L I S T Y č. 55

Kleiner Brünner Gassenbote Nr. 2/2006

(KBG je vydáván přáteli a členy Deutscher Sprache und Kulturvereins Brno/Brünn – DSKV)

Německý východ - vyhnání a následky

„Generace prožitku“ (generace, která vše prožila), pomalu vymírající, si zrovna tak, jako následující generace, není vědoma opravdového dosahu poválečného vývoje.

Ztrátu německých východních území a vyhnání německého obyvatelstva z něho, a to navždy.

Ano, je to známo, ale byl sotva čas se nad tím vážně zamyslet, protože bylo třeba především si zajistit půdu pod nohama. A i když se podařilo vybudovat si existenci, mnoho času na myšlenky o staré vlasti nezbývalo.

Západoněmecké obyvatelstvo, přestože utrpělo válkou škody, přijalo 12 milionů vyhnanců – pochopitelně na počátku proti své vůli, později však neskrblilo uznáním toho, co vnesli noví spoluobčané. Avšak i západní Němci nepřemýšleli o ztracených východních oblastech; příliš silně jim byl vtloukán pocit viny za válku a známé již zločiny nacismu způsobily, že vše ostatní bylo považováno za „spravedlivý trest“.

Četné organizace vyhnanců, které se později sloučily ve Svaz vyhnanců (BdV), se statečně pokoušely udržovat vzpomínky na německý východ a na vše, čím Němci těmto oblastem pomohli. Bohužel však s přechodným úspěchem. Protože synové, dcery a vnuci zapustili silné kořeny v nové vlasti, zdálo se jim vyprávění prarodičů spíše jako vyprávění pohádek.

Máme tedy považovat práci stovek vyhnanců v jejích organizacích za zbytečnou? Zajisté nikoliv, zvláště když přihlédneme k pracně sestavené dokumentaci. Více ale nezůstane, leda že by lidé v zemích, odkud vyhnanci pocházejí, sami uznali, jakou ztrátu si způsobili vyhnáním místo integrace, místo pokusu o soužití při pozměnění menšinových práv a podmínek. Takto pozměněná situace po ukončení války nenastala (Proč však sami neuskuteční to, co navrhují v Lužici?-pozn. red.); nedalo se nic dělat i kvůli zvyšujícímu se nacionalismu ve východních zemích (i v těch, které se za takové považovaly).

Stále ještě ořou polské a české pluhy zemi, kdysi německou (Jak je to ve skutečnosti? Kdysi německé pluhy oraly část polské a české země. Dnes polské a české pluhy ořou polskou a českou zem. To je přece ale zcela přirozené! Nač nad tím lkát? Připomeňme si Horní a Dolní Lužici! Tam německé pluhy dnes ořou zdrcující část lužickosrbské země a dále germanizují slovanské Lužičany, berou jim jejich školy, knihy, kulturu i jazyk, když již dávno zničili jejich státnost. Germanizace Lužice pokračuje i dnes. O tom však Němci, především tak zvaní vyhnanci, samozřejmě ve svých tiskovinách nepíší. Připomeňme jim to! – pozn. red.), a bude ještě trvat, než se tamější generace vnuků vzchopí ke své analýze. Dají se sice pozorovat určité povzbuzující jevy, ty se však více podobají vlašťovkám, neznamenajícím ještě léto.

Co tedy zbývá? Čistá rezignace? To by byla chyba; také v Německu musí být udržována vzpomínková kultura na tehdejší německý východ a to nejméně tak silná a angažující jako vzpomínky na zločiny nacismu. Prosti revanšistického napadání, hrdí na to, co učinili a vytvořili naši předkové před vypuknutím nacistického šílenství, na to, co teď přišlo k dobru „těm ostatním“. Zdali toho budou využívat, či nechají vše propadnout, je jejich starost.

Naší starostí je, aby pochvalu zasluhující záměry k založení „Centra proti vyhánění“ byly konečně uznány a podporovány vládou SRN. (Toto přání bylo vyslyšeno. Současná německá vláda v čele s křesťanskou demokratkou A. Merkelovou dělá vše potřebné pro vytvoření takovéhoto centra. – pozn. red.) Tam budou jistě při zobrazování vyhnaných Němců – a to nejen těch – vzpomenuty i kraje, ze kterých vyhnanci přišli a takto budou uchovány před zapomenutím,

Erich Pillwein

Heimweh – Touha po vlasti

Heimweh – pojem, který se nedá přeložit a který musí být přijat i v cizí řeči jako „heimweh“. (Opět neomalené německé vnucování jejich stanovisek nám. V názvu článku je plnohodnotný český překlad.- pozn. red.) Vědí Češi, co to je? (Téměř 180 tisíc Čechů bylo vyhnáno ze své vlasti, z pohraničí v r. 1938. Další statisíce Čechů žilo dále ve své vlasti, přímo však přičleněné k nacistickému Německu. Takže Češi vědí, co je touha po vlasti. O vlast je pomáhali připravit i mnozí nacismem zfanatizovaní příhraniční Němci, tehdy ještě občané ČSR. 360 000 Čechů, Slováků a Rusínů položilo svůj život za osvobození Československa. Kdo je připravil o životy? Nacistické Německo! To je hrůzná skutečnost.-pozn. red.)

