podle parity, tj. všechny politické strany měly stejné množství členů. Tak byla složena i tato vláda.Jejím cílem stále bylo dovedení republiky do normálních mírových podmínek. KSČ při tom byla velmi iniciativní. Celkově musím zhodnotit, že šlo o velice obtížné období.

3.3. Únor 1948.

           V poválečné vládě byly mnohé politické konflikty zcela přirozené. Až přišel 20. únor 1948 a "pravicoví " ministři stran národně socialistické, lidové a slovenské Demokratické strany podali demisi. Bylo jich l2 ze 26. Předpokládali, že vláda padne. Klement Gottvald však požádal prezidenta Beneše, aby doplnil vládu o jiné členy z odstoupivších stran. Nastalo období ostrých politických bojů. Dne 21. února bylo shromáždění na Staroměstském náměstí s projevem Klementa Gottwalda, který vyzval k ustavování "akčních výborů". Této akce jsem se účastnil - byly velká zima. Následoval 22.února sjezd Závodních rad (8 000 delegátů z průmyslové oblasti) s požadavkem znárodnění závodů do 50 zaměstnanců.

Generální stávka proběhla 24.února od l2 do l3 hodin: účast 2 500 000 občanů, stávkokazů bylo pouze l494. V bojích uvnitř sociální demokracie zvítězilo Fierlingerovo levé křídlo. Po Praze manifestovaly v průvodech politické strany za svá stanoviska. Zúčastnil jsem se mnoha diskusí!

Prezident Beneš nakonec ve středu 25.února 1948 doplněnou vládu K.Gottwalda podepsal - určitě bez nadšení. Ale je nesmysl mu to vyčítat. I tenkrát se totiž projevila jeho jasnozřivost. Předešel tím možné občanské válce, ke které mohlo po nátlaku z Moskvy dojít!. Za daných okolností proběhl "Únor 1948" podle ústavních pravidel - nešlo o "puč", jak to pravice ráda nazývá.

Je pravda, že se poválečné období na celém světě - zejména v politice - výrazně lišilo od předválečného prakticky ve všem. Zejména v odhodlání, že už nikdy žádná světová válka nesmí být! Svět čekaly i výrazné sociální změny.

Dne 25.února se večer sešel Ústřední akční výbor národní fronty a vyzval k ustavování akčních výborů ve všech závodech i institucích, aby udělaly očistu. Leckde došlo k výrazným personálním změnám - mnohde i ke škodě věci. Ale politické ovzduší bylo vypjaté. Zdálo se, že nyní už máme k socialismu jenom krůček!

Sjezd rolnických komisí - tedy představitelů našeho zemědělství - se sešel ve dnech 28. a 29.února. Požadoval uzákonění nové pozemkové reformy.

Dne 29.února se prezident Beneš rozhodl podat demisi, ale pak od tohoto úmyslu odstoupil

Klement Gottwald předložil 10. 3. vládní program, který schválilo Ústavodárné národní shromáždění 230 hlasy z celkového počtu 360 poslanců. Těmito ústavními akty tedy byly tyto revoluční dny právně potvrzeny..

Já jsem uvítal únor 48 proto, že jsem si představoval , že nyní dojdeme urychleně k té mé vysněné spravedlivé společnosti - k socialismu bez překážek, dosud tomu kladených do cesty pravicí. Teprve po létech jsem si uvědomil, že vlastně tehdy u nás přestaly fungovat mnohé zásady demokracie!

A celkové hodnocení těchto zásadních politických událostí? Existovala totiž tzv. Jaltská čára na mapě Evropy, která rozdělovala "sféry vlivu" velmocí. Tento princip platil po celé období imperialismu, které existovalo přibližně v létech 1900 - 1970. To v praxi znamenalo, že si velmoci rozdělily svět a ve svých "sférách vlivu" jednaly podle svých představ a zájmů. Ostatní velmoci to pouze registrovaly, ale nevystupovaly proti tomu!

3.4  Stalinismus a nacismus.

Prezident Beneš viděl, že SSSR postupně zavádí ve své sféře za jaltskou čarou svůj způsob vlády. To tehdy byla v této světové situaci "věc daná" a na světě nebylo síly, která by to mohla změnit. Účastníky této změny se stali ve všech státech na obou stranách jaltské čáry politici působící ve svých zemích už desítky let. Klement Gottwald vedl KSČ skoro 20 let velmi úspěšně - jenže spadl do "božího mlýna" ovládaného Stalinem. Neměl možnost - jako i představitelé v ostatních státech střední a vychodní Evropy - změnit situaci, jejíž součástí byla různá omezení i politické procesy. Stalin je organizoval proto, aby "gubernátorům" ve své sféře Evropy ukázal, že vyžaduje naprostou poslušnost! Kdyby např. Klement Gottwald v nastávající situaci odstoupil ze své funkce, dostal by se do sféry procesů a jeho rozusudek smrti by podepsal někdo jiný.

Co vlastně byl "stalinismus"? Způsob osobní diktatury, nikoliv vláda ideologie. Stalin získal moc po Leninově smrti v r. 1924. "Velká říjnová socialistická revoluce" v Rusku 7. 11. 19l7 sice byla také krvavá a srovnatelná v této věci s "Velkou francouzskou bužoasní revolucí" z r. l789. Ale největší lidské ztráty nastaly v Rusku až v příštích 6 létech občanské války se silnou zahraniční účastí.Tuto válku určitě nepotřebovali a proto ani nevyvolali bolševici - byli však donucení bránit revoluční výsledky. Lenin tedy není "krvavý vrah", toto ohavné označení je bohužel součástí dnes stále rozkvétajícího antikomunismu.

Po ukončení občanské války časově shodné s Leninovou smrtí v r. 1924 bylo obyvatelstvo vyčerpáno fyzicky i psychicky a realizace idejí socialismu, které byly hnací silou revoluce, byly v nedohlednu. Nadšení je vždy časově omezené ve všech oblastech lidského života. V Rusku vládla carská byrokracie dlouhá staletí a po revoluci musela zmizet z povrchu a čekala na svoji příležitost.

J.V.Stalin naopak potřeboval instituci, která by zajistila jeho snahu uchopit a udržet jeho moc. Proto se této byrokracii postavil do čela a ta mu potom maximálně sloužila bez ohledu na jakoukoliv ideologii. Postupně však se začal tvořit a rychle se rozrůstat stranický aparát, který za několik let tuto funkci donucovacího aparátu převzal. Idea socialismu tedy zůstala ve vědomí obyvatelstva a Stalin toho využil jako vhodného ideologického nástroje. A ideový pojem "diktatura proletariátu" zneužil pro svůj osobní prospěch tj. k odůvodnění své osobní diktatury!

Proto nelze ztotožňovat komunismus s nacismem. Ten druhý ideově stojí na rasovém principu, podle kterého "vyšší germánská rasa" stojí nad "rasami nižšími" , jako jsou např. Židi nebo cikáni.. To jsou ideové důvody, které jsou východiskem k jejich fyzické likvidaci. Hitler zabil pro naplnění této ideje 6 000 000 Židů. Z evropských cikánů zahynulo v německých koncentračních táborech 300 000. Mezi nimi z českých 7 000 cikánů přišlo o život v těch německých táborech 6 000 a na protektorátním území 500 . Hitlerova nadvláda stála na principech genocidy - vyhlazení národů. Slované jsou podle jeho ideologie rasa nižší, odsouzená Germánům sloužit. Nacismus tedy naprosto odmítá rovnost lidí!

Socialismus je ideově nacismu zcela protichůdný. Rovnost lidí je naopak jedna z jeho výchozích tézí! Podle Karla Marxe může socialismus vyrůstat pouze z demokratického základu. Existenci tříd formulovali filosofové a ekonomové před ním. Jeho příspěvkem je objev, že třídy jsou pouze ve vykořisťovatelských řádech, kde proto existuje třídní boj. Vykořiťovaní musí získat moc z rukou vykořisťovatelů revolucí a aby moc udrželi než zaniknou třídy, musí nastolit diktaturu proletariátu. V níž nejsou lidé fyzicky likvidováni, ale po přechodné etapě nezbytných sociálních změn zaniknou společenské třídy a vznikne spravedlivá společnost lidí vzájemně si rovných.

A: Můj osobní život v dané době.

Po návratu z koncentráku jsem byl do 30. 11. 1948 tajemníkem redakce Mladé fronty. Dne 1. 10. 1945 jsem nastoupil základní vojenskou službu a absolvoval jsem "Školu na důstojníky v záloze lehkého polního dělostřelectva." Na vojně jsem byl 8 měsíců. Z Mladé Fronty jsem odešel pro neshody se šéfredaktorem Jaromírem Hořcem. V Československém rozhlase jsem vedl propagační oddělení. V r. 1950 jsem vstoupil do československé armády, která se tehdy rozrůstala. Většinou jsem tam učil.

V těch létech jsem hodně skautoval.

Dne 29. 7. 1947 jsem se oženil s Boženou Olmrovou a zplodili jsme syna Martina, který se narodil 15. 12. 1948.

B: Historické události období.

I toto časově krátké období (1945 - 1950) při všech objektivně daných překážkách dokázalo spojit vůli většiny českého národa ke společnému dílu, sjednotit názory na nacismus, odsun, znárodnění, úctu k SSSR - osvoboditeli včetně hrdosti na výsledek našeho poválečného budování.

C: Vliv na moji osobu.

Já jsem si tehdy bláhově myslel, že přišel čas, abych spolupohnul dějinami, abych jako občan ovlivnil společenské dění a uplatnil práva, daná mi ústavou. Já bloud! Protože v tomto dějinném období tou hybnou silou vývoje byla moc konkrétní velmoci ve světě sféry vlivu dané dohodou velmocí. Do té sovětské patřilo i Československo a vnitřní podmínky a potřeby našeho státu neměly sebemenší možnost změnit cokoliv na našem vývoji!

D: Mé poučení z etapy.

Můj životní cíl - spravedlivá společnost se zdál být na dosah. Avšak realita, která přišla, byla opačná a velice tvrdá!

4. "Minulý režim"

4.1. Postupné převratné změny.

Změny v politických poměrech byly po roce 1948 velmi postupné. Mnohé z nich byly naprosto cizí české mentalitě. Hovořilo se o Stalinově asijské podezíravosti a nedůvěře jako pilíři jeho diktatury. Ta se postupně u nás projevovala negativním postojem k celým společenským skupinám. Např. ke "španělákům" (bojovníkům proti Frankovi), k našim vojákům ze západní armády - zejména k letcům. Místo aby byli nadále oprávněně oslavováni jako v dobách návratu do vlasti, stali se obětmi vykonstruovaných politických procesů. Stalin i své zajatce, kteří byli v zajateckých táborech na západě podezíral, že se stali pracovníky západních rozvědek!! Z téhož podezříval i československé vojáky ze západních armád!

Význam některých ideových tézí byl proti realitě absolutizován - např. třídní původ jakoby byl rozhodující pro správné myšlení a jednání člověka a tedy pro dosazování do funkcí nebo pro přijímání dětí na vysoké školy.

Každá diktatura vyžaduje centralismus, takže byla tato zásada uplatňována vedle politiky i v ekonomice a mnohde jinde. Tuhý státní plán téměř znemožňoval možnost rozkvětu konkrétních podniků. Proto byla tato centralizace nevýhodná (podniky např musely odvádět veškerý zisk a nemohly proto investovat do svého dalšího vývoje.)

Do politické sféry patřila i snaha režimu uzavřít se do sebe a oddělit se od ostatního světa, takže např. bylo omezeno cestování po světě na minimum. Na hranicích se stavěly bariéry, zakazovala se kybernetika jako pavěda, Lysenkův podvod v genetice byl povýšen na státní politiku apod. Množila se nejrůznější nařízení, která otravovala denní život občanů (výjezdní doložka apod.)

Ošklivé bylo zakazovat umělcům působení v televizi, ve filmu, na koncertech apod. Především hercům a zpěvákům, takže dnes se skoro každý z nich vydává za disidenta! Také domovní důvěrníci byl ošklivý vynález. Byla to snaha režimu vidět každému až do talíře.

Katastrofální bylo přijímání studentů na střední a vysoké školy. Moji dceru nepřijali na studium knihovnictví na filosofické fakultě UK, protože jsem "byl odejit" z KSČ. V jedné době např byla rozhodující překážka při tomto přijímání, když rodiče byli intelektuálové!

Také pro nikoho nebyl med, když měl někoho v zahraničí. Při úředních výjezdech měl každý po návratu ohlásit, s kým se tam stýkal a co projednávali. (Což asi neplatilo pro Václava Klause, který byl v r. 1966 na postgraduálním kurzu ISVE v Neapoli, v r. 1969 absolvoval stáž na Corneilské univerzitě v USA, od konce 70. let se účastnil na mnoha konferencích a seminářích v zahraničí a v r. 1987-89 přednášel na řadě západních univerzit. Ale jeho papíry se po "sametu" ztratily, takže on nikdy nebyl "spolupracovníkem STB"!) Ta stalinská podezíravost nadělala tolik škod! Politika naopak vyžadovala od občanů dodržovat jakési obřady., např účast na oslavách 1.máje, zdobení oken , nástěnky atd.

Vytvořené ekonomické hodnoty (HDP) nebyly vhodně rozdělovány. Stát např. vynakládal na bezpečnost a na armádu obrovské částky, místo aby rozvíjel spotřební průmysl a uspokojovaly se denní potřeby obyvatelstva. V této sféře převládala nízká kvalita výrobků, kdežto vysoká byla u výrobků zbrojního průmyslu. - Nevím, proč se dováželo nedostatečné množství banánů a pomerančů - dnešní mocipáni toho šikovně zneužívají, čímž chtějí dokázat, že dříve bylo všechno špatné.

K tomu má blízko jiná vážnější, řekl bych stalinská chyba.Pro srovnání: KSČ měla v r. 1938 75 000 členů. Po válce měla na začátku roku 1948 už l,409 66l členů. Organizační sekretariát však vyzval 19. 3. 1948 obyvatelstvo ke vstupu nových členů do KSČ. Někde došlo třeba i k jistému nátlaku, např před příchodem zaměstnance byla položena - i opakovaně - členská přihláška na psací stůl. Takže měla KSČ do konce srpna 1948 2,267. 688! Lze předpokládat, že skoro všichni noví členové chtěli udělat kariéru. Tím se členství v KSČ zdiskreditovalo!

Nejhorším důsledkem zavádění stalinského systému moci byly vykonstruované soudní procesy, které byly hanbou celé doby. Mému smýšlení to tenkrát bylo cizí. Nelíbily se mi i mnohé jiné věci. Ale člověk si celkový úsudek udělá až po delší době. Moje odmítání se potvrdilo. Brzy po Stalinově (5. 3. 1953) a Gottwaldově (l4. 3. 1953) smrti začaly být tyto rozsudky revidovány a odsouzení byli rehabilitováni.

V tomto zlém období bylo popraveno 241 vězňů, odsouzeno do vězení celkem l4 809 osob. (Dnes máte skoro tolik bezdomovců!) Mnozí z nich těžili uranovou rudu. Byla zřízena i řada pracovních táborů.

Existovaly i vojenské jednotky s černými výložkami - PTP, tj. "Prapory technické pomoci", takzvaní "pétépáci", kteří sice neměli vojenský výcvik se zbraní, ale nevyžadovala se od nich tak přísná kázeň. Pracovali a za svoji práci dostávali mzdu. To si pochvalovali. Říkali si černí baroni.

Ke zřízení diktatury patřila ve státech socialistického tábora i ostraha západních hranic. Později proto vzniklo pohraniční pásmo, na hranici dva ploty z ostnatého drátua písek mezi nimi - aby byly vidět stopy těch, kteří přecházeli. Osobně se domnívám, že snaha o uzavřenost SSSR a socialistického tábora byly škodlivé především tomuto režimu, který se tím uzavřel od světa a znemožnil účast v jeho pokroku v myšlení i ve výrobě. Kdo hranici chtěl překročit nelegálně, porušoval tím zákon. A stát má donucovací prostředky - v tomto případě Pohraniční stráž. Kdo se pokoušel o přechod, věděl, že tím ohrožuje svůj život. Na pokus o překročení hranic doplatilo životem 280 přeběhlíků, ale také 75 pohraničníků. To dokazuje nebezpečnost pro obě strany. Zadrženo při pokusu o překročení hranice bylo 48 924 osob, což je velmi vysoký počet.

Bylo ovšem i dobré dění. Na celém světě je málo produktivní hospodaření malých rolníků, protože vyžaduje obrovské množství ruční práce. Velkovýroba v zemědělství předpokládá zcelení roztříštěných políček a velkochovy zvířat. Proto došlo k zakládání JZD. Idea výborná - realizace zcela stalinská. Pro velkovýrobu bylo třeba rolníky získat, aby ty výhody pochopili. Jenže pro ně taková velkovýroba byla obrovská psychická změna proti dosavadním zvyklostem, trvajících dlouhá staletí. Proto hlasy: "Stračenu nedáme do společného kravína!" Protože však při zakládání docházelo často k nátlaku, byly pro lidi počátky JZD velmi těžko přijatelné. Praxe však dokázala že rolníci velkovýrobu postupně pochopili. Vždyť v r. 1968 se nerozpadlo ani jediné JZD, přestože k tomu byla politická příležitost. Celostátně provozovanou zemědělskou velkovýrobu nám na západě mnozí záviděli.

Lidé chtěli lépe bydlet, ale z minulosti jsme zdědili bytů málo. Proto se přikročilo k panelové výstavbě, která byla rychlá a relativně levná. Na předměstí vyrostla celá panelová města. v těch dnes bydlí 30,6 % obyvatel, za "králíkárny" je může považovat exprezident Havel, který o byt - při bohatství své rodiny - nikdy neměl nouzi. Dnes je velký nedostatek bytů pro chudé. Blíží se okamžik, kdy na základě perfektně působící lobby majitelů domů bude nájemné neúnosné pro velkou část společnosti. Jenže byty se dnes stavějí zejména v duchu podnikatelského baroka , což jsou ona sídlišťátka - gheta pro bohaté. Protože miliony obyvatel na jejich zakoupení nemá peníze. Také se stavějí přepychové byty s cenou 6 i více milionů. Ale sociální byty už se nestavějí l8 let! Prodává-li dnes obec byt za tržní ceny, nemohou lidé zaplatit miliony . Měnová hladina se zvýšila alespoň l0 x.

Rozhodující pro celé toto období byly sociální jistoty. Zákony byly ve prospěch obyvatelstva. Režim odstranil předválečnou chudobu a lidé žili důstojně. Stát zajišťoval podle Listiny lidských práv bezplatné školství a zdravotnictví na vysoké úrovni. Sporty byly pro zábavu a nešlo o miliony při kupování hráčů. Dnes je sport jedna z disciplín pro vydělávání peněz. Což je bohužel cílem skoro všech lidí na celém světě. Ale sport je i jeden z psychologických nástrojů režimu, kterým je odpoutávána pozornost lidí od politiky, aby vládnoucí finanční oligarchie mohla řídit věci obecné ve svůj prospěch.

Děsivé období trvalo v "minulém režimu" asi 6 let, ale dnešní pravice je zobecňuje na celou tuto dobu čtyřiceti let. To není pravda. V r. 1956 vystoupil Nikita Sergjejevič Chruščov s kritikou "kultu osobnosti" a odsoudil Stalinovu diktaturu. To jsem velice uvítal, protože se tím vyjasnily mnohé problémy. V těch létech jsem hodně přednášel v Socialistické akademii a při každé příležitosti jsem se o toto odhalení opíral.

4.2. Ledy tály i mrzly

V armádě jsem začínal jsem 1. 4. 1950 (Čepička nastoupil do funkce ministra o měsíc později) jako nadporučík v Praze u 190. protiletadlového praporu na Pohořelci. Nastoupil jsem do funce osvětového důstojníka, která se později všude změnila na funkci zástupce velitele pro věci politické. Pak jsem byl vyslán do Vojensko-politického učiliště Josefa Hakena v Roudnici . Měsíc před ukončením jsem byl vyloučen - sdělili mi dva důvody:

 1. že jsem jako studijní referent odpověděl ošklivě na lektorovu otázku, zda víme, co máme studoval. Řekl jsem: "Ano, Zápotondu." Lektor to chápal jako neúctu k vysokému funkcionáři státu a oznámil to náčelníkovi učiliště.

2. Obecně se říkalo, že proviantní důstojník šidí jídlo a náčelník školy plk.Josef Říha se podílí na zisku. a proto toho provianťáka kryje. Jako člen stravovací komise jsem s dalším členem - když několik týdnů nebyl vyvěšen na dveřích jídelny jídelníček na týden - napsali na lístek informaci, že už "Tento týden neodpovídáme za stravu, protože nebyla schůzka stravovací komise" a připíchl jsem to na patřičné dveře místo jídelníčku. To byl druhý důvod vyloučení: "Dopisoval si s velitelem přes dveře!" Oba důvody mého vyloučení tedy byly v tehdejším režimu příkladem "utahování šroubů" - nakolik tyto důvody byly přiměřené pro vyloučení ze školy, to posoudí jistě i sám čtenář těchto vzpomínek.

V olomouckém "Protiletadlovém učilišti" jsem učil několik let válečné dějiny, později jsem byl na politickém oddělení. V Roudnici jsem ve "Vojensko-politickém učilišti Josefa Hakena" učil filosofii. V "Leteckém učilišti" v Hradci Králové jsem byl učitelem dějepisu.

Ve Vyšším vojenském učilišti Otakara Jaroše ve Vyškově jsem učil v důstojnických kursech filosofii. Při výuce o rozporech jsem jako příklad příčiny maďarských událostí uvedl, že i tam byly hlavní příčinou rozpory vnitřní, tedy špatná politika generálního tajemníky strany Rakossiho a nikoliv intriky imperialismu. To jsem si neměl myslet! A později jsem při výuce sdělil, že výrobní vztahy nejsou pouze vlastnictví výrobních prostředků ale i řízení výroby a rozdělování zisků. Tehdy se zdůrazňovalo jen to vlastnictví! Čtenář jistě pochopí, že jsem se dopustil vážných ideových chyb. Proto byla svolána stranická schůze katedry, kde jsem měl odvolat. Neovolal jsem. Proto přišel na příští schůzi náčelník politického oddělení, který tam sdělil, že on nedávno prostudoval sovětskou učebnici a tam má tvrzení nejsou! A že on to vytištěné uznává a trvá na tomto výkladu jako závazném. Opět jsem neodvolal. Polehčující okolnost ovšem byla, že jsem předtím požádal o přeložení do jiné školy, tak jsem ušel trestu! - Jako voják jsem se vždy snažil vyhovět všem požadavkům důstojníka armády včetně kázně např. při službě dozorčího učiliště. To mi vyneslo zařazení při mobilizaci. Učitelé vojenských oborů dostali bojové úkoly. Já jsem měl mít funkci dozorčího učiliště, který zodpovídá za hladký běh školy. V chaosu předpokládané mobilizace by to jistě nebyl snadný úkol! Chápal jsem to jako uznání svých vojenských postojů.

Odtud jsem byl přeložen do "Vojenské školy Jana Žižky" v Bratislavě, kde jsem 6 let učil dějepis. Také tam byla zajímavá příhoda: Na podzim 1967 jsem byl na nějakém aktivu uniformovaných složek, tedy armáda, bezpečnost, hasiči. V diskusi jsem řekl, že je nesprávné, když se dnes brání vnitrostranické kritice. Jako příklad jsem uvedl, že po válce jsme i v základních organizacích kritizovali ústřední výbor a to bylo správné. Ale důstojník na slovenském ÚV KSS, který nás měl na starosti se domníval, že svou kritikou ohrožuji stranu a oznámil to na ministerskou kádrovku do Prahy. Tam se z počátku velmi vážně uvažovalo, že mne z armády vyhodí! Nakonec jsem to ustál a v době pražského jara jsem si stěžoval já na dogmatičnost onoho bratislavského důstojníka. Uspěl jsem, 20. 8. 1968 mi na ÚV KSS sdělili, že jsem měl pravdu. O jednání jsme sepsali zápis, v němž také bylo, že nějak toho žalobníčka potrestají. Už k tomu ovšem nedošlo, protože ráno 21. 8. 1968 jsem přijel vlakem do Prahy současně s "bratrskými vojsky"! Ta použila jiných "dopravních prostředků.

Poslední léta jsem byl v armádě ve "Výzkumném ústavu odborného školství", kde naše oddělení připravilo zařazení předmětu branná výchova do osnov odborných škol. Snažil jsem se, aby tam dominovaly při odborných vojenských znalostech hlavně potřeby, použitelné i v normálním životě, např. záchranářství, umět se o sebe a o ostatní postarat v mimořádných podmínkách, rozumět si s přírodou apod.

Od začátku šedesátých let probíhaly diskuse o nezbytných ideových změnách. Hovořilo se o tom otevřeně od základních organizacích až po předsednictvo ÚV KSČ. Z toho vyšlo "Pražské jaro" v r. 1968, kdy strana vyžadovala výrazné reformy celého života strany i státu. Chruščov byl naneštěstí svržen v roce 1963 a na jeho místo nastoupil Leonid Iljič Brežněv, který stál v čele konzervativního křídla KSSS a l7 let seděl na prameni pokroku jako ta proslavená žába! Bohužel to byl on, kdo dal jméno "Brežněvově doktrině", že daný režim musí zůstat ve všech státech za Jaltskou čarou.

Výsledkem byl děsivý 21.srpen 1968, kdy vstoupila "bratrská vojska" do ČSSR a kromě jiného zatkla čast stranického vedení a odvezla ji do Moskvy. Proti tomu byla nejen naprostá většina obyvatelstva, ale i KSČ, která na mimořádném (vysočanském) sjezdu okupaci odmítla.. Rada bezpečnosti OSN o vstupu jednala. Jménem našeho státu tam hovořil můj výborný přítel ing. Jan Mužík. Po čase byl naším ministerstvem odvolán. Ovšem už 27. 8. 1968 jiný představitel čs. mise požádal, aby byla tzv."československá otázka" z jednání Rady bezpečnosti stažena!

Prezident Ludvík Svoboda odmítl ustavení kolaborantské "dělnicko-rolnické" vlády a odjel v čele čs. delegace do Moskvy. Po jednání pod nesmírně silným sovětským tlakem byl oběma stranami podepsán tzv. "moskevský protokol". Podpis odmítl jedině předseda ÚV Národní fronty dr.František Kriegel. Protokol ukládal čs. vedení mnoho nepopulárních závazků a byl tak tajný, že skoro nikdo do něj nesměl ani nahlédnout!

Domnívám se, že toto československé řešení bylo chybné! Správné by bylo čekat v Praze, až přijedou představitelé SSSR do Prahy s nějakými návrhy řešení. Zde by se museli chovat "na nepřátelské půdě" zcela jinak , těžko by mohli mít tak agresivní požadavky. Jednání by mělo vyznít pro ČSSR daleko příznivěji!

Z prvních dnů okupace mám tehdejší doklady. Byl jsem - jak už jsem uvedl - v Praze. Mohutně jsem fotografoval, vyvolával a dával snímky známým. Někteří je posílali za hranice.

 Ale přestože byl vyhlášen přísný zákaz večerního vycházení, musel jsem se nějak dostávast domů od známých, které jsem denně navštěvoval. Okupanti a jejich stoupenci večer strhávali dobové plakáty - výzvy proti okupaci, které lidé v obrovském rozsahu vyvěšovali. Sbíral jsem je a mám je dodnes schovány. Stejně i noviny z těch dní, různá prohlášení k situaci a jiné dokumenty. Některé muzeum z této ucelené sbírky jistě bude mít radost. Také mám i dobrou fotografickou dokumentaci!

V rámci normalizace jsem se dostal s ostatními do tehdejšího mlejna prověrek. Můj dlouholetý kamarád plk.Josef Jelínek, který mi tehdy ve VÚOŠ šéfoval, si na všech stranických schůzích dělal pečlivé zápisy o tom, co kdo řekl. Také o mém vítání pražského jara. Takže mi to prověrková komise protokolárně sdělila a byl jsem "vyškrtnut" - tedy dopadl jsem "dobře" proti "vyloučeným"!

Místo v civilu jsem hledal obtížně. Nakonec jsem se dostal do FORTUNY, patřící pod ÚV SSM, kde se vyráběly různé předměty. Já jsem tam vedl pedagogické oddělení, které mělo organizovat různé vzdělávácí akce. Nakonec nám to nepovolili a celý podnik zrušili. V té době jsem se přihlásil na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy k rigorózním zkouškám - protože v našem školství opět byly zřízeny doktorské tituly. Stal jsem se z "promovaného pedagoga" "PhDr." v oblasti vzdělávání dospělých. Studium si vyžádalo velmi mnoho práce. Promoci jsem dlouho tajil, aby ministerská kádrovka nezabránila škole udělit mi titul.

V době normalizace jsem také míval setkání v Batolomějské ulici na STB. Tak přibližně 2 x až 3 x ročně si mne zavolali a pořád se mne ptali, komu jsem dal po vstupu vojsk fotografie z této etapy, aby je poslal do zahraničí. Že jsem vstup fotografoval, věděli. Prásknul to na mne velitel městské vojenské správy v domě ve Washingtonově ulici, kde mi dovolili vyvolávat filmy a dělat fotografie. Já hlupák jsem mu v dobré víře dal také sérii a on nelenil a odevzdal ji na "správném" místě. Chtěli od mne vědět jméno, komu jsem je dával. Já jsem pořád říkal, že nikomu, protože jsem vycházel z představy, že to nemohou dokázat. Přiznávám, že mi nebylo do smíchu, např. jsem se např. v zimě ohříval před výslechem o radiátor na toaletě. Trvalo to asi l0 let a já jsem pořád hovořil o jiných věcech. Až jednou se mne zeptali, proč nechci vyslovit žádné jméno a já jsem po pravdě odpověděl, že nechci nikomu dělat problémy! Od té doby se četnost změnila tak na výslech jednou ročně, asi za další 4 roky přestali. Nikdy mi nenabízeli spolupráci. Asi mne odhadli, že na to nejsem!

Po FORTUNĚ jsem se stal - díky protekci známého - bezpečnostním a požárním technikem ve firmě Poštovní novinová služba. Tutéž funkci jsem dělal od r. 1992 v SAFINĚ, kde se vyráběly zlaté šperky. Na moji funkci tam po roce přijali manželku kádrováka . Neměl jsem šanci, že bych tam mohl zůstat.

Shodou okolností a s pomocí doc.Emila Livečky, doyena ve vzdělávání dospělých (andragogika), který mne uznával jako pedagoga, jsem se dostal do " Institutu průmyslové výchovy" v Hodkovičkách. Tam jsme připravovali celostátní "cyklickou průpravu vedoucích pracovníků" pro rezort těžkého průmyslu. Avšak v r. 1975 se opět zhoršilo politické klíma - vedoucímu kádrovákovi cukráři Pěknému se znelíbilo moje vyškrtnutí a dostal jsem výpověď! Naštěstí se mi podařilo dostat se do "Institutu ministerstva zemědělství," kde neměli tak přísného kádrovála. Tam jsem zejména psal odborné práce. Jenže v rámci reorganizace moji funkci zrušili (1975-76).

V r. 1976 jsem byl přijat ve funkci dělníka do " ČKD - Učňovský závod", ale pracoval jsem tam jako "výchovák" za úředníka, který šel na dva roky na vojnu. Obsah funkce jsem dal systematicky do pořádku: termíny přezkušování vybraných profesí, firmy které to doškolování dělaly, "dluhy závodu" těch pracovníků, kteří studovali dálkově, veškeré doklady a zákony o vzdělávání pracovníků apod. Když se však pracovník vrátil z vojny, musel jsem odejít.Později jsem zjistil, že on můj systém velmi brzy zničil.

Do "Výtahů" jsem opět nastoupil jako dělník, ale opět jsem tam pracoval jako výchovák. Jen rok! Zase se změnilo politické ovzduší a podniky musely přestat zaměstnávat lidi s profesí "dělník" na administrativní práce.. Proto jsem si udělal kurs na "ještěrky", které vozí po závodě materiál. Tam jsem i lakoval - stříkal barvou hotové výrobky. Podnik byl ve Vršovicích Na harfě. Musel jsem tam jezdit z Pankráce přes celou Prahu. Proto mne manželka snadno přesvědčila, že si mám najít nějaké zaměstnání blíže domova. Tak jsem odešel.

Nastoupil jsem v "Pražských vodárnách " do jednoho z pěti provozních "závodů" - ten můj sidlil Na Karlově. Opět jako bezpečnostní a požární technik. Tu funkci lze dělat dvojím způsobem: buď být na lidi pes a dořvávat je, nebo jim pomoci odstraňovat zjištěné nedostatky - a těch vždycky bývá dost. Za jejich odstranění zodpovídá mistr. Když jednal podle mého doporučení, měl při kontrolách po starosti. Bral jsem tu bezpečáckou funkci jako sociální opatření, staral jsem se o lidi, takže jsem si vybudoval dobré postravení. Když čekali nějakou kontrolu na některém jiném závodě, pozvali si mne, abych je upozornil na závady, které mohou odstranit. Jinde píši , že jsem agitoval , abych pomohl zachránit ve funkci ředitele závodu výborného odborníka. Když vyhodili jeho, mne také!

Na mimořádném sjezdu 20. 12. 1989 se KSČ omluvila za tuto zlou dobu, přenesenou k nám ze Sovětského svazu i za další chyby režimu a za nátlak za občany.

                Do čela strany a státu se po kritickém období dostal dr.Gustáv Husák, co následovalo nazval slovem n o r m a l i z a c e. V r. 1970 bylo z jeden a půl milionu členů KSČ vyloučeno nebo vyšrtnuto půl milionu. Akce se jmenovala "stranické prověrky" a její výsledek samozřejmě měl velký vliv nejen na ty postižené, ale na celou veřejnost. "Odejití" komunisté zpravidla byli propuštěni z práce, což změnilo jejich život. Dostali se na nejnižší příčku společenského žebříčku! "Nesouhlasili se vstupem". Což prokazuje, že hodnotili věci s nadhledem, mysleli tvůrčím způsobem. Většinou patřili k výkvětu straníků.

Naproti tomu členové lidové a národně socialistické strany byli hýčkáni postupovali ve funkcích. Já jsem byl "vystoupen" z KSČ a na základě toho po 20 létech služby také "vystoupen" z armády. Za 20 let a jsem prošel mnoha zaměstnáními. V té době jsem musel zvládnout l0 profesí. Od pomocného dělníka přes lakýrníka nebo ještěrkáře přes "výchováka" k bezpečnostnímu a požárnímu technikovi. Při některé politické "oblevě" jsem několik let vzdělával i dospělé v rezortních institutech.

V posledních skoro 20 létech "minulého režimu" se změnilo politické ovzduší. Represe se soustřeďovala na disidenty, kterých tak mnoho nebylo. S většinou společnosti uzavřelo politické vedení státu tichou dohodu: nechte nás vládnout a my vás necháme jezdit na chalupy. Aktivních bojovníků proti režimu byla hrstka - přestože se dnes vydává za protikomunistického hrdinu kdokoliv. Dnes je přece i zákonem povolené bezhlavě a hlavně beztrestně plivat na poražené.

Mezi lidmi se říká, že 68. rok nám přinesl volné soboty a "federalizáciu". Jenže těch výrazných změn bylo mnoho.

"Osmašedesátníci" byli mezi postiženými. Mnozí podepsali Chartu 77, která od úřadů požadovala , aby po "Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě" (KBSE) dodržovaly zákony.

Období "vlády jedné strany" samozřejmě mělo i své nepřátele. Uvnitř státu se projevovalo především v názorové sféře a někteří vystupovali se svou kritikou veřejně. V té době sem americká CIA posílala letáky prostřednictvím "běžců", tj. lidí, kteří "profesionálně" překračovali hranice. V Německu se totiž po útěku většinou dostali do sběrných táborů, kde to nebylo nejlepší, takže se někteří z nich vraceli do Československa s různými úkoly pravidelně. Tím velice přispěli k rozhodnutí státu o pohraničních pásmech a jejich stráži. O překračování našich hranic běží od r. 2006 na ČT l seriál "Příběhy železné opony", který má přes 40 dílů! Je to jeden ze způsobů podporování nenávisti mezi lidmi. A pro autora Jaroslava Huťku velice finančně lukrativní.

Nastal i mimořádný případ bratří Mašínů, kteří u nás v r. 1953 loupili a vraždili. Mají na svědomí životy 6 lidí a "objektivní a nadstranický" senát PČR jim už léta navrhuje nejvyšší vyznamenání.

Popsané děje lze nazvat útlakem a pronásledovámím určité skupiny našich obyvatel - ale v žádném případě to nebyl třetí odboj, jak je některými nazýván!! Nedělo se to v době války, nebyla čs. armáda v zahraničí, která by za nás bojovala, nebyla exilová vláda. A cílem nebylo obnovit český stát! Vše se dělo pouze v oblasti politiky! Proto tvrdě fundamentalistická a antikomunistická "Konfederace politických vězňů" v této oblasti záměrně lže, aby disidentům přinesla slávu a přídavek k důchodu. Ten přídavek jim přeju, měli funkce s nízkými platy!

Myslím, že u nás měly své oprávnění dvě organizace. CHARTA 77, která vyzývala úřady oby jednaly podle zákonů. Jejího zrodu se zúčastnili i někteří osmašedesátníci. Rozsáhlá policejní kampaň proti ní byla nevhodná a přemrštěná a zdá se mi , že STB jejím prováděním spíše posilovala odpůrce režimu a vytvářela další. - Druhý byl "Výbor na ochranu nespradlivě stíhaných", který jim skutečně pomáhal.

