Listy č. 68

Studijní texty

Landeszeitung č. 23 ze dne 4. 11. 2008

Merkelová na návštěvě v Praze

V pondělí 20. 10. přijala německá spolková kancléřka Angela Merkelová pozvání svého českého partnera Mirka Topolánka k oficiální státní návštěvě v Praze. Na programu byly rozhovory obou šéfů vlád o mezinárodních, evropsko – politických a bilaterálních otázkách, přednáška kancléřky na Karlově universitě a rovněž krátké setkání s českým presidentem Václavem Klausem.

Důležitým tématem bylo blížící se české předsednictví Evropské unie. Merkelová zdůraznila, že bude Českou republiku v této době zvlášť intensivně podporovat a stát na její straně. Jako cíle českého předsednictví uvedli oba šéfové vlád jednotně energetickou politiku, prosazování rozhovorů o přistoupení Chorvatska k EU a ratifikování Lisabonské smlouvy. Topolánek zdůraznil, že toto bude také důležitý cíl v samotné ČR, proces ratifikace proto chce pozitivně ukončit v prosinci. Merkelová podtrhla, jak je důležité výhody Lisabonské smlouvy lidem zřetelně přiblížit.

Odvolávala se také na výsledky komunálních voleb, ze kterých vyšla vítězná ČSSD ve třinácti krajích, Topolánek upozornil na své bývalé kolegy, rakouského a slovinského, Wolfganga Schüssela a Janeze Janšu, jejichž strany, po předsednictví v EU, postihla podobná porážka ve volbách. Měl jsem, řekl trochu zarmoucený, tu výhodu, že se mi to stalo již předem a ne potom.

Na závěr této tiskové konference následovala přednáška kancléřky na Karlově universitě. Byla potěšena z akademické výměny obou zemí a vyzvedla zejména činnost Německé výměnné akademické služby jako positivní. Merkelová chválila, že nyní jsou Němci a Češi sousedé, kteří jsou na sebe zvědaví a přes částečně problematickou společnou historii jsou schopni vzájemně si prominout a společně budovat budoucnost. V aule Karolina byla spolkové kancléřce propůjčena Zlatá pamětní medaile UK od jejího rektora Václava Hampla.

Landeszeitung č. 24 ze dne 18. 11. 2008

Propůjčení medaile Přemysla Pittera

Vyznamenání za podporu kulturního dialogu

Dne 10. 11. 2008 byly v Jihlavě vyznamenáni medailí Přemysla Pittera německý Jihlavský regionální kulturní svaz a místní Vysoká škola polytechnická. Obě instituce poskytly jen svými cizojazyčnými knihovnami velký přínos hranice přesahujícího porozumění mezi Čechy, Němci a Rakušany.

Jihlava. Jako „školení lidskosti“ byla jejich setkání s Přemyslem Pitterem, řekla Blanka Sedláčková. Patří k těm dětem, které jím byly přijaty v Miličově. domě.

Pitter byl český humanista, pedagog a církevní filosof. Během druhé světové válce, ale i po ní, se staral o české, německé a židovské děti a mnoho jich zachránil před smrtí v internačních táborech nacistů. Po převzetí moci komunisty emigroval do západního Německa. Zemřel v roce 1976 ve Švýcarsku.

V duchu lidskosti dále pracoval nadační fond „Přemysla Pittera a Olgy Fierzové“. Fond chce odkaz „ českého Alberta Schweitzera“ ochraňovat a dále nést a vyznamenávat všechny organizace a lidi, kteří jednají v tomto duchu.

Letošní nositelé ceny jsou: německý regionální kulturní svaz a jihlavská Polytechnická vysoká škola. Medaile byly převzaty Mojmírem Kolářem, předsedou regionálního kulturního svazu, a Ladislavem Jirků, rektorem vysoké školy. Místem slavnostního předání byl gotický sál jihlavské radnice.

„Být poctěn vyznamenáním, které nese jméno takové vzácné morální autority, je pro náš svaz a mne osobně velká výzva a zároveň také povinnost humánní odkaz Přemysla Pittera předat přicházející generaci“, řekl Mojmír Kolař ve své děkovné řeči. Společně se svou manželkou Štěpánkou pracuje pro německý jazyk a kulturu. Důležitou roli hraje při tom cizojazyčná knihovna polytechnické vysoké školy. K programu knihovny patří výstavy, koncerty, předčítání, filmová a divadelní představení. Je rovněž vzdělávacím střediskem Goethova institutu v Praze.

Jaroslav Vymazal, primátor Jihlavy, pozdravil četné přítomné hosty. Slavnostní projev přednesl Petr Pithart, místopředseda Senátu. Ke gratulantům patřili mino jiné i německý velvyslanec v ČR Helmut Elfenkämper, a ředitel rakouského Kulturního fóra Prahy Walter Persche.

Na závěr udílení cen se konalo v aule Polytechnické vysoké školy předčítání o Přemyslu Pitterovi. Blanka Sedláčková vzpomínala, jak se jako dítě nastěhovala do Miličova domu v Praze na Žižkově, který založil Pitter a jeho životní družka Olga Fierzová.

Jp.

V Chebu začíná ukládání německých mrtvých z války

Cheb. Dne 12. 11. začal německý Lidový spolek pro péči o válečné hroby pochovávání ostatků německých mrtvých z války na nově zřízeném místě válečných hrobů v Chebu. Po dohodě zástupců obou zemí vykonali kněží z Chebu a Hohenbergu krátkou pobožnost. Na závěr byly ostatky 450 mrtvých pochovány. Jednalo se o ostatky neznámých německých mrtvých z války.