Šílenství minulého století – „nacionalismus“, nastolený zvláště „Třetí říší“, skončil v poraženém Německu a později v celé západní Evropě. Jiná byla situace za železnou oponou. . Právě před tím, než se Evropa začala dělit, vyvolal Beneš, tento zářivý zastánce „etnicky čistého státu“, (o transféru, vysídlení, odsunu Němců z ČSR a jiných států rozhodli vítězné spojenecké velmoci s cílem zajistit mír i pro další generace – pozn. red.) český nacionalismus - s následky, které všichni známe.

Snad se nedalo tušit anebo chyběla fantazie si představit, že tato zničující válka s miliony obětí nacionalismu (správně řečeno: nacismu a fašismu- pozn. red.), bude nutně požadovat jiné odpovědi. Ba i dnes většina Čechů (ještě) neuznává, že společně se vyvíjející Evropa vyžaduje jiné odpovědi, než je lpění na učení Benešových dekretů (správně: dekretů prezidenta republiky, které vždy projednávaly a schvalovaly příslušné československé ústavní instituce. Schválením těchto dekretů Prozatímním národním shromážděním, v němž všechny politické strany měly stejné zastoupení, schválilo v r. 1946 dekrety prezidenta republiky, z nichž se staly pak ustavní zákony či zákony ČSR. Již v období londýnského exilu se na tvorbě dekretů podílel i německý sociální demokrat JUDr. E. Schwelbe. To je pravda, jíž zejména odsunutí Němci nechtějí vzít vůbec na vědomí. Proto stále opakují své pololži a lži. - pozn. red.). ČR sice patří do evropského společenství, avšak ještě tam nedorazila.

Ve Frankfurter Allgemeine Zeitung se zmiňuje Berthold Kohler o knize reichenberkského Otfieda Preusslera „Útěk do Egypta“, který je vsazen do středu habsburské říše; přitom spojuje vánoční příběh s „tichou písní touhy po domovu“. V každém případě zde promlouvá láska ke kraji a jeho lidu, jehož staletá vazba již neexistuje.

„Často je slyšet krajany a vrstevníky“, píše dále, „mluvit o zemi jejich mládí se stejnou vřelostí, jako Preussler ve své knize – dokud nepřijdou na césuru, která rozdělila jejich vzpomínky a životy.

Vyhnaní narážejí ve své paměti také na úplné neštěstí, náhlé a násilné vytržení z vlasti, přervání všech sociálních, hospodářských a kulturních svazků, zbavení práv jako člověka a státního příslušníka. Takový osud postihl na konci války 12-14 milionů německých uprchlíků a vyhnanců, kolem 2 milionu zahynulo na cestě na západ, byli ubiti, zastřeleni, utopeni nebo zemřeli na nemoci a vysílení. Těm, kteří přežili, zůstal nejen strach ze smrti, ale i pocit úplného vytržení z kořenů. Zůstal i pocit utrpení z přičiněného bezpráví. Sudetští Němci, východní Prusové a Slezané byli vyhnáni jako kolektiv (Prusové a tzv. Slezané byli evakuování německými úřady před postupující sovětskou armádou nebo individuálně opustili své domovy ve strachu před odplatou za nezměrné zločiny, kterých se nacistické Německo dopustilo – pozn. red.). Nejednalo se o „spravedlivý trest“ pro jedince. Byl tu požadavek etnické čistky. Po ulicích byli hnáni starci, ženy a děti. Muži se ještě nevrátili z války (Němci již dříve vyhnali miliony civilního obyvatelstva, zejména dětí, žen, starých lidí, z jejich domovů. Miliony jich povraždili v koncentračních táborech, zvláště Židů, Rómů, sovětských válečných zajatců.- pozn. red.) Hitlerovi pochopové se většinou stáhli již předtím. Vyhnanecká mašinérie se nezastavila ani před odpůrci nacismu; ušetřeni byli jen ti, kteří se vraceli z koncentračních táborů. (Skutečnost je taková, že  po odsunu zůstalo v ČR přes 200 000 Němců. – pozn. red.) Čeští kolaboranti však nebyli vykázáni ze země. Někteří z nich se chtěli po ukončení války zvláště krutě „rehabilitovat“ na svých německých sousedech.

Obrazy a zprávy o etnických čistkách na Balkáně přispěly k tomu, že se poprvé po desetiletích probudil opět zájem o osud německých obětí války a vyhnané. Rovněž tak globalizace mění lidské vědomí a lidské touhy, požadavky. Mladí Němci mohou opět něco počít se slovem ´vlast´.

Mnoho vyhnaných bere se zadostiučiněním na vědomí nový soucit s jejich osudem. Přece se nejedná o navracení majetku anebo o návrat. Byli tam, ve Vroclavi a Jihlavě, ve Krušnohoří a v moravském Brně nechali na vlastní náklady restaurovat kostely a kaple (Dosud však SRN jako právní nástupce Třetí říše nám nezaplatila reparace ve výši cca 360 miliard předválečných korun, které nám dle rozhodnutí Pařížské reparační dohody náleží. –pozn. red.); tvrdí s jistotou, že svět, který museli opustit, existuje jen v jejich vzpomínkách a knihách. Brát jim právo na vzpomínky by bylo nelidské. Čechy Němců a Čechů , jak i Preussler připustil, zanikly. Vyhnaní cítí bolest. Ztráta této kultury však způsobila, že celá Evropa je chudší.

E.P.

Vedoucí pražské sudetoněmecké kanceláře u DSKV v Brně

U příležitosti návštěvy Petra Bartone, vedoucího pražské sudetoněmecké kanceláře se s ním vedení DSKV z nedostatku jiné místnosti sešlo před rokem v jedné brněnské kavárně.

Letos jsme mohli s hrdostí pozdravit pana Bartone ve vlastní místnosti na Anenské ulici.

Pan Barton (své jméno píše tento pán bez háčku nad písmenem n – pozn. red.) vzpomenul ve svém referátu osud sudetských Němců. Většina z nich byla vyhnána, malá část mohla z různých důvodů zůstat v ČSR. Zpočátku se jim závidělo, to se však brzy změnilo. Podle sčítání lidu počet Němců, kteří zůstali ve vlasti, neustále klesá. Vzhledem k tomuto politováníhodnému, ale sotva zadržitelnému vývoji je nutné, aby tito Němci projevovali soudržnost.

Po tomto referátu se rozvinula živá diskuse, týkající se hlavně ochabující podpory německé vlády německým menšinám. Pan Bartoň zároveň vyjádřil politování nad touto situací, nemohl však nabídnout žádné řešení. Zdůraznil, že kontaktní sudetoněmecká kancelář vyjadřuje náplň svého názvu: navazování kontaktů pro dobré soužití.

Předseda DSKV J. Nestraschill (Tak se sešli pánové Bartoň a Nestrašil. Lze si myslet, že jde o typické české Němce nebo o poněmčené Čechy? -pozn. red.) poděkoval panu Bartonovi za návštěvu, kterou považuje za ocenění práce DSKV. Doufá, že se tato návštěva bude v budoucnosti opakovat. Pan Bartoň odpověděl, že teď je řada na DSKV, aby jeho zástupci navštívili pražskou sudetoněmeckou kancelář.

DSKV je plnoprávným členem zemského shromáždění

Trvalo to dlouhá léta, než došlo od prvních návrhů ke konečnému přijetí za plnoprávného člena. Během této doby DSKV se zúčastňovalo velkých ročních akcí zemského shromáždění

(zřejmě jde o Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ač ČR je státem nikoliv zemí. Zemské zřízení existuje v SRN. – pozn. red.) i akcí jiných svazů, pokud je spolek pozván. Přes tyto dokázané aktivity byla zjevně překročena ustanovená tříletá čekací lhůta.

Při letošních jarních dnech zemského shromáždění bylo DSKV přijato za plnoprávného člena, a to velkou většinou hlasů. Dva hlasující byly proti a jeden se zdržel hlasování.

V budoucnu se tedy bude zúčastňovat zasedání zemského shromáždění jeden delegát DSKV. Delegátkou byla zvolena paní JUDr. Felicitas Stranska ( Pokud bychom udělali nad písmeny a čárky, dostaneme příjmení Stránská - pozn. red.) z DSKV.

Redakce KBG přeje paní Felicitas mnoho úspěchů v nové funkci.

Bruna opět podnikla tradiční cestu do Brna a sice od 27.5. do 3.6. tr. s prohlídkou Znojma, Mikulova, Jaroměřic.

Kvůli této cestě a velké výstavě v Erbachu neměly DSKV, Bruna a jazykové ostrůvky stánek na letošním Sudetoněmeckém dnu.

Přeložila: ing. arch. Nina Žečeva

Redakce: ing. arch. Nina Ženeva, J. Skalský Připravil: JUDr. O. Tuleškov

Poznámka redakce – Na důrazné přání některých čtenářů, zvláště z Moravy jsme přeložený text komentovali, abychom také ukázali, že komentáře jdou na úkor překládaného materiálu, což pokládáme za nežádoucí. Jsme pro přátelské vztahy s Německem. Jsme přesvědčeni, že zlepšení česko - německých vztahů zabraňují především různé organizace odsunutých Němců a jejich tiskoviny, tedy nejen sílící němečtí neonacisté. Braňme historickou pravdu proti lžím a účelovým pokusům o revizi dějin! ………………………………………………………………………………………………

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s brněnskou MO Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a OR Klubu českého pohraničí v Praze 10. Publikace je určena pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, listopad 2006

Webová stránka: http://www.ksl.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz