Listy  č. 82

(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

Usnesení z výroční schůze „Sudetoněmecké rady“ v Bad Kissingen

Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva bude od 1. ledna 2010 platit i pro Českou republiku, bylo v lázních Bad Kissingen schváleno toto usnesení:

1. ČR musí konečně zrušit rasistické a lidským právům odporující Benešovy dekrety, včetně tzv. amnestijních zákonů.

2. Česká vláda, parlament a senát se vyzývají, aby přistoupily konečně k přímému dialogu se sudetoněmeckým landsmanšaftem.

3. Vlády SRN, Rakouska a Maďarska se žádají, aby nadále úzce spolupracovaly, aby se kolektivně postiženým národnostním skupinám, které byly zbaveny práv, tedy sudetským Němcům, Karpatským Němcům, jakož i Maďarům, byla konečně navrácena spravedlnost.

4. Představitelé států a vlád v EU by se měli  starat o to, aby vyhánění, v souladu s dřívějšími závěry Evropského parlamentu, bylo jasně odsouzeno a nespravedlivé dekrety odstraněny.

Usnesení podepsal Franz Longin, předseda, a Gerhard Müller, místopředseda.

SdZ, 13.11.09 str. 3

Vražda a vyhánění

Gerhard Zeihsel je zemský vedoucí sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku. Je též členem Sudetoněmecké rady v Mnichově a místopředsedou Spolkového shromáždění sudetoněmeckých landsmanšaftů (což je, jak tvrdí sudetští Němci, „exilový parlament“).

Zeihsel potvrdil, že četl v hamburském Spieglu článek o českých zločinech spáchaných na sudetských Němcích a dodal, že události v Postoloprtech nejsou určité ojedinělé. Lze mluvit o tom, že Češi prováděli „etnickou čistku“. Připomněl také masakr na mostě v Ústí n/L a brněnský pochod smrti, který absolvovala také jeho babička a teta, jež přežily.

Zeihsel: Oficiální údaje o oběti vyhánění činí 241. 000. Přesné prokázání je sice těžké, chybí přístup k archivům. Německo-česká komise historiků mluvila o 20-30.000, počítala jen prokázané oběti. Vyhnání je českou veřejností považováno za zaslouženou odplatu.

G. Zeihsel, Zur Zeit, 4-19.9.09, str. 19

Za týden dvě vyznamenání od Němců pro Havla

Na podzim obdržel Václav Havel v Berlíně dvě vyznamenání: 30. září 2009 v berlínském Friedrichstadtpalastu získal „Zlatou slepici“ a 3. října 2009 na Zahraničním úřadě v Berlíně získal cenu Qadrigy.

Předání ceny médií „Zlatá slepice“ se konalo ve znamení 20. jubilea pádu Zdi. „Zlatou slepici“ získal Havel za svůj přínos k překonání rozdělení  Evropy.  Chvalozpěv (laudatio) přednesl bývalý ministr zahraničních věcí SRN, Hans-Dietrich Genscher. Vychvaloval Havla za jeho přínos v nevyčerpávajícím nasazení pro demokracii. Zlatá slepice se uděluje od r. 1995 na paměť zemřelé zpěvačky Helgy Hahemannové, která měla přezdívku „Henne“-slepice. Cenu uděluje list „Super-Illu“ a Středoněmecký rozhlas (MDR).

Později V. Havel získal cenu Qadrigy, tutéž cenu získal M. Gorbačov. Cena se uděluje od roku 2003 v Den německé jednoty. Cenu představuje miniaturní kopie Qadrigy z Braniborské brány, cena je dotována částkou 100 000 euro, o kterou se dělí čtyři nositelé.

SdZ 41/09, 9.10.09, str. 6

Zmizelé Sudety

Výstava fotografií pražského spolku „Antikomplex“ o vývoji v kdysi německy osídlených územích Čech a Moravy se konala od 5. do 24. října 2009 na univerzitě ve Štýrském Hradci pod patronátem rektora dr. Alfreda Gutschelhofera. Organizátorem byla městská skupina SL  Rakouska.

SdP 1.10.09,str. 7

Němečtí Levicoví a Kosovo

Podle rozhodnutí Spolkového ústavního soudu nasazení německé spolkové armády je podle práva a může se provádět i nadále na dosavadním právním základě. Nejvyšší německý soud 23. října 2009 zamítl podnět parlamentní frakce Levice. Tato argumentovala, že vyhlášením samostatnosti Kosova padá mandát KFOR a proto německá vláda by měla získat pro nasazení spolkové armády v Kosovu nový souhlas spolkového sněmu. Soud prohlásil, že vláda není povinna tak učinit.

NZZ 247/09, 24.10.09, str. 3

Libor Rouček, místopředseda Evropského parlamentu: muž lidských práv

Český sociální demokrat, Libor Rouček, měl působivý projev v plénu EP ve Štrasburku. Projev v překladu uveřejnil list Sudetendeutsche Zeitung. V souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy je smutné a nedůstojné českého prezidenta, aby 65 let po skončení druhé světové války zatahoval do hry sudetské Němce. Češi, Němci, včetně sudetských, společně chtějí vybudovat novou jednotnou Evropu v míru a spolupráci.

V jednom interview pro Deutschlandfunk Rouček 27. října 2009 řekl: Mnohé ankety dokazují, že 60% Čechů tvrdí, že Klaus by měl okamžitě podepsat (Lisabonskou smlouvu). Kdo zná Benešovy dekrety? V Německu narození po druhé světové válce vědí toho málo o vyhánění a o Benešových dekretech. Obdobně tomu je v Čechách. Češi v posledních 10,15, 20 letech mají kladné zkušenosti s Němci, i se sudetskými, kteří jezdívají do své staré domoviny. Sudetští Němci sbírají peníze na obnovu hrobů, na opravy kostelů atd. Podle mne jsou zkušenosti vesměs pozitivní.

SdZ, 30.10./9, str. 1, článek je doplněn fotografií Libora Roučka

Agitace Němcům nepřátelské političky J. Bobošíkové

Vedoucí sudetoněmecké kanceláře v Praze Peter Barton seznámil na celé stránce čtenáře Sudetendeutsche Zeitung (44/09) s obsahem publikace Jany Bobošíkové: Bojuji za vás, kterou vydal Knižní klub v Praze v r. 2009 (184 stránek).