Z bývalých reformních členů strany vznikla "OBRODA". Ta se snažila přimět stranické vedení státu k reformám, které by obnovily důvěru občanů ke straně a státu. Na Ústředním výboru KSČ bohužel narazila na dogmatiky, kteří potřebné refomy odmítli! Byl jsem členem OBRODY .

Zajímavé bylo, že jsme měli mít na jaře 1989 schůzi v dejvické restauraci na Leninově třídě za odbočkou silnice na Jenerálku. O půlnoci den předem za mnou přijel přítel na chalupu do Masojed a sdělil mi, že schůze nebude, protože nás tam chtělo sebrat STB. - Po převratu jsme mívali schůze na výstavišti v jedné "dolejší" restauraci. Na jedné předsednictvo navrhlo, abychom vytvořili politickou stranu. Většina to odmítla - domnívám se pro nedostatek představ o příštím vývoji. A dodatečně si myslím, že odmítnutí změny na politickou stranu bylo chybné! P Obroda potom vstoupila kolektivně do ČSSD.

V osmdesátých létech nikdo na světě nemohl předpovídat, zda se někdy režim sovětského typu změní. Spíše jsme se domnívali, že bude "totáč"nesmrtelný, věčný. V r. 1987 jsem pokusil ovlivnit náš režim ve dvou sférách, které občanům vadily. Šlo o rušení zahraničního rozhlasového vysílání v české řeči a o pohraniční pásmo. Chtěl jsem se právně pojistit, že úřady mé dopisy nehodí do koše a neodpoví na ně. Věděl jsem,že podle zákona o zlepšovacích návrzích je adresát - úřad povinnen do 3 měsíců odpovědět.

Na předtištěném formuláří jsem napsal ministrovi dopravy a spojů návrh na ukončení činnosti rušiček zahraničního českého rozhlasového vysílání. Patřičně jsem to zdůvodnil. Odpověď: o této věci už se na ministerstvu jedná, takže "nejste první a Váš návrh se proto zamítá."

Ministra vnitra jsem požádal o zrušení pohraničního pásma i pohraniční stráže a o její nahrazení obdobnými civilními sbory, jak je tomu zvykem v zahraničí. Odpověď: obojí bylo zřízeno podle rozhodnutí ministra vnitra a uveřejněno ve Věstníku MV, takže podle zákonů se na tyto věci nevztahuje možnost podávat zlepšovací návrhy! Ten Váš se proto zamítá.

A: Můj osobní život v dané době.

První polovinu této doby jsem prožil v armádě, což kromě jiného přineslo mnohé stěhování (8 x), manželka musela měnit místa, děti školy. Byla to města: Praha, Olomouc,Vyškov, Roudnice n. L., Hradec Králové, Bratislava a opět Praha. - V Bratislavě nám vyhořela kuchyň a já se čtvrt roku léčil.

V uplynulých desetiletích jsem hodně studoval a obecně jsem velice miloval knížky. Nashromáždil jsem jich přes 8 000, z toho asi 2/3 byly beletrie a poezie a l/3 odborná literatura. S tím vším jsme se stěhovali - a stěhováci z nás "měli radost"!

V době normalizace mi vybylo trochu času a proto jsem chodil do místa uložených kronik a zpracoval jsem rodokmen rodiny Macháčkových z Ondřejova. Naše jméno je dvojnásobná zdrobnělina. Křestní jméno Martin nebo Matěj se změkčilo na Mach. Což se časem zapomnělo a mrňatům se začalo líbezně říkat Macháček. Obě tato jména se později začala používat jako příjmení.

Našel jsem, že v r. l633 se narodil Váczlav Macháček v Mnichovicích, ale rodina se později dostala do Ondřejva. Pravděpodobně patřili většinou mezi chudinu. Ale mohu být hrdý na svého pradědečka Jana Macháčka, narozeného 9.9. l798 v čp. 9 jako nemanželský syn. Málokdo si dnes dovede představit, v jak ponižujícím postavení byly takové děti. Jan zřejmě překypoval vitalitou - oženil se s Annou, rozenou r. l800 Doudovou . Později se Jan stal měšťanem a misterm řeznickým, měli dům v rohu náměstí blízko kostela. Zemřel 25.8.l876, tedy v 78 létech.

V Olomouci se nám narodila 5. 8. 1956 dcera Petra.

B: Historické události období.

Po únoru 1948 brzy skončila Gottwaldem vyhlašované československá cesta k socialismu. Nový režim k nám přinesl principy Stalinovy diktatury se všemi pro ČSR nepřijatelnými opatřeními - včetně procesů. Náprava začala po Stalinově a Gottwaldově smrti v březnu 1953. Bohužel nebyla dotažena do konce, i když byly velké rehabilitace po odsouzení kultu osobnosti Chruščovem na XX.sjezduKomunistické strany Sovětského Svazu v r. 1966.

Přesto se od začátku šedesátých let od základních organizací až po předsednictvo ÚV KSČ otevřeně hovořilo o nezbytných reformách. Ty se začaly uskutečňovat v r. 1968 v období "pražského jara" - leč podle Brežněvovy doktriny okupovala ČSSR "bratrská vojska". Režim se u nás poněkud změnil a toto období bylo nazváno "normalizace.";

C: Vliv na moji osobu.

Důsledky nástupu stalinismu jsem poznával postupně a za určitou dobu jsem je odmítl. Otevřeně jsem požadoval nezbytnou reformu režimu, aby bylo možno důsledně realizovat principy socialismu, postavené na demokratických základech. Měly začít "socialismem s lidskou tváří". Okupace pro mne byla nepřijatelná.

D: Mé poučení z etapy

 Poznání a odmítnutí stalinismu.

5. Zánik socialistického tábora

5.1. Přišel Gorbačov

 Po Brežněvově smrti v r. 1982 se krátce za sebou vždy asi po roce vystřídali ve funkci generálního tajemníka KSSS Andropov a Černěnko. Zemřeli. V r. 1985 byl zvolen do této funkce Michail Sergejevič Gorbačov. Vkládal jsem do něj velkou naději, když začal svoji pěrestrojku a glasnost. SSSR totiž už nebyl schopen dále setrvávat na svých diktátorských principech. Ty znemožňovaly jakékoliv politické nebo hospodářské změny, kterých bylo nezbytně třeba. Myslím, že USA "uzbrojily" Sovětský svaz, přicházel i ekonomický úpadek.

Aby sociální změny mohl Gorbačov realizovat, k tomu nejprve zvolil všemocný stranický aparát, dokonale zorganizovaný. Neuspěl, protože aparát byl přeplněn Brežněvy různých velikostí a jakékoliv změny odmítl. Proto se pokusil Gorbačov použít státní aparát a dal se zvolit prezidentem SSSR. Jenže ta státní byrokracie byla po desítky let na vedlejší koleji - ale také byla naplněna dogmatiky. Ti byli i v prezidentských funkcích v jednotlivých republikách. Celý tento soubor problémů se dostal na nesprávnou kolej - podstatu systému nezměnil . V úvahu také musíme brát osobní vlastnosti vysoce postavených osob a jejich ambice. Např v Ruské sovětské republice Gorgačova dlouhá léta osobně nenáviděl Boris Nikolajevič Jelcin.

Na západě byl Gorbačov přijat velmi kladně. Jeho ješitnost potěšilo , když mu tam poklepávali na rameno a říkali mu Gorbi.

Důležitým výsledkem mezinárodních jednání byly smlouvy o zákazu použití atomových zbraní a "Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě" (CFE - 19. 11. 1990). Ta byla koncipovaná z hlediska rovnováhy sil NATO a Varšavské smlouvy - jenže tato byla rozpuštěna 1. 7. 199l.               Gorbačov při tom zřejmě nedomyslel, že tím poruší rovnováhu sil v Evropě i ve světě.. Bez protihodnoty vyklidil vojensky NDR a Německo se v r. 1990 sjednotilo. To vše způsobilo, že Sovětský svaz přestal být supervelmocí! Ale omezení počtů konvenčních zbraní jako na člena Varšavské smlouvy se na Rusko dále vztahovaly, přestože s ním dříve spřátelené země už vstoupily do NATO! Rovnováha sil proto byla porušena: počty dohodnutých zbraní v Rusku byly výrazně nižší proti několikanásobnému počtu zbraní NATO a bývalých států Varšavské smlouvy (nových členů NATO). V r 1999 sice byla podepsána druhá verze smlouvy - ale tu neratifikoval žádný stát NATO, proto smlouva CFE měla jediného legálního člena: Rusko!

 Gorbačov také vyhlásil doktrinu: nezasahovat do vnitřních záležitostí socialistických států. Principiálně to bylo dobré - viz případ ČSSR v r. 1968. Ale v dané situaci nikoliv, protože i místní politici patřili k tvrdým dogmatikům a vládlo se jim bez reforem dobře. Proto neudělali žádné vnitřní reformy.

Před Gorbačovovou návštěvou v Praze 9. 11. 1987 jsem si bláhově myslel, že v dopise (samozřejmě psaném v ruštině) pošlu informace o čs.vnitří situaci , o nutnosti přimět zdejší politickou špičku , aby začala s reformami. Věděl jsem, že Gorbačov dostává denně 40 000 dopisů  a proto je malá naděje, že se k němu moje "rady" dostanou. Proto jsem se rohodl, že dopis pošlu jeho manželce Rajse a ta mu to večer řekne. Nepředpokládal jsem příliš, že se to může stát, ale uvolnil jsem křídla své fantazii..

Jednou ze součástí celého problému byla reálnost možnosti odeslání dopisu. Domníval jsem se, že má čs.pošta povinnost na STB odevzdat dopis, adresovaný Gorbačovovi . Proto jsem poprosil svého známého, který létal do Moskvy, aby tam můj dopis hodil do schránky. Odmítl. Obdobně to bylo s mužem z lůžkových vozů na železnici. Ani tam jsem nepochodil. Proto jsem došel k sovětskému velvyslanectví a tam jsem dopis dal vránému. Aby ho dal nadřízeným. Nevím, kde dopis skončil!

5.2. Likvidace Sovětského svazu.

Osobním nepřítelem prezidenta SSSR Gorbačova byl Boris Nikolajevič Jelcin - ten se stal prezidentem Ruska. Při Gorbačovově dovolené na Krymu ve dnech 19. - 22. 8. 199l došlo ke státnímu převratu , vedenémuho "Výborem pro vyjímečný stav" proti perestrojce a glasnosti - šlo o návrat do stavu před rokem 1985. Do ulic byly poslány tanky. Převrat vedli tehdejší vysocí funkcionáři Janajev (náměstek prezidenta), Krjučkov (KGB), Jazov (ministr obrany), Pugo (ministr vnitra), a Pavlov (vicepremiér). Nikdo mne nikdy nepřesvědčí, že generální tajemník a prezident o převratu předem nic nevěděl. Převrat byl potlačen a jeho vedoucí skončili různě (soud s vězením, sebevraždy).

Drama SSSR se vyvíjelo dále. Dne 8. 11. 199l se sešli ve státní rezidenci Viskuli v Bělověžském pralese prezident Ruska Boris Jelcin, prezident Ukrajiny Leonid Kravčuk, a předseda Nejvyšší rady Běloruska Stanislav Šuškevič. Měli jednat o běloruské ekonomice. Ale vydali Prohlášení: "Svaz sovětských socialistických republik jako subjekt mezinárodního práva a geopolitické reality končí svou existenci." Spolu to podepsali také tři premiéři. Součástí dohody bylo vytvoření "Společenství nezávislých států - SNS"

Dne 21. 12 . 199l podepsali v Alma Atě nejvyšší představitelé ll bývalých svazových republik "Protokol k bělověžské dohodě."

Ještě se nestalo, že by se fungující imperium samo zevnitř zničilo. V pralese nešlo o vítězství dělnické třídy nad kapitalismem, ale o osobní nepřátelství Gorbačova a Jelcina. Všechny bývalé sovětské republiky (kromě Běloruska) teď mají kapitalistické hospodářství. V Rusku dokonce Jelcin způsobil při privatizaci státní bankrot v létech 1997 - 1998.

Ve světě se velice odsuzuje korupce. Starosta malého města Vsetína dostane půl milionu za to, že firmě něco povolí. Při prodeji švédských gripenů do České republiky šlo o úplatky v miliardách. Jak vysoká částka pro úplatek by byla úměrná likvidaci malého či středního státu? A kolik za likvidaci supervelmoci?! Protože např. USA nesporně měly zájem zbavit se velmi silného protivníka. O Jelcinovi je obecně známo, že byl notorický alkoholík a měl slabost pro svůj majetek, Ví se, že mu milující obdivovatelé dali vyrobit jeho bustu ze zlata. Ví se, že při přebírání moci mu musel Putin zaručit, že Jelcinova rodina nebude soudně stíhána v oblasti majetkové.

Sovětský svaz zanikl po 69 létech své významné existence.

Gorbačov se o bělověžské dohodě dověděl o 4 dny později od prezidenta George Bushe staršího! Neměl už kde prezidentovat. Ze své funkce odstoupil 12. 12. 199l.

Věcné důsledky rozpadu SSSR byly všestranně katastrofické, přestože projevy sovětského úpadku mu už předcházely. Např. Rada vzájemné hospodářské pomoci se rozešla 28. 6. 199l a Varšavská smlouva 30. 6. 199l.

Bývalý československý ministr Vladimír Dlouhý se chlubí, že se svým perem (které rád ukazuje) jako poslední signatář podepsal na listině o ukončení činnosti RVHP, takže je slavný, protože ji vlastně zrušil on.Všichni věděli, že mělo toto uskupení své nedostatky a věděli které. Jenže ty se mohly v nové situaci brzy odstranit a Rada mohla dál sloužit svému účelu - vždyť jsme v ní měli na léta nasmlouvané dohody o našem vývozu. Ten po zrušení Rady velice poklesl. Příčinou zrušení obou dohod socialistických států bylo politické rozhodnutí bezpáteřných vítězů. Stalinismus pod pokličkou vychovával nové osobní moci chtivé muže bez špetky idejí a ideologie.

Varšavská smlouva měla být rozpuštěna současně s NATO - jak ostatně mnohokrát proklamoval Václav Havel. Protože k tomu nedošlo, výrazně se změnila rovnováha sil v Evropě i ve světě. Přes svůj slib, že se to nestane, umožňuje NATO vstup státům bývalého socialistického tábora , takže Ruskou federaci vojensky obkličuje! Rozpad sovětského bloku měl všestranně obrovské důsledky. Vlastně tím skončila druhá etapa vývoje kapitalismu – imperialismus a tím i "jaltská čára". Při troše nadsázky však lze dnes hodnotit, že už "sféry vlivu" nejsou vyznačeny nějakými čarami na mapách, protože USA považuje za svoji sféru vlivu celý svět. I ČR to výrazně pociťuje. Jenomže dnešní pravice se o tom raději nezmiňuje. Změnily se totiž některé formy dnešního amerického vlivu!

Poválečné období lze nazvat "americký mír" vzhledem k dominující všestranné síle USA. Naproti tomu ekonomika SSSR naléhavě potřebovala zásadní reformy. Ekonomicky malá výkonnost sovětského hospodářství byla hlavní příčinou selhání byrokratického socialismu! To se na obou stranách zamlčuje a argumenty o rozpadu SSSR se raději ideologizují. Pravdu nechtějí připustit ani dnes vládnoucí pravicoví vítězové v ČR. Vlastně ani ČSSD.

Rok 199l zdánlivě ukončil významné zásadní změny uvnitř i vně SSSR a původní stát se rozpadl. To ovšem neproběhlo ideálně, proto devastující proces pokračoval. Konzervativní poražené síly našly své centrum v tzv. Bílém domě, kde sídlila Duma. Poslanci nechtěli Jelcina poslouchat

Došlo to tak daleko, že se na protest v Bílém domě v r. 1993 zabarikádovali. Jelcin to řešil rázně: požádal o vojenský zásah generála Gračova, který dal Bílý dům rozstřílet. Uvnitř byly tisíce mrtvých. Záměrně se nikdy a nikde nezveřejnil jejich počet.

5.3. Spor mezi USA a Ruskem.

Rusko nyní v souvislosti se snahou o instalování radaru u nás a raketové základny v Polsku dalo jasně najevo, že končí éra jeho mocenského úpadku a že patří dále mezi prvořadé velmoci. USA naproti tomu chtějí dokázat, že Rusko je druhořadá velmoc. V obou zemích hrají velkou úlohu celostátní volby v r. 2007 a 2008.

Rusko obnovuje svůj statut supervelmoci, který ztratilo v r. 199l. Doufejme, že přinesou dvoustranná jednání USA - Rusko výsledky rozumné pro celý svět!. K tomu by mělo přispět, že 2/3 Čechů jsou proti americkému radaru. Pravicová vláda ČR je ovšem pod tlakem USA a splní všechna jeho přání, i radar.

Konec bipolárního světa přinesl hlavně negativní výsledky. Kromě toho, že se USA cítí být politicky pánem světa a nerozumě podle toho jednají (války v Iráku a v Afghanistanu) a snaha prosadit radar - rakety jako prestižní záležitost jde významně i o věci hospodářské (globalizace pro bohaté) a sociální (rušení zbytků sociálního státu) a mnohé další.

A: Můj osobní život v dané době.

Už jsem upozornil, že moje první setkání s novotami po tzv.sametové revoluci byla snaha Pražských vodáren dát mi výpověď, protože jsem pomáhal odvolávanu řediteli provozu. Tuto moji výpověď organizoval muž, který sporný post vyhrál. Po uzdravení jsem dal výpověď sám.

Založil jsem "DIDAKTU - vzdělávání dospělých". Každý měsíc jsem organizoval ve všech krajských městech včetně Slovenska semináře na různá hospodářská témata. Vybudoval jsem síť sálů pro přednášky, účastníci dostali v ceně za účast tématickou brožuru s předneseným tématem i oběd. Začal jsem s poplatkem l 99 .- Kčs, skončil se 399.-Kčs. Vybíral jsem ty nejlepší lektory, přednášeli za l 000.- Kčs za den. Moje pomocnice se s lektorem ráno sešla na nádraží, jízdenty už měla koupené, dovedla lektora do budovy a sálu, zjistila připravenost všeho včetně přístrojů, představila lektora a zahájila vyučování.Pro lektora zajistila vodu. Zavedla účastníky do jídelny. Po obědě opět zahájila výuku, ukončila ji a lektora odvezla do Prahy. Pracoval jsem na živnostenský list. Vše perfektně klapalo. Asi po dvou létech se zpřísnilo šetření podniků, ty jako první omezily vzdělávání - takže jsem musel podnikání zanechat. Bylo to pro mne milé a plodné období v létech 1990 - 1993. - Dnes mohou ve vzdělávání působit jen velké podniky. Vložné jde dnes do tisíců i za jeden den.

B: Historické události období.

Sovětský systém uspořádání státu - společnosti selhal, protože byl postaven na diktátu, místo aby byl vzorem demokracie. Rozpadl se Sovětský svaz, jeho organizace a celý socialistický tábor, což způsobilo mnoho problémů. Skončila bipolárnost světa.

C: Vliv na moji osobu.

Zhroutila se moje naděje, že jdeme ke spravedlivé společnosti.

D: Mé poučení z etapy.

Ukázala se správná moje představa, že diktatura znemožňuje existenci socialismu.

6. Konec ČSFR.

Při české ješitnosti by bylo pro mnohé z nás příjemné ujištění, že byl náš stát první, který odpadl od sovětského bloku. Není to však pravda - první byli Poláci. Dne 2. 8. 1989 z iniciativy Solidarity se sešel "Kulatý stůl", u něhož vláda    jednala se Solidaritou o dalším vývoji v zemi.

Dohoda byla jednoznačná: v srpnu 1989 nastoupila Mazovieckého opoziční vláda, která relizovala podobné ekonomické reformy, jako u nás Klausova. Poláci nás tedy předstihli o 3 l/2 něsíce.

6.1. Kdo připravil pendrekiádu?

Husákovo vedení nezměnilo naprosto nic ze své dosavadní politiky ani po r. 1985. V normálním demokratickém režimu odborníci promýšlejí alternativy dalšího možného vývoje - o to nutnější by to bylo v režimech států východního bloku.

 U nás se to také začalo hýbat. Dne 17. 12. 1987 byl do funkce generálního tajemníka ÚV KSČ zvolen Milouš Jakeš. Gustáv Husák si ponechal funkci prezidenta.

Vláda Lubomíra Štrugala podala demisi 10. 10. 1988. Štrougal byl první. kdo z vedení strany a vlády veřejně upozorňoval, že se prohlubuje odcizenost lidí, narůstá pasivita a lhostejnost. ke společenským záležitostem vedení společnosti.

Do čela federální vlády byl jmenován 12. 10. 1988 Ladislav Adamec, který patřil k nejostřejším komunistickým kritikům.

Mezi říjnem 1988 a listopadem 1989 nabízelo jednání s představiteli režimu mnoho iniciativ - všechny byly odmítnuty! - Tehdy přece bylo možné nezbytné reformy dojednat!

Přes Prahu utíkaly tisíce občanů NDR. Od 30.září 1989 se soustřeďovali na půdě velvyslanectví SRN, přijeli v tisících trabantů, které nechávali stát v ulicích. Do poloviny listopadu odjížděli zvláštními vlaky do SRN.

Počátkem února 1989 "Obroda - Klub za socialistickou přestavbu" publikoval programové prohlášení. Předsedou byl Vojtěch M e n c l . Členy klubu byli většinou "osmašedesátníci". Členem jsem byl i já. Na ÚV KSČ vedoucí funkcionáři KSČ odmítli návrhy Obrody na změnu poměrů!

 Dne 29. 6. 1989 byl zveřejněn manifest "Několik vět", žádající svobodu a demokracii. Brzy jej podepsalo l2 000 osob. Režim proti tomu opět rozpoutal ostrou kampaň. Také jsem dokument podepsal.

V Praze na Albertově začala 17. 11. 1989 povolená studentská demonstrace k uctění památka Jana Opletala. Došla na Národní třídu, kde účastníky čekaly pořádkové jednotky, které manifestatnty uzavřely před palácem Metro z obou stran a znemožnily shromážděným odchod, zasahovaly obušky. Byl to brutální zásah příslušníků VB. Tím začalo dění ve společnosti, které bylo později nazváno "sametová revoluce".

K uvedeným faktografickým přehledům je nutný komentář. My "obyčejní lidé" jsme si mysleli, že stalinismus potrvá na věky. Nikdo neviděl možnou cestu ke změnám. většina občanů jednoznačně odmítala některé požadavky režimu. Domnívám se, že v tehdejší situaci měli představitelé moci k lidem přistupovat velmi uctivě a obrazně řečeno politici nás - lid - měli hladit po vláskách. A místo toho stát vyprovokoval výbuch . .Nešlo přece o běžný pořádkový zásah. Demonstraci přivedl na Národní třídu k paláci Metro agent STB Zivčák, který se tam pak vydával za mrtvého studenta Šmída.Někdo však musel dát příkaz policistům, aby lidí uzavřeli a nikoho nepustili z obklíčení, Někdo musel dát rozkaz k mlácení sevřených demonstrantů. Tato pendrekiáda přece musela vyprovokovat neblahé důsledky! Tehdy se říkalo, že v tom mají prsty všechny možné rozvědky počínaje sovětskou a konče americkou. Změnu poměrů bylo možno připravovat po etapách. Ale v žádném případě ne provokací. Ta nemohla skončit jinak, než špatně. Pro lidi i pro režim!! - Ale o vyšetření příčin nikdo nestál. I proto dnes máme obnovený tvrdý kapitalismus!!.

Občanské fórum - OF vzniklo 19. 11. 1989.

Dne 21. 11. se setkal Ladislav Adamec s představiteli OF.

Milouš Jakeš rezignoval 24. 11. na zasedání ÚV KSČ na funci generálního tajemníka a jeho nástupcem se stal Karel Urbánek.

Bouřlivé dění se rozšířilo po celé ČSFR. Manifestace . Dvouhodinová generální stávka 27. 11. Jednání Adamec - Havel 28. 11.

Federální shromáždění zrušilo 29. 11. čl. 4. ústavy o vedoucí úloze strany, čl. 6 o Národní frontě a čl. l6 o výchově v duchu marxismu - leninismu.

Ladislav Adamec rekonstruoval 3. 12. federální vládu.

Tato vláda podala demisi 7. 12. a Marián Čalfa vytvořil vládu národního porozumění.

Mimořádný sjezd KSČ se konal ve dnech 20. - 21. 12. Předsedou byl zvolen Ladislav Adamec, prvním tajemníkem Vasil Mohorita.

Prezidentem republiky byl 29. 12. zvolen Václav Havel.

Tak končil rok 1989 v Československu. A také 41 let " vlády jedné strany".

Myslím, že je nezbytné uvědomit si v této souvislosti jednu nesmírně důležitou věc, kterou dnešní vítězná pravice tvrdě popírá: demonstrujícím nešlo o opětné nastolení kapitalismu, ale vynucovali si odstranění nesmyslností, které nám, občanům, otravovaly život - např. obstarávání výjezdní doložky apod. Dokonce i Václav Klaus už v roli prezidenta to potvrdil.

Domnívám se, že by bylo zajímavé snažit se pochopit myšlenkové pochody nejvýznamnějších představitelů "minulého režimu" v kritických dnech roku 1989!

l. Jaké jsou v tom psychické zábrany? Že by neuměli myslet jinak, než ve funkcionářských mezích, protože to je drželo při moci desítky let? Kolem nich doma i ve světě se hroutily jejich režimy, nic nebylo jako dříve. Cožpak to nebyli schopni ani postřehnout? Kde byl jejich pud sebezáchovy?

2. Režim, v němž desítky let žili, od nich vyžadoval tvrdou kázeň. Plnění rozkazů patřilo k dennímu životu. Cožpak nedokázali vykročit z kruhu svého života, když se vně začalo hýbat naprosto všechno? Nebo měli strach před svými druhy udělat něco jiného, o čemž věděli, že by to bylo něco naproto opačného, než jak mysleli a jednali oni desítky let?

3. Nebo je drželo v šachu jejich přesvědčení, že režim je tak dokonalý, že je věčný? Nepřátelé ve společnosti , které si vytvářeli, je přece nemohou ohrozit! Mráček se přežene!

4. A co schopnost samostatně myslet? Tu by si přece měl každý člověk uctivě udržovat.

5. Jedním z nejhorších činů bývalého vedení KSČ je, že nepřipravilo podmínky, aby se reakce nemohla mstít na každém, kdo měl v kapse legitimaci strany. To se už od začátku převratu děje!

6.2. Změny režimu proběhly úprkem.

Tragédie sovětského režimu byla v tom, že moc vyprodukovala opozici , která nesla mnoho rysů protivníka. Stály proti sobě dva pöly: vrchol a dno společenského žebříčku, které měly společný znak: ghetoidní myšlení!

Politika není možná bez vyjáření zájmů - a ty se vyjadřují v ideologiích. A před listopadem měla ideologie předkládaná režimem na život občanů vliv minimální. Protože byla "vtloukána" do lidí , místo aby jim ji režim nabízel a oni po ní toužili. Chyba komunistů nebyla v jejich racionalismu, ale v jeho nedostatku. Bývalý režim nebyl poražen životem, myšlenkou nebo lidskou ctí. Spouštěcím momentem k tomu byly chyby Gorbačova. Rozklad moci byl úplný. Mohutné vzedmutí našich občanů nebylo revoltou proti komunistům jako takovým, ale proti totalitě, proti starým pořádkům.

Po l8 létech obnoveného kapitalismu v ČSSR vidíme zhoubné důsledky dřívějšího

donucování, tlaku politiků. A paradoxní je, že se oba režimy - "minulý" i současný - velice podobají. Např. i tím, jak silná byla a je autocenzura!

Asi rok před listopadovými událostmi u nás začaly pravidelně vycházet ilegální Lidové Noviny. Ty "dovážené" jsem četl pravidelně, ale prý se situace změnila. Šéfredaktorem těch "nových", které prý vycházely u nás, byl Jiří Ruml, jeho zástupcem Rudolf Zeman. Oba jsem dobře znal dlouhá léta. Tehdy se říkalo, že je výroba LN tak tajná, že redaktoři jen připraví rukopisy a kdesi se to tajně vytiskne. Také byly zvěsti, že to tiskne STB. Dodnes nevím, co na tom bylo pravdy.

V souvislosti s listopadovými událostmi byli oba redaktoři zatčeni a dáni do vazby. Napsal jsem jim povzbuzující dopisy do kriminálu              a prezidentu republiky Husákovi a generálnímu prokurátorovi jsem poslal výzvu, aby zařídili propuštění těchto redaktorů. Vzápětí jsem dostal z STB předvolání ke svědecké výpovědi do Bartolomějské 4 na den 6. prosince 89. Jak je vidět, aparát pracoval do poslední minutky rychle.

Tehdy nebylo neobvyklé, že se mohl svědek změnit v obžalovaného - tak jsem byl zvědav, jak dopadne ta moje kauza!

Dne 6. 12. jsem přišel na tu "čtyřku" a zeptal je se ve vrátnici, ke komu mám jít. Prý mám chvilku počkat. Asi za l0 minut ke mne přes dvůr přišel pán a sdělil mi, že případ byl zrušen a mohu jít domů! STB fungovalo přesně i v posledních minutách!

Miroslav Randsdorf napsal ve své knize "...není všem dnům konec" na str. 82-84: "V roce 1989 mělo ještě vedení státu i KSČ značné možnosti manévrování. Ale samo si je zužovalo krok za krokem...Vedení státu a strany strkalo před změnami kolem hlavu do písku. Tím spolupůsobilo na vznik tragedie tisíců komunistů po listopadu 1989. Zdeněk Mlynář měl pravdu, že nedělali nic a pak utekli od moci jako kluci....V r. 1989 se rýsovala propast mezi vedením a řadovými komunisty."

"Jednání stíhalo jednání a brzy jsem pochopil, že KSČ nemá žádný krizový ani ústupový scénář. Moc vyvanula z budovy ÚV neskutečně rychle, až to opozici zaskočilo. Ta se chtěla nejdříve na moci jen podílet a dlouho jí trvalo, než pochopila, že může žádat moc celou."

Dále píše: "Václava Havla a lidi kolem něho jsem nikdy nemiloval a cítil jsem za nimi rozvrat a nekompetentnost, což následně prokázali...Inscenovat absurdní divadlo pro l5 milionů lidí byla a je šílená troufalost." Leč v daném případě se to osvědčilo! Nastalo velké jednání o převzetí moci.

 Na Václavském náměstí se týden zvonilo klíči - i já jsem tam chodil. Na rozdíl od většiny ostatních demonstrujících jsem se politikou zabýval celý život. Měl jsem si tehdy uvědomit, že "třetí cesta", pro kterou občané tehdy většinou zvonili, u nás nepřichází v úvahu. Měl jsem vědět, že skončí-li u nás "totáč" v pátek večer, budeme zde mít v sobotu ráno kapitalismus!! Proto se všem lidem omlouvám, že jsem k nám v listopadu 1989 přivedl kapitalisnus. Tato moje vina je na dlouhou dobu nenapravitelná!

Na Václavském náměstí se střídali řečníci na balkónu Melantrichu. Zpravidla moderoval P.Malý. Diskutovalo se v divadlech, ve školách, v závodech, na veřejných shromážděních. Vedoucí postavení měl Václav Havel. Jeno štáb se scházel v Divadle za branou, později získal místnosti v budově Špalíčku na Václaváku vedle "myší díry".

Naproti tomu "osmašedesátníci " se scházeli v ulici Karolín Světlé v prostorách právního oddělení podniku ŘEMPO, kterou vedl dr.Miroslav Polreich. Byli to představitelé "OBRODY", o které jsem už psal. Jednali o budoucnosti republiky. Bohužel ty ze Špalíčku považovali za "mladé" a neměli zájem s nimi jednat. V ŘEMPU byl i Valtr Komárek, ředitel Prognostického ústavu ČAV - který byl "v minulém režimu" velmi tolerantní, jak je o něm známo. Také dostal pozvání do Špalíčku. Nevěnoval tomu pozornost a místo něj tam šli Václav Klaus a Vladimír Dlouhý. Ti ihned pochopili, kde se dělá politika a proto zůstali " u zdroje" a dostali se do vedoucích funkcí ve formující se nové vládě.

Nová vláda označila "vstup vojsk" Varšavské smlouvy za porušení norem vztahů mezi suverénními státy a navrhla stažení sovětských vojsk z ČSFR. - Odpověď přišla bleskově 4. 12. 1989. Varšavská smlouva přijala naši formulaci o "vměšování do vniřních záležitostí suverénního Československa."

Jak už jsem napsal, vláda Ladislava Adamce podala 7. 12. demisi a Marián Čalfa představil "vládu národního porozumění" 10. 12. 1989. Novým předsedou Federálního národního shromáždění se stal 28. 12. Alexander Dubček a 29.l2. byl zvolem prezidentemVáclav Havel. Ten sice má humanitní cítění, ale nebyl a není polik. Např. před svou volbou prezidentem pronesl 23. 12.v Čs.televizi projev, v němž řekl: "Myslím si, že by se nikdo z odsunutých neměl vracet, ale myslím si, že jsme povinni se Němcům, kteří byli odsunuti po 2.světové válce omluvit." Jenže! I když mu bylo na konci války 9 let, nemohl ani jako dítě nevidět teror , kterým u nás Němci vládli a nemohl nevědět, že pro poválečná léta byl připraven plán na germanizaci českého národa! A jako dospělý věděl, že vlády ČSR odmítaly celé desítky let ostře protičeskou politiku sudetoněmeckého landsmanšaftu! A odmítaly s ním o jeho nehorázných požadavcích jednat!

6.3. Nové vedení

Václav Havel měl v disentu zvláštní postavení. Ocitujme si, co řekl na ustavujícím sjezdu "Nezávislých spisovatelů" v r. 1968: "Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami republiky, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice možná víc, než leckdo jiný!" Podobných slov používá kdokoliv z levice. Ale dnešní pravicový režim, o jehož vznik se u nás Havel zasloužil, stojí na protipólu tohoto tvrzení svými l l 800 dolarových milionářů a polovinou občanů chudých či nebohatých!

V "minulém režimu" byl v disentu a třikrát odsouzen do vězení. Ale podle jeho "Dopisů Olze" to asi byl fešácký kriminál. Skutečnost však je, že byl vůdčí osobností skupiny, která se při převratu 1989 zformovala v Občanském fóru. Ve svých projevech v době listopadové krize sliboval všechno možné. Např. v televizním projevu 16. 12. 1989 mj. řekl: "Dvacet let oficiální propaganda tvrdila, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat lidi a tak dále, a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte." Skutečně jsme se přesvědčili, že první část věty se realizovala.

Pro zahraničí byl Havel příkladem jako světový ideál bojovníka proti socialismu: intelektuál s humanistickými ideály, spisovatel pronáledovaný mocí, třikrát odsouzený, se skromným vystupuváním. V politice byl potřebný i jako ideál protikomunistického odboje - a k tomu byl médii maximálně využit. Ve světě má dobré jméno. Proto dostal skoro všechna světová vyznamenání – a spokojenost je na obou stranách. Jednu věc však velice postrádá. Přestože byl několikrát navržen na Nobelovu cenu za mír - nedostal ji!

Vládcům světa však velice pomáhá svými prohlášeními, kterými podporuje jejich okamžité požadavky. Např. pojem "humanitní bombardování Bělehradu" je fantastický. Zejména pro ty mrtvé a pro zničenou infrastruktura Srbska! - Nyní podporuje odtržrní Kosova - ale to přece je druhý Mnichov, Tedy zločin proti mezinárodnímu právu. - Podpora zahájení války v Iráku byla přínosem v Bushově politice četníka světa.

Je ovšem pravda, že u nás doma postupně "prohlédl" Klausovu ekonomickou politiku a v mnohém se stal jeho protipólem v prosazování neoliberálních zásad, v mnohém protisociálních. Také mnohdy správně kritizoval Klausovy chyby, jak ukážu na jeho dalších citátech.

Velmi překvapivé bylo, když Havel jmenoval Karla Schwarzenberga svým kancléřem. Možná, že se tím chtěl sám povýšit mezi šlechtu! Ale fakt je, že v zemi měl při popřevratových změnách tento kancléř velké slovo, a říkalo se, že vládne za Havla. Charakteristický byl tehdejší vtip: " Jaký je rozdíl mezi malou a velkou privatizací? V té malé Havel dostane Lucernu a v té velké Schwarzenberg jižní Čechy."

A: Můj osobní život.

Odedávna jsem pracoval v různých občanských výborech, které se skutečně staraly o místní poměry a zlepšovaly, co bylo v jejich silách. Například ve Vyškově jsme za víkend z mého popudu spojili prodejnu potravin s mlékárnou a zajistil jsem charakter místní dopravy jako městskou s řadou výhod.

V pohnutých dnech převratu jsem už byl asi čtvtým rokem bezpečnostním a požárním technikem 1. provozu Pražských vodáren. Pomáhal jsem tehdejšímu řediteli " rozvodu vody ", výbornému odborníkovi při rozepři, když jej chtěli vyměnit za jinou osobu, která zdaleka nebyla na takové odborné úrovni. Nepodařilo se a ten nový chtěl mně a řadě dalších dát za to výpověď. Jenže jsem byl v pracovní neschopnosti, takže to podle Zákoníku práce nesměl udělat. Proto jsem po uzdravení sám opustil vodárny.

Manželka už tehdy byla v důchodu a obě dospělé děti měly po ukončení školy odpovídající zaměstnání i vlastní rodiny - celkem jsme už měli 6 vnoučat.