Starosta Chebu Jan Svoboda označil místo válečných hrobů jako krok k překonání osudů II. světové války. Velvyslanec Helmut Elfenkämper připomněl nespočetné oběti války a vyjádřil své přesvědčení, že duch usmíření, který všechny přítomné vedl, bude ze hřbitova vyzařovat. Tomáš Kosta z českého ministerstva zahraničí nabádal: „Musíme se usmířit, nesmíme ale zapomenout.“

Na dalším prostoru městského hřbitova Chebu bude pochováno asi 5 500 padlých, kteří během II. světové války zahynuli na českém území. Bude trvat asi tři týdny, než budou poslední pochováni.

Vybudování pohřebiště bylo umožněno jen díky podpoře správy města Chebu, Ministerstva obrany, Ministerstva zahraničí ČR a české armády.

Maria Hammerich- Maier

Cizinci smějí kupovat domy

Praha. Od května 2009 si mohou také občané, kteří nejsou českými státními příslušníky, koupit i byty. Vládna schválila odpovídající návrh zákona ministerstva financí. Nastává i konec pětiletého přechodného období, které v rámci přístupu ČR v roce 2004 k EU bylo ujednáno a na jeho základě nebylo cizincům dovoleno získat v ČR byty do vlastnictví.

Zahraniční zájemci o hospodářské plochy v ČR musí být přesto ještě dva roky trpěliví. Zde bylo ujednáno s EU přechodné období sedmileté .

Aby návrh zákona ministerstva financí byl realizován, musí souhlasit Poslanecká sněmovna i Senát a na konec též president republiky.

Menšina jednala v Praze

Praha. Jako každoročně na podzim se schází pracovní kolektiv německých svazů a Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ke společnému jednání. 8. a 9. listopadu mohly být v pražské Masarykově koleji projednány a provedeny významné změny.

Nejvýznamnější bylo přijetí „Kolektivu brněnských občanů německé národnosti“ jako člena pracovního kolektivu německých svazů.

Mimo to byli zvoleni noví členové do správní a dozorčí rady Thomas Mannova gymnázia. Pro období 2009 – 2011 patří dr. Ernst Giese a ing. Vladimír Handlíř do správní rady. Dr. Stanislav Pavelka a dr. Hedvika Baudyšová byli nově zvoleni do dozorčí rady gymnázia.

Zemské shromáždění se usneslo zvýšit cenu Landeszeitung o 1 Kč. Toto zvýšení nevyhnutelně odpovídá stoupajícím nákladům na výrobu. Od lednového vydání stojí Landeszeitung 11 Kč, pro abonenty 10,50 Kč.

Na víkendovém setkání byl jako host také přítomen Johann Klomfass z německé ambasády. Je odpovědný za německou menšinu v ČR. Klomfass vyslovil dík a uznání zastoupeným německým svazům za jejich práci a jejich angažovanost a nabídl jim pomoc při otázkách nebo jiných problémech. Prohovořil s nimi také otázku financování Center setkávání.

Dalším hostem byl Rudolf Erhart z Unie pro dobré sousedství. Pozdravil delegáty jménem své instituce. V sobotu večer se konala výměna informací s Petrem Vančou a autorské čtení Edith Kiesewetter.

Vyhnání plánovali již Britové

Vysídlením německé menšiny chtěl Londýn řešit neklidnou situaci v Evropě.

Praha. Hned po vypuknutí druhé světové války vypracovalo britské ministerstvo zahraničí plán o vysídlení Němců ze středoevropského regionu. To se mělo konat po vyhrané válce. Britská vláda představila své plány dokonce exilové vládě v Londýně, řekl britský historik Martin Brown ve své před nedávnem vydané knize „Jak se jedná s diplomaty“.

Brown přezkoumává ve své knize, která vyšla česky, kontakty britského ministerstva zahraničí k československé politické emigraci. Historik John David Mabbott, od roku 1939 zpracovával plán pro Institut Chatham House a ministerstvo zahraničí, jak se dají řešit problémy menšin ve střední Evropě. Kopii této tajné zprávy obdržel na začátku čtyřicátých let Edvard Beneš. Byla mu předaná Williamem Seton-Watsonem, slavistou a přítelem Tomáše G. Masaryka, který pracoval na britském ministerstvu zahraničních věcí. Beneš znal proto stanovisko Britů a mohl je při jednání s USA a Sovětským svazem využít.

Mabbott plánoval nucené vysídlení uvnitř Evropy, podle vzoru vysídlení tureckého a řeckého obyvatelstva ve dvacátých letech. Vysídlením měla Velká Británie mimo to vlastní zkušenosti. Na území svého impéria to nařídil Londýn již vícekrát. O tomto „drastickém řešení“, jak to Mabbott ve své zprávě formuloval, bylo ve Velké Británii dlouho před Postupimskou konferencí v roce 1945 diskutováno. Hlavní argument pro provedení tohoto odsunu neměla být odveta na Němcích, nýbrž řešení etnických konfliktů v zemích střední Evropy jako Polsku a Československu. Velká Británie chtěla etnickou homogenizací docílit klidný rozvoj v těchto zemích.