Jana Bobošíková je předsedkyní strany „Suverenita“, při volbách do EU její strana získala 4,5% hlasů. Publikace obsahuje straší i nové projevy a články Bobošíkové z českého tisku a z Evropského parlamentu. Oblíbeným tématem Bobošíkové jsou sudetští Němci. Ale Libor Rouček tvrdil, že Bernd Posselt je dobrý kolega a vynikající demokrat. Řekl to jenom jednou, po výtkách to již neopakoval. V r. 2009 po pádu české vlády Posselt řekl, že nejlepšími ministry byli K. Schwarzenberg a Alexandr Vondra. Bývalý ministr školství slíbil, že ve školních učebnicích nahradí výraz „odsun“ výrazem „vyhánění“. (?)

K největším odpůrcům Bobošíkové patří lidovci (KDU-ČSL), jelikož Bobošíková není jen proti sudetským Němců ale je také tvrdou kritičkou církví, zejména katolické.  Miloš Zeman se svým výrokem, že „sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera“, patřil ke vzorům demagogické Jany Bobošíkové.

Peter Barton, SdZ 30.10.09, str. 5

Zúčtování s českou historiografii – Dějiny proti mýtům

Tomáš Krystlík vydal v krajanském kruhu Míšeň-Plzeň (se sídlem v Dinklsbühlu v Bavorsku) publikaci, na jejíž titulní straně čteme: Verschwiegene Geschichte – Zamlčené dějiny 1918-1938-1948-1968. Publikace vyšla v r. 2009 a první svazek má 310 stran. T. Krystlík zastává stanovisko, že česká historiografie slouží od r. 1918 potřebám českého národního státu. Podle Emila Háchy český nezdar se táhne od rozpadu monarchie. Autor se věnuje i v exilu žijícím humanistům, např. Tomášem Masarykem kvůli jeho stykům se srbskými nacionalisty a panslavistickými silami. Masaryk měl styky nejen s anglickými, ruskými a rakouskými zpravodajskými službami.

Vydávaly se prolhané zprávy o „rakouském terorismu“, ačkoli císařská milost pustila na svobodu 1000 Čechů, z nichž mnozí byli odsouzeni k trestu smrti. Krystlík dále popisuje selhání čs. legií, jejich plenění na Sibiři, zradu na Bílých. Autor zná dobře tzv. Druhou republiku (1.10.1938-14.3.1939). Krystlík se snaží vylíčit věrně události kolem atentátu na Heydricha, kolem Lidic a o údajném odporu v Protektorátu, o Benešově povolnosti vůči Moskvě a také i mýty kolem roku 1968.

Ernst Korn, SdZ 30.10.09, str.3

Sudetští Němci uvítali koaliční dohodu CDU/CSU a FDP

Bernd Posselt, mluvčí SL a předseda zemského Svazu vyhnanců v Bavorsku, blahopřál předsedovi CSU a bavorskému premiérovi, Horstu Seehoferovi, k úspěchu při koaličních jednáních. Posselt byl potěšen, že se podařilo do smlouvy začlenit dohodu o projektu Sudetoněmeckého muzea v Mnichově a také Střediska proti vyháněním v Berlíně, jakož i podporování Svazu vyhnaných (BDV) a landsmanšaftů podle paragrafu 96 spolkového zákona o vyhnancích.

Nový parlamentní státní sekretář při Spolkovém ministru financí je Hornoslezan H. Koschyk (CSU), jehož manželka je sudetská Němkyně. Ministr dopravy Peter Ramsauer (CSU) je členem sudetoněmeckého landsmanšaftu. Otevřenou zůstává osobnost Eriky Steinbachové (BdV).

SdZ 30.10.09, str. 1

Ústí nad Labem a Lidice

Město Ústí nad Labem uspořádalo 31. července 2009 vzpomínkovou slavnost na labském mostě. Podnětem bylo 64. výročí masakru na německých Ústečanech. Při té příležitosti pronesl starosta Kubata pozoruhodný projev, který si vyžaduje, aby byl doplněn. Kubata se pokoušel „sudetoněmeckými propagandisty“ vytvořenou legendu o „sudetoněmeckých Lidicích“ vyvrátit, jelikož ústecký masakr 31.7.1945…nelze… s násilnostmi nacistů za druhé světové války srovnávat, jelikož nacistické zločiny byly uspořádány úřady Německé říše a … byly provedeny v duchu zločinné ideologie nacistického režimu.“ Ale již v následujících větách si protiřečí: „Na násilnostech v Ústí n.L. se zúčastnila prokazatelně česká armáda jako orgán moci státu.“

Ministrem obrany byl tehdy Ludvík Svoboda, následovník Sergeje Ingra, který razil již jako emigrant v Londýně bojové zvolání „Bijte je, zabíjejte je, nenechávejte nikoho žít!“. K tomu byla česká lůza českým státem vyzvána a podporována, což ochotně a bez odporu činila. Později se ve svém projevu Kubata ptá: „Proč si máme připomínat tragické události na Benešově mostě… po 64 letech, když z pamětníků již nikdo více nežije a nikdo ze současné generace Čechů nemá vinu a nenese odpovědnost?“

Takové položení otázky je podvodné. Současná generace Čechů má odpovědnost za nadále trvající existenci Benešových dekretů, které zaručují beztrestnost. Trvalo to 64 let než česká samospráva  Ústí n.L. přiznala masakr z 31. července 1945, nepochopila, že rasové zákony z té doby, které vedly k masakrům, v České republice jsou nesmrtelné.

Rudolf Pueschel, Mountain View, USA, SP, 15.10.09, str. 12

Sudetští Němci při papežově návštěvě Brna ukázali transparent

Delegace sudetoněmeckého landsmanšaftu při papežové návštěvě České republiky v září 2009 ukázala transparent  (v originále se píše „Flagge“-tj. vlajka, ale z vyobrazení je vidět, že jde o transparent s dlouhým textem českým i německým). Na transparentu stálo česky: „Sudetští Němci zdraví papeže ve své vlasti – v Čechách a na Moravě. Na okraji transparentu byly vlaječky bavorské a německé. Sudetští Němci rozdali 5000 letáčků, povětšinou dvojjazyčných. Když papež pozdravil Němce a Rakušany, byli sudetští Němci jediní, kteří mu ukázali vlaječky s transparentem.

