Listy č. 67

Studijný texty

Landeszeitung č. 12 z 3. června 2008 

Německé válečné hroby v Chebu

Dne 26. května dalo město Cheb oficiální souhlas ke zřízení německých válečných hrobů na svém území. Primátor dr. Jan Svoboda a předseda Lidového spolku pro péči o válečné hroby  Reinhard Führer podepsali příslušnou dohodu. Ještě v tomto roce má být asi 4300 německých válečných obětí pochováno v Chebu.

Výstavba hřbitova byla přerušena, neboť město Cheb vzneslo další podmínky. Tak měl německý národní svaz nejen zaplatit péči o válečné hroby, nýbrž také dodatečné stavební práce, které s tím souvisejí. Jsou tím míněny náklady, které vzniknou při úpravě okolí, například silnice ke hřbitovu. Národní svaz zásadně souhlasil..

Náklady na výstavbu hřbitova budou asi 700.000€, pro další dodatečné práce počítá národní svaz s dalšími 900.000€. Město Cheb se nebude na těchto výdajích podílet.

Principem německé péče o válečné hroby je pohřbít vojáky v zemi, kde padli. Proto bylo  důležité, nalézt vhodné místo na českém území. Vznikající hřbitov má mít vzpomínkový charakter. Má být místem setkávání pro pozůstalé padlých a dnešní obyvatele Chebu

Od začátku devadesátých let vzniklo v Čechách deset válečných pohřebišť. Hřbitov v Chebu je jedenáctý a také poslední. Ještě letos na podzim by měli být ostatky uloženy.  Oficiální a slavnostní zasvěcení by mělo proběhnout v roce 2010. 

Češi neprominou Rusům

Také čtyřicet let po sovětské okupaci Československa nemohou Češi Rusům prominout. Podle representativní ankety institutu STEM ze srpna letošního roku uvádějí dvě třetiny českého obyvatelstva, že by se Rusům neměl nikdy prominout 21. srpen 1968.

V české společnosti je hluboce zakořeněný strach před Ruskem. Každý druhý se obává ruské zahraniční politiky, považuje ji za expanzivní a vnímá „světovou velmoc“ ne jako demokratickou zemi. Dva ze tří Čechů vidí v moskevské vládě potenciální hrozbu a více se obávají  již jen útoků extremistických Islamistů.

Vztah českého obyvatelstva k Rusku se sice krok za krokem v posledních letech zlepšil, ale debaty o zřízení raketových základen v Čechách, které výhrůžkami Vladimíra Putina  vyvrcholily, i poslední válečný stav v Gruzii značně zhoršily obraz Ruska v české veřejnosti. Mimo to čekali Češi marně na smířlivá slova z Moskvy 21. srpna, kdy vzpomínali čtyřicetiletého výročí okupace a svých obětí.

Obsazení Československa přerušilo demokratické snahy na všech společenských úrovních. Pomalu se vyvíjející politický a kulturní život německé menšiny byl usměrněn. Napochodováním ruských oddílů byly přípravy zakládání německých kulturních svazů ztíženy. Členové, kteří nesouhlasili s režimem, byli pronásledováni a vyloučeni. Museli dlouhá léta vykonávat podřadné práce a museli přihlížet, jak v tažení všeobecného usměrnění byl komunisty normalizován i mladý německý kulturní svaz.

Ln 

Pozn.red. Kdyby v druhé světové válce zvítězili Němci, český národ by již dávno neexistoval. Nebyl by zřejmě  nikdo, kdo by mohl říci Němcům, že genocidu českého národa jim nikdy nezapomeneme.

21. srpen byl pro nás jistě velkým šokem. Byli jsme obsazeni cizím vojskem, s jejichž vstupem většina národa nesouhlasila a dodnes jej odsuzuje. V době okupace sovětským vojskem však náš národ nebyl vyvražďován, ale početně dále rostl, bohatl. Přesto na tuto okupaci vzpomínáme  nikoliv v dobrém.

Pakliže však někdo toto smutné výročí využije k pochybné protiruské kampani, zvláště  když jde o tiskový orgán německé národnostní menšiny v ČR, který je vydáván za pomocí finančních prostředků z našeho státního rozpočtu, pak je tato snaha více než odsouzeníhodná. Potomci německých nacistů by si měli uvědomit, že  krev 360 000 českých a slovenských obětí a plán na likvidaci českého národa je to, na co nikdy nebudeme moci zapomenout.

