Studijní texty, volné a krácené překlady z německého, rakouského a švýcarského tisku
Sudetští Němci odmítají kritiku Seehofera
Mluvčí, tedy nejvyšší politický reprezentant sudetoněmecké národnostní skupiny, evropský poslanec Bernd Posselt odmítl kritiku bavorské SPD na premiéra Seehofera, která mu vytýkala, že do ČR neodcestoval ještě před českými volbami. V ČR je toho času úřednická vláda bez potřebných politických kompetencí. Politické strany se částečně nalézají v mohutném volebním boji a částečně v procesu rozpadu. Za takové situace ožehavé česko-bavorské česko-sudetoněmecké otázky řešit v Praze, bylo by podle Posselta politicky neplodné a dokonce kontraproduktivní hra s ohněm.
Proto Seehofer se souhlasem sudetských Němců rozhodl, že pojede do ČR teprve v druhé polovině roku, až tam bude politická situace přehledná a ve věci se dá něco pořídit. Bavorský premiér jako patron sudetských Němců, čtvrtého bavorského kmene, bude takovou důležitou historickou návštěvu připravovat společně s vedoucími špičkami sudetoněmecké národnostní skupiny. SdP, Vídeň/Mnichov, 14.4.2010
Pozvání k odhalení památné desky vyhnaných z vlasti v Melku
V návaznosti na polní mši 30. května 2010 v rámci slavnosti ženijního praporu 3 v kasárnách Birago v Melku se bude konat slavnostní odhalení památné desky vyhnaným z vlasti.
Landsmanšafty Rakouska si pamětní deskou připomínají 70 000 vyhnaných Němců, kteří byli ze sběrného tábora v Melku a celého rakouského území dále odsunuti do západního Německa. SdP, 15.4.2010
Benešův pomník před „fakultou pomsty“
V Brně odhalil primátor Roman Onderka pomník „prezidentovi odsunu“
Od 10. dubna je moravské hlavní město Brno, sídlo Ústavního soudu ČR, bohatší o další „poutavé místo“ – o jeden nejvíce opovrženíhodný pomník „prezidentovi odsunu“, Edvardu Benešovi, před Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Pomník byl odhalen primátorem Onderkou (ČSSD), který před dvěma týdny ochotně vystupoval pro porozumění na německo-českém brněnském sympoziu Ackermann-Gemeinde (křesťanská složka SL, pozn.red.). Nyní Onderka ale poukázal na dědictví a politické kvality druhého československého prezidenta. Vyjádřil svou radost, že po pěti letech dobré spolupráce se podařilo záměr uskutečnit.
Nechme nejdříve vše komentovat Čecha, brněnského novináře, Michala Kašpárka. Svůj článek v listu „Brno Now“ (Brno nyní), v „denním průvodci pro chytré lidi“ , nadepsal takto: Edvard Beneš dostává pomník před fakultou pomsty (dříve známá jako „právnická fakulta“). Jeho komentář zní: „Pomník Edvarda Beneše, druhého prezidenta Československa bude odhalen v sobotu před právnickou fakultou. Nemohu se zbytkem mého města zatleskat. Opomeňme, že Beneš ztěží měl něco společného s Brnem a že on, „kapitulantský prezident“, zakončil své první úřadování kapitulací před fašisty a své druhé prezidentství kapitulací před komunisty. Jednoduše nemohu rozumět, jak autor Benešových dekretů může mít pomník před právnickou fakultou.
Benešovy dekrety byly sérií nařízení, které Beneš mezi léty 1940 až 1945 vydal. Nejvíce sporné z nich byly vydány krátce po skončení války. Byly ovlivněny zásadou o kolektivní vině, národním šovinismem a plánovaným ústředním hospodářstvím.
V květnu 1945 zkonfiskoval Beneš jmění německých a maďarských obyvatel Československa (asi 3 mil. lidí). Aby někdo z nich mohl zachránit svůj majetek, musel dokázat, že aktivně bojoval proti nacismu.
Zestátnil též nejdůležitější průmyslová odvětví, uhelné doly, banky. Tři roky předtím než komunisté převzali moc, zničil Beneš de facto tržní hospodářství ve státě.
V srpnu 1945 odňal dekretem č. 17 Němcům a Maďarům státní občanství, což mělo za následek deportaci pětiny obyvatel Československa, kteří po staletí bydleli ve svých domovech, do sousedních zemí.