Syn M a r t i n pracoval dlouhá léta na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Když po převratu došlo k reorganizaci ústavu, odešel. Shodou okolností zjistil, že mají vážné nedostatky učebnice fyziky, z nichž se učili jeho synové a začal psát nové učebnice, které získaly uznání učitelů a školy je objednávaly. Dodnes napsal asi 30 knih. V té době spolupracoval s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na různých projektech zlepšení výuky. - V minulém volebním opdobí byl místostarostou, nyní je starostou v Ondejově a jsem velice rád, že moje rodina se vrátila do místa svého původu , kde syn zastává významnou veřejnou funkci. Bohužel časově velice náročnou.

Dcera Petra iniciovala a založila instituci Občanských poraden, které poskytují zdarma rady. Vybudovala jich 20. I později se věnovala sociální ekonomice včetně působení na ministerstvu práce a sociálních věcí a v Nadaci rozvoje občanské společnosti. Je expert v této oblasti a získala si dobré jméno. Například byla pozvána do Bruselu k přednášce na konferemci Evropského institutu pro veřejnou správu.

B: Historické události období.

Minulý režim nebyl schopen jakýchkoliv reforem, přestože je lidé vyžadovali - doba k tomu byla zralá. Například v r. 1968 celý národ nadšeně podporoval socialismus. Jenže jeho diktátorský charakter režimu nedovolaval ani připravit alternativy dalšího vývoje. Proto se po chvilce demonstrací v r. 1989 zhroutil. Opozici to zaskočilo. Ta se chtěla na moci nejdříve jen podílet a dlouho trvalo, než pochopila, že může žádat moc celou! Tu vlastně dostala zadarmo.

C: Vliv na moji osobu.

"Minulý režim" ze mne udělal na dvacet let druhořadého občana. Po jeho pádu jsem opět měl vyhlídku na možnost dalšího uplatnění v oblasti vzdělávání dospělých.

D: Mé poučení z etapy.

Po pádu stalinismu nastane velmi dlouhé období, než se znovu vyskytne historická situace pro nástup socialismu. Ten budoucí společenský řád se asi bude i v podstatných tézích i v  detailech lišit od sovětského režimu, ale podstata spravedlivého státu musí být jeho základem. Nebude to reálný socialismu. Protože nebude postaven na bázi diktatury, ale demokracie!

7. Některé pojmy.

V ČSSR proběhla pejorativně řečeno "revoluce amerického typu" z postsovětských zemí jako druhá (první v Polsku). Tyto "americké revoluce" jsou založeny na sloganu "svoboda a demokracie", skloňovaných ve všech pádech - ale za nimi stojí tvrdý kapitalistický režim s heslem posledního údobí: maximální zisk!! Poslední z těchto organizovaných revolucí byly růžová gruzínská a oranžová ukrajinská. Ta československá ještě navazovala na konec stalinismu a uskutečnila se před rokem 1990, v němž byla skončena 2.světová válka, aniž Německo s východní skupinou "vítězů"   uzavřeno mírové smlouvy , vyplatilo jim reparace a aniž by na konferenci 4 + 2 byly dojednány alespoň konzolidované vztahy - např. zákaz štvaní sudetoněmeckého landsmanšaftu proti nám. Skončila i studená válka. V celosvětovém měřítku to byly dobré činy.

Nejprve bychom se měli podívat na některé základní pojmy, které byly, jsou a jistě i nadále budou zneužívány pravicí. Kromě toho se v celém světě záměrně ve vědě potlačují marxistické pojmy a nahrazují jinými. Např. místo "třída " je nyní "vrstva" (strata), neužívá se "společenský řád". Tak tvrdý a tak všestranný je boj proti socialismu. Třída "kapitalistů" hájí své panství!

7.1. Stalinismus a socialismus.

Celosvětově řízenému antikomunismu se podařilo vnutit veřejnosti myšlenku, že socialismus = stalinismus a že jiný socialismus nemůže existovat. Pro budoucnost je to velice nebezpečná idea. Protože to je lež!

S o c i a l i s m u s je vědecké učení, které osvětluje, jaký bude další stupeň vývoje lidské společnosti. Karel Marx byl v r. 1999 ve veřejné anketě BBC vysoce oceněn ve Velké Britanii a označen titulem "myslitel tisíciletí." - V r. 2003 podobnou anketru organizoval rozhlas SRN. Marx se umístil na 3. místrě jako největší Němec. - Protože objevil mechanismus vývoje lidstva: rozvoj výrobních sil je nezadržitelný a v určitých obdobích způsobuje změnu výrobních vztahů. Proto lidstvo prožilo prvobytně pospolný řád, otrokářský, feudální a nyní je v kapitalismu. Ten prošel třemi obdobími: kapitalismus volné soutěže, imperialismus a nyní je v globalizaci. Příští etapou vývoje lidstva bude socialismus. Tento vývoj probíhá bez ohledu na vůli či nevůli konkrétních lidí nebo států, které jsou dnes organizační jednotkou společnosti. Nepřijde ovšen sám od sebe, ale společenské síly si jej budou muset v příhodné chvíli nastolit!

Při vývoji lidstva mají významnou úlohu t ř í d y . Tento pojem byl objeven dávno před Marxem. - I když pojem "třídy" tehdy ještě nemohl použít, už ve 3.století před naším letopočtem se psalo o rozdělení společnosti. - Francois Guesnay (l694 - l774), francouzský lékař a ekonom rozeznává produktivní třídy osob hospodářsky činných v těžebním průmyslu a v zemědělství a neproduktivní třídy pozemkových vlastníků. Je představitelem fysiokratismu. - Adam Smith (l723 - l790), britský ekonom a filosof , představitel klasické ekonomie se zabýval hospodářskou svobodou a pracovní teorií hodnoty (Smithův zákon). Rozeznává 1. třídu vlastníků půdy, 2. třídu vlastníků peněz, 3. třídu dělnickou. - David Ricardo (l772 - l823), stoupenec klasické ekonomie. Práce je jediný zdroj hodnot, mzda je cena práce. - Joseph Alois Schumpeter (l883 - 1950), americký ekonom českého původu. Zabýval se teorií společenských a institucionálních změn, tržní ekonomiky, teorií hospodářského rozvoje a dynamiky.

Marx dokázal, že třídy nejsou věčné. Že doprovázejí pouze vykořisťovatelské společenské řády. Nebyly v prvobytně pospolném řádu a nebudou v socialismu. Dokud budou existovat, nepřestane t ř í d n í b o j , tedy boj o moc ve společnosti, který trvá už dlouhá tisíciletí. Dělnická třída v revoluci vykořisťovatele porazí a nastolí socialismus - beztřídní společnost. Třídu kapitalistů nezlikvidují fyzicky, pouze ji odstraní od moci a ta tím přestane existovat jako sociální skupina!

Socialismus je tedy podle Marxe jedna z etap společenského vývoje, součást vědeckého teoretického poznání. Nelze se jej "zbavit" tím, že mu dnes budou na současné moci závislí lidé nasazovat psí hlavu.

Naproti tomu S t a l i n o v a d i k t a t u r a vznikla v přelomových dobách po 1. světové válce v Rusku a umožnily ji příhodné společenské podmínky po skončení dlouhé občanské války, podporované procarskými silami zevnitř i z venčí. Tato diktatura neskončila Stalinovou smrtí v r. 1953, ale užívali ji i jeho následovníci. Skončila jako neúspěšná, ale krvavá epizoda v dějinách lidstva. Bohužel trvala od r. 1924, tj. 67 let.

Natropila všeobecné všestranné a nenapravitelné škody zejména proto, že poškodila kladné chápání pojmu socialismus a spojila je s diktaturou jako by ta byla jeho neoddělitelnou součástí! Přínosem však byla diktatura v tom, že se v ní vyvíjel socialismus, i když v deformované podobě, v níž se projevoval v Sovětském svazu. Byl tím sice narušen, ale i tak prokázal svoji životaschopnost podle teoretické předpovědi Karla Marxe. Ten ovšem stanovil, že základní podmínkou fungování socialismu je demokracie, která bohužel ve stalinismu neexistovala. Proto se socialismus nemohl vyvíjet svobodně podle svých idejí, které zvítězily ve Velké říjnové socialistické revoluci!

Dnes ovšem propaganda pravice hovoří o socialismu pohrdavě a tvrdí, že jeho působení v dějinách byl omyl, což prý dokázal svými chybami. Prý je nezměnitelný, nereformovatelný, škodlivý. Pravice mu ovšem připisuje chyby stalinské diktatury, směšuje vlastnosti obou ideově neslučitelných elementů. Proto je nutno principy socialismu bránit a připravovat podmínky pro jeho opětné nastolení na Zemi. Nebude to snadné etapa ve vývoji lidstva.

7.2. Velké revoluce.

V těchto souvislostech je pozoruhodné srovnání dvou velkých revolucí. Velká francouzská buržoasní revoluce v roce l789 ukončila etapu feudalismu a byla začátkem kapitalismu jako nového společenského řádu. Byla krvavá stejně, jako dosud i potom všechny velké revoluce. Po létech vystřídalo republiku království a císařství - přesto ji celý svět uzmává, zejména se jí pyšní Francouzi. Např. značka Napoleon je skoro na každém druhém zboží.

Naproti tomu Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku v r. 19l7 také svrhla společenský řád - kapitalismus a vytvořila možnost , aby se dostala k moci dělnická třída. Převzetí moci bylo stejně krvavé jako ve Francii a stála přibližně stejné množství životů. Mimo to je nutno jako zvláštní položku počítat následné oběti občanské války.

Francouzská a ruská evoluce měly v dějinách vývoje lidstva stejnou úlohu. Škoda, tato úloha je té ruské ze současných politických důvodu pravicí upírána, přesněji řečeno je připočítáván počet mrtvých z následné války a tím je propagandisticky hanobena!.

Za vlády Jelcina byl dokonce v dnešním Rusku zrušen dekretem 7. 11. 1996 jako státní svátek den 7 listopadu a byl nazván "Celonárodní den porozumění a usmíření". Od r. 2005 už to je pouze významný den. - Duma v r. 2005 za nový den státního svátku stanovila 4. 11. V ten den totiž Rusové zabránili v r. l6l2 vstupu Poláků do Moskvy! Není to nepřátelské gesto proti Polákům, které pomůže dále zhoršovat vzájemné vztahy těchto států?! Nyní je nazván tento státní svátek "Den národní jednoty"! Neuvěřitelné!!

7.3. Komunismus.

Marx nikde nepopisuje, jak bude vypadat budoucí společnost nazvaná tímto pojmem. Komunismus je podle něj hnutí, které překoná současný stav vykořisťovatelské společnosti a vystřídá jej další etapa v níž bude svobodný rozvoj společnosti podmínkou rozvoje všech.

Také tak nazval politickou stranu, pro kterou napsali s Bedřichem Engelsem "Manifest komunistické strany". Dělnické politické strany, které vznikly ve 2. polovině 19. století však používaly názvu sociální demokracie. Sice měly v parlamentě velký počet poslanců, ale přijaly jako styl jednání, základ své činnosti úroveň politiky buržoasních stran. Konkrétním projevem této naprosté shody obou typů buržoasních i dělnických stran bylo hlasování o válečných úvěrech. Před 1. světovou válkou letěla Evropou všemi státy myšlenka: my, dělníci, přece proti sobě nebudeme střílet - tím bychom posilovali buržoasii. Leč úvěry odhlasovali a stříleli!!

"Sociálně demokratická dělnická strana Ruska" měla v roce 19l2 v Praze konferenci, na které byla projednávána hlavní otázka způsobu uchopení moci dělnickou třídou. Při hlasování dostalo většinu křídlo, které dokazovalo, že jediný nástroj je revoluce. Lenin využil tohoto vítězství v počtu hlasů a nazval stoupence revoluce "bolševiky" (podle ruského většina = bolševstvo ) a jejich odpůrce menševiky. Pojem bolševici se potom připojoval k názvu strany dlouhá léta.

Při svém návratu z exilu 3. 4. 19l7 kromě výzvy k revoluci proti Kerenskému doporučil název " Komunistická strana (bolševiků) Ruska". Lenin to zdůvodňoval návratem k názvu, který dali své straně Marx a Engels. III. internacionála, .která vznikla v r. 1919 měla spojit dělnické strany světa, byla proto nazvána "Komunistická".

 A strany v jednotlivých zemích, které byly její součástí, se staly výkonným orgánem v daném státě to projevily i ve svých názvech. Např. u nás to byla "Komunistická strana Československa". Proto také bylo tak přísně vyžadováno dodržování usnesení orgánů Internacionály v Moskvě.

Političtí nepřátelé dělnického hnutí se mohli od poloviny 19.století nazývat antisocialisté, ale ten pojem ani nevznikl. Naproti tomu po 1. větové válce a vzniku SSSR se také pravice spojila do internacionály, i když ne formálně, pouze společnými cíli proti dělnickému hnutí, přesněji řečeno proti všemu pokrokovému, co by mohlo narušit moc buržoasie. A svoji činost nazvali antikomunismem, přestože tento řád zatím nikde na světě neexistoval, ba ještě není jeho podoba ani teoreticky zpracována.

Tento pojem a zejména projevy jeho činnosti se rozvíjel zejména po 2. světové

válce. A zejména v etapě globalizace je ovládán z jednoho centra v celém světě!

8. Globalizace a antikomunismus

8.1. Globalizace

Globalizace je třetí stádium kapitalismu. Nastoupila v osmdesátých létech minulého století.

Č l e n ě n í g l o b a l i z a c e:

1. První vlna globalizace byla v létech l870 - 19l4. Počátky tehdejších procesů vedly k dnešní podobě. Akceleruje udržitelný růst.

2. Meziválečné období 19l4 - 1945 bylo s řadou problémů a s příklonem k nacionalismu a k protekcionismu.

3. 1945 - 1980 - podpora mezinárodní ekonomické integrace a vznik nových orgánů (OSN,MMF,GATT).

4. Od r. 1980 - přišla současná vlna s novými trhy, globálním propojováním a s novými aktéry (WTO, bloky, EU, NAFTA, GT) s novými pravidly a normami (důraz na liberální tržní principy, na deregulaci,a na privatizaci). To je ohroženo lidskými projevy.

Výrobní síly mohutně vzrostly, stroje nahrazují ruční práci, nesmírně se rozvinula technika spojů (internet, mobilní telefony, sítě médií). Výroba je koncentrovaná a zmohutněla.Vznikla transnacionalizace. Světu vládnou nadnárodní společnosti.

V globalizaci definitivně ztrácejí společenské rozpory lokální charakter. Vše se řeší na ekonomických principech. Platí pravidlo maximálního zisku. Výroba se stěhuje do oblastí s levnou pracovní silou. Převážila snaha zrušit prvky sociálního státu, který kapitalisté zaváděli v 60. létech zejména pod vlivem vzoru a existence socialistického tábora.

Tyto reality současného světa se plně projevují i v ČR. Mezi obrovskými úspěchy lze nalézt už i causy s nadnárodními vlivy. Volá se po kontrole, či spíše po "zkrocení" neoliberální kapitalistické globalizace. To vyvolává obrovské asymetrie ve všech sférách i v různých sociálních subsystémech.               .

S pojmem gobalizace se setkáváme i na ekologické úrovni, jak napsal Miroslav Randsdorf v knize "..není všem dnům konec". "Globální problémy lidstva především ekologické, vyžadují kolektivní odpovědnost . Jde o strategii přežití. Neoliberalismus redukuje lidskou bytost na faktory užitku a zisku. Ale hlavním úkolem lidstva je najít novou kvalitu lidského života...Americký model je nepřijatelný...Vykořisťování lidí a vykořisťování přírody jde ruku v ruce." A dále: "Tato kolektivní sebevražda lidstva je spojena s reálným podřízením práce kapitálu s tím, že kapitál celé populace podřizuje honbě za krátkodobým ziskem a vytvářením nových , často vysloveně umělých potřeb." (str. 292-295).

8.2. Svoboda a demokracie.

Nejúspěšnějším vývozním artiklem USA je vývoz idejí svobody a demokracie, aniž by tyto pojmy podrobně a konkrétně vysvětlily. Hlavním cílem je změna politických a hospodářských poměrů v poslední době hlavně ve státech bývalého socialistického bloku a pokusy se dějí i v islámském světě. Klasickým příkladem jsou růžová revoluce v Gruzii a oranžová na Ukrajině. V této souvislosti by mne velice zajímalo, kdo předvídavě vyrobil a dodal na trh tolik oranžových látek, což několikanásobně překonalo normální spotřebu proti předrevoluční době. Věcná shoda je i v tom, že se v čele opozice vždy objeví lidé, kteří vystudovali v USA!

Obdobná byla snaha importovat dnešní americký způsob "života ve svobodě" i do  Afganistanu a zejména do Iráku. Tam sice po svržení a oběšení Sadáma Husajna získaly USA ropu, ale rozpoutaly občanskou válku s desítkami tisíc mrtvých (Američanů jen 3 897, ostatních bělochů 308 - iráckých vojáků 6 375 a civilistů 86 300) a s 1 1/2 milionem uprchlíků ze země před tamnějším rozvratem. Svou válkou, postavenou na lži o zbraních hromadného ničení v zemi, rozvrátily USA konzolidovaný stát. V jeho čele sice stál diktátor (což šéfům USA nevadilo, když jej předtím použili jako nástroj proti Iránu a tamnější válka také měla statisíce obětí na životech), ale takových režimů je na světě mnoho. - Prezident Mugabe v Zimbabve rozvrátil svoji zem, ale tam Spojené státy neshledaly nutnost zavedení svobody a demokracie! Ona tam totiž není ropa!

Naopak uvnitř "osvobozených" států má "svoboda" jiný účel, než jsou "svobodné volba" apod.. Václav Bělohradský to v Právu 26. 7. 2007 formuloval takto: "Slovo ¨svoboda´ znamená v pravicovém diskursu právo soukromých majitelů disponovat svým majetkem s co největší mírou bezohlednosti vůči druhým...Svoboda podnikání je nejdůležitější formou svobody ve společnosti."

U nás se v praxi plně potvrdilo, že jde o největší míru bezohlednosti! Jeden z mnoha případů je rozhodnutí Ústavního soudu ve věci nájemného z bytů, který odůvodnil své rozhodnutí ve prospěch majitelů domů zvyšovat nájemné dominantním právem na zisk. To má zřejmě daleko větší hodnotu než základní lidské "právo na domov"!

Mezinárodní soud pro lidská práva ve Štrasburku odsoudil nájemníka v Polsku v r. 2007, aby doplatil dlužnou částku za proti jeho vůli zvýšené nájemné majitelce domu. Vždyť přece její "lidské právo na peníze" je daleoko větší, než nějaké hloupé "lidské právo na dostupé nájemné domova"!

Na 5 000 českých majitelů domů žaluje rovněž ve Štrasburku český stát a žádá, aby jim zaplatil asi 200 miliard korun "za ušlý zisk z doby regulovaného nájemného"! Protože se zřejmě právem domnívají, že takovou částku není možné od ČR dostat, spokojili by se při mimosoudním jednání s "pouhými 50 miliardami!"

Tyto příklady jednostranných hospodářských výhod vlastníků majetků jsou jen jedna z forem potlačování svobody občanů. Daleko nebezpečnější je potlačování občanských svobod zákonem. To se soustavně děje na základě zákonů, schválených českým parlamentem a podepisovaných prezidentem republiky, např.

1. Lustrační zákon č. 451/91 Sb. ze 4. 10. 1991.

2. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu č. 198/93 Sb.

3. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, zřízený zákonem o policii č. 283/91 Sb.od 1. 1. 1995. Má 70 zaměstnanců v Praze a 50 v Brně.

4.                Zákon č. 181/07 Sb. o zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů, o archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů

Ústav má mít 250 zaměstnanců, kteří spolu se 120 pracovníky ÚDVK budou vymýšlet údajné trestné činy v minulosti. Které už jsou většinou právně promlčené. Ale toto nebezpečné antikomunistické ovzduší šířené pravicí je jejím neobyčejně působivým nástrojem. Hlavně proto, že obelhává veřejné mínění a vytváří neobjektivní a nepravdivé představy o naší nedávné minulosti! Zanedlouho tedy v době, kdy nejsou peníze např. na naléhavé případy sociální péče, školství, zdravotnictví apod. bude stát platit nejen věcné náklady na provoz nové organizace, ale i vysoké platy 370 protikomunistických úředníků, aby se šťourali v minulosti dávno pohřbené, která přítomnosti nemá co říci. Tyto zrůdné projevy stalinismu byly obecně odsouzeny - jaký smysl má "odhalovat" další a další jedince?! To všechno se děje ve prospěch pravice, která umí velice dobře používat antikomunismus. Na prvním místě ovšem zůstává, že tyto zákony porušují principy Listiny základních lidských práv a svobod!

Jako příklad nesmyslnosti a zhoubnosti těchto zákonů vezměme "Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu". Od 1. 1. 1995, tedy za 13 let své činnosti zahájil trestní stíhání proti 191 podezřelým, návrh na obžalobu podal na 96 občanů a obžaloba bylo přijata v 74 případech. Odsouzeno bylo 30 obžalovaných, z toho 8 nepodmínečně a 22 dostalo podmínku. Kolik milionů stál jeden obžalovaný? Česká společnost si zaslouží vyúčtování tohoto plýtvání státními financemi. Dnes u nás nelze předpokládat, že by se politické vedení ČR zabývalo hrůznými důsledky oficiálních lží při současném morálním rozvracení jednoty společnosti. To všechno patří na zhoubné konto antikomunismu!

Antikomunismus si bezcitně pohrává s historií, kroutí jí tak, že slyšíme její kvílení. Jeho zákony předstírají, že mnohé dřívější události byly zločinné. Nositelé antikomunismu však zapomínají na důležitou věc: zákonem historii nezměníš! Tato disciplíma má být vyhrazena pro historiky.

Také je znovu a znovu slyšet, jak hrozné je, že ještě dnes soudí soudci, kteří soudili ještě "v minulém režimu". To je měl "nový režim" postřílet nebo pověsit?! Tak obrovské nesmysly pro posílení moci pravice!

V této souvislosti by stálo za zvážení - protože tyto zákony nepochybně současný režim neznění - jak obrovské nebezpečí pro českou společnosti budou ještě znamenat v roce 2020 ti "političtí zločinci" z roku 1950 tj. po 70 letech!? A stálo by za to spočítat, kolik to všechno stálo a ještě v dalších desítkách let bude stát!! Jde o miliardy korun.              Tyto zákony přijal parlament vždy, když v něm měla pravice početní převahu - ale nelze zapomínat ani na tvrdý antikomunismus mnohých sociálních demokratů! V takovém případě přece mohou naše zákonodárné orgány přimout zákon, že od zítřka bude vycházet slunce na západě! Horší je, to vše diskriminuje obyvatele ČR, kteří smýšlejí jinak nebo jsou apolitičtí aniž si to mnozí z nich uvědomí. Listina základních lidských práv a svobod je přese součástí naší ústavy. Jak to, že to trpí Ústavní soud?!

"Současný režim" však produkuje svým protilevicovým zaměřením strašnou věc: rozeštvává národ na ostře nepřátelské části. To je přece nejhorší výsledek vlády každého takového režimu. Ale maximálně to slouží pravici. Zastrašuje to totiž obyvatele. A vyvolat obecný strach ve společnosti je významý cíl pravice! Aniž by se poučila od "minulého režimu". Tehdy donucovací politika státu vytvořila nepřátele - kteří toto zřízení při vší své slabosti svrhli!

Brzy po 17 listopadu 1989 jsem viděl skupinu dětí kolem 14 let, které pokřikovaly: "Teď máme svobodu a můžeme si dělat, co chceme!" Zdá se, že podle názorů či přesvědčení těchto dětí jednají už 18 let politikové, zejména ti na pravici

To je pro mne nepřijatelné!

8.3. Antikomunismus.

Antikomunismus se stal v ČR státní ideologií. Šíří ho nejen soukromá media, ale bohužel i veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas. Ani jejich redaktoři a ředitelé zřejmě nevědí, co znamená pojem objektivita! Ani že je jejich povinnost přísně toto stanovisko dodržovat. Přestože to je výhodné jen pro pravici a veliká část společnosti s tím nesouhlasí, musíme to platit všichni!.

Jako důkaz uvedu statistiku o počtu vystoupení, vysílených o politických stranách v ČT před volbami až do 1. 6. 2006: ODS - 6 312, KDU-ČSL - 2 270, zelení 1 312, ČSSD - 4 475, kdežto KSČM jen 691! - Na 1.máje 2007 vysílala ČT o střetech hrstky antifašistů s anarchisty a že komunisté nebyli na Letné. Neukázala, že komunisté uspořádali oslavy ve 100 městech včetně Prahy, kterých se zúčastnilo l20 000 lidí!

Otřesné je, že se v médiích téměř nehovoří o konkrétních dějích, organizovaných STB. Ale naplno se otevřela stavidla zostouzení tzv. spolupracovníků podle Cibulkových seznamů, které ten kdovíjak sehnal a vydání obdobného seznamu ministerstvem vnitra. Lidé v seznamech uvedení jsou skandalizováni. Antikomunismus pravice je odsoudil bez soudu . Týká se to desetitisíců lidí! Ti zlí estébáci jsou v těchto případech pro úřady dokonale hodnověrní - kdežto v seznamech zapsaný občan lže! Někdy pro perzekvování stačí, že občan neuvedl, že byl třeba jen krátkou dobu v KSČ. - a je podezřelý z jakýchsi zločinů a nedostane funkci, o kterou se uchází, přestože je odborník.

Významnou roli si v systému antikomunismu vydobili senátoři Štětina a Mejstřík . Ten např. při diskusi se studenty v univerzitním areálu v Jinonicích dne 21. 5. 2007 přišel o půl hodiny po oznámeném začátku. Na dotaz z publika , co by udělal se svým oficiálním oponentem tohoto večera anarchistou Ondřejem Slačálkem, kdyby se doslechl, že propaguje komunismus, prohlásil, že by ho hned udal na policii! Tím se u většiny přítomných studentů zesměšnil. Pan senátor na jeden z dotazů publiku nevysvětlil, proč byl aktivním, členem SSM. Z pléna se také ozvala otázka, jak si konkrétně a věcně představuje onen zákaz komunistů co se pak s komunisty stane, až budou pozavíráni. Mejstřík začal kličkovat a vytáčel se jako had, že přece nechtějí nikoho zavírat do pracovních táborů, věznit či popravovat atd. Nato se zvedla další vlna odporu a námitek, proč tedy pořád chtějí komunisty odsuzovat a zavírat - ale jeho odpovědi se točily stále dokola. Obzvlášť výhružné vystoupení předvedli přítomní známý pan Šinágl a Mejstříkova sekretářka. Účastníci shromáždění si mohli na jeho průběhu uvědomit, že antikomunismus je především víra a náboženství. Tuto základní hodnotu pravice poněkud pomíjí, protože jí jde jen o její politický prospěch. Myslím, že tímto konkrétním příkladem lze dokázat nedemokratičnost našeho současného politického systému. Mejstříkové sice mají "právo vyjádřit svůj názor", ale tím rozbíjejí naši společnost, která potřebuje být v základních věcech jednotná!

Když však antikomunismus převládá v celém státě a osmnáctiletí neslyší jiné názory,

musí je taková státní ideologie nutně ovládnout! Názory komunistů nebo jinak smýšlejících objektivních občanů se nemohou k těm mladým dostat. Kde tedy je ta proklamovaná svoboda názorů, nutná v demokracii?! Kde je objektivita?!

Přesto byli i v r. 2007 označeni za agenty STB Tošovský, Nohavica a Neckář! Je však toto nutná metoda "obrany demokracie?!" Mohou tito a jim podobní lidé dnes u nás ohrozit "budování kapitalismu"? Je nutno je znectít, aby mohla pravice vládnout?

"Milión sedm set tisíc komunistů netvoří nějaký jiný biologický nebo morální druh, než jsme my ostatní." To řekl Václav Havel v ČT 16. 12. 1989. Mýlil se, nebo to byl propagandistický záměr v boji o moc? Tuto myšlenku nový režim nepřijal, přestože je velice správná!

Přestože je tento rozvinutý všeobecný antikomunismus v mnohém až směšný, nebude za současné politické situace u nás ani nikde ve světě odvolán. Finanční oligarchie jím spoutala skutečně "celý svět".Je součástí globalizace, skoro všechna média jsou touto ideologií přeplněna.

Nevzdělanost je součástí antikomunismu. Dalo by se říci, že je u mnoha lidí nezbytná - alespoň v jaké podobě ji zkonzumují a jak ovládne jejich myšlení! To se ukázalo i při odstraňování hvězdy z brněnského pomníku sovětských vojáků, padlých při osvobozování Brna před 62 léty. Nařídil to, objednal a z veřejných peněz zaplatil antikomunista ve funkci místostarosty městské části.

Obdobě lze hodnotit vandalské zničení náhrobků sovětských vojáků v Praze na čestném pohřebišti. Avšak nedaleko je pohřebiště vojáků commonwelthu, kde je všechno v pořádku, což ukazuje politické cíle celé akce. Nejde tedy o sběrače kovů pro sběrny kovového odpadu, ale o důsledky státního antikomunismu, u nás šířeného.

Antikomunismus není nadávka, je to především dogma. Podobné téze známe např. i z katolické církve, kde mezi ně patří např. "neposkvrněné početí Panny Marie". O dogmatu nesmí nikdo pochybovat. Dogma je vždy černobílé a předkládá jednoduché řešení složitých problémů. Tyto dvě základní vlastnosti dogmatu jsou současně populistické a rádo a snadno se jim věří - snadněji v kruzích lidí s nevalným vzděláním. Ale jak ukazuje praxe, přijali dogma antikomunismu i mnozí příslušníci inteligence, i lidé ze společenských skupin, kde je nutná značná schopnost myšlení. I to samo se ukazuje jako složitý problém.

Mnoho společného má antikomunismus s antisemitismem - obojí je populistické. A obojí má stejné velice nebezpečné politické zaměření. Antisemitismus byl světem odsouzen díky zrůdnosti Hitlerova nacismu. Doufám, že lidstvo nebude tolik trpět antikomunismem jako v době 2.světové války antisemitismem. Je však možné, že , než si přivodí svůj konec oteplováním ovzduší na Zemi. Proto bychom se dnes měli snažit, aby lidé pochopili zrůdnost antikomunismu a přestali mu věřit. Vždyť jde o obdobný zločin, jako bylo šíření antisemitismu!

Nedostatek svobody a tedy i demokracie se pochopitelně u nás dnes projevuje všude, tedy i v ekonomice, v lidských vztazích, v morálce atd. Stále slýcháme nářky, jak v "minulém režimu" lidé trpěli. I lékař profesor dr.Josef Koutecký si 1. 10. 2007 v Českém rozhlase 2 - Praha v pořadu "Jak to vidí" stěžoval, že "musel chodit do průvodu, křičet hesla která mu nařídili a na vysoké škole musel skládat zkoušky z marxismu-leninismu!" Chudák! A při tom zadarmo vystudoval vysokou školu a "minulý režim" ho jmenoval vysokoškolským profesorem!! Veliký chudák. On při tom všem musel tolik trpět!

Je až slzavě směšné, když dnes skoro každý, kdo vystoupí na veřejnosti nebo v médiích, se cítí být povinnen říci, jak ještě nedávno trpěl v "minulém režimu"! Spíše bychom nad tím měli zaplakat.

Neměli bychom ovšem zapomínat, že antikomunismus má i velice různou intenzitu. Někdo jej vyznává jen proto, že "se to dnes nosí" a moc o tom nepřemýšlí. Je i kategorie racionálních antikomunistů , kteří opírají své názory o ideje jim předkládané. Jsou však i antikomunisté - běsové, kteří svůj názor dovedli do citového stádia msty, jsou ochotni napodobit středověké procey proti čarodějnicím, protože mají stejně zvrácené ideové podněty a srdce plné nenávisti! Do této katagorie patří většina členů Konfederace politických vězňů v čele se svou ptedsedkyní Naděždou Kavalírovou.

Do početně velmi rozsáhlé skupiny patří antikomunisté zištní. Velmi mnozí z nich dávali v "minulém režimu" ostendativně najevo, že patří mezi ty nejuvědomělejší, že jsou komunisty tělem i duší a proto např. jezdili v bývalém Sovětském svazu i na ta nejstřeženější místa (Štětina). Pak přišel "samet" a tito horliví okamžitě a opět horlivě převlékli kabáty - a dnes se vyhřívají na výsluní některých politických stran a jsou zářnými vzory antikomunistů. Firma Štětina - Mejstřík dodává zboží pouze nejkvalitnější!

K této skupině má blízko Klub antikomunistických novinářů, který u nás má masovou základnu. Těch slušných bohužel zbyla jen hrstka! Ale ti z Klubu najdou desítky argumentů pro každé téma, o něž je šéf požádá. Mají ovšem i svoji čest a proto si ta správná protikoministická thémata hledají i sami.

K antikomunismu nemusí být osobní důvod, příčina, životní zkušenost, ublížení psychické či fyzické. Je to pocit, názor životní postoj - a do vědomí člověka se dostane nejrůznějším způsobem!Třeba aby se nelišil od svýšlení "své" skupiny

V ekonomice je u nás např. boj o Zákoník práce. Ten sice byl poněkud zhoršen při předloňskch úpravách, ale jakmile se dostala k moci pravice, ihned chce změnit některé paragrafy v neprospěch zaměstnanců. Zaměstnavatelé mají dostat právo dát výpověď bez udání důvodů, což by bylo katastrofální pro lidi práce. Takových sporných věcí se má v zákoníku změnit mnoho.

V současnosti jsou kladeny vyšší nároky i pokud jdeo o množství požadované práce. Použijeme-li Marxovy terminologie, zvyšuje se vykořisťování. Názorný příklad je v supermarketech, kde mají pokladní mnohdy problém, aby mohly jít na záchod. A u managerských funcí se tento problém celkového nedostatku času násobí!

Musel jsem se omezit v oblasti svobody pouze na příklady, protože jejího zneužívání k opatřením proti "malým lidem" jsou mraky. Nejen u nás, ale i ve světové populaci.

Globalizace opět od základu změnila život lidstva. Zatím. A finanční oligarchii přináší maximální zisky, což je jejím oficiálním cílem. Prostřednictvím nadnárodních společností vládne světu. Kdy tento současný stav naruší vnitřní rozpory, které v ní nutně vznikají? Obávám se, že to dnes není možné odhadovat.

Svoboda občana je dnes vyhlašována za svatou - ale v praxi je maximálně omezována. .Peníze spolu nesou moc a ta je v globalizaci jasně vymezena. Musíme žít podle těchto nových pravidel. Svoboda, kterou k životu lidé nezbytně potřebují, je narušována dnešním vládnoucím systémem. Proto lidstvo potřebuje přeměnu do spravedlivého společenského řádu - socialismu!

Současný stav je pro mne nepřijatelný!

A: Můj osobní život.

Byl od převratu silně ovlivněn mnohými chorobami, které s sebou věk přináší a ty mne posílaly občas do nemocnic. V anamnéze mi píší lékaři celou stránku chorob a celkově mne označují za polymorfního pacienta. Naštěstí jsem se z většiny chorob vystonal. Trápí mne stav sdečního svalu, žíly plné trombů v lýtku levé nohy a malá průchodnost cév v nohách, otékání dolních končetin, nějaké ty bércáky a po nahrazení obou kyčlí endoprotézami musím používat francouzské berle. V dobrém stavu mne ovšem drží téze, kterou odedávna používám: "já vím, že jsem zdravej." Nemalou zásluhu na tom má moje vitalita a celoživotní optimismus.

B: Historické události období.

Globalizace se dotýká každého člověka na planetě Zemi, stejně jako antikomunismus, který ji provází. Zatím přináší největší prospěch finanční oligarchii. Uvnitř systému však začínají vznikat rozpory.

Vývoz jdejí "svobody a demokracie" z USA je pro tuto zemi maximálně výhodný vývozní artikl. V ČSSR se tento dovoz uplatnil po 17. 11. 1989, kdy u nás ukončil "minulý režim". Pravice použila své současné početní převahy v parlamentě k přijetí řady konfliktních zákonů, které jí umožňují nejen diskreditaci KSČM, ale i obrovské skupiny občanů obviňovaných - ale nesouzených - za zlo: prý byli agenty STB. Na to je používaný neustále prodlužovaný zákon o lustracích, který poškozuje naši společnost , protože je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Na obtíž dnes bývá i samotné bývalé členství v KSČ. Tyto názory se staly státní ideologií, která občany obklopuje od ráno do noci už celých l8 let! Nástrojem je celosvětově řízený antikomunismus. Tento typ dogmatismu je pro nás katastrofální. Jeho dlouhodobé působení v maximální intenzitě znemožňuje ideovou jednotu národa, která je nezbytná v každé společnosti.

C: Vliv na moji osobu.       

Mně osobně globalizace a s ní nedílně spjatý antikomunismus poškozuje , protože pravice prostřednictvím státu, který ovládá, potlačuje mé právo na svobodu názoru. Tím jsem poškozován jako občan a jsem vylučován z práv, daných Listinou. Jsem tedy dnes občan druhé třídy!

D: Moje poučení z etapy:

Žiji v globalizovaném světě a antikomunismus ohrožuje má základní lidská práva.

9. Přeměna naší ekonomiky

Denní život člověka vychází z úrovně hospodářství regionu, v němž žije. ČR naštěstí patří do ekonomicky rozvinutého světa a můžeme jen litovat lidi uboze žijící v zemích třetího světa - navíc když je přepadnou přírodní katastrofy nebo náboženské, kmenové či jiné války. I já žiji mezi určitými mantinely, které výrazně formují můj život. Proto musím uplatnit i svůj názor na naši dnešní politickou i hospodářskou realitu.

9.1. Průběh

Profesor Tanadori Nishiyama z univerzity v Masashi řekl v r.1997 ve své přednáce, že "jsme se mohli po odstranění monopolů jít přímo do postkapitalistické společnosti". Kritizoval nás, že jsme se "vrhli do náruče stoupenců šokové teorie." Podobně to napsala i řada západních ekonomů.

Řadě průmyslových oborů poklesl výsledek výroby proti r. 199l po 2 - 4 létech: strojírenství, chemický průmysl, stavební hmoty, konfekce, potraviny apod. Už začátky Klausovy ekonomické reformy jsou přehlídkou neúspěchů. V září r. 199l v porovnáním se zářím 1990 klesla denní průmyslová výroba o 34 % a 83 podniků bylo v platební neschopnosti.. Pokles trval až do začátku r. 1993.

V r. 1997 dostala veřejnost zprávu ministerstva průmyslu a obchodu, že produktivita práce klesla v privatizovaných podnicích o 20 %. Hodnotíme-li z dostatečného odstupu současný vládní systém, ukáže se, že se vyměnily mocenské elity a nastaly jiné podmínky, ale trvá stejný styl myšlení a podobný je i slovník. Opět připomínám, že občané chtěli v polistopadovém dění změnit jen řadu nesprávností, ale chtěli zachovat principy sociální jistoty-, - tedy představa byla o tzv. třetí cestě. Jenže vznikem Klausovy pravicové strany ODS a dalších politických stran se situace výrazně změnila.

Faktické hodnocení toho, kam až došel "porevoluční systém", nechme osobě povolané, tj. tehdejšímu prezidentovi ČSR Václavu Havlovi . Ten řekl v novoročním projevu 1. 1. 1990, tedy po roce od převratu: "Naše země nevzkvétá,...stát, který nazýváme státem dělníků dělníky ponižuje a vykořisťuje. Země, která mohla být hrda na vzdělanost svého lidu, vydává dnes na vzdělávání tak málo, že je na 72. místě na světě. Ale to stále ještě není to hlavní. Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet... Pojmy jako láska, přátelství, samet, pokora či odpuštění ztratily svou hlavičku a rozměr. Jen někteří z nás dokázali nahlas zvolat, že mocní by neměli být všemocní."

Popřevratovou současnost tedy hodnotil Václav Havel jako velice špatnou v celku i v jednotlivostech. A jak minulost? "Všichni jsme si totiž na totalitní režim zvykli a přijali jsme ho jako nezměnitelný faktor a tím jsme ho vlastně udržovali. Jinými slovy: všichni jsme byli - pochopitelně každý v jiné míře - za chod totalitní mašinérie odpovědni , nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími spolutvůrci...Svádět všechno jen na předchozí vládu nemůžeme proto, že by to nebyla pravda." (z téhož projevu.)

Podle tohoto názoru bychom měli změnit své myšlení a jednání i hodnocení nejen "my dole" - a uvědomit si důsledky činnosti našich politiků. Ale zejména "oni nahoře", když nás už tak dlouhá léta denně ovlivňují svým antikomunismem, který jim politicky tak významně prospívá při ohlupování obyvatel ČR! To křiví duše nás všech.

Systém "plánovaného hospodářství" vznikl jako nástroj Stalinovy politické diktatury. Neodrážel ekonomické zákonitosti a byl to nástroj ideologický, nevěcný. Václav Klaus u nás prosadil neoliberální ekonomiku, která je opět produktem ideologie - tentokát ovšem opačné. Proto o naší ekonomice lze říci, že v ní jedna špatná ideologie vystřídala jinou špatnou ideologii.

Ekonom Zdislav Šulc vypracoval před rokem 1989 metodiku privatizace podniků: zařadit je postupně do Fondu národního majetku, tam odstraní jejich základní chyby - a teprve potom je se ziskem prodat. V praxi muselo dojít ke konfliktu s představami Václava Klause, který byl ve vládě a snadno prosadil svoje názory: zhasnout do doby, než budou vydány legislativní normy o privatizaci, prodat za babku národní majetek, který rozmnožil "minulý režim" na bilionové hodnoty - a teprve potom rozsvítit! To se podařilo a dnes máme bilion státního dluhu ("za komunistů" byl státní dluh zanedbatelný - l0 miliard a naopak byly našimi dlužníky SSSR a mnohé zaostalé země).

Privatizace u nás byla rozdělena na přímou a kupónovou. V ČSR nemohl být národní kapitál, když bylo vše postátněno nebo združstevněno. Kupónovou privatizací jsme se všichni měli stát akcionáři - ale tím prakticky zmizel konkrétní majitel. Tato forma se tedy nevydařila. Miloš Zeman ji nazval "loupeží století".

Další privatizace se dělila na "malou" a "velkou".        V té malé si lidé kupovali živnosti. V té velké si koupili malé a střední podniky. Nový majitel předložil projekt pro příští bytí podniku bance (předtím si prý došel na sekretariát velmi vlivné strany, odkud místní kamarádi zatelefonovali svým kamarádům z banky a doporučili to). Banka pak dala úvěr i v desítkách milionů. Nový majitel dostal klíče, zaplatil prvních několik splátek a udělal bankrot. Bankám narostly nesplatitelné úvěry na stovky milionů korun - takže už nemohly existovat. Čeština opět obohatila mezinárodní slovník novým pojmem: vytunelovat banku, podnik! Proto vláda banky dotovala 800 miliardami korun, čímž je oddlužila. A prodala - či snad je vhodější výraz je "darovala" zahraničním bankám. Ty uvalily na všechny činnosti veliké poplatky, které jim nyní zvyšují roční příjmy o desítky miliard korun. (např klient musí zaplatit poplatek i za vložení svých peněz, což je paradox - jejich prostřednictvím přece banky vydělávají na svých transakcích) . Všechny své zisky převádějí do zahraničí - sídla mateřských bank. S tím ziskenm to ovšem dělají všechny i ostatní podniky zahraničních majitelů..

Klaus na konci privatizace zajistil zákon, který znemožňuje jakoukoliv kontrolu nelegálnosti transakcí, které proběhly!. Tím byly legalizovány jakékoliv podvody.

Velmi výrazný vliv na naše hospodářství má i Evropská unie. Teoreticky je nutná, má-li být v globalizaci světa Evropa konkurenceschopná s USA a s Asijí. To se sice děje, ale soukromí majitelé původních l5 států EU samozřejmě chtějí na tom vydělat. Střední a východní Evropa se tím stala vlastně kolonií západu. Ceny se velice rychle zvýšily skoro na úroveň EU, kdežto mzdy jsou oficiálně asi na 20 % těch západních. A i vlády těch postižených zemí mají tendenci držet mzdy nízko - prý tím získáme další investory ze západu , kteří by po zvýšení našich mezd přeložili své podniky do Asie. Na mnoha místech jsem se ptal, zda vypracoval Brusel teoretickou studii, jak východní mzdy vyrovnat se západními. Odpověď samozřejmě zní: ne! Spíše se podivili, že tak hloupou otázku vůbec vyslovuji! Po převratu se u nás říkalo, že je např. Rakousko před námi v životní úrovni o 50 let. Po 18. létech to prý dnes je jen 30 let. Je nějaká naděje,že se to někdy zlepší? Dokonce snad v dohledné době ?

Jak mě prostrkovala životem
velká politika

2. díl

Přehledný dějepis let 1921 – 2007 pro školu a dům

Pavel Macháček

Praha 2007

Zpráva nevládní skupiny Lisbon Council sděluje, že středo a východoevropským zemím hrozí, že nikdy nedosáhnou západní životní úrovně. Přispívá k tomu jejich plýtvání pracovními silami a zejména úroveň pracovního zapojení lidí nad 45 let. Tyto pracovníky zpráva označuje za "ztracenou generaci". Mezi západem a východem Unie narůstá propast v kvalitě a využití "lidského kapitálu, zejména starších lidí". Tyto šance snižuje nízká porodnost, únik mozků, vysoká nezaměstnanost, nedostatečné investice do vzdělání a výcviku. Východní státy se musí soustředit na inovace a ne jen na zvyšování efektivnosti jako dosud. Úsilí Čechů o dohnání Západu je ohroženo také strukturou národního hospodářství, která má daleko k moderní znalostní ekonomice. - i proto, že výdaje na vědu a výzkum zůstávají příliš nízké.

Ještě k perspektivám naší ekonomiky. Vlády ČSSD věnovaly obrovskou péči vytváření optimálních podmínek pro příliv cizích investic, což přineslo úspěch. Avšak tyto podniky jsou osvobozeny na l0 let od placení daní a zisky jdou skoro všechny do zahraničí mateřským firmám.

Nepomáhají tedy rozvíjet naši ekonomiku.

Kromě toho mnohé české soukromé podniky se prodávají zahraničním firmám i dnes. Např.v r. 2006 to byl obchod za l24 miliardy korun, v prvním pololetí 2007 už to je za 50 miliard. Např. společnost PPF prodala 51 % akcií ítalské firmě Genereli za 31 miliardy Kč.

V tichosti však u nás probíhají ekonomické procesy, které vedou k závislosti na ekonomice silných států.

Ještě si musíme připomenout zemědělskou půdu, zejména v pohraničí. Vláda ji prodává za jednu desetinu ceny ve srovnání s cenami v zahraničí. Už tady máme mnoho Němců a Holanďanů. Teď už totiž smějí půdu kupovat i cizinci, ještě nedávno ji kupovaly nastrčené osoby s českým občanství. Při tom výdělky nedotovaných českých zemědělců jsou tak malé, že si nemohou dovolit půdu kupovat a pouze si ji od státu pronajímají. Dnešní vláda ji raději prodá do zahraničí!!

Jiný problém jsou spekulanti s půdou. Ti většinou nakoupili za babku od restituentů nároky na vrácení půdy . Nedávný případ jsou pozemky na katastru Uhříněvsi směrem ku Praze. Obec na nich chtěla postavit objekty pro veřejnost a zbytek se ziskem prodat, protože mají územním plánem stanovený charakter stavebních parcel. Tito spekulanti za ně dali 50 milionů. Ale prodají ji za l,5 miliardy! Je možné, že by úředníci Pozemkového fondu tyto souvislosti neznali? Spíše lze předpokládat, že v tom byla nemalá korupce! Něco podobného je, když značnou část půdy, potřebné pro rozšíření nové přistávací plochy na ruzyňském letišti prodal Fond před dvěma léty spekulantům, kteří ji převedou státu za daleko vyšší ceny.

V r. 2004 bydlelo v nájemných bytech 2 698 360 osob, což je 26,7 % všech obyvatel ČR. Je skutečností, že u nás mají příjem do průměrné mzdy 20 399.- Kč celé 2/3 zaměstnanců a do průměrného důchodu 8 690.- Kč také 2/3 důchodců. Je naděje, že stát najde dost finančních prostředků , aby po zvýšení činží dostali ti chudí vyrovnání peněz mezi dosavadní a novou činží? Dnes nejsou "laciné byty", když se nestavějí a dřívější - podle exprezidenta Havla "králíkárny" - jsou obsazené. Kromě toho je nutno respektovat, že mnozí staří lidé už nemají na stěhování dost fyzických sil. A z psychologického hlediska je pro ně obtížné opustit byt a známé okolí po několika desítkách let, které v nich strávili a zvykat si na nové prostředí. - Přes tento desítky let trvající nedostatek bytů se vládní nesmyslný antikomunismus projevuje i v myšlení studentů Vysoké školy umělecko-průmyslové, kteří na podzim r. 2007 uspořádali rádoby posměšnou výstavu, kterou nazvali "Husákovo 3 + l"! - Pro většinu normálních lidí je dnes nedostupná možnost "koupit si byt do soukromého vlastnictví". Protože dnes i "obecní byty", které stát kdysi bezplatně obcím odevzdal, je prodávají za současné "tržní ceny". Jenže tyto "paneláky" byly postaveny za ceny desetkrát menší proti dnešku a tehdejší peníze také měly odpovídající hodnotu. Úspory dnešních důchodců tedy nemohou stačit na dnešní desetinásobné ceny!

Toto nezaplatitelné zvýšení nájmů může přinést jednu alternativu, na kterou se majitelé bytů nepřipravovali: hladina nájemného bude tak vysoká, že se nenajde dost plátců a byty zůstanou prázdné! Pak nájemné budou musit majitelé snížit - ovšem to je ekonomický proces na léta! S předčasným nuceným stěhováním ovšem budou spojeny i mnohé osobní hrůzy!

9.2. Kriminalita

V celé naší společnosti výrazně poklesla kázeň - i v armádě a u policie. Šikana je jedním z jeho plodů, protože pachatelé nemají obavy z vyzrazení. Až k takovým mezím může dojít strach, který v nejrůznějších projevech prorůstá celou společností. Šikana dnes už začíná na základní škole, prostupuje školami vyššími až do armády i civilního života.

Začněme školou. Mnoho romských rodin neposílá své děti do školy - a nikdo je k tomu ani nenutí. I tím se romská komunita začíná vyčleňovat z normální společnosti - a obecné výsledky toho známe - důsledkem jsou romská geta a masová nezaměstnanost Romů.

I v normálních školách je nízká kázeň a mnozí učitelé ji nejsou schopni zvládnout - protože je to obecný jev. Např. patnáctiletý žák 9. třídy zapálil 6. 12. 2007 na základní škole v Hradci Králové spolužákovi mikulášské vousy nalepené na tváři. Chapec utrpěl popáleniny a skončil v nemocnice. - Říci paní učitelce, že je kráva - to je dnes možné. Nebo nasadit učiteli na hlavu koš se smetím jako v České Třebové - proč ne, je legrace. - Když však učitel žákovi něco vytkne, přijde na něj Rodič a vynadá mu, nebo ho zfackuje! V nemocnici v Teplicích skončil 26. 11. 2007 učitel, který napomenul romské děvče, které házelo po chodcích na ulici kameny. Jeho příbuzní - 3 muži a žena učitele na ulici napadli. Zasadili mu několik ran a povalili ho, pak do něj kopali . Kolegové učitele odvezli do nemocnice. Rodiče tohoto dítěte kradou a dělají další trestnou činnost, Městu dluží na nájemném 3/4 milionu korun. Takže: kdo s nimi co svede - mají přece svobodu, Stát je na ně krátký a nemá donucovací prostředky!

V polepšovně zabil chovanec v r. 2006 vychovatelku! - Otec cikán přivezl autem děti do vesnice, kde zabili nůžkami starou paní. Nepamatuji, že by v médiích psali o potrestání. Děti vědí, že do l5 let mohou páchat jakékoliv zločiny a řízení o tom bude zastaveno. Vždyť přestože jsou děti vyspělejší než dříve, odmítají poslanci snížit věk zodpovědnosti na l4 let. Nedospělý znásilní a zabije svou čtrnáctiletou spolužačku.

                Nedá mi to, abych se ještě nezmínil o případu, kde tři studenti střední školy neměli večer co dělat. Jeden z nich šel do domu dívky, s níž chodil a pozval ji ven. Tam ji někde mezi garážemi "ten její" chlapec zavraždil. Prý proto, že ještě neznal pocit někoho zabít!!

A poslanci odhlasují zákon, že jakékoliv dětské přestupky se nikam nesmějí hlásit - např. policie škole - aby prý s nimi nešly dětské chyby do života. Jenže kdo překročil zákony či zvyklosti v dětství - a nic moc se mu nestalo, spíše v tom bude pokračovat i v dospělosti!

Vezměme si policii a armádu. Kázeň bývala mimo diskusi. Představený byl pan někdo! a dnes? V Aši dokonce zbil 29. 9. 2007 řadový policista svého velitele na policejní služebně, zlomil mu nos a způsopbil mu otřes mozku. Velitel skončil v nemocnici. - Podobný případ se stal u vojenské jednosty v Pardubicích, kdy několik vojínů dotáhlo svého desátníka na umývárnu, svlékli ho a sprchovali mu horkou vodou břicho. - Takových incidentů je zřejmě mnoho, ale tyto dva se dostaly na veřejnost.

Dříve by se nikdy nemohlo stát, aby si policista ve službě "odskočil" k blízké benzinové pumpě a vyloupil ji. Asi měl jít na flám a potřeboval peníze! - Něco obdobného se stalo o několik týdů později, také na podzim 2007. Svého kolegu zadrželo několik policistů, když šel už po druhé vyloupit "svoji" pumpu.

Takové věci se dříve prostě . n e m o h l y stát! Jsou to bohužel charakteristické

ilustrace. O celkově špatné době.

Na nepříliš vysoké příčce zločineckého žebříčku jsou zloději kovů, což nějakou tu korunu vynese, ale většinou nepříliš. Pokud se třeba nerozebere mosazná střecha kaple, nebo celá plechová střecha opuštěného kravína. Někteří specialisté rozebrali nepoužívané koleje vojenské vlečky! Když ovšem ukradnou části zabezpečovacího zařízení na železnici - tam už je jiná společenská nebezpečnost.

Krádeže kovů lze velmi snadno odstranit, nebo alespoň zmírnit: vedouicí sběrny bude povinnen zapsat podle občanského průkazu jméno a adrersu zákazníka, který mu přinese bustu, kanálovou vříž, plech ze střechy, kolejnice apod! ODS trento zákon odmítá!

V NOVĚ v pořadu Na vlastní oči vysílali 6. 12. 2007 příběh Jaroslava Šáchy ze Slaného. jeho trestné činy: pp podvod za l 600 000.- Kč, prodal kradené auto, neplatil nějaké společnosti nájemné za byty, které pronajímal, atd. Policie ho hledala 7 měsíců, reportérka ho našla za 2 dny. Ohlásila jeho bydliště na policii, ta pro něj došla až za týden. Pustili ho, když slíbil, že bude chodit na předvolání k ní nebo k soudu. Za dva týdny se soudu omluvil, že je v pracovní neschopnosti. A bude podvádět dál. Vždyť se důkladně přesvědčil, že je na něj státní moc krátká! - Žijeme ve státě, který nám zaručuje osobní bezpečnost?

Dne 2. 12. 2007 zaměstnanec bezpečnostní agentury odveze z pracoviště 4 kufry pětitisícovek s 560 miliony, vážící přes metrák a jakse zdá, policie ho nedopadne.

Je zajímavé, že policie nikdy nevypátrá pachatele velkých loupeží peněz při jejich převozu. Ale existuje i 68 letá babička, která šla loupit, aby zaplatila jakýsi dluh! To všechno je většinou "klasická zločinnost", povýšená na moderní technické možnosti.

Téměř beztrestná je zločinnost hospodářská! Kdo podniká a vytuneluje si podnik je prý jen obětí rizika. Parlament odmítá povinnost, aby zaplatili rodinní příslušníci peníze z osobního majetku podvodníků v případech, kdy někdo rozkrade ve svém "podnikání" miliony a vyhlásí konkurs. Tím pro něj končí zodpovědnost, protože si založí další firmu - sice s novým názvem,ale mnohdy i na stejné adrese a na stejném telefonu - a krade osvědčeným způsobem dále! Zajímavé bývalo i tunelování družstevních záložen, kam si velmi často ukládali své životní úspory důchodci, kterým byly slibovány vysoké úroky - a přišli o všechno!

Zločinec vyloupí 7 heren. Pak ho chytnou. Ukradené peníze zatím stačil prohrát v jiných hernách. Jsou bytoví zloději, chataři, podvodníci okrádající důchodce a jiní "specialisté". Jsou gangy na kradení aut - zejména těch luxusních na objednávku.

Odpady jsou také velice lukrativní činnost. Nejen pro majitele firem, které mají likvidovat jedovaté látky - ti mnohdy zavřou sklad, nechají ho na pospas osudu a ztratí se. Miliony za skutečné zničení takového odpadu potom zaplatí obce nebo stát. Stojí nás to vždycky jen pár milionů.  

Dobré kšefty mají i ti, kdo si najmou opuštěný kravín nebo nepoužívaný pozemek, firmy z Německa jim vyplatí nějaký ten miliónek za přivezený odpad a oni jdou podobné kšefty dělat jinam.Jsme hrdi na to, že se z ČR stává smetník Německa?

Obrovská kriminalita zasáhla celou společnost. Trestných činů se stalo v r. 1989 v celé ČSSR 279 164 (objasněno 79,92 %) v r. 2006 jen v ČR 336 446 (objasněno 39,74 %). Zřejmě jsme v tresné činnosti "dosáhli do Evropy!" - Stejně dobré výsledky máme i ve vraždách: V ČSSR v r. 1986 jich bylo 190 - a pouze v ČR v r. 2006 rekordních 231. Tedy větší počet vražd byl spáchán ve 2/3 obyvatelstva z bývalé ČSSR! Máme se tedy na co těšit Rejstřík typů zločinů se jistě rozšíří mohou to být hromadné vraždy ve školách, obchod s lidskými orgány apod.!

Na českém příkladu je vidět, že rozsah kriminality odpovídá společenskému řádu. V "minulém režimu" byla výrazně nižší! Projevilo se to bohužel i "mezinárodně". Při nástupu do "schengenu" otvíráním státních hranic se Rakušané a Němci obávají zvýšené kriminality a opatřují si nejrůznější bezpečnostní zařízení. P r o č ? Protože se bojí, že je Češi začnou ohrožovat !! Není to důsledek nejen hrozivého nárůstu kriminality v ČR, ale také neschopností našeho policejního aparátu proti zločincům zasahovat a potlačovat zločince peventivně?!

A co teprve oblast korupce - ta stále narůstá a ministr Ivan Langr z ODS v České policii přesto rozpustil útvar finanční policie, který to odborně řešil . Naproti tomu Topolánkova vláda ve svém středu chovala rok svého prvního místopředsedu Jiřího Čunka, vyšetřovaného policií pro úplatek l/2 milionu Kč. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká však zakázala prostřednictvím svého místního úředníka ve Vsetíně zjišťovat odkud pocházejí Čunkovy příjmy, zda z platu bezpečnostného technika ve Zbrojovce. Později přinesla ČT v pořadu "Reportéři ČT" důkazy, že ještě před svým starostováním uložil ve 3 bankách na "ztracený" občanský průkaz 3 l/2 milionu korun a při tom bral sociální podporu na nájemné z bytu. Potom Čunek už jako starosta uložil v místní bance l/2 milionu korun, vyzvednutých den předtím firmou, které cosi povolil! Čunek po celou dobu vyšetřování tvrdil, že je nevinný a prokáže to. V této cause šlo jen o příklad korupce, později se k případu Čunek ještě vrátím v politických souvislostech.

Tato causa ovšem už prokázala, že policie a státní zastupitelství jsou v krizi. Zdá se, že si dnešní vládní moc chce z policie udělat soukromou bezpečnostní agenturu, jež pro ni bude pracovat na zakázku. Nehorázné je nařízení, že policejní prezidium bude povolovat , co její lidé smějí vyšetřovat a co ne. Nyní vyšetřuje inspekce ministerstva vnitra policisty, kteří odhalili nebo chtěli odhalit zločince. Jde o známou causu Čunek. Příkladem je, že Vesecká odvolala prostřednictvím ministra spravedlnosti Pospíšila vrchního státního zástupce Iva Ištvána - prý zodpovídá za úniky informací ze státního aparátu. A požádala premiéra Topolánka, aby pověřil BIS hledáním děravých míst v policii a ve státním zastupitelství, kudy unikají informace! Ta ovšem má jiné povinnosti stanovené zákonem. Proto to vláda odmítla. Ale existují causy které nebyly řádně vyšetřeny, např. uplácení poslance Kořistky, korupce fotbalových rozhodčích, papíry, usvědčující Čunka z nekalostí, odposlechy hovorů zločinců s politiky apod. Mnoho příznaků dokazuje, že se Vesecká zapletla s politiky! Přál bych jí, aby dopadla jako Kubice, který splnil svou předvolební úlohu - a nyní odchází od policie.

Celosvětový průzkum společnosti Pricewaterhouse Coopers mezi 5 400 splečnostmi zjistil, že ČR patří stále k zemím s vysokou mírou hospodářské kriminality. V celé střední a východní Evropě se obětí kriminality stala polovina společností. Celkem přišly firmy v posledních dvou létech kvůli hospodářské kriminalitě o 4,2 miliardy dolarů, počet firem v ČR, jejichž ztráty přesáhly čtvrt milionu dolarů se zvýšil o l69 %. Je to už každá třetí firma. To je třikrát více, než v západní Evropě. Celkem 30 % českých společnosností bylo v posledních dvou létech požádáno o úplatek. Nejčastějším motivem hospodářské kriminality je chamtivost pachatelů a jejich nákladný životní styl. Podle výzkumu Transparency International jsme v míře korupce na 41. místě na světě!

Do oblasti kriminality v politické praxi patří ještě další příklad. Najednou se na obrazovce objevil plukovník Jan Kubice , dlouholetý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu , bývalý taxikář z Olomouce. který tam vozíval svého přítele Jana Rumla, pozdějšího ministra vnitra. Ten ho na svůj úřad přijal a Kubice "do roztrhání těla" sloužil ODS. Naposledy tím, že 4 dny před červnovými parlamentními volbami v r. 2006 obešel povinnost několika svým představeným ohlásit svůj úmysl - a přednesl na bezpečnostním výboru poslanecké sněmovny lživou zprávu o ČSSD. Že politicky proniká do státního aparátu a negativně jej ovlivňuje, je zapletena do causy Setuza - úplatky a další trestné činy, že je zapojena do vraždy zločince Mrázka a Paroubka obvinil z pedofilie. Po prošetření se to všechno prokázalo jako lež - z čehož měly být vyvozeny tvrdé kázeňské důsledky až do propuštění od policie. Nestalo se mu nic, nebyl ani kázeňsky potrestán! Teprve po roce mu představený vytkl, že někomu z nadřízených oponoval - proto půjde do důchodu s velice slušnou částkou! - Celou tu ohavnost zřejmě vymysleli a před veřejností zorganizovali poslanci Langer a Vilím z ODS! Ani ti nebyli potresáni za to, že do české politiky vnesli gangsterské zločinné metody!

ODS vyhrála početně volby! Nikoliv však mandátově - protože pravice i levice dostaly po l00 křeslech. Agentura STEM výzkumem veřejného mínění prokázala, že Kubiceho incident ovlivnil 26 % voličů , takže ODS vyhrála volby podvodem!

To všechno je pro mne n e p ř i j a t e l n é !

A: Můj osobní život.

Asi 3 roky jsem podnikal. Založil jsem v r. 1990 firmu "DIDAKTA - vzdělávání dospělých." Každý měsíc jsem uspořádal ve všech krajských městech včetně Slovenska přednášku o nejdůležitějších ekonomických problémech té doby . Získal jsem nejlepší lektory , tehdy jsem jim platil v každém krajském městě (bylo jich l0) l 000.- Kčs za 6 hodin přednášky a k tomu napsali text brožurky k danému tématu. Účastnický poplatek byl z počátku 199.-Kčs, později 299.-Kčs. Za to dostali účastníci perfektní přednášku, brožuru a oběd. Brožuru použili při nejasnostech v práci ve svém podniku. Vše běželo jako na drátku ke všeobecné spokojenosti. Sály a obědy jsem měl nasmlouvány na celý rok dopředu. Lektora opečovávala moje pomocnice. Ráno se sešli na nádraží, na místě ho doprovodila do sálu, zkontrolovala, zda je vše v pořádku, obstarala pití, přednášku zahájila a ukončila a s lektorem přijela do Prahy!

Vše bohužel skončilo, když se začala zhoršovat ekonomická situace podniků. Počaly šetřit. Samozřejmě jako první na řadě bylo vzdělávání pracovníků. Proto zanikla asi v r. 1992 i DIDAKTA.

V r. 1993 jsem inicioval a v den 75. výročí vzniku republiky 28.října 1993 jsme založili "KRUH občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí." Postupně jsme se početně zvětšovali a dosáhli jsme stavu l 300 členů.. Měli jsme štěstí na předsedy: Miroslav K l e n , prof. PhDr. Jaroslav V a l e n t a , DrSc., PhDr. Václav K u r a l , CSc. a nyní stojí v čele doc.PhDr. Luboš K o h o u t, CSc. Já tam mám od začátku funkci tajemníka, protože předsedové přicházejí a odcházejí, ale někdo musí organizaci držet. Uspořádali jsme v r. 1998 putovní výstavu "Češi a Němci", od r. 1995 jsme vydali 4 svazky vzpomínek na vyhnání, dvakrát ročně vydáváme "Zprávy z KRUHU", které drží pohromadě členskou základnu, členské příspěvky jsou dobrovolné, protože důchodci mají hluboko do kapsy. Přeložili jsme do němčiny a vydali dvě výborné knihy Václava Kurala: "Konflikt místo společenství? 19l8 - 1938" a "Místo společenství konflikt ! 1938 - 1945." Každoročně pořádáme konference o různých hlediscích česko - německých vztahů. Letos už po sedmé. Před každou vytiskneme sborník příspěvků, který dostane každý při vstupu do sálu. Lidé nás chválí za vysokou úroveň obsahu. - Zejména jsme schopni vést kvalifikovaný dialog o česko-německých otázkách. Účastňujeme se mnoha zasedání s naší tématikou . Širokou veřejnost se snažíme informovat o politickém klimatu ve vztazích Čechů a Němců, tedy mezi oběma národy i státy. Za l4 let své existence jsme si vydobyli pověst důsledného obránce českých národních zájmů.Máme 4 městské organizace: Brno, Plzeň,Ostravu a Znojmo. Iniciovali jsme a navázali spolupráci se dvěma sesterskými organizacemi: "Društvo ignancev Slovenie 194l - 1945", Ljubljana, "Polskie powiernictwo " Gdynia. Naše tři organizace poslaly SPOLEČNOU DEKLARACI ústavním činitelům našich tří zemí, SRN a Itálie proti záměru německého Svazu vyhnanců vybudovat "Centrum proti vyhánění" v Berlíně. Žádáme, aby projekt přestala podporovat politicky a finančně německá vláda. Ta má bohužel jako významný cíl své zahraniční politiky snahu odvést světové veřejné mínění od skutečnosti, že Německo rozpoutalo, zločinně vedlo a totálně prohrálo 2.světovou válku. Proto např. odmítá uznat SRN usnesení Postupimské konference!

Vyzvali jsme k dialogu o vzájemných vztazích bývalého mluvčího sudetoněmeckého lansmanšaftu Franze Neubauera, který sice souhlasil, ale požádal nás, abychom navrhli termín setkání - stále je odmítal, přestože jsme mu termínů nabídli 90! Nové vedení s Berndem Posseltem se s námi jednou sešlo, ale odmítlo další setkání.

A: Můj osobní život.

Od r. 1968 jsem si zapisoval polické vtipy a všude jsem je vyprávěl. V r. 1990 jsem je napsal ne stroji a nabídl Středočeskému nakladatelství, které je chtělo vydat s Renčinovými obrázky. Kniha měla mít l50 stran. Nakladtelství bohužel zkrachovalo a rukopis mám doma!

V r. 2002 jsem vydal vlastním nákladem za peníze, které jsem od Němců dostal za koncentrák knihu "Cesta Čechů a Němců ke dnešku" (l5o stran), náklad 2 600 výtisků. Velkou část jsem dal školám. - Také mi vyšly brožury "Kam kráčí lidstvo?" a "Češi a Němci v Žatci." - a nyní píši tyto vzpomínky se svými názory na dějiny uplynulé za mého života. - Velice se zajímám o alternativy a možnosti vítězství socialismu v budoucnosti.

B: Historické události období.

Vláda Václava Klause nejen rozbila ekonomický systém československého hospodářství i je samotné, ale dostala tím republiku do hospodářské krize. Vláda ČSSD vedené Milošem Zemanem v létech 1998 - 2002 nás z krize vyvedla a HDP začalo prudce stoupat. Byli jsme v období ekonomické prosperity. Současná pravicová Topolánkova koaliční vláda s KDU - ČSL a se Stranou zelených zplodila "batůžek", kterému říká reforma, ale ta bohatým přidává a chudým bere!

C: Vliv na moji osobu.

Tyto zněny hospodářského systému se mne dotýkají velmi nepříjemně, jako každého důchodce! Zejména špatný bude veliký vzrůst cen v r. 2008!

D: Mé poučení z etapy.

Na vlastní kůži prožívám "reálný kapitalismus".

10. Držitelé vládní moci v ČR

V celém vyspělém světě je dnes společnost rozdělena procentuelně přibližně na dvě poloviny: levici a pravici. Volby ignoruje v těchto zemích velká část občanů - někdy až 2/3. Velká část občanů se zřejmě přesvědčila, že svou účastí na volbách nemají nejmenší příležitost ovlivnit politiku ve svých zemích. I když nemají pravdu, protože by mohli svými hlasy zabránit vítězství pravice.

Pravicová propaganda svým přebujelým antikomunismem silně poškozuje objektivnost názoru občanů. Pro mnohé z nich - zejména pro ty mladé - je samozřejmé smýšlet pravicově, protože se jim v životě každou vteřinu ukazuje, že je to jediný možný pohled na svět. Většinou neznají ani levicové alternativy života. Daří-li se jim dobře, neuvažují o sociálních problémech, které dopadají na chudé. Svoboda myšlení u nás dnes není především proto, že je propaganda pravice zdánlivě jedině správná.

Dnešní reálné změny sociální struktury společnosti jsou hluboké a výrazně se liší od těch, které existovaly po nástupu kapitalismu v 19.století. Tehdy tvořila dělnická třída početně velmi významnou skupinu obyvatelstva - až kolem 50 %. Dnes je dělníků ve vyspělých státech kolem 20 % (v ČR 24 %). Početně se velice zvětšila "střední vrstva". Tuto novou realitu musí respektovat všechny politické strany. I ČSSD mnohdy zapomíná, že byla stranou dělnickou a ve svém dnešním programu nezdůrazňuje, že jsou stranou pro zaměstnance. Důsledně levicová už u nás je pouze KSČM. - Na pravici je rozhodující silou ODS, jejíž zásadní stoupenci početně rostou, protože u nás velmi rychle stoupá počet bohatých, tedy voličů pravice. Jen žasnu, že program ODS volí také prostí lidé, jejichž zájmy tato strana nehájí. Pravděpodobně na to má obrovský vliv skutečnost, že brzy po listopadu ovládl mínění mnoha obyvatel antikomunismus jako státní ideologie, a lidé se před ním nemají kam skrýt. Je všudypřítomný!

10.1. Václav Havel

Než posoudíme dění, které nám předvedly jednotlivé vlády v ČSR či v ČR, zvažme

úlohu Václava Havla především v převratových dnech, linii politiky, kterou uplatnil a kterak ji realizoval v praxi státu. Je obecně známé, že patřil dlouhá léta mezi vedoucí disidenty a měl zkušenosti s metodami STB. Byl i vězněn, ale podle jeho knihy "Dopisy Olze" lze říci, že to byl fešácký kriminál. Také se běžně ví, že vedoucí disidenti dostávali "přilepšení" ze západu. Tím nechci snižovat význam Havlovy činnosti.

Dr.Marie Neudorflová posoudila jeho články od listopadu 1989 do začátku roku 1995 a napsala: "Základy politického systému, které se kladly v prvních létech po revoluci postrádaly závažné hodnoty týkající se možnosti rozvíjet efektivní demokracii, a že ideologický i praktický obsah práce předních disidentů před rokem 1989 hrál v tomto kontextu závažnou roli, neboť měli po revoluci zásadní vliv na kladení základů politického systému.Václav Havel patřil v ideologické oblasti k osobám nejvýznamnějším.. Výsledky tohoto výzkumu byly značným překvapením ve srovnání s původním očekáváním...V pozadí jeho politické filosofie, hodnot a názorů nebyla skutečná víra v možnosti pozitivní role veřejnosti v politice a tím v demokracii, ale že naopak politickými koncepty , které přijal jako ústřední ve svých projevech, vědomně či nevědomně otvíral prostory k těm nedemokratickým a málo konstruktivním aspektům vývoje, které v politice i v ekonomice po r. 1989 v praxi převážily."

"V roce 1993 odsouvá demokratické ideje ještě více do pozadí a začíná propagovat roli vlády ve smyslu liberalisticko-ekonomickém , tj. že má především vytvářet podmínky pro soukromou ekonomickou iniciativu...Nedostatek jejich vazby na pozitivní společenské,sociální, kulturní, historické a obecně demokratické dimenze vztahující se k blahu obce zmíněn není"

V projevech Václava Havla nalézáme významné názory obecně platné, ale i myšlenky, kterými v té převratné době populisticky vyprávěl o svých představách o létech budoucích. Začněme novoročním projevem 1. 1. 1990: "Nebude-li prostě naše odvážná ekonomická reforma provázena dlouhodobou , cílevědomou a vytrvalou péčí o dobrý rozvoj všech rovin občanské společnosti, náš život se stane jednorozměrný, bude pustnout , omezí se na pouhou honbu za ziskem provázenou apatickým vztahem k veřejným zájmům." Tyto obavy se bohužel potvrdily. Protože naše ekonomická reforma nebyla hluboká ani odvážná - bylo to pouhé rozkradení národního majetku. Proto se muselo zhasnout. A vůbec při ní nešlo o budování občanské společnosti, ale pouze o moc! Hlavním cílem nových vládců bez kapitálu se skutečně stala pouhá honba za ziskem. Škoda, že náš humanista na Hradě nebyl politik, aby tyto cíle prosadil do života státu. Dnešní nepatrná volební účast dokazuje, že občanská společnost v ČSR nevznikla! Záměrně píši výhradně o českých poměrech, o československých jen rámcově.

 Ale podívejme se i na další pasáž tohoto všestranně významného projevu: "Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím Vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných , těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře, než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výhradou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy , která nepřinese sociání stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z nás obávají. Svádět všechno na předcházející vůdce nemůžeme jen proto,že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně sbobodně, rozumně a rychle jednat." Toto je mnoho zásad společenského řádu, zvaného socialismus - ale tento režim Havel právě listopadovými událostmi porážel! A čteme-li tato slova dnes, vyvolají úsměv nad tak velkolepými sliby. A proč nám je tehdy Václav Havel říkal? Věřil jim? Spíše ne. Spíše mohou vyvolat hněv nad hrozivou situací, do níž nás "současný režim" přivedl!

Projev ve Federálním shromáždění 23. 1. 1990: "Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou , v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoliv handikepovaní. Chceme republiku , která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými sociálními vrstvami, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány.Toužím po takové republice více, než kdo jiný." A těch našich l l 800 dolarových milionářů nám spadlo z nebe? Nebo se vynořili z pekla?

Podívejme se na další myšlenky, které dnes po l8 létech vyvolávají pouze podiv s smích.

Listopad 1989 - letenská pláň: "Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte." Takže těch dnešních 5 % nezaměstnaných z nedávných l0% tady vlastně nemá co dělat!

Prosinec 1989 před volbou prezidenta: "Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků...Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy , z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím."

Z balkónu Melantrichu 1989: "Slibuji vám,že funkci prezidenta vezmu jen na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest,že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce."

Prosinec 1989: "Pro mne není důležité, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji , že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem." Velice se se divím, že k tomu nedošlo!

Veřejný projev duben 1990: "Náš stát už by nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnoho se učit, ale musíme to po dlouhé době zase dělat jako jejich rovnoprávní partneři. kteří mají také co nabídnout." To je prima, že nabízíme zrovna Brdy na americký radar. Mnozí argumentují, že z vděčnosti k USA! A ještě tamtéž: "Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!" Pan exprezident má smůlu! Dnes najdeme každý den v médiích mnoho věcí, které se skutečně zdražují. Máme jim nevěřit?

A ještě jednou rok 1990: " Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme". Svatá pravda: nešli jsme . Ale do NATO jsme běželi!

Federální shromáždění 29. 6. 1990: "Podle mého názoru nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury...Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné "nejde to!" Takže učitelé základních a středních škol stávkovali 4. 12. 2007 asi proto, že dostávají příliš vysoké platy a poprosí vládu, aby jim je snížila. Ti se mají! - A na druhé straně ekonomům sice byl zadán úkol, ale oni ho mizerové nesplnili. Pravděpodobně v rámci naprosté celkové nekázně, která vládne naší báječné kapitalistické společnosti!

To tedy byly názory Václava Havla v čase kolem listopadového převratu. Asi bude vhodné zkonfrontovat je s některými současnými názory o výsledcích sociálních změn, na jejichž uvedení do životy Československa měl tak významný vliv!

Dne 14. 11. 2007 poslali studenti Univerzity Karlovy Václavu Havlovi otevřený dopis protože je pro ně symbolem nenaplněním ideálů takzvané "sametové revoluce".           Vytýkají mu že porušil své názory souhlasem s bombardováním Srbska, které nazval humánním bombardováním a odmítají jeho podporu válce v Iráku, stejně jako podporu radarové základny v ČR. Po výpočtu dalších ideálů a slibů, které porušil dále píší: "Během let se Vaše sliby utopily v záplavě přebírání mezinárodních ocenění, čestných doktorátů a vystoupení na desítkách konferencí po celém světě. Na spoluobčany jaksi nezbýval čas." A ke konci dopisu: "Naděje mnoha lidí na nastolení skutečně svobodného a demokratického režimu které skýtala, byly naplněny jen zpola. 17. listopad se stal falešným symbolem konečného vítězství demokracie u nás. Boj za ní však zdaleka neskončil." Zdá se mi, že toto dnešní hodnocení studentů lze použít jako obecné pro úlohu Václava Havla v posledních 18. létech.       

Alexander Dubček byl zvolen 28. 12. 1989 předsedou Federálního shromáždění ČSFR. Na zasedání také došlo k výměně některých dalších poslanců - ti noví byli navrženi Občanským fórem.

Václav Havel byl zvolen 29. 12. 1989 Federálním shromážděním ve Vladislavském sále Pražského hradu jednomyslně prezidentem ČSFR a přísahal věrnost "Českloslovenské socialistické republice a věci socialismu...a zachovávat ústavu a ostatní zákony socialistického státu."! Jak to potom v praxi dopadlo s dodržením této jeho přísahy?!

Prezident republikymá právo udělit amnestii vězňům. V té době jich bylo v čs. věznicích 22 365 vězňů. Z těch bylo propuštěno l5 737 osob. Tato velkorysost byla velikou politickou chybou, protože velká část z nich opětovně páchala trestné činy a vrátila se za mříže!

Musím předem upozornit, že nastalo tolik změn v našem veřejném životě, že si to vyžaduje dlouhý text. Ale bez znalosti těchto událostí by si čtenář nepřiblížil tehdejší dobu. Odměnou čtenáři bude, že v tomto textu má chronologicky seřazené ty nejvýznamnější události přechodu od reálného socialismu do globalizace.

10.2. Období Čalfy.

Od převratu u nás proběhly nesčetné události - skoro všichni jsme už zapomněli na průběh tohoto dění. Ztratili jsme přehled o časovém sledu tehdejších událostí. Ten si proto připomeneme, protože přesná data dokumentují, co se tehdy stalo při návratu do starého kapitalismu v ČSR. Nejprve posuďme dvě možné metody vedení chronologie událostí. V té první je možnost napsat na začátku odstavce datum a připojit dění. Zdálo se mi, že by to mohlo u mnohých vyvolat představu kalendáře. Proto jsem zvolil metodu druhou, kdy je patřičné datum součástí texu

Všichni cítíme, že záplava nevratných změn společenského řádu ostře poznamenala osud každého z nás i české společnosti jako celku. Naprosto totiž převažují výsledky neblahé!

Velký význam pro změny v celkovém vývoji měl vznik politických stran. Připomínám, že v Národní frontě byly pouze 3 strany: KSČ, Čs. strana lidová a národní socialisti.

Občanské fórum vzniklo už 19. 11. 1989 v pražském divadle Laterna Magika a sdružilo širokou platformu všech občanských aktivit. Odmítlo "minulý režim". Jeho kladem bylo vytvoření politické základny pro další vývoj.

Vláda Mariána Č a l f y byla u moci od 10. 12. 1989. Spolupráce poražených a vítězů tehdy byla nezbytná - jenže chyba byla v tom, že ji pravice relativně brzy odmítla a tím si otevřela cestu k nepopulárním opatřením, které by obnovená KSČM mohla odmítat ve prospěch sociálního míru.

Na mimořádném sjezdu KSČ ve dnech 20. -  21. 12. 1989 byl zvolen předsedou Ladislav A d a m e c, prvním tajemníkem Vasil M o h o r i t a . Byly tam rozpuštěny Lidové milice.

Při rekonstrukci F e d e r á l n í h o s h r o m á ž d ě n í se l 1. 1. 1990 vzdalo svých mandátů l02 poslanců a 35 jich bylo odvoláno. Na uvolněná místa bylo zvoleno l20 nových poslanců, z nich komunistů jen 8. Stalo se to podle článků ústavy? Vzhledem k tomu, že v r. 1948 zůstalo tehdejší Národní shromáždění beze změn držitelů mandátů proběhlo i hlasování o důvěře doplněné Gottwaldovy vlády podle ústavy, nešlo tedy o puč!! - Nyní v r. 1990 odešlo z Federálného národního shromáždění l37 poslanců a nastoupili bez voleb noví, lze vznést oprávněnéou otázkou, zda byla či nebyla porušena ústava tak vekým počtem změn mandátů!! Našlo tedy o puč tentokrát?

Státní bezpečnost byla zrušena 1. 2. 1990.

Dohoda o odchodu sovětských vojsk byla uzavřena 26. 2. 1990. Šlo o 73 500 vojáků se značnou výstrojí a výzbojí.. Odsun byl ukončen 21. 6. 199l.

 Činnost Národní fronty byla zrušena 7. 2. 1990.

Revoluční odborové hnutí skončilo činnost 2. - 3. 3. 1990 a jeho následníkem se stala Česká a slovenská konfederace odborových svazů. Myslím, že bylo roztříštění jednoty odborů jeden z nejšpatnějších skutků tohoto období. Jednotné odborové hnutí má obrovskou politickou sílu. Jednotlivé svazy se spolu spíše střetávají, jak dokazují poslední léta!

Komunistická strana Čech a Moravy programově usilující o demokratický socialismus se ustavila 31. 3. 1990.

"Pomlčková válka" o název státu skončila 29. 3. 1990 novým názvem "Česko-Slovenská federativní republika". Ten byl změněn 20. 4. 1990 Federálním shromážděním na "Česká a slovenská federativní republika." Státní znak byl změněn na "čtvercový".

Dohoda mezi "Evropským společenstvím" a ČSFR byla uzavřena 7.5. 1990.

Vláda projednala 14.5. 1990 čtvrtý harmonogram hospodářské reformy, která měla začít fungovat 1. 1. 199l.

P r v n í v o l b y do Federativního shromáždění a obou národních rad se konaly 8. a 9. 6. 1990. Účastnilo se 79 % voličů. Zvítězily Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu a získaly 46 % hlasů. Ve volebních programech z r. 1990 se nikde nevyskytlo slovo nezaměstnanost, nic tam nebylo o restitucích ani o výprodeji národního majetku do zahraničí. A propast mezi sférou politiky a občanskou společností se zvětšuje - což je stejný stav, jako tomu bylo v minulých 40 létech. - Následovala KSČM a za ní KDU-ČSL. V čele FS stanul 27. 6. 1990 Alexander

D u b č e k .Kolovaly zvěsti že proto, aby mohl být prezidentem Václav H a v e 1.

Téhož dne byla jmenována druhá vlády Mariána Č a l f y, označená jako "vláda národní oběti"! Což byl propagandistický název pravice, sloužící k ovlivnění názorů lidí. Vynechávám záměrně pro zjednodušení textu situaci v obou Národních radách.

Takže byl 5. 7. 1990 skutečně do vytoužené funkce prezidenta po druhé zvolen Václav Havel.

Česká a slovenská vláda spolu jednaly 8. - 9. 8. 1990 v Trenčianských Teplicích. o získání větších pravomocí.

A dne 14. 8. 1990 se zástupci l0 slovenských stran vyslovili p r o n e z á v i s l o s t S l o v e n s k a!

Za členy Mezinárodního měnového fondu a Mezinárodní banky jsme byli přijati 20. 9. 1990.

Zákon o malé privatizaci byl odhlasován 27. 9. 1990. Restituční zákon 2. 10. 1990.

Zákon o tripartitě byl schválen 3. 10. 1990.

Devalvace koruny byla od 15. 10. 1990. Odhaduje se, že kurs měl Klaus stanovit třikrát větší, aby to odpovídalo skutečné hodnotě koruny. Udělal to bez širší ekonomické studie podle kursu vexláků! Dodnes na to doplácíme! Doplatíme na to i při přijetí do eurozóny.

Do čela Občanského fóra byl zvolen 13. 10. 1990 Václav K l a u s (ze tří kandidátů).

Od 1. 1. 199l byla uvolněna tvorba cen. Myslím, že to bylo všestranně špatné - každý si zdražil.

Rok 199l začal 3. 2. jednáním o státoprávním uspořádání .

V Občanském fóru trvala vnitřní krize. Byla vyřešena tak, že Václav K l a u s žádal jeho přeměnu v klasickou politickou stranu. Oddělil se od OF a založil pravicovou "Občanskou demokratickou stranu". Ta byla oficiálně ustavena ve dnech 20. - 21. 4. 199l. - Druhá složka v čele s Jaroslavem D i e n s t b i e r e m založila "Občanské hnutí". Dne 26. - 27. 4. 199l. - ODS šla cestou posilování své moci s přesvědčením, že ta jí bude patřit věčně. Obě strany hovořily jazykem, známým z "Dějin VKS(b)".

Zákon o velké privatizaci byl přijat FS dne 26. 2. 199l. Vtip o rozdílu mezi malou a velkou privatizací jsem už napsal.             

Zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě byl přijat 21.5. 199l.

Memorandum o spolupráci ČSFR s Organizací pro hospodářskou spolupráci - OECD bylo podepsáno v Paříži 4. 6. 199l.

Jednání o státoprávní smlouvě mezi představiteli ČNR a SNR v Bratislavě 5. - 6. 9. 199l se vyslovilo pro společný stát.

Lustrační zákon FS byl přijat 4. 10. 199l. Tím byla bez soudu odsouzena veliká skupina občanů a znemožnilo jim to činnost na některých vyjmenovaných funkcích.

Gustáv Husák zemřel 18. 11. 199l.

Dohoda o přidružení ČSFR k Evropskému společenství podepsána 16. 12. 199l.

Na setkání zástupců ČNR a SNR 10. 1. 1992 a 23. 1. 1992 dohodnut návrh Smlouvy o zásadách státního uspořádání Československa.

V Brně zahájil svoji činnost Ústavní soud.

Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi ČSFR a SRN byla podepsána ve dnech 27. - 28. 2. 1992 v Praze.

Václav Havel a Boris Jelcin podepsali v Moskvě Smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci mezi ČSFR a Ruskem.

Parlamentní volby do FS, ČNR a SNR byly 5. - 6. 6. 1992. V ČR získala většinu koalice ODS - KDU.

10.3. Období Klause.

Václav Havel pověřil 8. 6. 1992 Václava Klause jednáním s Hnutím za demokratické Slovensko o sestavení nové vlády.

Marián Čalfa podal demisi vlády 26. 6. 1992. Václav Havel jmenoval 2. 7. 1992 federální vládu v čele s Janem Stráským (ODS). Z toho bylo vidět, že se ČSFR rozpadne na dva státy. Proto byli do čela národních vlád jmenováni také 2. 7. 1992 Václav Klaus a Vladimír Mečiar .

Jako faktičtí šéfové dvou nových států!

Dne 3. 7. 1992 měl být FS zvolen znovu prezident ČSFR. Přestože byl jediným kandidátem Václav Havel, nebyl zvolen! Ve 2.kole 16. 7. 1992 byl jediným kandidátem Miroslav Sládek, také nezvolen.

Deklaraci o nezávislosti Slovenska přijala SNR 17. 7. 1992 a prezident Havel proto rezignoval 20. 7. 1992 .

Na ústavním zániku československé federace se 23. 7. 1992 dohodli v Bratislavě zástupce ODS - Václav Klaus a zástupce HZDS - Vladimír Mečiar. nebyli to představitelé pověření svými Národními radami ani FNS. Neproběhlo ani referendum, v němž by se mohli vyjádřit k tak nesmírně důležité věci občané!!

Třetí dvojkolo volby prezidenta ČSFR 30. 7. 1992. Václav Havel už nekandidoval, ale ani jeden ze tří navržených kandidátů nedostal potřebný počet hlasů.

Alexander Dubček se stal obětí autonehody a 1. 9. 1992 zemřel!

Ani ve 4.kole prezidentské volby ČSFR 24. 9. 1992 nebyl nikdo zvolen (už byl pouze jeden kandidát).

Představitelé obou Národních rad spolu jednali po prvé až 10. 10. 1992 v Kolodějích a znovu 25. - 26. 10. 1992 na Javorině . To už se pouze podepisovaly smlouvy, o podstatě rozdělení se už nejednalo!

Vláda ČSFR schválila návrh zákona o zániku federace 27. 10. 1992

CHARTA skončila svoji činnost 3. 11. 1992.

Ústavní zákon o zámiku federace projednaly oba parlamenty současně 25. 11. 1992.

Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla jako společný stát Čechů a Slováků dne 31. 12. 1992.

Česká republika vznikla 1. 1. 1993. Ve Vladislavském sále Pražského hradu se konalo slavnostní zasedání České národní rady, přeměněné na Poslaneckou sněmovnu.

ČR se stala 19. 1. 1993 už l80. členem OSN.

Českým prezidentem byl zvolen 26. 1edna 1993 Václav H a v e 1. Ten vyhlásil amnestii tentokrát jen pro l30 osob z celkového počtu l4 l53 odsouzených a vězněných.

ČR se stala l72 státem UNESCO 23. 2,1993.

ČSSD změnila na sjezdu svůj název na Novým předsedou strany se stal ing.Miloš Z e m a n.

Byla výstražná stávka 19.5. 1993 na železnici v Praze a v Plzni.

Za člena Rady Evropy byla ČR přijata 30. 6. 1993                     

Zákon o protiprávnosti komunistického režimu schválila sněmovna 1. 8. 1993.

"Smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci mezi ČR a Ruskou federací" podepsali Václav Havel a Boris Jelcin 26. 8. 1993.

Odštěpením od KSČM vznikla nová politická strana "Levý blok", která měla v parlamentu 23 poslanců. Předsedkyně M.Stiborová.

Dne 22. 3. 1994 manifestovali odboráři proti zhoršování sociální situace. Další byla l5 minutová výstražná stávka proti návrhu o důchodovém zabezpečení 21. 12. 1994. Zúčastnilo se 4 600 základních odborových organizací s l,45 milionem členů.

XII. Všesokolský slet se konal 5. - 6. 7. 1994.

Komunální volby byly 18. - 19. 11. 1994.Vyhrála je drtivě ODS (24,2 %). Druzí byli komunisté (l4,6 %) a ČSSD byla až 5. (7. 7 %).

ČR vstoupila 28. 11. 1995 do "Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj" - OECD.

Žádost o vstup ČR do Evropské Unie jsme podali 23. 1. 1996.

Parlamentní volby byly 31. 5. - 1. 6. 1996. Pořadí: ODS - 29,62 %, ČSSD- 26,44 %), KSČM - l0,33 %, další 3 parlamentní strany méně. Pravicová koalice dostala jen 99 mandátů, což byla menšina. Účast 76,41 %.

Václav Havel přijal demisi vlády 2. 7. 1996 a jmenoval novou vládu v čele s Václavem Klausen 4. 7. 1996. Byli v ní i KDU-ČSL a Občanští demokrati. Důvěru dostala 25. 7. 1996 jen 98 hlasy, což stačilo, protože ČSSD opustila sál.

Volby do senátu se konaly 15. - 16. 11. 1996, výsledek byl podobný jako v parlamentních volbách.

Dne 21. 1. 1997 podepsali v Praze Václav K l a u s a Helmut K o h l "Česko-německou deklaraci". Měl to být zásadní pokrok ve vzájemných vztazích, protože Němci po prvé uznali svoji vinu na rozbití ČSR. Bohužel Češi souhlasili s pasáží o českém násilí! Navíc Kohl hned po podpisu prohlásil, že sudeťáci mají dostat odškodné!!

V dalším roce se začala zhoršovat ekonomická situace v zemi. Proto zveřejnil Václav Klaus 16. 4. 1997 první úsporný tzv. "balíček " a 28.5. 1997 druhý. Tentokrát ještě 10. 6. 1997 získal podporu l0l hlasů. Vládní "modla" liberalismu zklamala a narůstala nespokojenost veřejnosti, probuzené z iluzí.

ČR byla 9. 7. 1997 vyzvána, aby zahájila rozhovory o vstupu do NATO. Totéž bylo 16. 7. 1997 s jednáním o členství v Evropské Unii.

Dne 21. 10. 1997 bylo rozhodnuto, že bude ČR rozdělena na l4 krajů od 1. 1. 2000.

Vládní krize se prohlubovala.

V ODS vypukla 27. 11. 1997 a f é r a s a n o n y m n í m i s p o n z o r y a skandál kolen tajného konta této strany ve Švýcarsku. Následovaly demonstrace proti Klausovi . V Lánech přijal 30. 11. 1997 Václav Havel demisi Klausovy vlády. Dne 8. 12. 1997 pověřil Havel sestavením vlády Josefa Luxe (předsedy KDU-ČSL). Ten neuspěl.

Dne 9. 12. 1997 ve svém projevu před oběma komorami Parlamentu ČR podrobil V.Havel zdrcující kritice vládu i samotného Klause.

10.4. Období Tošovského.

Ministři zahraničí l6 států NATO podepsali protokol o přistoupení ČR, Maďarska a Polska k Alianci 16. 12. 1997.

Václav Havel jmenoval dosavadního guvernéra Josefa T o š o v s k é h o předsedou vlády a pověřil ho jejím sestavením. Nová vláda byla jmenována 2. 1. 1998.

Důsledkem vnitřního rozpadu ODS bylo 17. 1. 1998 ustavení "Unie svobody" 247 bývalými členy ODS. Předsedou byl zvolen Jiří R u m l .

Volba prezidenta připadla na 20. 1. 1998 na společném zasedání obou komor Parlamentu ČR.V prvním kole byli tři kandidáti, nebyl zvolen nikdo. Ve 2.kole kandidoval už jen Václav Havel, který tentokrát už zvolen byl. Do svého druhého funkčního období.

Sněmovna schválila 15. 3. 1998 přistoupení ČR do NATO, senát 30. 4. 1998.

ODS zveřejnila 13.5. 1998 výsledky forenzního auditu, který zjistil porušování zákonů, chyby v účetnictví, krácení daní, černé fondy atd. Nikdo nebyl trestně stíhán!

V posledním roce bylo několik manifestací a stávek proti současným zhoršujícím se sociálním poměrům. Dne 8. 6. 1998 byla jednohodinová výstražná stávka státních zaměstnanců za 20 % zvýšení platů.

Předčasné volby do poslanecké sněmovny byly ve dnech 19. a 20. 6. 1998. Zvítězila ČSSD - 32,3 % hlasů, ODS - 27. 7 %. KSČM - ll %. Levice tedy dostala 98 mandátů. Václav Havel požádal 22. 6. 1998 Miloše Z e m a n a , aby zahájil rozhovory o nové vládě.

Tzv. "opoziční smlouvu" s názvem "smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR" uzavřely ČSSD a ODS 9. 7. 1998.

Josef Tošovský podal demisi 17. 7. 1998. Dne 22. 7. 1998 jmenoval prezident jednobarevnou vládu ČSSD v čele s Milošem Z e m a n e m, která dostala důvěru 19. 8. 1998.

10.5. Období Zemana.

Rada Evropy oznámila, že od r. 1994 ubývá počet obyvatel ČR.

Komunální volby a 1. kolo senátních voleb proběhly 13. - 14. 11. 1998. V obcích získali nejvíce hlasů nezavislí, v senátu "čtyřkoalice."

Zprávu a stavu české společnosti vydala vláda 24. 2. 1999. Kritizováno bylo zejména "nekompetentní vedení transformačního procesu vládami v minulých letech, které způsobilo propad hrubého domácího produktu, což vedlo k zadluženosti 25 miliard korun."

V Lánech proběhla 6. 3. 1999 schůzka politických stran s prezidentem o nutnosti řešit ekonomickou krizi v zemi spolu s ústavními změnami. Zúčastily se ČSSD, KDU-ČSL a US, účast odmítla ODS , pozvána nebyla KSČM!

Novým členem NATO se 12. 3. 1999 spolu s Maďarskem a Polskem stala ČR. Smlouva má 19 členů.

Vláda ČR vydala 24. 3. 1999 prohlášení proti bombardování Jugoslávie, to bylo ukončeno 9. 6. 1999. Americká letadla létala přes vzdušný prostor ČR! Navíc se vláda vyslovila 14. 4. 1999 proti zásahu pozemních sil NATO v Kosovu. Přesto obě naše komory schválily 19. a 21. 4. 1999 poskytnutí českých letišť a dalya souhlas k používání pozemního tranzitu proti Jugoslávii. Při tom 56 % obyvatelstva bylo proti útokům NATO, jen třetina pro! Avšak jednotky ČR se později staly součástí sil KFOR v Kosovu, kam vstoupily 23. 7. 1999.

Revitalizační program ke "znovuvzkříšení českého hospodářství" byl schválen dne 14. 4. 1999.

 Po celý rok probíhaly různé protestní akce proti neschopnosti vlády řešit ekonomické situaci v ČR.

Výsledky hospodaření za Klause, Zemana a dalších vlád ČSSD jsou vidět na kolísání hrubého domácího produktu (HDP):

1996	1997	1998	1999	2000	2001	2002	2003	2004	2005	2006
4,0	0,7	0,8	1,3	3,6	2,5	1,9	3,6	4,6	6,5	6,4

V tabulce jsou vidět krizové výsledky Klausových vlád - kdy se naplno mohly projevit principy teorie neoliberalismu - a proto došlo ke krizi. Dokonce to bylo v době, kdy pravice promrhala mnohabilionové hodnoty státního majetku! Zemanova vláda ekonomiku zvelebila. On odstoupil z funkce předsedy ČSSD a v příštím období ani nekandidoval      Doporučil 2. 12. 2000 sjezdu zvolit za svého nástupce tvrdého antikomunistu Vladimíra Š p i d l u, jehož nehybný obličej připomínal veřejnosti hráče pokru.

Politické špičky ČSSD a ODS podepsaly 26. 1. 2000 tzv. "toleranční patent" o ukončení rozpočtového provizoria a slibu ČSSD ke splnění 5 bodů.

Hospodářská situace byla stále problémová. Narůstaly hospodářské zločiny, např. tunelování bank a podniků, podvody apod. Václav Havel to v televizi 24. 3. 2000 označil za mafiánský kapitalismus a v rozhovoru pro český rozhlas 29. 3. 2000 přiznal za tento stav svou politickou zodpovědnost.

V listopadu 2000 se konala dvě kola voleb do senátu a krajských zastupitelstev. Zvítězila drtivě ODS, získala skoro všechny hejtmany . Dne 1. 1. 200l vstoupilo v platnost krajské zřízení. Veřejnost v té době projevila obavy, že ODS použije kraje proti vládě ČSSD

Sčítání lidu, domů a bytů proběhlo 1. 3. 200l. Ukázalo, že má ČR 10 230 000 obyvatel, z toho 51,2 % žen, tj. o 266 000 víc, než mužů.Češi tvoří 98,5 % obyvatel.

Volby do poslanecké sněmovny byly 14. - 15. 6. 2002. Zvítězila ČSSD - 30,3 %, ODS – 24,4 %, KSČM - l8,5 %. Levice získala v poslanecké sněmovně lll mandátů, tedy vysokou převahu.Při hlasování o funkci předsedy sněmovny byl Václav Klaus poražen a byl zvolen Lubomír Z a o r á l e k z ČSSD.

10.6. Období Špidly.

Prezident Havel vyzval 17. 6. 2002 jednání o sestavení vlády Vladimíra Špidlu, předsedu ČSSD. Ten uzavřel koalici s US-DEU a KDU-ČSL! Místo aby sestavil menšinovou vládu s pomocí komunistů - a dalo se prosadit vše dobré pro lidi! Nejostudější byl zákon o ukončení regulovaného nájemného, který umožnil zvýšení cen skoro o polovinu! Od 1. 1. 2007 vstoupí v platnost a po 4 roky se bude nájemné zdražovat průměrně o 14,2 %, ale u bytů první kategorie o 25 %. Východiskem nejsou původní ceny nájmu, ale podle ceny v daném okamžiku. Dopředu si to asi nikdo neumí spočítat. Ale bude to pohroma zejména pro rodiny s nízkými příjmy!!

Vláda Miloše Zemana odstoupila 12. 7. 2002, tentýž den jmenoval prezident premiérem Vladimíra Špidlu a 15. 7. 2002 jeho vládu. Ta získala důvěru sněmovny 7. 8. 2002.

Přestože byly v posledních třech létech různé místní povodně, začala 7. 8. 2002 nejničivější povodeň v českých dějinách. Celkové škody byly vyčísleny na 73 miliardy. Zřejmě to je důsledek porušeníči přesněji o zvýšení teploty atmosféry, jak varují vědci o jeho důsledcích pro život na Zemi. Tzv. povodňový balíček daňových novel neprošel vinou US-DEU a vyvolal vládní krizi. První důsledek Špidlovy špatné koalice!

Václav Klaus oznámil, že na kongresu ODS nebude kandidovat na funkci předsedy. Protože prý ztratil mnoho spojenců - spolustraníků.

Voliči vzhledem k neuspokojivé situaci ve státě ztráceli víru ve smysl voleb, které jim byly v popřevratové době nabízeny z amerického vývozu tamní demokracie. V 1. kole voleb do senátu se 25. - 26. 10. 2002 přišlo k urnám jen 24,l % voličů! Ve 2. kole se sice účastnilo o něco více, ale i tak jen 32,5 % ! Opět posílila jen ODS.

Ve dnech 21. - 22. 11. 2002 byla v Praze vrcholná schůzka NATO. Proti byly mohutné demonstrace.

Na kongresu ODS v Mariánských Lázních byl 15. 12. 2002 zvolen do předsednické funkce Mirek T o p o l á n e k . Klus byl zvolen čestným předsedou ODS, a tuto funkci nadřazuje v praxi nad funkci prezidenta!

Završení územně správní reformy ČR začalo 1. 1. 2003 zrušením činnosti 73 okresních úřadů (okresy jako území zůstávají zachovány). Jejich pravomoci přešly na 205 obcí s rozšířenou působností, na krajské úřady a v omezené míře na jiné správní úřady. Dne 6. 1. 2003 začal pracovat Nejvyšší správní soud.

První kolo prezidentké volby bylo 15. 1. 2003. V žádném ze tří kol prezident zvolen nebyl.Ve druhém kole 24. 1. 2003 byli tři kandidáti: Klaus, Moserová a Zeman. Ten vypadl hned v prvním hlasování. Důvod: Špidla s Grossem zorganizovali spiknutí proti Zemanovi a získali 26 poslanců ČSSD, aby ho nevolili, přestože všichni poslanci ČSSD se písemně zavázali, že jej volit budou!! Byl to ten nejhanebnější čin v dějinách ČSSD - a doplatila na něj celá strana. Nejen puncem nedůvěryhodnosti, ale vnitřními vztahy a soudržností. Také řadou neúspěchů v politickém životě státu! Není se co divit, že Zeman zatrpkl a chtěl, aby tito zrádci ČSSD opustili!

Václav Havel ukončil třináctiletou éru ve funkci prezidenta. Jeho pravomoci dostali přrdseda vlády a předseda Parlamentu.

Ve třetín kole prezidentské volby 28. 2. 2003 nominovala ČSSD Jana Sokola,o kterém se vědělo, že je nepřijatelný pro levici. Než došlo ke třetí volbě, chtěli se komunisti dohodnout se Špidlou o společném kandidátovi, ale ten to odmítl. Proto byl zvolen Václav Klaus i hlasy komunistů. Prý abychom už konečně měli prezidenta. Celý tento akt byl pochybný - a důsledy snášíme všichni, protože ten nepokrytě věci rozhoduje ve prospěch ODS.

Tento režim dnes odmítá více lidí, než tomu bylo "v minulém režimu". Mladí lidé na to reagují podobně, jako kdysi Jan Palach - konkrétně: dne 6. 3. 2003 se upálil na Václavském náměstí jeden středoškolský student a 2. 4. 2003 druhý. Protestovali "proti světu, v němž nerozhodují lidé, ale peníze a moc"!

V oblasti mezinárodních vztahů došlo k nevídané provokaci: sudetoněmecký landsmanšaft

si v Praze otevřel 26. 3. 2003 "kancelář". Přímo v jejím názvu je uvedeno jméno zřizovatele, jehož protičeskou politiku odmítají české státní orgány už 6 desetiletí: "SKS (Sudetoněmecké krajanské sdružení) - informační středisko Praha , s.r.o." Náš KRUH občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí proti tomu od té doby mnohokrát protestoval: kancelář je uvedena v obchodním rejstříku , proto by měly její činnost kontrolovat finanční ředitelství a živnostenský odbor městské části Prahy l - ovšem ty nejsou schopny posuzovat politický protistátní obsah činnosti kanceláře. Kruh protestoval a žádal zákaz činnosti kanceláře v sedmi dopisech ministrům vnitra, u policie ČR, u státního zastupitelství, u BIS. Všechny úřady odpověděly, že kancelář svou činností nepáchá trestnou činnost!!

                 Proto jsme se obrátili v říjnu 2007 na předsedu vlády Mirka Topolánka. Obratem poslalo odpověď oddělení styku s veřejností, že "pan předseda vlády dosud nedisponuje žádnou informací,...že zmíněná obchodní společnost porušuje platné právní předpisy." To všechno na mne dělá dojem, že byla uzavřena jakási tajná dohoda a kancelář zde bude navěky! I to jsme uvedli ve své odpovědi ze 25.l0.2007 a znovu jsme zdůraznili,že BIS na naši iniciativu nesmí podle zákona odpovět obyčejným civilům, ať nám to napíše on, protože to smí! Atd.

Dne 20.l2.2007 odpověděl osobním dopisem, že "Nemám žádné informace...že by záměry a činnost SKS - informačního střediska Praha byly namířeny proti demokratickým základům...ČR...nemá takové informace ani BIS." Proto jsem dopisem poprosil pana dr.Václava Pavlíčka o radu, co dál! Doporučil další dopis Topolánkovi.               

Evropský parlament schválil 9. 4. 2003 přijetí l0 kandidátských zemí do EU. Protokol ke vstupu do EU byl slavnostně podepsán v Aténách.                Ve dnech 13. a 14. 6. 2003 proběhlo po prvé v ČR referendum. Bylo o vstupu ČR do EU. Pro hasovalo 77,3 %. Účast byla 55,2 % (t.j. 3 l/2 milionu občanů.

Špidla zklamal i v mezinárodních vztazích: 29. 6. 2003 v projevu na Evropském fóru v dolnorakouském Gottweigu vyslovil vůbec první českou omluvu za poválečné křivdy!

Významné bylo,že po roce diskusí sněmovna přijala 24. 2. 2004 zákon: " Edvard Beneš se zasloužil o stát"!

První volby do Evropského parlamentu u nás byly 11. - 12. 6. 2004 za mizivé účasti pouhých 28,3 % voličů. ODS - 30 %, KSČM - 20 %, SNK-ED - ll %, KDU-ČSL - 9 %, ČSSD - 8 %, Nezávislí - 8 %.

Prezident jednal se Špidlou 16. 6. 2004 o vládní krizi. Vláda obhájila ve sněmovně svůj mandát pro jednání o euroústavě. - Avšak 26. 6. 2004 Vladimír Špidla rezignoval na funkci předsedy vlády. Za to, že způsobil krizi v ČSSD (ta nyní vyvrcholila) i ve vládě dostal bohatou odměnu - trafiku, tj. funkci eurokomisaře za l/2 milionu měsíčně! Špidlovu demisi Klaus přijal 1. 7. 2004. Dne 26. 7. 2004 složil do rukou prezidenta slib předsedy vlády Stanislav G r o s s , ve svých 34 létech nejmladší předseda vlády. Nová vláda složila slib 4. 8. 2004. Důvěru v parlamentu dostala 24. 8. 2004.

10.7. Období Grosse.

 Doplňovací volby do senátu. Tentokrát nepřišlo ani 20 % voličů. Velice zřejmý protest proti současné politice naší politické špičky.

Ministerstva vnitra a školství uveřejnila 22. 10. 2004 statistiku zločinů. V r. 1989 jich bylo l20 000, ale v r. 2003 třikrát více – 400 000!

V listopadových volbách do krajských zastupitelství a do senátu (účast 29 %, ve 2.kole jen l8 %). Zvítězila ODS. Institut voleb už je v ČR nicotný!

Stanislav Gross si půjčil na nový byt 800 000 Kč a nedokázal vysvětlit odkud. Toho se v polovině ledna 2005 chopila opozice , jejímž mluvčím byl úlisný Miroslav Kalousek, předseda lidovců, který 16. 2. 2005 tvrdě požadoval Grossovo odstoupení. Prý je třeba ochránit věrohodnost a dobré jméno ČR . Při tom on získal byt za skoro 7 milionů po svém švagrovi , patřícímu do podsvětí, které jej zastřelilo. Druhý protagonista proti Grossovi byl Vlastimil Tlustý z ODS, který odmítl sdělit jméno toho, kdo jemu půjčil 6 miliomů na jeho byt! Vznikla hluboká vládní krize, jejíž rychlé vyřešení požadoval 21. 2. 2005 i prezident Klaus. Krachen skončilo i jednání šéfů tří koaličních stran 23. 2. 2005 a krize se vlekla dále. Nakonec lidovci požadovali jen Grossovu omluvu, v čemž jim vyhověl 3. 3. 2005. Vládní krize skončila. Ale 19. 3. 2005 lidovci opětně vznesli požadavek na Grossovu rezignaci.

32. sjezd ČSSD 27. 3. 2005 v Brně však potvrdil Grossovo místo v čele strany.

Celostátníkonference KDU-ČSL doporučila 30. 3. 2005 svým ministrům, aby podali demisi. Ti oznámili, že budou hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě. Příští den tři lidovečtí ministři podali Grossovi demisi, Klaus ji však nepřijal. Proto předseda Kalousek oficiálně oznámil vystoupení své strany z koalice. O důvěře vládě se hlasovalo 1. 4. 2005 v parlamentu a vláda přežila.

V této situaci republikový výbor US-DEU rozhodl 1. 4. 2005, že chce demisi celé vlády. Gross prý požádá o nové hlasování o důvěře (3. 4. 2005)

Premiér poprvé veřejně připustil 7. 4. 2005 svou demisi, jestliže obě koaliční strany se rozhodnou ke vzniku většinové vlády fungující do voleb v r. 2006. Schůzka lídrů koaličních stran o tom byla 10. 4. 2005 neúspěšná. Přesto se o tom dohodly 14. 4. 2005 týmy těchto stran. Avšak předsednictvo i poslanecký klub ČSSD to na popud Grosse odmítly a východisko viděly buď v menšinové vládě opřené o KSČM nebo v předčasných volbách.