Britové byli podle Browna přesvědčeni o tom, že se takové rozsáhlé stěhování národů nemůže „řádně a důstojně“ provést, jak to později prohlášení z Postupimi požadovalo. „Tímto způsobem a postupem vysídlit miliony lidí z jejich vlasti, by stálo příliš mnoho peněz. A tyto peníze nikdo neměl. Trvalo by to také dlouhou dobu, přibližně deset až patnáct let. A tento čas také není“, řekl Brown.

Brown došel ve své knize k závěru, že konkrétní idea o vysídlení Němců nebyla vymyšlena Brity, nýbrž československou vládou v Londýně. Ministerstvo zahraničních věcí Velké Británie převzalo pak v základu plány československé representace. Britská vláda by byla souhlasila s nuceným vystěhováním po atentátu na Reinharda Heydricha a zničení Lidic. Podle Browna to nebyla žádná písemná dohoda a žádný definitivní příslib, jak tomu porozuměla československá exilová vláda. Neboť Britové podmiňovali svou podporu souhlasným postojem USA a Sovětského svazu.

„Poválečné vystěhování bylo nespravedlivé. Přineslo násilí a trauma, ale nebylo nic nového. Nebyla to žádná zvláštnost, která teprve v Evropě dvacátého století byla použita“, zdůraznil Brown. Jako příklady jmenuje historik četná vyhnání v Sovětském svazu, rovněž v USA v devatenáctém století. Britská diplomacie využila tuto formu řešení etnických konfliktů při rozdělení britské Indie v roce 1947 na Indii a Pakistán. Toto přineslo s sebou přes pět milionů obětí.

Ln, čtk.

„Nejsme ti, kteří dělají politiku“

Martin Krafl je ředitel programu, kulturní atašé a diplomat v jednom

O zkušenostech s ním mluvila Susane Beckmannová.

Pane Krafle, jste již rok v Berlíně. Jak se vyrovnáváte s mentalitou Berlíňanů?

Berlíňan je přímý, to je pro nás Čechy neobvyklé. S tímto rozdílem jsem měl z počátku problémy, nejprve jsem shledával lidi nezdvořilé. Pak jsem poznal, že to je mentalita Berlíňanů. Nemíní to negativně, říkají jednoduše, co si myslí. Tak hned vím, na čem jsem. My, Češi, poškozujeme mnohem víc lidi kolem sebe, teprve mezi přáteli a vlastními kolegy jsme čestní a přímí.

V čem je pro Vás v povolání největší rozdíl mezi Prahou a Berlínem?

V minulých letech jsem pracoval s medií a v mediích. Před dvěma lety jsem obdržel cenu „Mluvčí roku“ a dostal jsem nabídku z Karlovy university, abych tam vyučoval. Mnozí mluvili se mnou jako s „nejlepším“, bylo mi 35 let a necítil jsem se tak, nemohl jsem přece ještě být „ na vrcholu“. Byl jsem samozřejmě velmi hrdý, ale věděl jsem, že to je pro mne příliš brzo. Přátelé mi poradili změnu. A věřím, že to byla správná myšlenka.

Ucházel jste se o pozici v nějakém Českém centru.

Myšlenka pracovat pro Česká centra je již velmi stará. Společně s bývalým presidentem Václavem Havlem, pro kterého jsem pracoval, jsem býval často v zahraničí. Ale práce v diplomacii je mi příliš oficiální a jednoduše málo kreativní, je to spíše politická úloha. Práce v nějakém Českém centru je docela něco jiného, neboť tam se může program vytvořit. Co mne velmi lákalo, byla pozitivní práce: můžete něco pozitivního presentovat a nemusíte již negativní věci komentovat.

Rok 2008 přinesl ale do vašeho programu politická témata.

Ano, to souhlasí. Ale my nejsme ti, kteří politiku dělají. Tento rok byl samozřejmě neobvyklý: v české historii byly roky s osmičkou, které pro naše obyvatelstvo byly významné, některé dokonce osudové. Rozhodli jsme se, spolu s velvyslanectvím, během roku připomenout některé události, našim mottem bylo „Moc osmičky“. K tomu se konaly v každém měsíci akce, například koncerty, filmová představení a diskuze. Výstava fotografií „Tváře pražského jara“ byla dokonce instalována ve Spolkovém sněmu a nyní v nakladatelství Frankfurter Allgemeinen Zeitung ve Frankfurtu /Main. Na to jsem hrdi.

Proč je rok 1968 tak zajímavý pro Němce?

Ukázalo se, že Němci o tomto roce něco vědí, sice ne moc, ale mají chuť, dozvědět se víc. Snažili jsme se získat nejlepší experty a noviny do Berlína, měli jsme koncem září pódiovou diskusi se studenty Humboltovy university. Nezůstali jsme jen v Berlíně. Byli jsme s tímto tématem také v Brémách, Frankfurtu a v Hamburku.

Presentovali jsme téma také „nezatížené“, například koncertem Marty Kubišové v květnu letošního roku. V následujícím rozhovoru vyprávěla samozřejmě o roce 1968 a o jejích osobních zkušenostech.

Jak dalece se změnilo Centrum v Berlíně během roku a politického vývoje?

Mohu vlastně mluvit jen o posledním roce. Můj konkrétní závazek je s akcemi vycházet z Berlína. Centrum v Berlíně existuje již od roku 1955 a je to největší české centrum. Orientujeme se mimo Berlín a Brandenburku také ve směru severního a západního Německa. V nastávajícím roce připravujeme například české kulturní dny v Brémách, společně se spolkem Porta Bohemika, s DTSG a Brémskou radnicí.

