Listy č. 79

(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

Nekonečný spor o názvy obcí v Korutanech

Spor o dvojjazyčná označení obcí v Rakousku se vleče od uzavření státní smlouvy s Rakouskem v r. 1955. Dvojjazyčná označení obcí byla povinností v oblastech se slovinskou a chorvatskou menšinou (Hradišťsko-Burgenland).

Za kancléře Bruna Kreiského (SPO) se podle zákona o názvech obcí měla dvojjazyčná označení objevit před 205 obcemi. Zákon o menšinách v r. 1976 stanovil hranici 25% pro platnost práv menšin. V r. 1977 byl počet obcí, před kterými měly být názvy obcí dvojjazyčně, byl snížen z 205 na 91, ve skutečnosti bylo dvojjazyčné označení obcí jen v 72.

V r. 2001 Ústavní soudní dvůr schválil úpravu z roku 1977 a označil 10% podíl Slovinců za postačující. V letech 2002-2005 se konalo pět dohadovacích konferencí, které se týkaly výkladu závěrů Ústavního soudního dvora.

V r. 2005 Ústavní soudní dvůr podpořil zavedení dvojjazyčných názvu obcí  Bleiburg (Pliberk) a Bleiburg-Eberessdorf a stanovil lhůtu do konce června 2006. V únoru 2006 J. Heider odstranil místní označení obce v Bleiburgu (Pliberku). V červnu 2006 Heider nahrazuje dvojjazyčná označení obcí slovinskými přídavnými minitabulkami. V únoru 2007 státní návladní v Celovci zavedl vyšetřování proti Haiderovi a vůči jeho zástupci Bernardu Dörflerovi kvůli zneužití úřední moci.         Der Standard 9.3.09

Dvojjazyčná označení obcí v Korutanech pořád problémem

Rada korutanských Slovinců a strana Zelených usilují o podání žaloby na zemského hejtmana Bernarda Dörflera (BZÖ), jelikož státní návladní v Celovci  tři a půl roku se táhnoucí spor pozastavil. Tenkráte zástupci Slovinců podali žalobu, jelikož Dörfler a tehdejší zemský hejtman Jörg Haider se vzpírali respektovat závěr Ústavního soudu o dvojjazyčných označení ještě dvou obcí.

Docházelo k malichernostem, přemístění označení o pár metrů, poté byly přidány menší dodatečné tabule s požadovaným označením. Pro představitele Slovinců, Rudiho Vouka, bývala četná dřívější rozhodnutí „falešná“, protislovinská. Karel Smolle, Voukův kolega, se domnívá, že státní návladní  by měl lépe vykonávat svou funkci.                                                                                                Standard, 7.8.2009

Radar NATO ve zkušebním provozu

Sporné radarové zařízení NATO, jehož umístění v blízkosti jihomoravského města Slavkov bylo spojeno s protesty veřejnosti, je od srpna 2009 ve zkušebním provozu. V dlouholetém sporu o umístění tohoto zařízení musel nakonec rozhodovat Ústavní soud. Odpůrci radaru neměli úspěch a nemohli stavbu zmařit.

Na žádost jihomoravského hejtmana Michala Haška se ministr národní obrany Martin Barták  sešel se starosty nespokojených obcí. Třicet metrů vysoké zařízení radaru má prý chránit vzdušný prostor nad Moravou.              SP 17/09, 3.9.2009. str. 2