10.8. Období Paroubka.

Zvrat nastal 19. 4. 2005 , kdy po horečnatém mnohaúrovňovém jednání navrhla ČSSD na nového premiéra Jiřího P a r o u b k a , dosavadního ministra pro místní rozvoj. Začala vyjednávání o novém kabinetu. Smlouva o spolupráci byla podepsána koaličními partnery ČSSD, KDU-ČSL a US dne 25. 4. 2005 a Gross složil do rukou prezidenta demisi vlády. Ten den byla jmenována tato dohodnutá vláda. Důvěru sněmovny dostala 13. 5. 2005. - V 1.čtvrtletí 2005 vzrostl HDP o 4,4 %. Vláda v čele s ČSSD hospodařila dobře i v tomto obdob politické krize..

Policie Grossovu causu později odložila jako bezpředmětnou. Znovu ji otevřela nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká - a také ji shledala bezdůvodnou. To potvrzuje špínu na české politické scéně kde stojí stranické zájmy vždy nade vším jiným. Místo aby šlo všem stranám především o rozkvět státu a jeho lidu!

Na pořad se opět vrátily ty "obyčejné" věci. Často se opakují nejrůznější protesty obyvatelstva, vyvolané stále se rozevírajícími nůžkami. Mzdy se sice trochu zvyšují, ale stejně stojíme na 20 % mezd v západních zemích, přestože se hovoří o vysoké úrovni našeho hospodářství. Zato ceny se brzy vyšplhají na západní úroveň!

Desítky let trvají restituční causy šlechtických rodů o jejich majetky. Přestože je skoro u všech doloženo, že se jejich příslušníci "dali k Němcům" šlechta se přesto snaží majetky dostat zpět. Mnoho škody v této věci nadělali po "sametu". Jan Ruml jako ministr vnitra a intenzivně se v té věci také angažoval lidovecký poslanec Bratinka . Po jejich přímluvách či příkazech vystavovalo ministerstvo vnitra potvrzení o českém státním občanství. Občas se tím řídí soudy různých stupňů včetně soudu ústavního. Nebo poslankyně ODS a místopředsedkyně poslanecké sněmovny Lucie Talmanová napíše článek "Vraťme majetek po šlechtici"! - Ústavní soud zrušil 20. 12. 2005 část restitučních zákonů, jež omezovaly možnosti restituentů domáhat se vrácení majetků jen do konce r. 2005.

 Také občas zaznívají nejrůznější požadavky sudetských Němců. A ohavné výroky jejich představitelů, jako např. předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt v r. 2006 prohlásil odsun za "genocidu sudetského národa". apod.

Premiér Paroubek v této souvislosti navrhl a vláda přijala vstřícné " gesto uznání a politování" vůči bývalým československým občanům německé národnosti, kteří zůstali věrní ČSR.

Na zasedání ÚVV ČSSD se zřekl předseda ČSSD Stanislav Gross své funkce a oznámil konec své politické kariéry. Do sjezdu byl postaven do čela strany místopředseda Bohuslav Sobotka.

Předsedové koaličních stran se sešli 26. 9. 2005 , aby si vyjasnili možnost další spolupráce. Nakonec podpořili zachování koaliční vlády.

Po více než l2 létech skončilo předsednictví Miroslava Grebeníčka a KSČM si zvolila do čela strany dřívějšího místopředsedu Vojtěcha F i l i p a. - Straně se 7. 12. 2005 nepodařilo ve sněmovně prosadit zrušení lustračního zákona!

Na Letenské pláni v Praze demonstrovalo 26. 11. 2005 25 000 odborářů z 50 odborových svazů z celé republiky, aby podpořili schválení novely zákoníku práce.

Dlouhodobě trvá boj ve zdravotnictví, kde léta chybí vhodná koncepce. Po nástupu Davida Ratha se začala situace lepšit. Po odvolání dosavadní ředitelky Všeobecné zdravotní pojišťovny se tam změnil režim a byly odstraněny její miliardové dluhy. Výdaje totiž bývaly za podivné položky.

Protože byly okresní a krajské nemocnice dány pod pravomoc krajů, hejtmani začali uskutečňovat politiku ODS: nemocnice prodáme do soukromého vlastnictví. Tím se ze zdraví stane normální zboží, na němž se může neomezeně vydělávat, popřípadě budovu prodat nebo ji přeměnit na cokoliv. ODS z toho udělala politikum a nahrávali jí někteří její členové v předsednických funkcí zdravotnických a lékařských komor. Svolávali různé manifestace, organizovali stávky apod. Distributoři léků zastavili 16. 2. 2006 své dodávky třem nejzadluženějším nemocnicím.

Pravděpodobně dvojím metrem bude nutno hodnotit prohlášení šéfa Světové banky na mezinárodní finanční konferenci v Praze 28. 2. 2006, že Česká republika vstoupila do nepočetného "klubu nejbohatších zemí světa". Důsledkem toho ovšem je, že přestaneme od Světové banky přijímat finanční pomoc a naopak bychom měli začít poskytovat peníze na podporu chudým zemím. Myslím, že bychom to měli přijmout kladně!

Česká ekonomika dosáhla v roce 2005 největšího hospodářského růstu v historii samostatné republiky. Hrubý domáci produkt se meziročně zvýšil o 6 %, takže české hospodářství rostlo 4 x rychleji, než byl průměr v EU! Statistický úřad to sdělil 10. 3. 2006.

Na mimořádném sjezdu ČSSD byl zvolen předsedou strany premiér Jiří Paroubek. Sjezd však odmítl případnou koalici s KSČM!

Volby do poslanecké sněmovny byly 2. - 3. 6. 2006: ODS - 35,38 % hlasů a 8l poslanců, ČSSD - 32,32 % a 74, KSČM - l2,8l a 26, KDU-ČSL - 7,22 a l3, Strana zelených . 6,29 a 6. Výsledek tedy je patový, levice i pravice mají po l00 mandátech. Účast voličů byla relativně dobrá - 64,47 % . Voleb se účastnilo 25 politických stran.

Klaus pověřil předsedu ODS Mirka Topolánka jednáním o sestavení vlády.

Čtyři dny před volbami spustila ODS proti ČSSD ohavnou destrukční politickou kampaň: ředitel "Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu" plk. Jan K u b i c e neinformoval - což byla jeho povinnost - ani jednoho ze svých nadřízených o zamýšleném kroku, který chce udělat. Akci připravili dva poslanci ODS: Petr V i d í m, předseda výboru pro obranu , který musel dát souhlas a určit čas Kubiceho vystoupení na schůzi výboru. A Ivan L a n g e r, který podle mého názoru celý podvod vymyslel a zorganizoval - je o něm přece známo, že měl odedávna úzké vazby na pracovníky vnitra a policie.

Na zasedání bezpečnostního výboru sněmovny přednesl zprávu plnou lží a polopravd o ČSSD, která prý politicky ovlivňuje státní zastupitelství a soudy, je zapletena do vražby bosa podsvětí Mrázka, Paroubek prý obtěžuje holčičky a řadu dalších podobně nesmyslných lží! Podle zprávy agentury STEM Kubice negativně ovlivnil 26 % voličú, kteří proto dali hlas ODS. Důsledek: početně měla ODS o 3 % víc než ČSSD.

Text se totiž dostal do médií. Hovořilo se, že jej I. Langer nechal otevřený na stole a odskočil si na záchod. Nezdá se mi ovšem, že to mohlo být příčinou toho, co se stalo: média zveřejnila celý text! Také se uvádělo, že text vynesl poslanec KDU-ČST Severa, která to popírá. Osobně se domnívám, že text dal médiím osobně Langr ještě před jeho přečtením ve výboru.

Inspekce ministerstva vnitra dokázala, že žádná informace ze zprávy není pravdivá, že jde o dohady, nikoliv o fakta. Kubice by tedy měl být potrestán za tato mnohá provinění. Zřejmě by v tom mělo být i zbavení jeho funkce ředitele. Kubiceho zpráva je akt politického gansterství ve službách ODS! To napsal v Právu 28. 8. 2007 Pavel Verner. Ale tato charakteristika je velice výstižná pro celý styl politiky ODS, naší nejsilnější pravicevé strany. Bohužel to strašné označení platí i pro celkový ráz současné české politiky! ODS jí vtiskla svoji pečeť. Kubice se možná domníval, že se stane po vítězství ODS ve volbách policejním prezidentem. Po roce se zdá, že mouřenín splnil svůj úkol a může odejít. Prý se dvakrát pohádal se svým nadřízeným, čímž porušil jednací řád MV! Ale on přece měl být potrestán za protiprávní zločinné jednání! V říjnu 2007 požádal o odchod do důchodu s několika desítkami svých spolupracovníků. V této souvislosti je vhodné posoudit současný stav naší policie. Práce policistů je nebezpečná a a namáhavá. Nový mimistr vnitra Ivan Langer brzy po svém nástupu zrušil některé nenahraditelné odbory - např. hospodářský a finanční a chystá se zrušit odbor pro vyšetřování organizovaného zločinu. Ale udělal asi před rokem jinou zásadní věc. Vydal nový služební řád MV, podle kterého se některým funkcím snižují hodnosti a platy , policisté mají pracovat povinných l50 hodin přesčasů zdarma, příspěvek do důchodu se snižuje a jiné věci se mění k horšimu. Policisté začali dávat výpovědi a s dnes jich chybí 5 000 z celkového počtu kolem 50 000! Odejdou svými znalostmi a zkušenstmi. Než ti noví odbornost zvládnou bude to trvat několi let. Není to pro náš stát nebezpečný a nesmyslný experiment?

Vraťme se však k výsledkům voleb.

Topolánek oslavoval vítězství - ale neměl potřebnou většinu hlasů ve sněmovně. Klaus mu šel očividně na ruku a 5. 6. 2006 jej pověřil jednáním o sestavením nové vlády. Umožnil mu tím tlachat sedm týdnů s představiteli KDU-ČSL a SZ o koaličním programu - aniž by sháněl hlasy v parlamentu. Teprve po tak dlouhé době jej prezident pověřil sestavením vlády.

Nebylo dobré, že se Paroubek pokoušel uplácat velkou koalici a slevoval z volebního programu své strany. Měl však geniální nápad , že získal Kalouska pro vstup KDU-ČSL do koalice s ČSSD. S komunisty by tak byla zajištěna převaha hlasů v poslanecké sněmovně. Ale v tom se ukázalo, jak se zpožďuje vědomí lidí za realitou: Kalousek dlouhá léta slavil v KDU-ČSL triumfy svým bujným antikomunismem - a podařilo se mu o tom přesvědčit funkcionáře i členy své strany. Ti brali antikomunismus jako pokračování své víry v Boha. Proto svrhli Kalouska a předsedou zvolili Jiřího Č u n k a .

Jiří Paroubek podal demisi 16. 8. 2006.

Topolánek po mnoha odkladech vládu složil a prezident ji jmenoval 4. 9. 2006. Paroubek mu předal ministerstva téhož dne. Avšak vláda nedostala 3. 10. 2006 ve sněmovně důvěru - a přesto začala vládnout. Tím, že udělala širokou personální čistku! Přestože civilizované země změní jen náměstky ministrů a odborný aparát pracuje v duchu svých zkušeností dále. Topolánovi se tedy podařila jím předpovězená - podle nacistického slovníku - "noc dlouhých nožů"!

Domnívám se, že by bylo vhodné v této věci změnit ústavu. Jmenováním prezidentem přece neznamená, že se vláda dostane k moci! Tu bude mít fakticky až po získání důvěry v parlamentu. Teprve potom by měla fyzicky převzít ministerstva!

Podle parlamentních zvyklostí je pravidlo, že neuspěje-li ve sněmovně vláda vítězné strany, prezident pověří dalším pokusem předsedu druhé nejsilnější strany - tomto případě Jiřího Paroubka. To však Klaus neudělal!! Znovu pověřil sestavením vlády předsedu své rodné strany Mirka Topolánka! Aby pro sebe "zachránili situaci", prodlužovali maximálně všechna jednání a termíny - často proti duchu ústavy i proti zvyklostem. Opět nastala ta zbytečně dlouhá jednání. Topolánek nakonec vládu uplácal s velikými výhodami pro oba koaliční partnery. Např. Bursík se svými 6 poslanci dostal 4 resorty. Na ministra zahraničních věcí navrhl Karla Schwarzenberga a na školství Danu Kuchtovou, kterou dosud bohatě platilo Rakousko za její boj proti Temelínu v čele Jihočeských matek.

Dne 9. 1. 2007 prezident vládu jmenoval a ta dostala 19. 1.důvěru ve Sněmovně.

Mezi poslanci ČSSD se našli dva, kteří názorně předvedli, že politické přesvědčení pro ně nic neznamená. Byli zvoleni na program sociální demokracie - ale že by tak náhle své přesvědčení po volbách změnili? Stali se z nich p ř e b ě h l í c i ! Jde o ing.Miloše M e l č á k a , CSc. a MUDr. Michala P o h a n k u! Jejich hlasy rozhodly nejen o důvěře Topolánkově vládě poměrem l02 : 98, ale i nadále podporují všechna hlasování koalice!

Marně se hledal motiv jejich jednání. Nejčastěji se uváděla majetková úplata od ODS. Pečlivě jsem sledoval všechny zprávy o jejich předcházejícím setkáních, které zveřenila média. Proto jsem dospěl k přesvědčení, že pravděpodobně finanční vliv byl mocný, ale hlavní důvod byl politický. V té době se důchodci z Vysočiny Miloši Zemanovi znelíbila politika vedení ČSSD a došlo k jeho kontraverzi s Paroubkem. Dospěl jsem k závěru, že se Zeman rozhodl potopit ČSSD! Proto přesvědčil oba poslance své strany k tomuto přeběhnutí! Psalo se o nich, že to jsou dlouholetí vysoce uvědomělí sociální demokraté. A nyní tito dva muží - zrádci idejí, na které byli zvoleni - rozhodují o politickém dění v ČR v radikálně pravicovém zaměření!! Zdá se, že označit takové jednání za nemorální je slabé slovo!

Asi bude vhodné posoudit obecněji, kdo je "muž s gulema" Mirek T o p o l á n e k - jak se sám charakterizoval. Takto jej vidí novináři. Jiří Hanák, Právo 6. 9. 2005: "Když sedí a mlčí, vypadá jeko anglický gemtleman... Otevře-li však ústa, mění se v bezradného komorníka, kterému se zatoulal pudl...Má-li ODS takového předsedu, o další protivníky už se nemusí starat."

Marie Benešová v Haló novinách 21. 6. 05: "Vadí mi lidé typu "soudruha" Topolánka. Pracovník to byl podprůměrný, zato vynikal v SSM. V OKD mu říkali vlajkonoš...hřměl proti prohnilému kapitalismu. Jeho otec byl předseda celozávodního výboru ve Zbrojovce Vsetín.! - tedy krajský nomenklaturní kádr."

Pavel Verner, Právo 2. 5. 2006: "Skvrnu jménem Topolánek nelze z kabátu ODS odstranit bez poškození podstaty látky...mimořádný kongres strany aby změnil vrchního vyjednávače. Pro jeho neschopnost!" a v Právu 12. 1. 2007: "Po Mirkovi Topolánkovi asi hnedtak neobjeví politik, který by tak snadno dokázal šlapat po možnosti, kterou mu osud v politické kariéře nabídl."

Alexander Mitrofanov , Právo 29. 3. 2007: "Ať už měl prezident při pověřování Mirka Topolánka předsedou vlády jakýkoliv důvod, vyústilo to ve znevážení premiérského úřadu a poškození jména ČR."

A o ODS píše Lukáš Jelínek v Právu 24. 9. 2007: "ODS předvádí koktejl arogance, nezodpovědnosti a prznění demokracie...Jde o skandální zahrávání s osudem a se zahraniční pověstí celého státu...V případě ODS lze setrvale sledovat frapantní přehlížení pravidel lavírování na hranici morálky a natahování trpělivostí lidí s demokratickým zřízením na krajní mez." "ODS nám má vysvětlit , proč v zájmu země , její bezpečnosti a prosperity, abychom se smířili se stávajícím politickým angažmá napořád. Vždyť volby zdržují."

Bylo by možné charakterizivat ODS a Mirka Topolánka takovým množstvím negativních příměrů, kdyby tato skutečnost neexistovala? Určitě ne. Strana i její předseda skutečně tak strašně jednají ke škodě ČR i nás všech! Jak je možné, že to voliči neprokoukli už dříve?

A: Můj osobní život.

Charakteristický je růst vzdělání v naší rodině. Můj dědeček byl v Ondřejově řezník, hospodář a hostinský ze základním vzděláním. Můj otec měl maturitu na učitelském ústavu v Praze. I já jsen tam maturoval v r. 1940. Potom jsem absolvoval Vysokou školu pedagogickou v Olomouci a doktorát jsem po změně předpisů o vysokých školách udělal na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (PhDr.). Manželka má knihovnickou školu.

Syn Martin (59 let) je RNDr. z matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a je CSc. z teoretické astrofyziky. Jeho žena Kateřina (53 let) je PaedDr. z pedagogické fakulty UK. Nejstarší vnuk Jakub (33 let) absolvoval Vysokou školu veterinální v Brně a je MVDr. Druhý vnuk Lukáš (31 let) je Mgr. informatiky z matematicko-fyzikální fakulty UK. Dojčata (19 let) Šimon chce jít po maturitě na gymnáziu na lékařskou fakultu a Matouš na informatiku na MFF UK.

Dcera Petra (5l let) je inženýrkou ekonomie z VŠE a PhDr. sociologie z FF UK. Její manžel ing. Libor Franc je analytikem na počitačích. Vnučka Magdaléna (23 let) studuje sociologii na fakultě sociálních věd UK, vnuk Tomáš (21 let) studuje na stavební fakultě Českého Vysokého učení technického v Praze.

Nevím, zda toto sdělení patří do této části vzpoínek, ale je to fakt: mám hodnost plukovník.

B: Historické události období.

Od tzv. sametové revoluce se politikům podařilo obnovit v ČR kapitalismus v té nejtvrdí podobě. Václav Havel v prosinci 1989 řekl na Letenské pláni slova. která jsem už citoval: "20 let tvrdila oficiální propaganda , že jsem nepřítelem socialismu a že chci v zemi obnovit kapitalismus". Po několika létech přiznal Václav Klaus v Austrálii, že "u nás šlo o demontáž socialismu a nastolení kapitalismu." Politikům se podařilo bez referenda zničit ČSR a udělat z ní od 1. 1. 1993 dva státy. Klaus pak jako premiér přivedl zemi k hospodářské krizi, ze které náš stát vyvedl Miloš Zeman a další politici ČSSD. Pravice však intenzivně a cílevědomě dovedla naši vnitřní politiku až do bažiny, v níž je dovoleno všechno.

C: Vliv na moji osobu.

To vše se mne bolestně dotýká. Stát, který si říká demokratický a právní ze mne dělá druhořadého občana, který nemá svobodu projevu. Trestá mne za mé levicové politické přesvědčení! Jsem obklopen předivem lží o době uplynulého "totáče". Neustálé zvyšování cen bez pravidelného úměrného zvyšování mezd a platů hrozí negativními společenskými důsledky. Stát by měl kladně ovlivňovat celkovou životní situaci obyvatelstva! Ale bohužel to nedělá!

D: Mé poučení z etapy.

Hluboce mne zklamalo, že se u nás sice postupně, ale zato rychle odstraňuje sociální rovnost. Stát jedná ve prospěch bohatých a na úkor chudých. Rozevírání sociálních nůžek je vždycky nebezpečné!

11. Topolánkův batůžek

11.1. "Reforma" celkově.

Co se dá říci k těmto posledním "dějinám"? "Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám. O republice svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, o republice lidské, která slouží člověku." Už jsem napsal, že to řekl ve svém novoročním projevu v r. 1990 nově zvolený prezident ČSFR Václav Havel., Jsou to nesporně humánní myšlenky. Jenže realitou je dnes kapitalismus ve svém globálním stádiu.

Je neblahé, že se dostávám v posledních létech svého života do společensky zapeklité a nepředvídatelné situace. Topolánkovo "vítězství" ve volbách je pochybné samo o sobě nejen předvolební politikou ODS a jejím rozvinutí do použitelného poměru l02 mandátů ve sněmovně . je nejen proti zákonu a proti logice, také proti morálce - ale zejména proti principům prospěšnosti dalšího rozvoje naší společnosti.

Zákon o tzv. reformách veřejných financí je svým obsahem v rozporu s jeho předkládanými cíli. Netýká se ani reforem ani veřejných financí . Chybí mu i vize (důvod jeho vzniku). Je to soubor celkem náhodně vybraných opatření zejména v daňové oblasti a vydává se to za ozdravění českého hospodářství. V zákoně proto chybějí oblasti, které zejména volají po reformách: školství, zdravotnictví a důchody. Jeho schválení zásadně změnilo další vývoj českého státu a společnosti v něm žijící. Otevřela se možnost k ještě rychlejšímu růstu bohatství bohatých na úkor sociálně slabší většiny obyvatelstva. Zákon je v podstatě proti českému ústavnímu pořádku, např. protože Ústava zaručuje bezplatnou zdravotní péči na základě pojištění. Platy lékařů a sester jsou směšně nízké a očekává se hrozivý úbytek osob těchto povolání. .

Ministr zdravotnictví chce udělat ve zdravotnictví volný trh, takže se zdraví změní ve zboží a cílem bude vydělávání peněz! Cílem má být přeměna nemocnic v akciové společnosti a postupně se budou tato zařízení privatizovat. Udržování zdraví bude otázkou peněz.

Bohužel rychle probíhá proces zaměřený na likvidaci lidských práv občanů. Ale v Listině základních práv a svobod jsou napsána krásná slova a v ČR je to i součást ústavy. Je ovšem ohroženo jejich plnění.

Zajímavé byly i formy prosazování batůžku: vláda tento zákon neprojednala s odbory. Přestože šlo o změnu a narušení sociálních systémů v našem státě!. To ovšem dokazuje nesmysné důsledky roztříštění odborů na jednotlivé svazy, které proto nemohou mít u vládců respekt. Koalice kladla velké překážky při jednání i opozici.

"Největším nepřítelem" předloženého návrhu zdánlivě byl zhrzený bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý. Svou roli sehrál brilantně: ODS prý musí dodržet předvolební sliby dané bohatým a snížit jim daně na těch slibovaných l5 %! Nakonec se dohodl se svým rivalem Mirkem Topolánkem, který tyto návrhy jakoby neprosadil u koaličních partnerů. Ve své straně sice Tlustý zabodoval, ale nepříliš . Stále ztrácí své pozice - nakonec ztratil i svoji poslední stranickou funkci, když přestal být předsedou ODS ve středočeském kraji! - A zákon nakonec v původním znění prošel sněmovnou 19. 9. 2007.

Zajímavou úlohu sehrál i lidovecký poslanec Ludvík Hovorka. Aby jeho strana před voliči neztratila tvář svou bezvýhradnou podporou konfrontačního protilidového zákona - on dostal roli důsledného oponenta, byť i jen odmítáním plateb u lékařů dětem do l5 let. Položka v celkově asociálních opatření velice maličká. Ale prospěl tím veřejnému mínění o KDU-ČSL. Když se ukázalo, že návrh batůžku bude schválen jako celek, mohl být Hovorka pro veřejnost ve svém odmítání důsledný a zdržet se hlasování. Ale role to byla pěkná!

Takže parlamentem přijatá "reforma" malým lidem uškodí, veřejným rozpočtům nepomůže a obcím také ne. Je to snad největší humbuk v polistopadových dějinách! ČSSD a KSČM byly od začátku proti těmto změnám. Jenže firma Melčák a Pohanka opět skvěle zafungovala pro své živitele z ODS.

11.2. Hospodářská oblast.

Zaměstnanci už nebudou platit současnou výši d a n ě ze mzdy jen ze sumy, kterou si platí sami, ale z tzv. "hrubé mzdy", tj. i z částky, kterou za ně platí státu jejich zaměstnavatel, tedy částku výrazně vyšší, než dříve. Celkem to bude 23,l % jejich mzdy. Skupina "dobře placených" zaměstnanců s platem od 80 000.-Kč bude platit pouze ze čtyřnásobku průměrné mzdy.

DPH se zvýší z 5 % na 9 %, za potraviny budeme platit dvojnásobou částku, než dosud.

Dědickou a darovací daň nebudou platit pouze členové rodiny, ale i příbuzní z pobočné větve.

Nepříjemné budou i ekologické daně z paliva, které používají skoro všichni, tj. dříví, uhlí, plyn a elektřina. Občan tedy nemá volbu použít "čisté" palivo. Je však tresán pouze za to, nezmrzne v nevytopeném bytě! Ale daně přece mají vždycky něco řešit, Daň z paliva je proto nemístná!

Právnické osoby platily v ČR 24 % daní z příjmu, což je výrazně nižší než v ostatních státech EU. Od 1. 1. 2008 budou platit jen 21 % a v dalších dvou létech to klesne na 19 %. Příjmy státu se tím sníží o 30 miliard. které však za ty bohaté zaplatíme všichni ve zvýšeném DPH!

S o c i á l n í změny rovněž přinesou výrazné zhoršení. Rodičovský příspěvek bude pro matky pečující o dítě 2 roky ve výši l l 400.-Kč/měsíčně, 3 roky - 7 600.-Kč a 4 roky - 3. 800.- Kč. Příspěvek na dítě budou mít nárok pouze ty rodiny, jejichž příjem bude do 2,4 násobku platného životního minima (dosud do čtyřnásobku). Jeho výše do 6 let dítěte 500.- Kč/měs., 6 - l5 let 610.- Kč, l5 - 26 let 700.- Kč. - Porodné spadne ze l7 700.- Kč na l3 000.- Kč. - Pastelkovné l 000.- Kč se ruší.

Při pracovní neschopnosti pacient nedostane první 3 dny nic, 4. - 30. den 60 % platu,

31. - 60. den nemoci 66 %, později 72 % platu.

Odchod do důchodu se postupně zvýší na 65 let i pro ženy. Povinná doba pojištění se zvyšuje ze 25 let na 35 let. Doba studia se nezapočítává. - Automatická valorizace dávek se ruší, potrvá jen u důchodů. - Pohřebné 5 000.- Kč se vyplatí jen při pohřbu nezaopatřeného dítěte nebo jeho rodičů.

Vzhledem k prudkému zdražení nájemného, k poplatkům u lékaře, k ohlášenému zvýšení cen energie, potravin a skoro všeho od 1. 1. 2008 cenová hladina prudce stoupne a peněz mezi lidmi bude čím dál méně! Proto se vytvořil v prosinci 2007 petiční výbor proti všeobecnému zdražování , v jehož čele stojí poslanec JUDr. Stanislav Grospič.

Ceny u nás vzrostly za l7 let o 339,4 %.

V této souvislosti je ovšem nutno porovnat průměrné měsíční mzdy v EU. Jen příklady z r. 2006: Německo - 3 5l0.- euro, ČR - 759.- euro, Slovensko 58l.- euro apod. Rozdíl by mohl být v procentech nebo v desítkách procent. Nesmí však být na západě EU 5 x vyšší než na východě.

S tím souvisí kupní síla v eurech v r. 2007: Švýcarsko - 27 521.-, Norsko - 24 993.-, Německo – l8 055.- , ČR – 5 625.-, Slovensko – 4 889.-.

Takzvaný batoh přinesl útok na sociální stát. Nabourává to ještě trvající část solidarity mezi bohatými a chudými. Dramaticky se sníží příjmy státního rozpočtu , což výrazně omezí různé sociální programy! - Pokládám za nutné věnovat v těchto vzpomínkách těmto číslům alespoň minimální prostor - protože se v blízké budoucnosti prokáží negativní důsledky v české společnosti nejen jako celku, ale i u každého normálního občana jednotlivě!

E n e r g e t i k a je pod zásadním tlakem SZ, jejíž podporu ODS potřebuje, aby mohla prosazovat svoji protilidovou politiku. Předseda Martin Bursík např. navrhuje, aby se na Hradě vyměnily všechny žárovky za úsporná svítidla, která se ovšem do tamnějších velkých lustrů nehodí! Zpracovaná analýza budoucí spotřeby elektřiny dokazuje, že pro současné množství domácí výroby – z níž dosud část vyvážíme (a ceny elektřiny pro její celkový světový nedostatek stále rostou) - za dva roky nebudou domácí zdroje vyrábět elektřiny dostatečné množství a budeme ji muset dovážet. Jeden z poskoků ODS nás v listopadu 2007 přesvědčoval, že přece jde o zboží jako jakékoliv jiné - což sice je pravda - ale ta doma vyrobená elektřina určitě je levnější. Přesto jsou zelení ostře proti dostavbě dvou dalších bloků Temelína, které by spotřebu vyřešily. - Kromě toho se chystá výstavba další uhelné elektrárny u Litvínova, kde prý jsou zásoby uhlí na 40 let - taktně se mlčí, že by bylo nutno zlikvidovat další obce, které těžbě překážejí . Zastupitelé severočeského kraje jsou už dnes proti tomu.

A pokud jde o větrné elektrárny? Odborníci upozorňují na skutečnost, že vítr nefouká pořád, a proto se musí v době bezvětří nebo při nedostatečné síle větru doplnit chybějící množství elektřiny aktivováním náhradních zdrojů jiných, což je značně nákladné. Větrné zdroje tedy nejsou samospasitelné. Kromě toho by potřebovaly při náhradě ostatních zdrojů obrovské území.

D o p r a v ě chybějí desítky miliard na výstavbu nových dálnic i opravy silnic a mostů. Má se přijmout nový zákon o dopravě, který by vystřídal zákon vloni přijatý - což svědčí o nedostatečné kvalitě práce zákonodárců, kteří v současné době spotřebovávají většinu své energie na stranické půtky.

11.3. Ostatní oblasti.

Z a h r a n i č n í p o l i t i k u by chtěla ODS změnit z prounijní na euroskeptickou, přestože bude za rok a půl ČR předsedat EU! Topolánek nesmyslně vyměnil dlouholetého velvyslance CR u EU Jana Kohouta z ČSSD, který si vybudoval rozsáhlé styky s bruselskými diplomaty a zná místní ovzduší. Dosadil členku ODS Milenu Vicenovou..

Velmi zajímavým vývojem probíhají vztahy ČR k Rusku. Mnozí politikové a skoro všechna média se k němu staví velmi nepřátelsky z pravicového hlediska. Z neznalosti či z nedostatku inteligence stále v něm vidí Sovětský svaz - a chápou ho jako našeho okupanta, tedy nepřítele, ale také jako jádro světového socialismu, což dnes berou jako negativum! Přestože je dnes Rusko stejně kapitalistické jako ČR. Velmi zřetelně se projevuje protiruský postoj české vlády i v postojích k americké radarové základně Brdech. Prý "teď už nám nemá Rusko co poroučet! A " nepřipustíme ani ruskou kontrolu na této základně!" To nesmlouvavě pronesl premiér Topolánek v listopadu t.r. Také se u nás Rusku vyčítá, že se opět chce vrátit do pozice supervelmoci, o kterou ho připravili Gorbačov a hlavně Jelcin. Jenže to přece je snaha každé velmoci!

 I malé dítě ví, že instalování radaru a raketové základny v ČR a v Polsku nemůže být obranou USA ani ČR proti raketám Iránu a severní Koreje. Tyto země totiž nemají rakety dlouhého doletu. Zato radar v Česku obsáhne celé evropské úzamí Ruska a jeho dosah sahá i daleko ze Ural. Rozpozná vše až do předmětů velikosti 6 cm. - Nejvyšší představitelé Ruska to pokládají za obnovení studené války a oznamují opatření na svou obranu: nejen předvedli nejnovější raketu , kterou nelze zachytit radrem, ale obnovili pohotovost hlídkových letadel apod..

Rusko také odmítá současné znění " Smlouvy o omezení konvenčních zbraní v Evropě (CFE)", podepsané 19. 11. 1999. V té době bylo Rusko v rozkladu, který vedl až ke státnímu bankrotu. Smlouva určuje horní hranici počtů zbraní nikoliv podle dvou aliancí, ale podle jednotlivých států východního teritoria. Jenže Varšavská smlouva byla zrušena a NATO trvá. To má nárok na 14 693 tanků a Rusko pouhých 4 999 a počty ostatních zbraní jsou stejně neproporční. NATO se ve smlouvě zavázalo, že nerozmístní na území svých tehdy nově přijatých států (ČR a Polsko) podstatné pozemní nebo vzdušné bojové jednotky. Jenže v Pobaltí , v Rumunsku a v Bulharsku , jakož i v některých kavkazských státech NATO své základny vybudovalo. Proto je smlouva neplatná. Ostatně státy NATO smlouhu neratifikovaly!

Rusko odstoupilo od této smlouvy CFE 14. 7. 2007. Jeho členství skončí po 150 dnech, t.j. v prosinci. Je to jeho první významná reakce proti chystanému radaru a raketám, když politici USA odmítli ruský návrh na společná radarová zařízení v Kazachstanu. Celý svět se nusí obávat téze z americké vojenské doktriny o preventivním nukleárním útoku proti předpokládanému nepříteli!!

Nejostřejší střetnutí s obyvateli ČR prožívá Topolánkova vláda při snaze o umístění radaru v Brdech. Odmítají je 2/3 Čechů a odpor stále roste. Vláda ignoruje i dopis půl stovky umělců a jiných intelektuálů ze 12. 7. 2007 , kteří požadují alespoň referendum. Proti tomu se ovšem ostře postavila ODS a premiér Topolánek to svým obvyklým hulvátským způsoben tvrdě napadl. Tlak veřejnosti proti radaru je tak silný, že jej dokonce podpořil i prezident Klaus 4. 7. 2007 při své kampani za znovuzvolení .

Jsou i neustálé problémy s čerpáním rozvojových fondů z Bruselu, protože to prý náš stát neumí řádně vyúčtovat.

Z d r a v o t n i c t v í chce ministr Tomáš Julínek celé předělat . Navrhne 9 zákonů. Zatím hejtmani (všichni ODS kromě jihomoravskéh kraje) prodají za babku skoro všechny nemocnice. V ČR jich bylo v r. 2006 19l se 64 l74 lůžky. Léčeno v nich bylo přes 2 miliony pacientů. Kraje spravují 47 nemocnic s přibližně s l/3 lůžek. Privátních nemocnic je 98 a mají 31 % lůžek.

V batůžku protlačil ministr Julínek poplatek za návštěvy u lékaře a za napsání každého léku 30.- Kč, za den pobytu v nemocnici 60.-Kč, za pohotovostní službu 90.- Kč. Od pacientů se vybere asi l3 miliard - další penězovod z kapes občanů!! Mnozí lékaři prohlašují, že se vybíráním peněz nebudou zatěžovat. Kdo z pacientů přesáhne při těchto platbách 5 000.- Kč ročně, budou mu ostatní peníze vráceny. Administrativně mají vše zajistit pojišťovny. Zřejmě budou muset zvýšit počty zaměstnanců. Nepochybně přesáhnou administrativní výdaje na nová opatření příjmy z nových poplatků. Prý jde jen o ukáznění pacientů: aby nechodili často k lékařům a aby neplýtvali léky!!

Exministr Bohuslav Sobotka v parlamentě při jednání o batúžku uvedl, že "pokud budou naplněny ambice ministra Julínka, tak budeme mít nejvíce privatizované zdravotnictví v EU. Veřejný sektor bude mít v ČR ve zdravotnictví nejnižší podíl v EU!"

Ideu z á b a v n í h o p r ů m y s l u převzali šéfové celosvětové globalizace z římského hesla "chléb a hry".Současní političtí vládci vědí, že je nezbytné odvádět od denních událostí pozornost obyvatel, aby se moc nezajímali o věci, pro ně nebezpečné. Krásně to vystihl vtip Vladimíra Renčína v Právu 15. 8. 2007. U brány hradu stojí pan král se svým dvořanem a venku prší. Král: "Lid neotravuje, je zcela zaměstnán rozmary počasí. Zatím!" Nebo 19. 3 2007 dva muži. Jeden říká: "Něco k snědku by nebylo? Jsem na útěku před vlastní minulostí."

Proto jsou prodáváni hráči hokeje a fotbalu za stovky milionů liber, euro či dolarů. Bývalý sport pěstovaný s nadšením a radostí je pohřben. A na jeho hrobu tancuje dnešní obchod se sportem, který nese majitelům sportovních klubů = stadionů obrovské zisky! Před válkou a těsně po ní totiž býval sport koníčkem a lidé ho pěstovali s láskou bez vměšování peněz!

K u l t u r a dnes patří z velké části také do této finanční džungle. Zejména mám na mysli zpěváky a kapely. A dostat se do této kategorie je životním cílem velké části naší mládeže! Slyšel jsem zpěváka Petra Jandu vyprávět, že za jedno vystoupení (nevím, kolik písniček) dostane

45 000.- Kč a dopravu mu také zařizuje pořadatel. Konzerty a muzikály jdou na dračku. Lucie Bílá jistě hezky zpívá. Kromě přepychového domu si koupila i divadlo DISK a nazvala ho La Fantastika.- Herec Jan Hrušínský zřídil Divadlo na Jezerce.

Hercům poskytují slušné příjmy televizní seriály - ale tyto peníze pokládám za náležitou odměnu. Pozoruhodný je značný růst počtu divadel.

České filmy se sice točí, ale jejich úroveň je nevalná. Dobré filmy spočítáš na prstech jedné ruky. Od privatizace jim chybí finanční základna. Kde jsou ty doby, kdy "v minulém režimu" patřily naše filmy ke světové špičce. Včetně animovaného filmu který - jak se zdá - zanikl.

Zajímavý je i knižní trh. Máme totiž asi l 000 knihkupců. A l 600 nakladatelů!