Jak dalece spolupracujete s Centry v Mnichově a Drážďanech?

Centrum ve Mnichově se soustřeďuje především na oblast Bavorska. Tam mají lidé docela jinou mentalitu a německo – české vztahy jsou velmi úzce spjaty se „sudetskými“ Němci. V Bavorsku se ví mnohem víc o Česku, ale také v docela jiném duchu, v tom je rozdíl mezi námi. Drážďany jsou rovněž výjimka, neboť drážďanské centrum se koncentruje silně na regionální spolupráci v prostoru Krušných hor a v severočeském – saském prostoru. Z toho existují velmi dobré kontakty, které by Centrum chtělo udržovat. Všeobecně ale koordinujeme naše akce a některé výstavy děláme společně.

Měl jste přednáškové shromáždění s Anderasem Wiedemannem, který představil svou doktorskou práci o znovuosídlení Sudet. Jak dalece je německá menšina tématem pro České centrum v Berlíně?

Téma je sice ještě aktuální, ale když je zde v Berlíně dvakrát ročně nabídneme, pak to stačí. Je to spíše téma pro starší generaci nebo pro historiky. Mluvím za Berlín a zde je více zájmu o kulturu a umění současnosti a o aktuální život v Česku. Kolegové z Mnichova budou říkat pravděpodobně něco jiného.

Výhled pro příští rok: Česko převezme předsednictví v EU a bude na řadě 20. výročí sametové revoluce. Jaké akce plánujete?

V první polovině roku se chceme soustředit na český region. Moji kolegové a já jsme pochopili, že většinu Němců s Českem spojuje jen Praha. Ale země má k nabídnutí mnohem víc, chtěli bychom regiony presentovat, například výstavami o projektech universit.

V druhé polovině se budeme koncentrovat na 20. výročí: Václav Havel přijde do Berlína a plánujeme konferenci na toto téma společně s Poláky, Maďary a Slováky. Samozřejmě k tomu bude také výstava fotografií

V Říši doporučeno

Noc z 9. na 10. listopad 1938 vešla do dějin jako „Říšská křišťálová noc“. V celém Německu hořely synagogy, židovské domy a obchody byly přepadány a plundrovány, desetitisíce Židů bylo zatčeny, stovky zavražděno nebo dohnáno k sebevraždám. Sotva měsíc po vtrhnutí wehrmachtu, jako výsledek podpisu „Mnichovské dohody“, obdrželi také sudetští Němci příležitost své nepřátelství k Židům veřejně projevit. Vůdce mohl být hrdý na solidaritu a výkonnost občanů jeho „nově získaných“ teritorií!

Největší část sudetských Němců, kteří s tím souhlasili, dosáhla svůj „konečný cíl“ po dlouholetých provokacích československé vlády. Konečně byli „daheim im Reich“ (doma v Říši).

Vzpomínáme: Od 1. října začaly německé oddíly s obsazováním asi 28 000 čtverečních kilometrů velkého prostoru Sudet, na kterém žilo 3,5 milionů sudetských Němců. Zdravili „osvoboditele“ většinou bouřlivě Hitlerovým pozdravem a vlajkami s hákovým křížem a „Sláva Vám, němečtí bratři!“ – prapory a to ve městech a obcích, ve kterých žilo celkem 700.000 Čechů. Ve stejné době obsadily polské oddíly město Těšín a těšínskou oblast. Asi 200. 000 Čechů se stalo obětí etnické čistky a vyhnání. Konrad Henlein se stal Říšským komisařem pro Sudety s postavením říšského místodržitele. Také církev projevila oficiálně značné potěšení z vydařeného připojení a kardinál Bertram poslal Adolfu Hitlerovi po vpádu do Sudet telegram následujícího znění: Velký čin bezpečnosti národního míru dává podnět vyslovit poníženě vůdci a říšskému kancléřovi blahopřání a dík jménem všech diecézí Německa a nařídit slavnostní vyzvánění zvonů na neděli“.

Do začátku listopadu uteklo nebo bylo vyhnáno asi přibližně 12.000 z 28,000 Židů až dosud žijících v Sudetech. Zbývající ještě nenašli k tomu příležitost nebo ještě neviděli důvod. Teror jako následek „Anschlussu“ (připojení) pokračoval v Sudetech zcela standardně. Protižidovské výtržnosti patřily v nové „Říšské župě“ k dennímu pořádku. Zajatí Češi, komunisté, sociální demokraté a Židé byli zavlečeni do táborů, plnili věznice a káznice. Tak hlásilo gestapo v Karlových Varech, Nejdku a Lokti mezi 4. a 24. říjnem 721 zatčených členů DSAP, komunistů a příslušníků „ Rudého odporu“. Mezi 3. 10. a 7. 11. stoupl počet zatčených na 1157 osob. Až do jara1939 bylo zbaveno svobody asi 10.000 osob.

Atentát na německého vyslaneckého sekretáře Ernsta von Ratha na pařížském říšském vyslanectví polským Židem Herschelem Grynszpanem a hned po smrti Ratha vedly také v Říšské župě k nárůstu protižidovských výtržností. Nejhůře byli postiženi Židé z Karlových Varů. O výtržnostech podal zprávu Karel Josef Hahn – nebyl Žid, jehož vzpomínky na příhody v Karlových Varech byly zveřejněny 1998 pražským nakladatelstvím Vitalis. V lesích kolem Karlových Varů bylo ve dnech po 10. listopadu nalezeno více zavražděných Židů.