Vážená redakce Landeszeitung, napište někdy též o tom, že SRN, jako právní nástupce nacistické říše, nám ze zhruba 360 miliard předválečných korun reparací zaplatila jen několik set milionů korun. Zkuste se reparací, jako občané ČR, na Německu domáhat. Až to uděláte, uvěříme, že nejste jen Němci, ale občané ČR německé národnosti. Děkujeme. Konstatujeme fakt: Rusové své dluhy ČR splácejí, Němci zatím nikoliv!

Maraton rozhovorů

Historické místo, výročí, svědkové doby, politici a novináři – všechno dohromady vytváří mimořádné vysílání rozhlasu o Pražském jaru. Pražský Goethův institut byl na dva dny přestěhován do studia německého rozhlasu. Německý zemský rozhlas vysílal živě u příležitosti čtyřicátého výročí okupace.

„Pražské jaro – Pražský podzim“ je titul dvoudenní akce spolkové centrály pro politické vzdělávání, kterou organizovala společně s Německým zemským rozhlasem a Goethe institutem. Na programu jsou velká jména: Egon Bahr, František Černý, Ludvík Vaculík, Joachim Gauck, Jiří Kosta, Ondřej Liška, Jaroslav Rudiš, Vladimír Špidla a Hans-Dietrich Genscher. Vzpomínali a diskutovali o událostech,  „sociální hnutí v Západní Evropě bylo jím trvale ovlivňováno“.

Pozn. red. Můžeme očekávat, že Němci, a německá menšina v ČR, vzpomenou takovým okázalým způsobem „pražský podzim“ v březnu 1939 a „pražské jaro“ v květnu 1945“? Nebo máme co dělat jen se snahou o přepisování historie a vyvolávání protiruských nálad, které připomínají nenávistnou protiruskou nacistickou propagandu?

Mediálně účinný

Dvoudenní konference má večer prominentní závěr. Günter Müchler, ředitel programu Německého zemského rozhlasu, má rozhovor s bývalým ministrem zahraničí Spolkové republiky Německo Hansem Dietrichem Genscherem a Vladimírem Špidlou, dříve ministerským předsedou České republiky a nyní komisařem EU. Jde o následky Pražského jara, o přeměnu totality. Podiová diskuze se přenáší živě.

Müchler se ptá, jak spolu souvisejí letopočty 1968 a 1989. “Praha 68 je proto tak důležitá, protože  toto  hnutí za svobodu vyvolává novou východní politiku západu“, říká Genscher. „Bez pražského jara by historie vypadala docela jinak. Bylo to porážka hnutí za svobodu. Ale rovněž to byl také konec sovětského impéria. Ztratilo svou morální sílu“,doplnil Genschera vlevo sedící Vladimír Špidla.   „ Lekce byla docela jasná. Tanky nejsou tak mocné, jak si myslíme“, řekl Špidla a předal tím tak vysílači mediálně účinný citát pro vysílání nočních zpráv toho večera.

Sbe

Sporná kniha na sporné téma

Tobias Wegner: Národnostní boje bez konce? Sudetoněmecká organizace 1945 – 1955, Frankfurt 2008.

Když Tobias Wegner píše o sudetoněmeckých organizacích v poválečném Německu, pak si nebere přes pusu servítek. Oldenburský historik se věnuje ve své disertaci s titulem „Národnostní boje bez konce?“ sjednocení sudetských Němců v letech 1945 až 1955. Pro svůj kritický postoj má, nejen mezi vyhnanými, četné kritiky a protivníky. Neboť na více než 600 stránkách se zamýšlí o novém hodnocení německo-českých vztahů. Zpochybňuje obraz utiskované německé menšiny  a o svá práva bojující německé národnostní skupiny. Místo toho chce ukázat, jak málo sebekritičtí byli sudetští Němci ke  svému vlastnímu osudu  a jak málo jsou sebekritičtí dodnes.

Ústřední část jeho práce je otázka kontinuity: Sudetoněmecké spektrum svazů v poválečné době nebyl pro Wegnera žádný produkt útěků a vyhnání, nýbrž většinou pokračuje to, co bylo již před rokem 1945 založeno v sudetoněmeckém prostředí. Paralelně k tomu vidí například  Witikobund, jako následovníka národnostně militantní skupiny dvacátých a třicátých let. Ve spolku Adalbetra Stiftera  se sdružovala intelektuální elita sudetoněmeckého hnutí, která byla  činná již před rokem 1945 v tak zvaných ochranných spolcích, vysokých školách nebo  v jiných zařízeních. Collegium Carolinum je pro Wegnera pokusem „navázat na tradici Německé university v Praze a sudetoněmecké  výzkumné instituce v Liberci, které dále národnostní skupinu vědecky kultivovaly a částečně dále rozvíjely.

