Listy š

Listy č. 73

(Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku)

Poziční válka mezi tábory přesídlenců

List Sudetenpost uveřejnil kritiku jak prof. Rudolfa Grulicha, stálého přispěvatele listu „Sudetendeutsche Zeitung“, tak i samotného listu „Sudetendeutsche Zeitung“, který v posledních letech ztratil nejen řadu přispěvatelů, ale i řadu předplatitelů. Díky Bohu vznikla „Evropská unie utečenců a přesídlenců“ (EUFV). Grulichova argumentace je slabá. Jeho poznámky o tzv. českých vyhnancích z čs. pohraničí jsou skutečně ironií. Češi se mohli po skončení války vrátit zpět, popřípadě opět vlastnit svůj majetek, nepatří mezi zbavené práva, o které jde EUFV.

Přesídlenci z čs. pohraničí, Karpat, z Východních Prus, Slezska, Jižních Tyrol nebo Rumunska mají jedno společné: Evropa se dosud nestará, jaká újma se jim stala. Bez soudního rozsudku jim byl zabaven majetek. Prý při přijetí u bavorského premiéra a patrona sudeťáků, Seehofera, se vůbec nemluvilo o palčivých otázkách přesídlenců. Tato skutečnost velice vadí Sidonii Dědinové, autorce několika pamfletů proti dr. E. Benešovi, která nyní žije na předměstí Mnichova v Ismaningu. Své dojmy napsala do Sudetenpost. (SdP, 3/09)

Pozn. red. Je pravda, že Češi vyhnaní z pohraničí v r. 1938 se po válce vrátili do svých domovů, pokud ještě existovaly. Jejich domy, byty, zemědělské usedlosti, výrobní zařízení byly často velmi poškozené. Nedalo se v nich bydlet, vyrábět bez velkých investic. O této skutečnosti se vůbec nemluví. Je třeba tuto otázku nastolit!

Otevřený dopis Angele Merkelové

Nepřiměřená kritika postoje papeže Benedikta XVI. ve věci holocaustu mnohé udivila a dokonce i pobouřila. Právě tento papež svým nesmlouvavým vyjádřením k holocaustu a svou návštěvou v Osvětimi vyjádřil svou hlubokou lítost nad vyvražďováním Židů. Papež však řekl nejen své jasné stanovisko k holocaustu, ale též k „vyhánění“ Němců po válce. To jasné stanovisko dosud postrádáme od Angely Merkelové. Je jedno, zda jsou sudeťáci paušálně označování za vlastizrádce nebo za pátou kolonu Hitlera. „Vyhnání“ bylo za to odměnou. Také postrádáme jasné stanovisko kancléřky k urážkám vyhnanců bratry Kaczynskimi. Merkelová se ani dosud nevyjádřila k platným dekretům o vyhánění a k odpíranému právu na zděděnou vlast. Také marně čekáme na nějaké vyjádření kancléřky k nálezům pozůstatků po masových vraždách Němců. Měla byste být kancléřskou všech Němců, ale asi Vám to dosud nedošlo.

Jak si to vysvětlit, že nalézáte slova, když jde o zločiny Němců v Třetí říši a nikoliv když jde o zločiny na Němcích.

Takový byl obsah otevřeného dopisu J. Slezaka, vedoucího landsmanšaftu Horních Bavor, který uveřejnil list Sudetenpost. (SdP, 3/09)

Bernd Posselt kritizován

Článek listu Sudetenpost (2/09) o cestě Horsta Seehofera do Prahy v doprovodu funkcionářů přesídlenců vyvolal odezvu, v níž byl B. Posselt kritizován. Hans Kopatsch, čtenář Sudetenpost, si stěžoval, že již před rokem napsal B. Posseltovi, že existují některé rozpory mezi Českou republikou a Německem. Avšak „reprezentant“ sudeťáků neráčil ani odpovědět.

H. Kopatsch napsal Posseltovi kromě jiného, že mezi neustále platnými „Benešovými“ dekrety je také výnos, podle kterého se neuznávají akademické tituly, získané po 17. listopadu 1939 na německé, maďarské nebo slovenské vysoké škole. Pan Kopatsch získal akademický titul v Německu.

Kdyby sudeťáci měli být zastoupeni takovými reprezentanty, kteří na některé problémy reagují arogantně, pak by bylo lepší na takové reprezentanty jako členy delegace při cestě Seehofera do Prahy nespoléhat a raději se jich vzdát. (SdP,4/09)

G. Chalupa o Topolánkovi a EU

„Já jsem hrdý Čech“, znělo po hodiny tvrzení premiéra M. Topolánka před poslanci v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Přesvědčoval přítomné, že jeho vlast s německým císařem Karlem IV., údajně Čechem, je kolébkou evropského myšlení. Topolánek samozřejmě nezapomenul ani na slavný Karlův most, ale samozřejmě pozapomněl na vyhnání německých spoluobčanů, jejich okradení a na zavraždění statisíců civilistů, kteří byli potomky generace z doby Karla IV.

Problematická je také česká zahraniční politika s plánovaným umístěním části americké raketové obranné soustavy u Plzně a naplánovaná výstavba (šrotovného) atomového reaktoru v Temelíně po vzoru Černobylu, který stíhá jedna závada za druhou. Rakouské deníky odhalily Topolánka jako štváče, který zneužil tragické smrti jedné Češky nedaleko Vídně během cvičení rakouské armády ke kampani vůči sousednímu Rakousku. Žádost Praze o finanční gesto vůči vyhnancům v Rakousku, vyšla naprázdno. Také upadající lázně Klášterec n. Ohří, odkud je slavná minerálka Mattonka, je ukázkou kdysi kvetoucího místa, jehož původní německé obyvatelstvo bylo po r. 1945 vyhnáno. (SdP, 4/09)

Pozn. red. G. Chalupa je častým komentátorem Sudetenpost. Nikdy však nepřipomněl, že Češi vyhnaní v r. 1938 z pohraničí, ani Češi vysídlení ze svých domovů v době tzv. protektorátu z Benešovska, Podbrdska a Vyškovska dosud nedostali odškodnění, ač by jim patřilo. Bohužel, naši politici se o jejich odškodnění nezajímají. Připomeneme jim jejich povinnosti před volbami do EP a volbami do PS PČR?

Podle mezinárodní smlouvy o reparacích a pozdější smlouvy s Rakouskem nemají sudetští Němci odsunutí do Rakouska žádný nárok na náhradu škody.

XIV. „sudetoněmecký“ celorepublikový sraz v Mnichově

Ve dnech 28. února a 1. března 2009 se v Mnichově konalo druhé zasedání XIV. sudetoněmeckého celorepublikového srazu. Sudeťáky z Rakouska zastupoval Gerhard Zeihsel, Alfred Bäcker, Wolf Kowalski, všichni z Vídně, a ing. Peter Ludwig z Lince.

Část jednání věnoval Bernd Posselt obraně poslankyně a předsedkyně „Svazu vyhnanců“, dr. Steinbachové, jíž napadli sociální demokraté, zelení a levicová strana. Zeihsel kritizoval kancléřku Merkelovou, že se rázně nepostavila na obranu Steinbachové. Posselt kritizoval Václava Klause za jeho antievropský projev, který přednesl v Evropském parlamentu. Posselt si už tradičně smlsl na „Benešových dekretech“ a na amnestijním zákonu z r. 1946, což vše podle Posselta patří na „hnojiště dějin“.

Při vzpomínce na 90 let od zhroucení Rakouska-Uherska a na 60 let od přesídlení: 1. Účastníci vzpomněli 54 obětí ze 4. března 1919; 2. Tyto oběti zavazují k boji za právo na sebeurčení; 3. Přítomní očekávají, že mezinárodní organizace umožní v mnohonárodních státech autonomii; 4. Přesídlencům umožnit kolektivní odškodnění; 5. Českému lidu sudeťáci připomněli „Manifest ´70“, který by měl přispět k trvalému vyrovnání a míru ve střední Evropě. (SdP, 5/09)

Česká republika odmítá Středisko proti vyháněním

ČR byla poněkud v pozadí a nevystupovala tak rázně jako Poláci proti jmenování Eriky Steinbachové do Rady nadace. Vznikl tak mylný názor, že Česká republika je vůči plánovanému Středisku proti vyhánění neutrální. Takové hodnocení měl i „Svaz vyhnanců“. Takový názor byl v Praze však odmítnut. ČR i nadále odsuzuje naplánované Středisko proti vyhánění, což řekl český diplomat německé tiskové agentuře, aniž by si přál být jmenován. Diplomat se odvolal na dřívější vyjádření premiéra M. Topolánka, podle něhož toto středisko škodí jak česko-německým vztahům, tak i evropské integraci. (SdP, 5/09)

Výstava „Volební boje 1919 až 1930“ ve Vídni

Ve vídeňském „Domě vlasti“ se konala výstava o volbách v Rakousku. Od roku 1919 do r. 1930 se v Rakousku konaly volby pětkrát. Nikdy v té době nedosáhla žádná politická strana absolutní vítězství; v r. 1919 byla nejsilnější sociálně demokratická strana, v letech 1920 a 1923 byli první křesťanští sociálové, v r. 1927 se tito spojili s Velkoněmci. V r. 1930 dosáhli vítězství opět sociální demokraté, ale pro nedostatek koaličních partnerů zůstali v opozici. To byly poslední demokratické volby v Rakousku.

Propagace se dělala pomocí plakátů, letáčků a novin. Propagační materiály po požáru justičního paláce v r. 1927 již byly poznamenány narůstajícím nacistickým antisemitismem. (SdP, 5/09)

Pozn. red. Výstava se vyhnula pozdějšímu období, aby nevyniklo velké nadšení Rakušanů pro nacisty, vedené Rakušanem A. Hitlerem. Antislovanský duch volební agitace byl zvlášť silný ve Vídni, v Korutanech směřoval proti Slovincům, v Burgenlandu proti Chorvatům.

Varování pro opravdové Rakušany

Sudetští Starorakušané (?) si počátkem března 2009 demonstrativně připomněli oběti ze 4. března 1919.

4. března 1919 se sešlo první Národní shromáždění Rakouska, které vydalo následující provolání: „Dnes bylo ve Vídni zahájeno první zasedání parlamentu německo-rakouské republiky. Všechny kmeny Rakouska jsou zde zastoupeny. Jenom čeští Němci jsou násilím odsouzeni k mlčení… Slavnost dnešního dne je plamennou obžalobou proti násilí, kterým se má naše právo zlomit. Na shromážděních dožadujících se práva na sebeurčení a na spojení s Rakouskem střílelo české vojsko v mnoha sudetských městech na demonstranty, mimo jiné v Kadani, Šumperku, Karlových Varech, Chebu, Stříbře, Hostinném, Ústí nad Labem a zabilo 54 lidí, stovky dalších zranilo…

Chybné rozhodnutí vítězných mocností z první světové války je spoluodpovědné za vývoj k druhé světové válce a poté na kolektivním přesídlení Sudeťáků, které si vyžádalo 241 000 obětí (?). Desetitisíce německých úředníků byly propuštěny, když se do 6 měsíců nenaučili česky… Německy mluvícím Rakušanům byla odepřena autonomie.

Na 90. výročí této tragedie si vzpomněli demonstranti před rakouským parlamentem, avšak Národní rada Rakouska to ignorovala. SdP, 5/09)

Pozn. red. Tzv. němečtí Rakušané byli jen národnostní menšinou. Proto neměli právo na sebeurčení, které podle mezinárodního práva náleží jen národům.

Sudeťáci by rádi pochválili Václava Klause ještě více

Projev prezidenta Václava Klause sledovali mnozí Sudeťáci pozorněji než mnozí přítomní poslanci Evropského parlamentu. Sudetenpost uveřejnil děkovný dopis svého čtenáře z Riedu im Innkress (Bavorsko). Čtenář mimo jiné napsal: „Vážený pane prezidente! Za Vaše jasná a upřímná slova v Evropském parlamentu Vám děkuji, mluvil jste mnoha Evropanům ze srdce. Reakce některých poslanců v „Parlamentu“ potvrzuje, jaké demokratické pochopení mají. Kdybyste se stejnou upřímností projednal „Benešovy dekrety“ a jejich důsledky, stal byste se určitě velkým Evropanem, v to doufám a přeji Vám to celým srdce, zavázaný a děkující se srdečnými pozdravy Hermann Pietsch. (SdP, 5/09)

10 let české Ackermann Gemeinde

Sesterská společnost německé Ackermann Gemeinde Sdružení Ackermann Gemeinde (SAG) slavila 10 let svého trvání. Je v ní organizováno více než 400 Čechů. Účelem SAG je v křesťanském duchu podporovat hranice překračující kontakty mezi Čechy a Němci. SAG má své kanceláře v Emauzském klášteře, pořádá semináře, konference a vzdělávací zájezdy. SAG předala kardinálu Vlkovi Medaili usmíření. (LZ, 7/09)

Německá politika pro přesídlence se nedělá v Berlíně, nýbrž ve

Varšavě a v Praze

Úvodník listu Sudetenpost Manfreda Mauera se zabývá situací po vzdání se Eriky Steinbachové na místo v Radě celoněmecké nadace „Útěk, přesídlení, usmíření“. Steinbachová v r. 1990 ve Spolkovém sněmu hlasovala proti uznání hranice Odra-Nisa, což Poláci Steinbachové zazlívají.