V Duchcově 9. listopadu udělalo asi 500 (bývalých) ordnerů SdP hon na Židy a Čechy. Obchody byly vyrabovány a zničeny. Podobné oddíly se tvořily v dalších dnech také v Bílině, Jeníkově, Mostu atd. V Ústí nad Labem byli Židé ve svých bytech a na ulici zatýkáni. 11. listopadu hlásila „Německá pošta pro Sudety“, že synagoga v Opavě byla až do základů vypálena. List svalil veškerou vinu na Židy a Čechy.

V noci pogromu a následujícího dne padlo za oběť mnoho synagog organizovaným požárům. Nebylo snad žádného židovského božího domu, který by nebyl znesvěcen, zvláště synagogy v Žatci, Ústí, Sokolově, Jablonci nad Nisou, Liberci. Uchráněny zůstaly jen některé modlitebny, které nemohly být vypáleny pro blízkost obytných domů. Byly však vyrabované, okna rozbita a hřbitovy zpustošeny.

Rozsah zpustošení byl značný. V samotné „Říšské župě Sudety“ bylo zbořeno nebo zneuctěno nejméně 44 synagog a 63 hřbitovů zhanobeno nebo zcela zrušeno. Výtržnosti prováděli převážně oddíly SFK (asi 40.000 mužů) bývalé Sudetoněmecké strany, kteří již mezitím byli převedeni do sudetoněmecké SA. Tím vznikla sudetoněmecká SA z „v boji osvědčených mužů“, kteří v září toho roku svou nenávist k Čechům, „zrádcům národa“ a Židům proměnili v skutky a poté byli připraveni svého vůdce bez rozpaků následovat až do katastrofy.

Za „škody“ vzniklé při říšské noci pogromu byli všichni Židé v Německé Říši kolektivně odsouzeni k „náhradě škod“ Říši.

Karel W. Schubsky

Kulturní týden Němců, seniorů, zbývajících ve vlasti

Horní Planá. V tomto říjnu, jako i v posledních letech, byli starší příslušníci německé menšiny v České republice pozváni na kulturní seniorský týden do Horní Plané Centrem Adalberta Stiftera.

V letošním roce přišlo 30 seniorek a seniorů. Od 18. do 24. října byl organizován seniorský týden Šumavským spolkem, v zastoupení zbývajících Němců na Šumavě, společně s Centrem Adalberta Stiftera. Vedení převzala Emma Marxová, předsedkyně Šumavského spolku.

Mimo přednášek o Adalbertu Stifterovi a o šumavském spisovateli Karlu Klostermannovi pronesených Horstem Löfflerem, a o německé menšině Waltrem Piverkou, dřívějším předsedou Zemského shromáždění Němců v Čechách, Moravě a Slezsku, na programu byly dokumentární filmy, exkurse mimo jiné do kulturních středisek Šumavy, výlet na bavorskou stranu na setkání s tamější místní skupinou Freyung, vyhnaných Šumavanů, intensivní průzkum „po stopách Adalberta Stiftera v Horní Plané“ a okružní jízda lodí po vltavské přehradě.

Mezi tím bylo hodně času na osobní rozhovory, ke společnému zpívání, na reportáže o osobních osudech a o závěrečném večeru byl společný tanec.

Finančně podporovaly seniorský týden Sudetoněmecký sociální s vzdělávací středisko z Baden Würtenberg, Sudetoněmecká nadace z Mnichova a Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Horst Löffler

Landeszeitung č. 25 z 2. prosince 2008

Schwarzenberg: „Klaus není celkově seznámen s realitou EU“

Praha /Vídeň President Václav Klaus není seznámen s celkovou realitou EU. To říká český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg ve svém interview pro rakouské noviny „Der Standart“ (Standart). Schwarzenberg tím vyjádřil nespokojenost české vlády s odmítavým postojem presidenta k Lisabonské smlouvě. ČR přebírá v lednu předsednictví EU a je vedle Irska jediná, která smlouvu až dosud neratifikovala.

Již předtím byl český ministr zahraničních věcí ostrý ve své kritice. Řekl při jednom televizním interview, že se president Klaus příležitostně trochu vznáší v oblacích, když jde o EU.

Schwarzenberg zopakoval to, co také premiér Mirek Topolánek stále znovu říká: že za zahraniční politiku země je výlučně odpovědna vláda. (Podle Ústavy ČR má prezident v zahraniční oblasti své kompetence a pravomoci. –pozn.red.)

Pro Schwarzenberga je hodnocení ústavního soudu významné. Proto by měl president Klaus podepsat Lisabonskou smlouvu podepsat– i když se právníci přou, zda tento podpis je vůbec nutný nebo ne. (Kdyby Schwarzenberg si prostudoval ústavu, věděl by, že podpis prezidenta pod LS je součástí její ratifikace.-pozn.red.) V Německu a v Polsku je situace podobná. Rozhodující je ale Irsko“, říká Schwarzenberg.

Opatrování a udržení kulturního dobra je nejvyšší příkaz výroční schůze

Sudetoněmecké rady

V krásné přírodě na úpatí Alp se setkali ve dnech 7. – 9. 11. v sudetoněmeckém domě kněží Johan ( sv. Jana) předsedové spolků z více jak 45 Kruhů vlasti na výročním zasedání. Byla přizvána Sudetoněmecká rada.

Brannenberg. Stěžejním tématem třídenního jednání byla mimo jiné zpráva Matthiase Schlinga o projektu centrálního Sudetoněmeckého muzea v Mnichově. Toto museum by mělo mít velký celospolkový význam.

Christine Schmid- Ether, ze zemského úřadu nestátních muzeí, podala zprávu o celoplošné inventuře domovské sbírky a apelovala na činovníky vlasteneckých spolků, aby pomohli při evidenci veškerých dokumentů o sudetoněmecké národní skupině i z archivů a vlasteneckých museí a světnic.

Bernd Posselt, mluvčí Sudetoněmeckého Landsmannschaftu (SL), zdůraznil ve svých projevech na téma „Rozčlenění vlasti v SL – základ pro národní skupinu a vlast“ důležitost udržení a péče o sudetoněmecký kulturní odkaz pro budoucí generace. K tomu jsou zaměřena především regionální muzea a vlastenecké světnice, měly by být přístupné celospolkové veřejnosti.

Mezi řečníky byl také německý velvyslanec v České republice Helmut Elfenkämper. Mluvil o porozumění v 21. století mezi Němci a Čechy. Přitom poukázal na to, že Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od svého založení získává od Spolkového ministerstva vnitra každoročně příspěvky na svou činnost a aktivity.

„K otázce, jak se dostáváme dopředu?‘, bych chtěl v současnosti připomenout, že vztahy mezi Německem a Českem nebyly nikdy tak dobré, jako dnes“, řekl Elfenkämper. Před časem se v tomto smyslu vyjádřili i někteří politici, Jiří Paroubek, Gerhard Schröder a také president Klaus dne 23. října v Drážďanech při zahajování Česko - německých kulturních dní v Sasku. To je také určitě důležité zjištění, ale to nás nesmí samozřejmě uspokojit, protože určitě víme, že v mnoha oblastech ještě potřebujeme zlepšení.

V sobotu večer byl účastníkům nabídnut v Brannenburger Wendelsteinhalle kulturní „Schmankerl“ (lahůdka). Salonní orchestr institutu Bukowina z Augsburgu vytvořil hudební rámec společenského posezení a hrál k tanci. Vrcholným bodem večera bylo vyznamenání zasloužilých předsedů spolku.

Margita Řehoříková

Hlučínský kraj a jeho lidé

Mnohotvárná a rozmanitá je krajina i lidé v Hlučínském kraji. Uzavřeni mezi řekami Opavou a Odrou, s mnoha hrady a zámky, je tato země symptomem velké německé minulosti. Baroko slezských zámků a kostelů s jejich hloubavými lidmi hledajícími Boha, jejich přetékající otevřenost světu a také klidná zasněnost svobodného pána z Eichendorff dává zemi zvláštní ráz.

Hlučínský kraj s jeho 316 čtverečnými kilometry a 50 000 obyvateli, kteří se dělí na 38 obcí, je geograficky a historicky část slezského prostoru, jehož jihovýchodní cíp se utvářel během slezských válek. A docela uprostřed leží městečko Hlučín. Během dvacátých let 19. století vzniklo od toho odvozený název „Hlučínský kraj“. 4. února 1920, po 178 letech příslušnosti k Prusku, byl odtržen od Německa, a to bez dotázání lidu a bez odsouhlasení lidem.

Horst Kostritza

Politici z Horního Slezska

Neměla by teď být řeč o historických, politických, ekonomických nebo strategických pozadích Hlučínska. Mnohem více bych chtěl vyzvednout život lidí, jejich charakter, jejich osobitost, jejich spojení s vlastí, jejich obětování se a ducha obětí, které tuto zemi ovlivnily a oduševnily.

K tomu patří například hornoslezský politik Adolf Kaschny. Narodil se 30. 5. 1881 v Kobeřicích na Hlučínsku. Navštěvoval gymnázium v Ratiboři a studoval práva v Lipsku, Freiburgu a Vratislavy. 1908 se usadil jako státní návladní a notář v Ratiboři. Jeho politickou domovinou byla „Katolická národní strana Horního Slezska“. Po první světové válce byl nejprve městský zmocněnec a nakonec od roku 1926 starosta svého města Ratiboř.

Po převzetí moci nacisty byl Kaschny z úřadu odstraněn a pracoval ve svém povolání jako právní zástupce a notář. Po atentátu na Hitlera 1944 byl 21. 7. zatčen a odvlečen do koncentračního tábora, který mohl opustit v únoru 1945.

Protože Kaschny byl polskými úřady ignorován, odebral se do své rodné vesnice Kobeřice, aby v Hlučínsku zahájil pomocné akce pro německé obyvatelstvo z nynější polské Ratiboře a okolí. V létě 1946 přesídlil do Německa, kde za podpory Konrada Adenaura se stal státním návladním a notářem v Detmold. Později byl zvolen za CDU do zemského sněmu Severního – Westfalska. Během druhého slezského setkání v Mnichově 16. 8. 1951 utrpěl smrtelnou nehodu.