Jedna skupina sudetských Němců odjela ještě do Úsova, kde diskutovala se starostou a jeho zástupkyní a projednala kulturní projekt.

Sudetští Němci tvrdili, že jejich vlajka, kterou ukázali papeži, nebyla útočnou vlajkou, ani vlajkou kapitulace, ale vlajka sebevědomých lidí, kteří samozřejmě ve své kdysi „dědičné“ vlasti si vzali oprávnění pozdravit papeže a pomoci letáčku upozornit na církevní dějiny vlasti.

SP 15.10.09, str. 3

Ohleduplná církev: restituce nemají prioritu

Papež Benedikt XVI. při své návštěvě České republiky koncem září 2009, přes ohlášení, že Svatý Otec bude s ohledem na své hostitele mluvit jen anglicky nebo italsky, pozdravil ve Staré Boleslavi asi 3000 poutníků ze Slovenska, Polska, Rakouska a Německa v jejich jazyce.

Na konci papežovy návštěvy rozdělovali sudetští Němci dvojjazyčné informační brožurky o německých katolících v Čechách a na Moravě, o sudetoněmeckém kněžském díle a o katolické církvi před a během vyhánění. Akce byla podpořena skupinkou, které byla nedávno českým Ministerstvem vnitra odmítnuta registrace pod názvem „Sudetoněmecký krajanské sdružení v Čechách na Moravě a ve Slezsku“.

SP 15.10.09, str. 1

13. rozhovory v Horní Plané

Letošní 13. diskuse v Horní Plané se konaly od 18. do 20. září 2009 ve středisku Adalberta Stiftera. Mottem bylo : „Češi a Němci v českých zemích – nové soužití na evropské úrovni?“ Účastníci přišli ze všech dílů České republiky, dále z Rakouska a Německa. Rozhovory podpořil Německo-český fond budoucnosti, SL Bádensko-Würtemberska, sudetoněmecká nadace a pražská pobočka Nadace Hanse Seidla.

Většina rozdílných témat se týkala ponejvíce budoucnosti. Lucie Černohousová, vedoucí nedávno založeného „Pražského literárního domu německy mluvících autorů“, představila institucí, jíž vede. Další ústav představila Mgr. Blanka Mouralová, ředitelka „Collegium Bohemikum“ z Ústí nad Labem. Ústav se věnuje kulturnímu dědictví německy mluvících obyvatel českých území. Historik a předseda „Sudetoněmeckého ústavu“ dr. Raimund Palezcek z Mnichova, pochází ze Šumavy, uvedl několik výsledků svých vlastních pátrání o rodině. Rozhovorů se zúčastnil i Jiří Vlach z Českých Budějovic, který je dnes ředitelem EU podporované „Oblastní vývojové agentury pro Jižní Čechy“.

Pódiová diskuse byla na téma „Vyhnaní z domovů, zústavší doma – nově zdomácnělí – o vztazích českých a německých Šumavanů dnes a zítra“. V diskusi vystoupil z české strany Mgr. Ivan Slavík, zástupce ředitele oblastního muzea v Českém Krumlově. O zkušenostech ze dvou českých parlamentů mluvil Walter Piwerka z Lokte.

SP 15.10.09, str. 5

Ackermann-Gemeinde se setkala s komisařem EU Špidlou

Aktuální česko-německé otázky a utváření Evropské unie byla na programu výroční diskuse 16. 17. října 2009 v Heidelbergu (Bádensko). Ve svém úvodním projevu se Špidla zaměřil na lidi, kteří i dnes počítají s obavami. Komisař EU vyloučil, že by Lisabonská smlouva právně podpořila majetkové nároky sudetských Němců. Klausovy argumenty jsou pokrytecké a neúčinné.

Za Sociální dílo A-G byl v Heidelbergu Franz Olbert  a za českou sesterskou organizaci A-G byl přítomen Jaromír Talíř, předseda SA-G.

SdZ 23.10.09

Nesmysl týdne

Absurdními zdůvodněními kritizoval literární historik Jacek Cieślak v polském deníku „Rzeczpospolita“ předání Nobelovy ceny za literaturu rumunské Němce Hertě Müllerové. Podle Cieślaka vyznamenání pro Müllerovou, jejíž otec byl ve zbraních SS, dokazuje, že snaha Němců prosadit své vylíčení dějin je celkem úspěšná. Cena je „další díl puzzle“ ve velkoryse založeném pokusu Němců vydávat se za oběti druhé světové války a dějiny v tom směru předělat. Jako důkaz pro své tvrzení uvádí Cieślak diskusi o vyhánění ve Spolkové republice Německo.

T. Urban, SdZ 23.10.09, str. 1

30 let sudetoněmecké akademie

Sudetoněmecká akademie věd a umění pozvala u příležitosti 30 let své existence na veřejnou oslavu 23. října 2009 do sálu Adalberta Stiftera v Sudetoněmeckém domě v Mnichově řadu hostů. Akademie byla založena 20. července 1979 v Domově Ignáce Günthera v Mnichově.

Vrcholem slavnosti byla přednáška, kterou měl Peter Andreas Grünberg, rodilý Plzeňan, jenž společně s Albertem Fertem v r. 2007 získal Nobelovu cenu za fyziku.

Susane Habelová, SdZ 23.10.09, str.5

Pamětní den změněn (okres Kadaň, Krušné hory – Sasko)

Koncem září 2009 zasvětil domovský okres Kadaň na hřbitově okresního města pamětní desku. V Kadani bylo 4. března zastřeleno 54 sudetských Němců, kteří mírumilovně demonstrovali za právo na sebeurčení národnostní skupiny. Dalších 104 bylo českou armádou zraněno. Starosta Jiří Kulhánek a pečovatel o domovský okres Helmut Seman podepsali na kadaňské radnici „Listinu usmíření mezi bývalými a současnými obyvateli Kadaňska zastoupenými královským městem Kadaní a domovským okresem Kadaň-Doupov… . Podepsání listiny se zúčastnilo 10 Čechů a 10 Němců, včetně místostarostky Olgy Zörklerové, tlumočníka a vedoucího úřadu pro ochranu ovzduší, místního pečovatele Horsta Kunze.

Jiří Kulhánek odhalil pět desek pomníku. Poněkud větší, prostřední vzpomíná na oběti 4. března 1919…, kdy na tržišti v Kadani byla krvavá lázeň, když české vojsko střílelo do v míru shromážděné davy.