Dnes i podle Němců tato hranice je neposunutelná stejně jako rovník, o čemž již v r. 1990 nikdo nepochyboval. Poláci se v tomto směru ničeho nemají co obávat, nejméně pak od Steinbachové. Ve skutečnosti nejde o osobu Steinbachové. Jde o mnohem více, totiž o otázku, zda Německo ještě vždy disponuje jenom omezenou suverenitou? Varšava chtěla demonstrovat skutečnost, že přesídlení nekončí na hranici Odra-Nisa. A tak se německá politika pro přesídlence nedělá v Berlíně, nýbrž ve Varšavě a v Praze. (SdP, 5/09)

Horní Rakousy restituují objekty ve prospěch kláštera Vyšší Brod

Zemská vláda Horních Rakous rozhodla, aby 180 předmětů sbírky v hodnotě přes 450 000 euro z kláštera Vyšší Brod v České republice, které od r. 1938 do r. 1945 byly svěřeny zemi Horní Rakousy, bylo vráceny dobrovolně klášteru.

U 180 objektů jde především o předměty z technické sbírky Zemského muzea. Nejde tedy o žádné obrazy typu Rembrand nebo Schiele, nýbrž o předměty z historie techniky, patřící do vlastivědy, jako např. globusy, čili o objekty pro vyučování, které byly kdysi „Župě Horní Podunají“ svěřeny a nyní „dobrovolně a bez nátlaku“ vráceny klášteru ve Vyšším Brodě. Zemské muzeum nadto přislíbilo další spolupráci. (SdP, 5/09)

Václav Klaus odpověděl redakci Sudetenpost na téma „dekrety“

Prezident V. Klaus sdělil redakci Sudetenpost následující: „Obdržel jsem Váš e-mail z 12. února t.r., ve kterém se zabýváte tzv. dekrety prezidenta Beneše. S Vašim dopisem absolutně nemohu souhlasit. Váš názor na přesídlení německé a maďarské menšiny po druhé světové válce je absolutně falešný. Nemůžete zanedbat vztah ´Příčina – důsledek´ Tyto dekrety jsou reakcí na zločiny a události z třicátých a čtyřicátých let. Tyto dekrety jsou neodmyslitelnou součástí mezinárodního práva. Zrušení těchto dekretů by bylo odmítnutím vývoje a závěrů druhé světové války.

Určitě nemyslím učinit nějaké kroky, které by vedly ke zrušení a zpochybnění dekretů.“ (SdP, 5/09)

Udání kvůli podvodu na Dienstbiera

Více osob, které se na podzim 2008 podílely na volební kampani bývalého ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera, podalo na senátora trestní oznámení pro podvod. Tvrdí, že senátor z nich vymámil 155 000 Kč (cca 5500 euro). Dienstbier obvinění odmítl. Podnět k trestnímu stíhání podala strana liberálů. Dienstbier kandidoval v senátorských volbách úspěšně za sociální demokraty. Na kampani se však podílelo několik členů liberálního uskupení. Ve smlouvě se liberálové zavázali investovat do kampaně nejméně 100 000 Kč, kandidát podle smlouvy měl vložit 50 000 Kč. Na základě toho slíbil Dienstbier liberálům, že s nimi bude nadále spolupracovat. Toto však senátor vůči liberálům nedodržel. (SdP, 5/09)

1939 – konec starého Československa – díl 1

List Sudetenpost bude na pokračování uveřejňovat text z publikace Gerda Schultze-Rhonhofa „Das tschechisch-deutsche Drama 1918-1939“ (Česko-německé drama 1918-1939).

Přičleněním Sudet se dostalo 2,8 mil. Němců „domů do Říše“, ale ještě 378 000 Němců zůstalo v Československu. K tomu můžeme připočítat emigranty, kteří se snažili dostat do Čech: asi 11 000 sociálních demokratů a komunistů, 250 německých liberálů a mezi 7300 až 30 000 Židů ze Sudet. Z komunistů a sociálních demokratů bylo 7307 počátkem prosince 1938 posláno z Čech do Říše (To byl důsledek silného tlaku nacistů na „vládu druhé“ čs.republiky. První demokratická Československá republika byla spolehlivým zázemím pro protinacistické síly, s výjimkou znacizovaného čs. pohraničí.-pozn. red.)

V koncentračním táboře Dachau od října do prosince 1938 bylo 2500 nových přírůstků z řad sudetských Němců.

Ernst von Weizsäcker instruoval zahraniční zastoupení, že v otázce Podkarpatské Rusi je stanovisko zatím zdrženlivé, ale jinde platí zásada sebeurčení. (SdP, 5/09)

Extremistický spolek mládeže HDJ zakázán

Spolkový ministr vnitra Wolfgang Schäuble zakázal 31. března 2009 pravicově extremistickou organizaci HDJ (Heimattreue Deutsche Jugend – Vlasti věrná německá mládež), která byla založena v r. 1990. HDJ pořádala pro děti a mládež školení o rasismu, čistotě krve, o nebezpečí pro Německo ze strany cizinců, se zvláštním důrazem na Židy. Děti i mládež byly cvičeny vojenským způsobem. Zrušení HDJ se dožadovala sociálně demokratická strana (SPD) a odborový svaz DGB. (SZ, 76/09)

Utlačovaná česká menšina po „anšlusu“ Rakouska

Čs. velvyslanectví ve Vídni do 20. července 1938 vydalo 13 500 povolení k pobytu. Více než 7000 povolení dostali příslušníci české menšiny v Rakousku, která byla po „anšlusu“ ve svých právech silně potlačována. K „anšlusu“ došlo na jaře, kdy probíhají všude přípravy k maturitám. Komenského školy byly ihned uzavřeny, ale přesto díky obětavosti a soudržnosti profesorů i studentů, maturity zde proběhly tajně po bytech. (LZ, 6/09)

Fotomontážemi proti Hitlerovi

Mezi umělci, kteří po převzetí moci Hitlerem museli opustit Třetí říši, byl i karikaturista John Heartfield. Jako emigrant se usadil v Praze. Ve své činnosti pokračoval díky levicovému Svazu Oskara Kokoschky. Tuto organizaci podporovali četní čeští umělci, jako Josef Čapek, Emil Filla, Otakar Fischer a Egon Erwin Kisch.

John Heartfield se narodil 1891 v Berlíně jako Helmut Herzfeld. V roce 1914 byl povolán k vojsku jako gardový voják, ale po předstírané nervové nemoci byl propuštěn. Jako protest proti anitianglické válečné propagandě přijal anglické jméno John Heardfield. Byl iniciátorem vzniku dadaistického hnutí v Berlíně. Vstoupil do nově založené Komunistické strany Německa. Společně s básníkem Kurtem Kucholským vydal v r. 1929 obrázkovou knihu „Deutschland, Deutschland über alles“. Po emigraci působil v Praze, kde vystavoval své fotomontáže v galerii Mánes až do doby, kdy v důsledku zákroku německého velvyslanectví byla výstava zavřena. V r. 1938 emigroval John Heartfield do Londýna. Po válce se vrátil do Berlína, kde žil až do své smrti 1968. Filatelisté znají jeho portrét ze známky NDR. (LZ, 6/09)

„Vůdce“ působí jako náborové slovo

Jelikož je hornorakouský Linec kulturním městem Evropy 2009, oživuje také mnoho námětů kolem Hitlerova záměru jednou udělat z Lince středisko kultury, kterému by vévodilo „Vůdcovo muzeum“. Kunsthistorička Birgit Schwarzová tvrdí, že každé „umělecké“ dílo s nálepkou „Vůdce“ se ihned lépe prodává.

V rámci „Zvláštního příkazu Linec“ bylo v r. 1939 shromážděno přes 4500 uměleckých děl, z nichž bylo 1000 vybráno pro „Vůdcovo muzeum“. Hodně z původních obrazů bylo již ve veřejných aukcích prodáno. Označením, že pochází z „Vůdcovy“ zamýšlené sbírky pro linecké muzeum, získává dílo lepší cenové ohodnocení.

Mezi kupci takových obrazů bývají většinou bývalí náckové, kteří si považují, že mají obraz, i když podřadný, ale který měl být ve „Vůdcově muzeu“ v Linci. (Die Presse, 31.3.09)

Český jazykový teror

Český jazykový imperialismus se nevyřádil jen na německých místních pojmenováních typu: Liberec –Reichenberg během nedávného mistrovství světa v lyžování… Pro češtinu jsou typické koncovky –ová u ženských příjmení. Tak paní nebo dcera nějakého pana Klause se jmenuje Klausová, od pana Havla paní Havlová atd. Ta koncovka je pozůstatek ze starých dob, přesně vzato znamená to vlastnický vztah. Paní Nováková patří svému muži, panu Novákovi. V jiných slovanských jazycích to bývá obdobné. Ale tak je tomu v České republice nejen u českých žen. Premiér Topolánek nedávno v Bruselu se potkal s německou spolkovou kancléřskou Angelou Merkelovou. S americkým prezidentem Obamou byla v dubnu v Praze snad i jeho ministryně zahraničních věcí paní Hillary Clintonová. Tak tomu bývá nejen v novinářské češtině. Zrovna takovou koncovku má sportovní komentátorka Zuzana Kocumová. Bývalá lyžařská běžkyně dělala komentátorku pro českou televizi, ale jména některých zahraničních lyžařek jí s tím –ová nějak nešla. Kocumová pak tvrdila, že sportovkyně se ostatně jmenují tak, jak to mají uvedeno v pasu. To bylo zase mnoho pro sportovního šéfa české televize. Ten jako jazykový purista oblíbenou komentátorku propustil. Jazykové hnidopichové záminky pobouřily televizní diváky a odvolání Zuzany Kocumové bylo zrušeno, ale aby něco neřekla špatně, komentovala mužské běhy. (SdP, 6/09)

Žádné slzy kvůli odchodu velvyslankyně Rakouska z Prahy

Rada ministrů ve Vídni v polovině března 2009 provedla změny v obsazení některých velvyslanectví Rakouska. Dosavadní velvyslankyně v Praze Margot Klestilová-Löfflerová, vdova po bývalém spolkovém prezidentovi Thomasi Klestilovi, převezme velvyslanectví v Moskvě. Velvyslancem v České republice bude Ferdinand Trauttmannsdorff, dosavadní vedoucí úřadu pro mezinárodní právo na ministerstvu zahraničních věcí.

Podle vedoucího rakouského landsmanšaftu Gerharda Zeihsela sudeťáci kvůli tomu nebudou prolévat slzy. Velvyslankyně během svého působení v Praze nedbala na naléhání do Rakouska přesídlených rakouských státních občanů a vůbec je nebrala vážně. Navázání kontaktu se sudetoněmeckou kanceláří, která není daleko od velvyslanectví, se bála „jako čert svěcené vody“, řekl G. Zeihsel. (SdP, 6/09)

Vzpomínky na 19. březen 1919, kdy sudeťáci po strhávání státních vlajek se pokoušeli o ozbrojené povstání a vykrádání pošt o kolky pro připravenou měnovou reformu pro všechny obyvatele ČSR

Rakouský landsmanšaft připravil propagační „březnové vzpomínky“, na které byli pozváni i někteří političtí činitelé. Na hlavní oslavě uvítal vedoucí landsmanšaftu, Gerhard Ziehsel mimo jiné pamětníka z Ústí n/L, dr. Günthera Seydla (96), dále přítomní byli Matyáš Szüros, velvyslanecký rada Maďarska, Leo Zahel, zástupce Selingerovy obce z Vídně, prof. dr. Torsten Bendrat, poradce EU na Slovensku, novinář František Šedivý aj.

Slavnostní projev měli: spolkový prezident Heinz Fischer, který poděkoval za pozvání a popřál důstojný průběh vzpomínkové akce. Dále promluvil spolkový kancléř Werner Famann, který se domníval, že četné rodiny byly postiženy na základě „Benešových dekretů“ a připomněl, že v r. 2002 Evropský parlament podtrhl, že „Zákon o amnestii“ z právního hlediska nemá oprávnění na existenci. Připomněl též gesto usmíření české vlády ze srpna 2005, kdy byli oceněni němečtí antifašisté z pohraničí a vyhlášen projekt „Zapomenutí hrdinové“, který byl doplněn výstavou v Ústí n/L. Promluvili také zástupci Svobodných (FPÖ), lidovců (ÖVP) a korutanských heiderovců. Pořadatelé podtrhli, že Zelení, jejich představitelka Glawischniková-Pieczeková, neposlali ani zdravici. (SdP, 6/09)