Aby Wegner své tvrzení podpořil, vypůjčil si v úvodu knihy delší citát spisovatele Petera Härtlinga: „1949 jela Ruth na setkání sudetoněmeckého Landsmannschaftu do švábského Gmündu,  akce se účastnila, však projevy  neposlouchala a celkem  zmatená se vrátila. Zdá se mi, že vyprávěla matce o útěku, o  výprasku. Tolik výprasku na jedné hromadě jsem ještě neviděla. A mladí lidé pochodují dále stejným krokem přímo z Hitlerjugend jako Německá mládež východu nebo co já vím, jak se to jmenuje“.

Wegner zjišťuje, že sotva každý desátý vyhnaný z Československa se zapojil do některé sudetoněmecké organizace. A všem těmto stejně smýšlejícím společenstvím se Wegner věnuje, například Witikobundu, Ackermannově společnosti nebo Seligerově společnosti. Nejdůkladněji se zabývá sudetoněmeckým Landsmannschaftem. Tento hraje důležitou roli při integraci sudetských Němců v Německu, jednak kvůli požadavku vlastního zastoupení v různých orgánech a jednak pro pozdější úzké propojení s  bavorskou CSU. 

Wegner ukazuje, jak sudetoněmecká organizace umí historii používat jako „zbraň“. „Všechny politické aktivity sudetských Němců po roce 1945, směřovaly v daném období k politice domova. Pomyslným vzdáleným cílem v dané době od roku 1945 do roku 1955 bylo obnova Sudet, teritoriálně spojených s Německem, v zásadně nově uspořádané Evropě pod německou hegemonií, jakož i návrat těch, kteří byli ze Sudet vyhnaných“, tvrdí Wegner ve svém díle.

Tobias Wegner  svou knihou vyvolává nejen mezi sudetskými Němci  četnou kritiku. Píše provokativně a bez kompromisu. Zpravidla ale vědecky fundované, což potvrzuje jeho odkaz na literaturu s více než stem titulů, rovněž s odkazy na prameny v archivech v Německu, Nizozemsku, České republice a USA.  

Landeszeitung č. 19  z  9. září 2008

Pohraničí má zůstat „barevné“!

V srpnu se ve Warmensteinbach a ve Wunsiedel konaly dvě velká shromáždění za toleranci a proti hnědému nebezpečí. Nejdříve organizovala NPD setkání ve Warmensteinbachu u příležitosti vzpomínky na Rudolfa Hesse.  Mimo to se pokusila koupit restauraci, aby zřídila pravicové centrum. Proti NPD demonstrovalo 2000 obyvatel, ve Wunsiedel to bylo skoro 500. Heslem demonstrantů bylo: „Nacisté narazí ve Fichtelgebirge na tvrdý odpor!“

Oběma shromážděním se  obyvatelé přihlásili k toleranci a demokracii.  Na informačních stáncích nabízely různé skupiny materiály o svých aktivitách. Prominentním řečníkem na tomto shromáždění byl předseda německého odborového svazu Bavorska Fritz Schösser. Schösser upozornil, že odborová organizace obdržela před nedávnem tiskové sdělení NPD, v kterém tato požaduje pro Němce minimální mzdu ve výši „8.80 Euro.. Kdo se ale vyzná v myšlenkových pochodech pravicových extremistů, ví, co se za touto částkou skrývá. Osmička  v abecedě znamená osmé písmeno a to je „H“ a tak se za touto číslicovou hrou neskrývá nic jiného než „Heil Hitler“.

Pesimistický tisk

O Wunsiedlu můžeme v tisku stále znovu číst negativní palcové titulky. Pravicoví extremisté a neonacisté se setkávají  ve městě, aby upozornili na svou ideologii. Důvodem je hrob Rudolfa Hesse, zástupce Adolfa Hitlera. V roce 1946 byl odsouzen na doživotí. Zemřel 17. 8. 1987 ve spojeneckém vojenském vězení Berlín – Spandou. 1988 byl pochován do rodinné hrobky ve Wunsiedel.

Od té doby se objevují negativní palcové titulky spojené se jménem města. Staří a noví nacisté, rovněž i pravicoví radikálové, považují Wunsiedel za své poutní místo. Bavorská justice  nezamezila těmto pochodům ve městě. Začalo to v roce 1988, kdy se sešlo sotva 100 účastníků. Jejich počet stoupal  až do roku 2004, kdy dosáhl přibližně 5000 demonstrantů. Přijížděli ze 16 evropských zemí, aby pochodovali Wunsiedlem. Měsíc srpen se stal pro obyvatele města neustálou zkouškou a velkým neštěstím. V průběhu let vzrostl ale také odpor místního obyvatelstva. Nechtěli být jmenováni jedním dechem spolu s nacisty. Také proto byl v červnu 2005 v Mnichově založen „Bavorský svaz pro toleranci – demokracii a ochranu lidské důstojnosti“ ve kterém se sdružuje 23 subjektů z církve, politiky, ekonomiky, sportu a  jiných společenských oblastí. Od října 2007 existuje k tomu ještě „Wunsiedelské fórum“ jako platforma pro celobavorské propojení postižených lokálních aktérů, starostů, zemských radních, městských obecních rad a členů občanských iniciativ a akčních svazů. Sledují jeden cíl: nepřenechat obce pravicovým extremistům jako politický akční prostor. Dále prohlášení uvádí: „Spolupráce, vývoj generací,  požadavek civilizované angažovanosti v místě jsou elementy strategie, usilující o zabránění  násilnických excesů a nepřátelství k cizincům. Pravicový extremismus se nezastaví na žádné hranici města. Občanská odvaha je stále více požadována především od občanů a nositelů rozhodnutí.“ Jako centrální krizové centrum bylo v lázních Alexanderbad zřízeno í dokumentační středisko pravicového extremismu.

 „ Kdo historii zapomene, je odsouzený ji znovu opakovat!“ proto:“ Neonacismus – ne díky!“                                                             

Karl W. Schubsky

Lípa jako znamení přátelství 

Ve Vernířovicích, vesnici v Hrubém Jeseníku, se setkali Němci a Češi na jedné slavnosti.

„ Lípu chceme zasadit jako znamení přátelství“, řekl Jan Preč, starosta Vernířovic, malebné obce Hrubého Jeseníku. 23. srpna se sešli, u příležitosti německo – české vesnické slavnosti, bývalí i současní obyvatelé Vernířovic/ Wermsdorf, jak se horská vesnice jmenovala před rokem 1945. Vyhnaní obyvatelé přicestovali autobusem z Německa. Přítomni byli také příslušníci německé menšiny.

Na myšlenku zasadit lípu přátelství a tím napomoci dobrým vztahům vyhnaných k domovské obci, přišel Rudi Jackwerth letos na jaře. Jackwerth má již více let dobré kontakty se starosty Vernířovic.

Jackwerth a Preč nemohli pro vysazení lípy najít lepší den než 23. srpen. Neboť v tento den, pro hory typický, chladný a částečně deštivý, slavily Vernířovice 450 let trvání obce. Návštěvou bývalých obyvatel mohlo být toto jubileum společně oslaveno.

My, jako representanti města Vernířovice, jsme diskutovali především o tom, kam můžeme strom zasadit, řekl Preč.. V obci je již jedna lípa jako přírodní památka. Stojí ale trochu na okraji obce a lípa přátelství by měla být na centrálním a důležitém místě. Proto bylo zvoleno místo přímo před radnicí na levém břehu potoka Merta.

Rudi Jachwerth vzpomínal během svého projevu na první kontakty mezi ním a představiteli obce. Od roku 2000 organizoval cesty do domovské obce. Přivést autobus s přibližně 50 osobami do Hrubého Jeseníku není lehké, neboť bývalí obyvatelé žijí roztroušení po celém Německu.  Jackwerth ocenil ve své řeči, že Vernířovice tuto lípu zasadili a bývalí Wermsdorfští mohou být u toho .

Nakonec zasadili muži za pomoci současných a bývalých obyvatel strom. Lípa dostala dvoujazyčný štítek, připomínající slavnostní akt.  

Lz

Shromáždění  dorostu ze střední Evropy. 

Bad Heiligenhof. Na téma „Rusko a střední Evropa“ se konalo ve dnech 25. 9. až 28. 9. shromáždění v Bad Kissingen.

Rusko se po letech éry Borise Jelcina pod prezidentem Vladimíra Putina stabilizovalo. Na světové scéně se přihlásilo opět o slovo. Všeobecně je rošáda v Rusku, nastoupení Putina do úřadu premiéra a volba Dimitrije Medvěděva prezidentem, viděna jako pokračování dosavadní politiky. Téma jednání bylo věnováno zvláštnímu vztahu Ruska k jeho západním sousedům, kteří v době studené války byly v sovětské sféře vlivu.  