Co mne nejvíce mrzí: Beneš znemožnil vyšetřování etnicky motivovaného násilí, ke kterému v létě 1945 došlo v mnoha českých městech. Stovky nevinných žen a dětí byly v těchto dnech zabity, částečně českými kolaboranty, kteří se pokoušeli dokázat, jak loajální byli ke svému národu. Neříkám, že Edvard Beneš byl ztělesněním zla, ani že všichni Němci a Maďaři byli nevinnými oběťmi jeho zákonů. Je celá řada lidí, kteří by si mnohem více zasloužili pomník před právnickou fakultou.
Velká škoda, že Česká republika ještě stále není ochotna k věcné diskuzi o věcech, které se udály v letech 1938-1945“. Tolik Michal Kašpárek.
Zdalipak brněnský primátor své řádky četl?
V podstatě Edvard Beneš poškodil i svůj vlastní národ a zemi, jak konstatuje i americká historička Mary Heimannová ve své velmi čtivé knize „Czechoslowakia. The State that Failed (Československo, stát, který selhal), jelikož sudetským Němcům odepřel právo na sebeurčení a po 20 letech potlačování jejich domovské oblasti musel postoupit Německu, a i se Slováky si to zkazil, takže tito v v r. 1939 stát opustili a nechali „zbylé Česko“. Vyhnal ze země sudetské Němce, paktoval se Stalinem a krátce před smrtí předal moc komunistům.
Michal Kašpárek, Brno Now, Edvard Beneš gets a statue in front of the Fakulty of regente (formely known as the Fakulty of law), 8.4.2010;
Sudetendeutscher Pressedienst (SdP), 20.4.2010
Pozn. red. Nepravdivých údajů v článků je tolik, že nelze je ani všechny vypočítat. Tedy pouze k jedné nepravdě z neznalosti nebo lži? „Český“ novinář, Kašpárek, mluví o Benešovi jako o autorovi dekretů prezidenta republiky. Je snad prezident Klaus autorem zákonů ČR? Legislativního procesu již v Anglií se zúčastnila celá řada subjektů. Vláda v čele s dr. Šrámkem dekrety projednávala, usnášela se na nich a předkládala prezidentovi k vyhlášení. Prezident své event. připomínky dával vládě písemně. I v tom případě postupoval v souladu s usnesením vlády. V čele Právní rady, která se od r. 1942 na dekretální normotvorbě též podílela, stál prof. JUDr. A. Procházka, známý lidovecký politik. Členem Právní rady byl i JUDr. E. Schwelbe, německý sociální demokrat, emigrant Od téhož roku vydával prezident Beneš dekrety až po slyšení i Státní rady. Na území ČSR od dubna 1945 dekretální tvorba byla i v rukou SNR, pokud šlo o dekrety, které měly platit i na Slovensku, a dalších odborných orgánů, od května 1945 pak v rukou vlády, jejích odborných orgánů, a později šlo o záležitost i Prozatímního národního shromáždění (PNS), složené rovnoměrně ze zástupců všech politických stran ČSR. Všechny dekrety prezidenta republiky byly PNS schváleny a prohlášeny za zákony či ústavní zákony ČSR. Podíváte-li se na dekrety, můžete vidět na těch, které byly vyhlášeny po květnu 1945, podpisy nejen členů vlády, kteří zastupovali všechny politické strany.
Před druhou světovou válkou jezdil nacista Henlein a další členové SdP, která byla „sudetoněmeckou“ nacistickou odnoží německé NSDAP, štvát proti ČSR též do Anglie. Nyní vycházejí v angličtině knihy i různé plátky, které obsahují i řadu „sudetoněmeckých propagandistických materiálů“, velmi slušně řečeno. Náhoda? Zřejmě cílené akce!
Manfred Gebauer: Nikdy se nevzdát
Publikace s podtitulkem „Má cesta z Wünschelburgu do Coesfeldu“ zahrnuje časové období od třicátých let do současnosti. Autor popisuje svou cestu ze Slezska do Vestfálska. V klidném dětství prožil vzestup nacismu, pak válku, vyhnání a úspěšné zapuštění kořenů v nové vlasti. Pamětníci vymírají, vzpomínky vyblednou. Kniha je osobním přínosem autora proti zapomínání. SdP, 21.4.2010
Pozn. red. Počet životopisů odsunutých Němců z ČSR velmi roste. Jejich vidění minulosti je naprosto jednostranné. České publikace o této době téměř nejsou, kromě několika s proněmeckým viděním minulosti.
Augsburk a Liberec: 55 let patronátu, od patronátu k partnerství měst
Když 24. dubna 1955 tehdejší augsburský primátor dr. Klaus Müller slavnostně předal doklad o patronátu dr. Theodorovi Leichtovi, poslednímu starostovi Liberce, nikdo netušil jak pozitivně se spolupráce bude vyvíjet. Augsburk byl pro Liberecké, jak je to v listině o patronátu uvedeno „druhou vlastí a hlavní místo pro zachování jejich domovských tradic a kultury.
První tři desetiletí patronátu byla charakterizována vzpomínkami na ztracenou domovinu a opětnou výstavbou Německa, na které také vyhnaní z vlasti v Augsburku měli značný podíl. Město Augsburk vzalo Liberecké pod svou ochranu. Proto jsme městu a občanům velice povděční, řekl Klaus Hoffmann, předseda vlasteneckého kruhu Liberec.
Převratem před 20 lety začíná nové počítání času. Vlastenecký kruh Liberec obrátil se brzy na ve vlasti zůstavší Němce a vybudoval kontakty s městskou správou v Liberci. Tyto kontakty vedly k oboustranným setkáváním, které již v roce 2001 vyústilo k partnerství mezi městy Augsburk a Liberec. Do tohoto partnerství jsou zapojeni z vlasti vyhnaní a v ve vlasti zůstalí Liberečtí.
Augsburští a Liberečtí se poučili z odpuzujících událostí války a dali se na společnou cestu do Evropy. Z patronátu mezi vyhnanými z vlasti se stalo živé přátelství mezi Augsburkem a Libercem. Tolik augsburský primátor dr. Kurt Gribl. SdP, Vídeň, 27.4.2010
Pozn. red. Za nacistů nemohl být starostou Liberce nikdo jiný než osvědčený nacista. Spolupráce s nacisty byla v polovině 50. let v západním Německu již bohužel běžná.
Šumavské muzeum ve Vídni a Šumavský svaz ve Vídni
srdečně zve na zahájení vzpomínkové výstavy připomínající velkorysou varietní umělkyni ze Šumavy Jeanette Schmidtovou (baronessa Lips von Lipstrill). Na výstavě budou kromě fotomontáží i také četné osobní předměty z pozůstalosti, výňatky z básnické a vyprávěčské činnosti. SdP, 26.4.2010
Spindelegger se v Praze dovolával Benešových dekretů,
arogantní odmítnuté ministrem zahraničních věcí Janem Kohoutem
Spolkový funkcionář SL v Rakousku (SLÖ) Gerhard Zeihsel poděkoval ministru zahraničních věcí Michaelovi Spindeleggerovi, že při svém rozhovoru s českým kolegou se zmínil také o nevyřešeném problému 12 ze 146 Benešových dekretů.
Kohout označil Benešovy dekrety, které po druhé světové válce byly podkladem pro vyhnání více než 3 milionů sudetských Němců, především za téma pro historiky a politicky se o nich již nemusí jednat.
Zeihsel se ostře ohradil proti takovému stanovisku české politiky k zločinné minulosti jejich státu. Žádný národ nemůže s takovým zatížením žít – na to ještě přijdete. Zeihsel připomněl stanovisko Rakouska a Německa k temným místům dějin. SdP, Vídeň, 28.4.2010
Pozn. red. Rakousko se smluvně zavázalo, že nebude vznášet ani podporovat nároky tzv. Novorakušanů, tj. i odsunutých Němců z Československa. Mezinárodní smlouvu však porušuje. To by měl náš ministr zahraničí Rakušanům jasně říci.
Ostfried Kotzian: Augsburk město svatodušního setkání sudetských Němců
Kdysi známé Fuggerovské město má nyní 268 tisíc obyvatel. Augsburk byl oficiálně cílovým místem železničních transportů se sudetskými Němci přesídlenými do americké zóny. Přijelo jich sem více než 180 000. Třicet tisíc z nich zůstalo v městě. Z občanů města je v současnosti 16,1% cizinců, především Turků.
Před Kongresovou halou v centru města je na kameni pocházejícím ze Šumavy památník s heraldickým znakem „Sudet“ s nápisem, že 30 tisíc odsunutých z ČSR zde našlo druhou vlast.
61. sjezd odsunutých Němců se koná v Augsburku od 22. května do 23. května 2010 pod heslem „Společné dějiny, společná budoucnost v Evropě“. SdZ, 9.4.2010, str. 5
Roswitha Seeligerová: Petrova cesta do vlasti
V Berlíně vydalo nakladatelství Freiling-Verlag v r. 2010 publikaci Helgy Lehmannové „Peters Fahrt in die Alte Sudetenland, in die Heimat der Grosseltern. Reisebuch mit Wissentest“ (Petrova cesta do starých Sudet, do vlasti prarodičů. Cestopis s vědomostním textem).
Kniha popisuje prázdninovou cestu Petra a jeho otce do Liberce, který je dnes v České republice. Obdivují radnici s jejími skleněnými okny. Navštíví bývalý obytný dům prarodičů hned za radnicí. V německém „Středisku setkávání“ nalézají knihy Ötfieda Preusslera, který se narodil v Liberci. Pak jedou do Jablonce, do lázeňského trojúhelníku Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Františkovy Lázně a dále do Horní Plané na Šumavě. Petr pak vypráví o své dějepisné cestě. Autorka H. Lehmannová se narodila v Liberci jako dcera evangelického faráře. Nyní je učitelkou a často navštěvuje ČR. SdZ, 16.4.2010, str. 5
Češi nejsou čistými Slovany
Badatelé a genetici pochybují o slovanském původu českého lidu. Podle jedné studie pražské soukromé laboratoře „Genomac“ a podle Ústavu pro právní lékařství Charity v Berlíně představují Češi více druh „genetického středu Evropy“. Závěry badatelů se opírají o genové testy 2000 českých mužů. SdZ, 16.4. 2010, str. 2
Pozn red. Zatím z nás neudělali Kelty. Jsou snad Němci čistými Germány?
Bernd Posselt: Pražská naděje
Dvacet let po sametové revoluci, která odstranila železnou oponu, je v česko-sudetoněmeckých vztazích ještě hodně stínů. Arcibiskup Duka při slavnostní mši připomněl, že Češi, Němci a Židé přivedli české země k rozkvětu. Od nového primase mohou vyjít nové impulsy, aby se dalo dohromady to, co kdysi patřilo k sobě. SdZ, 16.4.2010, str.1
Pozn. red. Připomeňme si onen rozkvět koncem 18. století. Češtinou se mluvilo téměř jen na venkově, český národ pomalu umíral pod německým tlakem. Bohatství bylo v rukou Němců, my jsme byli chudí. To je tedy onen rozkvět? Kdyby nebylo našich obroditelů a následné úsilí mnoha Čechů, již bychom neexistovali.
Bavorská frakce CSU na návštěvě v Praze
Pracovní skupina pro politiku vyhnaných bavorské frakce CSU byla v ČR. Skupinu vedla Christa Matschlová. Členy této skupiny byli dále bývalý premiér Günther Beckstein, poslanci Konrád Kober a Reinhard Pachner.
K. Schwarzenberg vysvětlil proč TOP 09 nepůjde do koalice s ČSSD vedenou Jiřím Paroubkem. Krutosti v Brně, Ústí nad Labem a Postoloprtech jsou občanům známy. Vedoucí sudetoněmeckého úřadu v Praze Peter Barton sdělil, že jeho činnost má neustále více uznání. Nepřátelství polevuje a stále více Čechů využívá kontaktu s úřadem.
Řecko-katolický biskup Ladislav Hečko, generální sekretář české biskupské konference, označil navrácení komunisty zabaveného církevního majetku a tím i financování církví za ústřední problém. Asi 400 000 věřících je na 3000 farnostech, v nichž je asi 1500 kněží., z nichž někteří pocházejí z ciziny, především z Polska. Vyučování náboženství na školách je problém. Pro zavedení výuky je nutné mít minimálně 7 žáků. Podle Ireny Novákové, předsedkyně Kulturního sdružení Němců, počet zbylých Němců klesl pod 40.000, což jsou především starší lidé, mládež asimiluje. I. Nováková poukázala na dobrou spolupráci sudetoněmeckého landsmanšaftu se sudetoněmeckým úřadem v Praze. SdZ, 23.4.2010, str. 12
Redakce a volný překlad: Ing. Jaroslav Liška
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a Českým národním sdružením, Praha, květen 2010
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz