Lužičtí Srbové - co o nich víme?

Současné dění

Převratné události podzimu 1989 byly pro srbské obyvatelstvo a zejména pro představitele Domowiny překvapením. Vedení organizace bylo v rukou funkcionářů poplatných starému režimu, což jim znemožňovalo se v nastalé situaci orientovat, takže zůstávali v zajetí navyklých stereotypů. To ovšem navodilo vzrůstající nedůvěru členů Domowiny k jejímu vedení. Mnoho jich vystoupilo, někteří založili nové organizace. Teprve v poslední době dochází k určité krystalizaci. V Domowině nastoupilo nové vedení, vytvořilo se několik spolků, navazujících na předválečné tradice. Je to např. „Zjednoćenstwo Cyrila a Metoda“, reprezentující srbské katolíky, „Serbski Sokoł“ aj. Na hornosrbském pracovním sjezdu, konaném v Radworu v říjnu 1990, se tato hnutí dohodla na úzké spolupráci, přičemž Domowina má mít funkci zastřešující všechny srbské spolky. Na hájení zájmů týkajících se školství bylo založeno „Serbske šulske towarstwo“. V říjnu 1990 byla obnovena Maćica Serbska.

Sjednocení Německa představuje pro Lužické Srby zcela novou situaci. Ve smlouvě o sjednocení Německa je zakotvena zásada o uznání národních práv Srbů. Zbývá tuto zásadu učinit součástí spolkové ústavy SRN a ústav Saska a Braniborska a realizovat ji příslušnými zákony. Bude záležet na Lužických Srbech samotných, ale jejich situace se neukazuje jako beznadějná. V porovnání s dánskou menšinou, čítající asi 50 000 obyvatel, která má 62 dánských mateřslých škol a 31 škol základních, jsou Srbové při stejném počtu obyvatel a jenom 6 základními a mateřskými školami na tom neporovnatelně hůře. Předpokladem ovšem je, aby Srbové sami vyvinuli potřebnou iniciativu a důsledně uplatňovali svá práva.

Nevýhodou pro Srby je, že jejich území je nyní rozděleno mezi dvě spolkové země, Sasko a Braniborsko. Srbové sice žádali, aby jejich území bylo zachováno vcelku a přičleněno k Sasku, ale tento požadavek nepodpořili ani samotní Srbové v Dolní Lužici, kteří se cítí „Brandenburáky“. Opět ukázka, kam vede nesvornost mezi Slovany, vyvěrající z malicherných příčin. To bohužel není omezeno jen na Srby, v tomto případě Lužické. Dánové mají ovšem proti Srbům jednu výhodu: opírají se totiž o podporu své mateřské země Dánska, která poskytuje své německé menšině stejná práva jako Německo menšině dánské. Všechny menšiny, žijící v Německu, dánská, srbská, a fríská, se dohodly na vzájemné spolupráci.

Všeobecně lze říci, že uvolněním pout totalitního režimu se naskytly srbskému obyvatelstvu pro možnost jeho dalšího rozvoje zcela nové obzory, avšak bezprostřední dopady se projevily spíše záporně.

Jaroslav Teplý, Česko-lužický věstník, 4/1998, (pokračování z čísla 3/1998)