Mnoho zemí východní a střední Evropy docílilo státní a politické nezávislosti a vstoupilo do NATO a EU. Na shromáždění byly projednávány hospodářské, energetické a rovněž i otázky bezpečnostně politické.

Pozváni byli účastníci z Polska, Maďarska, Slovenska, České republiky, Ruska a Německa, především mladí lidé, kteří jsou   politicky angažovaní. Jednání bylo finančně podporováno mimo jiné spolkovou centrálou pro politické vzdělávání, nadací Robert Bosch a bavorskou  vládou.

Lz

Praktikum ve Zlatém městě v oboru žurnalistiky

Landeszeitung nabízely od října zajímavou praxi ve své dvoujazyčné redakci v Praze. Život a práci v nejkrásnějším městě Evropy,  poznat zemi a její lid a možnost nahlédnout do německo – českých vztahů.

Od prvního dne jsou plně zapojeni do procesu „ vytváření listu“: plánování, vyhledávání témat, hledání, pátrání, psaní, redakce, kritika tisku . Náš mladý tým z Německa a Čech je podporuje v jejich práci a je otevřen pro jejich myšlenky a podněty.

Zájemci by měli by studovat komunikační nebo mediální vědní obor, případně příbuzné obory, mít zájem o Českou republiku a český jazyk a mít zkušenosti s použitím MS – Office. (počítačová technika). Praktikum by mělo trvat nejméně dva měsíce a může probíhat také jako doprovod studia zahraničního semestru v Praze. 

Lz  

Landeszeitung č. 20 z 23. září 2008

Nezapomenutí hrdinové

V Ústí byly představeny za účasti vysoce postavených politiků z Čech a SRN výsledky vládního projektu, ve kterém byly vyhodnoceny osudy sudetoněmeckých antifašistů.

Česká republika nezapomíná na své hrdiny, i když se konference jmenuje „Zapomenutí hrdinové“. Těmito slovy zahájil Tomáš Kosta konferenci „Zapomenutí hrdinové“, která se konala ve dnech 11. a 12. 9. v Ústí. Kdyby byl někdo Kostovi před 63 lety řekl, po jeho návratu z koncentračního tábora v Německu, že se stane předsedou dozorčí rady jednoho projektu, který se bude zabývat životními osudy sudetských Němců, nevěřil by mu to.

Projekt byl iniciován vládou vedenou Jiřím Paroubkem  v letech 2006 – 2008. . To připomněl ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, když spolu s Kostou, saským ministerským předsedou Stanislavem Tillichem a dřívějším českým ministrem zahraničních věcí a nynějším předsedou legislativy rady Cyrilem Svobodou,  zahajoval dvoudenní konferenci.

Podle Schwarzenberga jednal Paroubek správně, když toto komplikované téma dal do rukou historiků.  

O tom, jak se ČR s touto kapitolou z vlastních dějin kriticky  vyrovnala, promluvila místopředsedkyně německého Spolkového  sněmu Susanne Kastner. Ocenila zejména  usnesení vlády Jiřího Paroubka, kterým se vláda ČR sudetoněmeckým odbojářům omluvila.

Tillich mluvil o „dvojitém bezpráví“, které tito lidi postihlo: nejprve za nacistického režimu a pak vyhnáním.

Na probádání osudu sudetoněmeckých antifašistů se podíleli historici z celých Čech, zejména z Institutu pro historii, z Národního archivu v Praze a z university v Ústí. Celkem bylo zaznamenáno více než 130 rozhovorů a byl rovněž shromážděn četný fotografický materiál. Rozhovory byly vedeny však nejen v Čechách a Německu, nýbrž na příklad v Rakousku, Kanadě nebo USA.

Museum v Ústí připravilo na toto téma trvalou výstavu, která je umístěna v budově ústecké filosofické fakulty v ul. Velká Hradební. Mimo to  bylo zveřejněno 9 publikací a 3 dokumentární filmy. Další filmový materiál, přibližně v délce 24 hodin, čeká ještě na odborné zpracování.

