M. Křesadlo – L´ Ordinateur mal gardé

Uznávám výdobytky vědy a techniky. Žárovka svítí, teplomet hřeje a srdce se směje, byt' venku praští. Technika je krásná, úžasná ve svém předsevzetí člověku šetřit síly a dřinu, a dát čas na psinu. Leč pro všechno jsou jisté meze. Pro opakovanou činnost je mašina výborná. Robot je nenahraditelný, dělá-Ii jednu operaci tisíckrát a desettisíckrát. Kdyby ale měl jednomu jen jednou denně pomoci do svrchníku, nevím, nevím, rozmyslel bych si to s jeho nákupem. Jeho údržba a seřizování by mně dostalo do blázince dříve, než ten švec co bydlel Ve Smečkách. Ten totiž oznamoval, že "to ještě není dohotoveno", pokaždé když jsem si tam přišel vyzvednout boty. Tak jsem to, v zájmu snížení nákladů na národní zdraví, a bych eventuálně neubíral místa v Kateřinkách těm, co to definitivně a vážně ve vládní politice a porůznu potřebují, vzdal.

Býval jsem uchvácen computery, když se poprvé objevily a když se jim ještě podle Velkého anglicko-českého technického slovníku (Praha 1957) správně a logicky říkalo počítač a ne počítač jako dnes. Byl jsem tak unešen novinkou, že jsem pro něj vymýšlel krkolomné, jinak nedosažitelné činnosti. Můj obdiv neuhasl, ani když jsem během své práce na doktorátu musel čtyřikrát za tři roky změnit (a samozřejmě učit se) nové computerové jazyky a systémy. Jenomže, pak v zájmu ulehčit spisovatelům a korektorům práci, někdo vymyslel tzv. "Proofing Tool" ("auto-korektor"?), a tím nejen mně, ale i mým nakladatelům nastaly roztodivné legrácky. A tak přesto, že já na svých textech tvrdě pracuji a můj příbuzný lidský korektor po mně ještě všechno třikrát červení inkoustem, se objevují neuvěřitelná literární salta mortale. Vzorně opravenou esej dostane nakladatel na disketách. Jeho grafik či technický redaktor, ve zdvojené funkci dříve sazeč a lamač, začne s textem šíbovat, aby ho dostal na stránku co nejúhledněji. Samozřejmě, v přesvědčení, že starodávný tiskařský šotek už dávno odpočívá a prožívá

svoji sladkou penzi na Bahamách, se oddá libému a vznešenému zacházení s textem. Leč nic netušícím se vetře do činnosti zakopaný čokl legráckáře automatického korektora.

Na úhledné, až přeúhledné stránce se objeví to, co autor nikdy nechtěl: slovíčko přeúhledný přemění hbitý "korektor" na přehledný.

Autor napíše Talibán, ale korigující šotek si chechtne pod vous, a udivený čtenář zjišťuje, že v Afganistanu je Talián. Louská text dále a kroutí hlavou nad informací, že autor se v arabském městě Tajfu setkal s Taliánci, ač tam de facto a náhodou mluvil s Talibánci.

Autor, totiž já napíši, že něco nasvěcuji, avšak čipera šotek mně povýší téměř na kardinála a já najednou zasvěcuji.

Já cituji a píši anglické slůvko "over", leč šotek se uculí a bez zapýření vpašuje byrokraticky, jak komunistický kádrovák, příkaz "ověř"!

A tak dále a tak dále. Psal jsem také o jednom váženém akademiku, jehož jméno .... rošťácký šotek předělal na Profesor Šprt. Ta blamáž! To už nejsou ani šibalství Skapinova, ale mohl by se s tím klidně vytasit Jaroslav Žák ve svých Študácích a kantorech. Ouha. Počítač má být sluha, a ne pán! Tak nám všem nezbývá, než to, co pracně převedeme dokonalostí počítače do úhledných stránek, ještě jednou obyčejně lidsky pročíst a podle selského rozumu opravit. Souhlas!?!

Londýn, 23.ledna 2010.