Příštího dne, na sv. Václava, se konala bohoslužba ve 4 jazycích: německy, česky, anglicky a flámsky.

Článek je doplněn fotografií podpisujících „listinu usmíření“ (J. Kulhánek a H. Seemann).

SdZ 16.10.09, str. 11

Výroční zasedání Witikobundu 2009

V dolnofranckém Hassfurtu se 26. září 2009 konaly dodatečné volby, podle kterých se celoněmeckým předsedou Witikobundu  stal Roland Schnürch, prvním místopředsedou Edmund Liepold, novými přísedícími se stal Claus Hermann a Friedebert Volik. Ve svých funkcích nadále zůstávají: Hans-Ulrich Kopp, pokladník Helmut Irblich, jakož i přísedící prof. Eduard Korkisch, Sonja Kotschte, dr. Alfred Oberwandling. K předsednictvu dále patří čestný předseda dr. Walter Staffa. Pro oblast médií byl kooptován Franz Zappe. Práci s vyhnanci se věnuje  referát, který má celoněmecký předseda landsmanšaftu Slezsko – Dolní a Horní Slezsko, Rudi Pawelka. Tento pronesl závažná projev. Mimo jiné řekl, že Erice Steinbachové se vytýkalo, že hlasovala proti hranici Odra-Nisa a vyslovila se proti přijetí Polska do EU. Vyhánění nebývá nutným důsledkem války. Po napoleonských válkách Francie nebyla potrestána odnětím země nebo vyháněním, naopak získala Alsasko-Lotrinsko. V Polsku zmařili, aby pro Paula Bauera, zastřeleného polskými milicionáři, byla odhalena deska. My zůstáváme advokáty našich krajanů. Slezsko zůstává našim domovem a budoucností.

SP 15.10.09, str. 8-9

Klaus využívá sudetských Němců

Pohled na titulky aktuálních zpráv postačuje, abychom mohli posoudit Klausův postoj k Lisabonské smlouvě: „Ješitný provinční císař“, „Věčný provokatér“, „Pila na nervy“, „Brzdař“, „Komediantova hodina“, „Pražská defenestrace číslo čtyři“, „Klaus kouká, jak by utekl“, „Klaus nejde k telefonu“, „Prezident na scestí“, „Klausův osamělý boj na Pražském hradě“, „Václav Klaus osamělý doma“, „Evropský kazimír to vzdává“, „O kverulanta méně“, „Klaus instrumentalizuje sudetské Němce“.

SdZ 23.10.09, str. 2

Sto let dějin sudetských Němců

Publikace Hanse Henninga Hahna vyšla v r. 2007 v nakladatelství Peter Lang ve  Frankfurtu nad Mohanem (324 stránek). Kniha nezahrnuje veškeré aktivity sudetských Němců, nýbrž, jak je uvedeno v podtitulku „lidové události ve třech státech“. Je první z knižní řady „Němci a východní Evropa“.  Časově začíná v r. 1903 a končí rokem 2003.

Kromě úvodu od H.H. Hahna obsahuje kniha 13 témat autorů z Německa, Rakouska, České republiky, Francie, Velké Británie a USA. Jde o rozšířené příspěvky vědeckého sympozia, z veřejných financí podporovaného, které se konalo v r. 2005 v Oldenburku.

Dr. Eva Hahnová, pražská rodačka žijící v Německu, nezávislá historička, ve svém příspěvku píše o Rudolfu Jungovi , jeho zapomenutých předchůdcích  a Hitlerových spolubojovníků. R. Jung (1882-1945) se narodil  v Plasích, ale vyrůstal v Jihlavě, od r. 1920 do r. 1933 byl poslancem v pražském parlamentu za DNSAP. V roce 1919 vydal jako první publikaci „Národní socialismus – objasnění jeho základů a cílů“.

Dr. H.H. Hahn a dr. E. Hahnová , S. Salzborn a Tobiáš Wegeer jsou iniciátory „Gerolsteinské výzvy z 10.5.2003, která kritizuje plány na zřízení Střediska proti vyháněním.

SP 15.10.09, str. 6

Podpora z Německo-českého fondu budoucnosti na více než 100 akcí

Správní rada Německo-českého fondu budoucnosti rozhodla koncem září 2009 o podporách ve výši 500 000 euro pro 118 nekomerčních projektů. Zasedání se konalo na pozvání českého ministerstva zahraničních věcí v Černínském paláci. Těžiště částečně financovaných iniciativ z fondu budoucnosti spočívá na společných aktivitách německé a české mládeže. Mezi nově podporovanými je řada zajímavých německo-českých kulturních akcí, jako např. „Haló Labe! Ahoj Evropo!“

1000 zpěváků z 30 německých a českých  dětských zpěváckých souborů na má podílet  na celkem 20 společných koncertech. První koncert na Labi bude v Pardubicích…. Dále pohostinně po celý školní rok by němečtí a čeští školáci byli v sousední zemi. Tuto akci by fond podpořil částkou 20 000 euro.

Dále česká organizace „Člověk v tísni“ a jedna saská organizace by dělaly společné semináře zaměřené na nepřátelství proti cizincům. „Prolínání“, iniciativa z Horních Frank/Selb, nabízí letní akce mezi Horními Franky a okresem Karlovy Vary. Pětiměsíční program by v roce 2010 zahrnoval výstavy, literární večery, diskuse k umění a dílny pro děti a sochaře. Do češtiny by měly být přeloženy vánoční povídky libereckého autora Otfrieda Preusslera „Anděl s pudlíkovou čepicí“.

SdZ 16.10.09, str. 9

Nobelova cena za literaturu a Cena za lidská práva Franze Werfele německé přesídlence z Rumunska

Porota nadace Střediska proti vyháněním se rozhodla udělit Cenu za lidská práva Franze Werfela 2009  Hertě Müllerové, rumunské německé spisovatelce, která o týden dříve dostala Nobelovu cenu za literaturu. Předání ceny se uskutečnilo ve frankfurtském chrámu sv. Pavla.

Nadace tím ocenila, že Müllerová ve svém díle „přivedla na světlo veřejnosti hrůzný osud Němců, deportovaných do sovětských táborů“.  Tato kniha však má význam i pro miliony deportovaných jiných národností do táborů nucených prací.

Herta Müllerová  se narodila v obci Nitzkydorf v rumunském Banátu, kde se již za Habsburků usadili kolonisté zčásti i z Čech a Moravy, částečně i z Lotrinska a Franků. Její otec musel „dobrovolně“ narukovat ke zbraním SS a ke konci války se octl v anglickém zajetí. I v komunistickém Rumunsku menšiny směly chodit do škol, kde se vyučovalo v jejich mateřštině. H. Müllerová  v Temešváru maturovala z němčiny. Psala povídky pro „Neue Banater Zeitung“. Studovala na univerzitě v temešváru germanistiku a rumunštinu. Jelikož byla sledována tajnou policii „Securitete“, odcestovala v r. 1987 i se svým manželem Richardem Wagnerem do SRN a dnes žije v Berlíně. V r. 1992 získala Cenu německých kritiků, Evropskou literární cenu (1995), Literární cenu Konráda Adenauera (2004)  a Berlínskou literární cenu (2005).

SdZ 16.10.09, str. 1, 5 a 7

Rakouští důchodci dostanou přidáno

Rakouské důchody se zvyšovaly takto: 2006 o 2,5%, 2007 o 1,6%, 2009 o 2,4% , 2009 o 3,4% a v roce 2010 o 1,5%. Rakouští důchodci budou na tom lépe, než jejich kolegové v Německu.

Die Presse, 31.10.09, str.13

Podle Posselta EU selhala

Bernd Posselt, mluvčí SL a poslanec Evropského parlamentu za CSU, vytýká nejvyšší složkám EU morální selhání ve věci Benešových dekretů. ..je „necitelná a bez slov lítosti se zmiňuje o osudu milionů  zbavených práv a vyhnaných Evropanů“. A přece se podařilo přes vlády v Berlíně, Vídni a Budapešti dosáhnout, že Benešovy dekrety jako poznámka po čarou  přímo ani nepřímo nebyly vzpomenuty. Toto Klaus ostatně ani nikdy nepožadoval. Jeho českým kritikům by to bylo milejší, poněvadž úprava výjimek by se omezila pouze na poválečné konfiskace.

FAZ 31.10.09, str. 6

Lidé to dělají a zažívají (Spolupráce vysokých škol)

Již v r. 2003 byla zahájena v rámci Sasko-českého vysokoškolského střediska (STHZ) kooperace mezi Technickou univerzitou v Saské Kamenici, Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a univerzitou v Plzni. Spolupráce vysokých škol byla financována také z prostředků EU, nyní je k dispozici  7 milionů eur z programu Cíl 3. Na Technické univerzitě v Saské Kamenici představují čeští studenti největší skupinu zahraničních vysokoškoláků. Český generální konzul Tomáš Podivínský zdůraznil závazky univerzit vůči společnosti při budování přeshraniční spolupráce.

V srpnu a září 2009 se konaly dvě „letní školy“, němečtí studenti byli hosty v Ústí nad Labem a čeští studenti v Saské Kamenici. Na programu byla jazyková výuka, vlastivěda a společné výlety. Iniciativu převzali také vedoucí knihoven zúčastněných univerzit. Plánují do r. 2012 výstavbu přeshraničního knihovnického svazku. Počítá se s půjčováním publikací a též s oboustrannými překlady a vydáváním odborných publikací.

NZZ 3.11.09, str.4

Ekkhard Rüdiger  Wölfel: Také pamětník

Karpatští a sudetští Němci pořádali 17.11. ve Vídni čtení autora z uvedené knihy. Wölfel se narodil 8.1.1928 v Povážské Bystřici. Jeho otec byl okresním soudcem v Chebu. V r. 1932 byl přeložen do Bratislavy, kde Ekkerhard navštěvoval základní školu. Po připojení čs. pohraničí k Říši byl jeho otec přeložen do Litoměřic, kde Ekkerhard navštěvoval gymnázium. V r. 1944 dostal povolávací rozkaz k letectvu, v dubnu 1945 se dostal s protileteckým praporem do Pardubic.

 Autor líčí v publikaci své mládí, včetně činnosti v rámci Hitlerovy mládeže, protileteckého vojáka, zajatce v sovětských táborech a svoji cestu do nové vlasti – Vídně. Autor končí větou: „Dějiny píší vítězové. Ale též poražení mají své dějiny.

SP 5.11.09, str. 8

Vietnamci hrají německé divadlo i v Praze

Německo-švýcarský divadelní soubor  „Rimini Protokoll“ předvedl 2.11.09 představení o Vietnamcích v Německu a v České republice. Zúčastnili se i Vietnamci, kteří v obou státech žijí již v druhé generaci. Kus zdomácněl mezi Vietnamci v Praze a v Drážďanech. Patří k programu 14. Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

SdZ 6.11.09

Zastupuje nový německý ministr zahraničních věcí polské zájmy?

Jsou hlavní města, která by si nástupní návštěvu ministra zahraničních věcí více zasloužily: Záhřeb například, aby se zdůraznilo přátelství s Chorvatskem a  do EU vyslal signál. Přesto Quido Westrwelle (FDP) jako schválně jel do Varšavy – a tam se distancoval od Eriky Steinbachové. Rozzlobeně reagovala CSU na  Westrwellova vyjádření. Bernd Posselt obvinil Westrwella ze závažné zahraničně politické chyby. „Škodí nejen vyhnaným, ale též Německu.“ Obsazení rady je čistě německou záležitostí. Posselt již během koaličních jednání pohrozil vystoupením Svazu vyhnaných  (BdV) z berlínského projektu na památné místo, kdyby Steinbachová ani za nové spolkové vlády nesměla být v radě Nadace. Westrwelle ve Varšavě na otázku o Steinbachové řekl, že dosud žádnou „žádost nedostal“. Polské vedení státu opětovně označilo Stenibachovou za revanšistku, která chce dějiny „přepisovat“ a z Němců udělat oběti.

SdZ 6.11.09, str. 1

Pestrý tisk, nejasná hesla

NPD, pravicově extrémistická strana, a její poslanecký klub, po svém nástupu do saského parlamentu, zvýšily svůj zájem o mladé lidi. Strana vydává čtyřstránkový list, pojmenovaný „Durchblick – Die Zeitung für junge Leute“ (Přehled – noviny pro mladé lidi), jeho náklad je 30 000 výtisků. Distribuuje je na křižovatkách, na nádražích. List má bulvární charakter, četné fotografie, veliké titulky  s textem jako „Bída v bohaté zemi.“

SZ 8.11.09, str. 8

Stopy po „říšské křišťálové noci“

Pro německé Židy začala druhá světová válka v r. 1933 a dosáhla vrcholu 9. a 10.11.1938. Zničení 1400 synagog během a po křišťálové noci zmizelo zcela úplně z vědomí Němců. Viníci nebyli nikdy potrestáni. V r. 1949 trestní zákon o zločinech za nacistů vyšel vstříc těm pachatelům, kteří za „říšské křišťálové noci“ se dopustili zločinů. Bezprostředně po listopadovém pogromu nebyl – s výjimkou „rasové ostudy“ za znásilnění židovských žen – žádný pachatel povolán k odpovědnosti. A po zákonu o amnestii v r. 1949 zůstala velká část zločinů spáchaných 9. a10.11.1938 neodpykána. Již v padesátých letech se nikdo nemusel obávat, že bude kvůli nacistické minulosti trestán. Zatímco četní nacisté za pomoci zákonů o amnestii v r. 1949, 1951 a trestního zákona z r. 1954 se dostali zpět do úřadů, získali hodnosti a především velkoryse vyměřované penzijní nároky, udělaly na druhé straně přeživší oběti při požadování nároků na odškodnění trpké zkušenosti; stejní finanční úředníci, stejný personál, který před rokem 1945 prováděl arizaci židovského jmění a židovských cenností z pověření nacistického státu odpírali, zašantročili nebo sabotovali hmotné odškodnění obětí.

Kvůli nacistickým zločinům bylo podáno 106 000 obvinění, ale vydáno bylo jen 6498 rozsudků. Ivan „John“ Demjaňuk byl v červenci 2009 obviněn v Mnichově z napomáhání k vraždě ve 27 000 případech. S Ukrajincem Demjaňukem je s velikými náklady uspořádán v Německu proces kvůli údajné masové vraždě.

Od startu videa udávají nacisté neustále více videí do sítě:  Hitlerovy projevy nebo inscenovaná hudba nenávisti jsou kdekomu přístupné.

Salomon Korn, Frankfurter Allgemeine Zeitung 10.11.09, str. 33

Mučedník z Německa – Dietrich Bonhoeffer

Evangelický teolog D. Bonhoeffer byl 5. dubna 1945 na základě příkazu Adolfa Hitlera popraven v koncentračním táboře Flossenbürg. Kvůli vášnivým protestům proti nacistům byl Bonhoeffer v r. 1943 zatčen. Z vězení psal otřesné dopisy a prorocké texty. Již jako student Bonhoeffer kladl odpor vůči nacistům a varoval před nimi. Navázal také spojení ke kruhům kolem Canarise a Becka. Bonhoeffer byl popraven ve věku 39 let, ale jeho vliv na teologii 20. století je trvalý.  Ve Vídeňském hradním divadle (Burgtheater) byly v rámci vzpomínky na říšskou křišťálovou noc čteny texty D. Bonhoeffera.

Die Presse 7.11.09, str. 26

Ruský pohled na pád berlínské zdi

Sergej Michejev z Ústavu pro politické technologie ve svém článku „Nové zdi nové doby“ zúčtovává se Západem, který podle něj propásl jedinečnou příležitost udělat z Ruska opravdového spojence, jelikož nikdy v něm nespatřoval rovnocenného partnera. Zhroucení Sovětského svazu ve víře v Západ a dobrovolné předání všech ruských pozic nebyly podle Michejeva ničím odměněny. Rusko muselo zůstat nepřítelem, jelikož Evropa nebo Američané nic víc nepotřebovali. Nová zeď je vybudována kolem Ruska, je méně temná než Železná opona a umožňuje odliv peněz i chytrých hlav.

NZZ 10.11.09, str. 3

Steinbachová předmětem svárů v koalici ve SRN

Jako dříve SPD (sociální demokraté), tak také nový koaliční partner FDP (Svobodní demokraté) nechce pochybnou političku CDU Eriku Steinbachovou akceptovat. Generální sekretář CSU (křesťanští sociálové) Alexandr Dobrindt opětovně zdůraznil, že jeho strana počítá s Erikou Steinbachovou. Quido Westrewelle  (FDP) nedávno v Polsku uvedl, že nová německá vláda neučiní žádné rozhodnutí, které by nebylo v souladu s usmířením s Polskem. Podle CDU (Křesťanskodemokratická unie) šéf FDP zbytečně v zahraničí  zažehl vnitropolitický svár. Odmítnut Steinbachovou (předsedkyni Svazu vyhnanců – BDV) kvůli Polsku by podráždilo členy BdV a usmíření by to neposloužilo.

SZ 13.11.09, str. 3

Steinbachová útočí na ministra zahraničních věcí Westerwelleho

Svaz vyhnanců je ve sporu o obsazení nadační rady plánovaného Střediska proti vyháněním. Steinbachová vytkla 13.11.09 Westerwellemu, že si „chce získat důvěru v sousedních státech obětováním vlastních občanů nebo organizací.“ Westerwelle předtím dal jasně najevo, že nominování Steinbachové do nadační rady není správné, usmíření s Poláky by mohlo být ohroženo. Steinbachová v komentáři pro Bild-Zeitung napsala, že BdV si to nenechá líbit. Tak by ani s právy církví, odborů a jiných svazů obětí nezacházeli. Na hřbetech obětí se nenechá vytvořit žádné mírové soužití. Předsedkyně BdV postrádá „lidskou účast německé politiky na utrpení vyhnanců. Ta bývá u místního obyvatelstva v příslušných státech často větší.“ Tady něco nesouhlasí, napsala Steinbachová. Předsednictvo BdV chce ještě v listopadu obsadit volné místo v nadační radě.

Právě v uplynulém legislativním období ztroskotala nominace Steinbachové kvůli odporu koaličního partnera. Tenkráte SDP  a ministr zahraničních věcí Franz-Walter Steinmeier zablokovali přijetí v Polsku velice sporné předsedkyně BdV do grémia. CSU však předem důrazně žádalo, aby nominace Steinbachové byla podporována. Spolková vláda nechala obsazení nadační rady otevřené. Mluvčí rady U. Wilhelm 13.11.09 poukazoval na rozdílné vyjádření politických stran. Také řekl, že nejdříve by měl BdV uvést nějaké jméno a pak to vládní kabinet projedná.

SZ 15.10.09, str. 6

Odpor Wunsiedelaňů proti neonacistům

Francká obec Wunsiedel má 10 000 obyvatel. Proslavili ji pravicoví radikálové, kteří v něm spatřují poutní místo. V r. 1987 byl zde pohřben bývalý Hitlerův zástupce, Rudolf Hess. Již rok po jeho smrti uspořádali neonacisté „vzpomínkový pochod Rudolfa Hesse“, jehož se zúčastnila asi stovka pochodujících. V dalších letech bylo neonacistů asi 1600. Mnohem více však bylo protestujících levičáků. Akce byly v r. 1991 oficiálně zakázány. Spolkový ústavní soud v r. 2001 zákaz zrušil, takže v letech 2002 a 2003 se sešlo několik tisícovek neonacistů a tisícovka protidemonstrantů. Město terorizovaly nepokoje. Z podnětu starosty odpor vůči pravicovým radikálům vyvrcholil blokádou v sedě Nakonec bylo na celostátní úrovni zakázáno oslavovat nacisty.

Úplné pobouření vyvolala zpráva, že pravičáci získali na poslední minutu souhlas s pochody ve Wunsiedelu a v Mnichově. Bavorský soudní dvůr zrušil zákazy demonstrací v obou městech Ve Wunsiedelu plánuje NPD vzpomínkový pochod na počest zemřelého předsedy NPD Jürgena Riegera, ale s podminkou, že nesmí být vzpomínán Rudolf Hess.

NZZ 14.10.09. str. 2

Úder proti srdci národa

„Zvláštní akce Krakov“ před 70 lety byla namířena ke zničení polské inteligence

 9. listopadu 1939 ve 12 hodin dr. Bruno Müller, šéf gestapa  v Krakově, vstoupil do plně obsazené posluchárny Jagellonské univerzity. Pozvání vědci čekali na první slova. Bylo ohlášeno téma: „Stanovisko Třetí říše a národního socialismu k vědě a univerzitě.“ Müller nemluvil ani tři minuty. Prohlásil: jste zatčeni. Kdo bude klást odpor při vykonávání mého rozkazu, bude zastřelen.“

„Zvláštní akce Krakov“ se opakuje každým rokem, letos po 70. Reinhard Heydrich, šéf hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA), tři týdny před začátkem války v r. 1939 rozkázal, aby polská inteligence byla okamžitě učiněna „neškodnou“ a „likvidována“.  Zbylí „primitivní“ Poláci měli být k dispozici Velkoněmecké říši jako „věční sezónní a přemísťovaní dělníci“.

Zatčení 183 krakovských vědců bylo na celém světě označeno za zločin. Následovaly protesty i ze spřátelených států, Mussolini se osobně angažoval a mluvil s Hitlerem. Propaganda vůči Německu narůstala, takže Třetí říše se začala obávat o svou tvář a 8. února 1940 bylo propuštěno prvních 100 profesorů, což byla v dějinách německých táborů ojedinělá akce. Záchrana pro 11 vědců přišla příliš pozdě, již po 41 dnech v koncentračním táboře jich 6 zemřelo, dalších 5 zemřelo v prvním týdnu po návratu do Krakova. Žádnou šanci na propuštění neměli tři židovští profesoři: archeolog Leon Sternbach, filozof Joachim Metellmann a zeměpisec Viktor Ormicki. Všichni tři byli zavražděni.

Der Standard 10.11.09, str. 21

Politování v Postoloprtech

Město Postoloprty chce na vlastní náklady zřídit pomník obětem masakru v květnu a v červnu 1945. Tak se rozhodla 4.11.09 po dlouhých bojích městská rada. Pomník má mít dvojjazyčný nápis: „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí v květnu a červnu 1945“.

B. Posselt poděkoval postoloprtským radním za jejich rozhodnutí. Prohlásil, že je to „přesvědčivé znamení odvahy a usmíření“ a současně důkazem, že spolupráce na této úrovni se stále pozitivněji vyvíjí. To by mělo být pobídkou pro vedení státu. Posselt poukázal na dobrou spolupráci mezi městem Postoloprty, podpůrným spolkem města Žatce a Židovskou obcí. I Steinbachová vše pochválila. Dodala však, že dosud neblaze působí Benešovy dekrety a tzv. amnestijní zákon.

SdZ, 13.11.09, str. 1-2

Pozn. red. V zimě a na jaře 1945 procházely severními a západními Čechami pochody smrti vězňů z koncentračních táborů a válečných zajatců, zvláště sovětských. V našem pohraničí jich Němci stovky ubili. V tamních koncentračních táborech zahynuly další tisíce vězňů - obětí nacistické zvrhlosti.  Jen na hřbitově v Jindřichovicích, jak o tom píše Jiří John, je pochováno 2210 sovětských zajatců Proč o tom landsmanšaft nikdy nemluví?    

Guderian a Hitler

O knize „In den Hintenzimmern des Kalten Krieges“ (V zadních pokojích Studené války) vyšla ve švýcarském listu Neue Zürcher Zeitung (7.11.09) recenze, ve které autor kapitoly o Guderianovi Emanuel La Roch zdůraznil, že generál plukovník Heinz Guderian v textu knihy není označen jako nacista, i  když byl „věrný Vůdci“. Některé jeho rozpory s Hitlerem nebyly zamlčeny. Guderian nebyl aktivně zapojen do atentátu na Hitlera, jen o něm věděl. Nikdo to na něj neprozradil. Nikdy nebyl členem NSDAP.

NZZ 18.11.09, str. 7

Pozn. red. I když Guderián nebyl nacistou, jeho tanky vítězně projely částí Evropy a dostaly se až k Moskvě. Všude tam, kde Guderian zvítězil, byly zavedeny zrůdné nacistické pořádky s masovým vyvražďováním lidí. A to Guderian musel i vidět, či alespoň se o tom z podání dozvědět.

Erika Steinbachová nepatří do Nadace

Na zákazu vyhánění jako porušení lidských práv se OSN usnesla až po skončení druhé světové války. Během dohod z Versailles a Trianonu po první světové válce za běžné se až do roku 1945 považovalo odstoupení území a též přesuny obyvatelstva. Byla to kompenzační opatření za zavinění války subjektů mezinárodního práva. Jelikož právo zpravidla neplatí zpětně, nemůže se Svaz vyhnanců po r. 1945 odvolávat jen na zřejmé normy OSN. Vyhnaní byli ostatně v rámci vyrovnání odškodněni. Když se BdV domnívá, že pravidla odškodnění byla tenkrát přísně měřena, musel by to nejdříve vzít na vědomí Berlín.

Z hlediska vyhnaných lze litovat, že nějakým způsobem „útratu“ za celé Německo museli platit vyhnaní, lze v tom vidět historickou souvislost. Paní Erika Steinbachová měla dříve vůči Polsku jasné iredentistické stanovisko. Musíme chápat Varšavu, že by Steinbachová neměla zaujmout v radě „Nadace útěk, vyhnání, usmíření“ žádné místo.

SZ 20.11.09, str. 31

Pozn. red. SRN tzv. vyhnance odškodnila. Částky, které měl německý stát jim vyplatit jsou udávány různě, např. asi 180 miliard DM. „Vyhnanci“ se domáhají odškodnění na státech, které po druhé světové válce museli opustit (odsun, přesídlení, transfer).

Státy, kterým nacistické Německo způsobilo válečné škody,a ke kterým přispěly i německé menšiny, dosud od Německa téměř žádné reparace nedostaly. Jak je to možné, že odškodnění „vyhnanci“ křičí po dalším odškodnění, a státy, kterým jejich právo na německé reparace bylo mezinárodně uznáno, mlčí. Je to ostuda.

Ve SRN mizejí ulice pojmenované po obětech nacismu

Ulice v Meklenbursku-Předních Pomořanech by měly být častěji pojmenovávány po osobnostech souvisejících s dějinami země. Takovou výzvu schválil zemský sněm ve Zvěříně (Schwerin) hlasy CDU a SPD. Podle názoru poslaneckého klubu CDU je v zemi ještě příliš mnoho ulic pojmenovaných po Ernstu Thälmanovi (1925 až 1933 byl předsedou Komunistické strany Německa) nebo po Reinhodlovi Lobedanzovi (člen výboru Křesťanskodemokratické unie v Německé demokratické republice).

Levicoví hlasovali proti návrhu. Postěžovali si také, že po roce 1990 mizejí názvy ulic, které připomínají oběti nacismu.

SZ 20.11.09, str. 5

Diskuse o opětovném zavedení starého pojmenování Královec

V ruské enklávě u Baltského moře se někteří lidé zabývají dvěma otázkami. Zda by turistickému ruchu prospělo zavedení dřívějšího názvu Královec  a zda by podle moskevského patriarchy Kyrila I. místní katedrála neměla být konečně převeden na ruskou pravoslavnou církev.

Diskuse o přejmenování nabrala na vážnosti, když se pro něj vyslovil kaliningradský primátor Felix Lapin. Proti jsou komunisté, veteráni z druhé světové války a ruští nacionalisté, kteří společně založili výbor proti regermanizaci Kaliningradu.

Der Standard, 2.12.09, str. 4

Kdo udělal z Demjaňuka nezodpovědného zločince

Polský list „Rzeczpospolita“ k případu Demjaňuk mimo jiné napsal: „Státní návladní dodal důkazy, že Demjaňuk je vášnivý popravčí a nezodpovědný zločinec. Nesmíme však zapomínat, kdo z něj udělal trýznitele. To udělali němečtí národní socialisté – kdysi páni nad životem a smrtí. Stojí za to si připomenout okolnosti, za kterých si Demjaňuk oblékl uniformu s hákovým křížem. Dnes se snadno zapomíná, kdo to peklo na zemi způsobil.“

SZ 2.12.09, str. 4

Z Trawniků pocházeli obávaní „Trawnikaři“

Nacisté v mnoha okupovaných zemích organizovali různé pomocné útvary. Na obsazeném východě získávali pro hromadné vraždění dokonce i válečné zajatce, jako např. v obci Trawniki v obsazeném Polsku. Esesáci tam vytvářeli od r. 1941 do r. 1944 útvary „ochotných pomocníků“, především ze zajatců z Ukrajiny, ale též z internovaných z Pobaltí a tam usedlých Němců. Část 4000 až 5000 mužů se přihlásila dobrovolně nebo ze snahy uniknout hladu v zajetí, někteří byli hrubě donuceni. Jeden takový muž byl John Demjaňuk, který od 20.11.2009 stojí jako údajný válečný zločinec v Mnichově před soudem. Práce Trawnikářů probíhala  mimo jiné ve vyhlazovacích táborech Belzek, Sobibor a Treblinka a spočívala např. v bezohledném svlékání Židů a v následném jejich nahánění do plynových komor. V Sobiboru bylo asi 120 „Trawnikářů“ a 30 esesáků, kteří měli velení.  Je hodně svědků, kteří o extrémně brutálním jednání „Tráwnikářů“ informovali, ale existuje i několik zpráv o jejich dezercích.

Esesáci považovali „Trawnikáře“ za neárijce, někdy je potupně nazývali „askaři“, což je arabský výraz pro vojáka, který kdysi evropští koloniální vládci používali pro africké vojíny. Po druhé světové válce byli v Sovětském svazu mnozí „Tráwnikáři“ popraveni. V Německu je proces proti Demjaňukovi první svého druhu.

SZ 1.12.09, str.2

Francouzský „Drang nach Osten“

Věčné povídání o německo-francouzském dědičném nepřátelství musí jednou přestat. Ono nikdy ani nebylo. Existoval sice po staletí  trvající francouzský „Drang nach Osten“ (Tlak na východ). To ale nebylo nepřátelství. Ani za francouzské nadvlády za Napoleona v Německu neexistovalo.

Obráceně také ne za německé okupace Francie za druhé světové války. Na německé straně jen krátce vzplálo opravdové nepřátelství, když Francie v r. 1923 obsadila Poruří. To se ale velmi brzy spravilo – tak rychle, že v Poruří o tom ztěží někdo ví.

NZZ 1.12.09, str. 7

Volný překlad a redakce: Ing. J. Liška                                                   Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnut ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, prosinec 2009

Webová stránka: www.ksl.wz.cz                                                   E-mail: Vydavatel@seznam.cz