Národní archiv zřídil databanku se jmény sudetoněmeckých antifašistů, která je umístěna na internetu. Badatelé zveřejnili také listinu přístupného archivního fondu, ve kterém můžeme zjistit něco bližšího o sudetoněmeckém odboji proti Hitlerovi.                                                   Ln 

Poz. red. V posledních svobodných volbách v ČSR v roce 1938 volilo asi 90% českých Němců tehdy již znacizovanou SdP K. Henleina. Ti z pohraničních Němců, co se postavili proti „soukmenovcům“, byli pohraničními Němci pronásledovaní se stejnou nenávistí a brutalitou jako Židé či vlastenečtí Češi. Šlo tedy o odboj německých antifašistů proti většině znacizovaných „sudeťáků“. Termín „sudetoněmecký odboj proti Hitlerovi“ je zavádějící.

Landeszeitung č. 21 ze 7. 10. 2008

Vyznamenám za zásluhy o německou a evropskou jednotu

Václav Havel je osobností Evropského mírového hnutí a klíčovou osobností v nenásilném boji proti předlistopadovém režimu. Proto mu byla 30. 9. 2008 propůjčena cena Point – Alpha.

V historicky slavném dni byl bývalý český president Havel na německém velvyslanectví v Praze vyznamenám cenou Point Alpha. „ Co se stalo 30. 9. 1989, by bez Václava Havla nebylo možné. Bez něho bych nemohl stát na balkoně, abych sdělil utečencům z NDR, že smějí vycestovat, řekl tehdejší ministr zahraničí Německa Hans-Dietrich Genscher, obraceje se na nositele ceny.

Celý svět hleděl v roce 1989 na dění v Praze: tisíce utečenců se shromáždilo na zahradě Lobkovického paláce. Mezi stany, toaletami a sprchami stáli a spali lidé až do doby, kdy po dlouhém jednání s vládou NDR přijel do Prahy  Genscher. V noci oznámil, že je možné vycestovat do Západního Německa. Na tom měl podle mírového kuratoria „Německá jednota“ velký podíl Václav Havel. Kuratorium uděluje „Cenu Point Alpha“ nepravidelně za zásluhy o jednotu Německa a Evropy v míru a svobodě. „Havel dal ideám a svobodě tvář“, řekl Genscher v následné chvalořeči.

Cenu předala prezidentka kuratoria,  durinská ministryně sociálních věcí Christine Lieberknechtová. Ve slovech poděkování vzpomněl Havel na setkání opozičních disidentů v Československu. Shodli se na tom, že bude svobodná Evropa jen tehdy, když bude Německo jednotné. A měli pravdu.

Cena je pojmenována po bývalé americké vojenské základně Point Alpha na hesensko – durinské hranici.  Je propůjčována v nepravidelných intervalech kuratoriem „Německá jednota“ a je dotována 25 000€. Prvními nositeli ceny byli v roce 2005 George Bush senior, Michael Gorbačov a Helmut Kohl.

Sbe.                                              

Landeszeitung č. 22 z 21. 10. 2008

Zdola nahoru

Schůzí poradců začala letošní výroční konference německo – českého fóra. Ve spolupráci se Západočeskou univerzitou se setkali experti a zainteresovaní laici na přednáškovém setkání na téma  „Společnost bez struktur – význam podpůrného principu“. Konference se konala v Plzni ve dnech 10. – 12. 10.2008  za finanční podpory německo- českého  Fondu budoucnosti.

ČR lpí na pověsti, že není proevropsky přátelsky laděna.   Prezident Václav Klaus svými výroky například napadá Lisabonskou smlouvu.  Obává se, že vazbou na  Evropu ČR ztrácí svou státní suverenitu. V Německu bude ratifikovat smlouvu parlament. Nebude předložena lidu k referendu, neboť podobně jako ve Francii a Nizozemsku, existuje obava, že by obyvatelstvo ji odmítlo.  

. Nulová zodpovědnost

 Podle slov senátora P ČR Luďka Sefzig (asi Luděk Ševčík) jsou mezi obyvatelstvem jen málokteří jednotlivci připraveni převzít zodpovědnost. Problém přímé demokracie tkví v tom, že ti, kteří svou angažovaností dokážou rozhodovat, nemohou být vzhledem k důsledkům bráni k zodpovědnosti. Když například pro nebo proti něčemu bude podána petice a poté učiněna rozhodnutí na vyšší úrovni, nejsou občané již odpovědni. Sefzig (Ševčík) se tedy ptá, proč například jsou rozhodnutí národa v reprezentativní demokracii nutná. Politická rozhodnutí by měla podle jeho mínění zůstat v rukách specialistů pro demokracii a politiků.

Sbe 

Bylo logické, že v roce 1932 byli voleni nacisté

Berlín. Ve Výmarské republice  v roce 1932 dostala NSDAP 37,4 %, stala se tak největší stranou Německa. Pro vědce a historiky je tento případ až do současnosti jedinečný a paradoxní. Nyní ukazuje jedna studie za Švýcarska a USA, že voliči zcela logicky volili z ekonomických důvodů.

Alexander Wagner pracuje v institutu švýcarského bankovnictví University v Curychu. Vyšetřoval, jaké části obyvatelstva volily NSDAP. Drobní podnikatelé, služebné a čeledíni volili především nacisty, jim nabízela strana prospěch. Nacisté dělali reklamu  naději na podnikání a autonomii.

Nezaměstnaní, dělníci v průmyslu a řemeslníci volili dříve komunisty. Závěrem je třeba vysvětlit, proč to nacisté tak daleko dotáhli. To studie ovšem neumí.

Lz

Landeszeitung č. 23 ze 4. 11. 2008 

Papež: Katedrála patří církvi

Praha /Řím  Papež Benedikt vyzval ČR, aby chrám sv. Víta vrátila katolické církvi. Sdělil to dne 27. 9. při přijetí nového velvyslance ČR Pavla Voslaíka (?) u Svaté stolice ve Vatikánu.

Církev v ČR je již 16 let ve sporu se státem o vlastnictví gotické katedrály, která pochází ze 14. stol. Vláda drží v současné době kontrolu nad využíváním stavby, ale na správě se podílí stát i církev.    

Papež ocenil „Znamení pokroku“ v ČR a vysvětlil, že pražská katedrála je symbolem a živoucím svědkem kulturního a církevního odkazu země a svědectvím o harmonickém soužití církve a státu. Totéž platí pro vzornou kooperaci v oblasti charity. Právě mladí lidé by mohli zde nezištně využívat nové impulsy, podtrhl papež Benedikt.

ČR platí svými 10,2 mil. obyvatel za jednu z nejzesvědštěnější  zemi světa. Podle sčítání lidu v roce 2001 je 59 % z celkového obyvatelstva bez náboženského vyznání, katolíků je okolo 26,8 %, protestantů pouze 2,1 %.

Lz

Rok 1968 a německá menšina

Po vyhnání Němců po roce 1945 zůstal v ČSR stále ještě určitý počet Němců, kteří pocházeli ze smíšených manželství, dále šlo o antifašisty, odborníky a převážně nemajetné lidí. Jejich počet se pohyboval mezi 250 000 až 350 000. Po uchopení moci komunisty v roce 1948 se domnívalo mnoho Němců, kteří byli převážně dělníky, že by pro německou menšinu mohlo být lépe. Naopak bylo ještě hůř. Každý Němec byl podezřelý již tím, že měl v západním zahraničí příbuzné, se kterými byl většinou  v písemném styku.

Poté, co selhal pokus německou menšinu tak zvanými akcemi „Akce N“ získat pro budování socialismu, byly založeny noviny „ Výstavba a mír“ a putovní divadlo. Represivní opatření byla zostřena. V roce 1954 bylo zákonem č. 34/1954 Sb. všem v zemi žijícím Němcům, ale také i proti jejich vůli, vráceno československé státní občanství. V předmluvě k nové ústavě z roku 1960  bylo stanoveno, že problém Němců v Československu byl Postupimskou dohodou jednou pro vždy vyřešen. Tak se stalo, že v Československé socialistické republice již „žádní Němci nebyli“.  Základ pro nucenou asimilaci byl dán. Krátkodobá vstřícnost po roce 1948 byla redukována na minimum, noviny, které vycházely třikrát týdně zredukovány na týdenník. V mezidobí vzniklé lokální kulturní skupiny a putovní divadlo byly rozpuštěny.

Teprve během Pražského jara byly vytvořeny předpoklady, aby německá menšina mohla oficielně rozvíjet  kulturní činnost. Vytvoření „Kulturního svazu československých občanů německé národnosti“ k tomu mělo přispět. Legislativní předpoklady byly dány ústavním zákonem  č. 144/1968 (z 27. 10. 1968, v platnost vstoupil 1. 1. 1969), tím byla německá menšina konečně nově konstituována. To znamenalo prakticky její znovunarození. V článku 1 uvedeného ústavního zákona je doslova uvedeno: „Československá socialistická republika, jako společný stát českého a slovenského národa a národností žijících na jeho území, v duchu socialistické demokracie a internacionalismu zabezpečuje  maďarské, německé, polské a ukrajinské (rusínské) národnosti možnosti a prostředky všestranného rozvoje.“ 

Asi za dva roky režim pokrok v oblasti menšinové znovu omezil. Prováděcí předpisy k ústavnímu zákonu č. 144/1968 Sb. nebyly vydány.  Aktivisté byly z politického života postupně odstraněni.