Dozvuky nacistických krádeží uměleckých děl

Velká muzea v Bádensku-Würtenbersku musí inventárně prověřit několik tisíc uměleckých děl. Jenom ve státní galerií ve Stuttgartu je asi tisíc obrazů a soch dosud postrádáno. Staly se asi předmětem oficiálních národně socialistických krádeží za nacistů. Obdobný je rozsah nacistických krádeží uměleckých děl u Zemského muzea Würtenberska. Pro prověření skutečného stavu bude nutno vytvořit nová pracovní místa. Ze spolkových zdrojů bude proto požádáno o dotaci 120 000 euro. (FAZ, 84/09)

Představitelé Svazu vyhnanců (BdV) navštívili prezidenta Horsta Köhlera

V polovině února 2009 navštívili předsednictví BdV německého prezidenta v jeho úředním sídle, kterým je zámek Bellevue v Berlíně. Rozhovory se nesly v duchu vzájemné sympatie, napsal list Sudetendeutsche Zeitung. Prezident naznačil vyhnancům (a utečencům), aby se nadále snažili být „spojovacím mostem“ k dřívějším sousedům. List stručný článek doplnil výňatkem projevu prezidenta ze srpna 2006, kdy na Dni vlasti v Berlíně mimo jiné řekl: „K pochopení německých dějin a kultury patří i pochopení dějin a kultury bývalého německého Východu. K tomu nás nabádají slavná jména jako Andress Gryphius, Emmanuel Kant, Johann Gottfried Herder, Joseph von Eichendorff, E.A.T. Hoffmann, Adalbert Stifter a Käthe Kollwitzová. A také místa jako Malbork v Západních Prusích, Hala století ve Vratislavy, kostel míru ve Svídnici a Javorech nebo klášter v Teplé.“ (SdZ, 14/09)

Mají být Němci na něco hrdí?

Podle podkladů z ankety Allenbašského archivu jsou Němci především hrdí na obnovu po druhé světové válce (87%), pak na kvalitu německých výrobků (83%), na německá auta (82%), na výsledky vědy a bádání (79%), na technické špičkové výkony (78%), na osobní svobodu (77%) na stabilní demokracii (68%) a na sociální jistoty (67%).

Ve výsledcích ankety se do značné míry odráží nepřímé ovlivňování veřejnosti médiemi. Proto je jasné, že Němci nemohou být hrdi na to, že by již uhradili veškeré reparace Čechům a Slováků, nemohou být hrdi na to, že dosud je nenapadlo odškodnit českou mládež z let 1939-45, kdy v okupovaném pohraničí nesměla studovat ani na středních školách, chodit do učení na různá řemesla. Němci nemohou být hrdi na to, že by navrhli odškodnění Čechům vyhnaným v r. 1938 z okupovaného pohraničí, ani Čechům vyhnaným z Vyškovska, Benešovska. (WW 16/09, Závěry o reparacích)

Spor mezi Witikobundem a „mladými Witikonci“

Místopředseda celoněmeckého Witikobundu, Ulrich Kopp, k různým projevům pod označením „Mladí Witikonci“ (Witikonen) uveřejnil v listě Sudetendeutsche Zeitung následující prohlášení: Witikobund neschválil založení spolku pod označením „Junge Witikonen“ a od toho se jasně distancuje. V rámci Witikobundu neexistuje žádná další organizace. Mladí členové, kteří k Witikobundu patří, tvoří jen pracovní kruh bez právní formy. Celoněmecký jednatel tzv. „mladých Witikonců“ byl v únoru z Witikobundu vyloučen. Proto veškeré aktivity „mladých Witikonců“ nemají souvislost s činností Witikobundu. Víceméně se jedná o zavádějící zneužití našeho dobrého jména, které od bezprostřední poválečné doby zodpovědně hájí sudetoněmecké zájmy. Pokus bádensko-würtemberského zemského poslance Stephana Brauna obviňovat Witikobund z údajného pravicového extremismu je odsouzen k selhání. Witikobund jako vždy je pro družbu svobodných národů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pro obranu požadavků německých přesídlenců. V této své činnosti se nenechá rušit ani zmást ze žádné strany. (SdZ, 14/09)

Sudeťáci nespokojeni s nepolitickou reprezentací Bavorska v ČR

Bavorsko má zastoupení v USA, Kanadě, Indii, Číně, Izraeli a také v České republice. ČR s obchodním obratem 15,5 miliardy euro je z celého světa sedmým nejdůležitějším obchodním partnerem Bavorska. Toho času působí v ČR přes 2700 bavorských podniků, asi 350 bavorských firem má v ČR pobočky. Od července 2007 je u Německo-české průmyslové a obchodní komory v Praze bavorská reprezentace. Reprezentant Bavorska Bernard Bauer se sice činí, ale zastoupení Bavorska není jeho hlavní činností. To není úměrné velkému významu ČR pro Bavorsko. Bavorské zastoupení by mělo mít také vlastní prostory, jelikož dosud Bavorsko není v ČR dostatečně reprezentováno, zájmy sudetských Němců nejsou vůbec zastoupeny. (SdZ, 14/09)

Erika Steinbachová opět přijata velice nevlídně

V hlavním městě Braniborsku v Postupimi byla E. Steinbachová opět přijata velmi nevlídně. Mezi hlavní organizátory odporu proti Steinbachové patřili stoupenci pracovního kruhu Antifa U postupimské restaurace „Le Manége“ složili odpůrci Steinbachové náklaďák hnoje. Přesto v restauraci Steinbachová přednesla svoji přednášku na téma „60 let demokracie – od vyhnání k usmíření“. Do restaurace vstoupili také levičáci s transparenty, na kterých byla četná hesla jako „Vyhánění místo usmíření“, „Nabízej ducha –hledej vlast“ nebo „Milí vyhnanci, s vašim kálením nechceme mít nic společného“. Steinbachová přišla na pozvání kolegyně z parlamentu, Kateřiny Reichové (CDU). Předsedkyně BdV úvodem řekla, že „vyhnání nesmí být prostředkem politiky. Musíme vycházet z naší evropské minulosti, abychom zajistili mírovou budoucnost.“

Rovněž před rokem, v květnu 2008, levicoví studenti znemožnili Steinbachové přednášku na Postupimské univerzitě. (SdZ, 14/09)

Ústřední oslavy dne vzpomínek na 4. březen 1919 ve Stuttgartu

Oslavovalo se 8. března 2009 ve velkém sále „Domu vlasti“ ve Stuttgartu. Přítomni byli vedoucí představitelé utečeneckých a vyhnaneckých svazů z ciziny - zástupci „Evropské unie utečenců a vyhnaných“ (EUFV), založené v r. 2007 v Terstu, dále předseda landsmanšaftu Východní Prusy, předseda vyhnaných Kypřanů „Adouloti Merinka“ Ioanis Shekersvas z Nikósie, dále předseda „Světového svazu Maďarů“ Miklós Patrubany z Budapešti, předseda karelské organizace vyhnanců „Pro Karelia Ry“ Veikko Saksi z Helsinek, početná delegace vyhnaných Italů „Unione degli Istrianio“, vedená dr. M. Lakotou z Terstu. Jako český host byl uvítán Stanislav Dět, vedoucí okresního muzea z Chomutova, který se pochvalně vyjádřil o vzpomínkových oslavách.

Jménem „Světového svazu Maďarů“ M. Patrubany řekl, že 16 milionů Maďarů má se sudeťáky podobný osud, jelikož ze Slovenska byli obdobně vyhnáni Maďaři. Karelský představitel citoval bývalého finského prezidenta Martti Ahtisaariho, že „každý vyhnaný má právo na návrat a na vrácení svého majetku“. Dr. M. Lakota, generální sekretář EUFV, zdůraznil, že veřejné mínění většinou netuší, že v Evropě je 25 milionů vyhnaných občanů, tj. rekordní počet v Evropě, vzorné civilizaci! (SdP, 6/09)

Pozn. red. Na schůzkách podobného typu vždy chybí zástupci vyhnaných Srbů z Krajiny, z Kosova a Bosny, jichž je kolem 500 000.

„Zvláštní akce Praha“ znamenala zavření českých vysokých škol

Po prvních dnech okupace v březnu 1939 česká univerzita v Praze ještě fungovala. Avšak němečtí studenti začali dělat provokace. Tak již 20. ledna 1939 během jedné ceremonie v Karolinu hulákali fašistické písně a vyvěsili vlajky s hákovými kříži. Autonomie českých vysokých škol začala být omezována. 4. září 1939 musely být opět středověké univerzitní insignie předány Němcům. Německá univerzita měla oficiální název „Německá Karlova univerzita“. Ve výroční den státního svátku 28. října 1939 bojkotovali čeští vysokoškoláci přednášky a přidali se k demonstrantům v centru Prahy. Při nepokojích byl smrtelně zraněn dělník Václav Sedláček (1917-1939) a postřelen Jan Opletal (1915-1939), který po dvou týdnech zemřel. Při jeho pohřbu 15. listopadu 1939 došlo k novým nepokojům. 9 funkcionářů vysokoškoláků bylo pak v noci zatčeno a popraveno.

Během „zvláštní akce Praha“ nechal říšský protektor von Neurath 17. listopadu 1939 všechny české vysoké školy obsadit a uzavřít. Zatčeno bylo 1200 vysokoškoláků a profesorů. Byli odvezeni do koncentračních táborů. Asi 20 z nich přišlo v koncentračním táboře Sachsenhausen o život.

Němci zabavili majetek českých vysokých škol, budovy začaly užívat jednotky SS, policie a německé armády. Většinu vědeckých sbírek a pomůcek okupanti zničili. Demonstrace 28. října a 15. listopadu 1939 byly posledními protestními shromážděními českého lidu.

Údajně měly být české vysoké školy zavřeny na 3 roky, ale zůstaly zavřeny až do konce druhé světové války. Výuka na českých vysokých školách mohla začít až 1. června 1945. (Landeszeitung, 8/09)

Romové – největší menšina ve střední Evropě zásluhou Němců

Ve Španělsku žije asi 1,5 mil, ve Francii 1,3 mil. z Indie pocházejících Sintů, kteří se do západní Evropy dostali z Mezopotámie přes severní Afriku a Gibraltar. Druhá vlna migrujících Romů se z Mezopotámie dostala přes Kavkaz do východní Evropy. Obě plemena jsou zastoupena v Německu, takže se tam můžeme dočíst, že Sint okradl Roma.

Nejvíce Romů žije nyní v některých státech střední Evropy, ačkoliv Němci za druhé světové války „Cikány“ posílali do koncentračních táborů, takže po skončení druhé světové války v Čechách a na Moravě zůstalo jen necelých tisíc Romů. Avšak pohyb východní fronty, kdy Němci ustupovali před Rudou armádou, způsobil, že také Romové utíkali před frontou z Ruska a Ukrajiny směrem do střední Evropy. Proto dnes na Ukrajině i v Rusku je pouze 0,1% Romů, zatímco v mnoha státech jejich počet činí 10%, jako např. na Slovensku, kde jich je 500 000, v Maďarsku 1 milion, v Rumunsku 2,5 milionů, v Bulharsku 800 000, v České republice se jejich počet odhaduje na 300 000, ač oficiálně se za Romy hlásí jen pár tisíc lidí. Ze slovanských zemí je Romů nejméně v Bělorusku (O,1%, v Polsku (0,1%) v Černé Hoře (0,4%), poněkud více je jich v Makedonii (2,9%). V Turecku je prý Romů až 5 milionů, takže i z toho možná pramení obavy některých států z přijetí Turecka do EU. (Der Standard, 15.4.2009)

Zpustošení hřbitova v Kateřinkách

Neznámí pachatelé zpustošili asi stovku hrobů v noci na 14. března 2009 na hřbitově v Kateřinkách na předměstí Opavy. Návštěvnice hřbitova v ranních hodinách zjistila poškození náhrobků a zalarmovala policii. Škoda se odhaduje na milion korun (37 000 euro). Policie nezjistila žádné stopy po pachatelích. Také pohnutky činu nejsou jasné, ale dobře informované zdroje nevylučují nenávist vůči Němcům. (SdP, 6/09)

Pozn. red. Bohužel v mnoha místech České republiky neznámí vandalové zpustošili v nočních hodinách hřbitovy. Sudeťáci toho ihned, pokud jde o místo, které bylo v pohraničí okupováno, i využijí k antičeské propagandě. Článek v listu Sudetenpost je doplněn dvěma fotografiemi. Z jedné vyplývá, že pomník patřil rodině německé, ale ten pomník je zcela neporušen. Na druhém snímku je vidět, že povalený pomník byl nad hrobem Češky, jelikož jsou dobře čitelná písmena „ová“ snad rodina „ova“ . Pokud bychom jednali podle receptu Sudetenpost, mohli bychom tvrdit, že, v souladu s uvedeným, mohlo také jít o vandalství německých pachatelů. Tak však se „politika“ nedá dělat!

Značnou část sudeťáků tvoří germanizovaní Češi

Sudeťácký tisk také žadoní u svých čtenářů o dary. Ze seznamu dárců lze vyčíst, kolik sudeťáků má české kořeny. Seznam je seřazen podle výše darů od 1,20 euro až po 155,80 euro. V Rakousku seznam zahrnuje i následující jména: Srnko, Douschek, Hladik, Schindler, W2anko, Zametschnik, Blaha, Blecha, Bodnicek, Brinek, Broschek, Bucek, Bucek, Cach, Dworzak, Foltýn, Hebeda, Janda, Jelinek, Komarek, Kostolnik, Kowatsch, Kratky, Kropik, Krupka, Mikschovsky, Mraczansky, Nedwed, Nemecky, Pachovsky, Pawel, Peloschek, Peschka, Pihofsky, Pluskal, Prachar, Rossak, Ruschak, Sadilek, Stawiarsky, Ustupsky, Fejfar, Wallek, , Waniek, Wanitschek, Wiltschek, Zamecnik, Zika, Jusek. Navratil, Trzebin, Janecek, Dolejsi, Jowalski, Letschka, Kral, Marschik, Plachy, Slanina, Pelikowsky, Bursky, Hanika, Kolařík, Tschepel, jenisch, Schumel, Buska, Šimánek, Zelny, Straka, Kratschmer, Chladek, Czernin-Kinsky, Dollansky, Filipiky, Halaszek, Schimscha, Zahorka, Zlamal, Hawlitschek, Smolik, Plihal, Soukup, Urbanek, Dedina-Jezik, Klimesch, Nedoma, Maschek, Michalek, Zatocil, Schimak. Tolik slovanských příjmení má hodně skalních sudeťáků.

Německá příjmení mají mnozí Češi. To bylo většinou způsobeno tím, že když se začala dávat příjmení, vrchnost u toho asistovala a ta byla dílem německá. Rozdávala příjmení i podle povolání v německé podobě, takže krejčí byl Schnajder nebo i Šnajder.

V sudeťáckém školícím středisku Heiligenhof je rušno

V Heiligenhofu se od 24. dubna do 26. dubna 2009 konalo víkendové zasedání na téma „Příběhy útěků“ o ilegálních přechodech hranic z NDR a z jiných států východního bloku. Účastníci platili 60 euro, studenti a účastníci z východní střední Evropy jen 20 euro, příp. i další, například příplatek za samostatný pokoj a 3.40 lázeňský poplatek.

Další školení pořádá Kruh Williho Wanky o vyhánění na celém světě. Školení se koná od 1. června do 4. června 2009, účastnický poplatek činí100 euro, příp. i více.

Pro mladší a střední generaci se v Heiligenhofu v Lázních Kissingenu konal o víkendu seminář. Stefan Zwicker z Wiesbadenu referoval na téma „německo-české vztahy v průběhu doby“. Účastníkům byl promítnut film bavorského rozhlasu „Válka se odkládá – Mnichovská dohoda.“ Následně referoval Arnulf Tobiasch z Fürthu o době od mnichovské dohody až k rozbití Československa.

Dále byli účastníci upozorněni na celoněmecké setkání Jihomoravanů, které se bude konat od 31. července do 2. srpna 2009 v družebním městě Geislingen. (SdP, 6/09)

Nejvyšší čas pro „Pražskou cestu“

Sociální demokraté z ČR a z Bavorska hodlají vztahy mezi oběma státy posunout do popředí. Chtějí být „budovateli mostů“ pro normální politické vztahy, prohlásil šéf bavorských sociálních demokratů, Franz Maget v Praze po setkání s J. Paroubkem, předsedou ČSSD. Maget si postěžoval, že vztahy mezi ČR a Bavorskem „jsou absolutně málo vyvinuté“. Již 15 let žádný bavorský premiér necestoval do Prahy v čele oficiální delegace. ČR je po Rakousku nejdůležitějším partnerem Bavorska v EU. Bavorsko je na celém světě reprezentováno lépe než v Praze.

Bavorská vládnoucí strana, CSU, vytýká české vládě promeškání při usmíření se Sudeťáky. Seehoferův předchůdce ve funkci Günther Beckstein prohlašoval, „že hodlá vybudovat kontakty Bavorska s českými sousedy“, aby „hluboké rány, které způsobilo po druhé světové válce vyhnání Němců, byly překonány“. (SdP, 6/09)

Pozn red. Na nám způsobené „hluboké rány“, 360 000, mrtvých, teroristická nacistická diktatura po dobu války, vykradení státu, jen reparace činí 360 miliard předválečných korun, nikdo nechce vzpomínat a natož platit.

Památník obětem postoloprtského masakru?

Pochod smrti mužského obyvatelstva Žatce do Postoloprt 3. června 1945 a pak následně hromadné vraždění v postoloprtských kasárnách, v Postoloprtech a okolí, patří k nejhrůznějším událostem poválečné historie. Němci usilovali o postavení pomníku v Postoloprtech. Magistrát chtěl, aby na pomníku byly především oběti války, tj. i české oběti nacistického útlaku. Podle deníku „Lúčan“ představitel Němců Löbl s tím nesouhlasil, že prý v Žatci mají již svůj pomník oběti z volyňského Českého Malína. Byla vytvořena komise, ve které je také Jaroslav Vodička, za oblastní spolek volyňských Čechů, Michael Lichtenstein, za židovskou obec v Teplicích, a dalších 6 členů. Komise má vypracovat návrh, kde má pomník stát, jak by měl vypadat, jaký by měl být text na pomníku a vyřešit otázku financování. (SdP, 7/09)

Pozn. red. O vzájemných vztazích Čechů a Němců v Žatci vypovídá publikace „Češi a Němci v Žatci“, jejímž autorem je PhDr. Pavel Macháček. Češi snášeli útlak Němců v Žatci celá staletí. Ještě za Rakouska-Uherska usilovali Němci o germanizaci Čechů nebo o jejich vyhnání z obce. Šlo především o krvavé pogromy na Čechy. Ale i vypovídání Čechů z bytů a ze zaměstnání Němci bylo drastické. Kolik českých život, kolik utrpení českých rodin mají žatečtí Němci na svědomí, nelze ani spočítat a vyjádřit. Přečtěte si uvedenou publikaci, je i na naši webstránce, v rubrice základní řada.

Závěry ze srazu sudeťácké mládeže Rakouska

V „Domově vlasti“ ve Vídni si sudeťácká mládež připomněla 90 let od odepření práva na sebeurčení v r. 1919.Před 90 lety byly nadiktovanou „Mírovou smlouvou ze St. Germainu“ stanoveny hranice dnešního malého Rakouska. Do nových nástupnických států po monarchii nuceně přešlo 3,3 mil. sudetských a karpatských Němců, více než 700 000 občanů Dolního Štýrska, Dunajských Švábů aj. přešlo do Jugoslávie. Česká soldateska bezmyšlenkovitě v různých městech Čech, Moravy a Slezska střílela na mírumilovné demonstranty a usmrtila 54 lidí. Obdobně o „krvavém dni“ v Mariboru bylo 13 mrtvých a hodně raněných.Rakouské politické strany tenkráte protestovaly. Národní shromáždění (dnes Národní rada) 6. září 1919 vydalo prohlášení proti znemožnění práva na sebeurčení. Ministryně vyučování Claudia Schmiedová byla vyzvána, aby ve spolupráci s postiženými vyhnanci z vlasti uvedla v život v celém Rakousku, aby pamětníci mohli ve školách referovat o svých zážitcích. (SdP, 7/09)

Pozn. red. Právo na sebeurčení se vždy týkalo jen národů nikoliv národnostních menšin. R-U téměř do posledních dnů války odpíralo právo na sebeurčení národu českému.

131 „Benešových dekretů“ může zůstat, ale 12 musí zmizet!

Při pódiové diskusi u příležitosti připravované zemské výstavy Dolních Rakous měl ve Svatém Hypolitu (St. Pölten) dr. Michael Spindelegger, ministr zahraničních věcí Rakouska, úvodní referát na téma „“Rakousko-Česká republika v srdci Evropy“. Přítomni byli četní vzácní hosté, především Norbert Gollinger, zemský ředitel ORF (Rakouský rozhlas a televize), dr. Christian Milota, jednatel dolnorakouské zemské akademie, ing. Hartald Hoffmann, předseda rakousko-české hospodářské společnosti, dr. Jan Koukal, velvyslanec ČR v Rakousku, v letech 1993 až 1998 primátor Prahy. Moderoval šéfredaktor ORF Dolní Rakousy, mag. Richard Grasl.

O tématu „Benešovy dekrety“ bylo řečeno, že nemohou být zručeny. V diskusi publika řekl Gerhard Zeihsel, vedoucí rakouského landsmanšaftu, že jde jen o 12 rasistických a lidským právům odporujícím dekretů z celkového počtu 143 „Benešových dekretů“. Jen ty jsou podkladem pro kolektivní vyvlastnění a vyhnání Němců a Maďarů z ČSR po druhé světové válce. Zeihsel radí každé české vládě, aby se snažila najít vyrovnání, jelikož může ještě vždy existovat nebezpečí navrácení majetku – bez nebo s Lisabonskou dohodou, napsal Sudetenpost. (SdP, 7/09)

Pozn. red. Řekl velvyslance ČR Koukel, že o odsunu Němců z Polska, ČSR a Maďarska rozhodly vítězné mocnosti v zájmu zachování budoucího míru? ČSR bylo rozhodnutí velmocí, s kterým jsme plně souhlasili, písemně tlumočeno. Kdy už konečně po účelově vytvářených německých pohádkách se bude mluvit pouze o historických skutečnostech?

Kritika českého vztahu k vyhánění knižně

V překladu dr. Manfreda Gratzla vyšla v němčině publikace Emanuela Mandlera: „Die deutsch-tschechische Welt –ein Märchen?“ (Německo-český svět – pohádka?). Práce obsahuje komentáře z českého tisku z let 1990 až 2002. Úvodní slovo napsal prof. dr. Arnult Baring. Pražský historik E. Mandler se počítal k význačným českým kritikům oficiální politiky České republiky vůči sudeťákům. Kniha zahrnuje příspěvky a komentáře E. Mandlera, které vyšly v denících ČR s největšími náklady. Důraz je kladen na český vztah k vyhánění. Kniha je aktuální z hlediska současných diskusí a představuje úvod k českému „jinému způsobu myšlení“. (SdP, 7/09)

Pozn. red. E. Mandler je mnohými považován za jednoho z českých germanofilů. Proto také mohl psát do „českých“ deníků s největším nákladem. Tento způsob získávání „jiného způsobu myšlení“ je nízký. Vede jen k dalším rozporům s realitou.

Mluvím rád německy (a kdo také česky)

Globalizace přináší sebou nepříjemný jev. Neustále více anglicismů (amerikanismů) proniká do jiných jazyků. Některé národy se tomu již brání, např. Němci vydáním publikace G. Schrammena: „Ich spreche gern Deutsch. Über die misshandelte Muttersprache“ (Mluvím rád německy. Špatné používání mateřštiny). Publikace má 281 stránek, vydalo ji nakladatelství IFB Verlag Paderborn 2008.

V Německu v poslední době je nepříznivý tlak směrem k cizím jazykům. Není nic nového, že němčina je pod tlakem cizích jazyků. Nepotřebujeme angličtinu cucáků. Musíme sebeponižování překlenout a mít více sebevědomí.

Při mistrovství světa nebo Evropy v kopané jsou vidět náznaky vývoje: nápisy „Germany“ (Německo) na autobusech reprezentačního mužstva. To naznačuje, že se musí mnohé změnit, alespoň jazykově.

Němečtí intelektuálové poukazují na státem podporovanou jazykovou péči ve Francii a na jejich zákon z r. 1994, často nazývaný Toubionův zákon. V předvolebních projevech pozdější francouzský prezident Nicolas Sarkozy vášnivě obhajoval francouzštinu. Francouzi milují svůj jazyk. Mluví rádi francouzsky a bojují za ní. Francouzský vědec napsal publikaci : „Combat pour le francais“ (Boj za francouzštinu).

Znáte něco podobného z Německa? V Paříži je vidět mnohem méně angličtiny na veřejnosti než v Berlíně. Může se mluvit o živoření němčiny nebo dokonce o odumírání některých německých výrazů.

Pozn. red. S češtinou je to bohužel zřejmě ještě mnohem horší než s francouzštinou nebo němčinou. Naše sdělovací prostředky, zvláště televizní stanice, hojně a s oblibou používají anglická slova i obraty. Vezměme si v tomto směru přiklad z Francouzů a Němců! Mluvme též rádi česky!

60. sjezd Němců odsunutých z ČSR proběhne ve dnech 30. a 31. května 2009 v Augsburku. Sjezdový program uveřejnil Sudetenpost 7/09. Překlady hlavních projevů, výňatky z nich, vám přineseme v samostatné brožurce. –red.

Redakce a volný překlad: ing. J. Liška Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných z pohraničí v r. 1938 a OR KČP v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, květen 2009.

Webová stránka: www.ksl.wz.cz Email:Vydavatel@seznam.cz