L I S T Y č. 46
Kleiner Brünner Gassenbotte (Malý brněnský pouličník), KBG,
je vydáván přáteli a členy Deutscher Sprach und Kulturverein Brno/Brün (DSKV)
Prosba o chléb
Nedávno mi dal můj přítel, MUDr.
Pištělák, kopii zajímavého dokumentu. Jedná se o korespondenční lístek od
Oskara Judexe, který tento napsal dne 15.6.1946 ve vězení v Brně a který
byl adresován otci pana Pištěláka. Text zní :
„Vážený
pane doktore!
Obracím
se dnes s prosbou na vás. Doufám, že naše více než třicetiletá známost,
mně k tomu dává trochu práva. Jsem již 13 měsíců ve vazbě a neobrátil jsem
se ještě v této věci na nikoho. Máme jako vězni povoleno dostávat každých
14 dní balíček se 3 kg potravin. Protože nikoho v Brně nemám, nedostávám
žádného takového příspěvku. Proto vás
prosím, nemohl byste mi jedenkrát za měsíc poslat chléb? Strava zde skutečně
nestačí a nezapírám, že mám hlad. Vy, pane doktore, mne znáte mnoho let, znáte
také moji práci na radnici. Troufám si proto obrátit se s mou prosbou na
vás.
S
veškerou úctou Oskar Judex“.
Byl jsem zvědav, kdo byl ten muž,
který tato slova napsal. V „Lexikonu významných brněnských Němců“ jsem
našel k osobě Oskara Judexe :
Judex,
Oskar; *28.11.1894 v Brně, +11.9.1953 v Brně. Učitel. Během 1.
světové války těžce zraněn, později v ruském zajetí. Po pěti letech Sibiře
nenašel jako učitel v městě spravovaném Čechy umístění a proto pracoval
jako tiskař. V roce 1928 se stal členem městské rady. Po vzniku protektorátu
byl dosazen na místo starosty města. V této pozici zůstal až do r. 1945. Za svého
působení dosáhl řady úspěchů, hlavně v oblasti výstavby města. Často šlo o
projekty, které se jeho českým předchůdcům nepodařilo prosadit. …Navzdory
válce, s vypjetím všech sil vykonal obrovské dílo a předal bohaté
dědictví. Jeho čeští spoluobčané mu špatně poděkovali. Ani skutečnost, že se mu
podařilo stáhnout prohlášení Brna za pevnost, což zabránilo zničení města,
nenašla uznání. Ve slepé nenávisti byl dne 2.12.1945 českým soudem odsouzen
k doživotnímu vězení.“
Muž, který vykonal pro město mnoho
pozitivního, musel v roce 1946 hladovět a prosit o chléb. Není to
zahanbující? Neměli bychom mít výčitky svědomí, když čteme takovéto řádky? Georg Wrablik, KBG, březen-duben 2005
Zamyšlení nad
důsledky zapuzení brněnských Němců
Stávají se neuvěřitelné věci. 60 let
po válce se rozhodli zodpovědní jedněch brněnských novin napsat o tématu, kolem
kterého se dříve dělal jen velký oblouk. O „ brněnském pochodu smrti“. Podle
redaktora jde hlavně o zjištění, zdali a jak město Brno zpracovalo tento
„pochod“ Němců k rakouské hranici. Mělo by se jednat spíše o rozjímání
zaměřené k budoucnosti. K projektu byli přizváni různí autoři. Mezi
nimi i pan dr. Pillwein z Německa, jehož předkové byli německými občany
Brna.
Rozjímat a zaměřit se na budoucnost.
To je rozumné. Skutečné události leží daleko za námi. Sice ještě žijí ti, kteří
vše na vlastní kůži zažili, kteří žijí dodnes se sotva zahojenými ranami vzpomínek, ale je to už tak dávno…
Proč se přehrabovat v minulosti? Každý, kdo má zájem si může vzít do ruky
jednu z nesčetných publikací a přečíst si o minulosti vše a to
z nejrůznějších hledisek. Nechme k tématu promluvit autorku o jejíž
neutralitě nemůže být sporu. Je to britská novinářka Rhona Churchill.
V deníku Daily Mail ze dne 6.8.1945 doslova napsala :
„Zde
např. události minulého měsíce v Brně, když se mladí revolucionáři české národní gardy
rozhodli „vyčistit“ město. Krátce před devátou hodinou večerní pochodovali
ulicemi města a vyzývali všechny občany německé národnosti, aby se v devět
hodin seřadili před svými domy, každý pouze s jedním zavazedlem
v každé ruce, připraveni navždy opustit město. Ženy měly deset minut na
to, aby vzbudily a oblékly děti, aby si sbalily nejnutnější a vyšly před dům. Zde
všichni odevzdali gardistům šperky, hodinky, kožichy a peníze.Pak byly se
zbraněmi v zádech hnáni k rakouské hranici…“
Nebudeme se dále dívat do minulosti.