Trvalo dalších 20 let než se konečně totalitní režim zhroutil a  menšiny mohly zase zaujmout své postavení ve společnosti. Oslabení, které  postihlo německou menšinu v průběhu uvedené doby, se projevuje zejména v současnosti. Zatím co starší generace,  která ještě v roce 1968 aktivně zastupovala německou menšinu, nyní z velké části již nežije nebo je přestárlá, střední generace chybí a mladá generace se  o menšinovou činnost v potřebném měřítku nezajímá.

Ohlížeje se zpět, byl rok 1968 pro německou menšinu milníkem na cestě k jejímu udržení, který však byl dalším vývojem v naší zemi zničen.

Walter Piverka (poslanec České národní rady, 1968 až 1970 a 1990 až 1992)   

Německo – české mládežnické fórum – konkrétní příklad pro angažovanost mladé generace.

40 mladých Čechů a Němců se angažovalo  při vytvoření německo – české organizace Mládežnické fórum, které vzniklo v roce 2001. Mládežnické fórum se dělí na různé samostatné pracovní skupiny, které se zabývají tématy Evropa, kultura, migrace, civilní společnost a informace a k tomu vypracovávají různé projekty.  Mládežnické fórum je financováno českým ministerstvem pro školství mládež a sport, německo – českým fondem budoucnosti a německým spolkovým ministerstvem pro rodinu, seniory, ženy a mládež.

Laura Pittroffová z Regensburgu a rodilá Plzeňačka Alena Vlachová jsou činné v pracovní skupině Evropa německo-českého Mládežnického fóra  V zastoupení Mládežnického fóra se účastnily letošního setkání na Zlaté stezce a informovaly o činnosti fóra. Přitom kladly důraz na prezentaci konkrétních  praktických projektů.

Malá ukázka z aktuálních projektů Mládežnického fóra.

Soutěž o logo

Velký úspěch měla na příklad vypsaná soutěž o logo „Německo a ČR – pět let společně v EU“ u příležitosti pátého výročí vstupu ČR do EU, které bude v roce 2009. Cílovou skupinou byly žákyně a studentky obou zemí. Pro porotu byl získán Pavel Liška, rektor pražské Akademie pro umění, architekturu a design.

L. Pittroffová, zástupkyně německé mluvčí Mládežnického fóra, byla potěšena  velkým zájmem, který soutěž vyvolala.

 A co se stane nyní s logem? „1. května 2009 budeme mít v Zittau (Žitava) při shromáždění ‚Na společné cestě‘ stánek, který bude naší pracovní skupinu reprezentovat. Toto shromáždění je projekt z Zittau a jejich českých a polských partnerských měst Hrádek nad Nisou a Bogatynia. Tam budou vyloženy pohlednice potištěné vítězným logem. Účastníci shromáždění mohou přijít a napsat ve svém jazyce svá přání pro společnou budoucnost na pohlednice.  Tyto sesbíráme a pošleme je do sousední země. Tento projekt nese název „Přání bez hranic“.  

Politické vzdělání ve školách

AG občanská společnost se zabývá  aktuelním projektem politického vzdělání na školní úrovni. Cílem vícedílného projektu je upozornit na stávající problémy v politickém vzdělávání v Německu a ČR,  dále najít způsoby řešení a vyprovokovat veřejnou diskuzi. 

Společně jde všechno lépe

Při takové rozmanitosti různých projektů se ptáme, jak vlastně plánování projektů skupiny funguje?  Na začátku jsme docela jednoduše shromažďovali nápady a dali je dohromady. Každý vložil k nápadu toho druhého něco navíc,  říká L. Pittroffová o pracovním postup členů fóra,  tedy společný brainstorming („bouře mozků“), v jehož průběhu mohou projekty tak řečeno „růst“. Pospolitost je samozřejmě také při realizaci projektů středem zájmu.

Volný překlad, redakčně kráceno: Irma von Tirb                                   Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR  KČP v Praze 10 a Kruhem občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Publikace je určena pro studijní a jiné vnitřní využití vlasteneckých organizací. Praha, listopad 2008.

Webová stránka: www.ksl.wz.cz                                                 E-mail: Vydavateů@seznam.cz