"Peníze investované do v z d ě l á n í nejsou nutně neproduktivní zátěží státního rozpočtu, ale představují naopak jednu z vůbec nejvýnosnějších investic." Kdo to řekl? Opět Václav Havel 23. 5. 1994 při jmenování rektorů univerzit. Škoda, že tento názor nepřijala žádná z popřevratových vlád! Podíl výdajů na vědu a výzkum ve státním rozpočtu evropské špičky (Švédsko, Finsko,Dánsko) 3 % HDP. V ČSSR to bývalo před převratem 2,2 - 2,4 % HDP. Za Klause to spadlo na O,47 %! A už to tak zůstalo. Ve státním rozpočtu ČR na rok 2008 to je O,9 %.

A školy by měly mít takovéhle učitele: "Nemůže být pouhým expertem, musí to být osobnost, která kolem sebe vytváří takové silové pole, které podporuje zrání dalších osobností!" I toto je myšlenka Václava Havla tamtéž. A l e ! Učitelé bývali v naší společnosti uznáváni a měli celkovou vysokou společenskou autoritu. A dnes? Nastupující učitel dostane na základních i středních školách nástupní plat l4 280.- Kč plus přídavek. Ve 2. roce má základ l6 060.- Kč a přídavek - čistého skoro o l/4 méně. Na dva měsíce prázdnin bývá velice mnoho učitelú propuštěno, aby školy ušetřily na mzdách!! Mladí učitelé či učitelky zakládají rodiny, což je velice nákladná záležitost. To se mají po dobu těchto finačních prázdnin chodit někam pást? Za to by dnes museli majiteli louky zaplatit, oni ovšem nemají ani na to! Není divu, že dobří učitelé odcházejí za vyššším výdělkem stejně jako pracovníci ze zdravotnictví. Kde je dnes autorita člověka, který si vydělává sotva na chleba! A tem už mu také začali zdražovat!

Na vysokých školách jsou platy také malé, neodpovídají vysokým nárokům na kvalifikaci, proto zejména ti nejlepší absolventi, kteří by byli za čas hodnotnými profesory také odcházejí do jiných zaměstnání. I když jsou výchozí platy lepší, neodpovídají výši v podnikatelském sektoru. Asistent začíná s platem 22 453.- Kč, odborný asistent s 27 l49.- Kč, docent 39 816.- Kč a profesor 54 633.- Kč. Kam tedy kráčí naše školství a věda ? Škoda, že Havel mával jen vějičkou, když líčil obrovké výhody kapitalismu, do kterého nás vedl! Praxe dokazuje, že jsme skončili ve společnosti, postavené na nerovnosti a lži!

Pravicová politika ODS nemůže být jiná, než zaměřená ve prospěch bohatých a proti zájmům většiny chudého obyvatelstva nebo i proti střední vrstvě. Proto se lze divit a kroutit hlavou nad rozhodnutím obyvatelstva ve jmenovaných skupinách, že volí tuto stranu. V soukromí to lze charakterizovat, že máme v ČR spousty hloupých voličů - kteří dali svůj hlas politické straně, která už ve svých volebních programech své protilidové programy předložila. Mnohému z programů jsem se divil, že je ODS vůbec předem uveřejňuje. Vždyť např. platby u lékaře svou nepopulárností musí naštvat každého! Stejně jako výrazné snížení daní pro bohaté - a tento nedostatek financí ve státním rozpočtu musí zaplatit fornou čtyřnásobného zvýšení DPH a cen energií pro domácnost.

Proto mne potěšily výsledky průzkumu veřejného mínění v říjnu 2007, kdy už vede ČSSD o 7,5 % nad ODS: 36,l % proti 28,6 %. Posílila i KSČM ze l2 % na l5,l %. Je možno předpokládat, že takové výsledky vydrží do příštích voleb? Pak ztratí své příjmy firma Melčák - Pohanka!

Také počet občanů spokojených s politickou situací dosáhl v listopadu rekordního minima: pohých 9 procent! Zveřejnil to 26. 11. 2007 CVVM. Nespokojemých je 62 % dotazovaných . Topolánkova vláda má důvěru pouze 27 %. Nejdůvěryhodnější zůstává prezident - 66 %. Důvěra v senát je 24% a ve sněmovnu 22%.

V prosinci vyhlásil MEDIAN tyto výsledky: ČSSD - 37 %, ODS - 28,5 %, KSČM - l6 %, KDU-ČSL - 6,9 % a SZ - 5,9 %.KDU    

I když pohled na náš dnešní denní život není veselý a radostný, vzhledem k zaměření a činnosti současných vlád - zejména té poslední - musel jsem jej popsat a charakterizovat. Vlády samozřejmě velice silně ovlivňují prostředí,v němž žijeme!

To všechno je pro mne n e p ř i j a t e l n é !

A: Můj osobní život.

V poslední době jsem dost publikoval a napsal několik studií.

Dál se exponuji v KRUHU . Dne 17. 11. 2007 jsme měli konferenci s tématem "Česko-německé vztahy a 70. výročí Mnichova". Účastníků bylo 63. Přednesené příspěvky byly vysoce hodnoceny. Konference organizuji já - a je s tím skutečně velmi mnoho práce! S narůstajícím věkem (kolem 80 let) bohužel členové KRUHU prožívají různé nemoce, takže se méně účastní činnosti v této oblasti.. Kromě toho mnozí umírají. Z rozeslaných l 200 výtisků posledních Zpráv z KRUHU č. l/07 se jich mnoho vrátilo: 56 zemřelých, 52 nezvěstných. V létech 2007 a 2008 uskutečníme řadu akcí k 80. výročí Mnichova. Síly nám však slábnou.

Na Amerlingově československém státním mužském ústavu učitelském v Praze 2, Panská 8, jsem maturoval v r. 1940. Ve třídě nás bylo 43. Začali jsme se pravidelně ročně scházet až po mém návratu do Prahy v r. 1970, kdy jsem to začal organizovat, tj. sezvávat do salónků restaurací. Vedu přehled účasti. Ta se samozřejmě postupně zmenšovala , ale dosti dlouho se nás scházelo l5 - 10. Teprve v posledních asi 5 létech se to snižovalo, takže letos 7. 12. 2007, tj. 67 let po maturitě jsme se sešli už pouze 4 z 10. Bohužel 3 v tomto roce zemřeli (86 let věku) a 3 se omluvili ze zdravotních důvodů. Přes tento malý počet nás hostů je majitel restaurace U Pešků v Praze 2, Korunní č. 1 tak hodný, že nám stále zdarma propújčuje tradiční salónek. Dokazuje, že i v této strašné době honby za korunou mohou na sebe být lidé hodní!

Jsem šťasten, že se u mne ten zhoršující se zdravotní stav ještě neprojevuje tolik, abych jen konzumoval, vyměšoval a díval se celý den na televizi. Stále mi to myslí! Naopak mám tolik práce, že mi nestačí 24 hodiny denně a zaostávám např. se čtením odborným i zábavným. Mám sice v anamnéze skoro celou stánku různých chorob, které se nastřádaly od r. 1989: slabé srdce, proto špatný oběh krve a lymfy zejména v nohách, takže ty mi natékají - ale i to se lepší. Přibližmě před třemi roky si na mne sedl exém, při které,světí celý trup. Vyléčil se, ale před rokem se mi vrátil a občas se opět ozývá. Je to velmi nepříjemné!

Asi před l0 léty mne začaly zlobit kyčle - sedla si do nich artróza. Moje ortopédka mne tehdy měla poslat na operaci obou kyčlí a dát mi endoprotézy, protože já jsem neměl tušení o budoucích důsledcích této nemoci. Psala mi lázně. Kdybych dostal ty endoprotézy v 77 létech, byl bych nohy snadno rozchodil. Bohužel mne operovali až 83 létech, tak mám nyní v pořádku klouby, ale svaly zapomněly chodit! Proto používám dvě francouzské hole. Můj zdravotní stav naštěstí hodně ovlivňuje moje vitalita a optimismus. Mám celoživotní heslo:" já vím, že jsem zdravej!"

Důležité je, že mám manželku která o mne pečlivě pečuje. Má sice také mnohé zdravotní potíže, ale zvládá je. Letos bohužel v noci upadla u postele a naštípla si kůstku v pánvi - ale už se to zahojilo. Letos jsme oslavili diamantovou svatbu.

B: Historické události období.

Lituji, že nás současná politická špička dovedla až do dnešních neblahých konců. Kde je dnes ta poválečná naděje radostných zítřků?! Nezbylo z ní nic. Možná, že mám jednu výhodu. Umím se orientovat v současné politické situaci, protože jsem prošel mnoha režimy a mohu porovnat jejich průběh a výsledky . Mám potřebný nadhled při hodnocení, co je pro prosté lidi dobré a co jim škodí! Jen nerad jsem popsal realitu zejména posledních dvou desetiletí, protože přinesla mnoho špatného pro celý svět i pro nás. Obdivuhodný je vývoj v technické oblasti - výsledky jejich působení se však obracejí proti prostým lidem. Bohatí svoji moc stále upevňují . Konkrétní důsledky jsem popsal. Přesto věřím, že vniřní mechanismy globalizace tento společenský řád odsoudí k zániku, aby mohla nastat ta mnou vytoužená spravedlivá společnost!

C: Vliv na moji osobu.

Jsem "pozorovatel" světového i českého politického dění. Bohužel jsem všestranně závislý na jeho výsledcích, což vyvolává mé obavy. Teprve moji následníci posoudí, zda byla má hodnocení správná.

D: Mé poučení z etapy.

Nesmírně mne zklamal politický vývoj v ČR. Jsem smutný z důsledků globalizace u nás.

12. Porovnání

Život jednotlivce, společenství i společnosti je proces. Děje se nepřetržitě. Proto jednotlivé události nelze absolutizovat a nuceně je protlačovat do veřejného míněni. To se však u nás bohužel děje od převratu, kdy pravice ve svůj politický prospěch všemi politickými i mediálními prostředky chce veřejnosti dokázat, že byl "minulý režim" jeden velký koncentrák, v němž byli všichni jenom potlačováni a žalářováni. A že členové KSČ byli ďáblové v lidské podobě s neomezevou mocí. Tato současná státní ideologie je samozřejmě jedna velikánská lež!

Našly by se ovšem i jiné příměry. Ale jako jeden z dosti názorných příkladů je mariáš. Tam také jde jedna hra - událost - za druhou. Někdo může vyhrát či prohrát třeba stoasedm červených nebo durcha. Ale ta jedna z konkrétních her neovlivní všechny následné hry až do konce večera, nebo na celý život.

Ani v politickém dění nelze nadřadit několik let stalinismu nad skoro půl století života národa. Přesněji národů sovětského bloku, protože v nich ve všech bylo "zvenčí vnuceno" obdobné násilí - to nikde nevzniklo "zevnitř"! Proto můžeme oprávněně srovnávat období "minulého režimu" s tím současným. V obou byly události nebo tendence vývoje pro společnost prospěšné či špatné. Ale je nemravné vytýkat minulosti jen to špatné, co v ní bylo a zalhávat to dobré. Vše se totiž vždy děje současně. A strašit dnes v ČR akutním nebezpečím návratu let tvrdého režimu, který mohl vládnout jen v určitých historických podmínkách je záměrně lživé! Jak při rozpadu carismu v Rusku, tak ve střední Evropě byla porážka nacismu takovou mezinárodní příležitostí k evropským či celosvětovým změnám .

Pravice po "vítězném "sametu" postupně u nás vytvořila politické ovzduší ostře nepřátelské proti levici. Oficiální verze je, že "minulý režim" byl celý špatný a že diktatura byla všemocná desítky let. Pravice potřebuje toto oficiálně hlásané negativní hodnocení ze sobeckých důvodů a všestranně je podporuje při hojném používání metod antikomunismu. Už jsem ukázal, jak je tento ideologický systém dokonale obsahově propracovaný a celosvětově řízený. Například v dnešním Německu tím zloduchem bylo v době NDR Ministerium für Staatssichereit - "stasi" a každý její spolupracovník v NDR je dnes hodnocen pejorativně. Dokonce i ČT l vysílala 10. 12. 2007 zprávu, že jejich intituce hodnotící dnes minulost NDR (obdoba našeho "Ústavu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu") vydala v těchto dnech zprávu, že spolupracovníci "stasi" fungovali mezi lékaři. Ale co z toho je důležité pro dnešek? Dnešní tajné služby přece pracují obdobně, stejně jako v celé historii všech států!

Srovnáme-li však "reálný socialismus" s kapitalismem, vychází z toho celkově mnohem lépe "minulý režim"!

Velebení "současného režimu" je v mnohém lživé, protože je jeho celkové zaměření antisociální. To je pro mne nepřijatelné!

12.1. Oblast politiky.

V té jsou pravděpodobně změny i záměry největší. V "minulém režimu" měl stát jasný ideový cíl: vybudovat spravedlivou společnost. Z toho se splnilo mnohé, protože ideje socialismu fungovaly, i když ne v plné míře - omezovaly to prvky diktatury.

Například se podařilo odstranit sociální skupinu chudoby. Ještě po válce byly u měst slumy. Na vesnici byli chalupníci, někdy se jim říkalo kozičkáři nebo kovozemědělci. Ti všichni se dostali mezi ostatní lidi s průměrnou životní úrovní.

Ve společnosti všichni prožívali sociální jistoty bez větších rozdílů. Odpovídalo to stupni hospodářského vývoje naší společnosti.

Dnes jsou pluky bezdomovců a mnoho lidí žije "z ruky do huby", tj. od výplaty k výplatě. Nezaměstnanost je strašný bič na postižené. Střední třídě se daří dobře, ale mnozí žijí i na dluh - osobní půjčky už jsou celkově mnohamiliardové a mnozí je nedokáží splácet. Dluh těchto rodin vzrostl mezi roky 2006 - 2007 o l5 miliard na 631 miliard a blíží se výši státního dluhu. Jsou to peníze skutečné nebo virtuální?

Také požadavky na pracovní výkony mnohdy dosahují horní hranice fyzických možností daného pracovníka.

Dnes máme v ČR l l 800 dolarových milionářů a miliardářů. Získali tito lidé své majetky "vlastníma rukama" tj. prací? Proč to nedokázalo těch ostatních asi 95 % obyvatel? A podle záměrů i činů ODS je nutno těm ubohým bohatým dále snížit daně o 5 i více procent.. To je pro mne nepřijatelné!

V r. 2008 se zvýší nepřímé daně o 37 miliard (některé zdroje uvádějí "jen" 30) a přímé daně se sníží o 19 miliard. To znamená, že se celkové zatížení občanů ve skutečnosti zvýší o 18 miliard. To napsal v Právu 23. 8. 2007 exministr financí Bohuslav Sobotka. A veřejný dluh zvýší Topolánkova vláda o 400 miliard, takže bude v r. 2010 1,3 bilióny korun.

S těmito současnými fakty porovnejme přání či představu české budoucnosti: "Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé postižení, staří, děti či lidé jakkoliv jinak handikepovaní." . Tato slova Václava Havla ze 23. 1. 1990 ve Federálním shromáždění jsem už citoval. Mohl to vůbec myslet vážně, když si ve velké části světa kapitalismus lebedil v sociální nerovnosti, která je důsledkem nerovnoměrného rozdělení bohatství ? Ale tento stav byl přenesen k nám jako projev obnovovaného kapitalismu! A o to Havel usiloval svou disidentskou činností!

To jsou důsledky současné politiky ODS. Podrobnosti jsem ukázal v předchozích kapitolách. A současná politika? Jejím hlavním cílem je prospěch většiny politických stran bez ohledu na potřeby státu nebo jednotlivých skupin obyvatelstva. To je pro mne nepřijatelné!

Nejlépe je to vidět na ODS, která vnesla do současné politiky kriminální mafiánské prvky - příkladem je Kubiceho zpráva. Politici ODS zneužívají svůj vliv na státní aparát, zejména na státní zastupitelství. Případ Kořistka zřetelně ukazuje, že šlo o politickou korupci, aby jeho hlas získali zplnomocněnci ODS . Státní zástupce v Ostravě, kterému byl případ přidělen se upřímně snažil prokázat trestný čin a odhalit skutečné viníky. Proto byl odvolán svou představenou v Ostravě Zlatuší Andělovou. Zjistila totiž, že v kauze by byla prokázána vina ODS! To tehdy bylo pro ni a dnes je pro mne nepřijatelné!

Případ Čunek je ještě zřetelnější. Ani u nás, ani ve světě se ještě nestalo, že by byl skoro rok prvním místopředsedou a ministrem vlády člověk, vyšetřovaný pro korupci. V ČR to ovšem možné - aby lidovci, jejichž předsedou Čunek je - zůstali v koalici a umožnili vládu ODS.

Viděl jsem na NOVĚ reportáž s jeho bývalou sekretářkou Marcelou Urbanovou, která ještě před jeho vstupem do velké politiky odmítala jeho naléhavé dlouholeté milostné návrhy. Normální muž takové odmítnutí respektuje, hlupák si nedá říci. Údajně se před ní chlubil svým úplatkem! To se provalilo a Urbanová byla hlavní svědkyně na policii.

Tato úplatkářsko-milostná aféra vynesla Čunkovi trestní stíhání a v předvečer dne, kdy měl dát přerovský státní zástupce Radim Obst tuto causu soudu, mu ji odebrala nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká a dala ji do Jihlavy Arifu Salichovovi. Taková změna státních zástupců se ještě v ČSFR ani v ČR nestala! Vesecká jednala zřejmě pod politickým nátlakem a protiprávně, protože podle zákona nebyla oprávněnu tuto výměnu provést! Veřejnosti to odůvodnila tím, že policie chtěla prý protiprávně zjistit původ toho půlmilionu, který Čunek uložil do spořitelny druhý den potom, kdy jej vybrata firma, jíž podepsal pro ni důležité rozhodnutí!!

 Salichov zorganizoval výslech svědkyně Urbanové v cukrárně. Potom předvolal faráře dolnovsetínského českobratrského sboru Bronislava C z u d k a, který mu sdělil, že "Urbanová je posedlá pomstou a nenávidí Čunka, protože ji oklamal ďábel ". Tím zpochybnil její výpověď a Salichov argument "ďábla" zařadil do českého trestního řádu. Jen v ČR se zřejmě může stát, že státní zástupce uvěří v boží vnuknutí a to stačí, aby očitou svědkyni označil za nedůvěryhodnou!! A navíc prohlásil, že zahájí trestní řízení proti vsetínskému právoplatnému vyšetřovateli policie Milanu Šošovičkovi a státnímu zástupci Romanu Obstovi!

Vesecká se potřebovala očistit a proto požádala ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby odvolal z funkce vrchního státního zástupce v Olomouci Ivo Ištvána. Na protest proti tomu podal demisi jeho zástupce Igor Stříž a ředitelka protikorupční policie Renata Strnadová. Petr Uhl v Právu 5. 11. 2007 vysvětluje, že "odvolání Ištvána v Čunkově aféře není pomsta, ale jen přiblížila okamžik, kdy vláda ukončí svůj neužitečný život. Je to zastrašování státních zástupců a policistů. A tlak, aby se nepravosti utajovaly." Zdůvodnění Vesecké: "Ištván nebránil únikům informací a nezjišťoval jejich zdroje, nezvládl koordinaci krajských zastupitelství." To byl pokyn, aby se přestalo hovořit o aféře Čunek a pozornost veřejnosti se obrátila na problematiku úniku informací!! Takové zamlžování reality je u ODS časté. Vzpomeňme Ivana Langra, když od Kubiceho zprávy odvedl pozornost k povolování telefonických odposlechů! Nezdá se však, že tentokrát takové zamlžování na veřejné mínění zabere - ale média jsou mocná!

Jenže ČT l zveřejnila 29. 10. 2007 reportáž, kde dokázala, že si Čunek uložil ve dnech 9. - 23. 11. 1998 do tří bank 3,5 milionu korun a při tom bral sociální dávky. Tehdy byl pouze zastupitelem Vsetína. Starostou byl zvolen až ze 4 dny, tj. 27. 11. 1998. Jenže se propočítalo, že do r. 1998 Čunkovi společně vydělali celkem l,6 milionu korun. Při tom by od r. 1982 mohli měsíčně spotřebovat pouze 3 000.- Kč a s touto částkou uživit 2 manžele a 4 děti! Televize prokázala nesmyslnost Čunkových tvrzení.. Po této bombě Čunek 1. 11. 2007 oznámil, že státní zástupkyně Vesecká chce znovu otevřít jeho případ a on proto odstoupí z funkce vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj. To udělal 8. 11. 2007. Ve funkci předsedy KDU-ČSL však zůstal . "Vysvětlil" 6. 11. 2007 na celostátní konferenci KDU - ČSL původ svých 3,5 milionů: sumu l,5 milionu dostal od bratrance Jana Machů, aby založil pobočku jeho firmy na severní Moravě. Údajně tyto peníze vrátil v r. 2005. Další milion mu půjčil otec, kterému jej vrátil v r. 2003 - ale později tuto částku po něm zdědil. o třetím milionu se nehovořilo. Po tomto vysvětlení dostal důvěru pro setrvání ve funkci předsedy strany.

ČT v témže pořadu dne 7.l.2OO8 dokázala, že se před výměnou státních zástupců Veseckou konaly tři "soukromé" porady různých městech a v různé sestavě 4 osob: bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec, zástupce předsedkyně nejvyššího soudu Petr Kučera, nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká a ostravská státní zástupkyně Zlatuše Andělová. Den po poslední schůzce došlo k výměně státních zástupců v Čunkově případu.

Čunkova aféra je však trvalka. Nejméně 90 % veřejnosti je přesvědčeno, že šlo o úplatkářkou aféru. Každý jiný člověk, který by tuto špínu přežil, by se zaradoval a zalezl by někam do koutečka a byl by hodňoučký a tichoučký. Čunek však je geroj, který si z ostudy ušije kabát a proto to zařídil tak, aby jeho strana KDU-ČSL vyžadovala jeho návrat do vládních funkcí!! Ministr Schwazenberg to nazval jako nejlepší přípravu vlády k sebevraždě! Topolánek nechce sám Čunka nepřijmout zpět, ale potřebuje lidovce do koaličné vlády. Proto to přehrál na koaliční jednání po návratu předsedy zelených z ekologické světové konference na Bali. Očekávám další vývoj s napětím!

Případ Čunek není ojedinělý. Podobnou prezentaci na veřejnosti nově vzbudil také případ Bursík.V této cause není důležité, že anonym upozornil policii na pět trestných činů z finanční oblasti kolem restituované nemovitosti proti sněmovně ve Sněmovní ulici na Malé Straně. Maximálně zajímavé je, že pražská státní zástupkyně Jana Herzegová za 5 dní po převzetí spisového materiálu od policie prostudovala spis a zastavila prošetřování ministrových podnikatelských aktivit ve firmě Ecoconsulting. Prý proto, že "bylo prověřování nedůvodné a nepodložené, proto je zrušila." Prý "policie neměla k dispozici takové podklady, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr o podezření ze spáchání jakéhokoliv trestného činu"! Proto dala věc prošetřit finančnímu úřadu pro Prahu l, který je místně příslušný.

Marie Benešová, stínová ministryně spravedlnosti ve vládě ČSSD k tomu řekla: "Je to nestandardní postup . Jak jde o politika, je vidět, že tady je dvojí metr a dvojí výklad práva. Oni to vždy nějak vyloží a hraje se hra , že je to tak správné." Podle Benešové to "určitě jde shora, to si nevymysleli Pražáci, k tomu asi byli nějakým způsobem dotlačeni. Už je to opravdu směšné." Benešovou rovněž překvapilo, že policie nedostala prostor ke svému šetření. " Když to takhle rovnou z fleku odloží, tak to průhledné jistě nebylo. Jestliže budou tímto způsobem pokračovat dál, tak ať se raději rozpustí. Tady se prostě nebude nic řešit." Další místopředseda vlády nebude postaven před soud!

Advokát Jiří Teryngel se podivil, že policie nesměla ukončit své šetření a teprve potom navrhout státnímu žalobci další postup. Jednání státní zástupžalobkyně "považuji za velmi nestandardní. Státní zástupkyně měla případ buď odložit, nebo dále šetřit."

Bude vhodné v těchto souvislostech připomenout, že politika ODS nevstoupila do soudnictví nyní po prvé. Už je řada let, kdy součástí útoků na ČSSD bylo tažení proti Janu Kavanovi. Tenkrát šlo mimo jiné o případ novinářky Mladé Fronty DNES Slonkovéou. Srbova známá Tomšovičová odvinila bývalého generálního tajemníka MZV Srbu, že objednal vraždu novimářky. Tomšovicová znaleckým posudkem označená za profesionální lhářku, tvrdila že vraždu Slonkové objednal jejím prostřednictvím - přičemž celou fabuli by nemohl použít ani třetiřadý autor detektivek: Srba prý vraždu připravoval přes 4 lidi!! To by musel být blázen, aby o tom vědělo tolik lidí. Soudu stačilo tvrzení té "přítelkyně" proti tvrzení Srby. Věcné důkazy se nenašly. Srba dostal 8 let natvrdo. Tomšovicová jej také obvinila z korupce ve věci přestavby zámečku Štiřín a ze špatné smlouvy o pronájmu českého hotelu ve vlastnictví čs. moskevského velvyslanectví. V těchto causách soud potvrdil, že se Srba trestného činu nedopustil. To dokazuje, že i objednaná vražda Slonkové je smyšlenka. Leč případ byl ventilován přes rok v médiích a pravice získala body!

Zdá se, že by se mělo do příštího tresního zákona rovnou napsat, že pokud by se dopustil trestného činu politický představitel pravice, státní moc případ dočasně pozastaví a povolí jeho projednání až po odchodu obviněného politika do důchodu!

Protože končím tento text posledním dnem roku 2007, poprosím čtenáře, aby si výsledky těchto dvou politických zádrhelů zjistil sám!

Velmi zajímavé jsou i čistky. Přestože "nejsme jako oni", po "sametu" byli vyhozeni skoro všichni vedoucí hospodářští činitelé, policisté, státní zástupci, soudci a jiní, kteří všichni brali svoje zaměstnání jako odbornost hospodářskou či v boji proti kriminalitě. Propouštění ovšem bylo z politických důvodů.. Dnešní policie podléhá ministru Langerovi a ten se v ní snaží reorganizovat vše, co dosud funguje. Vydal dokonce i nový policejní služební řád a podle něj některým policistům snížil platy a dokoce i hodnosti, také zhoršil podmínky pro odchod ze služby. Proto na začátku roku 2007 chybělo 2 000 policistů a v listopadu už přes 5 000 z celkového počtu 47 274. Odcházejí zejména ti mladší a náborové akce se nedaří. Langr si tím sice také ušil z ostudy kabát, ale jeho bohorovnosti je jedno, že policie nebude moci za tohoto havarijního stavu zajišťovat naši vnitřní bezpečnost!

V roce 2006 bylo evidováno 336 446 trestných činů, z toho jich bylo objasněno l33 695, tj. 39,4 %. Mám čísla z roku 1993, tj brzy po převratu a po rozdělení republiky, kdy u nás v ČR už 4 roky vládl kapitalismus:evidováno bylo 398 505 trestných činů, jejichž počet se už i za tu krátkou dobu zvýšil, z toho objasněno l26 442, tj. 31,73 %. Bezpečnost obyvatelstva tedy byla v "minulém režimu" nesrovnatelně vyšší. Asi v r. 2004 se stal případ, kdy policista ve službě "odskočil" k benzinové pumpě, vyloupil ji a pak se vrátil do služby. Jiný podobný případ se stal v r. 2007, jenže toho jeho spolupracovníci sebrali při činu. Něco tak absurdního by se "za totáče" nemohlo stát!

V porovnání dneška s "minulým režimem" tedy byl život obyvatelstva nesrovnatelně klidnější včetně bezpečnosti. Při tom ODS ovlivnila vnitřní politiku tak výrazně, že je jako celek mafiánská. Perfektní příklad toho je Kubiceho aféra.

Takový stav je pro mne nepřijatelný!

12.2. Oblast morálky.

Už dávno jsem nepoužil vhodný citát, tak to napravím: "Stále ještě neumíme postavit morálku nad politiku a ekonomiku. Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání - má-li být mravné - je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu, než je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše chování nesmazatelně zapisuje, kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje."

K tomu nás nabádal Václav Havel v projevu ke kongresu USA dne 21. 2. 1990. To je pro mne přijatelné a rád v tomto duchu jednám Škoda, že se toho nedrží vláda koalice s ODS - ale ta se přece s morálkou rozchází všude!

Kolik je dnes mezi lidmi té odpovědnosti k něčemu vyšššímu ? Národ přece musí mít své společné základní ideje, odpovídající zájmům obyvatelstva jeho státu. Např. národní hrdost, vlastenectví, demokratické postoje, úcta ke vzdělání, k právu, k toleranci k jiným (etnické, náboženské, politické atd.)

A politické strany by k těmto idejím měly občany společně vést. Měly by se předhánět v metodách, jak pro tyto ideje získat obyvatelstvo. Místo toho většina stran jedná tak, aby stoupence jiných stran zostudila a tím vyhrála volby. Ideje zpravidla bývají až na konci stranických cílů. Zejména, když v dnešní globalizované společnosti jsou ze všeho nejdůletější peníze!

Jedním z propracovaných pravicových politických směrů je antikomunismus. V tom u nás vyniká zejména ODS, ale ani jiné strany kromě KSČM se za ODS neloudají. Rozdupat vše z "minulého režimu" je osvědčená forma boje. Projevuje se v ČR všude možně např. v Semilech, kde zastupitelstvo zrušilo čestné občanství Ivana Olbrachta! Na velkoleposti jeho díla to nic nezmění! Jenom se divím, že se najdou hlupáci, kteří takový návrh podají a že jej jiní hlupáci odhlasují! - Přemístěna musela být socha Jana Švermy, účastníka Slovenského národního povstání, který v něm zahynul, - Nemyslící hlupáci nejdřív natřeli na růžovo ( a nebyl to jenom výtvarník Černý, ale poslanci Federálního národního shromáždění!!) sovětský tank, který přijel první osvobozovat Prahu a rozbourali jeho podtavec! Takže přestal připomínat, že Československo a Prahu osvobodila Rudá armáda , která vyhrála 2.světovou válku. Důvod? Asi už předem připravovali podmínky, aby byly zapomenuty válečné zásluhy SSSR a mohli oslavovat, že si americký generál Patton vyjel procházkou do Plzně! - To vše je pro mne nepřijatelné!

Stejně, jako když na českém velvyslanectví ve Vídni vyrobili a prodávali trička s nápisem: "Zabij komunistu, posílíš mír"! Ministr zahraničí nerezignoval a státní zástupce případ "odložil", čímž porušil Ústavu!

Poslanec Janeček z KDU-ČSL dokonce navrhoval, aby účastníkům boje za národní osvobození (tzv. "255") byli tohoto čestného titulu zbaveni , protože v odboji spolupracovali s komunisty!!

Tato celková politická brutalita nenávisti, která byla pravicí povýšena na státní ideologii, postupně nahlodává českou společnost! Vytváří velmi nebezpečné politické klíma. A představitelé státu tím vědomně zašlapávají do země Listinu lidských práv a svobod, kterou parlament schválil jako součást naší Ústavy. - To je pro mne nepřijatelné!

K politice se úzce řadí k o r u p c e - ta je podle řečí politiků, ale i publicistů nejvážnější problém ČR! Nepochybně ano a podle výsledků boje proti ní se rozsah nesnižuje. Bývá totiž výborně zorganizovaná. Výrazný příklad je zbourání domu "Komuna" v r. 2007 v Přerově, který překážel stavbě nového supermarketu. V minulých létech získal charakter "národní kulturní památky", protože byl postaven na začátku 20. let minulého století v tehdejším slohu. Plán na zničení této památky byl velkorysý a dlouhodobý. Na podzim 2006 byl náměstkem ministra kultury František Formánek a ten ze své fuknce zrušil v oficiálním státním seznamu tento dům jako tu národní kulturní památku a stavební odbor vydal výměr o zbourání. Občanům se to nelíbilo a chtěli demoliční výměr zrušit. Jenže ouřadu trvalo dlouho, než z Prahy poslal potvrzení o obnovení toho zápisu. Mezitím, kdy se jednalo, stačila ještě stavební firma barák zbourat. Jaképak kulturní památky, když jde o veliké prachy! To hlavní a nejdůležitější v naší nové společnosti! V tomto případě korupce byla nebo nebyla? Otázka by spíše měla znít: byla velká nebo obrovská? - To je pro mne nepřijatelné!

S o u d y by principiálně neměly být bez morálky a jejich základní východisko má být zajistit ve společnosti spravedlnost a vztahy v ní - samozřejmě aby se narovnaly a zlepšily! Jenže ty naše vycházejí z majetku jako základu všeho. Český ústavní soud schválil že majitelé domů přišli v době "regulovaného nájemného" o l00 miliard korun zisku.. A s tímhle kladným rozhodnutím půjdou do Štrasburku, protože kde by stát - zejména ten dnešní řízený ODS - na to vzal peníze. Asi by se nerozpakoval a zvýšil by DPH na 30%! Má přece zkušenosti, že zde je dost hloupých voličů, kteří mu v předvolebním programu schválili zvýšení DPH potravin a dalších věcí nezbytné denní potřeby na 9 a 19 %.

Státní zastupitelství jako součást legitimního procesu dospělo v mnoha causách k pravicově politickým rozhodnutím, která znemožnila řádné prošetření případu a odsouzení viníků, např. Kořistka, Kubice, Čunek! A mnoho dalších neznámých veřejnosti. Běžně se používají polopravdy a lži. Státní zástupci to zametou pod koberec proslulým slovem, že se "obvinění odkládá"! - To je pro mne nepřijatelné.

Mnohé výroky a rozhodnutí prezidenta Klause nebývají ve propspěch lidu této země, ale ve prospěch strany ODS, jejímž je čestným předsedou. Např. prohlásil, že l00 mandátů pravice je silnějších, než l00 mandátů levice. Nepověřil Paroubka sestavením vlády atd.

Zpustnutí morálky české společnosti se projevuje neobyčejně kvetoucí k r i m i n a l i t o u. Dnes chodí mnozí lidé vyloupit banku, když jim dojdou peníze. Často se divím, že pár tisícovek, které tím získají, jim stojí za tak těžké porušení zákona, jako je loupež - a za léta vězení. Nehledě na nečistý trestní rejstřík, který se dnes všude vyžaduje! Nebo bytové krádeže - přece má zloděj obtíže již při vloupání a pak lup prodat - a celkový výtěžek je pár korun! - Kapsáři jsou troškaři. Má smysl riskovat kriminál pro několik korun "kapesného"? Spíše ta ukradená částka nestačí na měsíční výdaje, musí krádeže stále opakovat - zpravidla ho někdy chytnou.

Zloději kovů kradou pro prodej ve sběrných surovinách kdeco, protože to je často jediný zdroj jejich příjmů, které mnohdy potřebují na krabicové víno, aby se mohli opít. Kradou nejen mříže kanálů, kovové rohožky před domy, ale nepohrdnou ani kovovými součastmi z náhrobků. Na vyšehradském hřbitově kdosi ukradl kovové busty např. z náhrobků Milady Horákové, Vlasty Buriana ( ta byla ukradena na tomto hrobě už dvakrát, takže nyní jsou tam z kamene vytesané ruce). Dne 2. 12. 2007 byla v Kožlanech z hrobu otce prezidenta Beneše rovněž ukradena sto let stará busta. V parku na Letné v Praze byla desetiletí socha srnky - už není. Podobně v parku na Pankráci v Praze bylo sousoší srnky s mláďátkem - kdosi to ukradl 3. 11. 2007. Tak bychom jistě mohli pokračovat dlouho.

Jenže tito zloději se nezaleknou ani železničních zabezpečovacích zařízení, dokonce kradou kovy i z transformátoru pod proudem vysokého napětí. Byla ukradena i mosazná střecha staré kaple, plechová střecha bývalého kravína, stovky metrů kolejí z vojenského újezdu - a další a další. při tom za kov dostanou tak na to opití - ale jen odlití busty nebo sochy stojí statisíce! Nebo nebezpečí havárie vlaku! Takové krádeže by výrazně velice omezila či zastavila právní úprava: vedoucí sběrny by si podle občanského průkazu zapsal jméno, adresu a charater vykoupeného kovu a policie by podle toho dopadla zloděje! Naši zákonodárci z ODS to odmítají. - To vše je pro mne nepřijatelné.

Současně se rozmáhá v a n d a s t v í . Není to jen ničení náhrobků na hřbitovech. Ale patnáctiletí výrostci zničili v Uhříněvsi starý židovský hřbitov, natáčeli si to a pak film ukazovali o něco starším výrostkům, že už jsou dostatečně zralí, aby je vzali do party! Proto prokazovali svoje "hrdinství", že už umějí ničit. - Na Karlově mostě v Praze kdosi zničil na jedné soše židovský železný pozlacený nápis a úlomky hodil do Vltavy. - Na staroměstském orloji ulomili v listpadu 2007 soše ruku. - Kdesi sprejeři nastříkali na nástěnnou malbu světce černé brýle! - Kdosi navrtal kmen 250 let staré lípy, aby ji zlikvidovat. - Na několika místech, kde chtěla společnost LIDL postavit budovy pro supermarkety , proti zákazu pokácela stavební společnost mnoho stromů. - To je pro mne nepřijatelné. Takové věci se dříve nestávaly. To je skutečně v tomto měřítku jen součástí kapitalismu!

Jenže stejné vandalství se projevuje i v ostatním životě české společnosti počínaje ekonomikou, kulturou, morálkou - a zejména v politice. O jeho jednotlivých projevech už jsem napsal mnoho přesvědčivých důkazů. To vše devastuje život naší společnosti. Proto je to pro mne nepřijatelné!