Horst Kostritza

„Nabízíme kontakty na Čechy“

Praha. Ne všechno je možné, ale nic nezůstane bez pokusu, aby byl umožněn německým školním třídám a mládežnickým skupinám příjemný pobyt v Praze. Eva Engelhardtová často telefonuje s učitelem již měsíce před cestou třídy „Někdy říkají učitelé, že by chtěli provedení Čajkovského v opeře. Pak se ptám, zda to je skutečné přání mládeže.“ Engelhardtová řídí Informační a kontaktní úřad nadace Brücke / Most v Praze – poradna pro německé třídy a mládežnické skupiny. „Ráda doporučuji ‚Alfreda u dvora‘. Je to divadlo, kterému se dá rozumět i bez znalosti češtiny. A to je vždy velmi dobře přijato.“

Její tým zprostředkuje kontakty odpovídající přání nebo organizuje návštěvy institucí. Téměř klasický je výlet do Terezína s následným rozhovorem se svědkem doby. Rovněž bývá zamluvena procházka městem. Mladé ženy a muži potkají stejně staré Čechy. Ve smíšených skupinách musíme různé úkoly řešit rozděleně. „Na této cestě se nejen učí si vzájemně porozumět, nýbrž také poznají Prahu“, řekla Engelhardtová. „Praha a rok 1968“ může být motto takového poznání města. K tomu nabízí Kontaktní úřad speciálně vytvořené pracovní listy, se kterými malé skupiny přicházejí na konkrétní místa, která jsou spojena s událostmi roku 1968. Texty, ilustrace, fotografie a citáty na pracovních listech informují, kladou otázky a úkoly, slouží diskuzi a dodatečnému zpracování doma.

Informační a kontaktní úřad je již dva roky zastoupením nadace Brücke/Most v Česku. Před deseti lety zjistili spolupracovníci nadace v Drážďanech a Freiburgu, že pro mladé návštěvníky Prahy není žádná speciální nabídka. Tak vznikla myšlenka pražské poradny. Od ledna bude úřad veden pod názvem „pražský kontakt“.

„Ale nejsme žádná cestovní kancelář“ říká Engelhardtová. Pobyt v Praze si musejí učitelé a vedoucí skupin sami zajistit, od spolupracovníků kontaktní kanceláře obdrží před cestou materiály a literaturu, Takže cesta do Prahy může být dobře připravena. Rádi zprostředkují k speciálním tématům referenty nebo návštěvy institucí, nebo také kontakty na současné mladé hudebníky, když je například plánovaná „hudební cesta do Prahy“. Za tím stojí cíl, aby mladí cestovatelé, kteří přijeli do Prahy, jeli domů s hluboko jdoucím vědomostmi o Praze. Kontakty mezi německy mluvícími zeměmi a Českem umožňuje trvalý zájem o sousední země. „Chtěli bychom podnítit rozmanité a dlouhotrvající partnerství mezi institucemi a osobami z ČR a německy mluvících zemí“, tolik říká tento projekt.

sbe

Výstava „Zachráněné dědictví“ v Horní Plané otevřena

Horní Planá. Centrum Adalberta Stiftera v Horní Plané na Šumavě otevřelo dne 7. 11. vernisáží výstavu „ Zachráněné dědictví“. Upozorňuje na obnovení zapadlých malých památek jižní Šumavy.

Tyto malé památníky, vzpomínkové kříže, boží muka, hraniční a tržní kameny, nápisy a podobné byly dříve uznávanou součástí kultury Šumavy. Po vyhnání německého obyvatelstva byly poškozeny nebo dokonce zničeny.

V letech 2000 až 2004 došlo v jižní Šumavě k cílenému soupisu malých památníků a tam, kde bylo ještě co zachránit, provést kompletní renovace. Práce byly provedeny správou Národního parku a Ochránci přírody Šumava. Akce byla financována za pomoci Německo – českého fondu budoucnosti, Rotary klubu z Plzně, rovněž různými českými, německými a rakouskými institucemi a domácími firmami.

Výsledek byl Janem Podlešákem, docentem na universitě v Budějovicích, sepsán v dokumentaci s titulem: „Zapomenutá dědictví“. Ivan Slavík, zástupce ředitele regionálního muzea v Krumlově, z toho vytvořil výstavu: „Zachráněné dědictví“. Na velkoplošných tabulích ukazuje tato výstava slovem a obrazem (trojjazyčně česky, německy a anglicky) obnovené objekty v obcích i v přírodě a tím pro potomstvo jejich zachránění.

Při otevření mluvili vedoucí Národního parku Šumava, pan Jiřička z Vimperku, kurátor Slavík a zástupce Rotary klubu, Dobroslav Zeman.

Hlavní projev měl Podlešák. Řekl: Výstava o renovaci malých památníků na Šumavě nechce toto pozoruhodné dílo přinést jen české, německé a rakouské veřejnosti, nýbrž podává zároveň také tragickou historii vzájemných vztahů ve 20. století – s cílem přispět k zahojení ran. Historie se nedá změnit, ale můžeme a musíme se z toho poučit. V tomto duchu chce výstava být malým přínosem v procesu porozumění a usmíření mezi Čechy a jejich německy mluvícími sousedy.

Horst Löffler

„Praha – rozdělená historie“ 1930 – 1948

tak zní téma sympozia, organizované Pražským domem literatury německy mluvících autorů společně s Městskou knihovnou Praha, Magistrátem hlavního města Praha a Ministerstvem kultury v době od 23. – 24. 11. v prostorách pražské městské knihovny.

Praha. Toto bylo setkání potomků Němců, jejichž osud byl nebo ještě je spojen s Prahou třicátých a čtyřicátých let dvacátého století. Těžiště tohoto sympozia spočívalo v zamyšlení o zvláštnostech tehdejší situace, zmínit se o tom, v jaké pozici byli německy mluvící obyvatelé v Praze k jejich českým spoluobčanům a jiným německy mluvícím obyvatelům v ostatních oblastech Československa.