Nebudeme zmiňovat proč a jak došlo k tomuto hrůznému výbuchu zlosti a
nenávisti. Nebudeme se zabývat otázkou, proč především dělníci ze Zbrojovky
byli dozorci při tomto pochodu…
Cíle – „etnicky čisté město“ nebylo
zcela jistě dosaženo. Každý, kdo se dnes projde tímto městem, to může potvrdit.
Nutí se teď otázka, kdo má vlastně pravdu. Jsou to Češi, kteří tvrdí, že
zapuzení přineslo postiženým pouze výhody, protože byli ušetřeni 40ti let
komunismu a pomohli si v nové vlasti k blahobytu nebo je to Václav
Havel, který jednou řekl : „Češi sami
zjistí, že si vyhnáním Němců ze země
sami sobě uškodili“.
Tak tady teď sedím, zestárlý, ne
bohatý, ale dostatečně ve stáří zajištěný. Vzpomínám na svou babičku, která
„pochod“ nepřežila, na svou matku, které se podařilo dostat se do Vídně, na
otce, který strávil deset let ve vězení. Myslím na ztracenou vlast po okraj
naplněný vzpomínkami. Vzpomínám bez hořkosti a bez nenávisti. Ptám se jen, jak
by se asi cítil Čech, který by se přes noc ocitl s jedním zavazadlem v Lublani
nebo v Užhorodu bez jakékoli naděje na návrat. (To už Češi a Slováci od
října 1938 zažívali. Byli vyhnáni z českého i slovenského pohraničí a
později další tisíce do koncentračních táborů. Nacistický teror, jehož cílem
bylo vyhlazení českého národa, nás stál téměř 360 000 životů.-pozn. red.) Není
to důvodem věřit v budoucnost? Ne. Budoucnost patří mladým, kteří snad
budou mít sílu a odvahu se „rozvést“ s minulostí. Před několika lety se
podařilo „Mládeži pro interkulturní spolupráci“ pohnout magistrát, aby vyslovil
své politování nad událostmi, ke kterým v Brně došlo. K omluvě nebyl
ochoten tehdy nikdo. Mladí se ale budou dále ptát a kdo ví, třeba se budou
jednoho dne divit, co se skrývá v dekretech jejich bývalého prezidenta.
Budoucnost patří mladým, patří
Evropě, kontinentu, který má sice hranice, ale který je bez národnostních
předsudků otevřen sám sobě i světu. Na to věřím a tato víra dělá minulost
únosnější.
Dr. Erich Pillwein, KBG květen-červen 2005
Vyhnaní…. Člověk
může snad alespoň přemýšlet
Na začátku našeho života
v Německu, po našem přesídlení do Erbachu, seděl můj otec o nedělních
odpoledních se svými několika přáteli v našem jediném pokoji, kde se
vařilo, jedlo, spalo, kde jsem si já psal své úkoly a mluvili o všem možném. Pan
Seidl z Modřic, Hubert Schneider a pan Bifnicka také jako my
z Moravy. Pokusil jsem se sepsat vše, co v oněch letech táhlo těmto
mužům hlavou. Tady je výsledek :
Vše mohlo být
jinak…
Beneš mohl rozpoznat, že cena za
vyhnání Němců bude pro jeho zem příliš vysoká, že bez Němců ve státu se otevře
brána k převzetí moci komunisty a proto mohl vstoupit do vyjednávání se
sudetoněmeckými politiky žijícími v té době v západním exilu a
s nimi vážit nový začátek. Konečně mohl vzniknout stát, který byl již
v roce 1918 přislíben : multikulturní stát po švýcarském vzoru.
Sudetoněmečtí politici by jistě akceptovali, že zpočátku by spolužití nebylo
bez problémů, ale kdyby se obě strany zřekly národnostních extrémních pozic,
došlo by k vnitřnímu vyrovnání. Sudetoněmečtí politici by jistě souhlasili
s tím, aby ti Němci, kteří přišli ze říše po roce 1938, Československo
opustili a to pouze s majetkem, který by odpovídal tomu, který si
s sebou do země přinesli…
Při prvních společných volbách
v r. 1946 by komunisté nepřekročili svůj výsledek z r. 1935, zatímco
by spojení sociální demokraté dosáhli většiny, neboť velká část německé menšiny
ve
státě by tuto stranu volila. Věrný následník Beneše, Fierlinger, by se stal
premiérem, zatímco Václav Jakš by převzal zodpovědnost za resort kultury a
zároveň by se stal vicepremiérem. Gottwald by se musel spokojit s rolí
vůdce opozice…
Kraje Čech a Moravy by byly nově
vymezeny, přičemž by bylo přihlédnuto k jazykovému složení jejich
obyvatel. Ústavou by byl Slovákům garantován určitý autonomní status, především
v oblasti kultury. Jisté je, že by toto nové Československo zpočátku mělo
ještě problémy s ruskou okupační mocí. Ta by ale pod mezinárodním tlakem
musela odtáhnout, neboť ČSR, na rozdíl od Rakouska, by nebyla již nepřítelem.