Se z d r a v o t n i c t v í m jsou také mnohé potíže, narážíme na to v mediálním zpravodajství. Letos nepřijali do nemocnice bezdomovce, který za několik hodin zemřel pár metrů od vchodu do instituce, která má pečovat o zdraví našeho národa . - Mně osobně se letos dvakrát stalo, že mne odmítli přijmout na internu Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí. Po prvé, když mi za dva dny po propuštění znovu otekly nohy, že jsem je měl jako džbány. Po druhé mne poslala odborná lékařka s patřičným papírem. Také mne odmítli, přijala mne vojenská nemocnice. Poslal jsem stížnost s dokumentací generálnímu řediteli VFN, ale ten ve své odpovědi schvaloval postup lékařů. Proto jsem poslal stížnost ministru zdravotnictví. Před l0 měsíci. Ještě mi neodpověděl.

V některých nemocnicích mají důchodci pocit, že jsou na obtíž a že by měli přestat překážet mladším! - To je pro mne také nepřijatelné.

V Děčíně kdosi koupil od města asi před dvěma roky dva bloky domů. Protože obyvatelé odmítli platit zvýšené nájemné, přikázal elektrárně, vodárnám a plynárnám odpojit přípojky od zdrojů. Déle než rok nedokázal městský úřad ani soud donutit ho, aby tyto příkazy zrušil! Proto desítky rodin nemají právo normálně bydlet! To přece už hraničí s vandalismem. V listopadu 2007 v domech zůstala jen jedna stará babička, ostatní nájemníci se odstěhovali! Nemám zprávu, jak to právně dopadlo. Pravděpodobně tohoto zloducha soud nepotrestá. Tím dává možnost jiným opakovat tak ohyzdný čin! Ale stát potvrdil, že daleko významnější je dnes právo na majetek, než nějaká hloupá lidská práva či vůbec slušnost ve společnosti! I to je pro mne nepřijatelné.

Dnešní poslanecká sněmovna odmítla předlohu zákona, aby za neplatiče alimentů tuto částku zaplatil stát a od neplatičú vymáhal výživné - stát přece má mocnější nástroje, než opuštěná matka!

Nemravnost se u nás dnes často objevuje i v p o l i t i c e na úrovni snahy po porušování ústavy našeho "právního státu". Ukázalo se to po "patových" volbách v červnu 2006, kdy se ODS i prostřednictvím prezidenta snažila objevit nějaké možné kličky, aby jí pomohly dostat se k moci. Definitivně se to projevilo ve druhém pověření prezidenta , aby vládu sestavil Topolánek - nyní sklízíme plody této nemravnosi!!

To vše je pro mne nepřijatelné. Proto nakonec kladu otázku: bude možné v blízké budoucnosti dostat naši společnost z tohoto mravního suterénu?!

12.3. Oblast hospodářství.

O té už jsem mnohé napsal. Vzpomínám na ministra financí Ivana K o č á r n í k a, který 3 roky věděl, že stát přichází o miliardy při fiktivní přeměně dovážených lehkých topných olejů za motorovou naftu. Bylo při tom několik mrtvých! Stát nezasáhl!

Veliké bylo úsilí Václava Klause zprivatizovat za babku vše bez existence patřičných zákonů. Takže se to vesele odnárodňovalo! Nejprve to zaplatily banky. V další etapě byl na řadě stát, tj. my všichni, když byly banky za 800 miliard oddluženy a pak zprivatizovány! Dnešním zahraničním majitelům vynášejí desítky miliard ročně!! - Zřejmě i tato finanční transakce byla pravicí naplánována předem. - To je pro mne nepřijatelné.

Dodnes nemohu pochopit, proč prodal stát podniky, které mu přinášely miliardové zisky do státního rozpočtu. Začalo to becherovkou a dnes to končí Budvarem a Českými energetickými závody, které dosud dávají státu desítky miliard ročně. - Zisk z prodeje pražského letiště, které nesporně patří do kategorie suverenity státu, projíme ve státním rozpočtu, kam peníze za prodej natečou! A nehorázný je i postup, kterým se prodej děje. Např. nákladní terminál ruzyňského letiště koupila v srpnu 2007 za 763 miliony od Českých aerolinií firma Central European Handling (CEH), která má sídlo v panelovém domě a jejímž jediným majitelem je Kamil Slavík. Ten požádal koncem října o stamilionový úvěr. Není to podivuhodné?! - Jak vúbec je možné, že tato vláda prodala pražské letiště a neví komu?

Stát prodával i strategické podniky - např. německému podnikatelovi naše kaolínové doly, které především vyvážejí náš kvalitní kaolín do Německa a pro domácí potřebu mohou dodávky kdykoliv zastavit. Mnohé podniky byly koupeny z konkurenčních důvodů, aby je noví majitelé mohli zrušit. A v případě cukrovarů nás zbavily vývozního artiklu a cukru bude nedostatek i pro domácí potřebu. Např pro výrobu likérů.

 Při privatizaci státního filmu jeden z čelných politiků, který v tom hrál důležitou roli, si řekl večer v den "odznárodnění" Václavu Marhoulovi o flašku koňaku! Byl prodán s národním archivem Krátký film, jenž se nyní soudí s novým majitelem, který chce prodat - prý do zahraničí - např. muzeum s výtvatnými návrhy Jiřího Trnky! Státní film zajišťoval tvůrcům i potřebné finanční zázemí , což se odráželo v kvalitě filmů. Patřili jsme ke světové špičce! Dobré filmy za posledních l8 let lze spočítat na prstech jedné ruky. A v barrandovských ateliérech se donedávny natáčely světové velkofilmy za pouhou část ceny, požadované v západních ateliérech. U nás to bylo "za hubičku". To je pro mne nepřijatelné.

Další metoda, kterak se zbavit české konkurence bylo významnmé velké závody zadlužit a po konkurzu je zavřít. Typické to bylo s kolosem ČKD, vynikající strojírnou. Století patřily ke špičce.

Naopak světově známé kladenské hutě koupil Stehlík a zlikvidoval je s přispěním státu, který mu "neodprodal" energetické centrum, jádro podniku. Dnes tamnější ocelové haly rozebírají Romové a prodávají je sběrnám. - Také plzeňská Škodovka byla rozdělena a rozprodána, přestože patřila kvalitou výroby se světové špičce.

Samozřejmě uvádím jen názorné příklady, ale vyplývá z nich, jak nejrůznější metody vedly k likvidaci perel českého hospodářství. To je pro mne nepřijatelné.

Je otázka, jak to bude celosvětově vypadat s výrobou automobilů. Nyní je boom a otvírání nových automobilek v ČR je důkaz o dobré pověsti naší práce v zahraničí. Nové podniky však vyrůstají i v jiných zemích východní Evropy a v Azii . Avšak: bude tento odbyt trvat neustále? Co když nastane hospodářský světový pokles?

Při tom je nutno připomenout, že jsme měli dokonalé učňovské školství. Klaus však nechtěl, aby se o ně staral stát - jako i o jiné oblasti veřejného života. Bylo to ideologické hospodářské šílenství! Tato oblast školství dlouhé roky živoří a důsledkem je nedostatek kvalifikovaných vyučených dělníků a velice vysoká poptávka po nich - jak v průmyslu, tak ve stavebnictví. To se projevuje např. i v oblasti služeb, kde někdy těžko sháníme instalatéra nebo elektrikáře. I to je pro mne nepřijatelné.

V zemědělství známe "tři T" (poslanci vedení Tlustým). Zlikvidovali výborně prosperující JZD a změnili je na družstva vlastníků. Zaniklá JZD měla zaplatit náhrady za majetek. s nímž do nich jejich předkové vstupuvali. Jenže na to neměly u nás nově vzniklé nedotované podniky peníze - a dodnes nemají, přestože stát je k vyrovnání nutí! Stát zemědělství od převratu nijak nepodporoval, takže výrobní podmínky byly a jsou velice obtížné a produce dražší, než ze západního dotovaného zemědělství To se projevuje na trhu, když se sem dováží lacinější produkce. Proto stěží lidé v zemědělství přetrvávají, zejména když je výroba např. masa dražší, než výrobní náklady A na splácení těchto "minulých" dluhů penize nemají! Projevuje se to i v jejich neschonosti kupovat půdu, jak už jsem o tom psal.

Domnívám se, že by měla být každá země soběstačná ve výrobě potravin. Jenže EU stanovila takové podmínky, že to skončilo. Domnívám se totiž, že i to je strategická hodnota, kterou stát musí chránit vším, včetně nezbytných zákonů.

Jednou ze lží naší pravice je tvrzení, že se u nás v "minulém režimu" nepracovalo. Z čeho tedy vzikly ty bilionové hodnoty, které "nový režim" zašantročil při privatizaci? Je ovšem pravda, že zde nevládl požadavek vymačkat vykořisťováním z pracovníka všechnu sílu. S jistou nadsázkou lze říci, že je pro trvání dnešního režimu důležitější člověk jako pracovní síla a jako spotřebitel, než jako spokojený občan. Na druhé straně si vzpomeňme, co jsme se napracovali dobrovolně na brigách při věcech pro společnost potřebných včetně jeslí, školek, kulturních středisek apod.. Tehdy šlo o ideje.

Dnes stojí na prvním místě peníze. Začíná to základním zákonem globalizace dosáhnout maximální zisk. Proto se výroba vrací k tomu maximálnímu vykořisťování, jako to bylo na začátku kapitalismu v 19.století - však už jsem o tom psal. Dokonce i zdraví a studium se dnes staly zbožím, které si musíme kupovat ačkoliv to patří mezí základní lidská práva. Ke studiu na vysokých školách jsou i dnes potřebné značné peníze. Kdyby bylo povinné školné - což dodporučují dnešní vládci - tak si student vypůjčí a po absolvování školy je bude splácet. Jenže mladý člověk se chce oženit a mít děti, stejně potřebuje byt - a v současné době i auto. Někteří budou potřebovat i ordinaci či jiné zařízení To ovšem vyžaduje velké peníze, takže bude obtížné tu půjčku splácet. To je pro mne nepřijatelné.

D ů c h o d c i jsou ve společnosti významná skupina obyvatel. Jejich sociální situace se však pruce zhoršuje. Souhrn jejich problémů dala Rada seniorů 1. 10. 2007 v dopisu prezidentu Klausovi při audinci u něj. - Důchod vzhledem k průměrné mzdě byl v r. 199l 55,3 % a v roce 2006 klesl jen na 40,4 %. V roce 2008 má stoupnout ze zákona o 3,9 % a tím poklesne na pouhých 40 %. Je to propad mezigeneračně nespravedlivý. Ve Francii a v Rakousku mají důchod 53 %, ve Španělsku 49 % průměrné mzdy. - Současně politici a média vyslovují jako jedině správný názor o důchodové reformě, že jsou to výdaje na úkor dnes pracujících. Veřejné mínění ovlivňují " ti nahoře" tím, že staví proti sobě pracující a důchodce. - Vzrůstá počet z práce propouštěných lidí nad 50 let. Prezidenta Rada žádá o nastartování aktivit, které by odstranily tyto problémy Další velký otazník jsou byty. Staří lidé už většinou nemají dost fyzických sil přestěhovat se. A i kdyby se stěhovat měli, jak se jim doporučuje do menších a lacinějších bytů - ale oni dnes nemají kam, protože tyto byty nejsou.Sociální dávky tento problém nevyřeší. Ale vystěhovávání penzistů hrozí už za několik měsíců. Ti, kteří vyklidili při nástupu do domovů důchodců své původní byty se nemají kam vrátit - a platby v nich asi budou také nad jejich platební schopnosti. - A reforma zdravotnictví také pro ně bude znamenat výdaje nejvyšší ze všech skupin obyvatelstva, protože nezbytně potřebují zvýšenou zdravotní péči! - A specifická skupina obyvatelstva senióři jsou, protože potřebují specifickou péči, o kterou je povinna postarat se společnost, tedy stát! Současný stav je pro mne nepřijatelný!

Už brzy po převratu se začalo s falešným tvrzení, že za 2 - 3 desítky let bude ve světě více důchodců než pracujících - a ti pak na důchody nestačí vydělat!! Ukazuje se už nyní, že to byla a je i nadále lež. Např. už Klaus měl založit důchodový fond, z něhož by se důchody vyplácely, až budou vyčleněny ze státního rozpočtu. Už tehdy příjmy z důchodového pojištěny vykazovaly přebytek l0 miliard ročně - jenže Klaus to vložil do státního rozpočtu, aby zakryl díry v něm vznikající. Za rok 2007 je přebytek l4 miliard. Také je projíme, místo uložení do důchodového fondu?

Současné jednání vlády o důchodové reformě narazilo na dvě naprosto nesmiřitelné překážky mezi ČSSD a ODS. Ta chce: 1.) odchod do důchodu až v 65 létech a 2.) spoření na důchod v soukromých pojišťovnách - aby se i na tom vydělávaly peníze. Jenže: jestliže se už dnes těko hledá zaměstnání lidem ve věku 55 - 60 let, kdo potom zaměstná toho 65 letého? A dále: dodnes jsme si šetřili na důchod u státu, takže byly naše úspory po odchodu na odpočinek bezpečné, jisté. Ale dnes přece zkrachovávají soukromé podniky všech typů velmi snadno! Tunelování se už osvědčuje v celém světě! Takže u soukromých pojišťoven se může stát, že přijdou na buben - a můj důchod se rozplyne!

V návrhu ODS také je nezapočítávání doby studia do důchodu a nejnižší předpoklad pro důchod je 35 let zaměstnávání. To není dobré!

Všechno jsou to problémy, které nám přinesl kapitalismus! Ty v předcházejícím reálném socialismu neexistovaly. V tom byl "minulý režim" lepší než ten dnešní.

Připomínám, že tyto mé vzpomínky nejsou vědecká studie. Ale podávám obraz minulé i současné české společnosti jak jsem jej zažil a jak to vidím objektivně já.

12.4. Školství, kultura, sport.

O kultuře jsem už psal průběžně na mnoha místech v jiných souvislostech jí blízkých.

Ve školství byla zdarma celá soustava a české školství bylo na vysoké úrovni. Všechny zájmové kroužky byly zdarma. Dnes se v Praze platí pololetně např. kytara nebo zpěv 2 350.- Kč, taneční 1 l00.- Kč, kresba l 000.- Kč, jezdectví 2 750.- až 4 250.- Kč, fotoklub l2 000.- - l 600.-Kč, atletika l 500.- Kč, fotbal l 650.- Kč, stolní tenis 2 l00.- Kč . - Základní výbava pro prvňáka osmiletého gymnázia stojí l 770.- Kč, obědy 20.- až 30.- Kč. Za kroužky tisíce. Pro rodiče to jsou značné výdaje.

Divadel je mnoho a bývají plná, což je dobře. Vstupenky jsou velmi drahé.

Konzerty a festivaly bývají vyprodané.

Televize má přinášet nejen zpravodajství. U starších občanů je to totiž jediný druh kultury který je jim dostupný. Tuto úlohu splňují zejména seriály, které sice nebývají hlubokomyslné, ale předkládají spíše situační dění. U nás se dnes velice rozmohly. A to raději nepíši o různých reality-show ve vilách. A zábava? Miroslav Horníček to začátkem 90. let charakterizoval : "Přestal humor, začala se dělat legrace!" A skutečně - mnohdy převažuje technická složitost scény s mnoha a mnoha reflektory nad zpívanými písněmi . A místo našich detektivek s vtipem dnes převažuje lidská krev a výbuchy všeho možného.

Sport je zvláštní fenomen. U mladých - říká se jim vlajkonoši - mnohdy převáží touha seprat se a ničit stadión. Za mých mladých let to nebývalo! Sport býval prestižní věcí - podat co nejlepší výkon. Profesionálních sportovců možná pár bylo, ale nehovořilo se o nich. A určitě to nebyli milionáři!

Všechny tyto sportovní podniky jsou podporovány státem - nejen finančně. Mají odvést pozornost diváků, aby se nezatěžovali politickými záležitostmi - takže ty si potom řeší politici podle svého a obyvatelstvo se jim do toho nemíchá. To je pro mne nepřijatelné!

Karel Čapek kdysi napsal knihu "Zoon politikon ", což česky znamená , že všechno dění kolem nás je věc veřejná a proto se mají všichni účastnit jejího řešení! To je i jedna ze zásad socialismu, která je v naší dnešní společnosti zanedbávaná. Veřejná pozornost je odváděna k Čonkovi, ke kriminalitě a k zábavě! To je pro mne nepřijatelné!

12.5. Srovnávání

Domnívám se, že jsem věcně, objektivně zachytil hlavní rozdíly mezi "minulým režimem" a dneškem. V obou je jistě něco dobrého i něco špatného. Bohužel se stále víc přesvědčuji, že je toho špatného pro obyčejného člověka dnes více. Přes přebytek zboží, nabízeného v obchodech . Přesto, že cestovat do ciziny je dnes snadné, když na to člověk má.

Snad nejhorší ze všeho je současná koaliční vláda ČR, která si pomohla k vítězství v loňských volbách politickým gangterismem a nákupem přeběhlíků, kteří zradili politický program strany, za kterou byli zvoleni. To je pro mne nepřijatelné.

První kroky Topolánkovy vlády byly ohlášeny jako reforma veřejných financí, ale není to ani to první ani to druhé. Odboráři to jmenují "škrtformou" a lidé z oblasti péče o postižené dokonce "prdformou". Češi jsou vynalézaví i v názvech.

Je podivuhodné, že vláda (ministerstva) si najímají soukromé firmy, aby jim udělaly různé audity, anylýzy, výběrová řízení a všemožné expertýzy, místo aby to dělal vládní aparát. Asi nejdůležitější na těchto postupech jsou možnosti milionových výdělků pro kamarádíčky. A velice výhodné je, že se z těch zaplacených částek dostane zřejmě nemalá část zpět do kapsičky zadavatelů. Dohromady tato celospolečenská hra stojí stát miliardy, které by se mohly dát na věci potřebnější, jako je sociální péče či věda. Nebo na opravu památek. Poslední údaj říká, že jich jen z těch zařazených do seznamu kulturních památek je v havarijním stavu přes 400!!              

Vše, co dosud vláda přinesla ve svém batůžku je zaměřeno proti prostým lidem ve prospěch bohatých, kterým snížení daní přineslo obrovské množství peněz. Zřejmě proto i z dalších důvodů nebudou potřebné peníze na mnohé sociální nebo vzdělávací akce.

Ideová zásada neoliberalismu, představovaná u nás Klausem a ODS praví, že stát nemá zasahovat do svobody občana a že si každý musí ve všem umět poradit sám. To je zásadně špatné! Společnost vznikla před mnoha tisící let vzájemnou pospolitostí a pomocí jednoho člověka druhému. Dnes si lidé pomáhají formou státu např. ve zdravotnictví, bezpečnosti a školství.

Své politické bahno z počátku nazývala ODS "nulovou tolerancí" vůči vládě ČSSD. Nejhorší však dnes je, že v tom ODS pokračuje, přestože v zásadních dlouhodobých projektech se musí shodnout všechny strany, aby bylo dosaženo relativně optimálního řešení, tj. aby je nemusela příští vláda jiné politické strany rušit to, co udělala ta minulá! Na prvním místě musí jít o prospěch české společnosti - bez ohledu na stranické zájmy. Jenže když se dostane politická trana k moci, vyskytne se tolik moc funkcí dobře placených, které tolik potřebují vedoucí straníci!! Např. v "reformě " z r. 2007 Topolánkova vláda nevhodně stanovila výběr daní, poplatky u lékaře, sociální dávky apod.! To je pro mne nepřijatelné!

Pro výrobu nejrůznějšího velmi často nepotřebného zboží, se zbytečně spotřebovalo při výrobě omezené zdroje energie a surovin zeměkoule. Ty měly být významné pro život budoucích generací! Toto plýtvání lidstvu škodí. Každý totiž jedná bez ohledu na celek a jeho potřeby neomezeně ve svůj prospěch! Produkty se vozí často i přes polovinu zeměkoule. což přispívá ke zvyšování oteplování planety. Ideje neoliberalismu odmítají funci státu, čímž připravují neřešitelné problémy v budoucnosti .

Zásahy proti oteplování ovzduší Země by prý oslabily ekonomiku! Některé dnešní děje - jak dokazují vědci - už způsobily nevratné škody. Jako příklad stačí uvést, že deštné pralesy dnes mají už pouze poloviční rozlohu proti začátku minulého století. To je pro mne nepřijatelné!

Ve spotřební společnosti už většina lidí porouchané věci neopravuje, vyhodí je a koupí nové, protože prý by byla oprava dražší! Jenže tím se opět sníží zásoby pro budoucnost. Na Zemi je možné vypěstovat jen určité omezené množství potravin. Protože ve "vyspělé" společnosti žije asi třetina lidstva, má asi polovina lidstva bídné životní podmínky. Je to dáno tím, že podle výroční zprávy "Světové federace sdružení pro OSN" , uveřejněné v r. 2007 v New Yorku uzurpují 2 % nejbohatších lidí světa 50 % bohatství planety, zatímco 50 % nejchudších pouze l % světového buhatství. Sociální nůžky už jsou rozevřeny skoro maximálně. A kapitalisnus jakoby o tomto problému nevěděl! I to je pro mne nepřijatelné.

Domnívám se, že kořeny všech těchto nedostatků ve stavu lidstva jsou v morální oblasti. Cílem kapitalistické společnosti je hromadění peněz, bohatství na úkor potlačovaných lidí. Druhá strana této mince je snaha USA jako nejsilnější kapitalistické velmoci světa tento svět řídit z pozice světového četníka.

Pod vylhanou záminkou, že Sadam Husejn má zbraně hromadného ničení USA přepadly v r. 2003 stabilizovaný Irák pod záminkou, že do něj přinesou svobodu a demokracii - došlo však ke střetu dvou ideologií a to se projevuje už celá léta v desítkách denních ztrát lidských životů. Husejn byl jeden z diktátorů planety, ale nejhorší ze všech diktátorů je Robert Mugabe v Zimbabwe. Ten může vládnout dále, protože jeho stát není ropná velmoc. Husajn měl však smůlu, že je v jeho zemi ropa. Ta teď patří americkým firmám. Aby USA mohly tento zločin obhájit, musel být Husejn popraven! Jaká je morálka v kapitalismu? To je pro mne nepřijatelné.

V Československu byly kulisy "sametové revoluce" jiné, ale v podstatě stejné. Minulý režim měl nesporně své chyby. To KSČ uznala a omluvila se za své jednání občanům této země.Ale vývoz svobody a demokracie z USA k nám je pouze politická záminka našeho převratu - víme přece, že i Václav Klaus oficiálně prohlásil po několika létech, že demonstrující v r, 1989 žádali pouze odstranění nedostatků režimu, ale nemanifestovali za návrat kapitalismu. Bohužel k tomu však došlo! To je pro mne vrcholně nepřijatelné!

A: Můj osobní život v dané době.

Moje rodina mi dělá radost a jsem rád, že na ni mohu být hrdý. Obecně je známé, že s věkem přicházejí choroby a řada věcí, které člověk běžně dělal či v domácnosti opravoval každý den, postupně začínají být nedostupné při jeho dnešním fyzickému stavu. A v této situaci nás např. vnuci vozí autem do lázní, k lékaři, do nemocnice apod. Občas totiž střídavě s manželkou ležíme v nemocnici.

Moje velice hodné děti i vnuci nás chodí často navštěvovat doma či v té nemocnici. Dělají za nás mnoho nezbytného, např. přinesou nám prádlo, jež doma vyprali. Také nám nakupují, opravují věci apod. Zdůrazňuji, že to všechno jsou dlouhodobé záležitosti, protože i péče a pomoc mnohdy velice brzy vyprchá! To všechno zvládají, přestože jsou v zaměstnání vysoce vytíženi. Např. nám přestavěli koupelnu a kuchyni, nalepili plastové fólie na strop největšího pokoje apod. Všem patří ten největší dík!

Vítám také, že v naší rodině nikdo nekouří, nefetuje, nepatří ke gamblerům, alkohol pijeme pouze při slavnostních příležitostech . Je to celkově radostné!

B: Historické události období.

Každá diktatura ovlivňuje výrazně své "poddané" velmi negativně , i ta stalinská. S tím jsem se setkal i já. Je nesporné,že jsem "byl režimem poškozen". Také ovšem vím, že mnoho lidí bylo postiženo velmi tvrdě při protlačování dogmat do života naší společnosti v "minulém režimu", že proto mají právo to nedobré v minulosti odsuzovat! Přesto se domnívám, že toho kladného bylo v těch čtyřech desítkách let více, než toho špatného. Musím objektivně ocenit celkové budovatelské nadšení, kterým žila skoro celá společnost - to byla kladná ideová stránka života. Dnešní režim bohužel ruší či ničí dříve postavené kulturní domy, jesle, školky, školy a chápe to dnes jako výnosný artikl privatizace. Takže režim prodal tyto budovy, když dočasně poklesl počet porodů a dětí vzhledem k režimní nevšímavé politice k lidem. Např. veřejných jeslí údajně zůstalo jen 5 %, kdežto soukrové dnes stojí měsíčně l2 000.-Kč. Školy se spojují - prý pro úspory což bývá skoro vždy problematický důvod. Ale přináší to velké prachy funkcionářům správy (korupce) a kupujícím, kteří tento společný majetek dostávají za babku!

Dva příklady za všechny ostatní.V Praze 5 stojí na arbesově náměsrí mohutný obytný dům asi ze 39. roku minulého století. Při prodeji činžovních domů mají mít přednost nájemníci v domě bydlící. Ti v tomto případě nabídli městké části mnoho milionů. Jenže dům byl prodán ostravské firmě, která ihned zvedla výši ná za jemného. Kolik asi tam bylo "všimného"? - Ve Vsetíně získalo město bytovky po tamnější zbrojovce. Za Čunkova starostování je koupila firma H a B Real Petra Hurty za 3 600.- Kč, přestože nový odhad byl přes 17 milionů! Zde známe výši úlatku: půl milionu-.

Osobně se mne nemile dotklo mnoho takových řešení.Další příklad je rušení tratí či nezastavování v některých stanicích a likvidování autobusových spojů. Lidé se nedostanou do práce, na úřady apod.            

                Odmítám období procesů a čistek 50. 1et. Mírnější, ale rozsáhlejší byly v 70. létech (z KSČ bylo vyloučeno či vyškrtnuto půl milionu členů z l,5 milionu). Jenže po roce 1989 nastaly čistky další, fukcí byli zbavováni opět komunisté (jako v roce 1970) a na jejich místa přišli straníci jiní! Počty propuštěných nebyly nikdy zveřejněny.

Mezi rozhodujícími klady československé skutečnosti byly na prvním místě sociální jistoty. Poválečné režimy zdědily mnoho obyvatel, patřících do "chudiny" a ti žili ve velice špatných podmínkách. Za "minulého režimu" tato chudina zmizela a dostala se mezi slušně žijící vrstvy. V popředí společenských jistot bylo právo na vzdělávání, bezplatná zdravotní péče, bydlení, právo na práci apod. Hospodářství vzkvétalo, i když by jistě mohlo rychleji. Ale to byly chyby stalinismu, nikoliv socialismu.

Každý režim má své stoupence i odpůrce, to vidíme i dnes. Škoda, že se na našich změnách režimu okamžitě projevily nedobré rysy kapitalismu, vždy v nejhorší podobě. Velice výrazné bylo oslabování či rušení rysů sociálního státu.

V červenci 2007 vyhlásil STEM výsledky průzkumu veřejného mínění . Jedna z otázek byla: "Dává současný režim nespravedlivé výhody, výsady či privilegia?" Kladě odpovědělo 84 % dotázaných. A na dotaz "o rovnosti šancí v tomto režimu" odpovědělo 7l % záporně.

Konkrétní hospodářství v ČR je podle batůžku Mirka Topolánka zaměřeno na další chudnutí chudých a bohatnutí bohatých. Velkou část daní, které platili do rozpočtu bohatí, místo nich zaplatíme v nepřímých daních my obyčejní lidé, kteří to s ostatním masivním zdražováním všeho pocítí nejvíc na vlastní kapse.

To vše je součást a důsledek světové snahy pravice - jako představitelky bohatých - zlikvidovat zbytky sociálního státu, který z velké části vznikl vlivem příkladu sociálních jistot v socialistickém táboře v bipolárním období vývoje světa. Máme 2/3 zaměstnanců i důchodců pod průměrem příjmů. Vlivem Topolánkových opatření se tento počet nebohatých bude stále zvyšovat..

To, co se u nás děje, nelze nazvat jinak, než politickou nekulturou. Celá politika upadla do hlubokého marazmu, který začal jednáním zejména ODS na konci devadesátých let. Začalo to tím, že byla nad komunisty vyhlášena politická klatba. Tím byla likvidována demokracie jako taková. Skončila názorová svoboda a rovnost před zákonem. Spíše se dá říci, že okamžitě po pádu jedné diktatury začala nová - opačná! Jenže opentlená krásnými slovy v ovzduší plném naděje a očekávání krásných věcí příštích! Jenže ty nepřišly a žijeme v nové diktatuře jen s opačným znaménkem.

ODS zprivatizovala dva rozhodující nástroje moci, bez kterých by nedokázala vládnout gangsterským způsobem, kterým to činí: 1.) ve státním aparátu zprivatizovala především státní zastupitelství plně a soudy částečně. Ani policie nestojí daleko. 2.) a firmu Melčák - Pohanka, zprivatizovala poměrně velmi levně vzhledem k významu objednávek, které jí zadává!

Pro mne není svoboda, když mohu beztrestně říkat, že Klaus je vůl, jezdit do zahraničí a kochat se nejrůznějším zbožím. Ale chci pracovat s láskou v režimu kde se nebudu bát sociálních potíží. Kde budu vědět, že se o mne při nezaviněných problémech společnost postará jako o rovnoprávného člena . Avšak kdo se dnes v ČR přihlásí k levicovým názorům, ten podle Švejka "dostane do držky!" I jen mluvit o socialismu je dnes v některých kruzích společensky nebezpečné! To je pro mne nepřijatelné.    

Srovnejme 1. a 5. republiku. Za 20 let budování té první došlo k maximální jednotě národa proti nacistickému nebezpečí. Po l8 létech vlády v kapitalismu zejména prostřednictvím ODS byla záměrně zničena jednota národa Vláda záměrně špiní levici a privileguje bohaté. I to je pro mne nepřijatelné.

O rozešvání národa stranickými zájmy svědčí v současném období připravované volby prezidenta.Náhle se ukazuje, že "nejsou lidi" pro tuto funkci! Strany totiž stačí naházet na každého z opačného politického tábora tolik bláta, že jsou všichni umazaní a nelze z nich vybírat osobou hodnou této nejvyšší státní funkce! Také to svědčí o neschopnosti tolerovat přesvědčení druhých. Každá strana ví, že jen ten její případný kandidát je jediný vhodný. Z toho ovšem vyplyne, že není společný protikandidát , který by odstranil Klause z prezidentského křesla. Ten však v něm seděl jako čestný předseda ODS a byl byl prezidentem těchto straníků, místo aby byl prezidentem nadstranickým!

V "minulém režimu" bylo mnoho předností kromě krátkého období ostrého stalinismu, kterému u nás ani v ostatních socialistických státech nikdo nemohl zabránit. Sociální jistoty ovšem byly pro obyčejné lidi to nejdůležitější a trvaly celých 41 let. Režim nás mnohými nařízeními otravoval . To se sice najde všude. ale nemělo by to být.

C: Vliv na moji osobu.

Po "sametovém převratu"jsem velice brzy pocítil novou demokracii v zaměstnání, jak už jsem o tom psal. Denně jsem týden chodil na Václavské náměstí zvonit klíči a nastydl jsem. Lékař mne poslal do postele. Nový ředitel nelenil a stoupence minulého ředitele trestal - já jsem měl dostat výpověď. Mohl to ovšem udělat až po mém nástupu do práce, což se stalo.Existenční jistota "minulého režimu" rychle zmizela.

Nastoupily nové politické strany. Předseda naší 60. místní organizace Československého svazu protifašistických bojovníků ing.Slavomír Klaban, můj dobrý přítel, založil Československou stranu sociálně demokratickou a vyzval mne, abych do ní vstoupil - udělal jsem mu tu radost.

Postupem času se ukázalo, že ve straně není vůle odstranit chyby, které jsem i já postupně nalézal a kritizoval, např.chyb+ělo nezbytné rozšíření členské základny, vytvoření sítě základních organizací v obcích každého okresu, diskuse o linii stranické politiky, společné jednání a činy českých levicových stran, tj. zrušit tzv. bohumínské usnesení o zákazu spolupráce s KSČM apod. Tento stav se za uplynulá skoro dvě desetiletí nezměnil. Vnese do strany nový duch její ohlášená "modernizace"?

Členem KSČM nejsem.

Podvodné získání důvěry Topolámkovy vlády v poslanecké sněmovně pomocí přeběhlické firmy Melčák-Pohanka umož'nuje ODS a její koaliční vládě dát si ve sněmovně odhlasovat cokoliv, což se také děje. Přeběhlíci jsou Topolánkovi věrní! Při každém hlasování ve sněmovně dokazují svému šéfovi naprostou poslušnost. Osobně my malí lidé můžeme očekávat jako výsledek činnosti "našich" zákonodárců ty nejnepříznivější změny v denních životních situacích!

D: Moje poučení z etapy.

Z celých mých vzpomínek vyplývá, že jsem celý život toužil po dosažení spravedlivé společnosti tedy socialismu a proto jsem vždy byl na politické levici. Dověděl jsem se, že při ÚV KSČM pracuje široká skupina odborníků (vstoupil jsem do ní, protože chci být u zrodu teoretické fáze přípravy předpokladů pro další vývoj lidstva ), která má připravit pro VIII. sjezd KSČM model předpokládaného socialismu v budoucí společnosti. A kterak k němu dojít. Protože je ideově celý svět centrálně ovládán ostrým antikomunismem, tedy nástrojem současné vládnoucí finanční oligarchie, bude tento společenský proces velice obtížný.

Vycházím však z toho, že rozvírající se sociální nůžky a vnitřní rozpory panujícího systému globalizace po určité době současný světový kapitalismus oslabí či rozloží. Společenský řád se však nemůže změnit živelně. K tomu je nezbytná rozsáhlá teoretická i velká organizační příprava! Proto je nezbytné tu představu o budoucnosti lidstva připravit - s vědomím, že proti dnešním představám, formulovaným skutečnostmi "reálného socialismu", nastanou vzhledem k pohybu ve společnosti značné změny. Jsem stoupence společného postupu levice.

EPILOG

Velká politika mne tedy prostrkovala životem. Děje se mimo vliv nás obyčejných lidí a významně se podepisuje na běhu našich životů. Ale jsem jí vděčný za každou krásnou chvilku, kterou mi přistrčila. Nebylo jich málo!    

Celý život jsem se snažil mít rovnou páteř a myslím si, že se mi to podařilo. Je mi také jasné, že v životě nejsou pouze výhry nebo pouze prohry. I v tom mém se oba póly střídaly a domnívám se, že mohu oprávněně hodnotit svůj život jako plodný

Na příkladech jsem dokázal, že je pro většinu občanů ČR současný režim horší, než byl ten minulý. Na obzoru však není konec globalizované současné vlády kapitálu! Je velmi pravděpodobné, že pokud nastane, spíše to bude celosvětová proměna. Nic ovšem neukazuje, že by globalizace mohla skončit jen v některých oblastech světa. A v dohledné době.

Domnívám se, že příští světová revoluce jako krok do socialismu nebude krvavá, jako byly ty dvě předcházející. Taková doba ve vývoji lidstva pravděpodobně skončila s etapou imperialismu asi v šedesátých létech 20. století.

Myslím si však, že i v etapě globalizace existují vnitřní mechanismy, tj. rozpory, které vyvolají hospodářskou krizi tak rozsáhlou, že se změní vlastníci - držitelé moci. A na stolí nový, lepší a spravedlivější společenský řád. Jak už jsem upozornil, může to být ve velké části světa, nebo ve světě celém.

ZDŮRAZŇUJI VŠAK, ŽE V DRŽBĚ MOCI MUSÍ DOJÍT K VÝMĚNĚ VLÁDNOUCÍCH SKUPIN (TŘÍD)! PROTOŽE MOC JE ROZHODUJÍCÍ FAKTOR V KAŽDÉM SPOLEČENSKÉM ŘÁDU! MAJETEK (KAPITÁL) JE POUZE JEDEN Z VÝZNAMNÝCH PROSTŘEDKŮ (NÁSTROJŮ, METOD) CESTY K MOCI.

Moje profese

1. učitel základní školy

2. akviziční úředník pojišťovny

3. poštovní úřeník

4. tajemník redakce

5. vedoucí propagačního oddělení Čs. rozhlasu

6. důstojník ČSLA

7. učitel válečných dějin

8. učitel filosofie

9. učitel dějin

10. bezpečnostní a požární technik

11. pedagog dospělých (andragogika)

12. výchova pracovníků závodu

13. ještěrkář

14. lakýrník

15. publicista

LITERATURA

Čapka František: Dějiny zemí Koruny české v datech. Libri Praha 1999.

Čapka František: Dějiny zemí Koruny české v datech. Dodatky 10. 1999 - 6. 2006. Libri Praha 2006

Havel Václav: Projevy. Leden - červen 1990. Uspořádal Vilém Prečan. Vyšehrad. Praha 1990

Havel Václav: ´94. Paseka. Litomyšl 1995

Neudorflová Marie: Václav Havel a ideál demokracie. Křesťansko-sociální hnutí. Praha 200l

Randsdorf Miloslav : ...není všem dnům konec. Ottovo nakladatelství s.r.o.. Praha 2006               

Denní tisk