Toto sympozium nebylo věnováno jen literatuře, nýbrž také československým německy mluvícím mediím a především bylo o lidských osudech tehdejší doby. Vedle odborníků přišli ke slovu především svědkové doby, byla to jedinečná příležitost, poznat je a jejich historii.

V neděli večer byly přednášeny texty německy mluvících autorů a poslechové ukázky, předváděny i části filmů a fotografie z těchto děl a života.

V pondělí dopoledne referovali k hlavnímu tématu sympozia svědkové doby Alena a Michael Fürnbergovi, Alice Lukešová, rozená Ledererová a Bedřich Utitz. Historici Pavel Doležal a David Vaughan mluvili o osobních dojmech a vzpomínkách k tomuto tématu. Petr Brod moderoval.

V navazujícím tématu „Osudy“ mluvili v úvodu známí historici Alena Mišková a Michal Frankl. Konaly se rozhovory s Margit Pohlner, Evou Mändel-Roubíčkovou, Lamorel Thurn a Taxis, Angelus Waldstein a dalšími již zmíněnými svědky doby.

Margit Řehoříková

Výroční schůze Svazu Němců Chebska

Cheb. Dne 8. 11. se setkali členové Svazu Němců Chebska na výroční schůzi v domě Baltazara Neumanna. Po kontrole závěrů minulé schůze předsednictva a výroční schůze s volbami před rokem, přednesl předseda Richard Šulko výroční zprávu. Mluvil při tom také o nových impulsech. Myslel tím akci „Putující Chebští muzikanti“, která se v tomto roce konala poprvé, a následná byla akce koncertů „Hudba nezná hranice“. Tím se Svaz vrátil ke kořenům svých předků. „Když se podívám na práci našeho Svazu v minulém roce a dnes pohlédnu do obličejů shromážděných delegátů, pak mohu s uspokojením konstatovat, že můžeme být na sebe opravdu pyšní“, řekl Šulko.

Dále podala zprávu Krista Hrubá o práci Centra setkávání, které vede. Tématem na programu byly finance pro zbývající část roku 2008 a rok následující.

K úspěšným projektům patří internetová stránka Svazu Němců – Chebsko a osvědčené „Eghaland Bladl“ (Chebské listy – v chebském dialektu). Přitom se jedná o informační list, který vychází měsíčně více jak 15 let. Další osvědčená tradice je každoroční konání mládežnických setkání. V tomto roce se setkali v Nečtinách. Národopisná taneční skupina „ Die Malas“ se spolu s Bertl Růžičkovou úspěšně účastnila velké akce Němců v Praze. Pro 2009 budou také pozváni do Strážnice, kde se koná největší folklorní festival v ČR.

Jednohlasně proběhla volba zástupkyně pro „ Výbor menšin“ při Karlovarském okrese. Schůze proběhla velmi harmonicky.

Richard Šulko

Landeszeitung č. 26 z 16. 12. 2008

Čeští žáci nejsou dobře připraveni na praxi

Praha. Vzdělávací systém České republiky nepřipravuje dostatečně žáky na svět práce a především na praktické dovednosti. To je výsledek ankety, kterou provedla německo – česká průmyslová a obchodní komora mezi členy a odbornými školami ČR.

Na anketě se podílelo celkem 207 podniků a škol. Více než dvě třetiny zúčastněných podniků konstatovalo, že je nedostatek kvalifikovaných odborných sil. Zejména chybí skupiny povolání jak v kovoprůmyslu, zámečníci a mechanici, odborné síly, které jsou třeba zejména v automobilovém průmyslu a strojírenství. Nedostatek odborných sil brzdí další rozvoj Česka. „Aby poptávka po odborných silách v nastávajícím roce mohla být pokryta, musí vláda stanovit jasná pravidla kooperace vzdělávání a hospodářství. Jen tak se může stát Česko žádoucím technologickým místem“, si je jistý Bernard Bauer, jednatel, člen předsednictva Německo – české průmyslové a obchodní komory.

Pro budoucnost si přejí podniky zvýšení zájmu učňů o technické obory a zlepšení praktických dovedností. Kromě toho jsou mezi chybějícími kvalifikacemi uvedeny znalosti cizích jazyků a samostatné počínání začátečníků v profesi.

Školy odhadují situaci podobně jako podniky a přejí si intensivnější spolupráci: Více než dvě třetiny škol v současné době hledají kooperativní partnery. Počátek kooperace vidí skoro všechny školy při praktickém výcviku žáků, exkurzích a informačních shromážděních. V současné době chybí ve školách také kvalifikovaní učitelé a rovněž chybí prostředky na moderní učební materiály.

Mínění škol a podniků se kryjí v mnoha bodech a problémy jsou známé. Aktéři usilují o spolupráci při rozvoji dalšího vzdělání pro živnostenské technické obory. Abychom docílili našeho cíle, vyzýváme jak podniky, tak i školy, aby stanovily nová pravidla, kterými by se měla spolupráce škol, podniků a žáků řídit.

dtpa

Volný překlad, redakčně kráceno: Irma von Tirb Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR Klubu českého pohraničí v Praze 10. Publikace je studijním materiálem, určeným pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, leden 2009

Webová stránka: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel @seznam. cz