Krátce po konci války by došlo k rozvoji hospodářství. Obzvláštní výhodou
by byl po Němcích pozůstalý a poměrně zachovalý zbrojní průmysl. Protože ve
světě byla v té době vedena jedna válka za druhou, především na blízkém
východě, mohla se ČSR stát dodavatelem zbraní. Tehdy mohlo nově založené
izraelské letectvo za pomoci Messerschmitt letadel z české produkce ve
svém boji za svobodu v roce 1948 odolat arabským přepadům.
ČSR mohla získat velké množství
peněz z Marschallova plánu a zároveň vysokou americkou podporu kvůli
strategickému významu země ve vznikajícím
konfliktu USA se Sovětským svazem. Hospodářský zázrak v Německu by
pouze následoval a to ve skromnějším rámci
hospodářskému zázraku v ČSR.
…ale bylo to tak
:
My ale víme jaká byla skutečnost. Beneš
sledoval svůj cíl „odgermanizování“ Čech, Moravy a Slezska, Němci byli vyhnáni,
zapuzeni nebo přesídleni, je jedno jak se tomuto hrůznému jednání říká. Stalin
šel za svým cílem stejně konsekventně jako Beneš, ale s tím rozdílem, že on byl
tím silnějším. ČSR se stala ČSSR a tím
sovětským satelitním státem, ovšem státem etnicky čistým.
Německo leželo v troskách.
Jistě svou vlastní vinou, ale také za účinné pomoci jeho východních sousedů po
skončení války. Obyvatelé žili v bídě. Mnohým, kteří nic neztratili, se
dařilo lépe než miliónové armádě utečenců, vyhnaných a vybombardovaných, kterým
často zbyl jen holý život.
Když bylo v Německu obnoveno něco
jako správa a politická činnost, nastala zde starost co s novými
přivandrovalci bez majetku. Nebylo totiž jasné, kam se tato masa bude
orientovat. Mnozí se domnívali, že by mohla být nebezpečím při výstavbě
demokracie. Stalo se ovšem něco neocenitelného: 5.8.1950 byla podepsána „Charta
německých vyhnaných“, ve které se tito zřekli pomsty a odplaty, což mělo velký
vliv na německou politiku. Byl to ohromný přínos pro další úspěšný rozvoj Spolkové
republiky Německo a později i pro sjednocení Evropy. Jestliže dnes do této
spojené Evropy mohly přistoupit země, které v minulosti své spoluobčany
zapudily, mohou být za to vděčni i
zástupcům spolků vyhnaných.
KBG, květen-červen 2004
Malé zamyšlení
nad požadavky sudetských Němců
Požadují
sudetští Němci navrácení ztraceného majetku? Nevěřím, že by většina
z nich za tímto požadavkem stála. Požadují
právo na návrat? To bych si spíše mohl představit, přestože zde již není
důvod toto jako požadavek formulovat. Každý má ve sjednocené Evropě právo
zvolit si za své bydliště jakoukoli zem, tedy i Českou republiku. Je požadováno právo na návrat zestátněného
majetku? Člověk by si mohl přát, aby tzv. „ochranná lhůta“ pěti let byla
pro sudetské Němce uvolněna popř. úplně zrušena. To by mohlo být konkrétním
požadavkem. Jistě by to neznamenalo „výprodej“ České
republiky. Byl by to jednostranný krok této země, který by byl projevem dobré
vůle aniž by to něco stálo. Dále bych požadoval, aby z české strany přišla
nabídka k usmíření v podobě opožděného prohlášení po vzoru „Charty
vyhnaných“ z r. 1950, což by byl začátek dialogu. Dále by bylo nutné, aby
český zákonodárce zrušil všechna nařízení, která znevýhodňují české občany
německé národnosti, přestože jsou kryta Benešovými dekrety, a zrušení zákona o
pronásledování německých zločinců z května 1946, protože eventuální
zločinci té doby dnes již s velkou pravděpodobností nežijí.
g. h., KBG, květen-červen 2004
Ani stokrát opakovaná lež se
nestane pravdou!
„Kleiner Brünner Gassenbote“ vychází jednou za dva měsíce a je vydáván
přáteli a členy DSKV v Brně. Většina příspěvků je věnována historii města
Brna, velkým historickým událostem a postavám českých i německých dějin,
jednotlivým přátelům a členům spolku, především u příležitosti jejich životních
jubileí, a dále pak zprávám o činnosti a společných aktivitách DSKV, což je
velmi vítané. Místo se ovšem najde i pro úvahy a vzpomínky na poválečné
události, které jsou pak prezentovány z pohledu ukřivděných německých
obětí. Oběti české nezmiňuje nikdo. Asi za zmínku nestojí, vždyť byly oběťmi
války…
Překlad
a redakce: prof. J. Rychlý Připravili:Dr. M. Novotná, dr. O.
Tuleškov
…………………………………………………………………………………………
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve
spolupráci brněnské MO Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
a Historickou a dokumentační komisí KČP,
Praha, prosinec 2005