Spravedlnost pro Lužické Srby !
Memorandum k další existenci lužickosrbského národa v Německé spolkové republice
Lužičtí Srbové museli ve své 1400-leté historii trpět nacionálně šovinistická vyčlenění a zákazy stejně tak jako následky extenzivní těžební politiky, které od roku 1924 padalo za oběť přes sto obcí. V neposlední řadě přežili částečným přizpůsobením i odporem také „reálněsocialistickou“ NDR. Asimilací a germanizací jejich počet neustále snižovali.
S opětovným sjednocením Německa a rozšířením Evropské unie se otevřely nové šance. Lužičtí Srbové jsou jako autochtonní národ uznány Německou spolkovou republikou a mají nárok na ochranu a podporu své identity.
Přesto jsou lužická srbština a její dva spisovné západoslovanské jazyky existenčně ohrožené. Lužickosrbská kultura, která se od dob reformace vyvinula v odlišnou vyspělou kulturu, je ve svobodomyslném a demokratickém Německu v ohrožení. V pozadí této situace je rostoucí podfinancování Nadace pro lužickosrbský národ prostřednictvím degresivních podpor spolkové vlády. Léta nevyřešený spor o kompetence ve financování mezi Spolkovou republikou a zeměmi Sasko a Braniborsko zatěžuje německou menšinovou politiku a dodnes brání uzavření nové smlouvy o financování, která měla vstoupit v platnost v lednu 2008.
Nadace pro lužickosrbský národ byla zřízena v roce 1991 společně Spolkovou republikou, Saskem a Braniborskem s cílem zachovat jedinečnou lužickosrbskou kulturu, vzdělávací a vědecká zařízení a umožnit nutnou projektovou práci. Měly být prezentovány a rozvíjeny lužickosrbské umění, kultura a národní tradice pro účinné posílení tolerantní společné existence Srbů a Němců.
Všechny tři smluvní strany neustále veřejně dávaly najevo svou vůli podporovat lužickosrbský jazyk a kulturu, naposledy při 15. výročí Nadace v listopadu 2006.
Přes všechny sympatizující projevy stojí profesionální instituce a zaevidované spolky Lužických Srbů na začátku ledna 2008 před dilematem: klesající výše financování ohrožuje splnění nejdůležitějších jazykových, kulturních a vědeckých úkolů a tím též budoucnost lužickosrbského národa. Nadace pro lužickosrbský národ v roce 2008 zdaleka nedisponuje prostředky, kterých by bylo potřeba pro naplnění cílů Nadace (bylo by potřeba minimálně 16,4 mil. euro a roční přizpůsobení vývoji cen).
Zdá se nepochopitelné, že země otevřená světu jakou je Spolková republika Německo, která podepsala všechny evropské standardy pro práva menšin, podporu lužickosrbského národa vidí jako zátěž.
S největšími obavami o lužickosrbskou národní podstatu zbývající identifikační centra Lužických Srbů, jejich kulturní a vědecká zařízení, jejich spolky a jejich sympatizanti vyzývají zodpovědné osoby Německé spolkové republiky, jakož i Spolkové země Sasko a Spolkové země Braniborsko, aby byla zajištěna činnost Nadace pro lužickosrbský národ přiměřenou, dlouhodobě pevně danou podporou, která bude též ročně navyšována o inflaci. Vyzýváme německou a mezinárodní veřejnost, aby se u spolkové vlády zasadily o to, aby Nadace mohla i nadále realizovat svou práci pro blaho autochtonní menšiny v Lužici.
Dále očekáváme, že spolková vláda a spolkový sněm, vlády a parlamenty v Drážďanech a Postupimi rychle vyřeší kompetence pro ochranu a podporu Lužických Srbů v Německu. Žádáme od politicky zodpovědných osob konečné uznání, že podpora autochtonní národní menšiny se nemůže redukovat pouze na podporu kultury v kompetenci jednotlivých spolkových zemí. Je spíše celostátní záležitostí, která zahrnuje všechny oblasti života.
Další zavírání lužickosrbských či německo-lužickosrbských vzdělávacích, kulturních a vědeckých institucí by lužickosrbský život, který byl kdysi v Německu považován za méněcenný a nekulturní a byl pronásledován a utlačován, předurčilo k postupnému zániku.
Domovina, Budyšín, únor 2008