Nacistická teta v belgickém dětském útulku

Paní Herta van den B. si nebere žádné servítky a rovně říká: „Ano, my jsme stoupenci Adolfa Hitlera, zejména můj manžel. Ale on není žádný neonacista, on je pravý starý nacista. Obdivujeme Hitlera. Měl zajímavé ideje.“ Paní van den B. mluvila od plic a netušila, že byla tajně filmována, a to mužem, který svoji dcerku svěřil do jejich denního dětského útulku „Herta“ nedaleko Antverp. Ve vlámské televizi byly snímky  s „Nacistickou tetou Hertou“ promítány. Nadace „Dítě a rodina“, se kterou spolupracoval dětský útulek „Herta“, se od této ženy distancovala a spolupráci s ní chce ukončit.  Hodně rodičů vyzvedlo již své děti z tohoto útulku.  Byt vlámských stoupenců Hitlera je plný nacistické literatury. V obývacím pokoji visí Hitlerův obraz, a to těsně vedle krucifixu. A kousek dále zakázaná vlaječka „Vlámského militantního hnutí“ (VMO). Postupně se hlásí někteří z postižených rodin. Jedni rodiče řekli: „Naše dcerka vždy plakala, jelikož tam bývala diskriminována pro tmavší barvi své pleti. Tenkrát jsme nějak přehlédli Hitlerův obraz a v Belgii zakázanou vlaječku VMO. Nakonec byli nacističtí manželé vyloučeni i z pravicové extrémistické vlámské strany „Vlaams Belang“.

Die Presse, 10.9.09, str. 10

Extrémně tendenční česká publikace o dějinách

Peter Barton, vedoucí tzv. sudetoněmecké kanceláře v Praze, sleduje vydávání historických publikací v České republice, které se zabývají česko-německými vztahy, zejména když jsou určeny pro mládež.

„Dějiny českých zemí od Sámovy říše až po vznik České republiky“  mají podtitulek „Dějepisný přehled se zajímavými příspěvky pro žáky a učitele“. Obsahuje 44 bohatě ilustrovaných pojednání, které mají lidově popisovat významné události Čech.

Po bitvě na Bílé hoře k nám přivandrovaly četní němečtí katoličtí obyvatelé. Zabírali nemovitosti po emigrantech a s původními obyvateli neměli dobré vztahy. U Hradce Králové museli čeští vojáci krvácet v zájmu habsburského rodu, který pro Čechy nic dobrého neudělal.

Autorka Marie Schwarzová, píše SdZ, oživuje pohádky o vyhánění Čechů ze Sudet. Na rozdíl od „vyhánění Čechů“ v r. 1938 neměli by mladí čtenáři chápat vyhánění sudeťáků, píše autorka, jako vyhánění, nýbrž jako humánní akt „odsunu“ a „přesídlení“.  Z ČSR bylo odsunuto  2 a půl milionu Němců, kteří se většinou přidali k Hitlerovi.

Děti, které tento vůči Němcům nepřátelský „přehled“ dostanou do rukou, nemohou mít k Němcům lepší vztah, než měli jejich rodiče nebo prarodiče.

SZ, str. 5, 4.9.09

Bernd Posselt v Segedíně na maďarské demonstraci proti Slovensku

V Maďarském univerzitním a biskupském městě Segedíně demonstrovali v srpnu 2009  za účasti 8 biskupů různých vyznání proti slovenskému jazykovému zákonu. Protestního shromáždění se zúčastnil také Pál Csáky, předseda Strany maďarské koalice, mezinárodním čestným hostem byl Bernd Posselt,  který se ve svém projevu postavil proti označení akce za „antislovenskou“. Posselt je prý přítelem slovenského národa, který dosud žil společně se 600 000 slovenskými Maďary, ale nyní byl socialisticko-nacionální vládní koalicí v Bratislavě zneužit pro šovinistické aktivity. Podle vyjádření socialistického slovenského premiéra, Roberta Fica, byl svatý Štěpán nacionalistou. Posselt citoval Ottu Habsburského, že nacionalismus je „duševní nemocí“. Podle Posselta v Evropě to není v pořádku, když zřizování pomníků Benešovi v České republice nebo pojmenování jednoho ústředního náměstí ve slovinském hlavním městě Lublani po komunistickém diktátorovi Josipu Brozovi-Titovi se přijme bez odezvy, ale vzpomínky na sv. Štěpána, jednoho z největších středoevropanů středověku, jsou skandalizovány.

Pál Czáky ve svém projevu uvedl, že obě strany v minulosti učinily chyby, ale my se snažíme je odčinit, a doufáme, že slovenská strana učiní totéž.

Účastníci slavnostního shromáždění na závěr požadovali, aby slovenský jazykový zákon byl zrušen.                                                                                     SZ 36/09, str.1

Nový „landsmanšaft“ nebyl povolen

Neuspěla jedna menší skupina se svým pokusem založit „Sudetoněmecké krajanské sdružení“ v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“. Ministerstvo vnitra České republiky odmítlo registraci se zdůvodněním, že cíle organizace nejsou v souladu s Ústavou ČR.  Organizace také vytyčovala požadavek na odškodnění a právo na domovinu.

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Mnichově se neúčastnilo na přípravách směřujících ke vzniku nového subjektu a také neautorizovalo iniciativu, vzniklou v Žebráku u Berouna. Zákonné zastoupení mnichovského landsmanšaftu má tzv. Sudetoněmecká kancelář v pražské Tomášské ulici.

SdZ 36/09, str.1

Před 90 lety stvrdila „Dohoda“ rozbití Rakouska-Uherska

Žádný seriózní historik by dnes nemohl tvrdit, že Německo a s ním ústřední mocnosti Rakousko-Uhersko, Turecko a Bulharsko zavinily první světovou válku. Vítězné velmoci z první světové války v dohodě z Versailles donutily Německo, aby přiznalo německé zavinění. „Článek o zavinění války“ č.231 byl podkladem pro reparace. Pod pláštíkem práva na sebeurčení přišly figury jako Tomáš Masaryk a Edvard Beneš ze zákulisí, kterým ani nešlo o sebeurčení národů, ale aby se pod jejich záštitou konala bezpodmínečná asimilace jiných národů.

K německé samozřejmosti patříval „Den Sedanu“, který v německém císařství byl 2. září oslavován jako státní svátek. Po 1870/71 se mezi Francouzi a Čechy vytvořila aliance.. Využil ji Tomáš Masaryk a jím vedený zahraniční výbor s generálním sekretářem Edvardem Benešem. V Paříži 14.11.1915 oficiálně vyhlásil říši Habsburků válku a formuloval vytvoření „Československého státu“. Rakousko-Uhersko bylo označeno za „žalář národů“. V r. 1916 předal Masaryk francouzskému premiérovi Aristidovi Briandovi etnografickou mapu, na které byla vyznačena „nebezpečná zóna“. Mapa byla uveřejněna v díle Masaryka „Nová Evropa, Stanovisko slovanské.“ Dílo bylo podobné plánu, uveřejněném pod jménem Hanuš Kuffner (1917). Kuffner již před vznikem první světové války z podnětu Václava Klofáče vypracoval plán na rozdělení Rakouska-Uherska.

SZ 36/09, str. 1 a 3

Pozn. red. Sudetendeutsche Zeitung se pokouší přepisovat dějiny, a to zejména události nejen v druhé světové válce, ale i první. Argumenty jsou v tomto případě tak ubohé, že je zbytečné je vyvracet.

Nový německý velvyslanec v Praze

Diplomat a právník Johanes Haindl nastoupil počátkem srpna 2009 do funkce německého velvyslance v Praze. Vystřídal zde dosavadního velvyslance Helmuta Elfenkämpera, který v Praze působil od r. 2005 a nyní odchází do Portugalska jako velvyslanec SRN. Haindlovi  je 53 let a předtím pracoval na německém velvyslanectví ve Washingtonu. V minulosti byl zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí, pracoval v oddělení Jihovýchodní Evropa a Balkán. V 80. letech byl rozhlasovým novinářem.

SP 17/09

Friedebert Volkl: „Knoppisování dějin“

Guido Knapp je velice zaneprázdněný televizní historik. I jemu připadá lehké svalit vždy vinu na druhé světové válce na Německo. K příčinám druhé světové války patří také politika „Tschechei“ (potupné označení Československé republiky nacisty). Takový stát před rokem 1918 neexistoval. Přesto se protlačil, aby v r. 1919 podepsal Versailleskou dohodu  a zajistil si různé výhody. Např. využívání řeky Labe  jako vodní cesty a přenechání části svobodného přístavu v Hamburku a ve Štětíně, dokonce na 99 let (tedy až do r. 2018).

A co se mohlo stát, když v r. 1938 se Slovensko osamostatnilo? Zřízení protektorátu bývá označováno za rozhodující krok ke vzniku druhé světové války. Německo od Polska chtělo jen dopravní spojení s Východním Pruskem. Hitler přitom státnicky myslel jako na velkorysost, která provázela vzdání se Jižních Tyrol ve prospěch Itálie. Polsko bylo jen záminkou. Válka proti Německu by stejně vznikla. Hitler učinil 40 mírových návrhů. Do Londýna proudili četní Hitlerovi odpůrci. V cizině vznikl dojem, že němečtí generálové více mysleli na odstranění Hitlera než samotní Britové.                                                                                       SP 18/09, 17.8.09. str. 7

E. Steinbachová navštívila Spolkový archiv pro odčinění škod v Bayreuthu

V doprovodu vedoucího archivu Ulricha Ringdorfa a Hartmuta Koschyka, parlamentního jednatele CSU, předsedkyně BdV navštívila bohaté dokumentační zařízení v Bayreuthu.. Obsahuje přes 3 miliony spisů na 36 regálových kilometrech, 350 000 fotografií a 8000 historických map. Neobvyklé pojmenování „Lastenausgleichsarchiv“ (snad archiv pro odčinění škod, představuje  3,2 milionů spisů o odčinění škod. 

Jde o podklady od vyhnanců z německých východních oblastí, které by měly obsahovat platby na odškodnění. Původně se mělo toto zařízení jmenovat  „Spolkový archiv pro útěk a vyhnání“. Obsahuje také 10 000 zpráv pamětníků, 18 000 dotazníků a 6000 zpráv úředních orgánů, duchovních, učitelů či starostů.

Archiv zahájil svou činnost v r. 1989 v Bayreuthu a od r. 1996 sídlí v bývalé městské nemocnici. Erika Steinbachová opakovaně kritizuje, že o kolektivní vině, nikoliv osobní, jež se neoprávněně vztahuje od starců po nemluvňata, rozhodovala zeměpisná situace.                                                                   SdZ 38/09, 18.9.09, str. 6

Pozdní spravedlnost pro dezertéry z nacistické armády v Rakousku

Nový zákon v Rakousku bude paušálně rehabilitovat oběti nacistického bezpráví, zejména dezertéru z armády, lidí odmítajících vojenskou povinnost, nuceně sterilizované a homosexuály. V Rakousku po léta oběti nacistické justice neměly žádný právní nárok, např.  na zápočet let pobytu v koncentračních táborech do důchodového nároku. V protikladu bylo, že strážci v koncentračních táborech mohli uplatnit nárok na zápočet do důchodu. Nová zákonná opatření obsahují již poukaz na moskevskou deklaraci z r. 1943, ve které Spojenci vyzývali Rakušany k dezerci z německé armády.

Po skončení války vytvořil Rakouský svaz kamarádů (ÖKB) asi s půl milionem členů, mezi které patřili i navrátilci ze zajetí a nepolepšitelní stoupenci nacismu, takové politické klíma, které znemožňovalo rehabilitaci dezertérů.

NZZ 238/09

Před 90 lety „smlouva“ ze St. Germain zpečetila rozbití Rakouska-Uherska

Proslýchá se někdy, že Němci byli v Čechách „jen kolonisty“. Proti tomu již v lednu 1919 zahájil tažení pražský deník Bohemia. Kdybychom věřili českým politikům a pisálkům, pak by vznikl dojem, že Češi si zpachtovali spravedlnost a svobodu na celém světě. Češi se často odvolávají na starého dobráka Herdera, který vychvaloval mírumilovné sklony slovanských národů a předpovídal jim velkou budoucnost. Kroměřížský badatel Martin Žunkovič tvrdil, že prý nejen celé Německo, ale i celá Evropa byla kdysi obývána Slovany. Kromě Čechů také Poláci a jihoslovanské národy jsou „přirozenými nepřáteli Německa  a jeho Drang nach Osten“.

Již 14. října 1918 ohlásil Beneš vytvoření prozatímní vlády. O dva týdny později 28.10.1918 následovalo převzetí moci „Československým národním výborem“. Monarchie přestala existovat. Masaryk a Beneš mohli zasednout jako partneři  Dohody. Již v lednu 1919 stvrdil diplomat USA Hugh Gibson, že Češi jsou posedlí imperialismem. Archibald Coolidge tvrdil: Češi mluví o Vídni s nenávistí jako o parazitu, který příliš dlouho žil na úkor jiných národů- Od listopadu 1918 Češi postupně obsazovali Sudety.. Německé obyvatelstvo Čech a Moravy pod vlivem sociálně demokratické strany v plebiscitu nehlasovalo pro Československo, přiznal to prý Beneš britskému premiérovi D.L Georgovi .  5.2.1919. požadoval Beneš před „radou deseti“ koridor v západním Maďarsku do Slovinska, připojení Kladska, lužickosrbská  území a část Slezska.                                      SdZ 37/09, 11.9.09., str. 5

Landsmanšaft si vyžádal stanoviska politických stran

V rámci předvolební kampaně do Spolkového sněmu se landsmanšaft dotázal politických stran na některé ožehavé otázky. Sociální demokraté na dotazy neodpověděli. Horst Seehofer za CDU a CSU odpověděl: „CDU a CSU vůči ČR chtějí uskutečňovat politiku dialogu. Sem také patří projednání otevřených otázek.  Generální sekretář FDP Dirk Niebel prohlásil: „Chceme ke svým východním sousedům mít stejně hluboké, společenské přátelství, jaké jsme realizovali i k našim západním sousedům. Máme hledět do budoucna a ne se zaplétat do starých nesrovnalostí. Odpověď za Svaz 90/Zelení zněla: „ Benešovy dekrety jsou součástí historických událostí, které jsou uzavřeny. Dnes již nemají prakticky význam. Proto také EU konstatovala, že nebyly a nejsou překážkou pro vstup ČR. Bilaterální otázky budou projednávány na úrovni vlád. Vzhledem k malému počtu zbylých Němců v ČR a k vysokému stupni asimilace je dvojjazyčnost místních pojmenování nežádoucí.“                                                                               SdZ 37/09, 11.9.09, str. 3

Již v r. 1919 byl Edvard Beneš nestydatý lhář a podvodník

Před 90 lety stvrdila „Smlouva“ ze Saint Germain rozbití Rakouska. V „Memoárech III“ tvrdil Beneš , že problém Němců se týkal jen Čech. Z 3,5 milionu Němců žily 2,4 mil. Němců v Čechách, 0,7 na Moravě a 0,3 ve Slezsku. Na Moravě žili Němci roztroušeně. Velký manipulátor Beneš rozdělil Němce v Čechách do tří skupin. Nejpočetnější skupina byla mezi Chebem a Žatcem, kde ale žilo též 300 000 Čechů. Další skupina byla kolem Liberce a další v jižních Čechách. Z toho vyvodil český „baron Prášil“, že tyto tři zeměpisné skupiny nemohou vytvořit administrativní autonomní provincii. Nikdo na pařížských mírových konferencí si nedal tu práci, aby tyto nesmysly přezkoumal, takže Beneš bez odporu prosadil, že je to tak, jak předeslal. Později Runcimanova zpráva potvrdila, jaký nestydatý lhář byl Beneš. Po abdikaci odešel Beneš do exilu, který prožil v Anglii.

SdZ 38/09, 18.9.09, str. 5

Po stopách sudetských Němců

O informačním víkendu od 23. do 25. října 2009 uspořádal landsmanšaft ve spolupráci se sudetoněmeckým sociálním  a výchovným dílem v Hohenbergu an der Eger (Vyšehrad nad Ohří) seminář pro ženy a muže , kteří se chtějí dozvědět více o domově svých rodičů a prarodičů. Na semináři „Kultura vzpomínek a hledání předků“ se podél německo-české hranice bude pátrat po minulosti sudetoněmeckých předků. K dispozici budou pamětníci, filmy a také se bude diskutovat při exkurzi do Karlových Varů (prohlídka města).

SP 18/09, 17.9.09, str. 5

Benešův pomník v Brně? Vyhnaní protestují!

Dva vrazi od zeleného stolu, básník Ilja Ehrenburk a „exilový prezident“ dr. E. Beneš svým působením přivedli miliony lidí do neštěstí. Oběma společné ke konci druhé světové války byly výzvy ke krvavým a potupným činům vůči Němcům. Diktátor Stalin přenechal špinavou práci svému vazalovi Iljovi Ehrenburkovi. „Exilový prezident“ dr. E. Beneš výzvy k vraždění vydával sám nebo jeho sekretář Drtina. Dr. E. Beneš naplánoval zavraždění říšského protektora v Praze. Z aktérů odgermanizování podle T.G. Masaryka byl Beneš nejhorlivější.

Německý pamětník Alfred Bäcker se obrátil dopisem na primátora města Brna, aby Benešovi nebyl postaven pomník. Ale také „Bruna“ protestovala v Bruselu a v Brně, jelikož Beneš byl iniciátorem vyhánění a všech s tím souvisejících excesů.

SP 18/09, 17.9.09, str. 5

Dopaden: lhář Topolánek

Šéf české konzervativní Demokratické občanské strany  a bývalý premiér Mirek Topolánek byl zřejmě dopaden při lhaní o své minulosti.

O svém studiu na vojenském gymnáziu v severomoravské Opavě v sedmdesátých letech dosud tvrdil, že tam byl problematickým studentem a že nakonec „z politických důvodů byl vyloučen“.

Dva pedagogové se nyní přihlásili médiím a sdělili, že Topolánek byl ve škole úspěšný s výbornými známkami a skončil jako vzorný voják.  „Mirek Topolánek nikdy nebyl vyloučen ze školy“, napsal jeho bývalý četař, dřívější voják z povolání Pavel Skácel v jednom článku pro deník „Lidové noviny“. Topolánek byl jedním z nejlepších žáků celého ročníku. Byl velice aktivní a v tehdejším Svazu socialistické mládeže (SSM), býval v každém semestru vyznamenáván jako vzorný student.

Sudetenpost č. 18/09, 17. 9.09, str. 5

Slavnostní projev bývalého předsedy Národní rady Rakouska W. Brauedera

Wilhlem Brauder (FÖP) měl na Dni domoviny v Klostenburgu slavnostní projev, ve kterém se zmínil o důsledcích smlouvy ze St. Germain. Plebiscit o Sársku v r. 1935 znamenal vrácení Sárska z francouzských rukou Německu. Také všechny státy tolerovaly připojení Rakouska k Německu v březnu 1938. Po inspekční cestě lorda Runcimana německým územím došlo k Mnichovské dohodě. 29.9.1938 prezident Beneš po své abdikaci 5.10.1938 řekl, že „nyní budeme mít národní stát Čechů a Slováků“. Po roce 1945 se vrátil k poválečnému uspořádání z r. 1919. Z Alsaska přelil se proud vypovězených na protější břeh Rýna. Pro Jižní Tyroly dohodli oba diktátoři přesídlení optujících.

V Československu se etnická čistka přenesla do poválečného období. Rozpadající se domy v Orlických horách, do vzduchu vyhozené kostely, to jsou kulturní rány ve střední Evropě, kulturní ostuda. Byla také jiná snažení. Vorarlabrsko chtělo jednat se Švýcary o připojení.                                                          SP 19/09, 1.10.09, str. 4 a 5

Pro zemi Berlín jsou vyhnanci cizinci

Podle berlínského senátora Ehrharta Körtinga by měly berlínské úřední ohlašovny u Němců, kteří se po r. 1945 narodili z druhé strany Odry a Nisy, měly jako stát narození uvádět „Polsko“ nebo „Rusko“.

Körting tím vědomě zranil city vyhnaných z domova. Tak např. Spolkový správní soud ve svém rozsudku z 5. května 1999 rozhodl, že na území východně od Odry a Nisy se i podle protokolu z Postupimské konference z 2.8.1945 má pohlížet jako na tuzemsko. Také při zavádění nových daňových identifikačních čísel koncem roku 2008 CDU/CSU trvaly na tom, že se musí brát ohled na city vyhnaných. Pro ty, kteří se narodili před r. 1990, má platit, že po hlášení mají být považovány za „tuzemce“.                                                                                 SP 19/09, 1.10.09, str. 2

Výjimky pro dánskou menšinu ve SRN, proč také ne pro lužickosrbskou?

V novém zemském sněmu Šlesvicka-Holštýna je zastoupen také Jihošlesvický svaz voličů (SSW), což je strana dánské menšiny a Frízů, která tvoří samostatnou frakci v zemském sněmu v Kielu. SSW je šlesvicko-holštýnská zvláštnost: pro zvolení se na ni nevztahuje pětiprocentní kvóta, volit ji může každý v celé zemi; pětiprocentní omezení bylo zrušeno bonnským prohlášením. Poslanci za SSW jsou samostatní při rozhodování, často hlasují společně se sociálními demokraty. Mnohé možná zaráží název „Jihošlesvický svaz“, z hlediska Dánů žije tato menšina na jih od Dánska.

Menšinou ve SRN jsou také Lužičtí Srbové, kteří žijí ve dvou německých zemích: v Braniborsku a v Sasku (kdysi  Horní a Dolní Lužice patřily k zemím Koruny české). Také Lužičtí Srbové by měli být osvobození od pětiprocentní volební kvóty. Dále ve SRN by statistické ročenky měly vykazovat početnost menšin.. Takto se jen odhaduje, kolik Lužických Srbů žije v Horní či Dolní Lužici. Krize vyhání lužickosrbskou mládež za práci do západní části SRN, kde již statistickému podchycení zcela unikají.

Ing. J. Liška

Nositelka Nobelovy ceny za literaturu není revanšistka

Někdy si můžeme připomenout teorii, že jsou dvě místa, na kterých němci jsou vždy nacisty, nebo přinejmenším ve svém nitru by jimi rádi byli: Hollywood a Polsko.

Pro  mnohé Poláky Herta Müllerová svým dílem o Stalinově deportaci rumunských Němců po druhé světové válce prý hlásá revanšismus. Německo chce dějiny přepisovat a z Němců udělat oběti druhé světové války, napsal polský list „Rzeczpospolita“.Podle dánského listu „Politika“ málokdo tak rázně skoncoval s národním socialismem jako Müllerová. Kromě toho získala Nobelovu cenu za literaturu od švédské Akademie a nikoliv od německého národa.

FAZ 19.10.09, str.2

Z krize jsou již četní Rakušané nemocní

Již 60% Rakušanů tvrdí, že je krize poškodila. Svědčí o tom též studie vypracovaná na objednávku Svazem psychologů. Náklady na léčení psychických onemocnění zatěžují národní hospodářství. Téměř 60% Rakušanů trpí v důsledku konjukturálních turbulencí. Na pracovišti přibývá psychických onemocnění, Burnoutův syndrom a mobbing.

Karmasinův ústav provedl anketu, v které se vyptával 600 Rakušanů a provedl 100 interview. U 17% občanů krize způsobila obavy z budoucnosti, které jsou často doprovázeny poruchami spánku. Pětina má zvýšenou starost o rodinu a zažívá pocity bezmocnosti. Vše dopadá především na Rakušany s nižším vzděláním. 42% nezaměstnaných uvedly, že stres u nich stoupá.  Třetina více kouří. 17% mluví o zvýšené konzumaci alkoholu. Psychickou pomoc vyhledávají jen někteří., asi 9%, 37 sáhne raději po dostupných lécích. Nemocenské pokladny mají v důsledku této situace  zvýšené náklady.

Ve Francii došlo  překvapivě ke zvýšenému počtu sebevražd. V dopisech na rozloučenou byla uváděna zhoršená situace na pracovišti, příp. výpověď z práce.

Standard 13.10.09,

Pozn. red. V ČR se o uvedených důsledcích krize píše jen málo. Také Česká televize raději než o nezaměstnanosti, event. o jejím vlivu na zdraví zaměstnanců, uvádí relace o přírodních katastrofách, záplavách, sněhu a dopravních nehodách.

Miliardy na záchranu bank, proč také ne na záchranu mléčného hospodářství

Mléčná komora EU 19. října 2009 v Lucembursku navrhla, aby byl vytvořen nový mléčný fond., který by měl být dotován částkou 180 milionů euro. Německý zemědělský svaz navrhoval, aby měl 1 miliardu euro. Členské státy EU na záchranu bank investovaly miliardy eur a u zemědělců by to nešlo. Jednotlivé státy EU by mléčného fondu mohly využít i k zvelebování pastvin a k dotacím při odbytu zemědělských výrobků, ale též na podporu mléčných akcí ve školách.

Cena mléka za 1 litr byla v EU v uplynulých měsících asi o 28% pod úrovní z konce r. 2007. Silný pokles cen mléka stál zemědělce v EU 15 miliard euro.

FAZ 20.10.09

„Módní změny“ v pojmenováních

Mnohá místní pojmenování na Balkáně, která vznikala během dlouhého dějinného vývoje, nyní podléhají „násilným“ změnám. V Řecku byla všechna místní pojmenování slovanského původu, nyní jsou najednou nahrazována někdy i nově vytvořenými řeckými názvy., i když makedonské či bulharské názvy zde zcela zdomácněly.

Také v Kosovu je po r. 1999 snaha novými albánskými pojmenováními zastřít původní srbské názvy.  Obdobný průběh měla místní pojmenování v Alsasku, o které soupeřily v 19. a 20. století Francie a Německo. V Jižních Tyrolích také Italové po skončení první světové války měli snahu poitalštit vše, co se dalo.

Klid je jen tam, kde dosavadní vládci netuší, že v průběhu staletí převzali původní pojmenování. Tak ani neonacisté nenamítají nic proti pojmenování Schwerin, neboť si neuvědomují, že Zvěřín byl kdysi sídelním místem v oblasti, kde bylo hodně zvěře. Rodokmen  na zámku ve Zvěříně obsahuje i starší slovanská jména, ale to je jen pro vědce. Podobně u Bad Doberan nikdo netuší, že jde o slovanské Dobrany.

Po roce 1918 se s úšklebkem říkalo, že v pražské vládě je více německých příjmení u ministrů, zatímco ve Vídni má většina ministrů příjmení česká.

Volný překlad a redakce: ing. J. Liška                                                    Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, říjen 2009.

Webová stránka: www.ksl.wz.cz                                                  E-mail:  Vydavatel@seznam.cz